Archiv rubriky: veslování

Tři dny Velikonočních svátků strávili nejlepší čeští veslaři ve znamení kontrolních závodů na kanálu v Račicích. Po první ostré prověrce trenéři rozhodnou o skladbě posádek pro nadcházející sezonu, jejíž prvním vrcholem bude evropský šampionát 26. – 31. května v bulharském Plovdivu.

Asi největší pozornost byla upřena na nově složenou posádku Dalibor Neděla – Jakub Podrazil, dvojky bez kormidelníka z Dukly Praha, která již absolvovala závody na společné lodi. Vloni Neděla seděl v jedné lodi s Tomášem Šišmou, Jakub Podrazil po neúspěšné olympijské kvalifikaci na dvojskifu s Janem Cincibuchem přesedal na skif. Nyní to ale vypadá, že by s Nedělou měli vytvořit kompaktní duo, které bude konkurenceschopné na mezinárodní scéně. 

„Byly to hodně náročné tři dny. V pátek v dešti dva závody na dva kilometry, v sobotu to samé bylo ve větru a rychle za sebou a v neděli opět stejná porce, ale to konečně za pěkného počasí, takže na závěr krásné závody,“ zhodnotil průběh trojnásobný olympionik Jakub Podrazil.

„Všichni podali myslím dobré výkony. My jako dvojice jsme uhájili docela dobrý výsledek, ale uvidíme jak trenéři rozhodnou před mistrovstvím Evropy. Přesto si myslím, že to v našem případě vypadá asi na tu dvojku. Byli jsme tam sami, takže se čas přepočítával na procenta a podle nich jsme asi byli lepší než soupeři. Myslím, že to nebylo úplně špatné. Měřítkem ke konkurenci s nejlepšími ve světě je potřeba alespoň 93 procent, a to jsme s přehledem splnili,“ poukázal na výkonost nově složené posádky Jakub Podrazil.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Velikonoční pátek, sobota i neděle budou pro veslaře ve znamení kontrolních závodů. V Račicích přijde po dlouhé zimní přípravě první opravdu ostrá výkonnostní prověrka, po níž se rozhodne o  skladbě posádek pro nadcházející sezonu.

Menším testem bylo nedávné mistrovství České republiky na dlouhé dráze v Hoříně, na němž veslaři Dukly v elitních kategoriích potvrdili dominanci. Mezi skifaři zvítězil na šestikilometrové trati Michal Zindulka před Janem Čížkem a Filipem Zimou. Na dvojce bez kormidelníka si pro prvenství s přehledem doveslovala nově složená posádka Dalibor Neděla – Jakub Podrazil. ,,Je tu předpoklad, že by tuto disciplínu měli jezdit celou sezonu. Jsou z Dukly nejrychlejší,“ poznamenal Ondřej Synek, šéftrenér veslování v ASC.

Neděla seděl vloni v jedné lodi s Tomášem Šišmou, Jakub Podrazil po neúspěšné olympijské kvalifikaci na dvojskifu s Janem Cincibuchem přesedal na skif. Nyní to ale vypadá, že by s Nedělou měli vytvořit kompaktní duo, které bude konkurenceschopné na mezinárodní scéně. ,,Podrazil je momentálně lepší než Šišma, Neděla mu přes zimu také výkonnostně trošku odskočil. Kuba má s dvojkou bohaté zkušenosti. Startoval na ní i na olympiádě v Riu. Mohlo by jim to fungovat. Ve hře je i dvojskif. Uvidíme, v jaké disciplíně budou rychlejší,“ sdělil Synek.

Na výkony v Račicích je velmi zvědavý. Půjde o naprosto jiné pojetí než na vytrvalostním šampionátu v Hoříně. Dvoukilometrová distance vyžaduje zcela odlišné nasazení. ,,Někteří mladíci prokázali kvalitní výkonnost už vloni, například při mistrovství světa v Kanadě v kategorii do 23 let, kde skončili na párové čtyřce druzí. Stopkami ale můžete měřit, co chcete. Přímé porovnání je nejprůkaznější,“ má jasno nejúspěšnější veslař české historie.

I proto jej trápí skutečnost, že se mezi kontrolními závody a mistrovstvím Evropy v Plovdivu (26. – 31. května), které bude prvním vrcholem letošní sezony, nenaskytne pořádná možnost k mezinárodnímu  porovnání. Žádný závod Světového poháru se v tomto období neuskuteční. ,,Těžko říci, jestli se něco doplánuje. To už záleží na vedení reprezentace. Teď jsou před námi Račice, pak se uvidí,“ doplnil Synek.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Zdeněk Šišma

V žádném případě s veslařskými touhami a výzvami nekončí, byť by se tak ve dvaačtyřiceti letech mohlo zdát. Po veleúspěšné závodní kariéře, ozdobené čtyřnásobnou účastí na olympijských hrách a medailemi z mistrovství Evropy, zůstává Miroslav Vraštil ,,v oboru“. A ne na ledajaké pozici. Od 1. ledna 2025 se stane šéftrenérem Seeclubu Lucern, největšího veslařského oddílu ve Švýcarsku!

,,Dukle patří obrovský vděk za všechno, co pro nás za ty roky udělala. Podpora byla z její strany obrovská. Teď je přede mnou nová kapitola, na kterou se velmi těším,“ poznamenal na úvod Vraštil, jenž si kariéru zpestřil i populárními triatlonovými Ironmany.

Prozradíte, jak se český veslař stane šéftrenérem v zemi, kde je tento sport čím dál populárnější?

Nebyla to úplně přímá cesta. Nejprve to vypadalo na Estonsko. Náš bývalý finský trenér na Dukle Veikko Sinisalo tam vedl olympijský tým a protože končil, navrhl mě na své místo. Výborně se známe, měli jsme skvělý vztah. Absolvoval jsem různé pohovory, zkoušky. Až jsem se dostal do finále mezi poslední dva adepty. Nakonec to nevyšlo, protože si Estonci zvolili úplně jinou formu vedení.

Jak tedy vzniklo nasměrování na Švýcarsko?

Tato zkušenost mi dodala sebevědomí. Ukázala, že něco umím a znám. Ověřil jsem si, že ne nadarmo jsem během sportovní kariéry pracoval i na vzdělání. Rozhodil jsem tedy ještě sítě. Třeba i u kamarádů, kteří proti mně závodili. No a ozvali se z Lucernu.

Musel jste být nadšený…

Dostat se do Švýcarska jako trenér, byl vždycky můj sen. Je to krásná země, konkrétně ve veslování šli hodně nahoru. Za poslední roky jsou extrémně úspěšní. Jedná se pro mě o skvělý odrazový můstek.

Určitě pár dní trvalo, než jste měl jistotu kontraktu, že?

Pohovory byly náročné. Švýcaři jsou maximálně profesionální. Podobná jednání vedená do detailů   jsem za svoji kariéru nezažil. Chvíli jsem si připadal, že se ucházím o práci vysokého manažera v nadnárodní firmě. (usmívá se) Dokázal jsem je ale přesvědčit, že se na tu funkci hodím, že jsem ten pravý.

Půjde o vaši první trenérskou štaci. Máte jasnou představu, jak tak velký klub vést?

Vzdělání jsem si během kariéry neustále doplňoval. Absolvoval jsem spoustu kurzů, i těch trenérských a nejen na veslování. Teď jsem ještě dokončil bakalářské studium, což mi také velmi pomohlo. Vždycky mě zajímaly novinky ve světě tréninku. Vím, do čeho jdu. Hodit se budou i zkušenosti z triatlonu.

Náročné přípravy na Ironmana jistě zahrnovaly pečlivé tréninkové plány. Dají se tedy aplikovat i do veslování?

Stoprocentně. Mám na sobě vyzkoušené různé metody. Mohu srovnávat. Bude to i o osobním přístupu a mojí energii. V klubu si právě slibují, že přinesu novou motivaci a inspiraci pro mladší kategorie.

Budete neomezeným pánem?

Čeká mě role šéftrenéra a zároveň manažera. Zodpovídat se budu klubovému představenstvu. Trenérům pode mnou se budu snažit předávat svoje zkušenosti, abychom talentované mládí více probudili ke sportovnímu životu.

Umíte dobře německy nebo si vystačíte s angličtinou?

Angličtina je ok, je na mě ale samozřejmě vyvíjen tlak, abych mluvil německy. Svým způsobem jde o pochopitelnou věc. Devět roků jsem měl němčinu ve škole, ale to je dvacet let zpátky. Teď ji doma oprašujeme. Ještě mám měsíc, abych se dostal na nějaký level. Ale jde to docela rychle. V hlavě je to někde schované, jen to potřebuje ven. Člověk se musí rozpovídat. Švýcarská němčina je specifičtější. Dobře rozumím, mluvení mi ještě není úplně přirozené jako v angličtině. Zpočátku na mě musí pomaleji.

Přijdete do styku i s reprezentanty?

Šest kluků bylo na olympiádě v Paříži. Ty ale uvidím málo. Švýcaři mají velmi tvrdý systém. Kdo chce reprezentovat, tráví čtyři pětiny z roku v blízkém Sarnenu, v tréninkovém centru. Přesto se s nimi budu snažit komunikovat a být jim k ruce.

Jsou před vás postaveny konkrétní cíle?

Především chceme povýšit výkonnost v mladších kategoriích. Hlavním cílem pak budou úspěchy na švýcarském národním šampionátu.

Co rodina? Je nakloněna nové životní etapě?

Svoji budoucnost jsem viděl spíše v zahraničí. Přál jsem si to. Mám skvělou rodinu, která to má  podobně. Jsme pozitivně naladěni. Dcera tam bude chodit do školky, naučí se jazyk. Smlouvu mám na dobu neurčitou. Záleží jenom na mně, jak mi to půjde.

Zbude vám při spoustě povinností i čas se udržovat v kondici? Je o vás přeci jen známo, že bez pohybu nevydržíte snad ani den…

Snažím se neustále udržovat v nějaké formě. Mladí potřebují vzor, rád bych na ně udělal dojem.  Pojedu si svůj režim. Možnosti mít budu, jen se donutit. Je dost možné, že s někým občas sednu i do lodě.

Dřinu tedy jen tak neopustíte…

S vrcholovým sportem jsem byl spjatý velmi dlouho. Nelze to jen tak přestřihnout a změnit myšlení. Zase ve mně hlodají myšlenky, že bych si toho Ironmana dal. Mám to prostě v sobě, nejde to úplně utnout.

Však jste i díky obrovské tréninkové vůli prožil úžasnou kariéru…

Všechno jsem dělal podle nejlepšího svědomí. Žádného rozhodnutí nelituju. I nepovedené závody vás formují. Teď nastal čas zkušenosti někomu předávat.

Vám je předávala také řada osobností. Koho byste rád zmínil?

Na dobré trenéry jsem měl štěstí. Fakt mi pomohli, protože jsem leckdy dokázal být dost nesnesitelný. Hlavně svou cílevědomostí. Výborný vztah jsem měl třeba s Rudou Kopřivou. Zažili jsme spoustu dobrých věcí, i spoustu neúspěchů. Dokázali jsme je ale společně sdílet. Třeba s bratry Vetešníkovými, Jirkou Kopáčem, ale i dalšími kluky v týmu lehkáčů. Pak tu byl Simon Cox, který přišel s jiným testováním a skládáním posádek. A samozřejmě Michal Vabroušek. Vážil jsem si, že byl otevřený k novým věcem. Dokázali jsme dlouhodobě a dobře pracovat.

Dvě olympiády jste absolvoval na čtyřce bez kormidelníka, dvě v lehkém dvojskifu. Jak se zrodil  přerod, který v odlišných disciplínách není rozhodně jednoduchý?

V Riu byla lehká čtyřka v olympijském programu naposledy, v Tokiu figuroval už jen lehký dvojskif. Nezbývalo než se přetransformovat na dvě vesla, jinak by se cesta k pokračování kariéry uzavírala.

Do lodě jste usedl s o třináct let mladším Jiřím Šimánkem a byla z toho dvě olympijská finále…

Z tehdejšího testování pod Simonem Coxem jsme vyšli jako nejrychlejší. Dostali jsme šanci. A i když nám někteří kluci hodně dupali na paty, tak jsme tlaku dokázali odolat a hlavně se neustále zlepšovali.  Beru jako své veliké vítězství, že se z Jirky stal tak výborný sportovec. Vzal vzájemnou spolupráci na sto procent, přizpůsobil se mé náročnosti. Abychom něco dokázali, tak se vzdal i některých svých radovánek. Extrémně jsme si to pak užili.

Silné pouto asi vydrží i po kariéře, že?

Voláme si. Jirka mi říkal, ať si v Lucernu pořídíme hlavně velký byt, že tam bude jezdit na lyže. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Roky tvrdé dřiny mu skončily. Při bilancování veslařské kariéry může Jiří Šimánek s klidným svědomím konstatovat, že si ji užil náramně. ,,Mám neskutečné vzpomínky. Hlavně na obě olympiády. Jsem za ty chvíle strašně vděčný,“ vyznal se devětadvacetiletý sympaťák.  

V lehkém dvojskifu zářil v lodi s o třináct let starším parťákem Miroslavem Vraštilem. Ten byl pro něho zároveň velkým vzorem. ,,Až on mi ukázal, jak být správným profesionálem. Do té doby byl můj vztah ke sportu trošku fádní. Míra mě namotivoval se mu věnovat naplno. Inspiroval mě k dosažení cílů, což snad zužitkuju i v následujícím životě,“ poznamenal Šimánek, pro něhož zůstanou nejlepšími výsledky 4. resp. 6. místo na olympijských hrách v Tokiu 2021 a Paříži 2024.

Není vám trochu líto, že všechno skončilo?

Možná jen v momentě, když vidím někoho veslovat na Vltavě. Byla to dlouhá, ale krásná cesta. Těším se na věci, které přijdou.

Máte vystudovanou Vysokou školu chemicko-technologickou. Zakotvíte v tomto oboru?

Už pracuju. Hezky to na sebe navázalo. Ač se může zdát, že v devětadvaceti je na ukončení kariéry poměrně brzy, tréninků a závodů jsem si užil do sytosti. Představa, že bych v říjnu byl ráno v sedm na na trenažéru nebo se v listopadu v pěti stupních projížděl po Vltavě, mě už nelákala. Hlava řekla dost.

Co hobby veslování?

Rád bych jednou týdně na vodu, když bude hezky. Jinak tomu moc nedám. Jsem už zpátky v mateřském oddíle ČVK Praha. Místní trenér mě dokonce lákal do osmiveslice, ale odmítl jsem. Chci si zajet jen občas pro zábavu.

V lehké kategorii jste si neustále musel hlídat váhu. Jste na sebe v tomto směru stále přísný?

Držím se. Mám totiž hrozný strach, že z těch sedmdesáti kil bude za chvíli devadesát. Proto se hlídám a rekreačně dost sportuju. Váha jde zatím spíše dolů, protože mi ochabují svaly. Také se snažím zdravěji jíst, abych rychle nepřibral.

Výčet předních umístění na mezinárodních vrcholech by byl velký. Nejvíce si ceníte startů na olympijských hrách v Tokiu a Paříži. Dají se porovnat?

Každá má svůj příběh. V Tokiu jsme závodili za covidu. Sice jsme nemohli navštívit jiná sportoviště, ale i tak to bylo fajn. Takové Jiříkovo vidění. Byl jsem pyšný, že jsem se tam vůbec probojoval. Závodili jsme odhodlaně. V Paříži už bylo všechno bez omezení. Jeli jsme tam s touhou udělat vysněnou medaili a možná kvůli tomu byli trošku víc ve stresu. Ale užili jsme si to.

Na kontě máte několik čtvrtých a pátých míst z mistrovství světa či Evropy. Jak moc vám ve sbírce schází velká medaile?

Ani moc ne. Jsem i tak strašně rád za to, co jsme s Mírou dokázali. Možná to nebude znít příliš ambiciózně, ale mně ty naše výsledky stačí. V patnácti jsem si vůbec nepomyslel, že bych třeba někdy vůbec jel na olympiádu. Teď si velmi cením, že jsem na ni byl hned dvakrát.

V olympijské šňůře jste úspěšně navázali na Ondřeje Synka. Kdo převeze štafetu po vás?

Potenciál vidím v párovce, v níž sedí tři dukláci. Ale celá ta skupina je poměrně dobrá. I trenéři jsou šikovní, snad z těch kluků něco vytřískají. Doufám, že se na olympijské pozice prosadí a v Los Angeles budou na startu.

Úspěchu v Paříži jste podřídili vše. Přesto pódium neklaplo. V čem byly ostatní posádky lepší?

Veslování má jednu výhodu. Je férové na výkon. Když hodně trénujete, není úspěch o náhodě. I my jsme měli hodně natrénováno, ale soupeři byli o nějaké procento výkonnější.

Lehkovážníci pod pěti kruhy končí. Půjde o velké ochuzení programu?

Je to škoda. Byla to krásná disciplína, která dala možnost i jiným somatotypům podívat se na vrcholné akce. Spousta lehkých veslařů teď bude závodit i v těžkých vahách. A obstojí, klidně mohou i vozit medaile.

Proč si to myslíte?

Je to historicky potvrzené. Přejdou do klasických posádek. Samozřejmě musí přibrat na váze i na svalech, ale furt dokážou být pořádně rychlí.

Jak se vy hodláte udržovat v kondici?

Začal jsem hodně jezdit na kole. Silniční cyklistika mě strašně baví, ale trošku narážím na skutečnost, že na ni nemám tolik času, kolik bych chtěl. Pětačtyřicet minut denně ze mě dobrého cyklistu neudělá. Vždycky mě bavilo, když jsem musel podat nějaký výkon a překonávat jisté hranice. Při veslování jsem to měl jako doplněk, teď už takovou fyzičku mít nebudu. Holt se zcela musím  přetransformovat do hobby.

Ironmana, oblíbený závod vašeho parťáka Miroslava Vraštila, tedy nezkusíte?

(směje se) Ne, ne. Musel bych na to jít teď, když mám z veslování ještě nějakou fyzičku. Pokud bych nedosáhl na sebou stanovený čas, neudělalo by mi to radost. Zaběhám si z domu, možná ze srandy zkusím cyklistický závod, ale na velké výkony už to nebude.

Jistě plánujete i pestřejší rodinný život…

Je mi 29. Asi přišel čas nad tím pořádně popřemýšlet. Na tuhle etapu se hrozně těším. Míra vrcholový sport s rodinou zvládal, ale pro manželky a děti, je život profesionála těžký. Až budu zakládat rodinu, chci si ty radosti i starosti maximálně užívat.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Trenérské rošády, poupravený model přípravy. Veslování na Dukle prahne po oživení slavných časů nedávné minulosti. I proto došlo po olympijských hrách v Paříži, kde armádní klub reprezentoval pouze lehký dvojskif Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek, k personálním změnám i částečnému přenastavení automatismů v činnosti.

Vše má směřovat k růstu výkonnosti a postupné srovnatelnosti se světovou špičkou. Po dohodě mezi resorty přišel z Olympu Josef Lukš, opačným směrem zamířila Iva Uhlová. ,,Pepa je velmi zkušený. Už třikrát dokázal dívčí posádky dokvalifikovat na olympijské hry. Hodně si od něho slibujeme,“ netajil Ondřej Synek, vedoucí starší trenér v ASC Dukla.

V oddíle naopak skončil úspěšný kouč lehkého dvojskifu Michal Vabroušek. Jeho místo zaujme další bývalý reprezentant Jiří Kopáč. ,,Společně s Honzou Navrátilem se bude věnovat hlavně mladým. Plynulejší přechod juniorů do kategorie dospělých je jedním ze stěžejních bodů naší činnosti. Michal s nastavením nového tréninkového plánu nesouhlasil, rozhodl se odejít,“ objasnil Synek.

Dlouhodobějším cílem je kvalifikace alespoň jedné z posádek na olympijské hry v Los Angeles 2028. ,,Čeká nás hodně práce. Zdatné nástupce Míry s Jirkou zatím hledáme. Mohla by se jim přiblížit párová čtyřka, která si na mistrovství světa do 23 let v Kanadě vyjela stříbro. Potenciál tam určitě je. Ale mají ho i další mladíci. Jsou šikovní. Veslařský um rozvíjíte dlouho, vrchol zpravidla přichází kolem osmadvaceti let. Času mají dost, ale musí makat,“ podotýká držitel tří olympijských medailí.

I proto je nyní obsazení jednotlivých disciplín ve hvězdách. Rozlousknutí přinesou až jarní kontrolní závody. Přípravné období je z tohoto pohledu zásadní. Pomoci ke zlepšování má i přenastavení metod v tréninku. ,,Vsadili jsme na skupinové pojetí. Kluci po sobě jdou, upřednostňujeme zdravou soutěživost. Určitě je posune výš. Plán je aplikován na všechny, trenéři jsou jakýmisi režiséry, upravují ho dle aktuálních potřeb či stavu závodníků. Ohlasy jsou po prvním měsíci velmi pozitivní. Všichni se na tréninky těší, což je zásadní,“ poznamenal se spokojeností Synek.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA