Veslař Šimánek relaxuje chemií. Hlad po velké medaili s parťákem Vraštilem zůstává

Na rozdíl od Miroslava Vraštila, svého parťáka v lehkém dvojskifu, na svou první opravdu velkou medaili stále čeká. Jiří Šimánek (na titulním snímku vlevo) si z toho ani po mistrovství světa v Račicích hlavu nedělá. Je rád, že mu veslování pořád přináší hlavně radost. ,,Tato pravda samozřejmě platí, po pódiu ale samozřejmě dál moc toužíme,“ poznamenal bez okolků člen armádního klubu Dukla.

Kromě 5. místa mezi veslařskou elitou se může pochlubit také jiným, při svém vytížení vskutku parádním úspěchem. V červnu dokončil studium na Vysoké škole chemicko-technologické. Je z něho inženýr! ,,Kariéra profesionálního sportovce není dlouhá. Nelze dřít do nekonečna. Člověk musí myslet na zadní kolečka,“ má jasno v šestadvaceti letech.

Chemie k veslování. Dá se tím relaxovat?

Určitě. Začal jsem pracovat na částečný úvazek v chemicko-technologické firmě. Baví mě to, příjemně si od veslování oddechnu. Po škole jsem nechtěl profesně vyhnít. Jsem rád, že jsem si něco podobného našel a můžu dělat v oboru. Jedinou fyzickou aktivitou je nyní běhání.

Jak dlouho vydržíte bez vesel?

Už brzy si sednu na trenažér, abych úplně neztratil vše, co jsem do sebe za celou sezonu naládoval. Když si dáte dlouhé volno, spláchnete veškerou dřinu do záchodu. To nechci.

Téměř čtyřicátník Miroslav Vraštil zatím jede v jednom kuse. Ve čtvrtek si stoupne na start Ironmana na Havaji (obnáší 3,8 km plavání, 180 km na kole a běžecký maraton 42,2 km). Jak vnímáte tenhle brutální koníček svého kamaráda?

Je to hustý. Za mě nedosažitelné. Míra je bojovník, tohle má od přírody. Když si jde zaběhat, běží nesmyslně rychle. Tu vytrvalost a vůli má prostě v sobě.

Co jeho forma? Určitě jste v kontaktu…

Cítí se dobře, stejně jako na mistrovství světa v Račicích. Hlavně, aby se mu v závodě všechno sešlo.

Zpět k veslování. K pódiu bylo v letošní sezoně nejblíže na mistrovství světa v Račicích. Je duše pořád trochu bolavá?

Ani ne. Moc jsme tu medaili doma chtěli, to přiznávám. Hlavně vzhledem k okolnostem. V průběhu šampionátu se nám dařilo natolik, že jsme mysleli, že na ni můžeme dosáhnout. I tak je pro nás 5. místo super výsledek. Finále je vždycky těžký.

Běží vám někdy hlavou?

Rychle jsme to uzavřeli. Ten den jsme byli naladěni na něco jiného. Zpětně to ale hodnotíme jako povedené vystoupení.

Mluvilo se o jisté svázanosti. Prý to po hladině neklouzalo jako v suverénně zvládnutých jízdách ve čtvrtfinále a semifinále… Je to tak?

Že to není úplně ono, poznáte hned na první pětistovce. Prostě to cítíte. Žádná tragédie to nebyla, jen něco málo chybělo. Šlo o naše první finále na mistrovství světa, i tento fakt zřejmě sehrál svoji roli.

V Račicích jste byli českými tvářemi šampionátu. Zaznamenali jste nárůst popularity?

(úsměv) Chvilku asi jo. Mluvilo se o tom, dost se tato velká akce medializovala. Scházela jen ta medaile. Před domácím publikem by se jednalo o ještě větší prožitek.

Ze sportovního hlediska ale musí panovat radost. Výbornými výkony jste jasně prokázali příslušnost k absolutní špičce, což je asi velkým hnacím motorem směrem k olympiádě v Paříži…

Nějakou dobu už vesluju. Před čtyřmi pěti roky jsme jezdili spíše béčková finále. V duchu jsem si říkal, že se už nemáme kam moc zlepšit. Neposouvalo se to ani na trenažéru. Ale prokousali jsme se tam a teď věřím, že můžeme jít ještě výš. Když nezajedeme, skončíme maximálně v béčku. Pokud to ale vybrousíme, nemusíme řešit, zda se do Paříže kvalifikujeme, ale o jaké umístění tam pojedeme.

Trenér Michal Vabroušek říkal, že vám musí vydržet hlavně hlad po úspěchu. V tom asi nebude problém, že?

Je pořád velký. Oba ale veslování děláme, protože nás baví. Medaile by byla krásný bonus.

Brzy vám bude 27 let, Miroslavu Vraštilovi 40. Co společná oslava?

Sejdeme se. Každopádně. Nebude to oslava našich narozenin, ale úspěšné sezony.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Moderní pětibojaři Houška s Tůmou jsou juniorskými mistry světa ve štafetě!

Zlatou medailí zahájil český tým moderních pětibojařů své působení na juniorském mistrovství světa. V závodě mužských štafet ji v polském Drzonkowě získali dukláci Filip Houška a Matouš Tůma.

Česká dvojice dominovala od první disciplíny a do závěrečného běhu se střelbou startovali s téměř půlminutovým náskokem. „Celou dobu to šlo tak hladce, až jsem si říkal, kdy asi narazíme. Že to asi nebude všechno jen růžové,“ popisoval po závodě finišman zlaté štafety Filip Houška.

„Já bych neříkal, že to bylo jasné. Ale věřil jsem, že by to takhle mohlo dopadnout,“ krotil týmového parťáka Matouš Tůma. Oba se shodli, že rozhodující byl vydařený šerm. „I když já byl i po něm trochu nervózní. Trošku z koní, ale hlavně ze střelby,“ přiznal kladenský rodák Tůma.

Podobně jako na seniorském MS, kde společně vybojovali bronz, však i v Drzonkowě nervy ovládli. „Já v takových situacích zatím mockrát nebyl, abych mohl říct, jestli to zvládám, anebo ne. Dneska jsem nervózní byl a na střelbě se mi ta ruka docela klepala. Naštěstí to tam padalo,“ oddychl si Matouš Tůma.

A jeho zlatý kolega jen souhlasil. „Hlavně na té první položce se ta ruka třásla, ale pak už to šlo.“ Právě díky zvládnuté střelbě si mohl vychutnat celý poslední okruh. „Druhá položka se povedla. To už jsem věděl, že je to v klidu. Že je ten náskok velký. Tak už jsem si mohl uhladit vlasy,“ narážel Houška s úsměvem na moment, kterého si všimli i polští komentátoři.

Český pětibojař si před náběhem do cílové rovinky upravoval účes. „Přemýšlel jsem o tom celé poslední kolo. Že asi zase dlouho nebudu v takové situaci, kdy bych si mohl dovolit to poslední kolečko takhle odklusat. Tak jsem si z toho udělal malinko srandu a pročísnul jsem si hlavu,“ smál se.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Filip Komorous

Střelec Kostelecký vybojoval na mistrovství světa stříbro v týmech! Společně s Liptákem a Štěpánem

Sportovní střelec David Kostelecký si připsal další velký úspěch v kariéře. Na mistrovství světa v chorvatském Osijeku se člen armádního klubu Dukla podílel v disciplíně trap na 2. místě v soutěži týmů.

V sestavě s Jiřím Liptákem a Vladimírem Štěpánem (oba Olymp) podlehli ve finále Velké Británii (1:7). Kostelecký, olympijský vítěz z Pekingu 2008 a držitel stříbra z loňských Her v Tokiu, si krásným výsledkem náramně spravil chuť po nepříliš vydařeném individuálním závodě, v němž skončil až na 63. místě.

Češi v nabité soutěži týmů opanovali kvalifikaci, když trefili 216 terčů z 225, stejně jako Britové a Italové. V rozstřelu byli nejlepší a zajistili si tak postup do boje o zlaté medaile. Mladík Štěpán bohužel minul třináctkrát z dvaceti pokusů, což se v konečném účtování ukázalo být jako klíčové.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: ASC Dukla

Olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý pověsil kolo na hřebík. Zavzpomínal i na úžasné bitvy se Schurterem

Vybavíte si ten nádherný finiš? V Londýně 2012 přespurtoval biker Jaroslav Kulhavý svého odvěkého rivala Nino Schurtera a vybojoval vůbec první zlatou medaili pro Českou republiku v cyklistice na olympijských hrách. Skvělou kariéru, v níž dosáhl všeho, co bylo možné, a kterou lemovaly právě úžasné souboje s vynikajícím Švýcarem, ukončil člen armádního klubu Dukla v sedmatřiceti letech před pár dny vítěznou exhibicí v Ostravě-Dolních Vítkovicích.

,,Měl jsem to v hlavě delší dobu. Možná se nějaká nostalgie dostaví, až o tom začnu víc přemýšlet. Ale rozlučka byla parádní. Pozval jsem kluky, s nimiž jsem závodil, poseděli jsme s rodinou a fan klubem. Fajn akce,“ liboval si poté, co při děkovačce na pódiu symbolicky pověsil kolo na hřebík.

V kariéře jste prožil řadu slastných okamžiků. Vrcholný přišel zcela jasně na olympiádě v Londýně. Vybaví se tenhle triumf často?

Byl to můj nejslavnější závod. Fanoušci mi ho často připomínají. Splnil jsem si tím sportovní sen. Člověk to má pořád před očima.

Na rovince jste Schurtera přespurtoval, nástup 200 metrů před cílem ho musel překvapit…

Byl jsem tehdy úžasně silný. Dal jsem do toho veškerou svou energii.

Svědčilo to také o ohromném sebevědomí. Bylo to buď, anebo?

Věřil jsem si. V kariéře jsem měl i slabší momenty. Paradoxně ale právě ty mi pomohly získat sílu. Ze všeho jsem se dokázal vyhrabat, byl jsem psychicky odolný. Kromě vítězství jsem nasbíral také spoustu druhých míst. Schurter nám takovou půlku prvenství vyfoukl. (usmívá se)

Stalo se tak i na olympiádě v Riu 2016, kdy vám porážku z Londýna vrátil. Ujel ve stoupání. Asi se finiše po zkušenostech z Londýna bál, že?

On nezapomíná. Věděl, že jsem mu něco provedl, toužil po odplatě. Do závodu jsem navíc šel trochu z jiné pozice. Na začátku sezony jsem si zlomil zápěstí, příprava tím byla narušena. On byl v topu, nic jiného než vítězství ho nezajímalo.

Spolu s vámi je určitě nejvýraznější postavou této disciplíny…

Byl a stále je výjimečný. Svědčí o tom i poslední dva tituly mistra světa. Někdy jsme si s ostatními říkali, proč zrovna my máme závodit v éře Nina. (směje se) Jeho kariéra je úžasná. I proto mě těší, že jsem ho několikrát porazil.

Sedli jste si i lidsky?

Byli jsme přátelé. Po závodě pokecali, dali si pivo. Když jsem po olympiádě podepisoval novou smlouvu, tak mi dokonce radil, co by v ní nemělo chybět, co tam má zaneseno také on. Tohle úplně standardní není. Chtěl mi pomoct, abychom na tom byli dobře oba. Je  stoprocentní profík, čestnej borec.

I vy jste vyhrál, co se dalo. Včetně mistrovství světa a Evropy či celkového hodnocení Světového poháru. Něco se vám nesplnilo?

Možná jsem si mohl v nejlepších letech zkusit silnici. Dispozičně by mi po třicítce seděla třeba více než horská kola, kde to jde pořád hodně do dynamiky. Ale nelituju.

Bylo těžké postupem času přepnout z cross country na maratonské tratě?

Šlo o přirozený vývoj. Po Riu přišla zranění, dva roky byly slabší. Nakupilo se to. Tělo přestalo zvládat. Do toho ještě covid a posunutá olympiáda v Tokiu. Chtěl jsem to tam zakončit, jenže bych musel složitě vyjíždět body do žebříčku. Musel jsem všechno přehodnotit. Delší tratě už mi vyhovovaly víc.

Chtěl jste uspět hlavně v posledním profesionálním závodě na mistrovství světa v Dánsku. Jenže kvůli bolesti zad jste musel vzdát. Byl jste hodně naštvaný?

Sezona byla perfektní, jel jsem si tam pro dobrý výsledek. Připravoval se na to dva měsíce. Bolesti ale byly opravdu velké, nemělo smysl se trápit někde kolem 50. místa. Člověk to pak zpětně vyhodnotí. Už nejsem nejmladší, podobné trable vás potkávají několikrát do roka. Tělo už není schopné akceptovat stoprocentní zatížení. Stojí velké úsilí, abyste byli úplně fit.

Prý jste v přípravě na tento závod moc zhubl. Půjdou teď kila zpátky, když se už cyklistice nebudete věnovat profesionálně?

(směje se) Asi jo. Ale budu se udržovat, jak to jen půjde.

Nepřemlouvali vás, abyste ještě pokračoval?

V průběhu sezony mi to spousta lidí říkala. Váhal jsem. Možná by se mi to i líbilo, ale také vím, že je potřeba se posunout v životě dál. Sbírat do čtyřiceti medaile a na devadesát procent se věnovat pouze sportu, prostě nejde. Takhle jsem to vyhodnotil.

Dopřejete si něco, co jste jako elitní biker nemohl?

Jsou tu nějaké výzvy. Poslední roky jsem se věnoval nejen kolu, ale také vlastním aktivitám. U sportu bych v nějaké roli taky chtěl setrvat. Uvidíme, co z toho vyleze.

Údajně je na spadnutí spolupráce v Dukle u jezdců do 23 let. Lákavá nabídka?

Bavili jsme se o tom s Viktorem Zapletalem (šéftrenér cyklistiky ASO Dukla – pozn.). Už dříve jsme spolu dělávali společné kempy. Vždycky jsem říkal, že mu s mladými hrozně rád pomůžu. Nebylo by to vyloženě o trénování, ale spíše o předávání zkušeností z pozice mentora. Detaily jsme ještě neprobírali.

Byla Dukla důležitou součástí vaší hvězdné kariéry?

Určitě. Podpora z její strany mi dodávala obrovskou sílu. Měl jsem výborný servis, ať už šlo o výživu, doktory či testování. Setkával jsem se s nejlepšími sportovci z dalších odvětví, a od každého si mohl něco vzít. Dukla je obrovsky důležitá právě pro menší sporty. Bez její podpory bychom vůbec nemohli dosahovat takových výkonů. Tenhle systém funguje dlouhodobě, dává mi smysl.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Miloš Lubas a CPA

 

 

Parašutisté Dukly v Locarnu při finále Světového poháru druzí, celkově slaví prvenství!

Ve finále Světového poháru ve švýcarském Locarnu potvrdili parašutisté Dukly Prostějov druhou příčkou v přesnosti přistání celkové prvenství v seriálu.

Druhému týmu vypadl den přes odjezdem nemocný Jakub Rataj. Družstvo doplněné juniorem Oldřichem Zbíralem v tomto závodě neuspělo a nakonec skončilo na nepopulární 4. příčce. Individuálně se na pódium nikdo ze závodníků armádního klubu neprosadil, ačkoli Petr Chládek (4.), Hynek Tábor (6.) a Ondřej Žák (9.) k tomu měli hezky nakročeno.

Členové týmu Dukla 1 (Czech republic military team I) se v průběhu sezony měnili, stálými členy ale zůstali Hynek Tábor a Jiří Gečnuk, kteří byli bezesporu velkými oporami. V návaznosti na to se měnil i tým Dukla II. ,,Dá se tak konstatovat, že výsledky ze světového poháru jsou letos velmi kolektivní. První místo v součtu čtyř závodů jednoznačně dokládá, že dvě prvenství z letošního mistrovství světa nebyla náhodná,“ poznamenal při hodnocení trenér Libor Jiroušek.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Fantastický úspěch golfistky Spilkové. Ovládla Irish Open!

Po pěti letech se česká golfová jednička Klára Spilková dočkala triumfu na nejvyšším kontinentálním okruhu Ladies Europiean Tour (LET). Ohromnou slast jí přineslo vítězství na Irish Open, které ke všemu umocnila povedeným dodatečným rozstřelem na první jamce s dalšími dvěma soupeřkami.

Členka armádního klubu Dukla se po čtyřech kolech dělila o vedení s Finkou Ursulou Wikströmovou a Dánkou Nicole Broch Estrupovou. Ve skvělé formě hrající Spilková však prokázala pevné nervy a dovedla turnaj k fantastickému úspěchu. Za vítězství získala odměnu 60 tisíc EUR.

,,Věřila jsem si, jen šlo o to, přesvědčit se, že to dokážu. Věděla jsem, že hraju dobře a že mám za sebou dobré výsledky,“ uvedla sedmadvacetiletá hráčka na webu golfové asociace. Vítězstvím jen potvrdila parádní výkonnost z letošní sezony, v níž při pouhých třech startech na Ladies European Tour pokaždé skončila v TOP 10.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO:  archív LET

Dvojskify pohledem kouče Vabrouška: Kluci na MS ukázali, že patří do špičky. Na rezervách zapracujeme, říká

Doprovází je na vodu, jako první s nimi předvedené jízdy hodnotí. Když se mu něco nezdá, řekne to hned a na rovinu. Michal Vabroušek tak z pozice trenéra činil i během mistrovství světa v Račicích, kde mužské dvojskify z armádního klubu Dukla držely prapor českého veslování.

Lehkovážníci Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem skončili ve finále A pátí, klasická posádka Jan Cincibuch – Jakub Podrazil obsadila konečné 10. místo. ,,Světová špička je nabitá. Kluci jednoznačně ukázali, že do ní patří. O rezervách víme. Zapracujeme na nich. Rádi bychom za rok zvládli olympijskou kvalifikaci,“ říká Vabroušek, bývalý světový šampion ve skifu lehkých vah.

Dobře, ale buďme konkrétnější. Vraštil se Šimánkem po předvedených výkonech patřili ve finále MS k adeptům na medaili…

V jejich případě se samozřejmě mísí spokojenost s trochou hořkosti. Jsme jeden tým. Celý rok fungujeme v šesti lidech, pro úspěch děláme maximum. Po předvedených výkonech jsme možnou medaili brali jako třešničku na dortu. Ale je to sport. Věřím, že to pro kluky bude dobrá motivace do další práce.

Máte bohaté zkušenosti. Radil jste jim něco před finále?

Žádná taktika se stanovit moc nedá. Od začátku musíte jet na plný plyn.

Čtvrtfinále a semifinále zvládli naprosto suverénně, což o poslední jízdě neplatilo. Co scházelo?

Cílem bylo zkusit navázat na způsob a techniku z předešlých jízd. Hlavně na klouzavost po vodě, která se až do té doby klukům dařila excelentně. Právě ve skluzu byl hlavní rozdíl. K ideálu ve finále trochu scházelo.

Miroslavu Vraštilovi bude v říjnu 40 let. Může vydržet na vrcholu do olympiády v Paříži?

On už několik hranic pro normálního smrtelníka překonal. (směje se) V Račicích to jasně ukázal. Možné je všechno. Hlavně musí zůstat zdravý. Tělo je s přibývajícím věkem čím dál opotřebovanější. A upřímně řečeno: vrcholový sport není nic moc zdravého. A také musí být s Jirkou neustále hladoví po úspěchu. Jedině tak mohou cílit k dobrým výsledkům. Osobně věřím, že i za dva roky budou mít potřebnou výkonnost, aby se měřili s nejlepšími.

Cincibuch s Podrazilem řeší trochu jiné problémy. Ale i oni mají potenciál se zlepšovat, že?

Je fajn, že nemusíme řešit fyzické záležitosti. Po téhle stránce oba fungují výborně. Spíše je to o nastavení a synchronizaci. Je potřeba si uvědomit, že spolu jezdí teprve rok. Pořádné sžívání na lodi trvá mnohem déle. Začalo jim to velmi rychle klapat. Probojovali se na OH do Tokia, což byl svým způsobem malý zázrak. Teď je potřeba vyřešit drobnosti. Pořád to beru spíše jako výhodu, kde můžeme potřebné vteřinky, které schází na absolutní špičku, ubrat. Věřím, že budou schopni příští rok zrychlit.

Sáhnete před vrcholem sezony, kterým bude MS v Bělehradě, znovu k osvědčené třítýdenní přípravě v Chorvatsku? Obě posádky si ji pochvalovaly…

Je to v plánu. Připravovat se po boku skvělých bratrů Sinkovičových, má úžasné účinky. Zjistíte, že jste jim vyrovnanými parťáky, sebevědomí a psychika stoupnou. Více si zákonitě věříte.

Mistrovství světa se v České republice konalo po dlouhých 29 letech. Jak se vám líbilo?

Organizátoři odvedli velký kus práce. Od zahraničních delegací jsem slýchával jen pozitivní ohlasy. Diváci během finálových dní vytvořili báječnou atmosféru, která vždycky potěší.

Nadchla vás i rozlučková exhibice Ondřeje Synka?

Samozřejmě. Vidět giganty světového veslování je vždycky zážitek, i když už nejsou v top formě a jejich těla nejsou tak vyrýsovaná. Ondra si to určitě užil nejen na vodě. (směje se)

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Synek se při mistrovství světa v Račicích loučil v exhibičním závodě…

Parádní rozlučku s hvězdnou kariérou Ondřeje Synka obstaraly na závěr světového šampionátu v Račicích veslařské legendy v exhibičním závodě na 500 metrů. Fanoušci viděli v akci největší šampiony skifu uplynulých let. V Labe Aréně předvedli své umění Mahé Drysdale z Nového Zélandu, Nor Olaf Tufte, Brit Alan Campbell, Švéd Lassi Karonen a Iztok Čop ze Slovinska. Cílem projel jako první Synek, jemuž vítězství ve finiši sympaticky přepustil Tufte, který ještě před rokem startoval na olympijských hrách v Tokiu. 

Synek následně zamával zaplněným tribunám na rozloučenou. ,,Překvapili mě, že mi to nechali, asi byli domluveni,“ usmíval se pětinásobný mistr světa a majitel tří olympijských medailí. ,,Ke konci už mě všechno bolelo, ale nějak jsem to zvládl,“ poznamenal spokojeně.

Rovněž přiznal, že to byla definitivní veslařská tečka. „Už nic nepojedu. Čas je, ale nemám chuť. Dělal jsem to od třinácti let a jsem toho asi přejedený. I když mě to baví, tak bez fyzičky se veslování nedá moc dělat,“ pokyvoval hlavou.

Před exhibicí byl prý na vodě asi sedmkrát. „Tento týden jsem se projel třikrát,“ poznamenal a nechal se slyšet, že v sobotu večer proběhl v hotelu managers meeting. „Připravili jsme se dobře. Ale jak kdo. Já jsem to měl docela náročný. Ještě ráno se mi moc závodit nechtělo. Ale jsme sportovci,“ culil se.

Se sehnáním veslařských přátel neměl problémy. „Odpověděli mi prakticky hned, že přijedou. Pak už to bylo jen o tom, jak to zajistit organizačně. Myslím, že jsme tím hezky zakončili mistrovství světa a divákům se to snad líbilo.“

TEXT: ASC Dukla/lan, pk

FOTO: CPA

Srdnatý výkon Cincibucha s Podrazilem. Mezi dvojskify berou na mistrovství světa 10. místo

Ve finále B podali srdnatý výkon. Jan Cincibuch s Jakubem Podrazilem postupně umazávali ztrátu z prvního kilometru, v dramatickém finiši však zůstali těsně za třemi nejlepšími posádkami. V konečném účtování tak na mistrovství světa v Račicích náleží veslařům z armádního klubu Dukla velmi solidní 10. příčka.

V cíli Češi ztratili na vítězné Američany necelé dvě vteřiny. Poláci a Italové byli rychlejší jen o špičky lodí. ,,Nebyla to špatná jízda. Od sedmého místa dělil kluky jen kousíček. Oni sami ví, že umí jet ještě rychleji. Umístění v TOP 10 v rámci světové špičky bereme, na rezervách musíme pracovat. Pak budou ještě lepší,“ poznamenal trenér Michal Vabroušek.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Šimánek s Vraštilem obsadili na mistrovství světa v Račicích mezi lehkými dvojskify 5. místo

V přípravě dřeli do úmoru, aby se na mistrovství světa před domácím publikem předvedli v co nejlepším světle. To se jim až do semifinále dařilo na výbornou. V rozhodující jízdě, v té finálové, však dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek nestačil hned na čtveřici soupeřů, cílem v račické Labe aréně projel až jako pátý.

Veslaři armádního klubu Dukla tak zopakovali srpnové umístění z evropského šampionátu v Mnichově. Závod podle očekávání vyhráli největší favorité – olympijští vítězové Fintan Mc Carthy – Paul O’Donovan z Irska. Druhá byla Itálie a třetí Ukrajina. Na ni Vraštil se Šimánkem ztratili přes tři a půl vteřiny.

Česká posádka do nejdůležitější jízdy šampionátu odstartovala solidně, na pětistovce byla třetí. Na rozdíl od čtvrtfinále či semifinále však postupně na nejlepší lodě ztrácela. ,,Je to takové hořkosladké. Jsme samozřejmě moc rádi, že jsme se probojovali do finále, ale po jízdách, které jsme tady absolvovali, jsme věřili v lepší umístění,“ netajil Šimánek. ,,Před šampionátem bychom to určitě brali, nemůžeme být úplně nenažraní,“ doplnil v rozhovoru pro Českou televizi. Jeho o třináct let starší parťák souhlasil. ,,Cítím to úplně stejně jako Jirka. Nevím, jestli jsme se nechali něčím svázat… Doufali jsme, že medaile není tak daleko, že bychom ji mohli ubojovat. Bohužel nám ten závod dnes úplně nesedl,“ poznamenal.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA