různé Archivy

Juliska opět spojila národy. Turnaj tolerance ovládl Vietnam

Stadion Juliska hostil v sobotu 20. června už XXVIII. ročník Turnaje tolerance v malé kopané – Memoriál plk. Miroslava Málka, konaný pod záštitou místopředsedy Senátu Parlamentu ČR a starosty Prahy 6. Po napínavém finále se z pátého triumfu v historii radoval tým Vietnamu.

Tradiční setkání národnostních menšin a partnerských organizací opět potvrdilo svou jedinečnou atmosféru. Na hřišti se střídaly férové souboje, respekt i radost ze hry, které jsou pro tuto akci typické. Turnaj, organizovaný Unií armádních sportovních klubů ČR ve spolupráci s ASC Dukla a FK Dukla Praha, tak navázal na dlouhou tradici sportovního porozumění a vzájemné tolerance.

Ve skutečně náročných podmínkách, kdy teploty vystoupaly až ke čtyřiceti stupňům Celsia, nabídla Juliska řadu atraktivních duelů. Z dvaadvaceti účastníků se nakonec do finále probojovaly týmy Vietnamu a Srbska. Zápas směřoval k penaltovému rozstřelu, v poslední minutě však Vietnamci předvedli parádní kombinační akci a utkání rozhodli. Třetí místo obsadilo Polsko.

Ještě před zahájením turnaje patřila Juliska vzpomínce na legendárního diskaře Imricha Bugára, který 8. dubna ve věku sedmdesáti let z tohoto světa odešel. Ikona ASC Dukla se jako předseda Unie armádních sportovních klubů výrazně podílela na posledních třinácti ročnících. Piety se zúčastnily jeho dcera i vnučka, které tolik miloval. Na Julisce zůstaly po celý průběh turnaje a předávaly ceny nejlepším.

Turnaj tak připomněl, že sport nestojí jen na výkonech, ale i na lidech, kteří mu dali kus svého života.

TEXT:ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Křivda ve sprintu světového poháru těsně druhý. Na vítěze ztratil vteřinu…

Orientační běžci odstartovali mezinárodní sezónu ve švýcarském Locarnu, kde se na ikonickém náměstí Piazza Grande odehrály tři sprintové disciplíny světového poháru – sprint, sprintové štafety a stále populárnější knock‑out sprint. V úzkých uličkách starého města, často se slušným převýšením, se představilo 250 závodníků z 31 zemí. Z Čechů zářili nejvíce Tomáš Křivda a Tereza Rauturier, závodníci podporovaní ASC Dukla.

Hned úvodní sprint přinesl českým barvám radost. Tomáš Křivda navázal na loňské vítězství ze závěru světového poháru a doběhl si pro stříbro, pouhou vteřinu za domácím Tinem Polsinim. „Fyzicky jsem se necítil dobře, v cíli jsem nevěřil, že jdu s Polsinim na vteřiny,“ kroutil hlavou Tomáš.

Výborně běžela i Tereza Rauturier, která brala 4. místo, jen dvě vteřiny od bronzu. „Top šestka mi přišla nereálná, ale věřila jsem, že prodám maximum,“ hodnotila spokojeně.

Nedělní sprintové štafety se běžely v jiném, rychlejším terénu – kombinace sídliště a centra města. I když tratě nevypadaly složitě, chyby se trestaly a rozhodovala hlavně fyzická připravenost.

Zvítězilo Norsko před Švédskem a Švýcarskem. Česká čtveřice Pekařová – Glonek – Křivda – Rauturier doběhla šestá, necelé dvě minuty za vítězi.

Závěrečný knock‑out sprint ovládli Dánka Hedvig Valbjorn Gydesen a Nor Kasper Harlem Fosser. Nejlepší český výsledek vybojovala opět Tereza Rauturier, tentokrát byla desátá. Postup do finále jí unikl jen těsně. „Semifinále bylo rychlé a fyzicky těžké. Nohy mě nepodržely, ale vím proč. Ještě nejsem tak daleko v tréninku. Do dalších KO sprintů to doladím,“ uvedla Tereza, která má z této disciplíny loňský bronz.

