Archiv rubriky: ASC Dukla

Díru do světa neudělali. Ve druhém olympijském závodě na velkém můstku obsadili čeští sdruženáři pozice až ve třetí desítce. Jiří Konvalinka skončil v kombinaci s desetikilometrovým během 25., Jan Vytrval 29. Skvělou formu korunoval druhým individuálním zlatem Nor Jens Luraas Oftebro.

Konvalinka v soutěžním skoku předvedl 125 metrů. ,,Bylo to výkonově slušné, podmínky mi bohužel úplně nepřály. Byly úplně jiné než v tréninku, kdy jsem se dvakrát proletěl za sto třicet metrů. Vítr foukal proti, odečítali jsme. V závodě se to o 180 stupňů otočilo,“ vrátil se ke svému pokusu na můstku.

Před během na čtyřech okruzích v Teseru z toho byla 21. pozice a ztráta 1:58 minuty na vedoucího Japonce Ryota Jamamota. ,,Zatím nejsem žádný specialista běžec. Většinou se propadám o deset patnáct míst. Teď to bylo jen o čtyři. Hlavu můžu mít nahoře, je to další dobrá zkušenost,“ přiznal jednadvacetiletý mladík. Chvíli to s možností na lepší umístění vypadalo nadějně. Konvalinka se rychle dotáhl na Slovince Vida Vrhovnika a Akita Watabeho z Japonska. ,,Oni nevyjeli úplně nejrychleji. V prvním kopci jsem je měl. Pak nás ale dojeli další zezadu, začal jsem mít problémy se ve skupině udržet. Největší krizi jsem měl ve třetím kole. Zvládl jsem to jen silou vůle. Jel jsem, co to šlo. Svědomí mám čisté,“ prohlásil.

Vytrval dolétl na můstku je na hranici 115 metrů. ,,Bohužel všechny skoky, co jsem tady udělal, to není ono. Něco tomu chybí, ale nedá se nic dělat. Bylo to strašně pozdě,“ povzdechl si po výkonu v Predazzu. V praxi to znamenalo ztrátu tří minut na čelo v běžecké části. ,,Jelo se mi líp než minule. Ale byl jsem bohužel mimo balík. Musel bych na to extrémně mít, abych se docpal zpátky, což se bohužel nestalo,“ konstatoval.

Závodník liberecké Dukly mimo jiné přiznal, že už před prvním vystoupením bojoval s virózou. ,,Dva dny jsem se necítil dobře. Oslabilo mě to. Forma tady není.“

Ve čtvrtek 19. února čeká oba české reprezentanty týmový závod. S čím do něho půjdou? ,,Řekneme si: Tak pořádně! Jako před každým skokem. Budeme se snažit si to užít. Pro mě půjde stoprocentně o poslední start na olympiádě. Za čtyři roky už určitě závodit nebudu,“ poznamenal trochu překvapivě ve 27 letech Vytrval. Jeho mladší parťák to viděl podobně. ,,Není na nás žádný tlak. Hlavně nebudeme malovat čerta na zeď. Doufám, že oba podáme lepší výkony než dnes.“

Muži (velký můstek/běh 10 km): 1. J. L. Oftebro (Nor.) 24:45,0, 2. Lamparter (Rak.) -5,9, 3. Herola (Fin.) -14,8, 4. Skoglund (Nor.) -41,9, 5. Hirvonen (Fin.) -46,5, 6. E. L. Oftebro (Nor.) -49,3, …25. Konvalinka -3:54,0, 29. Vytrval (oba ČR) -4:50,5.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Jako jediná z českých skokanek na lyžích si zaslouží pochvalu. Po vydařeném olympijském vystoupení na středním můstku se Anežka Indráčková dokázala prosadit v Predazzu i na tom velkém. S přehledem postoupila do elitní třicítky, v konečném účtování z toho pak byla 27. příčka. Zlato ukořistila Anna Odine Strömová z Norska.

„Má tady ještě na víc, než ukázala v prvním závodě,“ říkal už s předstihem její slavnější kolega z liberecké Dukly Roman Koudelka, který během pobytu v Predazzu, stejně jako Anežčini trenéři, udílel devatenáctileté dívence cenné rady. Narážel tím na 18. místo, tedy historicky nejlepší český ženský výsledek na zimních hrách. Ten však nadějná skokanka tentokrát nepřekonala.

Indráčková ukazovala kvalitu už ve zkušebním kole (126,5 m), v němž obsadila jedenáctou příčku. V prvním soutěžním skoku sice o něco ubrala (125 m), přesto letěla velmi daleko. „Škoda, že to nevyšlo podobně. Na tom se ale zapracuje. Oproti jiným holkám jsem měla výhodu, že zadní vítr nebyl tak silný,“ hodnotila své vystoupení. Právě lepší podmínky se však promítly do nižšího bodového ohodnocení. A srážky přišly i za dopad.

„Z tohohle můstku mám respekt. Jít do telemarku je pro mě pořád riziko, mám tam velké rezervy, o kterých vím. A za hranou jsem ztratila i rychlost. Jinak bych letěla ještě dál,“ měla jasno o drobných chybičkách, které ji po prvním kole zařadily na 24. místo. „Za druhé kolo jsem ráda. Ale když jste ve zkušebním mnohem výš, chcete víc,“ dodala. Mimochodem, její první pokus byl devátým nejdelším v celém kole.

Druhé kolo se Indráčkové v zadním větru naopak vůbec nepovedlo, 116 metrů její představy zákonitě nenaplnilo. ,,Jsem velmi nespokojená. Měla bych spíš brečet, ale asi to na mě dolehne až později. Ale celkově jsem si to tady užila, což byl cíl,“ pravila vyrovnaným hlasem. ,,Vyšel mi jeden skok, i když se nepočítá,“ narážela na skvělé zkušební kolo. ,,Je to tady nádherné, vynahradím si to za čtyři roky,“ smála se do kamery České televize. ,,Odrazila jsem se pozdě. Pak mě koply lyže a už to bylo celé v háji,“ doplnila ke svým pocitům. ,,Teď už se musím soustředit na mistrovství světa juniorů. Čeká mě za dva týdny. Tam už půjde o hodně,“ prozradila nejbližší plány.

Ulrichová byla zklamaná

S formou na můstcích v Predazzu se bohužel nepotkala Klára Ulrichová. Za délku 104,5 metru z toho byla až 43. pozice. ,,Chtěla jsem samozřejmě víc. Hlavně překonat svoji hlavu, ale bohužel to nevyšlo. Jsem zklamaná, přijela jsem sem alespoň pro třicítku, a to jsem bohužel nedokázala,“ povzdechla si jednadvacetiletá skokanka.

Ženy – velký můstek: 1. Strömová 284,8 (136,7+148,1), 2. Kvandalová (obě Nor.) 282,7 (140,6+142,1), 3. Prevcová (Slovin.) 271,5 (128,3+143,2), 4. Westmanová (Švéd.) 265,4 (126,0+139,49), 5. Opsethová 262,6 (131,8+130,8), 6. Traaserudová (obě Nor.) 259,1 (129,6+129,5), …27. A. Indráčková 207,5 (125+116), 43. Ulrichová (obě ČR) 80,5 (104,5).

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Dva dny po stříbrné jízdě chtěla Eva Adamczyková přidat další olympijskou medaili, tentokrát v týmové soutěži. Na snowboardcrossové trati v Livignu startovala společně s Kryštofem Chourou, ale jejich snažení skončilo hned ve čtvrtfinále. Stejně dopadla druhá dvojice Karolína Hrůšová a Radek Houser.

První startující Kryštof Choura zvládl svou jízdu s přehledem a na cílové čáře bojoval s Francouzem Cholletem o první místo. Eva Adamczyková tak vyrážela současně s Niraniovou-Pereirovou. Rychle se dostala do vedení, což se však ukázalo jako nevýhodné. Ještě při nájezdu na poslední skok byla na čele, soupeřky ji ale dokázaly dojet. Po dopadu došlo k lehkému kontaktu s Francouzkou, který Adamczykovou rozhodil z rovnováhy. To ji stálo nejen vedení, ale i postup, protože rychlejší byla i Itálie. O druhém místě pro Francii na úkor Česka nakonec rozhodla až cílová fotografie.

„Bylo to dobré, já jsem prostě nemohla čekat,“ vysvětlovala Adamczyková, proč šla do vedení. „Mezi posledními dvěma zatáčkami se předjíždí, ale dnes foukalo proti. Snažila jsem se ještě odrazit na cílovém skoku, ony se za mnou svezly. Nemyslím si, že jsem udělala nějakou velkou chybu. Měla jsem pocit, že mě to na skoku zastavilo. Jo, kdybych uměla líp překopávat, ale to neumím. Zlomila jsem si při tom kdysi nohy, jsem na to opatrná. Byl to kousek, je mi líto, že jsem to týmu tak pokazila.“

K lehkému kontaktu dodala: „Bylo to opravdu malé. Nechtěla jsem zvedat ruku. Ona se mi v cíli omluvila, ale myslím, že to na diskvalifikaci nebylo. Nepřekřížila mě, takže podle mě to bylo v rámci pravidel. Až v mixzóně mi někdo říkal, že to bylo na protest, ale u nás to teď funguje tak, že rozhodčí to řeší sami. Kdyby se jim to nezdálo, zasáhli by.“

Její parťák Kryštof Choura situaci doplnil: „Bylo to na zvážení. Evka i ostatní holky nedoskočily, rozhodování by bylo dlouhé. Náš sport není úplně kontaktní, i když trochu ano. Za sebe můžu říct, že to byla moje nejlepší jízda. Oproti soupeřům to ještě není perfektní, byly tam chybičky, kluci jsou na startech lepší.“

Druhá česká dvojice nabrala ztrátu už po jízdě Radka Housera, který dojel tři desetiny za svými soupeři. Osmnáctiletá Karolína Hrůšová  manko ve své části závodu smazat nedokázala.

„Jízda byla super, užila jsem si to. Udržela jsem koncentraci a jsem ráda, že jsem zajela svou nejlepší jízdu. Olympijský závod je pro mě strašně speciální, chtěla bych tu odjet víc jízd, ale předvedla jsem maximum,“ řekla Hrůšová.

Houser ji doplnil: „Je skvělé, že jsme měli v závodě dva týmy. Bylo fajn si na olympiádě ještě jednou zazávodit. Oba jsme do toho dali maximum. Start se mi povedl, jsem rád, že jsem tolik neztratil. Jen poslední zatáčku jsem si vyjel moc doleva a tam jsem trochu ztratil. Rozestup nebyl velký, Kája to rychle stahovala, ale přece jen tu startovala světová špička.“

Výsledky:

Smíšená družstva: 1. Nightingale, Bankesová (Brit.), 2. Sommariva, Moioliová (It.), 3. Bozzolo, Castaová (Fr.), 4. Lambert, Baffová (Austr.), 5. A. Cholet, Niraniová-Pereiraová (Fr.), 6. Koblet, Wiedmerová (Švýc.), …11. Choura, Adamczyková, 16. Houser, Hrůšová (všichni ČR) – všichni vypadli ve čtvrtfinále.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz

Štafetový závod na 4×7,5 kilometru přinesl na stadionu v Teseru radost do českého tábora. Kvarteto běžců ve složení Jiří Tuž, Michal Novák, Matyáš Bauer a Mike Ophoff si v silné konkurenci vyjelo výborné 7. místo. Vítězné opojení prožili podle předpokladů Norové. Devětadvacetiletý Johannes Hösflot Klaebo se navíc stal novým rekordmanem, když jako první sportovec v historii zimních olympijských her dosáhl na deváté zlato!

Na rozdíl od ženského závodu, v němž startovalo devatenáct štafet, se mezi muži představilo pouze deset týmů. Potřebnou kvótu pro kvalifikaci čtyř běžců na ZOH nesplnily například Japonsko, Estonsko, Rakousko či Velká Británie. To však nic neubírá na kvalitě a výkonu české reprezentace.

Zatímco na loňském světovém šampionátu v Trondheimu rozbíhal štafetu Michal Novák, padla tentokrát volba na mladíka Jiřího Tuže, pátého muže olympijského sprintu. Novák měl na starosti druhý klasický úsek. Bruslení pak bylo na Matyáši Bauerovi a Miku Ophoffovi.

Dvacetiletý Tuž obtížnou roli přivézt Čechy v kontaktu zvládl. V prvním okruhu dokonce figuroval na čelních pozicích. ,,Tohle jsem úplně neplánoval, ale síly jsem relativně pořád šetřil. Nikdo moc nechtěl jet. Tak jsem si dal z prvního místa i ten první nepříjemný sjezd.“ Na pátém kilometru se už pole roztrhalo. ,,Tempo se stupňovalo. Bohužel jsem chytil trochu díru, a pak už to byl jen sprint do cílového prostoru.“ Na vedoucí Nory ztratil Tuž na osmém místě 18 vteřin v kontaktu se Švýcarskem. Na dohled byla i Francie.  ,,Myslím, že jsem předvedl solidní výkon. Bylo by samozřejmě fajn, kdybych byl ještě víc vpředu, ale dělal jsem, co jsem mohl.“

Michal Novák, nejzkušenější člen týmu, měl v hlavě jediné. Pokusit se co nejrychleji dojet šestého Francouze. Spolupráce se Švýcarem Wiggerem však nefungovala podle představ. ,,Spoléhal jsem, že mi trochu pomůže. Jenže jsem to celé odtáhl sám. Po závodě mi pak řekl, že neměl úplně moc sil,“ povzdechl si Novák. Klasický úsek stál rodáka z Karlových hodně sil. ,,Do finiše jsem byl víc unavený než by bylo vhodné,“ poznamenal.

Matyáš Bauer vyrážel do bruslařské poloviny závodu jako sedmý. Role ohledně spolupráce se Švýcarskem se tentokrát otočily. ,,Neměl jsem úplně skvělý den. Držel jsem se za ním zuby nehty. Byl to boj od začátku do konce. Pozici jsem naštěstí neztratil,“ okomentoval své počínání na trati. Pochvalu vystřihl servisu. ,,Lyže mi velmi pomohly. Byly super. Hlavně vzadu na vršku, kde to bylo ještě dost ledovaté, mě podržely.“

Roli finišmana si premiérově užil šestadvacetiletý Mike Ophoff. A zvládl ji náramně. Švýcara Riebliho, s nimž bojoval o sedmé místo, utrhl velmi brzy a s přehledem Čechy dotáhl k 7. místu. ,,Byl jsem hodně nervózní. Skateový úsek jsem moc jet nechtěl, ale dal jsem tomu všechno. Od začátku jsem jel naplno, nešetřil jsem se. Vyšlo to výborně,“ liboval si. Ophoff na okruhu doslova letěl. Sám byl překvapený, jak rychle se svého soka zbavil. ,,Myslel jsem, že se nejdříve oťukáme. Věděl jsem, že si ho nemůžu přivézt do cíle. Musel jsem ho chtě nechtě někde urvat. Odpadl brzy, mě se totiž jelo hrozně dobře,“ rozplýval se. Cílovou rovinku si náležitě před zaplněnou tribunou vychutnal. ,,Fanoušci stáli i u plůtků na trati. Hnali mě. Myslím, že jsme je potěšili,“ byl přesvědčen.

Trenér Husák zářil spokojeností

Náležitě hrdý byl na své svěřence i trenér Vasil Husák. „Jsem úplně nadšený. Kluci mi dali obrovský dárek. V posledním kole jsem ani nedutal, jak jsem byl nervózní,“ přiznal pětapadesátiletý kouč. Mluvil především o Miku Ophoffovi, jehož nasazení na závěrečný úsek bylo předem hodně diskutované. „Sestavit finiš byla největší výzva. Když jsem ale Mika viděl v posledním stoupání prvního kola, věděl jsem, že to zvládne. Za mě se mohl trochu víc pošetřit, ale jel neuvěřitelně.“

Švýcara Janika Riebliho doslova převálcoval. „Měl pokyn si ho nejdřív oťukat. Krásně si ho uštval a pak mu ujel,“ pochválil finišmana Husák.

Ocenil i výkony Tuže, Nováka a Bauera. „Jirka si na prvním úseku počínal jako zkušený pardál. Před předávkou mu to lehce cuklo, ale s tím jsme počítali. Pořád chcete víc, dokud nemáte tu vysněnou medaili,“ usmíval se. „Michal zajel mimo Nora Nyengeta prakticky stejný čas jako čelní skupina, a to to celé odtáhl sám,“ smekl klobouk před nejzkušenějším členem týmu. „Matyáš to zvládl výborně, odstup na deváté Němce udržel téměř totožný, což byl skvělý základ pro Mika. Tenhle výsledek jsem si moc přál. Těch jedenáctých míst už jsem měl plné zuby,“ oddechl si.

Muži – štafeta (4×7,5 km): 1. Norsko (Iversen, Nyenget, Hedegart, Klaebo) 1:04:24,5, 2. Francie (Schely, Lapalus, Desloges, Lovera) -22,2, 3. Itálie (Graz, Barp, Carollo, Pellegrino) -47,9, 4. Finsko -57,1, 5. Kanada -1:12,3, 6. USA -1:47,3, 7. Česko (Tuž, Novák, Bauer, Ophoff) -1:59,1.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

 

Na svou pátou účast na olympijských hrách nebude skokan na lyžích Roman Koudelka vzpomínat v dobrém. Stejně jako na středním se mu nepodařilo mezi nejlepší třicítku postoupit ani na velkém můstku. V Predazzu obsadil až 42. příčku. Vítězství slavil Slovinec Domen Prevc.

Šestatřicetiletý Koudelka možná trochu doplatil na snížený nájezd. Před závodníkem liberecké Dukly totiž dolétl Kazachstánec Ilja Mizenych až za hranici 140 metrů a nájezd šel o jedno okno dolů. Svěřenec Lukáše Hlavy sice automaticky přičítal 10,9 bodu, ale metry byly i tak velmi krátké.

Věděl to i on sám. ,,Doufal jsem, že velký můstek bude takový, jak jsem ho znal z léta. Ale předělali ho. Nenašel jsem správný rytmus. Mrzí mě to. Po psychické i fyzické stránce jsem se cítil dobře. Věřil jsem, že by se to povést mohlo.“

Na snížený nájezd si nestěžoval. ,,Naopak, byla to výhoda. Podmínky mi hrály do not. Je to ale o tom skoku, a ten jsem udělal moc dopředu. Chyběla výška, a pak už to neodletí,“ nehledal výmluvy.

S můstkem v areálu Trampolino dal Ben se těžko sžíval už v trénincích. ,,Pocitově to bylo opravdu špatné. Pořád jsme se snažili něco změnit, aby si to sedlo lépe. Jsou tu strašně mírné nájezdy, žádný rádius. Já pak nedostávám impuls do těch nohou a nevím, jak začít. Hrozně jsem s tím tady bojoval. Jednou jsem se odrazil brzo, podruhé pozdě. Jeden skok už byl dobrý, ale zase šla stranou technika. Pral jsem se s tím,“ přiznal.

Na Predazzo tak Koudelkovi nezůstanou nejlepší vzpomínky, přesto nehází flintu do žita. ,,Tahle olympiáda mě fakt strašně mrzí. Bylo tady o nás postaráno skvěle. Je to pro mě velká kaňka. Jsem tu od toho, abych závodil, a ty skoky se nepovedly. Ale jede se dál a uvidí se.“

Za pátý start pod pěti kruhy byl přesto rád. ,,Už jsem to říkal mnohokrát. Jsem v tomhle směru na sebe hrdý. Člověku musí držet zdraví, musí mít výkonnost, aby se na takovou akci kvalifikoval. Ty nepovedené závody tady to kazí,“ nehledal výmluvy.

Budoucnost českého skoku na lyžích je i pro něho otázkou, tedy v mužské části. Nástupci se hledají delší čas. ,,Čekám, až se ke mně přidá někdo z mladých. Abych řekl pravdu, tak jich tam moc není, ale špatný zase úplně nejsou. Chce to čas, ale to se říká furt. Bohužel. Kluci končí kolem patnáctého, šestnáctého roku. A já bych k sobě nutně někoho potřeboval. I kvůli zdravé konkurenci. Táhnout to sám, je hrozně těžké i pro psychiku. Přesto věřím, že úplná tma českého skoku ještě nenastala a ani nenastane. Snad to půjde postupně nahoru,“ doufá v lepší zítřky rodák z Turnova.

Muži – velký můstek: 1. Prevc (Slovin.) 301,8 b. (138,5+141,5 m), 2. Nikaido (Jap.) 295,0 (140+136,5), 3. Tomasiak (Pol.) 291,2 (133+138,5), 4. Sundal (Nor.) 288,0 (136+135,5), 5. Hörl (Rak.) 286,9 (134,5+136), 6. R. Kobajaši (Jap.) 284,5 (131+138,5), …42. Koudelka (ČR) 107,7 (119).

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Bez vítězství, naopak na kontě čtyři porážky, to je bilance českých curlerů v úvodu olympijského turnaje v Cortině. Dnes ve svém jediném zápase nestačili na favorizovanou Velkou Británií. I když statečně bojovali a drželi krok, nakonec si připsali další porážku, se světovými jedničkami prohráli po deseti endech 4:7.

Britská čtveřice spolu hraje už od roku 2017, je první ve světovém žebříčku a bylo tedy jasné, že k vítězství by mohl vést jen zcela bezchybný výkon. A to se nestalo. Češi měli do zápasu dobrý vstup a dokonce i při výhodě britského posledního kamene mohli brát příslušníci ASC Dukla body. Soupeř však ukázal, proč patří mezi elitu a posledními dvěma hody otočil situaci, čímž se ujal vedení 2:0. Tým Lukáše Klímy při své výhodě posledního kamenu sice snížil jedním bodem, jenže v následujícím endu Britové znovu odskočili na 4:1.

Do přestávky favorit upravil skóre na 5:2. Po pauze se Klímovu týmu nepodařilo výhodu kamenu zužitkovat a bod brali znovu Britové. Výhoda posledního kamene sice zůstala na české straně, využít se ji ale podařilo jen částečně. Klíma měl rozehráno na zisk tří bodů, první hod mu však nevyšel podle představ a druhým zahrál tak, aby stav zůstal vyrovnaný v endu a český tým si uchoval hammer i do další části zápasu. V osmé endu se dočkal český tým po dlouhé době zisku dvou bodů a snížil na 4:6. Favorit si ale situaci pohlídal v předposledním endu a za pomoci výhody posledního kamene bral jeden bod.

Češi v samotném závěru potřebovali získat alespoň tři body, aby poslali zápas do extra endu. Britové si však postupně eliminovali české kameny a potvrdili výhru 7:4.

„Britové nastoupili dle očekávání do zápasu silně, využili každou naší chybu, dostali nás pod tlak a my se ve hře udrželi jen díky Lukášovým skvělým kamenům. Ve druhé půlce se trochu situace srovnala, my jsme přidali, Britové sem tam udělali nějakou drobnou chybu. Bylo škoda, že v některých endech jsme nedotáhli slibně rozehrané situace. Takže do desátého endu jsme šli o tři dole s výhodou, což ale proti takovému soupeři nestačí,“ řekl Lukáš Klípa.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Ve štafetě na 4×7,5 kilometru české běžkyně díru do světa neudělaly. Kvarteto ve složení Kateřina Janatová, Sandra Schützová, Anna Milerská a Anna Marie Jaklová skončilo v olympijském závodě v Teseru až na 11. místě. Z triumfu se po zajímavém průběhu, kdy favorizované Švédky na druhém úseku zbrzdily dva pády, překvapivě radovalo Norsko.

První klasický úsek obstarala za český tým Kateřina Janatová, jež se ve Val di Fiemme prezentuje vskutku výbornými výkony. To také potvrdila. Od startu byla vidět na špici. Díky tomu se vyhnula i brzkému hromadnému pádu v jednom z prvních sjezdů. ,,Byla jsem hned vedle Australanky, která šla k zemi. Jen jsem čekala, jestli mě vezme s sebou nebo ne. Ustála jsem to, ale viděla jsem, že to letí. Sníh byl měkký, bylo nás tam moc a ještě to bylo úzké,“ komentovala nepříjemnou situaci. Na předávku dorazila jako pátá se ztrátou jedenácti vteřin na Švédsko. ,,Jsem spokojená. Přijela jsem v kontaktu, takový byl plán.“

Sandra Schützová o kontakt s nejlepšími brzy přišla, nechtěla tempo přepálit. ,,Bála jsem se, abych do cíle nemusela jít pěšky. Myslím, že se mi síly rozvrhnout docela povedlo. Hodně se to ale roztrhalo, spoléhat jsem musela jen sama na sebe.“ Na trati se jí přihodil velmi pozoruhodný moment. Švédka Ebba Anderssonová při sjezdu v závěru druhého okruhu upadla tak nešťastně, že musela několik metrů jet po jedné lyži. Tu druhou s poškozeným vázáním držela v ruce, než jí servis doručil náhradní. Schützová tak dojela na stadion ve společnosti nešťastné Švédky. ,,Sjezdy jsou tady tak náročné, že se může stát opravdu cokoliv. Mně tady chyběly víc síly do kopců, rovina mi sedí líp. Ale nechala jsem tam všechno,“ konstatovala.

Anna Milerská si při předávce nečekaně užila přítomnosti hvězdné Fridy Karlssonové, která v Teseru vybojovala už dvě zlaté medaile. Ze záběrů kamer bylo znát, jak těžce Švédka nesla předchozí kotoulový karambol své krajanky. ,,Sledovala jsem to přímo vedle ní. Poté, co jsem to viděla, tak jsem měla ve sjezdech také strach. Párkrát i namále. Frida mi jinak rychle ujela. Neměla jsem ani v plánu, se jí alespoň chvíli držet. Byla by to moje smrt asi,“ usmála se dvacetiletá závodnice liberecké Dukly. Devátou pozici bohužel neudržela. ,,To mě trošku mrzí. Ve sjezdech se mi sekaly lyže, tam jsem hodně ztrácela,“ přiznala.

Finišmanka Anna Marie Jaklová přebrala pomyslný kolík na jedenácté pozici. Po celou dobu jela osamoceně. Další štafety byly daleko před ní nebo za ní. ,,Snažila jsem se to nevnímat. Chtěla jsem udržet solidní tempo, abych měla případně dost sil i do finiše.“ V kopci na trati ji vytrvale povzbuzoval otec Petr, což pro ni bylo hnacím motorem. ,,Byl slyšet, byl vidět. Super podpora, pomáhalo mi to. Holkám před sebou jsem se alespoň trochu přiblížila.“ Cílem dvacetiletá Jaklová projela rovněž jako jedenáctá. ,,Chtěly jsme jako tým víc, určitě do té desítky, a třeba i vyrovnat osmé místo z mistrovství světa. To se bohužel nepovedlo,“ mrzelo ji.

Ženy – štafeta (4×7,5 km): 1. Norsko (Fosnäsová, Slindová, Simpsonová-Larsenová, H. Wengová) 1:15:44,8, 2. Švédsko (Svahnová, Anderssonová, Karlssonová, Sundlingová) -50,9, 3. Finsko (Matintalová, Niskanenová, Ryyttyová, Joensuuová) -1:14,7, …11. Česko (Janatová, Schützová, Milerská, Jaklová) -5:13,8.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Bylo to nádherné rodeo. V cílovém prostoru se mohutně slavilo. Eva Adamczyková si zisk další olympijské medaile, tentokrát stříbrné, pod svahem v Livignu s celým týmem užívala. Ostatně jak to umí jen ona. ,,Je to super. Sama si za to můžu. Furt jsem si dělala srandu, že bych to stříbro chtěla, protože ho ještě nemám. Asi jsem si to zasloužila,“ smála se mezi novináři, když zkompletovala svou olympijskou sbírku medailí.

Celý den byl pro ni obrovsky náročný. Kvalifikace a následně vyřazovací jízdy ji stály hodně sil. ,,Před tou poslední jsem byla fakt už moc unavená. To teplo tady člověku docela vezme síly. Ale říkala jsem si, že už je to jen jedna jízda, že to tam musím nahulit za jakoukoliv cenu.“

I cesta pavoukem měla svou zvláštnost. ,,Normálně jsme zvyklí mít před rozjížďkami trénink. Tady jsme skončily kvalifikaci a až po dvou a půl hodinách jsme šly rovnou do té ostré jízdy. Osmifinále nebylo vůbec lehké, o šest setin jsem nemusela vůbec postoupit,“ vrátila se k jednomu z klíčových momentů.

Od čtvrtfinále si už situaci na trati více hlídala. ,,Prkno mi postupně zrychlovalo. Ve finále mi sice start nevyšel ideálně, odrazy také už na boulích nebyly nijak extra dobré. Za třetí zatáčkou se mi to však rozjelo jako blázen. Dokonce jsem si říkala, že nevím, co s tím budu dělat. Nakonec chyběly ke zlatu čtyři setiny. Ale můžu být jenom spokojená,“ rozplývala se. ,,Holky mi nic nedaly zadarmo, já jim taky ne. O to víc je ta medaile hodnotnější,“ pokračovala v hodnocení nádherného představení.

Jak je její zvykem, neopomněla myslet na fanoušky. ,,Doufám, že si to užili. Mohl to pro ně být zábavný závod. Pro mě tedy byl,“ usmívala se.

Poslední olympijskou medaili získala před osmi lety. Od té doby se disciplína výrazně posunula. ,,Člověk už nejezdí na pohodičku, vteřinu před ostatními. Holky se dotáhly. Takhle máte pocit, že si to víc zasloužíte, že to není tak jednoduché.“

Z pohledu veřejnosti i jí samotné se jedná o pohádku. Vždyť vloni touto dobou vůbec netušila, zda se po narození syna Kryštofa ještě na závodní svah vrátí. ,,V tomhle je to zvláštní. Nakonec jsem byla strašně ráda, že sem můžu jet. Věděla jsem, že nějaká očekávání ode mě asi jsou, ale byla tam ta pauza. Nebyla jsem tolik na očích. Ale když vám pak vyjde takhle kvalifikace, tak ta očekávání jsou jasná. I já jsem to chtěla prodat, protože jsem věděla, že na to mám. Jen jsem se musela soustředit sama na sebe a neřešit s kým jedu. Pošetřila jsem si to velké finále na správný čas. Na svěťácích mi unikalo. Jsem ráda, že to vyšlo právě tady, což je nejdůležitější.“

Že byla její rodina, tedy manžel Marek, syn Kryštof a další spřízněné duše přímo v dějišti, jen kvitovala. Zbytečně se nestresovala. ,,Byli tady kámoši, pomáhala jsem Markovi s malým. Šli jsme se občas projít. Neměla jsem ani čas přemýšlet nad závodem. Moc mi to pomohlo.“

Po finálovém dojezdu byl malý synek paradoxně v jiném táboře. ,,Marek ho odložil někde u Britů, aby mě viděl. Kryštof měl namalovaný malý knírek. Nemá z toho vůbec rozum. Nikdy jsem neměla na olympiádě tolik fanoušků a kamarádů. I mezi posledními boulemi, jak jsme skákali, tam ti fandové byli. To ještě víc člověka nažhavilo, aby ještě zadupal do toho cíle. Zkrátka fantastické,“ ocenila podporu českého tábora dlouholetá hvězda Armádního sportovního centra Dukla.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

U všech velkých úspěchů Evy Adamczykové, dříve Samkové, stál trenér Marek Jelínek. A i dnes si mohl vychutnat radost z olympijské medaile, česká snowboardcrossařka stříbrem zkompletovala svou olympijskou sbírku. Jelínek přitom věří, že kariéra nyní dvaatřicetileté členky ASC Dukla zdaleka nekončí.

Závod prožíval velmi intenzivně. „Bylo to peklo. Nervozita obrovská, jede se ve čtyřech a Evka toho letos nemá tolik odjeto. A má za sebou tři návraty během posledních čtyř let. Bylo to hrozně složité období – zlomené kotníky, božský návrat, tančení a zase návrat, těhotenství, rok a půl bez ježdění a další návrat. Je to bohyně. Byli jsme nervózní všichni, ale máme to za sebou,“ řekl bezprostředně po závodě.

Olympijská trať v Livignu byla mimořádně dlouhá. „I Evka říkala před finále, že toho má dost. Na Světovém poháru nikdy nemáme kvalifikaci i závod v jednom dni. A nikdy nemáme třicet dva závodnic. Bylo to extrémně moc jízd, navíc ve výšce a na tak dlouhé trati – a Evka to zvládla,“ pokračoval Jelínek, který kdysi tvrdil, že matky netrénuje.

„Ale změnil jsem názor. Došlo mi, že těhotenství není nemoc a mateřství není zranění. Navíc tratě se změnily. Jsou hladší, plynulejší, méně nebezpečné, i když už ne tak technické. V Livignu jsme neviděli jediný pád. Je to jiné. A já sám sebe přesvědčil, že ji trénovat budu. Když mi oznámila tu skvělou novinu, že čeká miminko, řekl jsem jí, že pokud se vrátí, budu tu pro ni. A ona se naštěstí vrátila.“

Jak trenér hodnotí její olympijské starty? „V Soči jezdila tak, že jsem se tehdy vsadil, že vyhraje kvalifikaci o tři vteřiny. Třikrát zabrzdila, takže to bylo ‚jen‘ o dvě a půl. V Koreji jsme si taky mysleli, že vyhraje, ale nevyšla nám máza a po těžkém boji se ze šestého místa dostala na třetí. A tady? Jezdila úplně v pohodě, vyzrále, bylo to jiné. Měla nejtěžší konkurenci, ty mladé holky jsou neskutečně dobré. Vyšla taktika, technika, máza, a hlavně Evčin klid. Nedělala chyby a jízdu od jízdy se zlepšovala.“

Konkurence se podle něj za roky výrazně proměnila. „Je to obrovská změna. V Soči byla technicky úplně jinde než ostatní. Teď spoustu věcí dělají jiné holky lépe. Ale Evka to dobře nakombinovala, máme trochu jiná prkna a možná víme ještě něco navíc, co jí může pomoct být rychlejší.“

Klíčové bylo, že Adamczyková působila vyrovnaně. „Mě to nepřekvapilo. Evka je v tom skvělá a mateřství jí pomohlo. Měla tu celou rodinu, a to bylo znát. Když jsme byli na soustředění a v Číně, bylo vidět, že bez rodiny to není ono. Rok jste s dítětem a pak máte na týden odjet – to je brutálně těžké. Ale tady to sedlo jak p… na hrnec, bylo to boží,“ usmál se Jelínek.

Dobře si uvědomuje i náročnost kombinace sportu a rodiny. „Z mého pohledu se s ní jako s maminkou pracuje ještě lépe. Je dospělejší. A rozhodně není na konci svých možností. Nepředváděla tady ježdění, jaké by zvládla při standardním tréninku. Ještě asi pojede dva závody Světového poháru, chce s námi i do Kanady. A pak to bude na ní, jestli bude pokračovat. Já bych si to moc přál – v uvozovkách tak stará není. Třem olympijským vítězkám před ní bylo šestatřicet. A Evka rozhodně nevypadala, že by byla na dojezdu kariéry,“ uzavřel.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz