S jistotou se dere mezi absolutní pětibojařskou špičku. Třiadvacetiletý Matěj Lukeš prožívá sezonu snů. Z egyptské Alexandrie si přivezl dvě stříbrné medaile, individuální z finále Světového poháru a druhou ze štafetového mistrovství světa společně s Markem Gryczem, parťákem z ASC Dukla. Nyní ho čeká další výzva: evropský šampionát v Madridu (od 21. července).

„Na tyhle výsledky jsem hrdý. Egyptem jsem žil i několik dní poté, co jsme přiletěli. Bohužel,“ směje se Matěj, když naráží na zdravotní komplikace způsobené pověstnou faraonovou pomstou. Jeho soustředění se však už přesouvá do Španělska, kam v neděli odlétá společně s dalšími dukláky.

Podpora v rodině

Sportovní základy mu vštípil otec, sám bývalý triatlonista a pětibojař. Matěj se k prvním závodům postavil už jako devítiletý, skvělý byl rovněž v triatlonu, v němž také v mládežnických kategoriích reprezentoval. „Pětiboj zvítězil, protože byl ještě o něco všestrannější. Kromě technických disciplín mě hlavně lákali koně. Nebylo to jen takové drsné rubání. Triatlonisté jsou v tomhle hrozní blázni, já tedy taky, ale pětiboj mě nakonec lákal víc,“ vysvětluje svou volbu.

Rodina mu poskytuje obrovskou oporu, má ještě tři mladší bratry. „Bez nich bych to vůbec nemohl dělat. Táta byl také triatlonista a pětibojař. Největší fanynkou byla maminka, ta už ale není pět let na světě. Ta mě podporovala ze všech nejvíc.“

Lukeš na sebe výrazně upozornil už před rokem v Číně, kde s Martinem Vlachem a Markem Gryczem vybojovali týmový bronz. První velký individuální úspěch pak přišel letos v lednu právě v Egyptě. V rámci předolympijského challengeru tam skončil druhý. „Byl tam najednou skok. Teď se mi dařilo i v Alexandrii. Poslední tři návštěvy této destinace byly velmi úspěšné,“ pochvaluje si.

Specifické i zrádné překážky

Zdravé sebevědomí mu přinesly právě svěťáky. „Cítil jsem, že bych měl patřit do širší špičky. Jen se tam vždycky něco malinko nesešlo. Teď to už přineslo krásné medaile. Snad se mi povede dál.“

Výborně se přizpůsobil novému formátu, v němž koňský parkur po olympijských hrách v Paříži vystřídala překážková disciplína OCR. ,,Je hodně vysilující a stresová. Teď při štafetách, kdy nám uznali protest, jsme ji šli vlastně dvakrát. Nic příjemného,“ zavzpomínal na nedávné martyrium způsobené chybou rozhodčích.

K jejich zdolávání se používají různé varianty a techniky. Na některých si je jistější, na jiných méně. ,,Pořád to s trenérem Jakubem Kučerou ladíme a konzultujeme. Nějaký čas tam vždycky zbytečně ztratím, nesmím moc vymýšlet. Musí se pečlivě naměřit vzdálenosti, nakrokovat si to. V závodě to musí být všechno zautomatizované.“

Zlepšení v plavání

A spokojenost s ostatními disciplínami? ,,V šermu to není úplně ono. V novém systému to ale neznamená takovou katastrofu jako dříve. Bodové rozdíly nejsou tak brutální. Výrazně jsem se zlepšil v plavání. Letos jsme naplavali mnohem více kilometrů než vloni a je to znát. Ukazuje se, že i tam se může rozhodovat. Teď i celkem dobře střílím a náramně mi to běhá. Mám z toho radost.“

Na ME mu trochu ubude konkurence, hlavně Egypťan Mohamed, který ho v Aleaxandrii porazil o devět vteřin. ,,Do každého závodu chodím s nejvyššími cíli. Je to bez koní, už se nemůže stát cokoliv. Pořád tam je ale deset lidí, kteří to mohou vyhrát. A bude tam asi i velké vedro. I to může rozhodovat. Teď v Egyptě kolabovali třeba Italové či Španělové. I s náročnými podmínkami se musí počítat,“ upozorňuje sympaťák z armádního klubu Dukla.

TEXT: Pavel Král

FOTO: UIPM a CPA

Jiří Gečnuk, parašutistická legenda Dukly Prostějov, si z mistrovství Evropy FAI v Klatovech odvezl v 57 letech tři medaile! Dvě týmová zlata a individuální stříbro v přesnosti přistání.

Přesto překvapil slovy, že všechno mohlo dopadnout ještě trochu lépe. ,,Ale je to hodně dobrý výsledek. Potvrdili jsme, že patříme k absolutní špičce,“ konstatoval s potěšením rodák z Moravské Třebové.

Co mohlo být lepší?

Hodně jsem pokazil individuální akrobacii, ale raději se k tomu nebudu vracet. No a v přesnosti přistání jsme přišli o tiebreak, v němž jsem se měl rozeskakovat o zlato.

Ta situace byla dost neobvyklá. Přiblížíte ji ze svého pohledu?

Kvůli nepříznivému počasí se závod pořád natahoval. Oficiální konec byl stanoven v neděli na 12. hodinu. Seděl jsem už s Italem v letadle, ale vedení týmu jej ze vzduchu odvolalo. Bylo už po poledni, soutěž se tím uzavřela a on vyhrál díky lepší bilanci nastřádaných nul.

Tohle se nestává každý den, že?

V kariéře jsem nezažil, aby někdo, kdo stojí ve dveřích letadla, dostal vysílačkou příkaz, že nemá skákat. Většinou přijdou podobné informace v případě, že jsou špatné podmínky. Ale odvolat někoho kvůli tomu, že je pět minut po dvanácté hodině, je trošku síla.

Jak na to váš soupeř reagoval?

Rozhodli to za něho úředníci, nemohl nic dělat. V první chvíli také netušil, proč nemá skákat. Dozvěděl se to až na zemi. Na tiebreak jsem se moc těšil, podobné situace si užívám. Bohužel nám to Italové svou taktikou překazili.

Oba jste ze sedmi seskoků nasbírali čtyři centimetry. Litoval jste některého?

Byly to těžké závody. Počasí se strašně měnilo. Každý skok, který se mi povedl, byl na hraně. Jsem za tenhle výsledek velmi rád.

Forma musela být velká…

Všichni jsme zaskákali dobře už na předchozím Světovém poháru v Bledu. V našem sportu stačí jedna malá chyba a všechno je jinak. Obstáli jsme opravdu se ctí.

V individuální akrobacii se konalo jen jedno kolo. Litoval jste, že jste si nemohl v této disciplíně po pokaženém úvodu spravit chuť?

Tak to prostě je. Počasí neporučíte. Už se to jednou takhle stalo. V pětiseskokovém programu víc rozložíte síly. V Klatovech k tomu nedošlo.

Je pro vás s přibývajícími roky každá medaile cennější?

Hlavně si cením povedených seskoků v těžkých podmínkách. Tím se člověk neustále posouvá.

Řadíte týmová zlata nad individuální úspěch?

Určitě ano. O to jde nejvíc. Když tým nemá medaili, je to smutné. My teď naopak slavíme a těšíme se na dovolenou.

Čím jste slavili?

Byli jsme blízko Plzně, tím to bylo dané. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA

Čtyři účasti na Memoriálu generálmajora Jana Ploce, bývalého velitele Velitelství letectva a protivzdušné obrany, proměnil Miloš Slavíček, skeetař pořádající Dukly Hradec Králové, ve třetí vítězství. V trapu slavil triumf jeho oddílový parťák Pavel Vaněk, který memoriál vyhrál podruhé.

Slavíček se v týdnu vrátil ze Světového poháru v italském Lonatu. Místo odpočinku se rozhodl závod absolvovat a nakonec své tažení dotáhl do vítězného konce. V kvalifikaci skončil až pátý, finále mu ale na domácí střelnici v Malšovicích vyšlo náramně. V souboji o první místo porazil kolegu z Dukly Radka Prokopa, když ze šedesáti ran minul jen dvakrát.

V trapu navázal na prvenství z roku 2022 Pavel Vaněk. Při neúčasti Davida Kosteleckého či reprezentantů z Komety Brno byl největším favoritem a svou roli splnil. Kvalifikaci však v nádherném výkonu 124 terčů opanoval veterán Robin Daněk z SSK Gunshot. Pak už přišlo na řadu finále. Po posledním výstřelu měl Vaněk stejné skóre jako Maďar Norbert Hegyi. Následoval rozstřel, v němž hradecký brokař prokázal pevnější nervy a mohl slavit.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA a ASC Dukla