Sedmé místo obsadila v závodě Světového poháru ve vodním slalomu ve francouzském Pau kanoistka Martina Satková z ASC Dukla. Její sestra Gabriela vybojovala za vítěznou Jessikou Foxovou z Austrálie stříbrnou medaili.

Martina Satková, jež obsadila třetí místo minulý týden v Seu d’Urgell, byla tentokrát sedmá. Chybovala na předposlední brance, ale ani bez této dvousekundové penalizace by se její pozice nezměnila.

„Jsem hrozně ráda, že jsem byla ve finále. Bála jsem se, že to dnes nevyjde. Mrzí mě, že jsem nepředvedla jízdu, o níž si myslím, že jsem tady na ni měla. Na konci trati přišly dvě tři chyby, které mě stály lepší umístění. Ale finále se počítá, jsem za to hrozně ráda. Do Prahy za necelé dva týdny se těším. Je to doma, budeme se snažit předvést to nejlepší, co umíme. A budu doufat, že tam padne další finále a třeba i nějaká placka,“ řekla po závodě Martina Satková.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Kanoe.cz

Kromě olympijských vítězů Martina Fuksy a Josefa Dostála budou patřit k největším nadějím českého týmu na evropském kanoistickém šampionátu v Račicích (19. – 22. června) i Jakub Špicar s Danielem Havlem. Oba se představí na deblu, sedět budou i ve čtyřkajaku.

Na tom obsadili při Světovém poháru v maďarském Szegedu páté místo, v polské Poznani vybojovali dokonce před čtrnácti dny stříbro na pětistovce.

Na račický šampionát ladí oba formu v domácích podmínkách. Daniel Havel se v českých vodách připravoval většinu času po OH v Paříži.

„Po olympiádě je to vždy trochu klidnější. Já jsem se na podzim rozhodl, že nepojedu nikam do tepla. Připravoval jsem se doma, měl jsem tak i možnost více času trávit s rodinou. Na jaře jsem jen vyrazil do italské Sabaudie,“ prozradil Havel.

„Připraveni jsme dobře. Nebyl to klasický mustr přípravy, ale bylo to dobré.  Všechno máme zažité. Pár tet již pádlujeme,“ přidal Špicar, jehož potkala v lednu také velmi radostná událost v podobě narození syna.

Co jste si naplánovali, jste splnili?

„Šlo to náramně. Projevilo se to příznivě při nominačních závodech a také na závodech Světového poháru. Na jezeře Malta v Poznani jsme byli druzí, v Szegedu na čtyřkajaku pátí. V Račicích pojedeme obě disciplíny,“ říká Havel.

Hlavně stříbro z Poznaně vás asi hodně potěšilo…

Až nás překvapilo, jak ty jízdy šly. Všechny se nám povedly. Je to naše první medaile z debla na pětistovce, navíc jsme dojeli v těsném kontaktu s olympijskými vítězi z Německa (Jacob Schopf, Max Lemke). Finále ale bylo mnohem náročnější než předešlé jízdy. Vítr se otočil, a silně foukal proti. Ale zvládli jsme to. Chytili jsme skvělý rytmus. Je to hezký pocit si takhle zazávodit s olympijskými vítězi,“ poznamenal Havel a jeho parťák přidává: „V Polsku výkon hodnotím velmi pozitivně, jen škoda, že jsme nevyhráli i to finále. Rozhodně nám to ale vlilo sebedůvěru. Brousili jsme pořád čtvrtá, pátá místa, toto nás nakoplo.“

Jak vysoko stojí u vás domácí mistrovství Evropy v Račicích?

„Je to doma, takže určitě je to jeden z hlavních vrcholů sezony. Rádi bychom získali medaili, ale hlavním cílem bude vědomí, že jsme na vodě nechali vše a nemohli udělat více. Ta pětistovka je hrozně vyrovnaná. Stačí jedna malá chyba a jste někde vzadu, naopak bez chyby zase vpředu,“ ví Havel. „Evropa v Račicích? Vždy je vrchol svět. Letos v srpnu, ale ME má pro nás velkou váha tím, že se koná v Česku. Doma na tak vrcholné akci pojedeme po osmi letech, cílem je uspět. Upřímně si nechci připouštět, že patříme k favoritům. Každý závod je jiný, uvidíme, s čím přijedou soupeři. A dvě disciplíny nevadí. Pár soutěží jsme tak již absolvovali. Je to sice náročnější, ale zvládnout se to dá, navazuje nám to. Máme vždy dost času, abychom si odpočinuli,“ říká odhodlaně Špicar.

Kde myslíte, že máte větší šanci na stupně vítězů?

„Výsledky máme dlouhodobě lepší na deblu. Tam jsme jistější, co se týká souhry. V Maďarsku na čtyřkajaku jsme jeli v jiném složení i rozložení než pojedeme v Račicích, takže to bude neznámá. Přesto doufáme, že uspějeme,“ dodal Havel.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Už v to ani nevěřil. Přesto se ve čtyřiatřiceti letech dočkal svého premiérového vítězství v závodě Světového poháru v cross country. V rakouském Leogangu zdolal biker Ondřej Cink z ASC Dukla celou světovou elitu a naznačil, že do starého železa ještě nepatří. Sám byl z prvenství příjemně šokován.

„Překvapilo mě to hodně. Nečekal jsem, že by něco takového ještě mohlo přijít, i když jsem si to moc přál. Ale člověk je realista. Vím, že konkurence je rok od roku silnější a vyhrát v kombinaci s vyšším věkem je daleko těžší. Rozhodně jsem se necítil tak, že bych měl životní formu. Páteční sprint mi moc nesedl. V noci na sobotu jsem špatně spal, nohy byly unavené. Proto jsem si okruh projel jen dvakrát a více odpočíval. V neděli od rána pršelo, pozdní start a člověk by nejradši zůstal v posteli. Necítil jsem se ve své kůži, ale při závodě to bylo super,“ říkal ke svému senzačnímu triumfu.

Vyšel vám výborně start. Byl to základ k úspěchu?

Alfa a omega úspěchu. Otevřela se mi tam super stopa a najednou jsem byl sedmý, pak čtvrtý.

Ale jelo se v podmínkách, které nemilujete…

I když jednou už jsem na bahně taky dokázal dojet druhý, tak nemám rád uklouzané sjezdy, dost se v nich trápím. Ale v neděli jsem všechno ustál. Věděl jsem, že musím být od začátku co nejvíc vpředu, především kvůli tomu technickému sjezdu, kde se daly jet dvě lajny. Já si vybral tu méně riskantní. Ve sjezdu nepatřím mezi nejlepší techniky, a kdybych si vybral druhou stopu, mohl přijít pád. Ale věřil jsem si na výjezdy.

Nakonec jste zůstal na čele osamocen se Švýcarem Flückigerem. Na osobní souboje s ním nemáte nejlepší vzpomínky. Uvědomil jste si to?

Hned mi to projelo hlavou. Svedl jsem s ním spoustu soubojů a vždycky jsem prohrál. Potřeboval jsem to ustát v hlavě. Říkal jsem si, že teď už to musím dát. Nakonec jsem jej setřásl, získal náskok kolem dvaceti vteřin. To se ale v tom dlouhém kopci dá rychle ztratit. Snažil jsem se soustředit jen na svůj výkon, ale ve vítězství jsem začal věřit, až když jsem jel poslední sjezd před cílem. To bylo již víc na jistotu. Věděl jsem, že i kdybych udělal menší chybičku, bude to v pohodě.

Došlo vám hned, co jste dokázal?

Mně to možná ještě pořádně nedošlo ani teď. Dostal jsem spoustu gratulací, telefon mi málem vybouchl. Zažíval jsem krásné pocity. Dokázal jsem něco, co jsem si celou kariéru přál. Chtěl jsem buď vyhrát mistrovství světa v elitě nebo závod svěťáku. Tvrdě jsem na to dřel a vyšlo to. Až budu končit kariéru, budu mít daleko lepší pocity.

Končit ale neplánujete…

To ne, dodá mi to motivaci. Vím, že to ještě jde a můžu patřit mezi ty nejlepší. Ale vyhrát je dnes daleko těžší. Není to jak dřív, kdy svěťáky vyhrávali prakticky jen Kulhavý, Schurter nebo Absalon. Dneska na prvenství může myslet 15 lidí. Je to i o tom, jak komu sedne daná trať, jsou hodně odlišné.

Sezona ještě není ani v polovině. Jaké máte plány?

Určitě stojím dál nohama pevně na zemi, Víme, že Leogang je moje srdcovka a uvidíme, co bude dál. Mám tam i další oblíbené tratě jako Les Gets, Andorra nebo Lake Placid. S formou, jakou jsem měl v neděli, se tam dá zajet slušný výsledek. Letos bych navíc rád zkusil i mistrovství světa v maratonu. Je to ve Švýcarsku, hodně těžká trať, převýšení 5000 metrů, 125 kilometrů. Jsou tam dlouhé kopce, měly by mi sedět. A hned týden na to je mistrovství světa v cross country. Věřím, že to zvládnu. Chci jezdit, dokud to půjde, na tom se nic nemění. Velkým snem je pátá olympiáda, ta mě hodně láká.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Filip Bezděk