ASC Dukla Archivy

Juliska opět spojila národy. Turnaj tolerance ovládl Vietnam

Stadion Juliska hostil v sobotu 20. června už XXVIII. ročník Turnaje tolerance v malé kopané – Memoriál plk. Miroslava Málka, konaný pod záštitou místopředsedy Senátu Parlamentu ČR a starosty Prahy 6. Po napínavém finále se z pátého triumfu v historii radoval tým Vietnamu.

Tradiční setkání národnostních menšin a partnerských organizací opět potvrdilo svou jedinečnou atmosféru. Na hřišti se střídaly férové souboje, respekt i radost ze hry, které jsou pro tuto akci typické. Turnaj, organizovaný Unií armádních sportovních klubů ČR ve spolupráci s ASC Dukla a FK Dukla Praha, tak navázal na dlouhou tradici sportovního porozumění a vzájemné tolerance.

Ve skutečně náročných podmínkách, kdy teploty vystoupaly až ke čtyřiceti stupňům Celsia, nabídla Juliska řadu atraktivních duelů. Z dvaadvaceti účastníků se nakonec do finále probojovaly týmy Vietnamu a Srbska. Zápas směřoval k penaltovému rozstřelu, v poslední minutě však Vietnamci předvedli parádní kombinační akci a utkání rozhodli. Třetí místo obsadilo Polsko.

Ještě před zahájením turnaje patřila Juliska vzpomínce na legendárního diskaře Imricha Bugára, který 8. dubna ve věku sedmdesáti let z tohoto světa odešel. Ikona ASC Dukla se jako předseda Unie armádních sportovních klubů výrazně podílela na posledních třinácti ročnících. Piety se zúčastnily jeho dcera i vnučka, které tolik miloval. Na Julisce zůstaly po celý průběh turnaje a předávaly ceny nejlepším.

Turnaj tak připomněl, že sport nestojí jen na výkonech, ale i na lidech, kteří mu dali kus svého života.

TEXT:ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Oštěpař Vadlejch skončil na Diamantové lize v Dauhá osmý

Mistr Evropy v hodu oštěpem Jakub Vadlejch z ASC Dukla zatím marně hledá optimální formu. Po slibném vstupu do sezony v Tokiu se nyní výsledkově trápí. Na mítinku Diamantové ligy v Dauhá, kde před čtyřmi lety jako jediný český oštěpař v historii přehodil hranici 90 metrů, se tentokrát dostal jen těsně přes osmdesátimetrovou hranici.

Stříbrný olympijský medailista z Tokia zaznamenal svůj nejlepší výkon hned v první sérii, kdy poslal oštěp do vzdálenosti 80,38 metru. Další tři pokusy byly neplatné a do užšího finále soutěže už nepostoupil. V konečném pořadí obsadil osmé místo.

Sedmý z osmi letošních závodů vyhrál vítěz Zlaté tretry Tharanga Pathirage ze Srí Lanky výkonem 88,68 metru. O více než dva metry za ním skončil mistr světa Anderson Peters z Trinidadu a Tobaga, který je zatím jediným závodníkem, jenž dokázal Pathirageho v této sezoně porazit.

TEXT: ASC Dukla/jc

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Zemřel bývalý reprezentant a duklák Ondřej Horský

S hlubokým zármutkem oznamujeme, že ve středu 18. června nás po dlouhé a statečně snášené nemoci opustil ve věku 49 let Ondřej Horský. Česká rychlostní kanoistika ztratila výborného závodníka, reprezentanta a osobnost, která zanechala výraznou a trvalou stopu v našem sportu a samozřejmě i v ASC Dukla.

Ondřej Horský začínal v Lokomotivě Liberec, po letech strávených u silniční cyklistiky se ke kanoistice vrátil kolem roku 2002. Během dvou sezón se díky mimořádnému talentu a odhodlání znovu propracoval do reprezentace. Byl svérázný, svůj, ale vždy férový, upřímný a ochotný pomoci. Takového si jej kanoistická komunita bude pamatovat.

K jeho největším úspěchům patří bronz z mistrovství světa 2010 v Poznani a bronz z mistrovství Evropy v Trasoně v disciplíně K4 1000 m. Výrazných výsledků dosáhl také v K2 s Janem Štěrbou, mimo jiné na Světových pohárech ve Vichy a Duisburgu. V roce 2008 se stal dvojnásobným mistrem České republiky na tratích 500 a 1000 metrů, kde předváděl výkony do té doby u českých závodníků nevídané.

Ondřej Horský patřil mezi ty, kteří stáli u zrodu úspěšné éry české posádky K4 na 1000 metrů, jež vyvrcholila olympijským cyklem směřujícím k hrám v Londýně 2012 a pokračovala až do roku 2016.

Čest jeho památce.

TEXT: ASC Dukla/JŠ

FOTO: ASC Dukla

Macík si rekordní show Noaha Lylese užil, teď cílí na limit pro ME v Birminghamu

Byl svědkem nejlepšího světového výkonu coby jeden ze soupeřů. To se nestává každý den. Ondřej Macík běžel na Zlaté tretře vedle světových es netradiční sprint na 150 metrů, v němž Američan Noah Lyles zazářil časem 14,67 vteřiny. „Tenhle závod jsem si užil náramně. Před plnými tribunami je to vždycky paráda. A k tomu ten nejlepší výkon historie. Nádherná třešnička,“ poznamenal k dojmům z ostravského mítinku atlet ASC Dukla.

On sám je specialistou na dvoustovku, kde se rekordní tabulky po Boltově výkonu z roku 2009 jen tak nezmění. „Na toho jsem jako malý kluk možná koukal v televizi,“ usměje se. „Být u toho přímo na dráze je jedinečné.“

Olympijský vítěz Lyles je v současnosti nejvýraznější sprinterskou osobností světové atletiky. A také pořádný showman se schopností zvládat velké závody. „Potkali jsme se už na mistrovství světa v Budapešti v roce 2023, kde jsem měl fakt formu a byl rád, že jsem s ním mohl alespoň trošičku držet krok. Teď pro mě není dosažitelnou konkurencí. Je nastavený na totální top výkony. Co řekne, to splní. Frajer,“ smeká pomyslný klobouk Macík.

Prozradil i dění za oponou. Tedy při rozcvičování a v útrobách stadionu. „Všichni jsme už v určitém fokusu. Probíhají spíše oční kontakty, debatám se vyhýbáme. Pak si podáme ruce, řekneme si ‚good luck‘ a jde se na věc. Pro mě je příjemnější závodit na domácí dráze s českýma klukama, protože se známe mnohem víc, není tam takový respekt.“

V hvězdné společnosti se jinak Macík cítil komfortně, velká nervozita prý nepanovala. „Zraky byly upnuté na jiné borce. Tlak jsem si nepřipouštěl. Vracím se na pozitivní vlnu, moje výkony jdou znovu nahoru a je strašně fajn, že po delší době mohu znovu závodit s těmi lepšími. Byl jsem natěšený,“ říká svěřenec Michala Nováka, jenž si na netradiční distanci vylepšil osobní rekord na 15,42. „Jsem s tímhle časem stoprocentně spokojen. Možná jsem v duchu chtěl ještě víc,“ nezastírá.

Nyní se jeho pozornost upíná k nedělnímu startu na 2. kole extraligy v Plzni, kde by se na dvoustovce rád přiblížil limitu pro srpnové mistrovství Evropy v Birminghamu. Ten ostrý je stanoven na 20,45 vteřiny. Macíkův osobní rekord, který je i národním z roku 2023, je o šest setin rychlejší. „Start v Ostravě byl k tomuto účelu výbornou přípravou. Ukázalo se, že to může být na dobré cestě.“

Letos běžel nejrychleji na Odložilově memoriálu (20,79). „Tu stopadesátku v úterý jsem dal podobně rychle jako v roce, kdy jsem překonal národní rekord na 200 metrů. Věřím si. Dostat se pod 20,50 by bylo ideální. Nebo alespoň dosáhnout na potvrzovací limit Českého atletického svazu,“ připomněl mírnější hranici (20,65) pětadvacetiletý sprinter.

K optimismu jej vede i skutečnost, že se konečně cítí zdravý. Poslední dva roky jej totiž trápily záněty v achillovce. „Šlo o dost nepříjemnou bolest. S Michalem jsme konečně našli cestu, jak s tím pracovat, abych mohl znovu předvádět stoprocentní výkony,“ dodal s úlevou.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Zlatá tretra

65. Zlatá tretra: Macík u světového rekordu Lylese na 150 metrů, Železný v mítinkové Síni slávy

Ve slavnostním duchu se nesl 65. ročník Zlaté tretry v Ostravě. Její sportovní ředitel Jan Železný v úterý přijímal gratulace významných osobností ke svým kulatým narozeninám (60) a při této příležitosti byl společně s další legendou, koulařkou Helenou Fibingerovou, uveden do Síně slávy populárního mítinku zařazeného do kategorie zlaté Kontinentální tour.

Jeho vrcholem se stal sprint na netradičních 150 metrů s hvězdným Američanem Noahem Lylesem. Olympijský vítěz z Paříže na hladké stovce se dokonce netajil ambicemi zaběhnout na stopadesátce nejrychlejší čas historie. A to se mu také povedlo. Ve 28 letech dosáhl času 14,67 vteřiny, čímž o 25 setin překonal dosavadní maximum Jamajčana Kishanea Thompsona. Byl u toho také Ondřej Macík z ASC Dukla, jenž proběhl cílem jako sedmý v osobním rekordu 15,42 vteřiny.

Při zahájení pozdravila Železného prostřednictvím České televize také esa světové atletiky, kterých se do Ostravy sjela celá řada. Mezi nimi i vycházející oštěpařská hvězda Srílančan Rumesh Tharanga Pathirage, lídr letošních tabulek. „Nedávno jsem předpovídal, že může hodit přes devadesát metrů, a to se už vyplnilo. Je to velký talent, říkal jsem to už vloni na závodech v Indii, kde jsem ho viděl v akci poprvé. Má úžasný kotník, strašně rychlou ruku, což vychází z toho jejich kriketu. Je mladý, může mít před sebou opravdu velkou budoucnost,“ poznamenal na adresu třiadvacetileté vycházející hvězdy, jež v Ostravě zvítězila kvalitním výkonem 86,57 metru.

Coby sportovní ředitel je Železný hrdý, kam se mítink za poslední dekády posunul. „Letos tu máme závodníky ze 40 zemí a 50 medailistů z vrcholných akcí. To je ukázka kvality. Jsou tu skvělí diváci a skvělá atmosféra. Proto sem všichni rádi jezdí. Snažíme se vždycky udělat skladbu tak, abychom v každé disciplíně měli vždy někoho hodně dobrého. Když vyjde počasí, tak výkony bývají úžasné,“ sdělil čerstvý jubilant v televizním rozhovoru na ploše stadionu. ,,Pamatuji si tady ještě ten menší stadion, tribuny ke stání. Nebylo tak kvalitní zázemí, hlavně rozcvičovací plochy. Teď je to úplně někde jinde a jsem za to rád. Děláme to prostě dobře. Jen nevím, co bychom měli ještě nabídnout tomuto státu, aby nám příště zase nesnížili rozpočet,“ neodpustil si věcnou poznámku.

Dárek mu svými výkony mohli věnovat také atleti Armádního sportovního centra Dukla, jehož barvy Železný hájil jako závodník a později jako uznávaný trenér.

Zcela symbolicky šly do akce hlavního programu jako první oštěpařky Nikola Ogrodníková, bronzová olympijská medailistka z Paříže, a také Nikol Tabačková. Ta svou oddílovou parťačku v českém minisouboji předčila. Ogrodníková hodila nejdále ve druhé sérii (58.20 m), což v konečném účtování znamenalo šesté místo. Tabačková skončila čtvrtá za 58,84 metru. Z vítězství se radovala výkonem 62,92 metru Adriana Vilagošová ze Srbska.

Tereza Petržilková běžela velký závod po delší době. Na hladké čtyřstovce spíše sledovala famózní výkon své krajanky Lurdes Glorie Manuel, která vyhrála v osobním rekordu 49,74 vteřiny. Petržilková byla osmá (53,41).

Stejné umístění zaznamenala na stovce překážek Helena Jiranová ve svém letošním osobáku 13,19 vteřiny.

Damián Vích na steeplu možná doplatil na příliš rychle rozběhnutý závod. Polem se postupně propadl až na 15. pozici. Cílem proběhl v čase 8:39,78 minuty.

Za zmínku naopak stojí výkon Patrika Šorma, který vyhrál ještě v rámci Národního programu hladkou čtyřstovku v čase 46,48 vteřiny, čímž si stejně jako třetí Ondřej Loupal (46,71) stanovil letošní osobní maximum. Osobní rekord si na stovce překážek zaběhla nadějná juniorka Viktorie Táčnerová (13.44 s), stejně tak mezi muži na čtyřstovce s ploty Štěpán Balcar (50,66 s).

TEXT: Pavel Král

FOTO: Zlatá tretra

Jan Železný slaví šedesátiny. Stačí pár cviků, síla je klíč ke zdraví, říká oštěpařská legenda

Šedesáté narozeniny dnes slaví legendární oštěpař Jan Železný. A symbolicky v den konání Zlaté tretry v Ostravě, mítinku, který dlouhá léta formoval jako sportovní ředitel. Trojnásobný olympijský vítěz, stříbrný medailista ze Soulu 1988, trojnásobný mistr světa a dodnes držitel světového rekordu 98,48 metru z roku 1996 zůstává v atletickém světě nezapomenutelnou ikonou.

Šestky (16. 6. 1966) u svého data narození mu dělají dobře. Považuje je za šťastné a velmi oblíbené. Třeba ta v památném roce 1996 mu přinesla olympijské zlato v Atlantě, světový rekord v Jeně či ocenění pro nejlepšího atleta Evropy.

Co čerstvému šedesátníkovi přinesou v roce 2026?

„Nechci nic předpovídat, to osudu nesvědčí. Šedesátku beru jako číslo. Slaví se to, ale já na tyhle věci moc nejsem. Říkám spíš, že slavit se má, když je chuť. S přáteli klidně kdykoliv. Je to určitý milník, to ano. Člověk může něco hodnotit, říct si, co a jak dál. Z hlediska zdraví se říká, že do 61 je člověk ještě zdravý, pak už se o sebe musí víc starat. Takže i já přemýšlím, co dál a jak to uchopit. Rád bych dojel olympijský cyklus. Pak… Ne že bych úplně zmizel ze scény, ale z té vrcholové určitě,“ prozradil směrem k trenérské budoucnosti.

Cítíte se fit, děláte pro své zdraví hodně?

Cítím se líp než poslední dva tři roky, protože jsem na sobě trochu pracoval. Třeba teď na soustředění v Africe jsem chodil i do posilovny. Dnes už se ví, že pokud chcete být ve vyšším věku zdravý, musí být pohyb propojený se silovým tréninkem. Přijde mi zvláštní, že se na to nepřišlo dřív, dává to jasnou logiku. Podívejte se na starší lidi na vesnici: měli zahrádku, manuálně pracovali, byli šlachovití, a to ještě neměli žádnou špičkovou stravu. Přál bych si, aby lidé začali takhle uvažovat. Nejhorší je ztráta svalů. Občas si dát něco na sílu, zacvičit s vlastní vahou nebo udělat pár jednoduchých cviků, je cesta. A vůbec kvůli tomu nemusíte chodit do posilovny. Doma to krásně stačí. Tuhle osvětu teď hodlám šířit. Pracovat na sobě se musí oběma způsoby. Je fakt jedno, jestli vám je 60, 70 nebo 80 let. Dá se to zvládnout. Samozřejmě přiměřeně věku a schopnostem. Moc aktivity by vás zákonitě zničilo.

Vraťme se do vašich dětských let. Určitě se k nim vážou moc hezké vzpomínky…

Měl jsem skvělé dětství. Hlavně díky rodičům, které pořád ještě mám. Nic mi nezakazovali, byl jsem pořád venku, takové typické sportovní dítě. Buď na hřišti na stadionu, kde se hrál fotbal nebo dělala atletika, nebo jsme s kamarády za barákem hráli bandy hokej. To pak máma vykoukla z okna činžáku a tahala nás nazpátek domů, protože my bychom pořád hráli. Byla to tehdy vyloženě čistá radost. Profesionální sport už je dřina, občas radost, občas smutek.

Vy jste se časem upnul na oštěp. Šlo o jasnou volbu?

Měl jsem geny po rodičích, kteří byli v oštěpu úspěšní. Až do devatenácti jsem ale hrál i házenou. Třeba s Romanem Bečvářem, naším dlouholetým reprezentantem. On na spojce, já na křídle. Jenže poměrně brzy jsem začal házet daleko, i kriketovým míčkem. Takže to bylo dané. Ale první sport, který jsem miloval, byl hokej. S ním jsem ale musel skončit kvůli zdraví. Dodnes si pamatuju, jak jsem v první třídě brečel, když mě na dva měsíce poslali do ozdravovny.

Jak vůbec vnímáte dětskou energii? Nedávno jste jim startoval závody v rámci eventu k 130. ročníku silničního běhu Praha – Běchovice…

S dětmi je to vždycky úžasné. Jsou spontánní, přirozené. Právě proto se takové akce pořádají, aby nasály atmosféru sportu. A vždycky se najde nějaké, které si řekne, že by to chtělo zkusit. To je strašně moc dobře. Já jsem takhle běhával třeba do šesté třídy: běh Mladé fronty, běh Mileny Hájkové… Postupně jsem to omezil na kratší tratě. V přípravě u oštěpu to byly takové ty klasické vzdálenosti 300, 200, 150 a 100 metrů. Na soustředěních jsme je běhali klidně třikrát týdně. A taky kopce.

Vás by start na jubilejním ročníku v Běchovicích nelákal?

Někdy si říkám, jestli bych těch deset kilometrů taky neměl zkusit. Ale ta trať je strašně náročná. Pokud bych do toho šel, musel bych se alespoň rok připravovat. Ten závod má obrovskou tradici. Nepřetržitě 130 let, to je ve světě sportu, a v atletice obzvlášť, opravdu výjimečné.

Váš oštěpařský světový rekord (98,48 m) z roku 1996 v Jeně oslavil nedávno 30 let. Výrazně se mu přiblížil jen Němec Johannes Vetter (97,76). Přijde jednou někdo, kdo ho překoná?

Může se to stát. Kluci mají jednu velkou výhodu, tedy oštěpy, které létají dál. To je jediné, co mě svým způsobem štve (Železný házel hliníkovým, současná generace karbonovým, který je tvrdší – pozn.). Nám tyhle hybridy zakázali. Plachtí v jiných úhlech. Schopnosti hodit daleko, tam jsou. Na olympiádě to ukázal Pákistánec, umí to tam poslat Níradž (Čopra) a taky Srílančan Pathirage. Ten se mi strašně moc líbí, má v ruce neuvěřitelnou ránu.

Vetter se už delší čas potýká se zdravím. Měl by jinak šanci váš rekord pokořit?

Určitě. Měl neuvěřitelné parametry. Byl vysoký, strašně silný a zároveň uvolněný. A běhal na to neskutečně rychle, což byla další velká výhoda. Jen kdyby neobjížděl tolik závodů. Proto se rozbil. Najednou zmizel a teď nemůže hodit ani osmdesát metrů. Jinak by házel mnohem déle a mnohem kvalitněji. A někde by to třeba trefil. Byl zatím tím nejvýraznějším, kdo na to opravdu měl.

Zatřásl se ženský rekord Barbory Špotákové (72,28 m). Co jste říkal výkonu Číňanky Jen C‘-i, která hodila méně o pouhých 54 centimetrů?

Byl to takový šok, ale udělala to krásně. Je strašně moc mladá, ale silově extrémně disponovaná. Hodila to neuvěřitelně přes rameno a přes záda. Když ten oštěp vyletěl, říkal jsem si: sakra, to poletí daleko. A pak mi blesklo hlavou: to není možné, to je za sedmdesát. Viděl jsem i záznam. Kdyby ten oštěp ještě lépe položila, kdo ví, kam by doletěl. Je tady i druhá věc. Vloni házela na Odložilovi a bylo z toho jen 57 metrů. Působila hrozně rozbitě. Měla zatejpované rameno, loket, kolena, tak jsem zvědavý, jak tohle do budoucna vyřeší. Každopádně je to talent. Nejsem úplně přesvědčený, že se jí letos ještě něco podobného povede. Oni jdou hodně přes sílu, vývoj není postupný, což je pro některé závodnice škoda. Uvidíme, třeba se mýlím. Oštěp je strašně moc náročný, na přetížení si bude muset dávat hodně velký pozor. Není tu ale jen ona. Přichází silná mladá generace, výkony půjdou nahoru.

Jak zatím hodnotíte spolupráci s olympijskou vítězkou Harukou Kitagučiovou?

Je to super holka. Když mě oslovila, řekli jsme si, že to zkusíme. Něco měníme, a to je vždycky běh na delší trať, ale určitě jí to může pomoct. První závody nebyly úplně podle představ. Sama říkala, že má ještě dozvuky z loňska, že se v hlavě nemůže úplně chytit. A byly tam i potíže s rukou. Ještě si všechno zažívá, ale tomu, co děláme, věří.

Narozeniny slavíte v den konání Zlaté tretry… Určitě lze od organizátorů očekávat něco speciálního…

Nevím, co na mě chystají. Hlavně bych si přál, aby bylo hezky a padaly pěkné výkony. To by mě potěšilo nejvíce.

VIZITKA:

Největší úspěchy:

Olympijské hry: zlato – Barcelona (1992), Atlanta (1996), Sydney (2000)

stříbro – Soul (1988)

Mistrovství světa: zlato – Stuttgart (1993), Göteborg (1995), Edmonton (2001)

bronz – Řím (1987), Sevilla (1999)

Mistrovství Evropy: bronz – Helsinky (1994), Göteborg (2006)

Ocenění: Atlet světa (2000), Atlet Evropy (1996), Sportovec roku (1993, 1995, 2000, 2001), Trenér roku (2023)

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Úspěch a poté smůla se zraněním bikrosaře Neužila

Dva víkendy, čtyři závody Světového poháru ve francouzském Sarrians a nizozemském Papendalu absolvoval český reprezentant v bikrosu Marek Neužil z ASC Dukla. V elitní konkurenci, ve které letos startuje prvním rokem, přestože věkem stále patří do kategorie U23, vybojoval ve třetím závodu v Papendalu skvělé deváté místo. Následující den však po pádu skončil v nemocnici a týdny tím má od závodění klid.

„Hned v prvním závodě v Sarrians jsem skončil ve čtvrtfinále a obsadil 25. místo, což pro mě byl dobrý výsledek na první Světový pohár v kategorii Elite. V neděli jsem bohužel po několika chybách vypadl už v kvalifikaci. Zjistil jsem, jak moc je kategorie Elite nabitá a vyrovnaná a že i malá chyba může znamenat konec v závodě,“ řekl jezdec, který se připravuje v mezinárodní skupině v sídle UCI ve švýcarském Aigle.

„V Nizozemsku jsem závodil mnohem lépe. Řekl bych, že mi tamní trať hodně sedí a cítil jsem se skvěle po fyzické i psychické stránce. V sobotu jsem se dostal až do semifinále, kde jsem do první zatáčky najížděl na třetí postupové pozici. Bohužel jsem jel z vnější dráhy, v zatáčce ztratil pozici a nakonec dojel pátý, tedy na prvním nepostupovém místě. Měl jsem z toho smíšené pocity. Na jednu stranu velkou radost z devátého místa, a to hned při svém třetím startu ve Světovém poháru v kategorii Elite, na druhou stranu mě mrzelo, že finále bylo opravdu na dosah,“ popsal své dosavadní maximum mezi elitou.

Nedělní závod pro něj však skončil nešťastně. „Chytil jsem podobný rytmus jako v sobotu, ale ve čtvrtfinále jsem se hned na prvním skoku dostal do nepříjemné situace. Kanaďan vedle mě do mě při skoku narazil, což mě rozhodilo, a následoval tvrdý pád, při kterém jsem si poranil rameno. Po vyšetření lékaři diagnostikovali luxaci (vykloubení) klíční kosti druhého až třetího stupně,“ uvedl Neužil.

Zranění pro něj nyní znamená několik týdnů bez závodění a s největší pravděpodobností také absenci na mistrovství Evropy, možná i na mistrovství světa.

„To by mě hodně mrzelo. Takto jsem si rozhodně nepředstavoval tak dobře rozjetou sezonu. Bohužel je to součást bikrosu a musím se s tím smířit,“ dodal Marek Neužil.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: Nico van Dartel

Tři medaile z Lyonu. Parašutisté Dukly vstoupili do SP v přesnosti přistání úspěšně. Blýskl se Kříž

Parašutisté Dukly Prostějov vstoupili do letošní série Světového poháru v přesnosti přistání ve velkém stylu. Úvodní závod, který se konal od 12. do 14. června ve francouzském Lyonu, přinesl výpravě hned tři medaile a potvrdil její stabilně vysokou výkonnost.

Podmínky však byly mimořádně náročné. Pořadatelé umístili doskočiště za stromový porost, přes který po celý víkend foukal silný vítr. Stromy vytvářely turbulentní rotor, jenž komplikoval přistání natolik, že se bezpečně závodit dalo pouze v ranních a večerních hodinách. Na výsledcích to bylo znát: z celého pole sedmatřiceti týmů se jen jedinému podařilo vyhnout přistání mimo disk. Byl jím Czech Military 2, tedy druhá sestava Dukly Prostějov. Nakonec se odskákalo sedm kol z plánovaných osmi.

Dukla potvrdila svou sílu i šíři kádru. Družstvo 2 ve složení Pavlíček, Žák, Zbíral, Rataj a Zvědělík celý závod ovládlo, zatímco první tým (Gečnuk, Chládek, Směšný, Hájek, Kříž) vybojoval třetí místo. Úspěšné vystoupení završil Miloslav Kříž, který si v individuální soutěži poradil s náročnými podmínkami nejlépe ze všech a odváží si zlatou medaili.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Desetibojař Kopecký vybojoval už svůj čtvrtý titul mistra ČR

Závěrečným soutěžním dnem v Brně vyvrcholilo mistrovství České republiky ve vícebojích. Ondřej Kopecký z ASC Dukla vybojoval už svůj čtvrtý titul mistra republiky. Nasbíral celkem 8079 bodů a před Adamem Havlíčkem, který se poprvé v kariéře dostal přes hranici 8000 bodů, zvítězil o 52 bodů. Třetí skončil v osobním rekordu 7892 bodů Michal Jára.

Kopecký měl po sobotní části závodu náskok 142 bodů před Járou, třetí byl Havlíček, který je však známý silným druhým dnem. To potvrdil už na trati 110 m překážek, kde byl nejrychlejší ze všech v čase 14,30. Díky tomu se dostal před Járu a výrazně stáhl ztrátu na Kopeckého.

Úřadující šampion ale následně potvrdil své kvality v hodu diskem, kde zapsal výkon 47,69 m, a svým pronásledovatelům znovu odskočil.

Soutěž ve skoku o tyči už na pořadí na medailových pozicích nic zásadního nezměnila. Kopecký šel do závěrečných dvou disciplín s komfortním náskokem více než 200 bodů a zisk titulu si nenechal ujít. Zajímavější byl souboj o stříbrnou medaili mezi Havlíčkem a Járou, který vyzněl pro prvně jmenovaného.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

Fantastická Kneblová vyhrála v Augsburgu kayakcross, druhá byla v časovce

Mimořádně vydařený den zažila při dalším dílu Světového poháru vodních slalomářů v německém Augsburgu členka ASC Dukla Tereza Kneblová. Nejprve v dopolední časovce obsadila druhé místo, když za vítěznou Němkou Ricardou Funkovou zaostala o pouhé dvě setiny sekundy. Odpoledne pak v kayakcrossu dominovala a celý závod vyhrála.

Třiadvacetiletá Kneblová si připsala druhé vítězství v závodě Světového poháru v kayakcrossu v kariéře. Loni ovládla domácí závod v pražské Troji, letos už navíc zvítězila také mezi kanoistkami na Světovém poháru v Tacenu. V Augsburgu projela cílem ve všech jízdách jako první a ve finále zvítězila zcela suverénně před Američankou Evou Leibfarthovou a Švýcarkou Alenou Marxovou.

„Úžasný den, ani jsem to nečekala. Škoda, že jsem udělala nějaké chyby v trialu. Ve vyřazovacích jízdách se mi dařilo dostávat do dobrých pozic a potom jsem nemusela jít do nějakých kontaktů. Je to super a hlavně mi to přidává sebedůvěru do dalších závodů což je podle mě to nejlepší. Klíčem k úspěchu byl dobrý start. Tam jsem získala tu výhodu, která mi pomohla v protivodách,“ řekla Tereza Kneblová.

Mezi muži slavil prvenství Brit Joseph Clarke, časovku vyhrál Španěl Manuel Ochoa. Jeden z největších favoritů závodu Jakub Krejčí, který v Augsburgu ovládl páteční slalom kajakářů, skončil v kayakcrossu ve čtvrtfinále. V časovce obsadil sedmé místo. Spolu s ním postoupil do vyřazovacích jízd i Martin Rudorfer z 28. místa, zatímco Matyáš Novák skončil na 52. pozici.

Krejčího snaha o druhý zlatý double za sebou skončila ve čtvrtfinále. Po vítězství v úvodní rozjížďce se v tvrdém souboji po startu propadl na nepostupovou třetí pozici. Následně neprojel jednu z branek, kterou rozhýbal soupeř, s nímž bojoval o postup. Nakonec byl klasifikován na desátém místě a v průběžném hodnocení seriálu klesl z druhé na čtvrtou příčku.

Kateřina Beková, která před týdnem vyhrála časovku před domácími fanoušky v pražské Troji, obsadila páté místo. Tereza Michalová zajela dvacátý čas. Zatímco Kneblová pokračovala ve své spanilé jízdě až k triumfu, Beková vypadla z kayakcrossu hned v prvním kole.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Jure Lenarčič