cyklistika Brno Archivy - Strana 6 z 6

Grand Prix Brno potěšila účastí hvězd, neztratili se ani dráhaři Dukly

Řada hvězd se představila na Grand Prix Brno v dráhové cyklistice. Na velodrom v Pisárkách dorazilo 119 závodníků z 18 zemí! Mezi nimi například olympijský vítěz z Tokia ve stíhacím závodě družstev Ital Francesco Lamon či bronzová ve sprintu Olena Stariková z Ukrajiny.

I když byl podnik zařazen do nižší, druhé kategorie mezinárodní cyklistické federace (UCI), účast pořadatele z Dukly Brno mile překvapila. Přijel také Polák Mateusz Rudyk, třetí muž z mistrovství světa ve sprintu 2019 a na startu samozřejmě nescházela česká dráhová špička.

Nejvýraznější úspěch zaznamenal Denis Rugovac z Dukly Praha, když společně s Italem Donegou zvítězil v závodě dvojic (madisonu). Radost panovala z triumfu juniorky Anny Jaborníkové v keirinu, Natálie Mikšaníková byla stříbrná. Druhá skončila také Michaela Poulová ve sprintu. Bronzy bral Jakub Malášek (sprint, keirin).

V elitní kategorii zaznamenal Jakub Šťastný 5. místo v keirinu, Martin Čechman skončil sedmý, stejně jako ve sprintu. ,,Akce se vydařila. Dostali jsme doporučení pro přidělení první kategorie pro rok 2023,“ těšilo Svatopluka Buchtu, vedoucího trenéra ASO Dukla Brno.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Ivo Ryšavý

Po osmdesátce najede za rok na kole 4000 kilometrů! Na mě je to strašně málo, směje se legenda Daler

Nedávno oslavil 82. narozeniny. Vitalitu a energii by mu však mladší generace mohly jenom závidět. Olympijský vítěz z Tokia 1964 ve stíhačce Jiří Daler stále velmi aktivně sportuje.

Kromě cyklistiky a turistiky populární duklák pravidelně vyráží na lyže či běžky. ,,Ale už to není ono. Třeba vloni jsem na kole najel jen čtyři tisíce kilometrů,“ usmívá se legendární cyklista.

Počkejte, takové kvantum nenastřádá leckterý hobík…

Před pár lety jsem toho zvládl mnohem víc. Čtyři tisíce za loňský rok je na mě strašně málo.

Sport je pro vás nejlepší drogou, že?

Bez pohybu to nejde. V zimě běžky, sjezdovky, v létě kolo a turistika. Sem tam si musím vzít nějaký ten prášek, ale jinak se cítím v pohodě.

Dráhovou cyklistiku jistě pořád bedlivě sledujete. Jak jsme na tom?

V dnešním vrcholovém sportu je všechno výrazně propojeno s financemi. Jedině pak ho můžete dělat na profesionální úrovni. Je trochu ostuda, když naši kluci musí jezdit trénovat do Bulharska. Tady tak kvalitní dráhu nemáme.

Zajdete občas v Brně na velodrom?

Občas ano, když není hezky a nechce se mi jet po silnici. Pár kol si na betonové dráze v Písárkách obkroužím. Rád se podívám i na závody.

Jste nesmírně skromný člověk. Jak vnímáte dlouholetou popularitu?

Podobných úspěchů dosáhlo vícero lidí. Když mi někdo tu moji medaili připomene, rád se o tom pobavím. Je škoda, že někteří olympionici z Tokia už nejsou mezi námi. Z toho mi je někdy smutno.

Nedávno jste oslavil narozeniny. Který dárek vás nejvíce potěšil?

Na dárky si nepotrpím. Vždycky v rodině říkám, ať mi nic nenosí, že všechno mám, že nic nepotřebuju. (směje se) Přesto si nedají říct. Pro mě je nejkrásnější, že společně posedíme.

Zavzpomínáte při tom i na vaše začátky?

Někdy se k tomu dostaneme. Mě v tomto směru nejvíce ovlivnil Závod míru. V té době byl ohromně populární. Hodně se o něm mluvilo, poslouchalo v rozhlase, psalo v novinách. Byly to krásné reportáže. Reportér Karel Malina o tom vždycky hodně vykecával. Měli jsme špičkové cyklisty. Veselý, Růžička a další. Ti mě inspirovali.

Chtěl jste být jako oni, že?

V té době mi bylo kolem třinácti, čtrnácti let. Ale rozkejval jsem se až v šestnácti.

Dnes by bylo na kariéru vrcholového cyklisty asi pozdě, ne?

Beru to jinak. Buďme rádi, když v dnešní době děti sportují. Mají tolik lákadel, že se spíš nehýbou a hnijí u mobilů a počítačů. Naše doba byla úplně jiná.

Krásnější?

Já to tak vnímám. Přišel jsem ze školy, kabelu hodil do ,,kóta“ a šlo se ven. Dělali jsme různé vylomeniny a taky si hráli na Zátopka, Doležala či Veselého. Rybníky byly zamrzlý. Mydlili jsme hokej a různě blbli na sněhu. Nádhera.

Později jste trénoval při zaměstnání. Šlo o těžkou řeholi?

Lehké to nebylo. V práci jsem byl v tehdejších Fučíkových závodech osm hodin denně. Dělal jsem od sedmi do tří. Jen v úterý a ve čtvrtek jsme mohli jako reprezentanti chodit o tři hodiny dřív a mohli trénovat o to víc.

Pořádnou dřinu jste zúročil právě při olympiádě v Tokiu. Vloni se do této metropole Hry vrátily a pro českou výpravu dopadly znovu velmi dobře. Byl jste pozorným divákem?

Samozřejmě. Hodně jsem přál Tomáši Bábkovi. Bohužel mu to nevyšlo. Z výsledků českých sportovců jsem jinak měl velkou radost. Za éry Československa bylo Tokio nejúspěšnější, za éry Česka také. Svědčí nám to tam.

Od vás se tehdy zlato nečekalo. Favoritem finále byl Giorgio Ursi z Itálie. Vy jste mu to ale pěkně nandal…

Překvapení to bylo. Věděl jsem, že medaili mám už jistou. Vůbec jsem se nestresoval. Porazil jsem ho a vůbec si v tu chvíli neuvědomoval, co jsem vlastně dokázal. Přivítání v Brně bylo veliké. Moc jsme si to tehdy s Ludvíkem Daňkem a Františkem Schmuckerem užili.

A byla také zajímavá odměna, že?

(směje se) Jo, jo. Dostal jsem 6 000 korun a plynovou ledničku.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Samuraj na dráze! Cyklista Bábek se vrátí na místo činu, touží po olympijské medaili

Je mu čerstvě čtyřiatřicet. Na špičkového sportovce pokročilejší věk, řečeno s nadsázkou. Dráhový cyklista Tomáš Bábek, česká naděje pro olympiádu v Tokiu v keirinu, ale tuhle malichernou skutečnost absolutně neřeší. Má před sebou jasnou vizi: ,,Chtěl bych medaili a dělám pro to maximum,“ podotýká s bojovností sobě vlastní člen armádního klubu Dukla Brno, jenž před časem strávil v Japonsku dva roky života v roli zahraničního profesionála.

Brzy se vrátí na místo činu. Coby samuraj, který na dřevěném oválu nechá všechny síly.

Olympiáda se kvapem blíží. Do závodu zbývají de facto dva měsíce. Příprava se prý ale rapidně pozměnila…

Je to tak. Touto dobou jsem měl být už v Kolumbii na závodě Světového poháru. Jenže byl zrušen. Přesunuli ho až na září. Neuskuteční se ani červnové mistrovství Evropy. Ladili jsme formu na team sprint s Dominikem Topinkou a Martinem Čechmanem, byla by to výborná prověrka výkonnosti. Nedá se nic dělat. Na dřevěné dráze už do olympiády asi nepojedu ani jeden závod, což považuji za mírný handicap. Nicméně se s tím musím popasovat.

Kdy jste vůbec naposledy závodil?

(směje se) Vloni na mistrovství Evropy. Je to dlouho. Ale zase jsem měl čas na kvalitní trénink. V rámci přípravy se musím dívat i na videa, abych si připomněl některé důležité prvky a na betonu se alespoň malinko rozzávodil.

Bylo pro vás covidové období v lecčems limitující nebo jste si tréninkové komplikace nepřipouštěl?

Jsem přeci jen už starší sportovec. Kdyby mi bylo dvacet, asi bych se z toho lámal víc. Život to tak přinesl, tak se to musí brát.

Kvůli odložení Her jste si prodloužil kariéru. Čerstvě vám je čtyřiatřicet. Sníte pořád o medaili?

Určitě. V keirinu ale nikdy nevíte. Strašně ošidná disciplína. Můžu se vrátit oslavován nebo jako spráskaný pes. Rozhodujete se v mžiku, v rámci nanovteřiny. Je to kolikrát veliká loterie. Zůstanu ale pozitivně naladěn. Co se má stát se stane.

Co bude na téhle cestě nejtěžší? Sledujete konkurenci?

Některé západní národy do toho šlapou po svém. Uspořádaly si tajné závody. Tři země mezi sebou. Takový triumvirát. Sázejí na dobrou kondici, tu mám ale i já.

Jste svým způsobem také v utajení. Chystáte nějaké překvápko?

(směje se) Něco šiju. Se špičkou si do olympiády nezazávodím, musím být připraven po všech stránkách. Taktika je důležitá.

Japonci keirin zbožňují. Dají se očekávat emoce a pokřikování v hledišti?

Pokud jim umožní vstup, budou šťastní. Keirin je disciplína, kterou vymysleli. Dali ji světu. Když pojede Japonec, bude to mazec.

Prostředí znáte výtečně. Co dráha a stadion? Vyhovuje?

Tamní velodrom příliš v lásce nemám. Jsou tam krátké zatáčky, velmi těžko se předjíždí. Ale něco jsem tam odjel, což považuji za výhodu. Právě tyhle zkušenosti je potřeba využít. Po příjezdu si všechno musím rychle vybavit. Jsou to přeci jen už dva roky, co jsem tam působil.

Tamní keirinová liga je velmi ostrou soutěží. Hodně se na ni sází, závodníci jsou pod obrovským tlakem. Pravidla jsou oproti evropským zvyklostem diametrálně rozdílná. Zážitků máte mraky. Ční některý nade všemi?

Legračních věcí jsem prožil spoustu. Jeden okamžik je však poměrně zásadní a může se hodit i směrem k olympiádě. Byl jsem přetrénovaný, nedařilo se mi. Převažovalo ve mně zklamání. Ale jel jsem na poměrně významný závod jako jediný z gaidžinů (japonský výraz pro cizince). Pro mě úplně nová zkušenost. Jenom já a samí Japonci. Musíte si zvyknout na roli jakéhosi samuraje, neohlížet se napravo, nalevo. Šlo o čtyřdenní závod. Najednou jsem byl ve finále. Co teď? Hodně si mě hlídali, musel jsem něco vymyslet, jinak by mě vytlačili dozadu. Tak jsem to kolo a půl před koncem napálil. Vůbec jsem nepřemýšlel a jel, co to dalo. Byli šokovaní, vůbec mě nemohli sjet. Až na cílové pásce mě jeden z nich začal brousit tretru. Slyším to ještě dnes. (směje se) Ale nestihl to. Krásný pocit, nádherné vítězství. Sáhl jsem si na hranu, fyzickou i psychickou. Skvělý zážitek.

Sportovci budou v dějišti v jakési bublině. Mrzí vás, že se nepodíváte na známá místa?

V Japonsku jsem strávil nádherné chvíle. Dokonce jsem tam při odjezdu nechal svoje auto. Kdyby to šlo, svoje místa bych si určitě projel. Pláž, hory. Jedním slovem nádhera. I návštěva místního pivovaru měla své kouzlo.

Pivo chutnalo?

Jo, jo. Vůbec není špatné. Oblíbil jsem si dvě značky. Mají ho dobré, o tom žádná.

Jste obrovský bojovník. Vždycky jste říkal, že vás pobyt v téhle zemi pořádně zocelil…

Byla to vojna se vším všudy. Odjížděl jsem tam coby keirinová světová jednička a na místě zjistil, že to neznamená vůbec nic. Začínal jsem úplně od nuly. Jezdí se na kolech z oceli, platí úplně jiná pravidla. Všechno gradovalo nepřátelským prostředím. Jde o velké peníze. I způsob života nebyl luxusní, naopak.

Můžete být konkrétnější?

První rok jsme bydleli v takové džungli kousek od velodromu. V domě plném švábů a pavouků. Těžké to vstřebat. Pral jsem se s tím. Do toho střet našich kultur. Pokud žijete v Japonsku delší čas, jsou pro vás coby Evropana jejich životní přesvědčení velmi těžko přijatelná. Vše má svůj řád. A pravidla mnohdy nedávají smysl. Těžký to ustát.

Co tetování? S ,,ozdobami“ na těle se prý na leckterá místa nesmí…

Pro Japonce se jedná o symbol yakuzy (mafie). Je pravda, že potetovaní závodníci tam mají dveře zavřené.

Řada sportovců řeší problém s aklimatizací. Jak jste na tom vy?

V rámci působení v Japonsku jsem tam létal častěji. Jednou jsem dokonce přiletěl na závod jen tři dny před zahájením. Dospával jsem to, ale sedlo si to. Zadařilo se. Doufám, že to klapne i tentokrát.

Vraťme se do reality. Covidové období leckteré špičkové sportovce stmelilo s rodinou. Platí to i u vás?

Rozhodně. Máme malou dcerku, díky covidu jsem s ní mohl strávit mnohem více času než by bylo možné za normálních okolností. Závody pro mě znamenají hodně, rodina ale úplně všechno.

TEXT a VIDEO: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: archív ASC Dukla

Cyklista Bábek má zlato a titul mistra Evropy

Dráhový cyklista Tomáš Bábek se stal v Plovdivu mistrem Evropy v závodě na kilometr s pevným startem. Třiatřicetiletý reprezentant přidal na šampionátu v Bulharsku zlatou medaili ke stříbru z týmového sprintu. Kilometrový závod vyhrál i na loňských Evropských hrách, kontinentální titul získal podruhé, poté co před čtyřmi lety ve Francii ovládl keirin.

Bábek na velodromu v Plovdivu porazil o 482 tisícin Brita Ethana Vernona, třetí skončil Ital Jonathan Milan. Druhý český účastník závodu Jakub Šťastný, který se rovněž podílel na středečním stříbru z týmového sprintu, skončil šestý.

Bábek si spravil chuť po sobotním keirinu, v němž mu smolně unikla finálová účast a pak suverénně opanoval jízdu útěchy o sedmé místo. V kilometrovém závodě byl nejrychlejší už v kvalifikaci a poté se v této disciplíně dočkal první zlaté medaile mimo Evropských her. Ve sbírce už měl bronz z ME 2016 v Yvelines, před třemi lety v Hongkongu se stal vicemistrem světa.

Na pětistovce s pevným startem skončila šestá Sára Kaňkovská, jež v sobotu vybojovala životní stříbro v keirinu. Hned za ní se ve skromném osmičlenném startovním poli umístila Veronika Jaborníková. Titul získala Ruska Darja Šmelevová. (ČTK)

FOTO: Iva Roháčková (z tréninku rychlosti v Brně)

Sára Kaňkovská má evropské stříbro z keirinu

Dráhová cyklistka Sára Kaňkovská se stala vicemistryní Evropy v keirinu. Dvaadvacetiletá reprezentantka z Dukly Brno v Plovdivu nestačila v šestičlenném finále jen na ukrajinskou soupeřku Olenu Starikovovou.

Kaňkovská ziskem první seniorské medaile navázala na úspěchy z juniorské éry, v níž keirin ovládla v roce 2016 na ME i mistrovství světa. V Plovdivu přitom postoupila do finále až ze třetího místa ve své jízdě, v rozhodujícím závodě se ale záhy zařadila na druhou pozici za ukrajinskou vicemistryni světa ve sprintu a až na cílovou čáru ji udržela před Španělkou Helenou Casasovou.

Pro českou výpravu a ASC Dukla v Bulharsku vybojovala druhou medaili. Stříbro získal v prvním soutěžním dnu tým sprinterů ve složení Tomáš Bábek, Dominik Topinka, Martin Čechman a Jakub Šťastný.

Bábek patřil i ke spolufavoritům keirinu, který v roce 2016 na ME ovládl, ale musel se spokojit s účastí v malém finále. Závod útěchy suverénně vyhrál a obsadil celkové sedmé místo.

Malé finále v keirinu jeli i Veronika Jaborníková (celkově 8.) a Martin Čechman (10.). Umístění v desítce vybojovala také zkušená Jarmila Machačová, která v bodovacím závodě nedotáhla k úspěchu žádný z nástupů a skončila osmá. (ČTK)

FOTO: Iva Roháčková (během tréninku v Brně)

Bábek, Topinka, Čechman a Šťastný jsou vicemistry Evropy v týmovém sprintu

Dráhoví cyklisté z Dukly Brno vybojovali hned první den evropského šampionátu v dráhové cyklistice stříbro v týmovém sprintu mužů. Čeští sprinteři zajeli druhý čas už v kvalifikaci, do níž zasáhlo šest trojic, a lepší byli opět jen Rusové. Ve vyřazovacím kole Češi nedali šanci Ukrajincům, přičemž o postup do finále se místo Čechmana zasloužil Jakub Šťastný. V jízdě o zlato byli Rusové rychlejší o 917 tisícin sekundy.

Česká dráhová cyklistika slaví medaili z ME po čtyřech letech a znovu i zásluhou třiatřicetiletého Bábka, který se tehdy ve Francii stal šampionem v keirinu a navrch získal bronz na kilometru s pevným startem.

V Bulharsku k pódiovému umístění napomohla i slabší konkurence v době koronavirové pandemie. Na startu týmového sprintu totiž nebylo mimo jiné žádné z družstev, která vloni v Apeldoornu jela o medaile – Nizozemci, Britové, Francouzi ani Němci.

Do ženského závodu zasáhly jen čtyři týmy a Češky Sára Kaňkovská, Petra Ševčíková a Veronika Jaborníková výsledkovou listinu uzavřely. V závodě o bronz jasně podlehly ukrajinským soupeřkám, titul získaly Rusky.

FOTO: Dukla Brno Sprint

Juniorka Novotná získala bronz na MS horských kol

Aneta Novotná z ASC Dukla, juniorka prvním rokem, potvrdila, že její výborná jízda ve štafetě nebyla náhodná a vybojovala zasloužený bronz. Novotná startovala z hloubi startovního pole, velmi rychle se ale probojovala na šestou pozici a následně výbornou jízdou bez chyb stahovala jednu soupeřku za druhou.

Už v polovině závodu jezdila stabilně na třetí pozici na které dojela i do cíle. Aneta tak navázala na dosavadní historické úspěchy slavných českých bikerek a na své konto si připsala zatím první životní úspěch.

V závodě juniorů to dlouho vypadalo, na další výrazný úspěch českých jezdců. Ještě v polovině závodu byl na čtvrté pozici Jan Zatloukal s minimálním odstupem na čelní trojici jezdců. Na šesté pozici se pohyboval David Šulc.

Následné technické problémy v extrémních podmínkách ale odsoudily naše reprezentanty do pozice běžců. Díky velmi kvalitní práci mechaniků se po nucené zastávce v depu navrátili se ztrátou do závodu, a i nadále bojovali, jak jen to šlo.

David Šulc nakonec dokončil závod na vynikajícím 10. místě, které je jeho životním úspěchem. Také Jan Zatloukal se statečně probojovával startovním polem ze 40. pozice zpět do čela a jeho stíhací jízda nakonec stačila na 23. místo.

O extrémnosti závodu vypovídá i skutečnost, že do cíle závodu dojelo pouze 44 jezdců z téměř stovky startujících juniorů.

FOTO: Michal Červený

Čábelická a Cink potvrdili vítězství v seriálu Českého poháru

Vítězi Českého poháru horských kol Strabag Cup 2020 v olympijském cross-country se stali Jitka Čábelická (Gapp System – Kolofix – ASC Dukla) a Ondřej Cink (Kross Racing Team-ASC Dukla), oba navzdory tomu, že se jim ve finálovém závodě v Anthropos Bike Aréně v Brně příliš nedařilo.

Oba našli přemožitele mezi početnou zahraniční konkurencí a oba v sobotu podlehli i po jednom domácím soupeři. Jitka se nevrátila z dvoutýdenního vysokohorského soustředění zdravotně zcela fit a Ondřej se ze špice propadl díky defektu zadního kola v pátém okruhu.

Dlužno je také říci, že oběma našim nejlepším jezdcům právě brněnská trať s krátkými výjezdy a častým střídáním tempa zrovna nesedí. Přesto jsou pohárová vítězství ve správných rukou, po většinu sezony neměl ani jeden z nich na domácích tratích plnohodnotnou konkurenci.

FOTO: Pohár MTB

Přestup roku v Dukle: Kelemen končí se sprintem

Závodní dráhové sice nyní zejí prázdnotou, ale Pavel Kelemen, dvojnásobný olympionik, hlásí velký přestup. Opouští sprinterskou skupinu Dukly Brno a přestupuje do Dukly Praha, kde se bude věnovat vytrvalostním disciplínám. Jeho cílem je především se prosadit v olympijském omniu.

A co desátého sprintera olympijských her 2012 v Londýně a sprintera startujícího i o čtyři roky později v Rio de Janeiru k tomuto kroku přivedlo? „Je to jednoduché vysvětlení. Prostě sprint již mě nenaplňoval jako dříve, chci zkusit něco jiného. Nebylo to náhodné rozhodnutí, dá s říci, že jsem o tom přemýšlel již dříve. Poprvé mě to napadlo již po Riu, ale pak jsme měli medaili z SP a to mě zase nakoplo. Tak jsem si řekl, že kvalifikaci na Tokio ještě dám. Snažil se připravit sto procent na svoji třetí olympiádu, ale nevyšel mi světový šampionát a zajistili jsme si jen jedno účastnické místo. Na třetí olympiádu bych stejně rád, jen Tokio nestihnu a když mi to půjde, tak bych rád startoval v Paříži,“ říká evropský šampion v keirinu z roku 2015.

„Záleží na typu člověka, ale dnešní sprint je jen o rychlosti, síle a výbušnosti. Trénink je mnohem více zaměřen na sílu, posilovnu a to již není zcela to, co mě bavilo. Já jsem spíše cyklistický typ, na kole mě baví jezdit,“ pokračuje Pavel Kelemen, který na závodě Světového poháru ve vysokohorském prostředí v Aguascalientes v Mexiku roku 2014 skončil třetí a časem 9,558 a na letmých 200 metrů nakrátko držel i světový rekord.

Jeho rozhodnutí vzali trenéři v Dukle Brno prý dobře. „Musím říci, že mě mile překvapili. Petr Klimeš, s nímž jsem devět let spolupracoval mi bude chybět, hodně stál za mými úspěchy a medailemi. Rozebrali jsme si to a i on mi řekl, že ten stereotyp vidí a přiznal, že to i trochu čekal. I pan Buchta mi popřál štěstí a řekl, že jsem velký kluk, že to rozhodnutí je moje. V Brně jsem za devět let zažil plno věcí, úspěchů i legrace. Chtěl bych tímto Dukle Brno poděkovat za jednu životní etapu a Dukle Praha zase za, že mi dává příležitost si splnit další sen a uspět ve vytrvalostních disciplínách,“ zdůraznil Pavel Kelemen.

Smlouvu má v Brně do konce října, ale vedení klubu mu povolilo trénovat jak potřebuje. „Tréninky od Dukly Praja již mám a zatím trénuji víceméně individuálně. Je to tak trochu jiný sport, změna na vytrvalost. Najíždím kilometry, aby se z benzína stal diesel. Prakticky nemám s vytrvalostními disciplínami žádnou zkušenost, jezdil jsem bikros a potom hned přešel do mužů na sprint. Je to pro mě nová výzva a moc se na ni těším.“

O tom, že přechod nebude jednoduchý a zdlouhavý je si vědom. „Stejný krok udělal Řek Volikakis. Nedá se říci, že by mě inspiroval, ale určitě mi ukázal, že ze sprintera lze udělat dobrého vytrvalce. Já si myslím, že svoji postavou bych se mohl adaptovat i trochu rychleji. Počítám, že mi to taky bude trval dlouho než se dostanu na nějakou úroveň a potom po roce nad již využiji svoji dynamiku a až doženu vytrvalost, tak bych mohl sklízet ovoce.“

A jakou má představu o disciplínách, které by chtěl jezdit? „Určitě bych chtěl svoji další kariéru cílit na olympijskou disciplínu, tedy omnium. Také by mě lákaly dvojice, to ale teprve čas ukáže. Mohl by mi sedět i scratch a vylučovačka, ale kdoví jak mi to půjde. Ale kdybych podvědomě necítil, že ano, tak bych ten krok neudělal,“ čiší z Pavla Kelemena odhodlání.

Jeho bratr Petr z Dukly Praha přestoupil naopak do silniční stáje CCC Development Team, takže se tak trochu minuli. „Neodešel úplně, je v Praze pořád absolvujeme tréninky spolu. Také bude na dráze jezdit, takže se na ní jistě potkáte. Když spolu na silnici jezdíme, tak je úrovní někde jinde a já zatím hlavně trpím, ale věřím, že do roka jej doženu.“ Trénovat bude pod bývalým úspěšným českým reprezentantem Milanem Kadlecem. „Já jej zažij ještě jako závodníky. Byl to super borec a známe se dlouho. Má plno zkušeností a jistě mi má co předat,“ dodal Pavel Kelemen.

„Moc jsme to nečekali, ale postavil se k tomu tak, že chce zkusit jiný obor. Je to pro nás těžké, ale na druhou stranu dostanou šanci mladí. Přijít o Kelemena sranda není, na druhou stranu jej chápeme. Je to borec, který byl na dvou olympiádách, je mistr Evropy a udělal pro nás toho dost a my mu jen budeme držet pěsti. Je to závodník s velkým ´Z´ a s tou jeho hlavou by to mohl zvládnout,“ řekl Svatopluk Buchta, vedoucí trenér Dukly Brno.

TEXT: Jaroslav Cícha

Cyklista Wagner skončil na ME v kilometru s pevným startem sedmý

Sedmé místo obsadil ve finálové jízdě Robin Wagner na mistrovství Evropy v Glasgow na kilometru s pevným startem. Favorizovaný Tomáš Bábek se do finále neprobojoval a skončil na nepostupovém devátém místě. Z titulu evropského šampiona se radoval Nizozemec Matthijs Büchli.

Z českých reprezentantek se v dopoledním programu představila také Sára Kaňkovská, jež v kvalifikaci sprintu obsadila 18. místo. V odpoledních rozjížďkách ale s domácí Lauren Bate-Lowe vypadla.

Své místo v evropské špičce potvrdila i desátá v bodovacím závodě na 100 kol, respektive 25 km, Jarmila Machačová. Na závěr závodního dne se jel poslední závod omnia, kde skončil celkově 18. Nicolas Pietrula.

FOTO: Dukla Brno Sprint