olympijské hry Archivy

Mladá snowboardcrossařka Hrůšová si chce sezonu užít a znovu bojovat o finále

Je jí teprve osmnáct, přesto již v minulé sezoně čtyřikrát skončila Karolína Hrůšová mezi osmičkou nejlepších snowboardcrossařek na podnicích Světového poháru. Zdá se, že Eva Adamczyková, její slavná parťačka z Dukly, v ní může mít velice kvalitní následovnici.

„Mezi dospělými nakoukla mezi absolutní elitu. Loni jezdila krásně a hladce a doufám, že to bude třeba v té nadcházející sezoně ještě lepší,“ řekl na její adresu reprezentační trenér Marek Jelínek.

A jak vše vidí samotná závodnice?

Co řeknete ke svým výkonům?

Nečekala jsem, že se dostanu čtyřikrát do Top osmičky. To bylo pro mě určitě velké překvapení a to páté místo v gruzínské Gudauri bylo úplně nádherné. Top osm je krásné, ale vítězství v malém finále je ještě o ligu někde jinde, den předtím jsem byla osmá, což byla také paráda.

Na juniorské MS jste odjížděla v roli jedné z favoritek, ale tam to neklaplo…

Určitě mi to bylo zpětně líto. Vím, že jsem se strašně snažila a vynaložila maximální úsilí. A občas se to prostě nepovede. Tohle byl prostě jeden ze závodů, které nevyjdou.

Část přípravy na sezonu již máte za sebou. Zatím panuje spokojenost?

Bohužel jsem letos při letní přípravě měla trochu smůlu. Prodělala jsem boreliózu v červenci, v srpnu následně mononukleózu na Novém Zélandu. Neproběhla tedy úplně podle plánu. Každopádně se nyní snažím všechno dohnat. Myslím, že se to daří.

Druhým rokem budete jezdit mezi elitou. Jak se těšíte?

Chci si sezonu co nejvíce užít a výsledkově se co nejčastěji kvalifikovat do finálových závodů.

Čekají vás také olympijské hry…

Snažím se olympiádu brát jako jeden ze závodů, kde ale určitě vynaložím maximální úsilí. Doufám ve fajn průběh.

Je to absolutní vrchol?

Snažím se si to držet trochu od těla, protože se mi ukázalo na tom minulém MS juniorů, že brát závod nějak jinak se prostě nevyplácí. Když se dostane moc do hlavy, tak to není dobré.

Jak bude vypadat váš závodní program v úvodu sezony?

Úplně první závod jedu v rámci EP v Rakousku, ale ten bereme spíše jako rozježdění na začátek sezony. Prvním důležitým startem bude podnik Světového poháru v Cervinii v polovině prosince, potom jsou tam dva lednové závody v Číně, které jsou také v plánu. A po olympiádě také MSJ, to by mělo být někdy na konci března. Uvidíme, co z toho vzejde.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Adamczyková je zpět a spolu s Hrůšovou a Maděrovou myslí na zimní olympijské hry

Jedna stále na vrcholu, druhá, která se tam dere. Snowbordcrossařky Eva Adamczyková i Karolína Hrůšová z ASC Dukla a také Zuzana Maděrová (alpský snowboarding) se těší na nadcházející sezonu. Všechny tři myslí na vrcholný podnik, kterým budou turínské olympijské hry. „Cílů je více a tím hlavním, aby tým mohl bojovat o medaile. Výsledkově budeme určitě usilovat o více jak jednu,“ říká za celou skupinu trenér Marek Jelínek.

Přes rok kvůli rodinným povinnostem, když na svět přivedla syna Kryštofa, byla mimo svahy mezi světovou elitou dvaatřicetiletá Adamczyková, která má zlato ze Soči (2014) a bronz z Pchjongčchangu (2018), tři zlata a jeden bronz ze světových šampionátů. Nyní by ráda stála na startu i v Itálii. „Vlastně jsem nevěděla, jak to bude. Původně jsem si myslela, že po založení rodiny se vrcholovému sportu již věnovat nebudu. Ale náš sport je zábavný, a protože mě baví, tak se vracím. Ovšem prvotní stále je, aby rodina a Kryštof byli v pohodě a mým sportováním netrpěli. Na jaře jsem zkusila první tréninky a stále se o tom s Markem (manželem) bavíme. Hlavně tedy, jak je na tom Kryštof. Již jsem jezdila v hale v Holandsku, kde se mnou byla deset dní sestra. Kryštof vypadal, že ho to baví s týmem i s těmi zábavami, co cestování přináší. Od května se fyzicky cítím dobře. Kvalifikována ovšem po roční pauze nejsem. Uvidíme, jak to půjde,“ řekla Eva Adamczyková.

„Spokojena jsem již nyní. Můžu jezdit, a když jdu na kopec, tak je to pro mě mentální odpočinek. Když by se povedla kvalifikace na OH, tak by to bylo super. Nedokáži ale odhadnout nějaká umístění, je tam plno nových holek. Nechám se překvapit, jak jim budu schopna konkurovat,“ dodala Adamczyková.

„Hendikep osmi závodů Světového poháru z loňska tu je. Když ale Eva bude zcela ready, tak se nebojím. Ježdění je takové, jako by ta mezera ani nebyla. Evka má za sebou návratů hodně a i nyní to zvládá bezvadně. V prosinci pojede SP v Cervinii. Doufám, že to tam klapne. Potom jsou ještě v programu tři podniky SP, v polovině ledna dva v Číně a jeden těsně před OH,“ zdůraznil Jelínek a poukázal na to, že téměř jisté místo pro OH mají již Hrůšová, Zuzana Maděrová a Radek Houser, Jan Kubičík musí ještě zabojovat. V případě Hrůšové, která loni poprvé jezdila mezi dospělými a nakoukla mezi absolutní elitu, věří v její další progres. „Loni jezdila krásně a hladce. Doufám, že to bude třeba i ještě lepší,“ přidal na její adresu.

„Ovlivnit můžeme jen výkon. Na to se zaměřím. Abych se zlepšovala a na konci sezony viděla posun. Chci jezdit malé i velké finále,“ zdůraznila Hrůšová.

I dvaadvacetiletá členka armádního klubu Zuzana Maděrová už do absolutní světové špičky pevně patří, v paralelním slalomu vybojovala již několik skvělých výsledků. „Těším se na olympiádu a hlavně na Světový pohár ve Špindlu, kde budu mít celou rodinu. Ještě mě čeká měsíc na ledovci, ale natrénováno mám dost, a dobře. Myslím, že vrchol pro mě bude olympiáda a hned poté domácí závod. Na obojím chci skončit co nejlépe. Je to ale jeden závod, v SP jich je sedmnáct, a tím je olympiáda strašně speciální. Deset vteřin v jedné jízdě může vše pokazit, v jiné půl minuty naopak vystřelit nahoru. Přála bych si být co nejvíce nahoře,“ poznamenala Maděrová.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

60 let není tak dlouhá doba… Legendární kormidelník Pták zavzpomínal

Před šedesáti lety se na děčínském vlakovém nádraží sešli čtyři mladí muži. Josef Nalezený, Jiří Pták, František Kodena a Ivan Parlesák a všichni jeli do Prahy. Lépe řečeno rukovali do Dukly Praha. Dnes se opět po šedesáti letech vyfotili společně, tak jako tehdy, před hotelem International, ale již pouze ve třech. Chyběl před třemi lety zesnulý Josef Nalezený.

„Rázem jsme se ocitli na Julisce ve velkém světě a s otevřenou pusou zírali na takové sportovce jako byl Emil Zátopek, Josef Masopust, Jiří Vícha Rudolf Havlík, Josef Trojan, Vilém Mandlík a další. Poprvé jsem se takto sešli před deseti lety a řekli si, že zase letos, a tak jsme tu,“ prozradil organizátor setkání Jiří Pták, téměř nesmrtelný kormidelník veslařských posádek. Po focení přijali všichni pozvání ředitele ASC Dukla Pavla Bence ke krátkému posezení a zavzpomínání, ale všichni se živě zajímali spíše více o to, jak to na ´sportovní´ vojně nyní funguje.

„Byla to jiná doba. Tenkrát jsme se se těšili, protože nás čekaly dva roky vojny a šance být zde, znamenalo, že ten sport budeme moci dělat. Já z Děčína byl jediný a musel jezdit se všema, řekněme dobrýma staršíma. V roce 1965 jsem narukoval a hned v tom dalším roce jsem se dostal do reprezentace a z toho jsem vypadl až za 27 let. Bylo to prostě nádherné období a já to chtěl dělat. Proto jsem skončil s vysokou školou. Tu si potom dodělával, až když jsem zde byl jako délesloužící důstojník.“

Po vojně v 1967 někteří zůstali, ale míst bylo málo a Pták proto zůstal jako civilní zaměstnanec, protože byl v nominaci na olympiádu do Mexika. „Potom po roce jsem se vrátil do Děčína, stačil se oženit a po pěti letech přišla nabídka, zda se chci vrátit. Tu jsem přijal v roce 1973 a zůstal až do dneška. Se sportem jsem skončil v roce 1993,“ vypráví Jiří Pták, který ´šéfoval´ sedmadvacetkrát osmiveslici Dukly na Pražských primátorkách. Šestkrát startoval na olympijských hrách, reprezentoval na 15 mistrovstvích světa z nichž má tři stříbra a jeden bronz.

„Tehdy to nebylo jen o Dukle, ale byl tu Blesk, Slavia, Vyšehrad, Tatra, byly to bitky a jenom deset jsem jich vyhrál.“ Celou kariéru si musel jako kormidelník hlídat svoji váhu. Tehdy bylo povoleno 50 kilo. „A kdybych měl víc, tak by mě asi nevozili. Do 46 let jsem se hlídal, ale v třiadevadesátém jsem na to již morálně neměl. Hubnutí bylo strašné. Dvacet kilo na mě potom vletělo bleskem. Abych si tu váhu udržel, tak jsem musel běhat nabalenej a zatímco oni museli posilovat, tak já pro to také musel něco dělat. Byli kormidelníci, kteří měli váhu a nemuseli pro to nic dělat. Potom tu váhu zvedli na 55 kg, protože 50 kg má nyní kluk v páté třídě. A co mě nyní nejvíce na veslování mrzí je, že v mužském sportu mohou kormidlovat ženy. To se mi zdá trochu jiné. Kormidloval jsem i ženy, ale to se prostě nehodí, aby u nich seděl chlap.“

A kdy naposledy seděl Jiří Pták v lodi? „To mi byli 62 v roce 2008, Dukla neměla kormidelníka, Olda Hejdůšek měl nějaký problém, a tak za mnou přišel trenér Blecha, zda bych nemohl zaskočit. Já měl ale přes sedmdesát kilo, ale rozhodl se poměrně rychle, shodil na 65 kilogramů. Přišel jsem do loděnice, sešla se osma s níž jsem měl jet a řekl, že bych nerad slyšel, že jsem starej a za druhé, že jsem těžkej. Odpověď byla, že je to v pořádku. A dali jsme se dohromady, i když mi kluci vykali. Vysvětlil jsem jim, že lépe se říká ty vole než vy vole. Chvíli to trvalo, než to pochopili a nakonec jsme vyhráli Primátorky s největším rozdílem za celou kariéru.“

A jak hodnotí současné své nástupce. „No moc dobře ne. Je to vždy, že jsou v nějaké době nějací veslaři. Nyní je tam mladá párová čtyřka, ale celkově ta situace ve veslování není moc dobrá. Nyní byli na mistrovství světa a jeli finále C. Dobře, stane se, že se spadne do malého B finále, ale níže, to ne.“

Když jsem skončil na Dukle tak jsem měl dělat na loděnici správce, ale dodnes pořádně nevím proč to nevyšlo. Na druhou stranu je to asi dobře. Lidi se vyměnili a člověk by si měl uvědomit, že tam patří či nepatří. Myslím, že to tak je, každý by měl být soudný.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Král halové čtvrtky Pavel Maslák opustil závodní dráhu. V Dukle zůstane na oddělení zahraničních styků

Pavel Maslák, třiatřicetiletá atletická hvězda Dukly Praha, ukončil svoji úžasnou závodní kariéru. Na webových stránkách tato informace proběhla již začátkem týdne.

Maslák je trojnásobným halovým mistrem světa v běhu na 400 metrů (2014, 2016 a 2018), tři zlata vybojoval i na halových evropských šampionátech (2013, 2015 a 2017) a nejcennější medaili v této disciplíně získal i na otevřeném evropském šampionátu. Navíc získal jedno stříbro a tři bronzy se štafetami. Ovšem další medaili již do své sbírky nepřidá. Svoji závodní kariéru ukončil, ale s Duklou spojen zůstane i nadále. Od 1. ledna nastupuje jako zaměstnanec do Skupiny zahraničních sportovních styků.

7.8.2018 / Berlin / sport / atletika / ME atletika Berlin/ FOTO: CPA

„Chtěl jsem běhat ještě v roce 2025 a rozloučit se po mistrovství světa v Tokiu. Řešili jsme si na Dukle, co dál, jestli by tam pro mě potom nebylo místo. A našlo se už od ledna, tak jsem kývl, že skončím dřív, což nakonec bylo dobře, protože jsem měl problémy s nohou a stejně bych asi teď do podzimní přípravy nemohl nastoupit. Takže se to pěkně potkalo a jsem velmi rád, že budu moci i nadále být členem této organizace,“ zdůraznil Maslák. Bývalý král čtvrtky pod střechou v roce 2012 překonal v hale i venku národní čtvrtkařské rekordy Karla Koláře, které platily přes 30 let. Rekord pod širým nebem postupně vylepšil až na čas 44,79. V hale má jeho český rekord hodnotu 45,24

Posledním závodem pro havířovského rodáka tak byl rozběh na mistrovství Evropy v Římě letos v červnu. Poté již jej na start nepustila bolavá noha. „Sezonu jsem normálně dokončil, ale noha mě bolela už od haly. Asi roky opotřebení. Nedostal jsem se z toho, protože jsem chtěl pomoct štafetě, tak nebyl čas na doléčení. Běhal jsem pod prášky, přesto s bolestí. Proto jsem se po Evropě rozhodl dopřát noze volno. Mám zánět burzy na patě u úponu achilovky, takový ten polštářek natékal a způsoboval bolest,“ vysvětluje Maslák své zdravotní problémy. Od nového roku tedy bude pracovat na Dukle ve Skupině zahraničních sportovních styků a žádný rozlučkový start neplánuje. „Dokud mě nebolela noha, přemýšlel jsem, že bych se rozloučil v hale, symbolicky v Ostravě. Ale teď to nechám vyšumět a možná se domluvím s manažerem Juckem, že bych divákům zamával třeba na Zlaté tretře,“ prozradil Pavel Maslák.

10.3.2014 Praha CR priletatletu medailistu z MS v halove atletice SOPOTY 2014

Nyní tedy již netrénuje a začíná život po závodní kariéře. „Už do něj přecházím, zvykám si. Byl jsem třeba na tréninku dětí na základní škole a myslel si, že noha už byla v pohodě. Ale jak jsem dlouho nic nedělal, tak mě nyní zase pobolívá. Takže skončit bylo asi to nejlepší řešení,“ řekl Maslák a pokračoval. „Zatím to ale nijak extra nevnímám, nejsem ještě v plném pracovním vytížení, takže v pohodě. Užívám si více volného času, mám více prostoru na děti. Docházím také dopoledne na Duklu, abych se zaučil a potom mohl od začátku příštího roku nastoupit naplno. Zaučuje mě Marcela Sadilová, bývalá slalomářka na divoké vodě,“ prozradil.

TEXT: Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Ministryně obrany přijala zlaté armádní olympioniky z Paříže – Martina Fuksu a Josefa Dostála

Ministryně obrany Jana Černochová přijala úspěšné sportovce z Armádního sportovního centra Dukla, a to praporčíky Josefa Dostála a Martina Fuksu. Oběma se podařilo na XXXIII. letních olympijských hrách v Paříži získat zlatou medaili.

„Naši Dukláci byli na pařížské olympiádě svými skvělými výkony rozhodně vidět. Dnes jsem měla příležitost osobně pogratulovat a poděkovat za jejich reprezentaci a fantastické výkony alespoň dvěma z nich, a to rovnou zlatým medailistům,“ uvedla ministryně obrany Jana Černochová, která se na rezortu setkala s rychlostními kanoisty Dostálem a Fuksou. Spolu s nimi dorazil také ředitel ASC Dukla plukovník Pavel Benc.

„Je mi ctí, že mohu ve světě reprezentovat nejen Českou republiku, ale i její armádu,“ uvedl během setkání praporčík Josef Dostál. S kanoistou Fuksou pak darovali ministryni plyšového maskota her, a to tzv. červenou frygickou čapku. Ta se v období Francouzské revoluce stala symbolem svobody a nezávislosti a od té doby ji sami Francouzi mají vyobrazenou na bustách na radnicích po celé zemi i na poštovních známkách.

Sportovcům Dukly se podařilo na hrách v Paříži vybojovat tři z celkových pěti českých medailí. Kromě zmíněných dvou zlatých, to byla i jedna bronzová. Tu získala Nikola Orgoníková v hodu oštěpem. Sportovkyně se ale bohužel přijetí na ministerstvu nemohla zúčastnit, z důvodu své účasti na mezinárodním závodu v Německu.

Ministryně během setkání také poděkovala za práci a výsledky i osobním trenérům, členům realizačních týmů a šéftrenérům armádních oddílů Dukly. „Velké poděkování za skvělou reprezentaci ale patří všem našim sportovcům z olympijského týmu, kteří svými výkony hrdě hájili české barvy na olympiádě v Paříži,“ dodala ministryně.

Armádní sportovní centrum Dukla je centrem Ministerstva obrany ČR, jehož úkolem je příprava vybraných sportovců ke státní a resortní sportovní reprezentaci. V současné době Dukla zabezpečuje přípravu například nejlepších českých atletů, cyklistů, kanoistů, lyžařů, moderních pětibojařů, parašutistů, sportovních střelců, veslařů a vodních slalomářů.

TEXT: Ministerstvo obrany/lř

FOTO: Jan Schejbal

Olympiáda v Paříži skončila. Vlajku na zakončení nesli dukláci Martin Fuksa a Nikola Ogrodníková

Oheň zhasl, olympijské hry v Paříži skončily. Štafeta byla francouzskými organizátory předána Los Angeles, kde se uskuteční v roce 2028. Českou vlajku nesli na slavnostním zakončení dukláci, zlatý kanoista Martin Fuksa a bronzová oštěpařka Nikola Ogrodníková.

,,Bylo to úžasné. Odehrálo se to strašně rychle, najednou jsme byli tady na ploše. Ze začátku nám to trochu drhlo s tou vlajkou, protože jak foukal vítr, tak nám moc nepomáhal. Pak jsme to rozmávali a bylo to fajn,“ řekla Ogrodníková v nahrávce pro média.

Na rozdíl od zahájení na Seině proběhl tentokrát celý večer na Stade de France. Vyprodané ochozy tleskaly nejen sportovcům, ale i maratonkyním, jejichž medailový ceremoniál se uskutečnil jako součást zakončení.

Na řadu přišly samozřejmě i oficiality. Například předání olympijské vlajky do rukou starostky Los Angeles Karen Bassové i následné virtuální přemístění bílého praporu s pěti kruhy do místa příštího konání.

Hry v Paříži trvaly celkem devatenáct soutěžních dní. Začaly ve středu 24. července dva dny před slavnostním zahájením a skončily 11. srpna.

Česko na nich získalo pět medailí, což je nejchudší bilance v samostatné historii. V pořadí národů skončilo na 28. příčce. Dvě zlaté a jednu bronzovou obstarali sportovci armádního centra Dukla. Z triumfů se radovali kanoista Martin Fuksa a kajakář Josef Dostál, bronz získala v hodu oštěpem Nikola Ogrodníková.

Nejúspěšnější zemí byly Spojené státy americké se ziskem 126 cenný kovů, z toho bylo čtyřicet zlatých.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: olympijskytym.cz

Ogrodníková slaví v oštěpařském finále nečekaný olympijský bronz! Syn jejího partnera to předpověděl

Byla v tom jistá symbolika. Národní dres s motivem oštěpů, vzdávající hold nejúspěšnější české atletické disciplíně, přinesl Nikole Ogrodníkové štěstí v pravou chvíli. Špičaté náčiní poslala v olympijském finále na vyprodaném Stade de France do vzdálenosti 63,68 metru, což ji v silné konkurenci vyneslo úžasný bronz! Ze zlata se radovala Japonka Haruka Kitagučiová, svěřenkyně českého trenéra Davida Sekeráka.

Ogrodníková přitom čelila hrozbě nepostupu mezi osmičku nejlepších. Po druhé sérii měla v listině výkonů zapsáno pouhých 58,13 metru a pořadí dvanáctičlenného finále uzavírala.

Poté přišel zlom.

Vítěz běhu na 5000 metrů Jakob Ingebrigtsen za mohutných ovací publika zazvonil na počest svého triumfu na zvon u dráhy, kde se v tu chvíli připravovala ke svému pokusu rovněž atletka Dukly. To jakoby ji probudilo. Rozběhla se a poslala oštěp v sezónním maximu na značku 63,68 metru!

Zkrátila si rozběh

Těsně před tím si zkrátila rozběh kvůli obavám z přešlapu. ,,Nějak jsem si to zjednodušila. Prostě jsem jen koukala před sebe, zavřela si vršek a hodila,“ komentovala své počínání v sektoru před klíčovým okamžikem soutěže.

Dále hodily jen Kitagučiová (65,80) a Jihoafričanka Jo-Ane Van Dyková (63,93). ,,Na medaile jsem nemyslela. V hlavě jsem měla limit na mistrovství světa v Tokiu (64 metrů). Chtěla jsem season best a to se mi podařilo.“

Třiatřicetiletá Češka se tak mohla radovat z životního úspěchu. Tím největším bylo dosud stříbro na mistrovství Evropy v Berlíně 2018. ,,Nevím, co mám říct. Ještě mně to nedochází,“ povídala po příchodu mezi novináře.

Svůj druhý start pod pěti kruhy okořenila nečekaným bronzem. Dojetí neskrývala. ,,Zní to úplně nádherně, snově.“ Úspěch byl dokonce předpovězen. Její partner, třinecký hokejista Petr Vrána, s nímž vychovává jeho syna Lea, jí říkal, že Leo věří, že skončí třetí. ,,Fakt se to stalo! Fakt se to stalo,“ říkala v euforii Ogrodníková.

Zazvonění před povedeným třetím pokusem prý nevnímala. ,,Jenom hrající hudbu. Říkala jsem si, jo, teď musím. Prostě to tam hodím.“

V zimě odešla ze skupiny Jana Železného, neprožívala zrovna lehké období. Připravovala se sama. No a předvedla svůj nejdelší hod od roku 2021, kdy na Zlaté tretře poslala oštěp do vzdálenosti 65,16.

Od čtvrté série byla jako na trní, zda ji některá ze soupeřek nepřehodí. Hlavně pak při posledním pokusu čtvrté Sáry Kolakové z Chorvatska, olympijské šampionky z Ria 2016. ,,Říkala jsem si, že by na mě mohla zatlačit, ale očekávala jsem, že když mě přehodí, tak jí to vrátím,“ usmívala se.

Věděla, že to v sobě má

Chorvatka předvedla výkon 63,03 a v tu chvíli Ogrodníková věděla, že ji vytouženou placku už nikdo nesebere. ,,Ještě jsem se soustředila, abych hodila. Strašně se mi chtělo brečet, když jsem se tam postavila a roztleskala si diváky. Říkala jsem si: ‚Ty jo, vždyť já už mám medaili.‘ Snažila jsem se zkoncentrovat, abych ještě hodila nějaký výkon, ale bylo to hrozně těžké,“ svěřila se.

Své blízké měla přímo na stadionu. ,,Jsem strašně ráda, že tady mohli být. Hodně pro mě znamenal už postup do finále. Já byla strašně ráda za ten celý rok, staly se mi strašně moc velké věci,“ vyprávěla se slzami na krajíčku. ,,Věděla jsem, že to v sobě pořád mám. Jen jsem hledala správnou cestu. Potřebovala jsem být hlavně zdravá, čímž strašně děkuji své fyzioterapeutce, která se o mě stará vlastně už druhým rokem. Vše se krásně spojilo a zapadlo do sebe. A je z toho tenhle nádherný bronz,“ neměla slov.

A přidala i vzkaz pro mladší generace. ,,Chtěla bych říct mladým atletům, ať to brzy nevzdávají a vydrží až do dospěláckého závodění. Tam je to teprve důležité. Do té doby výsledky roli nehrají. Byla to i část mé cesty. Tak jsem rostla.“

Prvenství Kitagučiové jinak očekávala. ,,Haruka byla favoritkou číslo jedna. Ale jsem strašně ráda, že na druhém místě skončila Jo (Van Dyková), protože měla skvělou sezonu. Je to moje velká kamarádka. Jsem šťastná i za ni. Budeme radost prožívat společně,“ doplnila.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Další zlato! Dostál po skvělé jízdě ovládl na kajaku olympijský kilometr. Pomohl i smajlík na špičce lodi

Olympijský kanál v areálu Varne sur Marne přinesl české výpravě další velikánskou radost. Po kanoistickém zlatu Martina Fuksy si pro stejně cenný kov s kouskem Eiffelovy věže dopádloval na kilometru i kajakář Josef Dostál!

Právě zlato v jeho bohaté sbírce scházelo. Dosud se mohl pyšnit stříbrem a třemi bronzy. To už ale od 10. srpna 2024 neplatí. Josef Dostál se stal v jednatřiceti letech olympijským šampionem. Obdivuhodné.

Do závodu odstartoval ze druhé dráhy. Hlídat si musel především největší favority, trojnásobného mistra světa Fernanda Pimentu z Portugalska či obhájce olympijského zlata Maďara Bálinta Kopasze. Zpočátku se držel těsně za Pimentou, po pěti stech metrech však obdivuhodně nastoupil a první pozici před dotírající dvojicí Maďarů už nepustil.

V cíli ani nevěřil, co se mu povedlo. ,,Bylo mi taky dost zle. Byl jsem vyčerpaný. Když jedete olympijské finále, na které trénujete celý život, a necháte tam úplně všechno, tak to prostě bolí. Ale jde to,“ přiblížil prvotní pocity.

Ač zajel životní závod, působil chvíli udiveným dojmem. V mysli si možná přehrával, co se na trati odehrálo. ,,Byl jsem na finále hodně koncentrovaný. Věděl jsem, že když předjedu Pimentu, tak to bude na medaili. Když jsem pak zjistil, že jsou za ním i Maďaři, dalo mi to obrovský vítr do plachet a sílu na pádlo. Ale že bych mohl jet na zlato, to jsem opravdu netušil,“ poukazoval na jeden z klíčových momentů dvoumetrový obr z armádního klubu Dukla.

V těžké šichtě pomohla i zdánlivě nicotná drobnost. ,,V posledních pár metrech jsem se podíval na špičku lodi, kam jsem si namaloval lihovkou smajlíka. To proto, abych věděl, že nejde o život, ale abych tam nechal všechno. Nepokazil jsem nic,“ těšilo ho.

Před finále by bral jakýkoliv kov. Pimentu, Vargu ani Kopasze delší čas neporazil. ,,Od Tokia jsem si proti nim neškrtnul. Až dnes.“

Prospěla změna tréninku i stravování

V přípravě mu prospěla změna tréninku i stravování. Výrazně zhubl. ,,Cítím se silný a svěží,“ říkal spokojeně po jarních kempech v Kalifornii a Španělsku. A vyslal i jasný vzkaz soupeřům. ,,Tradičně lepší výkony podávám na konci sezony. Olympiáda do toho zapadne. Určitě budu jedním z těch, kterých by se měli bát.“

Jisté proroctví se v Paříži opravdu naplnilo. Už ráno, když vstal, cítil, že to půjde. ,,Snídaně byla bezvadná jako vždycky. Anežka (přítelkyně) udělala kafíčko, byla pohoda. Nejbližší tým se o mě postaral neuvěřitelně,“ liboval si.

Dostálovu formu pak odnesli i soupeři na vodě. Už v semifinále předvedl skvěle kontrolovanou jízdu. Chvíli to vypadalo, že ji nechce ani vyhrát. Tak ve finiši zvolnil, aby na sebe zbytečně neupozorňoval. No a finále bylo z jeho strany ještě fantastičtější.

V cílovém prostoru se nejvíce těšil právě na Anežku, rovněž vynikající kajakářku, s níž je zasnouben. ,,Chtěl jsem, aby byla první, s kým se uvidím. Že s ní pocity štěstí můžu sdílet právě na olympijských hrách, je něco naprosto neuvěřitelného. Stejně tak se sestrou i trenérem Pavlem Davídkem.“

Po převzetí medaile zapózoval českým fanouškům před tribunou, jednu osobu si však vyžádal speciálně. Svou mámu, bývalou československou reprezentantku ve volejbalu. ,,Hrozně dlouho se mnou žila můj sen. Olympiáda v Los Angeles jí utekla, protože ji komunisti bojkotovali. Tak jsem byl rád, že mám to zlato i pro ni,“ vyznal se novopečený šampion.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Radost, slzy i strach. Tak prožíval na olympiádě zlatou Martinovu jízdu rodinný klan Fuksů

Strachovali se, protože jim o své taktice nic neřekl. Zkrátka se báli, aby kilometrové finále nepřepálil. Řeč je o rodinném klanu Fuksů, přesněji řečeno o otci Petrovi a dědovi Josefovi. Mladší bratr Petr byl naopak při odvážné jízdě Martina za olympijským zlatem naprosto klidný.

Nejemotivněji vše prožíval Josef, ten nejstarší. Přes slzy v očích posledních 200 metrů neviděl. ,,Věděli jsme, že je připravený dokonale. Ale už dvakrát mu to na olympiádě nevyšlo. Čekali jsme, jak to dopadne nyní,“ vysvětloval své obavy. Navíc, když Martin sebevědomě prohlašoval, že do Paříže jede vyhrát. ,,Nelíbí se mi, když tohle někdo říká. Ale on se na to asi cítil. A viděli jste, jakým způsobem to zvládl,“ zmínil vnukovu kilometrovou krasojízdu.

Nervózní byl i otec (trenér). Martin se mu s taktickým záměrem nesvěřil. ,,Když dal první pětistovku za 1:48, tak jsme si říkali: Pane bože. Ale nakonec to dopadlo výborně a jsme šťastní.“ Aby ne. Dva nezdary v Riu 2016 a Tokiu 2021 byly trochu varováním, aby se něco podobného nepřihodilo i v Paříži. Jenže na kanále ve Vaires sur Marne byl úřadující světový šampion v naprosto jiném rozpoložení. ,,Po loňském narození dcery Emily je jako vyměněný. Žije rodinou, zklidnil se,“ prozradil na syna.

Petr svému staršímu sourozenci bezmezně věřil. Zná ho jako své boty. ,,Trénuju s ním celý život, vím, jak jezdí. Už když jsem viděl ten projev na vodě, tak jsem věděl, že to je jeho den. Byl jsem nervózní, ale v duši jsem věděl, že to dá. Kdy taky jindy,“ poznamenal s jistotou Petr Fuksa mladší.

Poté, co Martin projel cílem, se rozbrečel. Ke všemu měl ten den (9. srpna) narozeniny. A dostal nejhezčí možný dárek. ,,Bude to jeden z mých nejšťastnějších dní, kdy brácha konečně vyhrál jedinou medaili, která mu chyběla, tu zlatou olympijskou. Jsem hrozně rád,“ vyznal se. Děda Josef si ještě přihodil. ,,Já mám narozeniny 12. srpna. Tohle je můj nejlepší dárek za celých 78 let! Štěstí jak hrom,“ zářil.

Po triumfu se debaty stočily i na možnost většího vytížení na deblkánoi, na níž v Paříži skončili bratři sedmí. ,,Chtěl bych s ním tuhle radost jednou zažít na deblu. Věřím, že se nám to může povést,“ domnívá se Petr. ,,Pořešíme to v klidu. Máme na to tři roky,“ upřesnil Petr Fuksa st. termín konání mistrovství světa, kde se pojede o olympijské místenky pro Los Angeles 2028.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ: CPA

Hejnová v Paříži převzala olympijské stříbro z Londýna

Zuzana Hejnová, bývalá česká atletka a hvězda armádního klubu Dukla, převzala v Paříži stříbrnou olympijskou medaili z her v Londýně, které se konaly v roce 2012. Místo původního bronzu z běhu na 400 metrů překážek obdržela kov cennější. Ceremoniálu v Parku šampionů se zúčastnily i nově korunovaná vítězka Lashinda Demusová z USA a Jamajčanka Kaliese Spencerová, která původně doběhla čtvrtá.

Pořadí se změnilo po diskvalifikaci původní vítězky Natalji Anťuchové z Ruska. Dvojnásobná mistryně světa Hejnová se o posunu na druhé místo dozvěděla v říjnu 2022. Mezinárodní olympijský výbor přerozdělení medailí definitivně potvrdil loni v březnu. Hejnová pak svůj bronz odevzdala a až do dnešního ceremoniálu neměla žádnou vzpomínku na medailový závod z roku 2012.

Kariéru ukončila Hejnová po zdravotních problémech na jaře 2022, kdy už byla těhotná. Na olympijské hry do Paříže přijela celkem na čtyři dny. Chystala se jako divačka na atletické soutěže včetně čtvrtečního finálového bloku, v němž obsadil čtvrté místo oštěpař Jakub Vadlejch a zásluhou Sydney McLaughlinové-Levroneové padl další světový rekord v její bývalé disciplíně.

V současné době pracuje Hejnová pro Český atletický svaz jako reprezentační trenérka pro sprinty a překážky. Má tak pod dohledem i svoji potenciální nástupkyni Nikoletu Jíchovou, která po čtvrtém místě na mistrovství Evropy nepostoupila na olympijských hrách i vinou zraněného levého kolena do semifinále.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: olympijskytym.cz