Mezi muži byl nejlepším Čechem devatenáctý Tomáš Křivda.

TEXT: ASC Dukla/pk, bur

FOTO: Silvan Schletti

Rauturier překonala bolestivou zimu. Ovládla republiku, těší se na vrcholy

Má za sebou poměrně krušnou zimu. Ale je zpátky. Tereza Rauturier, nejúspěšnější česká orientační běžkyně poslední dekády, zvládla náročný boj se zdravím po svém. Před pár dny potvrdila rostoucí formu vítězstvím na mistrovství republiky v knock‑out sprintu v Třebíči.

Co ji trápilo? Po prosincovém absolvování vojenského výcviku ve Vyškově se čím dál častěji ozývaly bolesti v koleni. „Začal se v něm tvořit zánět. Při snaze vrátit se do systematického tréninku se vše ještě zhoršovalo. Táhlo se to pak poměrně dlouho, necelé dva měsíce,“ specifikovala své potíže sedmadvacetiletá závodnice podporovaná Armádním centrem Dukla.

„Zranění se rozjelo těsně před koncem roku. Řešit to v tomto období nebylo jednoduché. Spousta lidí měla o vánočním čase zasloužené volno, takže dobrat se k přesné diagnóze bylo poměrně náročné. Žila jsem v nejistotě, o co vlastně jde,“ přiblížila své vnitřní trápení.

Běhání nepřicházelo v úvahu, což je pro orientační běžkyni zásadní problém, zdálo by se. Rauturier si ale poradila po svém. „Zvolila jsem jiné metody, jak se udržet v patřičné kondici,“ poznamenala s tím, že přešla na silový trénink, kompenzační cvičení a také alternativní aktivity. „Nakonec šlo o menší formu zranění, jen se nedalo odhadnout, za jak dlouho zánět zmizí. Ale povedlo se. Přípravu jsem absolvovala ve velkých objemech, jen trochu jinak. A možná to i k něčemu bylo dobré. Těžší období jsem překonala i díky lidem z týmu a manželovi.“

Tím je francouzský reprezentant Max Rauturier, za něhož se před necelými dvěma roky provdala. „Podporujeme se navzájem. I on aktuálně zažívá těžší období, takže se hlavně snažíme hledat pozitiva, aby se situace zlepšovala.“

Zlato z Třebíče v oblíbeném sprintu je pro Terezu příjemným povzbuzením. „A hlavně potvrzením, že by koleno mělo držet. Stále jsem ještě v objemovém tréninku. I první rozjezd mezinárodní sezony bude spíše přípravná cesta k vrcholu, kterým je mistrovství světa v Itálii,“ podotýká. „Jsem ráda, že forma je už docela na dobré cestě. Závod jsem zvládla i takticky, takže spokojenost,“ dodala.

Na červencový šampionát do Janova se moc těší. „Už jsme si tam odběhali spoustu přípravných akcí. Ten terén mám do určité míry ráda. Je atipičtější, nabízí spoustu různých výzev. Člověk se musí poprat s množstvím nástrah, hlavně v rámci volby postupu na jednotlivé kontroly a s tím souvisejícího nabírání výškových metrů,“ upřesňuje specifika náročného profilu.

Rauturier je považovaná za výbornou sprinterku se schopností držet vysoké tempo i v technicky náročných pasážích. Zároveň ale zvládá i delší tratě. „Jsem stále univerzál. Je fakt, že postupem věku je možná už potřeba se zaměřit na určitou disciplínu, ale já zatím ladím na všechny. Sprint je fajn, ale umím pokrýt i klasickou vytrvaleckou trať, kdy v lesích běžíte hodinu a půl. Do jisté míry je náročné obojí skloubit, ale světová špička to umí,“ podotýká rodačka z Olomouce.

Držitelka stříbra ze Světových her v Birminghamu 2022 má stále nejvyšší ambice. „Pořád chci bojovat o přední příčky. Jak na sprinterském mistrovství světa, tak na mistrovství Evropy v lese. Po medailích půjdeme i ve štafetě, máme silnou sestavu,“ potvrzuje odhodlání útočit na co nejcennější výsledky.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Pavlína Pecoldová a Dan Dvořáček

Orientační běžec Křivda cítí slibnou formu. Touhou je medaile z mistrovství světa

Ač načal letošní sezonu druhým místem na republikovém šampionátu v knock-out sprintu, je dlouhodobě českou jedničkou. A potrápit může kohokoliv na světě. Tomáš Křivda, orientační běžec podporovaný Armádním sportovním centrem Dukla, má v šestadvaceti letech ve své sbírce už řadu medailí z vrcholných mezinárodních akcí.

V loňské sezoně zazářil mimo jiné na Světových hrách v čínském Chengdu, kde vybojoval stříbro ve sprintu a bronz ve štafetě. Premiérově také vyhrál závod Světového poháru ve švýcarském Usteru. Jen blyštivý kov z mistrovství světa mu stále chybí. „V posledních dvou letech se mi podařilo probojovat do světové špičky. V každém závodě jsem považován za spolufavorita na přední umístění. Teď jen prodat formu ve správný čas,“ přeje si Křivda směrem k vrcholu sezony.

Vraťme se k mistrovství ČR v Třebíči. Ve finále vás ve finiši předstihl Jakub Chaloupský. Byl jste na sebe naštvaný nebo jste bral závod jako přípravný před dlouhou sezonou?

Do teď si to trochu vyčítám. Měl jsem pocit, že mám všechno pod kontrolou. Jenže jsem na poměrně nepřehledném místě o sebe trošku brknul, spadl a než se z toho oklepal, byl Kuba přede mnou. Tím, že do cíle zbývalo nějakých čtyřicet vteřin, si to už vzít nenechal. Mrzí to, ale nedá se nic dělat.

S formou jste byl jinak spokojený?

Ano. Celý den od kvalifikace po finále ukázal, že je vzhledem k nadcházejícím vrcholům slibná.

Pro přípravu jste znovu zvolil soustředění v Keni. Vyšla podle představ?

Byla jen o něco kratší, protože jsem na podzim absolvoval šestitýdenní výcvik ve Vyškově, abych se mohl stát vojákem z povolání. S tréninkem jsem tedy začínal až koncem roku. Do Keni jsem odjížděl v lednu. Po třech týdnech jsem ještě vyrazil do sousední Ugandy. Trénink v nadmořské výšce od 2000 do 2400 metrů mi dal hodně. Ukázaly to i fyzické testy po návratu. Teď jen seřídit mířidla s mapou. (směje se)

Zmínil jste výcvik ve Vyškově. Je z vás nadrotmistr. Plníte si nyní i armádní závazky?

Jsou s tím spojené určité povinnosti, hlavně účasti na různých akcích, ale většinou jde o příjemné záležitosti. Nově se také mohu účastnit armádního mistrovství světa, které letos na podzim hostí Švýcarsko. Samotný výcvik byl velmi zajímavý a opravdu jsem si ho užil. Vyzkoušel jsem si řadu věcí, ke kterým se běžný člověk vůbec nedostane.

Zpět k vaší disciplíně. Prioritou je pro vás zcela určitě mistrovství světa v Itálii…

Koná se na začátku července v Janově. Mám to tam rád a také dobrou představu, co nás může čekat. V březnu jsme tam byli na závodech světového žebříčku nejvyšší kategorie. V opravdu skvělé konkurenci jsem skončil druhý a třetí, takže se na šampionát moc těším.

Sníte o medaili?

Touha je velká. Dosud na mě vždycky dolehla jakási tíha okamžiku. Nebyl jsem schopný závodit s tak klidnou hlavou jako na svěťácích. Věřím, že jsem se posunul. Rád bych podal špičkový výkon právě i na mistrovství světa.

Profil vyhovuje?

Před necelými třemi lety jsem tam byl třetí ve Světovém poháru. Tratě mi sedí. Ač tahle jihoevropská městečka nebývají pro Středoevropany úplně nejvhodnější z hlediska úspěšnosti, já si stěžovat nemůžu.

Pak přijdou už lesní závody, že?

Je to tak. V srpnu hlavně Světový pohár ve Vyšším Brodě, kde se budu chtít ukázat v co nejlepším světle.

Odskočíte si před tím i na přípravu do Finska, kde jste členem tamního klubu Kalevan Rasti?

Snažíme se připravovat v podmínkách co nejpodobnějším těm, kde se konají hlavní závody. Vloni bylo mistrovství světa ve Finsku, takže se to přímo nabízelo. Letos jsou lesní závody v Česku a mistrovství Evropy na konci září v Litvě, takže do Finska vyrazím jen na otočku na oddílové štafety. Spíš potřebuji trávit čas v Litvě a u nás na Šumavě, abych terény co nejlépe navnímal.

Jaký nejbližší podnik je před vámi?

Příští týden nás čeká první kolo Světového poháru ve Švýcarsku, čímž vlastně mezinárodní sezona oficiálně odstartuje. Pak přijde druhé kolo ve Švédsku, po němž odjedu na další vysokohorskou přípravu před mistrovstvím světa.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Petr Kadeřávek

Druhá výhra na MS v Ogdenu! Curleři otočili duel s Polskem a stoupají tabulkou

Čeští curleři si na mistrovství světa v americkém Ogdenu připsali druhé vítězství. V pondělním duelu otočili zápas s Polskem a po silném závěru zvítězili 10:6. Jejich bilance se tak upravila na 2 výhry a 4 prohry. V třináctičlenné tabulce se posunuli na devátou příčku.

Tým podporovaný ASC Dukla a vedený skipem Lukášem Klímou sehrál s polským nováčkem vyrovnaný souboj. V jeho druhé polovině přišel o dvoubodové vedení a po osmé směně prohrával 5:6. Polský výběr však závěr nezvládl. Češi ve složení Lukáš Klíma, Lukáš Klípa, Marek Černovský a Martin Jurík nejprve dvěma body otočili skóre a v posledním endu přidali tři další, čímž výhru definitivně potvrdili.

Základní část šampionátu, konaného v hale, kde se hrály curlingové soutěže na olympiádě v Salt Lake City 2002, zahrnuje pro každý tým dvanáct zápasů. Do play off postoupí šest nejlepších. Češi byli na únorových olympijských hrách v Itálii osmí, na MS skončili nejlépe sedmí.

Klímův tým vstoupil do turnaje porážkami 7:8 s Čínou a Německem, přičemž druhý duel rozhodl až dodatečný end. Proti Norsku Češi po šesti endech prohrávali 2:5, ale následně v každém z dalších čtyř získali bod a zápas otočili.

V utkání s Koreou v desátém endu dvěma body vyrovnali na 6:6, rozhodující bod však nakonec nezískali. Proti Švýcarsku celý zápas dotahovali a před posledním endem prohrávali 4:7. Pak ale Švýcaři chybovali a Klíma posledním kamenem vybojoval tři body, čímž poslal duel do extra endu. V něm byl ale šťastnější soupeř. Chuť si v následujícím duelu spravili s Poláky.

Dnes v podvečer středoevropského času nastoupí česká reprezentace proti USA, po půlnoci ji pak čeká duel s Itálií.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Vyšla kniha fotografa Eduarda Erbena „50 let s prstem na spoušti“

Patří ke „staré škole“ fotografů. Když Eduard Erben začínal, o digitálních fotoaparátech nebyla ani řeč. Pracovalo se s filmem, ve fotokomoře, s vývojkou a ustalovačem. Navíc byl film nedostatkovým zbožím, takže každé zmáčknutí spouště bylo potřeba dobře promyslet. „Nešlo jen fotit, člověk musel přemýšlet, co a jak zachytit, aby to mělo smysl,“ říká Erben, který se fotografii věnuje už padesát let. Přestože se technika zásadně změnila, jedno podle něj zůstává stejné – kvalitní fotografie je stále vzácná. A těch má na svém kontě nespočet.

Za svou kariéru získal řadu ocenění doma i v zahraničí. Opakovaně bodoval v soutěži Czech Press Photo, uspěl také v anketě 100 sportovních fotografií roku na přelomu tisíciletí. Je podepsán pod čtrnácti obrazovými publikacemi z olympijských her a jako spoluautor se podílel i na dalších knihách, například 75 let ASC Dukla, S handicapem na vrchol, Divoká voda na vrcholu, Atletika na vrcholu či Biatlon na vrcholu. Své snímky vystavuje od roku 1975, za sebou má už 33 výstav. V zahraničí se představil mimo jiné při olympijských hrách v Aténách 2004 a Pekingu 2008.

Jeho kariéru však ovlivnila i doba před rokem 1989. Kvůli svým názorům a kontaktům se dostal do hledáčku StB. „Nezakázali mi fotografovat, ale přestali moje fotky publikovat. Fotil jsem do šuplíku i pod cizím jménem,“ vzpomíná. Situace nakonec vyústila v jeho odchod na hory. Emigrovat ale nechtěl. „Česko by mi chybělo,“ říká.

Po sametové revoluci se k práci naplno vrátil a působil v několika denících i týdenících. Nejčastěji fotografoval fotbal a hokej, tedy sporty, které dominují i mediálnímu prostoru. Nejbližší jsou mu však jiné disciplíny. „Nejvíc mě baví atletika a sjezdové lyžování. Kdybych mohl, dělal bych jen tyto dva sporty,“ přiznává.

Zásadní je pro něj příprava. „Fotograf musí znát sport, sportovce i průběh závodu. Pak dokáže odhadnout, kde bude správný moment. Říká se, že štěstí přeje připraveným – a u focení to platí dvojnásob,“ vysvětluje. Na své práci si nejvíc cení emocí. „Nezáleží, jestli jsem na olympiádě, nebo na zápase okresního přeboru. Právě v nižších soutěžích často vznikají ty nejlepší fotky,“ dodává.

Fotografie je pro něj víc než profese. „Život není jen o penězích. Důležité je dělat to, co člověka naplňuje. Pro mě je to focení. Bez podpory manželky Jitky by to ale nešlo,“ říká. A jeho životní krédo? „Každou fotku dělám co nejlépe, jak umím. Dokud udržím foťák v ruce, budu fotit. To je můj koníček, práce i odpočinek. Zkrátka můj život.“

TEXT: ASC Dukla/Jc

FOTO: Slavek RUTA PSPA

Olympijský oheň zhasl, Česko vybojovalo pět medailí

Finále hokejového turnaje mužů, v němž zlato vybojovali v zámořském souboji hráči USA, bylo poslední olympijskou soutěží, v níž se rozdala poslední ze 116 sad medailí. Úplnou tečku za XXV. zimními olympijskými hrami napsal závěrečný slavnostní ceremoniál, jehož dějištěm byl v nedělních večerních hodinách starověký římský amfiteátr ve Veroně, kde se za několik dnů uskuteční zahájení paralympijských her. Součástí večera bylo i oficiální zhasnutí ohně v Miláně i Cortině.

Aréna, známá spíše operními festivaly, byla přeměněna na Olympijskou arénu a večer v duchu Beauty in Action (Krása v pohybu) a byla oslavou italské kultury, vášně, kreativity či umění.

Při tradičním společném pochodu sportovců z 92 zemí nesli českou vlajku dva rychlobruslaři, letošní dvojnásobný medailista Metoděj Jílek a s kariérou se loučící držitelka sedmi medailí ze ZOH Martina Sáblíková. „Myslím, že tu není vůbec třeba používat slovo ‚proč‘. Martina je legenda a Metoděj je hvězda, která tady zazářila. Je úplně krásné, že tu vlajku nesli spolu a vlastně si ji předají,“ uvedl v nahrávce pro média šéf české výpravy Martin Doktor. Pro Česko byla s medailovou bilancí 2-2-1 letošní zimní olympiáda jednou z nejúspěšnějších v historii, ať už do počtu zlatých či v celkovém zisku cenných kovů. A ziskem zlata (Zuzany Maděrové) a stříbra (Evy Adamczykové) se na tom výrazně podílely členky ASC Dukla.

„Samozřejmě jsem hrozně nadšená. Nést vlajku je pro mě vždy velká čest. Jsem ráda, že tam ještě naposledy budu moci být, a navíc po boku Metyho. Co víc bych si mohla na konec kariéry přát,“ řekla Sáblíková poté, co se dozvěděla, že bude vlajkonoškou. Stejné pocty se jí dostalo i před čtyřmi lety v Pekingu a také při své premiérové účasti pod pěti kruhy v roce 2006 v Turíně na zahajovacím ceremoniálu. „Je to pocta a jsem hrozně rád, že můžu nést tak vzácnou vlajku na slavnostním zakončení olympiády, a ještě k tomu s Martinou Sáblíkovou,“ přidal Jílek.

Součástí slavnostního zakončení bylo i přední posledních medailí – vytrvalcům běžeckého lyžování na 50 kilometrů, historicky prvního takto dlouhého závodu na olympijských hrách. Za ženy vyhrála zlatou medaili v klasickém lyžování švédská lyžařka Ebba Anderssonová, tu mužskou zlatou, letos již šestou a celkově jedenáctou si na krk pověsil norský fenomén Johannes Hesflot Klaebo.

Po řecké hymně byla za zvuků olympijské hymny stažena olympijská vlajka, kterou předala prezidentka Mezinárodního olympijského výboru Kirsty Coventryové příštímu pořadateli ZOH, kterým bude Nice a horská střediska ve Francouzských Alpách.

Na závěr olympijských her v proslovu Giovanni Malagò, předseda organizačního výboru her mj. zaznělo: „Během zahájení jsem řekl, že jsem hrdý, že jsem Ital. Dnes jsem ještě více hrdý. Děkuji),“ řekl. Předsedkyně MOV Kirsty Coventryová poděkovala sportovcům za magické hry. „Ukázali jste nám, že olympijské hry jsou místo pro každého. Jsou místo, kde sport nás spojuje, zdůraznila. Hry v Itálii skončily a prezidentka MOV na konci proslovu všechny pozvala na další zimní olympijské hry do Francie.

Po 16 dnech zhasly v Itálii dva olympijské ohně, které planuly nad hlavními dějišti zimních her Milánem a Cortinou d’Ampezzo.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: ASC Dukla

Skvělý závěr českých curlerů, porazili švédské obhájce zlata!

Čeští curleři pod vedením skipa Lukáše Klímy zakončili své účinkování na olympijském turnaji v italské Cortině d’Ampezzo triumfem 10:4 nad obhájcem zlata z minulé olympiády Švédskem. S bilancí tří výher a šesti porážek nakonec obsadili osmé místo.

Začátek zápasu byl v závěrečném duelu českého týmu opatrný. Švédové si pečlivě hlídali, aby Češi nezískali víc než jeden bod, což se jim také podařilo. Ve druhém endu se skóre srovnalo a první výraznější zlom přišel až poté. Klíma nadmíru dobře zahrál své dva kameny v závěru třetího endu a posunul český celek do vedení 3:1. Švédové následně nedokázali využít vlastní výhodu – při klíčovém hodu nedokázali uhrát kámen tak, aby byl nejlepší a příslušníci ASC Dukla rázem měli k dobru čtyřbodový náskok.

Ten si česká čtveřice pohlídala i před pauzou. Švédové sice při výhodě posledního kamene snížili, ale vytěžili pouze jediný bod. Poté Klíma nedokázal využít v závěru šestého endu výhodu posledního kamene a soupeři daroval dva body, čímž se náskok ztenčil na rozdíl jediného bodu. To co Klíma neuhrál v šestém endu napravil v těch následujících. V závěru sedmého předvedl skvělý kámen a vyrazil dva kameny soupeře a dvěma body tím vrátil Čechy do jasnějšího vedení.

A následný end dokonce znamenal konec souboje. Na kruzích Češi měli v jednu chvíli hned čtyři bodované kameny. Před posledními pokusy si ještě vzali oddechový čas a zkusili soupeřům uzavřít možnost vyrazit české kameny. Povedlo se to téměř skvěle. Jeden kámen sice Švédové ze hry dostali, ale další tři české bodovaly. Za stavu 4:10 se tak obhájci zlata z Pekingu rozhodli utkání ukončit.

„Stejně jako s Čínou jsme měli dobrý vstup do zápasu, což bylo důležité. Výhodou bylo i to, že dobře jsme zvládli předzápasový trénink a tím si zajistili výhodu posledního kamene do prvního endu. V první půlce se podařilo soupeře přitlačit ve třetím a čtvrtém endu, Niklas udělal nějaké chyby a my se dostali do vedení 5:2, což byl komfortní náskok, a ten jsme udrželi,“ řekl po souboji skip Lukáš Klíma.

„Ve druhé polovině se soupeř dostal na dosah, ale nepoložilo nás to. Zahráli jsme velmi kvalitní sedmý a osmý end, tam jsme ten zápas rozhodli, porazili jsme olympijského vítěze a evropského šampiona,“ zdůraznil váhu vítězství.

„Celkově je bezprostředně hodnotit naši účast velni obtížné, poměr 3-6 je horší, než jsme doufali. Vstup do turnaje nám bohužel nevyšel. První prohra s USA, kdy jsme měli zápas dobře rozehraný a měli jej vyhrát, hodně mrzela. Potom přišla velmi špatná sérii čtyř zápasů. Nehráli jsme až tak špatně, ale spíše průměrně, ale kvalita na olympiádě byla mimořádná. Všechny týmy v Cortině patřily k absolutní špičce a předvedly skvělé výkony. To, co stačilo na ME, tak tady ne. Takže zápasová bilance je pro nás rozporuplná. Není to, co bych si před startem představoval. Vyhráli jsme ale poslední tři zápasy, to musíme brát. Chvilku to vypadalo, že bychom mohli odjet s výsledkem, který by byl ostudný. Nikdy jsem si nemyslel, že do čtvrtého, pátého zápasu, budeme mít problém vyhrát alespoň jeden duel. Již se nám to vkrádalo do hlav. Jsem moc rád, že jsme měli alespoň silný závěr turnaje. Na mistrovství světa jsme nejlépe vybojovali sedmé místo a skončili osmí. Tady to tedy není něco, za co bychom se měli stydět,“ zhodnotil Klíma účinkování v Cortině.

Konečné pořadí základní části: 1. Švýcarsko 9 zápasů/9 výher, 2. Kanada 9/7, 3. Norsko 9/5, 4. Velká Británie 9/5, 5. USA 9/4, 6. Itálie 9/4, 7. Německo 9/4, 8. Česko 9/3, 9. Švédsko 9/2, 10. Čína 9/2.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz

Z truhlárny na olympiádu: Příběh sáňkaře Ondřeje Hymana nekončí

Devětatřicetiletý Ondřej Hyman má za sebou už čtvrtou olympijskou účast. Do světové špičky se vrátil po sedmileté pauze a otázku pokračování kariéry nechává otevřenou. „Často se mě ptají, jestli budu závodit dál. Zatím všechny napínám. Sám nevím, co bude. Třeba tam budu znovu jako závodník, nebo jako trenér. Ukáže čas,“ říká s odstupem po vystoupení v Cortině, kde obsadil 22. místo.

Po hrách v Pchjongčchangu kariéru ukončil, ale po letech se k ní vrátil i kvůli tomu, aby nenechal na holičkách svůj milovaný klub ve Smržovce. Ten převzal s bratrem Jakubem v neutěšeném stavu a společně s dobrovolníky začali areál znovu budovat. „Jsem předseda, bratr jednatel. Bylo potřeba opravit dráhu, aby vůbec mohla fungovat. Znovu pořádáme závody. Letos republikový šampionát, v pátek závod mládeže a v sobotu otevřený závod spojený s náborem,“ popisuje.

Hyman není profesionál, závodění kombinuje s provozem malé truhlárny a zároveň už trénuje děti ve Smržovce. „Od října jsem sportu věnoval prakticky všechen volný čas. V truhlárně mě zastoupil kolega, ale řídit to po telefonu je náročné.“ Na olympiádu šel s jediným cílem: probojovat se do finálové jízdy. Těsně mu unikla, ale už samotná kvalifikace byla velkou výzvou. „Nevěděl jsem, do čeho jdu. Vrátit se po sedmi letech je těžké. Po prvních jízdách jsem si nebyl jistý, jestli to zvládnu, byl jsem nervózní. Ale postupně jsem se zlepšoval. A sezona pro mě nekončí, čeká mě ještě SP v Altenbergu, tam bych ji rád uzavřel.“

V sáňkování hraje zásadní roli materiál, a Hyman tak musí spoléhat hlavně na své umění. Závodil totiž na saních starých osm let. „Jejich příprava je často náročnější než samotná jízda. Vypadá to, že člověk jen sjede dolů a baví se, ale dvě třetiny času trávím v dílně. Nože se ohýbají, měří se mikrometry, ladí se sbíhavost a úhly. Je to alchymie. Každý si to nastavuje podle sebe. Sport se vyvíjí, materiál se mění, aerodynamika taky. Já přišel se starým vybavením, které už neodpovídá dnešním standardům. Vím, co vylepšit, ale v sezoně na to není čas. Oproti špičce to dělá hodně. Na lepší výsledky bych potřeboval zrychlit o čtyři desetiny,“ říká Hyman, který saním propadl už jako dítě.

„Jezdím od osmi let. Na smržovské dráze jsem vyrostl. Je to můj život. Nevím, jestli mě to bude bavit až do důchodu, ale zatím ano,“ směje se. Velmi si váží podpory ASC Dukla. „Jsme za to moc rádi. Díky tomu jsme mohli absolvovat tři týdenní soustředění. A jízdy nejsou levné, jedna vyjde asi na 40 eur.“

Mrzí ho jen jediné, že kvůli chřipce přišel o slavnostní zahájení her. „Začátek olympiády jsem proležel. Z postele na trénink a zpátky do postele. Musel jsem se připravit na závod, takže jsem na zahájení nemohl. Ale do závodu už jsem byl v pořádku.“ A jak hodnotí svůj výkon? „S prvním dnem jsem spokojený. Ve druhém jsem pokazil start, tam jsem ztratil. To mě mrzí. Ale udělal jsem maximum a závod zvládl, takže jsem spokojený.“

Ve Smržovce je součástí trenérského týmu. „Pracujeme s mládeží a chceme vychovat nové olympioniky, aby se české sáňkování posunulo. Jestli máme velké talenty, to ukáže až juniorská kategorie. Teď jsou naši závodníci ještě ve věku, kdy to nejde poznat. Ale učí se, zlepšují a jak budou jezdit na více tratích, začne se to vyjasňovat,“ vysvětluje Ondřej Hyman.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz

Čeští curleři vybojovali druhou výhru, vysoko zdolali Čínu

Po špatném startu si čeští curleři v Cortině zlepšují náladu. V dnešním odpoledním programu podruhé v řadě vyhráli, když porazili Čínu 10:5 a dotáhli se na ni v tabulce. Ve čtvrtek ráno zakončí olympijský turnaj duelem proti Švédsku.

Zápas to byl bodově bohatý. Šest z devíti odehraných endů skončilo ziskem dvou bodů pro jeden z týmů. Utkání se příliš nevyvedlo skipovi Číny Siao-ming Süovi, jenž hned v několika koncovkách chyboval, čímž nabídl reprezentantům šanci na bodové zisky a ti ji využili dokonale.

Už v prvním endu zaznamenali Češi dva body, které zajistil posledním kamenem skip Lukáš Klíma. Český kapitán sice statisticky mírně zaostal za svým protivníkem, ale klíčové momenty zvládal na jedničku.

Ve druhém endu česká čtveřice podporovaná ASC Dukla bodovala i přes fakt, že výhodu posledního kamene měl soupeř. Další dva body zapsal Klíma ve čtvrtém endu. V dalším kole sice Číňané snížili na nejtěsnější rozdíl, ale Češi už jim obrat nepovolili.

Double uhráli ještě v šestém a osmém endu. Na konci devátého Čína už se ztrátou čtyř bodů posledním kamenem zariskovala, ale úspěch neslavila a její hráči podáním ruky soupeřům zápas ukončili. Závěrečné měření ještě potvrdilo, že poslední dokončený end připadl Čechům.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz