Archiv rubriky: moderní pětiboj

Po stříbrném úspěchu na Světovém poháru v bulharském Pazardžiku si moderní pětibojař Matěj Lukeš dopřává krátký, ale naprosto zasloužený odpočinek. A také babiččinu kuchyni. „Vždycky se nechám překvapit, co bude na talíři,“ směje se aktuálně druhý muž světového žebříčku.

Domů se vracel až v pondělí. Po jedenáctihodinové cestě se ještě příliš fit necítil. „Mám menší pauzu, jsem u babičky na vesnici a nechávám se krmit,“ prozradil čtyřiadvacetiletý mladík z ASC Dukla. „Vím, že dobré to bude vždycky. Tento týden mám detox od suplementů. Mohu si dát prakticky všechno,“ pronese lišácky.

Rodina prožívá jeho závody možná intenzivněji než on sám. „Bývají nervóznější. Hlavně když si to ale užijí. Z toho mám největší radost,“ říká. ,,Babička si ze záznamu pustila i semifinále, finále už sledovala živě spolu s další částí rodiny. Nejdřív jsem jim přivodil celkem šok, pak překvapení,“ připomněl nevšední průběh, po němž zaznamenal další krásný zápis v kariéře.

Do závěrečného laser runu vybíhal s téměř padesátivteřinovou ztrátou na čelo, přesto se dokázal prokousat na dohled zlata. „Minulý rok mě na mistrovství světa štafet předběhl Francouz, ale takhle těsné to nebylo. Tady jsem dotahoval, takže pocit z toho byl mnohem lepší.“ V cíli mu na vítězného Korejce scházela pouhá půlvteřina!

Lukeš výsledek označil za topový, na medaili totiž zpočátku nepomýšlel. „Startoval jsem z desátého místa. Proto jsem si říkal, že když skončím do šestky, budu spokojený. Navíc po obrovské chybě v obstaclu. Můžu být jen maximálně spokojený.“

Nakonec nestačil jen na So Čang-wana. „Je velmi zkušený. Na olympiádě byl sedmý, úspěchy sbíral i ve světovém poháru. Teď ukázal, že se skvěle adaptoval i na novou disciplínu.“

Za zmínku stojí i světový rekord Egypťana Mohameda El Ashqara právě v OCR (18,33 vteřiny). „Klidně ještě může zrychlit. Je dlouhý a výbušný. Nemá v této disciplíně slabinu,“ tvrdí Lukeš.

On sám se ve finále nevyhnul pádu, který ho časově velmi zbrzdil. „Už jsem to viděl na videu. Na překážku jsem skočil s moc velkou silou, přeskočil jsem úchop, tyč jsem měl v dlani, tím pádem jsem vyletěl do výšky a ne do dáli. Bouchl jsem se přitom do hlavy a padl na zadek, ale i tak jsem to s opravou dokončil. Ztráta narostla, jinak by to byl úplně jiný závod.“

Nejtěžší částí pro něj nebylo finále, ale kvalifikace. „Je tam i jiný systém šermu a hlavně nejvíce lidí. Snad poprvé byly čtyři kvalifikační skupiny (tentokrát 96 pětibojařů – pozn.). Nebyl tedy moc prostor na chybu. Bohužel jsem ji udělal v šermu a pak musel hodně makat, abych to dotáhl k postupu. Paradoxně mě právě podržela překážková dráha. V semifinále jsem na jedné střelecké položce strávil strašně moc času a z pohody si udělal celkem drama. Ale taky to vyšlo.“

Lukeš se dlouhodobě drží na špici světového žebříčku, aktuálně na druhém místě. Před ním jsou nyní dva podniky Světového poháru v Budapešti, z nichž první vynechá. „Pojedu až na finále svěťáku, které je štědře dotované. Bodů mám dost, mohu si to dovolit. Plánuji malé soustředění v Barceloně, kde jsou ideální podmínky. A mám tam přítelkyni,“ dodává s úsměvem.

Vrcholy přijdou v srpnu. „Vloni jsem byl na mistrovství světa bronzový, rád bych něco podobného zopakoval. Letos se koná v Číně, Evropa je pár dní před tím v Turecku. V tomhle je trochu komplikace. Uvidíme, jak s tím naložíme. Prioritní je svět. Potřebuji být dobře nastavený. Jedině pak přicházejí úspěchy,“ má jasno zářící kometa z Dukly.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Filip Komorous

 

České moderní pětibojařky z ASC Dukla jsou vidět i mimo sportovní scénu. Veronika Novotná dnes obdržela cenu od Českého klubu fair play za pomoc soupeřce a Lucie Hlaváčková se před čtrnácti dny stala laureátkou Mimořádné ceny rektora Univerzity Karlovy za vynikající sportovní výsledky. Jejich příběhy ukazují na mnohovrstevnatost sportovního života.

Mimořádné gesto

Bylo to opravdu mimořádné gesto. Veronika Novotná si při přípravě na závěrečnou disciplínu složenou z běhu a střelby všimla, že se soupeřce rozbila baterie u laserové pistole, a pohotově ji půjčila svoji rezervní baterii. Nešlo přitom o obyčejný závod, stalo se to v semifinále finálového podniku loňské sezony Světového poháru v egyptské Alexandrii. Pětadvacetiletá reprezentantka za tohle výjimečné gesto 19. května dostala cenu od Českého klubu fair play.

​„Moc za to děkuji, ceny si vážím. Ovšem v pětiboji se tyhle věci dějí běžně, pomáháme si. Nechci to zlehčovat, ceny jsou příjemné, ale zároveň to pro mě byla maličkost,“ skromně říká Veronika Novotná.

Před rokem se v Alexandrii rozhodla intuitivně, sportovci jsou v pětiboji pod časovým tlakem. „Musíme spěchat, po změnách formátu náš sport připomíná triatlon. V té rychlosti člověk kolikrát zmatkuje, sotva máme čas zavázat si tkaničky u bot,“ podotýká Novotná. „Před závěrečným laser runem přiběhneme z bazénu a máme třeba tři minuty na nástřel.“

V tu chvíli si Novotná všimla, že vedle stojící Bulharka Antonija Načeva má problémy s baterií. „Poznáte to hned, na pistoli začne blikat jedno světýlko,“ popisuje Novotná. „Máme kolem sebe spoustu lidí a většinou někdo z týmu zareaguje.“

Tentokrát ovšem zareagovala ona coby soupeřka a Bulharce pomohla. „Je to prostě kolegiální. Navíc s sebou mívám náhradní pistoli, takže bych v případě svých problémů v závodě vyměnila kus za kus,“ nastiňuje Novotná.

Semifinále v Alexandrii pro ni mělo hořký konec, natrhla si lýtkový sval a do finále nepostoupila. „Bulharka taky ne, tenkrát patřila k nováčkům v seniorské kategorii a sbírala zkušenosti,“ vykládá Novotná a při vzpomínce na chvíle před startem laser runu dodává: „Je dobré chovat se fér.“

Její čin ocenila Mezinárodní unie moderního pětiboje (UIPM) a teď došlo i na cenu od Českého klubu fair play, kterou Novotné na holešovickém Výstavišti předal herec Jan Čenský.

K ocenění gratuloval i trenér ženské pětibojařské reprezentace David Svoboda, olympijský vítěz z Londýna 2012. „Když Verča dostala cenu od UIPM, druhý den jsem jí blahopřál. Byla na rozpacích a trochu pobaveně říkala: Dostala jsem cenu fair play za normální chování,“ vypráví Svoboda.

„Verča pomohla soupeřce s naprostou samozřejmostí a je milé, že ji za to bulharský trenér nominoval na cenu fair play. Každé dobré gesto, které je vidět, je prostě fajn.“

Teď už dostudovat musí…

Před dvěma lety byla desátá v olympijské Paříži, loni se stala juniorskou vicemistryní světa a v současnosti patří k nejúspěšnějším českým pětibojařkám. I proto Lucie Hlaváčková na začátku května obdržela Mimořádnou cenu rektora Univerzity Karlovy za vynikající sportovní výsledky na národních a mezinárodních soutěžích.

Na svém Facebooku k ocenění od rektora s nadsázkou dodala: „Teď už to dostudovat musím.“

Úspěšně sladit vrcholový sport se studiem na vysoké škole není jednoduché, ovšem 20leté pětibojařce se to daří. „Párkrát do roka se stane, že je trenér naštvaný, že jsem málo na Dukle, a ve škole občas slyším, že moc sportuju,“ usmívá se Hlaváčková. „Ale tahle cena může být důkazem, že na univerzitě vidí, že není snadné skloubit školu a sport. Snažím se oboje dělat naplno a nic nešidit: ani trénink, ani školní praxe v nemocnicích.“

Ocenění od své alma mater bere i jako závazek do budoucna. „Pan proděkan od nás z třetí lékařské fakulty mi k ceně popřál, aby se mi dál vedlo ve škole i ve sportu,“ líčí Hlaváčková, která je v polovině bakalářského studia.

„Sport a škola je kombinace, která někdy vyčerpává, ale je otázkou, jak by v mém životě jedno bez druhého vypadalo,“ uzavírá Hlaváčková. „Takhle je to správně.“

TEXT: Český svaz moderního pětiboje

FOTO: Filip Komorous a ČSMP

Matěj Lukeš znovu ukázal, že patří mezi absolutní světovou špičku. Na Světovém poháru v bulharském Pazardžiku vybojoval nádhernou druhou příčku. Od premiérového triumfu v elitním seriálu ho připravil těsně prohraný finiš s  Korejcem So Čang-wanem.

Čtyřiadvacetiletý závodník z armádního klubu Dukla mohl ve finále litovat hlavně pomalejšího času na překážkové dráze, kde obsadil až šestnáctou pozici. Doplatil na pád a tvrdý úder hlavou o tyč. Plavání mu přineslo posun na pátou pozici a v dramatickém laser runu se vyšvihl až ke stříbru. Výsledkem tak vyrovnal své loňské maximum z Egypta.

„Skončil jsem těsně za zlatem, ale stříbro je po průběhu závodu topové,“ říkal šťastný Lukeš v tiskové zprávě svazu.

Ve finále žen obsadila Lucie Hlaváčková devátou příčku. Od bronzu ji dělilo dvacet vteřin.

„Kdybych před závodem věděla, že si odsud odvezu deváté místo, byla bych po ne úplně dokonalé přípravě nadšená. Ale po tom, jak se závod vyvíjel, to mohlo být i lepší,“ poznamenala Hlaváčková.

Další zastávkou Světového poháru bude Budapešť, kde se elitní moderní pětibojaři představí hned dvakrát. Od 9. do 13. června se v maďarské metropoli odehraje třetí podnik seriálu, na který naváže finále SP plánované na 26. – 28. června.

Letní vrchol sezony obstarají dvě hlavní akce. Mistrovství Evropy proběhne v Istanbulu od 3. do 9. srpna a mistrovství světa se uskuteční v čínském Kuej-jangu mezi 24. a 30. srpnem.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Filip Komorous

Moderní pětibojaři vstupují do další zkoušky sezony. V bulharském Pazardžiku proběhne druhý podnik Světového poháru. Z ASC Dukla se ho zúčastní čtyři ženy a čtyři muži. V nominaci nechybí ani bronzový medailista z loňského mistrovství světa Matěj Lukeš, který bude chtít navázat na výborný výkon z dubnové Káhiry.

Zatímco mužská část reprezentace má první závod Světového poháru za sebou, ženy čeká premiéra až nyní v Bulharsku. Do Pazardžiku odletěly Alexandra Fernandes, Lucie Hlaváčková, Karolína Křenková a Kateřina Váňová.

Původně měla česká výprava startovat v pětičlenném ženském složení, ovšem Veroniku Novotnou vyřadily zdravotní komplikace, a do Bulharska tak nakonec neodcestovala.

Mužský tým vyrazil do Pazardžiku ve složení Marek Grycz, Matěj Lukeš, Jan Toman a Matouš Tůma. Cíl je jasný: navázat na nadějný vstup do sezony, který předvedli v Káhiře. Tam se Matěj Lukeš probojoval až do finále a obsadil šesté místo, pouhých dvanáct bodů od medailových pozic.

Kvalifikace startují již dnes, finále jsou na pořadu v neděli 17. května.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: UIPM

Moderní pětibojař Matěj Lukeš z ASC Dukla zažil loni životní rok. Na mistrovství světa vybojoval bronz a poprvé se stal českým Pětibojařem roku. A i novou sezonu načal slibně. V den svých 24. narozenin vybojoval v úvodním podniku seriálu Světového poháru v Káhiře šesté místo. Myslel ale i na vítězství, proto se rozhodl zariskovat na překážkářské dráze, ale tentokrát risk nebyl zisk.

„Po sobotním semifinálovém vítězství jsem si říkal, že kdybych skončil v šestce, budu spokojený, ale s ohledem na průběh závodu jsem lehce zklamaný. Ovšem pamatuju si, co jsem chtěl, takže musím být trochu spokojený,“ hodnotil po finále Lukeš. Skvěle mu vyšel ve finále šerm a dostal se až do finále. „Tak daleko jsem se ještě nikdy předtím neprobojoval. Na OCR jsem se rozhodl hodně riskovat, protože jsem uviděl možnost, že bych mohl jednou v životě porazit nejlepšího pětibojaře Moutaze Mohameda. Řekl jsem si, že jestli se mi povedou překážky, mohl bych mít velký polštář a šanci ho porazit. Asi to nestálo za to, ale příště to už vyjde. Kdybych šel na jistotu, tak by to bylo asi o hodně veselejší, ale nelituji toho,“ přiznal Lukeš.

Celkově je však se svým vystoupením spokojen. „Hlavně s projevem, jsem rád, že jsem postoupil z kvalifikace, protože to pro mě byl těžký den a postup jsem si zajistil až v poslední disciplíně. Světový pohár neberu jako největší soutěž. Věřil jsem si, že to zvládnu, ale vím, že důležitější je druhá část sezony, proto jsem byl ochoten riskovat. Měl jsem narozeniny, chtěl jsem je oslavit co nejlépe,“ pokračuje.

V překážkové disciplíně OCR ztratil poté, co nezvládl dopad na jedné z překážek a musel ji opakovat, což znamenalo nepříjemné zdržení a druhý nejnižší bodový zisk ze všech finalistů (339). Klesl na deváté místo, které mu patřilo i po plavecké části. V závěrečném laser runu se Lukešovi povedlo dostat přes tři soupeře a finišoval na šesté příčce. „Ze zbytku závodu jsem asi vyždímal maximum, i když po dlouhém šermu se mi neplavalo ani neběželo úplně dobře, za velké podium jsem rád.“

Spokojen je také s tím, že závodní sezona už začala. „Příprava byla dlouhá dost. Loni jsem jel do Káhiry sám a tentokrát bylo fajn, že je nás tam bylo více. Egypt není moje nejoblíbenější destinace, člověk si musí ohlídat spoustu detailů, ale většinou se mi tu daří. A příjemné je i zdejší teplo,“ přidal Lukeš.

Pětibojaři se po loňském zavedení překážkové disciplíny sžívají s dalšími novinkami. Plavecká část je z původních 200 metrů zkrácená na polovinu a ke čtyřem střeleckým položkám přibyla pátá. „Změna v délce plavání mě nepotěšila, nemám to rád. Není to dobrá změna, navíc je přidaná pátá střelba, což je možná zajímavější pro fanoušky, pro mě ale ne. V přípravě muselo dojít k obrovské změně, plavání jen na 100 metrů se s dvoustovkou nedá srovnat. Od světové federace není fér oznámit tak zásadní věc jen pár měsíců předem,“ nemá radost z dalších novinek Lukeš.

Jak již výše naznačil, není Světový pohár pro něj tou nejvyšší prioritou. Těmi bude v srpnu mistrovství Evropy v Istanbulu a světový šampionát, který se uskuteční v čínském městě Kuej-jang. V loňském roce se dostal do světové špičky. „Po Káhiře vím, že tam pořád jsem, a budu bojovat dál.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Filip Komorous

Hned v úvodním závodu sezony Světového poháru v moderním pětiboji se v egyptské Káhiře dařilo nejlepšímu českému reprezentantovi Matěji Lukešovi. Člen ASC Dukla obsadil v den svých 24. narozenin šesté místo, od medailových pozic ho dělilo dvanáct bodů. Zvítězil domácí Egypťan Moutaz Mohamed.

Lukeš vyhrál jednu ze dvou semifinálových skupin, další dva závodníci Armádního centra Marek Grycz a Matouš Tůma však do finále nepostoupili. Tůma obsadil ve skupině B dvanácté místo, když od začátku závodu ztrácel na postupovou devítku. Nejvíce se mu dařilo v laser runu, kde díky zisku 667 bodů výrazně vylepšil své postavení po plavání, po němž byl sedmnáctý.

Grycz se ve skupině A většinu závodu držel v postupové devítce, bodoval v šermu, překážkové disciplíně i plavání. V laser runu ho však zradila střelba, především na třetí a čtvrté položce. Po závěrečné disciplíně mu patřilo desáté, tedy první nepostupové místo. Ve finálních výsledcích klesl na osmnáctou příčku kvůli diskvalifikaci za nesportovní chování – po proběhnutí cílem totiž nakopl reklamní banner. Za laser run tak nezískal žádné body a celkem jich nasbíral 897.

„V sobotu jsem si říkal, že kdybych skončil v první šestce, budu spokojený. S ohledem na průběh závodu jsem ale lehce zklamaný. Na druhou stranu jsem splnil to, co jsem chtěl,“ hodnotil Lukeš.

Ve finále se mu vydařil šerm – ze čtyř zápasů prohrál pouze jeden a figuroval na průběžném druhém místě. V překážkové disciplíně OCR však ztratil poté, co nezvládl dopad na jedné z překážek a musel ji opakovat. To znamenalo zdržení a druhý nejnižší bodový zisk mezi finalisty (339 bodů). Klesl na deváté místo, které mu patřilo i po plavecké části.

V závěrečném laser runu se Lukešovi podařilo předstihnout tři soupeře a nakonec finišoval na šesté pozici. „Na OCR jsem hodně riskoval, protože jsem viděl šanci porazit nejlepšího pětibojaře Moutaze Mohameda. Řekl jsem si, že pokud zvládnu překážky, mohl bych si vytvořit náskok. Asi to tentokrát nevyšlo, ale příště to může být jinak,“ uvedl.

Druhý díl Světového poháru se uskuteční v bulharském Pazardžiku (13.–17. května), v červnu bude následovat podnik v Budapešti, kde se uskuteční i finále seriálu. V srpnu přijdou na řadu vrcholy sezony – mistrovství Evropy v Istanbulu a světový šampionát v čínském Kuej-jangu.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Filip Komorous

Před rokem se stala devatenáctiletá Lucie Hlaváčková z ASC Dukly Praha vítězkou ankety Pětibojař roku. Letos jí k tomu nepomohlo ani stříbro z mistrovství světa juniorů v maďarském Székesfehérváru, předčil ji Matěj Lukeš, bronzový ze světového šampionátu v elitní kategorii. „To se dalo čekat a je to naprosto v pořádku,“ rozhodně nebyla na vyhlášení ankety v pražském hotelu Grandior zklamaná.

Se závodním rokem 2025 je naopak velmi spokojená.  Především červnová stříbrná medaile z mistrovství světa ji udělala radost. Postarala se o největší úspěch českých juniorek na světových šampionátech. Dosud jedinou medaili získala Lucie Grolichová, která byla v roce 1999 třetí. „Ten šampionát byl super. Asi se mi nikdy ještě předtím nestalo, že jsem se probudila úplně naladěná, nebyla jsem ani trochu v nějakém stresu a hrozně se mi chtělo závodit i když ten konec pěkně bolel. Já se cítila skvěle, co do prožitku to bylo úžasné, myslím, že ještě lepší jak na olympiádě v Paříži,“ řekla Lucie s ohledem na desátou příčku na loňských olympijských hrách.

V roce 2022 vybojovala na MSJ čtvrté místo, nyní si o dvě místa polepšila. Před závěrečným během kombinovaným se střelbou z laserové pistole byla česká reprezentantka pátá se ztrátou 32 sekund na Chalílovou, na druhou Malak Ismailovou, rovněž z Egypta, měla manko 19 sekund. V cíli však byla druhá a na třetí Ismailovou měla k dobru přes deset sekund. „Je to pro mě jedna z prvních medailí, jsem za ni moc vděčná. Vyšly mi v podstatě všechny disciplíny,“ říkala s medailí na krku.

Na dotaz, zda letošní medaili lze porovnávat s olympijským výsledkem, se zamyslela. „To asi moc nejde, především vzhledem ke změně disciplín. Nějaké srovnání půjde po příští olympiádě, která bude za tři roky. Ale zároveň nějaké medaile byly a nějak jsem se s tou novou disciplínou sžila, což byl cíl, takže ji beru jakou úspěšnou.“

A jaké má Lucie plány na příští rok? „Již jsem v přípravě, nyní se dostávám do nejdůležitějšího zimního bloku, kdy se dělá nejvíce práce. První závod Světového poháru se koná v dubnu. Teprve uvidím, zda pojedu na juniorský světový šampionát, nebo na všechny seniorské. Ale již se těším.“

V roce 2026 bude moci naposledy startovat na juniorském světovém šampionátu. „Asi bych se s touto kategorií chtěla hezky rozloučit. Vím, že obhájit medaili je hodně těžké, ale určitě bych to ráda zkusila. Takže mistrovství světa je skoro jisté, mistrovství Evropy ještě uvidíme.“

V říjnu byla Hlaváčková vyhlášena nejlepší juniorkou ASC Dukla… „No jako juniorka jsem tam měla jen jediný závod, takže jsem nevěděla, jak to vyjde a jsem za to také hodně ráda. Je příjemné potěšení, že jsem něco vyhrála, takže fajn.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Moderním pětibojařem roku 2025 je poprvé v kariéře Matěj Lukeš. Třiadvacetiletý mladík z Dukly Praha si však cenu na slavnostním vyhlášení v pražském hotelu Grandior nemohl kvůli nemoci převzít osobně.

Neumožnil mu to zápal plic. Předseda Národní sportovní agentury Ondřej Šebek ji tak svěřil do rukou Lukešovi přítelkyně, na pódiu nescházeli ani jeho bratři Adam, Šimon a Jan. „Rok 2025 byl pro mě hodně hektický na začátku, hlavně kvůli poznávání nové disciplíny. Bylo to čím dál lepší a konec byl skvělý,“ řekl na dálku Matěj Lukeš.

Sezona v jeho podání byla vskutku parádní. Pochlubit se může individuálním bronzem z mistrovství světa, stříbrem z finále Světového poháru, štafetovým stříbrem z MS i týmovou medailí z mistrovství Evropy (3. místo).

Devatenáct medailí z vrcholných akcí!

Čeští moderní pětibojaři mají za sebou velmi povedený rok. Z mistrovství světa a Evropy napříč kategoriemi přivezli celkem 19 cenných kovů. Na seniorském MS se o českou medaili postaral Matěj Lukeš, na ME v Madridu zazářili Grycz s Tůmou (zlato ve štafetě), trio Grycz–Lukeš–Tůma (týmový bronz) a Hlaváčková s Váňovou (stříbro v ženské štafetě). Hlaváčková přidala i stříbro z juniorského MS, juniorky na ME získaly stříbro ve štafetě a týmový bronz. Dařilo se i juniorům a mládeži (U19, U17, U15).

Vlachova rozlučka

Radek Jančík, zástupce ředitele ASC Dukla, předal při vyhlášení také ocenění Martinu Vlachovi, jenž ve 28 letech ukončil úspěšnou kariéru. „Specializoval jsem se na individuální závody, ale přesto většina mých úspěchů byla ve štafetách či týmech. Tím, že kariéru končím poměrně mladý, takže ještě definitivní podoba mého budoucího života není přesně dána,“ uvedl Vlach.

Blahopřání jubilantům

Na galavečeru nechybělo ani blahopřání dvěma významným jubilantům. V lednu oslavil 70. narozeniny dvojnásobný olympijský medailista z Montrealu 1976 Jan Bártů, který od dubna působí jako sportovní ředitel Českého svazu moderního pětiboje a zároveň trénuje šerm. V říjnu pak své 75. narozeniny slavil další bývalý reprezentant Jiří Adam, pod jehož vedením se v šermu zdokonaluje Lucie Hlaváčková.

TEXT: ASC Dukla/jc, pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: ASC Dukla

Dlouholetý český reprezentant v moderním pětiboji Martin Vlach uzavřel ve 28 letech svou úspěšnou sportovní kariéru. Zásadní vliv na jeho rozhodnutí měly zdravotní komplikace.

„Na jaře mi na lékařské prohlídce některé věci nedopadly tak, jak měly. Nakonec jsem se rozhodl, že je čas se posunout dál,“ uvedl na vysvětlenou několikanásobný medailista ze světových a evropských šampionátů. „Samozřejmě bych si to raději ukončil podle svého, ne že mě k tomu dotlačí okolnosti. Pohrával jsem si s tou myšlenkou už vloni v létě. Začínal jsem s pětibojem, který se tomu dnešnímu už vůbec nepodobá. Těžko jsem to nesl.“

Z Vlachova sportovního pohledu šlo především o změnu formátu a hlavně nahrazení parkuru překážkovou dráhou. Přesto doufal, že novinku zvládne se ctí. „Je ale fakt, že to pro mě bylo složitější, než jsem čekal. Ale nevěnoval jsem se tomu dlouho. Nemohu tedy říci, jak by mi to šlo postupem času. V parkuru jsem se pohyboval mezi nejlepšími, v této disciplíně by tomu minimálně v této sezoně tak nebylo. Nejsem tak silově vybavený, ani tolik výbušný. Koně mi seděli hezky, překážková dráha by mezi mé silné stránky zřejmě nepatřila,“ říká na rovinu.

Přesto se snažil adaptovat. „Na podzim jsme absolvovali komplexní přípravu, bez výrazné specializace na tuhle novinku. V únoru jsem však s tréninkem nuceně musel přestat.“

Za svou kariéru nasbíral řadu cenných kovů – individuálních i týmových. Čtyřikrát byl vyhlášen Pětibojařem roku, na olympiádě v Tokiu obsadil páté místo. „Pár závodů mi v paměti zůstane navždy. Ale nikdy se mi v jednom závodě nepovedlo všech pět disciplín. Klíčové pro mě byly běh, střelba a jízda na koni. Když jsem dokázal všechny tyhle disciplíny vyhrát, bylo z toho vždycky něco pěkného.“

Vzpomíná i na svůj první triumf ve Světovém poháru. „Zašermoval jsem podprůměrně, ale nějak jsem se prokousal do finále a v něm jsem se posunul na nejvyšší příčky. To tak nějak charakterizuje celou moji kariéru. Všechno jsem stahoval v posledních disciplínách.“

Vzpomínky na OH

Olympiáda v Tokiu pro něj byla výjimečná, přestože se konala v covidu. On sám se navíc potýkal se zraněním ramene. S pomocí celého týmu se ale dokázal dát do přijatelného stavu a mohl závodit. V závěrečném běhu se střelbou zářil, k medaili mnoho nescházelo. Závod probíhal bez diváků, což mu paradoxně pomohlo. „Ten samotný stadion pro padesát tisíc diváků působil majestátně. Kdyby bylo plno, asi by mi to v daný moment na pohodě nepřidalo. Po dubnovém pádu s koněm a zranění se jednalo o první parkur. Měl poctivých 120 čísel a nebyl vůbec jednoduchý. Hodně kluků jej nezvládlo,“ vzpomíná.

Nepříjemnost jej potkala i před Hrami v Paříži 2024. „V přípravě jsem si uštípl kus obratle, ale zásadně mě to nelimitovalo. Byly tam jiné faktory, proč mi to tam nevyšlo,“ komentoval konečné 19. místo.

Plány a touhy

Co plánuje nyní? „Od sportu si potřebuji dát pauzu. S pětibojem jsem začal ve třinácti, takže jsem ho vlastně dělal půlku života. Teď nosím v hlavě jiné projekty, které chci vyzkoušet. V budoucnu se ale zapojení v nějaké podobě nebráním.“

V nejbližší době se chystá dokončit studium práv. „Na vysoké škole mě čeká poslední zkouška, konečně ze mě bude právník. Otec podniká, takže mu budu k ruce. Za pár dní navíc čekáme s partnerkou druhý přírůstek do rodiny. A doladit musím i svoje zdraví. Nudit se rozhodně nebudu.“

Těžké loučení s Duklou

Loučení s Duklou pro něho není snadné. Pětibojařská parta jej často držela nad vodou. „Vždycky mi přišlo hodně důležité, že mezi námi nepanovala animozita, přáli jsme si navzájem. Není to úplně standardní záležitost. Díky tomu jsem u pětiboje vydržel takhle dlouho. Těšil jsem se na tréninky, protože jsem tam měl kamarády, na závodech jsme se dokázali podpořit.“

I proto neopomene pochválit třiadvacetiletého parťáka Matěje Lukeše, kometu letošní pětibojařské sezony. „Je strašně šikovný. Zrovna on to měl se změnami nejtěžší. Na překážkovou dráhu přecházeli nejdříve dorostenci a junioři. On mezi ně ročníkově spadal a zároveň musel jezdit na koních. Skákal sem tam, což je tréninkově šílené. Teď se mu veškeré úsilí zhodnotilo. Nová disciplína mu jde, udělal velký pokrok. Když mu bude držet zdraví, bude pár let o český moderní pětiboj postaráno,“ má jasno o výkonnosti svého nástupce.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA a Filip Komorous

Momentálně cestuje s partnerkou po Evropě, relaxuje. Proč také ne. Závodní pětibojařské povinnosti má třiadvacetiletý mladík Matěj Lukeš pro letošní rok splněny náramně. 

Kometa z Dukly se může pochlubit individuálním bronzem z mistrovství světa, stříbrem z finále Světového poháru, štafetovým stříbrem z MS s Markem Gryczem i týmovou medailí z ME (3. místo). Zákonitě je stále více a více obletovaným sportovcem.

Nedávno jste se objevil na letišti v Mošnově na Dnech NATO a Vzdušných sil AČR. Máte v oblibě podobné akce?

Od prosince jsem vojákem z povolání. Příležitost být na ostravském letišti a všechno vidět na vlastní oči jsem uvítal. Moc se mi to líbilo. Pokud to půjde a bude čas, rád přijedu znovu.

Po boku hvězdného kajakáře Josefa Dostála jste rozdal řadu autogramů. Měli jste čas si spolu popovídat?

Naživo jsme se viděli poprvé. Pepa je velký sympaťák, ohromný sportovec. Užil jsem si to s ním, byla sranda. Navíc v tu dobu probíhaly závody olympijských nadějí v kanoistice, na nichž startoval můj brácha. Takže jsme probrali i tohle téma.

Byl rozdíl v počtu podpisů?

(směje se) Velký. To asi nikoho nepřekvapí. Pepa je přeci olympijský vítěz.

Vnímáte po povedené sezoně větší popularitu i vy?

Dost rychle jsem zmizel na dovolenou. Obloukem jsem se různým povinnostem vyhnul. Byl jsem rád, že jsem v Litvě udělal radost nejen sobě, ale také kamarádům a známým.

Teď máte volno. Jak si ho užíváte?

Rád cestuji. Před Dny NATO jsem byl ve Španělsku a Dánsku. Po nich jsem zavítal do Barcelony a Neapole. Hlavní část příští sezony začíná až v dubnu, takže si větší odpočinek mohu dovolit.

Výsledky byly z vaší strany úžasné. Jste sám překvapený, co všechno jste dokázal?

Trochu ano. Přípravu jsem měl narušenou šestitýdenním vojenským výcvikem ve Vyškově. Na chvíli jsem z toho vypadl, ale na výkonnosti se to neprojevilo.

Získal jste čtyři velké medaile. Z nich samozřejmě vyčnívá individuální bronz na mistrovství světa. Byl už prostor jej hezky oslavit?

Něco proběhlo v rámci svazu i Dukly a samozřejmě s kamarády. Co se povedlo, mi asi dojde později, stejně jako v případě stříbra z finále Světového poháru v Egyptě.

Věděl jste, že jste prvním českým medailistou na MS od roku 2014?

Když to tehdy dokázal Honza Kuf, bylo mi dvanáct. Hned jsem si to neuvědomil, ale vylučovací metodou bych se k tomu prokousal. Jsem rád, že jsem ho mohl napodobit, stejně tak Davida Svobodu či Michala Sedleckého. Ten dokonce dosáhl na titul, když jsem se narodil.

Skoro se zdá, že vám změna překážkové dráhy za koňský parkur výrazně sedla. Je to tak?

Šlo o sezonu po olympiádě. Spousta soupeřů si dala větší pauzu, někteří starší kluci dokonce kariéru kvůli zařazení nové disciplíny ukončili. My mladší máme v téhle adaptaci výhodu. No a mně se dařilo.

Stýská se vám po koních?

Moc. Brzy navštívím jezdecký klub. Už se těším, až naskočím do sedla.

Pětiboj se díky tomu pozměnil. Chleba se už neláme v šermu, ale právě na překážkové dráze…

Souhlasím. Systém šermu je jiný. Na mistrovství světa i ve finále Světového poháru jsem po něm nabral ztrátu, přesto se to dalo dohnat. Dříve byly rozdíly markantnější, o přední pozice se už pak bojovalo těžko. Překážkovka a body z ní jsou v tomhle směru zásadnější.

Rázem jste poskočil do absolutní špičky. Nebudou vás velká očekávání svazovat?

Je to jen o mojí hlavě. Nejsem zvyklý na sebe vyvíjet enormní tlak. Budu dělat, co jsem dělal doteď, snad bude všechno fungovat dál.

Příprava tedy poběží ve stejném módu?

Nic zásadního měnit nechceme. Navíc bych měl mít ještě víc času na trénink tím, že mi odpadne výcvik ve Vyškově. Výkony by mohly být ještě lepší. Uvidíme.

Rovněž studujete. Jde ve spojení s vrcholovým sportem o náročnou kombinaci?

Jsem ve druháku na Palestře. Specializuji se na fitness. Snažím se, jak to jde. Zatím stíhám.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Filip Komorous a ASC Dukla