Archiv rubriky: cyklistika Brno

O nejlepší český výsledek na mezinárodních dráhových závodech GP Tufo – Velká cena Olomouckého kraje na prostějovském velodromu se postaral Martin Čechman z Dukly Brno, když ve velmi kvalitní mezinárodní konkurenci vyhrál keirin. Jeho týmový kolega Jan Pořízek pak o den později na Memoriálu Otmara Malečka, podniku nejvyšší kategorie UCI C1, skončil ve stejné disciplíně třetí.

„Sešla se nám opravdu skvělá konkurence. Byla tu řada olympijských vítězů a mistrů světa,“ uvedl ředitel závodu Michal Mráček a vysvětlil proč. „O tomto víkendu se uzavírá žebříček pro kvóty na mistrovství světa, které je prvním kvalifikačním závodem pro olympijské hry.“

Kromě vítězství Čechmana stojí z Velké ceny Prostějova za zmínku také čtvrté místo dvojice Jan Koblížek – Jan Kadlec v madisonu. I na Memoriálu Otmara Malečka se Koblížek s Kadlecem prosadili, tentokrát obsadili páté místo. Kadlec skončil pátý také v bodovacím závodě jednotlivců, mezi sprintery vybojoval Martin Čechman sedmé místo. Vendula Strakatá obsadila v bodovacím závodě žen šestou příčku.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: ilustrační CPA

Tak trochu ve stínu své starší sestry Veroniky vyrůstala dráhová sprinterka Anna Jaborníková z Dukly Brno. Zatímco Anna stále závodí pod rodným příjmením, její sestra už po sňatku s dalším sprinterem Dukly Brno nese jméno Veronika Tamme. V roce 2022 společně s Veronikou a Natálií Mikšaníkovou vybojovala stříbro v týmovém sprintu. Po individuální medaili z mistrovství Evropy ale dlouho toužila. Splnilo se jí to až letos, když na evropském šampionátu v německém Cottbusu získala stříbro v olympijské disciplíně keirinu.

Odchovankyně Sportcomplexu Břeclav oslavila letos v březnu dvaadvacáté narozeniny a na mezinárodní scéně se prosazuje stále výrazněji. Potvrdila to už v dubnu na Světovém poháru v Malajsii, kde obsadila v keirinu výborné deváté místo. Společně se sestrou Veronikou a Sárou Kateřinou Peterkovou navíc dojely šesté v týmovém sprintu. Individuální medaile z evropského šampionátu jí ale stále chyběla. Až do minulého víkendu.

Výbornou formu potvrdila také na domácím mistrovství republiky v Plzni, kde během posledního červnového víkendu nenašla přemožitelku. Získala čtyři mistrovské tituly – ve sprintu, keirinu, závodu na 1 km s pevným startem a také v týmovém sprintu, který ovládla společně se sestrou Veronikou a Sárou Kateřinou Peterkovou.

„Vždycky to může být lepší,“ říkala po domácím šampionátu a už vyhlížela mistrovství Evropy. „Doufám, že jsem v dobré formě a mohlo by se něco podařit. Zároveň sbíráme důležité body do kvalifikace na mistrovství světa, kde to zatím vypadá velmi slibně. Měly bychom mít dvě místa,“ uvedla.

S průběhem dosavadní sezony byla spokojená. „Deváté místo v Malajsii je zatím můj nejlepší individuální výsledek v kariéře,“ přiznala. Přesto tehdy tvrdila, že má raději klasický sprint než keirin.

„Sprint mám raději. Keirin je vždycky trochu o štěstí. Můj výkon jde nahoru a v poslední době se mi ve sprintu daří víc. Doufám, že v Cottbusu nějaká medaile přijde, ale nechci to zakřiknout,“ říkala po republikovém šampionátu.

Její slova se nakonec naplnila. Na 333 metrů dlouhém betonovém oválu v Cottbusu sice ve sprintu skončila už ve čtvrtfinále, ale v keirinu vystoupala až na druhý stupeň vítězů.

„Medaile si moc vážím. Je to moje poslední mistrovství Evropy v kategorii U23. Už jsem po individuální medaili byla hodně hladová a jsem ráda, že to konečně vyšlo,“ uvedla dvojnásobná medailistka z juniorského mistrovství světa.

Na evropském šampionátu tentokrát nejela týmový sprint, protože českému týmu chyběla třetí závodnice. Nakonec se to ukázalo jako výhoda.

„Mohla jsem si odpočinout a nakonec to dopadlo takhle. Ve sprintu to bylo o kousek, ale i tak jsem maximálně spokojená. Mám medaili a jsem opravdu šťastná. Upřímně jsem si víc věřila ve sprintu. Když jsem si do finále keirinu vylosovala první pozici, nebyla jsem z toho nadšená. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem z jedničky jela i semifinále, uklidnila jsem se a řekla si, že to zvládnu. A vyšlo to,“ radovala se Anna Jaborníková.

Po návratu z Cottbusu ji čeká týden doma a zasloužený odpočinek. Poté už se znovu rozjede příprava na vrchol sezony.

„Nejdřív pojedeme na soustředění do Dánska, potom do Belgie a následovat bude závěrečné ladění formy na říjnové mistrovství světa v čínské Šanghaji. Tam bude obrovská konkurence – přijedou Číňanky, Američanky, Australanky, Novozélanďanky i další silné sprinterky. Netroufám si odhadovat výsledek, ale určitě bychom chtěly získat co nejvíce bodů do olympijské kvalifikace v týmovém sprintu a posunout se ve světovém žebříčku,“ dodala Anna Jaborníková.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Skvělou tečku za evropským šampionátem dráhových cyklistů kategorií U23 a juniorů v německém Cottbusu napsali čeští sprinteři. Po sobotním bronzu Davida Peterky se dnes zásluhou jezdců ASC Dukla dvakrát rozezvučila česká radost i v keirinu mužů do 23 let. Jan Pořízek vybojoval stříbrnou medaili, David Peterka přidal bronz. Milan Kadlec s Matyášem Koblížkem obsadili v závěrečném madisonu mužů U23 páté místo. Celkem si česká výprava veze z ME sedm medailí – dvě zlaté, tři stříbrné a dvě bronzové.

Peterka, povzbuzený sobotním bronzem ve sprintu, prošel dnešní soutěží velmi suverénně. V úvodní jízdě se zařadil za Itala Mattiu Predoma a z druhého místa bez problémů postoupil. Semifinále pak ovládl a zajistil si účast ve finále. Pořízek měl cestu o něco složitější. V první jízdě skončil těsně třetí a musel do oprav. V nich si postup vybojoval třetím místem a v semifinále pak dojel druhý, což znamenalo historicky cenné dvojí české zastoupení ve finále.

Finálová jízda nabídla atraktivní podívanou. Bulhar Pavel Nikolov se pokusil překvapit soupeře dlouhým nástupem, ale oba čeští reprezentanti jeho taktiku přečetli a dokázali se před něj dostat. V samotném závěru však měl nejvíce sil Nikita Kirilcev, závodící pod neutrální vlajkou AIN, který oba české jezdce předstihl. Přesto panovala v českém táboře obrovská spokojenost.

„Sobotní medaile ze sprintu mě hodně uklidnila, takže jsem mohl jet keirin s čistou hlavou. Věděl jsem, že domů nepojedu s prázdnou. První jízdu jsem měl prakticky zadarmo, když jsem jel za Predomem. V semifinále se mi nabídla šance a využil jsem ji. Ve finále jsme o žádné společné taktice neuvažovali, v keirinu to ani nejde. Když jsem si pak prohlédl video, vítěz jel posledních 200 metrů za 9,7 sekundy, což bylo rychleji než moje kvalifikační dvoustovka. Přes něj dnes prostě nešlo přejít,“ řekl David Peterka.

Ještě větší radost měl Jan Pořízek. „Jsem extrémně spokojený. Vůbec jsem medaili nečekal a ani na ni nemyslel. To, že ji mám na krku, je pro mě senzace. A přitom nebylo daleko ani ke zlatu. Je to něco neuvěřitelného,“ radoval se.

Popsal také průběh finálové jízdy: „V první jízdě jsem měl dva velmi silné soupeře a rozjel jsem to příliš brzy. Ve finále jsem čekal, že Bulhar nastoupí z dálky, protože tak závodí pravidelně. Chtěl jsem ho předjet ve správný okamžik a využít rychlost získanou jízdou za ním. To se povedlo, ale na zlato to nestačilo. Samozřejmě mě mrzí, že jsem nevyhrál, ale vítěz byl opravdu mimořádně rychlý. Loni vyhrál sprint i keirin, letos byl druhý ve sprintu a medaili už má i z evropského šampionátu elitní kategorie. Jel jsem proti němu už počtvrté a zatím jsem pokaždé prohrál, i když dnes opravdu až na cílové pásce. Je to jeden z největších úspěchů mé kariéry a věřím, že příští rok to může být ještě lepší.“

Na medaili útočila také Sára Kateřina Peterková v závodě na 1 km s pevným startem. Nakonec obsadila šesté místo, zatímco stříbrná medailistka z keirinu Anna Jaborníková zajela devátý čas.

V madisonu juniorek obsadily Zuzka Krátká s Natálií Němcovou jedenácté místo. Jejich kolegové Matěj Vašina a Alexandr Kaniščev závod po pádu nedokončili. Mezi ženami U23 skončily Barbora Němcová s Vendulou Strakatou desáté.

Velmi povedený závod absolvovali na závěr šampionátu také Milan Kadlec a Matyáš Koblížek v madisonu mužů U23. V průběhu závodu třikrát bodovali, když obsadili třetí místo v sedmém i závěrečném, dvojnásobně bodovaném sprintu, a přidali ještě dva body ve dvanáctém bodování. Díky tomu se posunuli na výborné páté místo před dvojici z Itálie.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

 

Dráhaři ASC Dukla se pátý den evropského šampionátu v německém Cottbusu opět výrazně prosadili. V kategorii U23 vybojovala skvělé stříbro v keirinu Anna Jaborníková, bronz ve sprintu mužů U23 přidal David Peterka. Blízko stupňům vítězů byli i další čeští reprezentanti. Matyáš Koblížek obsadil v olympijském omniu čtvrté místo, stejnou příčku vybojovala juniorka Kristýna Křupalová v keirinu.

Nejúspěšnější českou závodnicí šampionátu je zatím juniorka Emílie Jarošová. Po zlatu ve sprintu dnes přidala další titul evropské šampionky, tentokrát v keirinu.

Výborně si vedly české závodnice v keirinu kategorie U23. Anna Jaborníková postoupila suverénně z prvního kola přímo do semifinále, kam se po úspěšné jízdě v opravách probojovala i Sára Kateřina Peterková. Ta v semifinále skončila těsně čtvrtá a čekalo ji malé finále, v němž dojela druhá, což znamenalo celkové osmé místo. Jaborníková postoupila do finále z druhé pozice a stejnou příčku obsadila i v boji o medaile. Nad její síly byla pouze domácí Němka Clara Schneiderová.

„Nejela jsem týmový sprint, takže jsem si mohla odpočinout, a nakonec to dopadlo takhle. Ve sprintu to bylo o kousek, ale i tak jsem maximálně spokojená. Mám medaili a jsem opravdu šťastná. Upřímně jsem si víc věřila ve sprintu, protože keirin je často i o štěstí. Když jsem si vylosovala první pozici, nebyla jsem z toho nadšená. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem z jedničky jela i semifinále, a řekla jsem si, že to zvládnu. A vyšlo to,“ radovala se Anna Jaborníková.

Na stupně vítězů vystoupil také David Peterka. Do semifinále sprintu postoupil už v pátek, dnes ho však čekal nejtěžší možný soupeř – několikanásobný evropský medailista a italská jednička Mattia Predomo. Ital obě semifinálové jízdy vyhrál, český reprezentant za ním ale zaostal jen těsně. V souboji o bronz narazil na Francouze Etienna Oliviera. Po první jízdě se nejprve jako vítěz objevil Peterka, po přezkoumání cílové fotografie však rozhodly ve prospěch Francouze doslova milimetry.

Peterku to ale nerozhodilo. Druhou jízdu ovládl jasně a stejným způsobem zvládl i rozhodující třetí, po níž mohl slavit cennou bronzovou medaili. Jan Pořízek obsadil konečné sedmé místo.

„Nepřemýšlel jsem nad tím, jak to dopadne. Betonová dráha není moje nejsilnější stránka, ale už po kvalifikaci jsem měl radost ze čtvrtého místa. Loni jsem byl po kvalifikaci také čtvrtý, jenže jsem vypadl hned v osmifinále. Tentokrát jsem nechtěl podcenit žádného soupeře a už samotný postup do semifinále byl hodně těžký. Do druhého dne závodů jsem se na mistrovství Evropy dostal vůbec poprvé. Věděl jsem, že Predomo je mimořádně silný. U Oliviera jsem ale cítil šanci, protože takticky nejel ideálně. Po první prohrané jízdě jsem věděl, že nemám co ztratit, a šel jsem do toho naplno. Jsem nadšený, je to můj největší úspěch,“ zářil Peterka.

Matyáš Koblížek vstoupil do olympijského omnia skvěle druhým místem ve scratchi. Nepovedl se mu však tempo race, v němž obsadil až třináctou příčku, což se nakonec ukázalo jako rozhodující moment v boji o medaili. Ve vylučovacím závodě skončil osmý a do závěrečného bodovacího závodu nastupoval ze šesté pozice. Brzy získal okruh k dobru a posunul se na čtvrté místo. Po vítězství v osmém bodovaném sprintu přidal dalších pět bodů a průběžně držel bronzovou pozici. V závěrečném sprintu ho však o jediný bod předstihl turecký reprezentant Yilmaz.

„Tempo race mi nevyšlo. Výkonnostně jsem se cítil dobře, ale chybělo trochu štěstí. Věděl jsem, že pokud chci bojovat o medaili, musím získat okruh k dobru, a to se povedlo. Ke konci už to ale nevyšlo podle představ. Teď jsem samozřejmě zklamaný, ale uvidím, jak se na to budu dívat za týden,“ řekl Matyáš Koblížek.

Ve stejné disciplíně obsadila Barbora Němcová v kategorii U23 osmé místo. Její mladší sestra Natálie skončila mezi juniorkami desátá v bodovacím závodě.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

Výborně si zatím ve sprintu mužů do 23 let vede na evropském dráhovém šampionátu v německém Cottbusu jezdec Armádního sportovního centra Dukla David Peterka. Probojoval se mezi nejlepší čtveřici sprinterů a v sobotu zabojuje o medaili. Ve stejné disciplíně žen do 23 let už české závodnice do dalších bojů nezasáhly. Anna Jaborníková a Sára Kateřina Peterková obsadily celkově páté, respektive šesté místo. Vendula Strakatá skončila v bodovacím závodu žen U23 na šesté příčce.

Ve sprintu juniorek získala zlatou medaili pro Českou republiku ještě, loni závodnice Dukly Brno, Emílie Jarošová, která od letošní sezony závodí v barvách domácího klubu RSC Cottbus. Ve finále porazila 2:1 na jízdy úřadující juniorskou mistryni světa Veroniku Solozovovou, startující pod neutrální vlajkou AIN.

Do sprinterské soutěže mužů U23 nastoupil kromě Peterky také Jan Pořízek. Oba bez problémů zvládli kvalifikační dvoustovku – Peterka zajel čtvrtý nejrychlejší čas, Pořízek sedmý. V osmifinále si Peterka poradil s Litevcem Eimantasem Vadapalasem a Pořízek přešel přes Igora Giriloviče, závodícího pod hlavičkou AIN.

Velmi dramatické čtvrtfinále mezi Peterkou a Belgičanem Lowiem Nulensem rozhodla až třetí jízda. První vyhrál Peterka, druhou těsně ovládl Nulens. Do rozhodující jízdy si český reprezentant vylosoval nevýhodnou první pozici.

„Z toho jsem rozhodně radost neměl,“ přiznal. Přesto se s nepříznivou situací vypořádal skvěle. Razantně nastoupil, soupeři nedal šanci a vybojoval si postup mezi nejlepší čtyři. „Chtěl jsem ho mít co nejblíž u sebe. Věděl jsem, že nemá nejlepší nástup, ale nechával si větší odstup. Jakmile tam byla mezera, rafnul  jsem za to. Na téhle dlouhé dráze to bylo strašně těžké, ale o to větší z toho mám radost,“ řekl Peterka.

Ve stejné fázi závodu Pořízek narazil na dalšího závodníka AIN Nikitu Kiriliceva. Obě jízdy prohrál, přičemž druhou až o centimetry na cílové pásce. „Nemyslím si, že bych udělal nějakou zásadní chybu. Soupeř byl dnes prostě lepší,“ uznal sportovně Pořízek, kterého ještě čeká start v keirinu. „Ten mi sedí víc a letos v něm mám i lepší výsledky. Je to ale disciplína, ve které rozhoduje spousta okolností,“ dodal.

Mezi juniory se nedařilo Jaromíru Honzákovi ani Adamu Kovaříkovi, kteří v keirinu nepostoupili do semifinále ani přes opravné jízdy. Kovaříkovi přitom postup unikl jen těsně. Na nejlepší nestačili ani Lukáš Hasal a Natálie Němcová v omniu, oba skončili ve druhé polovině výsledkové listiny.

Ve výborném světle se na 333 metrů dlouhém betonovém oválu představila Vendula Strakatá, která závodí v kategorii U23 prvním rokem. Po druhém bodovacím sprintu se vydala do odvážného samostatného úniku, za který získala pět bodů. V šestém bodování přidala další dva body za třetí místo a celkově obsadila šestou příčku. Vyrovnala tak své dosavadní maximum z mistrovství Evropy, když loni skončila šestá ve scratchi, to ale ještě mezi juniorkami.

„Jelo se mi hodně dobře. Myslím, že jsem se rozjela lépe než včera a zvolila jsem i těžší převod, takže jsem byla silnější ve spurtech. Jsem v této kategorii prvním rokem a sama sebe jsem překvapila. Tak dobrý výsledek jsem nečekala. Mám radost, že jsem byla schopná bojovat o medaili až do konce závodu,“ řekla závodnice Dukly Praha.

K průběhu závodu dodala: „Ten útok jsem měla v plánu, jen jsem nevěděla, kdy ho zkusím. Po druhém bodování se chvíli nejelo, měla jsem dobrou pozici, tak jsem neváhala. Několikrát jsem pak pomáhala sjíždět úniky a mrzí mě, že jsem v závěrečném spurtu nebyla víc vpředu, ale je na čem stavět a celkově jsem s výkonem spokojená.“

Milan Kadlec mladší začal bodovací závod U23 výborně, když po úniku vyhrál první bodovaný sprint. Další průběh už ale podle představ nebyl. Soupeři na něj získali kolo náskoku a po druhém ztraceném okruhu jej rozhodčí po padesáti kolech ze závodu odvolali.

„Zkusil jsem, co to šlo. Ale bolela mě kyčel a dál už to nešlo. Na silnici je to v pohodě, ale tady je všechno mnohem silovější. Musel jsem to tahat přes druhou nohu a pak už nešlo ani to,“ vysvětlil Kadlec mladší, kterého stále limitují následky pádu ze silničního závodu z minulého týdne.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

 

Cesta sprinterek Armádního sportovního centra Dukla Anny Jaborníkové a Sáry Kateřiny Peterkové na mistrovství Evropy kategorií U23 a juniorů v německém Cottbusu skončila ve čtvrtfinále. Do bojů v kategorii U23 zasáhla také Vendula Strakatá, která obsadila ve scratchi deváté místo.

Obě české sprinterky zajely v kvalifikaci velmi dobré časy. Jaborníková byla pátá, Peterková šestá. V osmifinále si poradily se svými soupeřkami – Nizozemkou Van ‚t Oostenovou, respektive závodnicí pod neutrální vlajkou Bisijakovovou – a postoupily mezi osm nejlepších.

Jaborníková narazila ve čtvrtfinále na Francouzku Drouodeovou. První jízdu jasně prohrála, ve druhé ale předvedla bojovný výkon i výbornou taktiku a srovnala stav na 1:1. V rozhodující jízdě si však vylosovala nevýhodnou první startovní pozici a Francouzka ji v cílové rovince těsně předstihla.

„K postupu do semifinále chyběl opravdu jen kousek. Na tak velkých závodech jsem se mezi nejlepší čtyři ještě nedostala, o to víc mě to mrzí. Věděla jsem, že na to mám. Obě jsme si věřily z druhé pozice a bylo jasné, že kdo si ji vylosuje, bude mít velkou výhodu. Tady je z první pozice cesta do cíle opravdu dlouhá,“ litovala Jaborníková.

Ještě lépe rozehrála své čtvrtfinále Peterková. V úvodní jízdě jasně porazila Solozobovovou, závodící pod neutrální vlajkou AIN. Druhou jízdu ale těsně ztratila a v rozhodujícím souboji ji postihla smůla. Hned za první zatáčkou jí praskla galuska a následoval pád. Po krátkém ošetření se sice znovu postavila na start, ale následky pádu byly znát a na soupeřku už nestačila.

„Je to obrovská škoda. Pád mě hodně rozhodil a bohužel to dopadlo tak, jak dopadlo. Rozhodující jízdu jsem navíc musela jet z první pozice, která mi na této dráze vůbec nesedí,“ říkala se slzami v očích Sára Kateřina Peterková.

Svůj premiérový start mezi závodnicemi do 23 let absolvovala Vendula Strakatá a vedla si velmi dobře. Ve scratchi se zkušenějšími soupeřkami držela výbornou pozici a ještě do posledního kola vjížděla s nadějí na boj o medaili. V závěrečném spurtu však měla soupeřky více sil a nakonec obsadila deváté místo.

„Na první závod v kategorii U23 si myslím, že to nebylo špatné. Udělala jsem ale chybu ve volbě převodu. Měla jsem zvolit těžší a v závěru mi pak chyběla rychlost. Scratch mi obvykle moc nesedí, takže jsem sama sebe překvapila, jak dobře jsem zvládla poziční jízdu. Do posledního kola jsem najížděla ve výborné pozici. Teď mě čeká bodovací závod a madison s Barborou Němcovou. Myslím, že právě v madisonu máme dobrou šanci. Bára je v této kategorii posledním rokem, má zkušenosti a společně jsme měly dost času se připravit,“ uvedla Strakatá.

Ve sprintu juniorek uspěly v kvalifikaci Ema Benešová i Emílie Jarošová, která do loňské sezony závodila za Duklu Brno a nyní hájí barvy domácího RSC Cottbus. Obě postoupily do osmifinále, kde se však utkaly proti sobě. Úspěšnější byla Jarošová.

Program dne uzavřela juniorka Zuzka Krátká, která ve vylučovacím závodě obsadila mezi devatenácti startujícími 13. místo.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

 

 

Za trenérem Zdeňkem Noskem z Dukly Brno stojí dlouhá řada úspěchů i světových titulů jeho svěřenců. Z bývalého závodníka a mechanika se postupně vypracoval mezi nejúspěšnější české trenéry dráhových sprinterů v Armádním sportovním centru Dukla. V současnosti už nevede juniory, ale společně s Petrem Klimešem připravuje elitní reprezentanty.

„Jezdil jsem, ale nijak slavně. Byl jsem sice mistrem republiky mezi kadety a získal jsem několik medailí, ale úroveň, o kterou se snažíme dnes, byla tehdy úplně jinde,“ přiznává Zdeněk Nosek.

Po základní vojenské službě v Dukle Brno zůstal u cyklistiky jako mechanik. „Nemusel jsem na klasickou vojnu. V té době končil dlouholetý mechanik pan Bugner, který si mě vyhlédl jako svého nástupce. Když potom přišel trenér Svatopluk Buchta, začal jsem se věnovat mladým talentům. U juniorské reprezentace jsem vydržel téměř deset let. Poslední dva roky už pracuji společně s Petrem Klimešem, protože jsme juniorskou skupinu mistrů světa posunuli do elitní kategorie a práce je výrazně více,“ popisuje svůj přerod z mechanika v trenéra.

Ještě předtím spolupracoval se Zdeňkem Morávkem, který na Dukle absolvoval trenérskou praxi během studia na Fakultě sportovních studií v Brně a později po něm juniorskou skupinu převzal.

Za dobu své trenérské kariéry vychoval mistry světa prakticky ve všech sprinterských disciplínách.

„Začalo to Jiřím Janoškem, který získal dva tituly mistra světa na kilometru a jeden ve sprintu. To poslední zlato ale přišlo až dodatečně po diskvalifikaci původního vítěze kvůli dopingu, takže duhový dres mu dorazil poštou. Pak vyhrála keirin Sára Kaňkovská, následoval Jakub Šťastný, Matěj Hytych na kilometru s pevným startem a nakonec titul v týmovém sprintu zásluhou Davida Peterky, Kryštofa Friedla a Jana Pořízka,“ vypočítává své největší úspěchy.

A který z nich považuje za nejcennější?

„Asi týmový sprint. Připravit jednoho špičkového závodníka je náročné, ale připravit tři tak, aby fungovali jako celek, je mnohem složitější. Navíc právě přes týmový sprint vede dnes nejreálnější cesta na olympijské hry.“

Budoucnost českého sprintu vidí optimisticky. „Musím ji vidět dobře, jinak bych tu práci nemohl dělat. Pořád jsou před námi nové výzvy, zvlášť v našich podmínkách. Petr Klimeš je hlavní trenér a já se při světových pohárech nebo mistrovstvích světa často vracím k práci mechanika. Výpravy jsou finančně omezené a není možné vozit další členy realizačního týmu. Každý dělá všechno. Tréninky spolu konzultujeme a více očí vždy vidí víc.“

V českém prostředí má Nosek pověst trenéra, který umí objevit talent. „Po těch letech už člověk pozná podle pohybu nebo stavby těla, jestli má někdo předpoklady, zkrátka jak se mu ohýbají kolena. Ale mnohokrát jsme se přesvědčili, že talent sám o sobě nestačí. Stejně důležitá je vůle. Když člověk opravdu chce, dokáže obrovské věci.“

Na otázku, zda některý ze svěřenců zaujal už na první pohled, se nejprve zdráhá odpovědět. Nakonec přece jen jedno jméno vysloví. „Určitě David Peterka. Bohužel ho přibrzdil těžký pád v hale v Motole a návrat nebyl jednoduchý. V první chvíli jsme byli hlavně rádi, že je v pořádku a že si vůbec ještě někdy sedne na kolo. On ale všechno bral jako součást své cesty a rozhodl se to překonat.“

Sprinterů však v České republice není mnoho. „Ideální by bylo mít dva kompletní týmy – zkušený a mladý. Z nich bychom pak mohli sestavit nejsilnější sestavu pro vrcholné akce. Jenže nás často brzdí zranění. Matěj Tamme absolvoval letos dvě operace kolena, předtím měl problémy i s druhou nohou. Dominik Topinka si po pádu zlomil obratel. Potřebujeme širší základnu, abychom mohli na velké závody postavit co nejsilnější tým.“

Letošní mistrovství světa je zároveň prvním krokem v kvalifikaci na olympijské hry v Los Angeles. „Závody kategorie U23 jsou pro nás spíše zastávkou na cestě k mistrovství světa elite. Tam bychom chtěli předvést kvalitní výkon a získat co nejvíce bodů. Umístění v první pětce by bylo výborné.“

O olympijské účasti však rozhodnou až další dvě mistrovství světa a mistrovství Evropy. „Evropa je ale neskutečně nabitá. Konkurence je tady mnohem větší než na ostatních kontinentech.“

A jaký je jeho trenérský sen? „Máme ho společný s celým týmem – olympijskou medaili. Kdyby se nám ji během naší trenérské kariéry podařilo získat, byl by to vrchol všeho, čeho jsme chtěli dosáhnout. A platí to stejně pro kluky i pro holky,“ uzavřel Zdeněk Nosek.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Jen krůček dělil českou výpravu od druhé medaile na mistrovství Evropy dráhových cyklistů kategorií U23 a juniorů v německém Cottbusu. Juniorky v týmovém sprintu nakonec v souboji o bronz podlehly britskému triu a místo radosti z medaile se v očích sprinterek Dukly Brno objevily slzy. Do elitní desítky se dostal ještě Adam Rausgold, kterému jen těsně unikl postup do dalších bojů v závodě mužů kategorie U23 na 1 km s pevným startem, když obsadil devátou pozici.

Za očekáváním zůstal trochu Matyáš Koblížek z Dukly Praha. Po nepřesvědčivém vystoupení v úterním vylučovacím závodě si dnes ve scratchi polepšil na jedenácté místo, přesto pomýšlel výše.

„První polovina závodu byla z mého pohledu dobrá, ale v rozhodujícím okamžiku byl příliš vzadu. Jít do spurtu z patnácté pozice znamená, že příliš vysoko skončit nemůžete,“ zhodnotil jeho výkon reprezentační trenér Milan Kadlec.

V kvalifikaci týmového sprintu juniorek zajelo české trio Ema Benešová, Kateřina Fojtů a Kristýna Křupalová šestý nejrychlejší čas, což je v prvním kole poslalo proti třetím Italkám. Kateřinu Fojtů následně nahradila Emílie Jarošová a české sprinterky po velmi povedené jízdě silné Italky porazily. Jejich čas však byl o dvě desetiny sekundy pomalejší než výkon domácích Němek, a tak je čekal souboj o bronz. V něm trio Benešová, Jarošová a Fojtů podlehlo Britkám především kvůli nepovedenému startu.

„O medaili rozhodla chyba na startu. Jedné z holek podklouzlo kolo a ve finále se taková chyba neodpouští. Nejlépe holkám vyšla jízda v prvním kole proti silným Italkám. Je škoda, že se to nepovedlo dotáhnout, protože výkonnost na medaili měly. Možná byly až příliš namotivované, ale brzy budou mít možnost vše napravit na mistrovství světa v Zolderu,“ řekl trenér Zdeněk Morávek, jehož svěřenkyně zopakovaly loňské čtvrté místo z evropského šampionátu.

„V Zolderu se pojede na dřevěném oválu, takže to bude úplně jiný závod než tady na betonu. Našim děvčatům dřevěná dráha vyhovuje více, i když konkurence tam bude ještě silnější,“ dodal Morávek.

Všechny tři jízdy rozjížděla Ema Benešová, která po závodě jen těžko skrývala rozpaky i slzy.

„Je to pro nás obrovské zklamání. Mrzí mě to za celý tým, protože celá příprava směřovala právě k mistrovství Evropy a následně i mistrovství světa. Všechny jsme do toho daly maximum. Nikomu nic nevyčítám. Porazily jsme Italky, což ukázalo, že jsme byly dobře připravené. Bohužel chyby se stávají,“ řekla Benešová.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA