Archiv rubriky: olympijské hry

Jen dva dny po skončení Zimních olympijských her Miláně a Cortině přijal sportovce z ASC Dukla ministr obrany České republiky Jaromír Zůna. „Vážím si všeho, co sportovci ASC Dukla dokázali. Ve 115členné výpravě jich z Dukly bylo třiatřicet. Bojovali jste o medaile, jsme na vás skutečně hrdí,“ zdůraznil ve svém proslovu.

Ze sportovců armádního centra dorazily na setkání obě medailistky – zlatá šampionka v alpském snowboardingu Zuzana Maděrová a stříbrná snowboardcrossařka Eva Adamczyková. Dále Matyáš Bauer, Radek Hauser, Karolína Hrůšová, Ondřej Hyman, Vít Chabičovský, Diana Cholenská, Kryštof Choura, Anežka Indráčková, Martin Jurík, Lukáš Klíma, Lukáš Klípa, Jiří Konvalinka, Roman Koudelka, Zuzana Maděrová, Anna Milerská, Mike Ophoff, Klára Ulrichová, Jan Vytrval, Michal Novák, Anna Marie Jaklová a Marek Černovský. Spolu s nimi také trenéři Radek Žídek, Martin Zeman, Evžen Mareš, Marek Jelínek, Lukáš Hlava a šéftrenér lyžování na Dukle Michael Georgiev. Pochopitelně nechyběli plukovník Pavel Benc, ředitel ASC Dukla, a jeho zástupci – podplukovník Radek Jančík a Milan Koudela.

„Dosáhli jste fantastických výsledků. Vážíme si toho. Skvěle jste reprezentovali Českou republiku a hlavně Armádní sportovní centrum Dukla. Uznání patří i celému štábu. Děkuji za emoce a radost, kterou jste nám připravili,“ pokračoval Zůna, který všem předal pamětní mince ministra obrany jako výraz poděkování a ženám i krásné květiny.

Za sportovce poděkovala již trojnásobná olympijská medailistka Eva Adamczyková. „Armádní sportovní centrum nám moc pomáhá k zisku medailí i dalších dobrých výsledků. Věřím, že jsme opět dokázali, že sport je důležitou součástí našich životů. I my jsme začínali jako děti a věřím, že i nadále budu moci ty mladé na sportovištích sledovat,“ poznamenala Adamczyková.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Sportovci ASC Dukla zanechali na zimních olympijských hrách v Miláně a Cortině (zúčastnilo se jich 33) výraznou stopu. Potvrdili vysokou kvalitu, připravenost na vrcholnou akci i šíři talentu, a to napříč disciplínami. Vrcholem se stal zlatý triumf Zuzany Maděrové a stříbrná medaile Evy Adamczykové, které daly Dukle i celému českému týmu nezapomenutelný punc. Neztratili se však ani další…

Pojďme po stopách největších úspěchů.

 

Alpský snowboarding

Zuzana Maděrová: Svým zlatým vystoupením pobláznila celé Česko. Korunní princezna paralelního obřího slalomu zvládla na olympijské trati v Livignu i ty nejvypjatější chvíle. V osmifinále i čtvrtfinále prokázala pevné nervy, jistotu v jízdě a schopnost udržet chladnou hlavu tam, kde se láme úspěch. Přestože bylo zřejmé, že vysněné velké finále proti Ester Ledecké tentokrát zůstane jen nenaplněnou představou. Maděrová věděla, že příběh těchto her může napsat sama. V semifinále si poradila s domácí Italkou Elisou Caffontovou a v boji o zlato se postavila Rakušance Payerové, přemožitelce Ledecké. V nejdůležitějším možném okamžiku českou legendu a obhájkyni zlata z Pekingu 2022 pomstila a sama vystoupala na vrchol.

Ester Ledecká: Nemělo by se zapomínat, že páté místo na olympiádě je pořád něco výjimečného. STR samozřejmě chtěla víc, obzvláště po suverénně vyhrané kvalifikaci, kdy byla nejrychlejší v obou jízdách. Dominanci potvrdila i v osmifinále, když s více než vteřinovým náskokem vyřídila Rakušanku Claudii Rieglerovou. Problém nastal ve čtvrtfinále. Ledecké se v souboji s Payerovou zhruba v šesté bráně zadrhlo prkno v oblouku. Vzniklou ztrátu mohutně dotahovala, jenže v cíli byla přesto o šest setin později než soupeřka. Nepovedlo se jí tak zkompletovat zlatý hattrick. Této disciplíně totiž kralovala jak v Pchjongčchangu 2018, tak o čtyři roky později v Pekingu.

 

Běh na lyžích

Jiří Tuž: Ve 21 letech by mohl vyučovat, jak na běžkách zdolávat i ty nejprudší kopce. Při postupech do finále sprintu klasickou technikou tuto dovednost na náročném okruhu v Teseru jasně demonstroval. Úžasnými výkony, počínaje kvalifikací, se probil až do soubojů o medaile. Tam už mu síly malinko došly, přesto v konkurenci velkých hvězd včetně neporazitelného Nora Klaeba obstál a dojel si pro skvělé páté místo. Výrazný podíl měl rovněž na sedmé příčce ve štafetě. Vedlo se mu i ve sprintu dvojic s Michalem Novákem, v němž skončili osmí.

Kateřina Janatová: V Teseru byla radost ji sledovat. Formu pro olympijské hry vyladila dokonale. Závodnice připravující se po většinu sezony v Norsku nadchla už v úvodním skiatlonu, v němž doběhla sedmá! Tehdy radostně pravila, že má už na téhle olympiádě splněno. Ve skrytu duše však doufala ještě v lepší výsledek. Měl přijít na volné desítce. Do TOP 10 sice nenakoukla, ale krásné 12. místo se počítá. O pouhou desetinu pak nepostoupila do semifinále sprintu (15.).

Michal Novák: Jeho forma byla s otazníkem. Při tréninku na úvodním Světovém poháru ve finské Ruce utrpěl po pádu otřes mozku. Z nepříjemného zranění se lízal těžko a delší čas. Pořád to nebylo ono. I od olympijských vystoupení chtěl on sám víc. Přesto očekávání splnil. Na volné desítce skončil jedenáctý, ve skiatlonu devatenáctý. Obrovské penzum práce pak odvedl ve štafetě (7.) a týmovém sprintu (8.). Jeho role v českém týmu je zásadní. Nejenže je správným lídrem, ale i mentorem a vzorem pro mladší generace.

Matyáš Bauer: Syn běžecké legendy Lukáše byl ve 21 letech správně hladový, pod pěti kruhy toužil po kvalitním výsledku. Přání se mu splnilo v závodě na 10 kilometrů volnou technikou. Na postupně měknoucí trati bezmezně využil nižšího startovního čísla a od prvních mezičasů figuroval v popředí. Zrodilo se tak jeho kariérní maximum. Mezi světovými esy na jedné z nejprestižnějších distancí bral krásné 13. místo. Byl rovněž členem úspěšné štafety (7.).

Mike Ophoff: Své individuální starty při olympijské premiéře hodnotil vždy s nadhledem a úsměvem. Co v něm dřímá, však názorně předvedl ve štafetě. Role finišmana se zhostil jako zkušený mazák. V souboji o sedmé místo doslova utavil mnohem zkušenějšího Švýcara Riebliho. Krásná práce.

Ondřej Černý: Možná jej ten moment pořád pronásleduje. Ve sprintu klasickou technikou mu semifinále uniklo na pásce o pouhé dvě setiny! Rozhodnout musela až cílová fotografie. Patnácté místo se počítá.

 

Curling

Vít Chabičovský, Julie Zelingrová: V soutěži smíšených dvojic se poměrně dlouho hledali. Pak předvedli skvělý finiš. První výhry se dočkali až v pátém utkání s Koreou, následně mladý pár přidal ještě dvě (Norsko, Estonsko), což vyústilo v solidní 8. místo. Určitě před sebou mají slibnou budoucnost.

Lukáš Klíma, Lukáš Klípa, Marek Černovský, Martin Jurík: Úspěchu podřídili celou přípravu, jež se odehrávala z velké části v Kanadě. Smolný úvod mužského týmového turnaje v Cortině, kdy těsně podlehli favoritovi z USA, je na čas poznamenal. Hrdě však povstali. Po šesti porážkách přišly tři výhry. Ta poslední nebyla ledajaká. Rostoucí formu českého týmu totiž odnesli obhájci zlata ze Švédska. Z 8. příčky sice Češi nijak nejásali, ale špatným vysvědčením rozhodně není.

 

Severská kombinace

Jiří Konvalinka: Od sdruženářů se toho vzhledem k vývoji sezony příliš nečekalo. Jednadvacetiletý mladík si však v individuálním závodě na středním můstku připsal umístění v TOP 20, což je vzhledem k jeho věku určitě kvalitní výsledek. S Janem Vytrvalem pak v premiérovém závodě dvojic obsadili 8. příčku.

 

Skicross

Daniel Paulus: Na olympiádu pronikl na poslední chvíli. I shodou šťastných okolností dokázal postoupit v nabité disciplíně do čtvrtfinále. Na to se však historie neptá. V náročných podmínkách, kdy v den závodu v Livignu nepřetržitě padal sníh, si nakonec jedenatřicetiletý lyžař vyjel velmi pěkné 16. místo.

 

Skok na lyžích

Anežka Indráčková: Veselá, usměvavá. A také jediná, která na můstcích v Predazzu z české skokanské školy obstála. Na středním můstku se 18. místem dokonce postarala o historicky nejlepší ženský výsledek české historie na olympijských hrách. A to jí je teprve devatenáct let! Na vylepšení maxima mohla pomýšlet i na velkém. V polovině soutěže ji od elitní patnáctky dělily pouhé čtyři body. Druhý pokus se jí však nepovedl. Zatímco při tom prvním doletěla až na hranici 125 metrů, v tom druhém přidala jen 116. I tak zaslouží velkou pochvalu.

 

Snowboardcross

Eva Adamczyková: Stříbrná máma na poloviční úvazek, řečeno s nadsázkou. Po narození syna Kryštofa dlouho svůj návrat na závodní svah zvažovala. Rozhodla se to zkusit a udělala dobře. Na olympijské hry se definitivně kvalifikovala až po lednových závodech Světového poháru v Číně. Žila pro rodinu i svůj olympijský příběh. A ten byl vskutku neobyčejný. Adamczyková na sebe nevyvíjela žádný tlak, jela si prý jen tak zazávodit. Buď to vyjde, nebo ne, říkala. Svou výjimečnost ukázala na dlouhé sjezdovce v Livignu už vyhranou kvalifikací. Postupnými krůčky došla až do finále, v němž skončila těsně druhá. Svou sbírku medailí tím zkompletovala – ze Soči 2014 má zlato, z Pchjongčchangu 2018 bronz, z Milána a Cortiny 2026 stříbro.

Kryštof Choura: Bojovník jak se patří. Po prosincovém závodě Světového poháru v italské Cervinii ošklivě spadl. Skončil v nemocnici, přes Vánoce si lízal rány. Přesto jej stále limitoval natržený prsní sval, kvůli olympiádě odložil i operaci. V Livignu postoupil do čtvrtfinále, což byl za daných okolností velký úspěch. Bylo z toho velmi pěkné 15. místo.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Na pětadvacátém místě dokončila poslední lyžařskou disciplínu, 50 km klasicky s hromadným startem, běžkyně ASC Dukla Barbora Havlíčková. Pro českou reprezentantku to byl jasně nejlepší kariérní výsledek na olympijských hrách. Jinak se ale žádné drama nekonalo. O vítězce se rozhodlo s velkým předstihem. Švédka Ebba Anderssonová unikla svým soupeřkám při premiéře padesátky klasicky na hrách a vyhrála s náskokem dvou a čtvrt minuty. Po pěti olympijských medailích a šesti titulech mistryně světa se dočkala nejcennější medaile i pod pěti kruhy.

Na start ve Val di Fiemme bohužel chyběla česká jednička Kateřina Janatová. „Nejede kvůli nemoci. Byla před pár dny nachlazená a nevyležela se z toho,“ informoval před startem Český olympijský tým. A tak závodila pouze Havlíčková. Na nejlepší ale nestačila, do cíle dorazila s mankem 18:04 na vítězku na pětadvacátém místě.

Se švédskou vlajkou kolem ramen přivítala v cíli Anderssonová stříbrnou Norku Heidi Wengovou. Bronz vybojovala švýcarská běžkyně Nadja Kälinová.

Výsledky:

Běh na lyžích: ženy – 50 km klasicky s hromadným startem:

1. Anderssonová (Švéd.) 2:16:28, 2. H. Wengová (Nor.) -2:15, 3. Kälinová (Švýc.) -6:41, 4. Fosnäsová (Nor.) -6:43, 5. Digginsová (USA) -6:46,, 6. Stadloberová (Rak.) -6:55, ….19. Schützová -15:10, 25. Havlíčková (obě ČR) -18:04.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO:  olympijskytym.cz

Trojice Norů, pak zbytek světa. V tomto duchu se odehrávala závěrečná mužská padesátka klasickou technikou na běžeckém okruhu v Teseru. V závodě s hromadným startem si pro svůj jedenáctý olympijský triumf dojel Johannes Hösflot Klaebo. Jako první sportovec v historii zimních her navíc dokázal získat šest zlatých medailí na jedné olympiádě, čímž překonal rekord amerického rychlobruslaře Erica Heidena z Lake Placid 1980. Z české trojice dokončili závod dva – Matyáš Bauer (21.) a Mike Ophoff (28.). Michal Novák kvůli zdravotním potížím odstoupil.

Nejzkušenější z českých reprezentantů se držel v hlavní skupině do osmého kilometru. Poté se mezi ním a čelem závodu vytvořila mezera, která se postupně zvětšovala. Na patnáctém kilometru skončili dva z velkých favoritů. Fin Iivo Niskanen pravděpodobně kvůli zdravotním problémům, u Nora Haralda Amundsena sehrály roli zřejmě lyže, které mu ve stoupání podsmekávaly.

Po mezičase na 21,6 kilometru už mezi startujícími nefigurovalo ani jméno Michala Nováka. „Měl jsem potíže s břichem. Možná je to jen svalového původu, ale vůbec jsem nemohl správně dýchat. Jakmile jsme šli do intenzity, měl jsem problém se vůbec hýbat. Bylo to trápení a nemělo cenu pokračovat,“ vysvětlil důvody odstoupení. „Jen to nějak objet nedávalo smysl. Takže jsem to zabalil. Jsem zklamaný,“ dodal.

Nejlepším z českých závodníků byl v cíli Matyáš Bauer. „Hrábnul jsem si na úplné dno. Od startu to byl boj. Ráno jsem měl kvůli bolestem v bedrech problém vůbec vstát z postele, takže jsem netušil, co čekat. Ani rozehřátí nebylo ideální. První dvě, tři kola jsem hodně trpěl a ani později to nebylo dobré. Ve stoupáních jsem se trochu uvařil,“ popsal. Zlom přinesla výměna lyží. Z tuhého vosku jsme přešli na klistr. „Pak se to začalo zlepšovat. A když jsem začal soupeře dojíždět a předjíždět, hodně mi to zvedlo sebevědomí,“ doplnil.

Mike Ophoff prožil nejtěžší závod své kariéry. „Čekal jsem, že to bude náročné, ale ne takhle extrémně. Možná jsem to trochu podcenil a hůř si rozložil síly,“ přiznal. Lépe se mu jelo v první polovině závodu. „Měl jsem dobrou skupinu a myslel, že mi to vydrží. Jenže na konci pátého kola jsem byl úplně zlomený. Servisákům jsem říkal, ať mi do další občerstvovačky namíchají nové nohy. Hrozně těžko jsem se z toho dostával. Ale cíl jsem nakonec splnil, chtěl jsem být do třicítky,“ uzavřel.

Muži – 50 km klasicky s hromadným startem: 1. Klaebo 2:06:44,8, 2. Nyenget -8,9, 3. Iversen (všichni Nor.) -30,7, 4. Schely (Fr.) -2:59,7, 5. Korostěljov (AIN) -3:38,3, 6. Musgrave (Brit.) -3:58,7, …21. Bauer -10:38,8, 28. Ophoff -13:59,0, Novák (všichni ČR) nedokončil.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Mile překvapil. Skicrossař Daniel Paulus se v Livignu předvedl ve velmi dobrém světle. V olympijském závodě se za hustého sněžení probojoval až do čtvrtfinále. Výsledkem bylo solidní a poměrně nečekané 16. místo. Zlato vybojoval domácí Ital Simone Deromedis.

Premiéru pod pěti kruhy si Paulus odbyl v jednatřiceti letech. Kvalifikace mu však příliš radosti nepřinesla, skončil v ní sedmadvacátý. „Bohužel jsem pokazil spodní pasáž, takže jsem si směrem k osmifinále zadělal na problémy,“ komentoval své postavení před vyřazovací částí.

V úvodní jízdě ztratil hned na startu a do cíle dorazil jako čtvrtý. Krátce po dojezdu ale přišel nečekaný obrat. Švéd Erik Mobärg byl diskvalifikován za chybné projetí trati už v první zatáčce a Kanaďan Jared Schmidt za vytlačení soupeře. Paulus tak postoupil společně s Alexem Fivou. „O diskvalifikaci soupeřů jsem původně vůbec nevěděl. Na videu se ukázaly fauly a špatné projetí trati. To mě poslalo dál.“

Ve čtvrtfinále už odstartoval mnohem lépe, i díky euforii z nečekaného postupu. „Řekl bych, že fantasticky. Pak přišly nějaké souboje, nakonec jsem byl čtvrtý, ale byl to krásný skicross, přestože viditelnost ideální nebyla. Výsledek je i tak super.“

Složité podmínky dělaly závodníkům očividné potíže, Paulus nebyl výjimkou. „Nikdo moc nepočítá s tak brutálním sněžením a velkou vlhkostí. Fakt nám to nejelo. Techniky na jednotlivé překážky se mění. Strašně blízko se tím dostáváte i do větrných pytlů, musí se s tím umět pracovat. Dojezdy byly ale vždy těsné, takže jsem si s tím poradil myslím docela dobře,“ popsal.

O to silnější pro něj byl zážitek z přítomnosti nejbližších. „Byla tady celá rodina. Táta mě viděl závodit asi po sedmi letech, přivedl mě ke sportu… Je to prostě něco fantastického. A ještě když se povede tak dobrý výsledek. V sezoně jsem se docela trápil, ale tohle je paráda,“ dodal s dojetím.

Skikros – muži: 1. Deromedis, 2. Tomasoni (oba It.), 3. Fiva (Švýc.), 4. Furuno (Jap.), 5. T. Tchiknavorian (Fr.), 6. Hronek (Něm.), …16. Paulus (ČR) vyřazen ve čtvrtfinále.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

 

Během olympiády odvádějí precizní práci. Šéf českého servisního týmu Martin Blaschke je na své kolegy právem hrdý. V Teseru si běžecká reprezentace zpravidla nemůže lyže vynachválit.

,,Vždycky záleží i trochu na štěstí. Jsme už dlouho pospolu. Byť se tým jednou za čas lehce obmění, ať už někdo vypadne nebo skončí, tak už víme, co a jak. Všechno je přesně nalajnované. Když spolu děláte pět, šest let, je to hodně znát,“ říká čtyřiatřicetiletý expert přes mazání lyží.

Znamená to, že se nemusíte navzájem tolik kontrolovat?

Každý přesně ví, co má dělat. Díky zkušenostem jsme do přípravy lyží schopní přinést i něco navíc. Pak je tady důležitá podpora ze svazu a z Dukly. Díky tomu můžeme jezdit na testovací kempy. V minulosti to tak nebývalo. Začala sezona, my přijeli týden před závody a po sezoně to zase sbalili. Teď se z toho stala celoroční náplň. Posouváme se i přes léto. Objíždíme firmy s lyžemi, vosky, pracujeme také na vývoji vlastních struktur. Nyní se stalo poprvé, kdy jsme strukturovací stroj měli k dispozici přímo v dějišti.

Jedná se o pořádný kolos. Jak probíhal transport?

Půjčili nám auto s dvěma řidiči. Strašně nám to ulehčilo práci a čas. Do Tesera jsme totiž dorazili přímo ze svěťáku z Gomsu. Když Jirka Tuž skončil pátý ve sprintu, jel na té naší struktuře. Stejně tak Ondra Černý. I některé holky při skiatlonu. Je to náramná věc. Díky té mašině uděláte rozdíl nejen v mazání. K dispozici máme i moderní drsnoměr kombinovaný s 3D mikroskopem, věcička za 50 tisíc euro. Jsme tak schopni kontrolovat kvalitu struktur, brusu, měřit drsnost i velikost zrna sněhu a homogennost vosku na povrchu skluznice. Ale umí to i další věci.

Jde tedy už vyloženě o detaily…

Přirovnal bych to k formuli 1. Každá maličkost rozhoduje. I špička v servisu je strašně našlapaná. Bylo to krásně vidět v mužské štafetě. Švédi na klasice na prvních dvou úsecích promázli a byli poslední. Stačí opravdu malá chyba, nebo se něco nedotáhne na sto procent a je problém. Páté místo Jirky Tuže se pro nás prakticky rovnalo medaili. Bylo to strašně příjemné, že se tak stalo hned na začátku. I nám ze servisu tento úspěch moc pomohl. Věděli jsme, že jdeme správnou cestou, že to funguje.

Můžete být konkrétní?

Kluci z klasické sekce, kteří mají na starosti stoupací vosky, tam vytáhli fantastickou věc. I díky ní Jirka zajel tak nádherně.

Všechno má své normy a pravidla. Co kontroly lyží před a po závodech?

Před závodem, tedy patnáct minut před startem, putují na měření. Hlavně kvůli přítomnosti fluoru, který je už delší čas zakázán. Pak se všechno měří také po dojetí. Mohlo by se totiž stát, že někdo fluorový produkt překrývá. Na olympiádě se to přihodilo jen Korejcům. Ale nevinil bych je z úmyslu. Měli staré kontaminované lyže, které správně nedočistili. Za poslední tři roky bych takové případy spočítal na jedné ruce.

Vás je v týmu sedm. Přibližte běžný závodní den z pohledu servisu…

Vždycky záleží na času, kdy se startuje. Na olympiádě odjíždíme kolem 7.30 z hotelu, na svěťácích to bývá mnohem dřív. Na stadionu si přeměříme sníh, vlhkost a teplotu vzduchu. Mrkneme na naši meteostanici, která nám vývoj počasí a hodnot zaznamenává. Máme tak dokonalý přehled, jak se podmínky vyvíjely i přes noc. Tým je rozdělený na dvě části, klasickou a skateovou. Ta první dělá stoupací vosky, ta druhá skluzové plus ruční struktury. Tady je však potřeba zmínit, že to není jenom o nás. Dlouhodobě spolupracujeme také s týmy Slovenska a Polska. Tvoříme tak skupinu čítající šestnácti lidí, což je unikum na celém okruhu. Byť jsou Noři dobří, a je jich deset dvanáct, tak jim směle můžeme konkurovat. Jsme schopni vytestovat větší počet lyží za stejnou nebo kratší dobu. Dává nám to benefit. Nemusíme všichni lítat po trati. Dva mohou zůstat v pohodlí servisního kamionu, zapisují výsledky testů a zároveň v klidu přemýšlejí nad finální verzí mázy.

Co podmínky na olympiádě? Byly pro hledání optimálního složení struktur obtížné?

Lehké to není nikdy. Bylo fajn, že jsme tady mohli být týden dopředu. Byť byly na začátku podmínky proměnlivé, chvíli tady pršelo, chvíli sněžilo, tak to rozmezí z hlediska hodnot bylo přijatelné. Je strašně důležité investovat ten čas k testování právě na začátku. Vyzkoušíte, jaké typy vosku jsou nejvhodnější. Jestli liquidy, prášky, bloky, parafíny a hlavně jaké značky na stejném typu sněhu fungují nejlépe. Tomu jsme se v Teseru pečlivě věnovali s předstihem. Když se začne závodit, tak v testování samozřejmě pokračujeme, ale už nejsme schopni shromáždit informace v takovém množství. Vydělali jsme na tom. Na podmínky jsme měli štěstí. Hodnoty nad nulou, teplo, umělý sníh, firnovatý sníh, relativně veliké zrno, to nám vyhovovalo. Ve vývoji teplých struktur jsme dál. Sportovcům jsme byli schopni dodat kvalitní lyže.

Úplný zákaz bezfluorového mazání platí od sezony 2023/24. Jednalo se o zásadní přerod. Na trh musely přijít nové produkty. Bylo složité si zvykat na zcela jiné postupy v přípravě lyží?

V první řadě to stálo dost peněz. Tedy všechno nakoupit a vyměnit. A také času. Ta práce s novými vosky byla jiná. Museli jsme zjistit, jak vůbec fungují. Jsou postavené na jiných skupenstvích. Fluor totiž úplně nahradit nelze. Ve finále kolem toho bylo víc povyku, než bylo třeba. U stoupacích vosků se toho v zásadě moc nezměnilo. Klíčovou byla skluzová část. Do běžeckého lyžování přinesl tento moment oživení. Všechno bylo nové, muselo se zkoušet a zkoušet. Konkrétně nás to začalo i víc bavit. Hodně věcí se dá různě kombinovat. V rámci jednoho vosku můžete vytvořit několik způsobů jak jej aplikovat.

Kolik párů lyží má od vás závodník před startem k dispozici?

U klasiky dva až čtyři. Záleží na podmínkách. U skatu je to podobné. Dva páry v základu, dva, když se očekává proměnlivost počasí. Jinak se před závodem otestuje šest až dvanáct párů.

Před pěti lety jste na cesty začali využívat speciální kamion. Pro pohodlí a práci servisu určitě klíčová věc, souhlasíte?

Není to tak, že máme kamion a namažeme rychlejší lyže. V buňce se dají připravit stejně dobře. Ale… Výhodou je určitý komfort. Všechno máme na jednom místě, nic nemusíme přebalovat. Odpadá tahání beden a lyží. Všechno má své místo. Je to takové naše malé království. Jistou nevýhodou je jen logistika. Je to kamion, nedá se s tím jezdit tak rychle, musíme respektovat nařízení, kdy a kudy cestovat. Kolikrát potřebujete po závodě hned zabalit a vyrazit jinam. Ve Skandinávii tyhle věci nikdo moc neřeší. Horší je Evropa. Německo, Švýcarsko, Rakousko, Itálie, tady to je kolikrát o nervy. Všechno je třeba si vyjednat dopředu. Řešíme různé povolenky, zkrátka papírová válka. Z Gomsu do Tesera je cesta na pět šest hodin autem. S kamionem je to deset, dvanáct, protože v podstatě musíte objet celé Švýcarsko. Je to něco za něco.

Vraťme se na sníh. Jak se u servisu a dobře odvedené práci slavilo již zmíněné páté místo Jiřího Tuže ve sprintu? Říkal jste, že to pro vás bylo skoro jako medaile…

Nic velkého. Poplácali jsme si, popovídali. Do kamionu dorazili trenéři i lékařský tým. Všichni jsme se po delší době hezky sešli a na chvíli si příjemně odfrkli. Vpodvečer jsme to rozpustili a šli na večeři. Jsme profíci, opíjet do němoty se nemůžeme. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Už v osmifinále skončily olympijské naděje skicrossařek Diany Cholenské a Lucie Krausové, která je v osmnácti letech nejmladší členkou výpravy na hrách v Cortině a Miláně. Nástrahy vyřazovacích bojů zvládla na svahu v Livignu nejlépe Němka Daniela Maierová.

Dvaadvacetiletá Cholenská dosáhla v kvalifikaci 26. času, čímž bylo jasné, že hned na úvod pojede s velmi dobrými soupeřkami. Ač na trati při své premiéře pod pěti kruhy bojovala, na postup to nestačilo. Cílem projela jako třetí. ,,Škoda. Ten start byl s mým ramenem dost slušný. Bohužel mě pak rozhodila jedna boule, kdy jsem totálně nalétla do té druhé a ztratila jsem kontakt. Pak se na mě tlačila Australanka, ale vytlačila jsem ji ven a pohlídala si alespoň to třetí místo,“ hodnotila průběh jízdy lyžařka liberecké Dukly

Do Livigna odjížděla na hraně ideálního zdravotního stavu. Pořád jí trápí koleno, které ji vyřadilo z účasti na ZOH v Pekingu, a také rameno. ,,Je to strašný limit. Když jde o start, tak vše vychází z ramenního kloubu. Bylo to pro mě těžké. Jsem celá zatejpovaná, na noze mám i ortézu. Přesto jsem nesmírně vděčná, že jsem tady mohla jet. Musím poděkovat celému týmu, speciálně pak paní doktorce Velebové, která se o mě v poslední době starala,“ poznamenala s pokorou.

Lucie Krausová byla v kvalifikaci 29., ve své rozjížďce pak obsadila 4. místo. ,,Na první olympiádu byl můj výkon dost dobrý. V osmifinále se mi hodně povedl start. S holkama jsem jela vyrovnaně. Pak mi ovšem ujely. Jsou u nich vidět ty roky zkušeností, které já ještě nemám,“ konstatovala v cílovém prostoru. V osmifinále musela čelit švýcarským favoritkám Saskje Lackové a Sixtine Cousinové. ,,Rozdíl tam je. Osobně jsou ale moc fajn. Pobavili jsme se i na startu.“

Lucie je dcera Tomáše Krause, dvojnásobného mistra světa v této disciplíně. ,,Jsem strašně ráda, že ho tady můžu mít a vlastně celý tým,“ radovala se. Zároveň pronesla jedno velké přání. ,,I s těmi velkými rezervami co mám, se těm nejlepším pomalu blížím. Třeba velké finále vyjde za čtyři roky,“ prozradila svou touhu směrem k olympijským hrám 2030 ve Francii.

Skicross – ženy: 1. Maierová (Něm.), 2. Smithová (Švýc.), 3. Näslundová (Švéd.), 4. Bergerová Sabbatelová (Fr.), 5. Gantenbeinová (Švýc.), 6. Grilletová Aubertová (Fr.), …24. Cholenská, 29. Krausová (obě ČR) – obě vypadly v osmifinále.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Kvalitní strava. Nedílná součást výkonu profesionálního sportovce. Úsek běžeckého lyžování proto navázal na úspěšný model z loňského mistrovství světa v Trondheimu a také na olympiádu do Tesera zajistil služby vlastního kuchaře.

Pětatřicetiletý Petr Pejřimovský má své zázemí v apartmánovém domě v bezprostřední blízkosti závodních okruhů, kde připravuje stravu odpovídající individuálním potřebám reprezentantů.

Jak vůbec vznikla vaše spolupráce s běžeckým úsekem?

Přes jednu kolegyni mě oslovil tehdejší šéftrenér reprezentace Honza Franc.

Musel jste si vzít v práci volno?

Podnikám, vlastním bistro. Volno si tím pádem dokážu udělat, v době mé nepřítomnosti se o něj starají kolegové a zaměstnanci.

Využívat komfortu vlastního kuchaře si běžci vloni v Trondheimu velmi pochvalovali. Asi se moc nezastavíte, že?

Víceméně jsem pořád u plotny. Je to práce od rána do večera. Dělám samozřejmě snídaně, obědy, večeře. Do toho sem tam nějakou svačinu, když někdo potřebuje. Připravuju také obědy pro servis. Všechno musím také sklidit, umýt a zase připravit. Jedno jídlo se dokončí a jde se na druhé.

Viděl jste alespoň některý ze závodů?

Povedlo se. Dostal jsem lístky na skiatlon a volnou desítku mužů. To bylo super. Mohl jsem si vyvětrat hlavu, bylo to skvělé.

Zpět k vaření… Co je běžně na denním menu?

Je to různé. V závodech sportovci jí o něco méně než v přípravě. Strava stojí hlavně na surovinách bohatých na sacharidy, tedy rýži, bramborách a těstovinách, které připravuji na nespočet způsobů, pořád dokola. Snažím se, aby jídla nepůsobila jednotvárně a aby je bavila. Myslím, že se to daří…

Která jsou nejoblíbenější?

Těstoviny na způsob aglio olio, carbonara či havajská miska poké s rybou nebo krevetami. Míň zeleniny, víc sacharidů.

Určitě jste se za tu dobu i víc sblížili…

Je to tak. Dokážeme se společně zasmát, pobavit se o čemkoliv.

Pomohly vaření i velmi dobré výsledky?

(směje se) Doufám, že se to na jídle odráží. Snad na tom mám alespoň malý podíl. Možná jsme úplně nejeli podle striktních předpisů. Tedy co se týká živin a všeho s tím spojeného. Pro mě je důležité, aby to hezky vypadalo a chutnalo jim. Když se tohle povede, tak si to na talíři užijí. Natrénováno mají, v naordinovaném režimu jedou dlouhodobě. Tady potřebují mít i dobře nastavenou hlavu, k čemuž jídlo určitě přispívá.

Vrací vám tedy prázdné talíře…

Jsou dost vděční strávníci. Složení menu si vytvářím sám, někdy s nějakou drobnou konzultací. Přizpůsobuji to samozřejmě tréninkům a závodům. Tak nějak vím, co má kdo rád. Oni mi důvěřují, zpravidla to dobře trefím. Hodně touží po sladkém, protože mají velký výdej a potřebují to někde dohnat.

Na nějakou speciální laskominu, coby odměnu, se velmi těšil Jiří Tuž po pátém místě ve sprintu. Co to bylo?

Servíroval se medovník zalitý salkem. Rádi mají i perník s marmeládou.

Došlo výjimečně i na českou klasiku?

Byla taky. Připravil jsem ji v lehčí verzi. Když byl volný den, udělal jsem králíka na smetaně. Místo knedlíků byly bramborové noky. Co se týče hodnot, bylo vše v pořádku.

Užíval jste si výrazů v obličejích, když jste jim tenhle poměrně netradiční pokrm servíroval?

Překvapení byli. Ale hlavně jim to moc chutnalo. Po všech těch těstovinách se jednalo o příjemnou změnu.

Jak vypadá váš denní režim, abyste všechno stihl nachystat?

Musím se podřídit časům, kdy sportovci vstávají. Abych je nerušil, protože kuchyň v tomto apartmánovém domě sousedí s jejich pokoji. V Norsku byla na jiném patře, režim byl jiný. Tam jsem vstával v půl šesté ráno a snídani připravoval na způsob rautu. Tady si to dovolit nemůžu, abych je nevzbudil. Počkám, až vstanou. Zhruba ve tři čtvrtě na osm jdu do kuchyně a vše jim chystám individuálně. Řeknou si, co chtějí, a já to každému zvlášť připravím.

Liší se ve svém apetitu?

Snídaně jsou podobné. Záleží také, jestli je závod nebo ne. A také v kolik hodin startuje. Většinou si dají ovesnou kaši, rýžovou kaši, müsli, ořechová másla, k dispozici mám i spoustu pyré a také lyofylizované ovoce. V době volna jsou nejpopulárnější vajíčka na všechny způsoby. Sázené, míchané, hemenex či omeleta.

To samé zřejmě platí i o večeřích…

Znovu je to o režimu. Podle toho, co sportovce čeká druhý den. Snažím se jím dát zajímavější jídlo, mám na to víc času, protože vařím jen pro čtyři sportovce, fyzioterapeuta a pro sebe. Servis odpadá, stravuje se už jinde. Složení jídla je ale pořád dost podobné jako u obědů.

Dopadá i na kuchaře únava?

Lítá to nahoru dolů. Na olympiádě jsem tři týdny v kuse a v podstatě bez volna. Jídla na sebe navazují. Jedu od rána do večera. Do toho musím jednou za tři dny na pořádně velký nákup. Ale oni to z realizačního takhle mají všichni. Není prostor si na nic stěžovat. Alespoň po obědě si hodíme nohy nahoru, nebo si s fyzioterapeutem chodíme zacvičit do posilovny. To člověka taky nakopne.

Nabíjí vás i úspěchy, kterých běžci ve Val di Fiemme dosáhli?

Bezpochyby. Je pro mě čest vařit takovým borcům. A také skvělá zkušenost. Něco takového zažít a mít možnost být toho součástí, je skvělé. Vážím si toho. Fandím klukům a holkám pořád. U vaření sleduju přímé přenosy, když jedou kolem, protože bydlíme kousek od trati, tak vylezu na balkon,  tluču do hrnců a fandím. Je tu spousta Čechů, když jedu nakupovat, slyším od nich jen slova chvály. Sportovcům to vyřizuju, ohlasy na jejich výkony jsou skvělé.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

 

 

 

Jan Vytrval a Jiří Konvalinka se s olympijskými hrami rozloučili 8. místem v závodu dvojic, který se pod pěti kruhy v severské kombinaci uskutečnil premiérově. Prvenství vybojovali Norové Andreas Skoglund a Jens Luraas Oftebro, jenž tak získal ve třetí sdruženářské disciplíně třetí zlato.

Celé údolí ve Val di Fiemme zasypala v den závodu pořádná sněhová nadílka. Skoky v Predazzu i běžecká část v Teseru tak probíhaly v opravdu těžkých podmínkách.

„Když dopadnete na čerstvý a mokrý sníh, máte pocit, že se přilepíte. Hodí vás to dopředu a válíte kotrmelce. V tom to dnes bylo nebezpečné,“ popsal jednu ze složitostí skokanské části sedmadvacetiletý Jan Vytrval. Jemu samotnému se více povedl zkušební pokus, závodní byl bohužel o sedm a půl metru kratší (111 m). „Byly tu strašné rozdíly v rychlosti. Skok mi přišel podobný, ale chyběl ten výsledek,“ poznamenal. „Když se nedaří, tak mě to psychicky ovlivní. Tady na můstcích jsem si to úplně neužil,“ přiznal otevřeně.

Jiří Konvalinka předvedl výrazně lepší výkon, dolétl na hranici 119 metrů. „Je to podmínka, kterou nám nadělila matka příroda. Všichni to mají stejné,“ okomentoval nepřízeň počasí. „Do závodního kola se mi to podařilo celkem trefit, ale moc to taky neletělo.“

V součtu figurovalo duo z liberecké Dukly po skoku na osmé příčce ze čtrnácti týmů. Po přepočtu na vedoucí Němce ztrácelo před během na 2×7,5 kilometru jednu minutu a tři vteřiny.

Každý z dvojice absolvoval pět okruhů o délce 1,5 kilometru. Češi nakonec osmé místo s přehledem uhájili. Předstihli je sice Italové, vyzráli však na Francii. ,,Byl to tady můj nejlepší běh. Náš servis znovu odvedl výbornou práci, máza byla skvělá,“ pochvaloval si Vytrval parádně připravené lyže. Konvalinka jen souhlasil. ,,Osmé místo bylo nastaveným horním limitem. Nejsme zklamaní, ale zároveň cítíme, že máme na víc.“

Průběh závodu si pochvaloval. ,,S Honzou jsme to rozjeli docela dobře. Hlavně takticky. Neustále jsme zůstávali s někým v kontaktu a pošetřili důležité síly. Do finiše jsme pak zaútočili,“ popsal strategii jednadvacetiletý mladíček. Na trati byla k vidění řada pádů, Čechům se naštěstí vyhnuly. ,,Když takhle sněží, je potřeba se abnormálně soustředit. Hlavně z posledního kopce dolů. Kolečko od kolečka se trať zhoršovala. Sníh splýval, brýle byly zamlžené. Jel jsem na pocit a doufal, že se mi nezkříží lyže,“ popisoval rodák z Jilemnice nástrahy spojené s těžkými podmínkami.

Až za Čechy skončili po skoku šestí Francouzi. ,,Byli mentálně trochu rozhození, promazali. Chtěl jsem jít ještě po Američanovi, ale to už nevyšlo,“ řekl Konvalinka k dvanáctivteřinovému manku na USA.

Celý den sněžilo, pro sdruženáře se však nejednalo o nic nezvyklého. ,,Sezonu začínáme v Kuusamu v minus dvaceti, potom vás už jen tak něco nerozhodí,“ doplnil s úsměvem Vytrval.

Řešila se i budoucnost

Severská kombinace je jedna z nejtradičnějších disciplín zimních her. I její setrvání v programu pro ty příští ve Francii není jisté. ,,Vnímáme tuhle skutečnost. Závody tady ale jasně ukázaly, že o tenhle sport zájem je. Bylo tu hodně fanoušků, spousta lidí nás sledovala v televizi. Pevně doufám, že tohle náš sport zachránilo, snad se do budoucna nemáme čeho bát,“ vyjádřil se k ožehavému tématu Konvalinka. Něco podobného řeší alpský snowboarding. Do hry vstupují různé petice. ,,Hlavně sdruženářky jsou v tomto aktivní. Při startech ve Světovém poháru vždycky zkřižujeme hůlky nad hlavou, aby si holky start na takhle velké akci vysloužily. Doufáme, že Mezinárodní olympijský výbor jim dá na další olympiádě zelenou, a tím zachrání náš sport,“ přál si Konvalinka. Rozhodnout by se mělo v červnu. ,,Sledovat to samozřejmě budu. Chci v kariéře sdruženáře pokračovat. Lhostejné mi to rozhodně není. Co jsem mohl udělat, tak jsem udělal.“

Podobného názoru byl i Vytrval. ,,Byla tady neuvěřitelná kulisa, diváci přišli, mají to rádi. I ženy se neuvěřitelně výkonnostně posunuly. Jsou na takové výši, že není důvod je za čtyři roky k nám nepřidat. Pro zatraktivnění se dělá hodně. Skákat se bude i na mamutím můstku, aby to bylo zajímavější a popularita našeho sportu se zvyšovala. O ní to všechno je,“ řekl jednoznačně dvojnásobný účastník olympijských her.

Muži – sprint dvojic (velký můstek/ běh 2×7,5 km): 1. Skoglund, J. L. Oftebro (Nor.) 41:18,0, 2. Herola, Hirvonen (Fin.) -0,5, 3. S. Rettenegger, Lamparter (Rak.) -22,3, 4. Kostner, Costa (It.) -1:03,5, 5. Rydzek, Geiger (Něm.) -1:06,1, 6. A. Watabe, Jamamoto (Jap.) -1:36,7, …8. Vytrval, Konvalinka (ČR) -2:36,7.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz