Archiv rubriky: atletika

S manželkou Lucií prožili kouzelné Vánoce. Poprvé ve třech coby rodiče osmiměsíční dcery Emmy. Jakub Vadlejch potvrdil, že šlo u stromečku o výjimečné chvíle. ,,Trochu jsme měli strach, aby malá příchod Ježíška neprospala. Všechno ale vyšlo parádně. Byla hodná, celou dobu při všem asistovala, bavili jsme se my i ona,“ svěřil se nejlepší český oštěpař současnosti.

On sám tento čas miluje. Hlavně kvůli pohádkám. ,,Zbožňuju je,“ netají. ,,Vše, co se kolem Vánoc děje, mi je blízké. Ke všemu se jedná o nejméně náročné období v přípravě. Od trenéra máme volnou ruku. Konec roku si tak mohu vychutnat podle svého. Když si chci zatrénovat, tak jdu. Když chci ležet na gauči, ležím a koukám na televizi. Prostě si to užívám,“ říká s potěšením dvaatřicetiletý člen armádního klubu Dukla.

Pohádek i filmů běží spousta. Co nesmíte prošvihnout?

(směje se) Byl by to dlouhý seznam. Skvělou oddechovkou je třeba ,,Sám doma“.

Silvestra strávíte podobně jako Vánoce?

Sejde se širší rodina. Příchod nového roku oslavíme na chalupě. Nic extra velkého, ale v příjemné atmosféře.

Díky skvělé sezoně, kterou ozdobily medaile z mistrovství světa a Evropy i hod za devadesát metrů, jste zabodoval v různých anketách. Šlo vůbec udělat něco líp?

Stejně jako můj trenér Jan Železný jsem v tomto směru maximalista. Vždycky to jde ještě líp. Na druhou stranu je potřeba být pokorný a vážit si toho, čeho jsem dosáhl. Něco podobného se už třeba nemusí nikdy povést.

Musí hlavně sloužit zdraví, že?

Když jsem se sportem začínal, bral jsem ho jako určitou formu hry. Postupem času jsem se prodral mezi českou špičku. Je radost se tím bavit, dělat to pořád se stejnou vášní a ještě být úspěšný. K tomu ale potřebujete být fit. Zdraví je nejvíc.

První soustředění máte za sebou. Tělo tedy drží?

Ano. Klepu na všechno, co jde. Cítím se opravdu skvěle. Možná ještě lépe než vloni. Je ale fakt, že ostřejší příprava nás teprve čeká. V lednu tradičně pobudeme v Nymburku. Na řadu přijde těžká činka, a hlavně začínáme házet. Doteď jsme rameno spíše na zátěž připravovali.

Už se na oštěp klepete?

(úsměv) Užiju si ho dost. Bude to bolet. Věřím, že všechno ve zdraví zvládnu.

Tradičně také odletíte za teplem do Jihoafrické republiky. Chystáte nějaké novinky?

Jde o osvědčený model, není důvod něco měnit. Nepatrný rozdíl bude pouze v objemech.

Důvod?

Na rozdíl od loňské sezony mě čeká jediný vrchol, srpnové mistrovství světa v Budapešti. Není kam se hnát. Půjde o poklidnější období. Formu je potřeba vyladit na nejdůležitější akci.

Zákonitě by mělo být i více sil… Letos jste musel absolvovat dva šampionáty krátce po sobě, což dá oštěpaři pořádně zabrat, že?

To ano. Měl jsem ale natrénováno tak, že jsem si věřil na oba. Jeden vrchol samozřejmě dává větší šanci, že se člověk připraví na sto procent bez jakýchkoliv ústupků.

Takže to letos poletí za magickou devadesátku vícekrát?

Kéž by. Řekněme, že zatím mám na to házet stabilně za 87 metrů. Devadesátka je vždycky výjimečná. Základem je stabilizovat výkonnost na dlouhých metrech. Z toho pak může odletět životní hod.

Bronz z MS a stříbro z ME z vás zaslouženě znovu udělaly Atleta roku. Prestižní je rovněž anketa o nejlepšího armádního sportovce, v níž jste dvakrát po sobě skončil druhý. Kdy se stane Jakub Vadlejch duklákem roku?

(směje se) Z hlediska úspěchů jde o jednu z nejprestižnějších anket. Historicky ji vyhrávali zpravidla olympijští vítězové či mistři světa. Očividně je k tomu potřeba ten titul získat. Musím zabojovat.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA

Doma neměl konkurenci. Na krosovém mistrovství republiky v Rumburku se Jáchym Kovář prezentoval suverénním výkonem, který ho nasměroval ke snadné obhajobě titulu. Běžec Dukly Praha nyní touží velmi dobrou formu potvrdit. V neděli 11. prosince bude české barvy hájit v Turíně  na mistrovství Evropy.

,,Rád bych vylepšil umístění z předchozího šampionátu v Dublinu,“ má jasno šestadvacetiletý sympaťák.

Co v reálu tato slova znamenají? V Irsku skončil Kovář na 59. místě, nyní se touží přiblížit první třicítce, přestože startovní pole bude znovu abnormálně nabité. ,,Kros je velice oblíbený. Setkávají se v něm elitní běžci různých disciplín, od osmistovky po maraton. Důkazem budiž loňský triumf olympijského vítěze Jakoba Ingebrigtsena,“ připomíná zlaté vystoupení norské atletické hvězdy.

Do karet by mu mohl nahrávat profil s několika stoupáními, vždyť na nedávném mistrovství světa v Thajsku obsadil 10. místo v běhu do vrchu nahoru-dolů. ,,Kéž by,“ přeje si. ,,V propozicích to tak stojí, ale leckdy se vše mění. Těžší desetikilometrová trať mi sedí rozhodně více,“ přitakává.

Suverénní prvenství na domácím šampionátu jej příjemně potěšilo, druhému v cíli nadělil 51 vteřin! ,,Byla tam celá naše špička, tak velký náskok jsem opravdu nečekal. Mně se navíc hlavní část sezony kvůli vleklé respirační viróze příliš nepovedla. Nevěděl jsem, zda budu vůbec schopný se vrátit s dostatečnou výkonností. Ale povedlo se.“

Úspěch z Rumburku dodává Kovářovi zvýšené sebevědomí. ,,Před nemocí jsem se v trénincích cítil výborně, věřil si na zlepšení osobních rekordů na dráhových tratích. Zdraví mě bohužel přibrzdilo. Teď jsem zpátky. V příští sezoně se zaměřím na klasického steepla. Jsem přesvědčený, že čas může jít výrazně dolů,“ říká vytrvalec, jehož dosavadním maximem na 3000 metrů překážek je hodnota 8:40,40.

Teď před ním ale stojí výzva v Itálii.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Tomáš Edlman a Pavel Červinka

Může vykročit ze stínu, do něhož vklouzla vlivem okolností i trochu vlastní vinou. Pozornost se po odchodu legendy Barbory Špotákové z vrcholné scény bude na oštěpařku Nikolu Ogrodníkovou upínat mnohem intenzivněji. Zákonitě. Ve dvaatřiceti letech oplývá zkušenostmi, zdobí ji nádherný osobák 67,40 metru a především odhodlání naplno zúročit, co v ní dřímá.

Samotná závodnice armádního klubu Dukla chce být na roli Špotákové nástupkyně nachystána co nejlépe. ,,Mám obrovskou motivaci, i když si uvědomuju, že se po odchodu Báry ocitnu pod mnohem větším tlakem. Každopádně nechci, aby Česko přišlo o pověst ženské oštěpařské velmoci. Uvidíme, co z toho vzejde,“ říká vicemistryně Evropy z roku 2018.

,,Určitě bude zvláštní, že Bára v tom sektoru najednou nebude. Soupeřek je na světě dost. Každý rok se to mění. Někomu se daří víc, někomu míň. Ona ale byla stálicí, legendou. Pro atletiku toho udělala strašně moc. Ale takový je sportovní život,“ přidala osobní vyznání.

Letos nezářila, kvůli zdraví i technice

Ogrodníková letos nijak nezářila. Na mistrovství světa v Eugene skončila osmá (60,18 m), na evropském šampionátu v Mnichově až dvanáctá (54,48). Po sezoně, v níž se prala s technikou i délkou a intenzitou rozběhu, tedy měla o čem přemýšlet. S trenérem Janem Železným vše průběžně mapovali. ,,Úmysly byly jenom ty nejlepší. Správný timing ale bohužel nenaskočil,“ litovala. ,,Přibrala jsem pár kilo, byla silnější, rychlejší, ale v konci se vše nespojilo, jak jsme chtěli. Neletělo to. Proto jsme se rozhodli, že se vrátíme k původnímu, kratšímu rytmu,“ prozradila.

Na vině byly částečně i zdravotní trable. Ogrodníkovou sužovaly bolesti achilovek, trpěla záněty. Též doplácela na dozvuky prodělaných nemocí. ,,V Americe to na mě skočilo pár dní před závodem. Dokonce jsme zvažovali, zda vůbec nastoupím. Trenérovi jsem ale řekla, že jsem neletěla dvacet hodin, abych čekala další týden na cestu zpět. Vzhledem k okolnostem jsem ještě předvedla super výkon, vyždímala ze sebe, co se dalo.“

V Mnichově jí bohužel nevyšla obhajoba evropského stříbra z Berlína. ,,Šampionáty se konaly krátce po sobě. Nějaké následky nemoci v těle zůstat mohly, obzvláště v dnešní době, kdy se vším bojujete mnohem déle,“ vysvětluje možnou příčinu nezdaru.

Medaile na vrcholných akcích visely letos poměrně nízko. Žádné super výkony se nekonaly. ,,Štvalo mě, že jsem nebyla schopná hodit ,,blbých“ šedesát metrů. Furt jsem si v duchu říkala, že to není možné. Ale tak nějak se to v té naší disciplíně stane. I když se snažíte jakkoliv a máte natrénováno, tak to stejně neletí. Spojení s technikou je ohromně důležité. Bohužel jsem se v tomto směru hledala,“ přiznala.

Do přípravy s čistou hlavou

Momentálně už s čistou hlavou zahájila přípravu na novou sezonu, jejímž vrcholem bude srpnový světový šampionát v Budapešti. ,,V pauze mě dávala do kupy nová fyzioterapeutka. Změnily jsme určité vzorce související s možným přepnutím achilovek. Jsem odpočatá a zdravá. Hlavně aby to vydrželo,“ přeje si. ,,Teď absolvujeme ve Špindlerově Mlýně druhý týden hrubé přípravy. Děláme hlavně objemové věci. Tělo tím připravujeme na intenzivnější zátěž, která přijde později. Věřím, že v příštím roce ze sebe dostanu to nejlepší.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA

Byl to jeho rok. Jakub Vadlejch má za sebou velice úspěšné období. Na mistrovství světa vybojoval oštěpař Dukly Praha bronz, pak evropské stříbro a úplně na začátku sezony přehodil vysněných devadesát metrů. Není divu, že sklízí úspěchy v posezonních hodnoceních. Mezi armádními sportovci skončil nedávno druhý, v hlasování ankety Atlet roku triumfoval podruhé za sebou.

Zhruba od poloviny září si dal od atletiky pokoj, věnoval se rodině, ale už brzy naskočí do přípravy.

Jak jste užíval volna bez tréninků, závodů a cestování?

Byli jsme na dovolené v Tatrách. Jenže jsem ji pojal tréninkově. Bydleli jsme na Štrbském Plese a vyráželi na tůry. Šlapal jsem s dcerou v sedátku na zádech nebo břichu. Víc jsem ale chodil sám a povedlo se mi tam udělat největší objem kilometrů v životě. Po fyzické stránce se cítím moc dobře.

Kam v Tatrách vedly vaše kroky?

Trochu mě zaskočilo, že tam v říjnu napadl sníh. Bylo ho skoro metr. O to těžší byly tůry, ale zvládl jsem výstupy na Vysokou, Končistou, Baranie rohy, Rysy.

Až tam jste ale asi s Emmičkou nevyrážel…

To ne, rodina tam byla se se mnou týden. Pak jsem už zamířil do výšek přes dva tisíce metrů. Tam jsem musel mít odpovídající výbavu. Bez maček, cepínu a helmy by to nešlo. Na kontě mám přes dvanáct výškových kilometrů.

Jak pokračovala dovolená po Tatrách?

Odjeli jsme na šumavskou chalupu, a to je moje srdcová záležitost. Hrozně rád tam jezdím. I během sezony se snažím na den dva utrhnout, abych tam načerpal psychické síly.

V čem spočívá vaše chalupaření?

Ve starosti o stromy, zahradu a trávník. Musí se zajistit palivo a už jsem pracoval na první fázi zazimování. Máme tisícimetrový pozemek. Vždycky je tam co dělat. Přemýšlím o tom, že až jednou skončím s házením, tak se tam – nevím ještě jestli nastálo – odstěhujeme. Je tam klid. Chci tam trávit hodně času.

Letos byla vydatná houbařská sezona. Vyrážel jste s košíky do lesa?

Byla toho tolik, že jsem si mohl vybírat. Sbíral jsem jenom hřiby. Košíky byly za chvíli plné a sušička se nezastavila. Máme dvě pětilitrové flašky plné hub.

Čas volna vám pomalu končí, co vás s tréninkovou skupinou Jana Železného čeká do konce roku?

Začínáme třítýdenním kondičním soustředěním ve Špindlerově Mlýně a pak budeme pokračovat kempem na Kanárských ostrovech. Tam půjde o takové předvánoční prohřátí těla. Ve vyšších teplotách se dá všechno provádět kvalitněji.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Zaslouženě obhájil loňské prvenství. Jakub Vadlejch je znovu králem českých atletů! Člen armádního klubu Dukla předčil v tradiční svazové anketě legendární oddílovou kolegyni a oštěpařský vzor – Barboru Špotákovou. Třetí místo obsadil koulař Tomáš Staněk.

V TOP 10 se objevili i další dukláci – Vítězslav Veselý, Nikola Ogrodníková, Patrik Šorm, Pavel Maslák a Vít Müller.

Největší pozornost se soustředila na první dva v pořadí. Vadlejch skončil na mistrovství světa třetí, ze šampionátu starého kontinentu přivezl stříbro. „Z medailí mám radost, ale ještě víc se raduju z toho, že jsem letos poprvé přehodil devadesát metrů,“ přiznal závodník Dukly Praha, který si tak podruhé v řadě nasadil korunu pro atletického krále.

„Byl to celoživotní sen. A že se mi to povedlo už v prvním závodě sezony, to byla sladká tečka hned na začátek,“ usmíval se při slavnostním vyhlášení ankety v pražském hotelu Ambasaador.

„Když se řekne, že má někdo tři nebo čtyři medaile, je to pěkné, ale pokud tam není zlato, tak je to víceméně jen nějaký počet. Ale jestliže má někdo nálepku devadesátimetrového oštěpaře, znamená to, že patří do té úplně nejvyšší společnosti,“ pokračoval dvaatřicetiletý atlet.

„Devadesát metrů hodilo v historii velice málo lidí. Jsem moc rád, že jsem jedním z nich. Na druhou stranu je přede mnou ještě patnáct závodníků a rád bych některé předběhl,“ přiznal závodník, který v anketě obhájil loňské prvenství.

Ovace pro Špotákovou

Na druhé místo se díky úžasnému příběhu dostala jeho legendární kolegyně z oštěpařského sektoru. Devítinásobná vítězka ankety Barbora Špotáková zazářila na posledním šampionátu své pozoruhodné kariéry, když na ME v Mnichově vybojovala parádní bronz.

Počet medailí z velkých akcí tak rozšířila na jedenáct a cenný kov se jí povedlo urvat v závěrečné sérii. „Čtvrtá sestra má cit pro drama,“ vypůjčila si jednačtyřicetiletá Špotáková verš z písně, kterou o ní po vítězství na OH 2008 v Pekingu složila její oblíbená skupina Tři sestry.

„Ty vzpomínky mi zůstanou do konce neatleticého života,“ sdělila na pódiu. „Tak krásný konec sportovní kariéry asi moc lidí nemělo. Je to nádherný, být tady tak dlouho. Dneska jsem se dozvěděla, že to bylo popatnácté. Ale jsem tu naposledy. Děkuji trenérovi a rodině, že mě podporovali,“ říkala do sálu.

Pořadí ankety za rok 2022:  1. Jakub Vadlejch 1527 bodů, 2. Barbora Špotáková 1301, 3. Tomáš Staněk 1231, 4. Vítězslav Veselý 970, 5. Kristiina Mäki 602, 6. Nikola Ogrodníková 597, 7. štafeta mužů 4×400 m 471, 8. Radek Juška 299, 9. Eliška Martínková 242, 10. Patrik Šorm  238.

Junior roku: Jakub Dudycha (800 m).

Trenér roku: Jan Železný (oštěp).

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Olympijský bronz se změní na stříbro. Bohatá medailová sbírka Zuzany Hejnové, české rekordmanky v běhu na 400 m překážek, bude mít ještě zářivější lesk. Na Hrách v Londýně 2012 doběhla třetí za Ruskou Natálijí Anťuchovou a Lashindou Demusovou z USA. Vítězná Anťuchovová však byla dnes kvůli dopingu diskvalifikována a Hejnová se tím posunula na druhou příčku.

„Pokud je to pravda, pak je dobře, že boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě. Emoce z výsledku se už těžko změní. Rozhodující jsou pocity na stadionu v danou chvíli – a to jsem byla třetí. Stříbro pro Českou republiku se ale počítá,“ uvedla dlouholetá členka armádního klubu Dukla ve vyjádření pro ČTK.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Tuzemská atletická obec truchlí. Ve věku 63 let zemřel Jiří Šimice, legenda Dukly.

Obětavý funkcionář a vedoucí trenér atletů ASC Dukla se dlouhé roky rovněž věnoval plavání zrakově postižených, byl také zdatným organizátorem sportovních akcí. Do srdcí svých nejbližších se zapsal rytířským vystupováním a schopnostmi co nejrychleji vyřešit jakýkoliv problém. Zkrátka chlap na svém místě. Duklák s velkým D, slušný člověk a kamarád.

Jiří Šimice se narodil 22. června 1959 v norském Oslu. Po absolvování pražského Gymnázia Jana Keplera vystudoval obor speciální pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Posléze se začal s obrovským úsilím věnovat zrakově postiženým dětem. Vedl je v atletice i plavání. Se svými svěřenci se dokonce zúčastnil paralympiády v Barceloně 1992.

Členem Dukly Praha byl od roku 1971. Po závodní činnosti trénoval na Julisce mládež, od roku 2005 řídil coby předseda celou Tělovýchovnou jednotu (12 sportovních oddílů, 1850 registrovaných členů). Po deseti letech kývl na funkci šéftrenéra atletů ASC Dukla.

Výborně si vedl i jako podnikatel. Na začátku 90. let založil rodinnou firmu Kama zabývající se pletáží pro sportovní trh. Byl také u vzniku soukromé vysoké školy architektury Archip v Praze, kde zastával post výkonného ředitele až do současnosti.

K jeho zálibám patřil nejen sport, ale také cestování, literatura a vážná hudba. Plynně mluvil třemi jazyky – anglicky, rusky a švédsky.

Z tohoto světa odešel nečekaně v neděli 23. října.

Čest jeho památce!

FOTO: CPA

Blíží se termín vyhlášení ankety Atlet roku a organizátoři z Českého atletického svazu tradičně ohlásili nejlepších deset závodníků, z nichž vzejde král nebo královna sezony. Největšími adepty na vítězství jsou v 60. ročníku ankety oštěpaři Dukly Praha. Slavnostní vyhlášení proběhne v sobotu 5. listopadu v Praze.

V Top 10 nechybí podle očekávání obhájce loňského prvenství Jakub Vadlejch. Má za sebou životní sezonu. Už v jejím úvodu se mu poprvé podařilo na mítinku Diamantové ligy v Dauhá přehodit 90 metrů. V Kataru si osobák posunul na 90,88 metru. V rámci DL dokázal zvítězit v polském Chořově a v curyšském finále obsadil druhé místo. Dařilo se mu i na MS v Eugene, kde získal bronz, na ME v Mnichově vyválčil stříbro.

Barbora Špotáková ukázala, že je skvělá i po čtyřicítce. Na mistrovství republiky v Hodoníně vybojovala patnáctý titul. V rámci Diamantové ligy se nejlépe umístila v Chořově, kde obsadila druhé místo v sezonním maximu 62,29. Podařilo se jí také postoupit do finále DL, kde skončila pátá. Mistrovství Evropy v Mnichově pro ni bylo poslední velkou akcí a s kariérou rozloučila fantasticky – posledním pokusem si zajistila bronz.

Vítězslav Veselý se zaskvěl na mistrovství ČR v Hodoníně. Na ploše, kde začínal s atletikou, získal šestý titul, který ozdobil kvalitním výkonem 85,97. O MS v Eugene přišel kvůli nemoci, ale dokázal se připravit na ME v Mnichově, kde na něj zbylo čtvrté místo.

Ve zveřejněné desítce figurují i jiní atleti z Julisky. Mezi nimi je další oštěpařka Nikola Ogrodníková, čtyřstovkař Patrik Šorm a v sestavě štafety mužů na 4×400 metrů je kromě Šorma také Pavel Maslák.

TEXT: ASC Dukka/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Svou disciplínu bere naprosto vážně. I proto roste na Dukle z talentované dívky vyzrálá závodnice, která ví, co chce. Nikoleta Jíchová už nějaký čas plní roli tuzemské jedničky na čtyřstovce překážek, snem je však mnohem vyšší cíl.

,,Chci se měřit s těmi nejlepšími. V příštím roce budou limity mnohem přísnější, čemuž musím uzpůsobit celou přípravu. S trenérem vše směřujeme k mistrovství světa v Budapešti,“ prozradila dvaadvacetiletá atletická naděje.

Osobní rekord jste si letos vylepšila několikrát. Čas se zastavil na hodnotě 55,48. Naplnila jste tím své plány v uplynulé sezoně?

Cílila jsem na 55,40. Teď ale bude všechno jinak. Limit spadl na 54,90, tudíž těch osm setin by mi bylo víte k čemu… (směje se)

Je příjemné být třetí nejrychlejší Češkou?

Určitě. Přede mnou jsou dvě velké persony – Zuzana Hejnová a Denisa Rosolová. Je velkou motivací se těmto legendám ještě více přiblížit. Ne-li je překonat.

Náročné disciplíně se věnujete teprve třetím rokem. Je prostor k postupnému zlepšování velký?

O rezervách vím a nejsou malé. I to mě žene do stále usilovnějšího tréninku. Hlavně tedy ve vytrvalosti. Nejsem úplný běžec, v těžších trénincích mezery ještě jsou. A hlavně mám chuť. Relativně běhám už jako dospělá žena. Není to tak, že by patnáctiletá holka zkoušela, co s ní tahle trať udělá. Je dobře, že jsem se k překážkám dostala déle.

V Mnichově při mistrovství Evropy jste zmiňovala, že potřebujete také zesílit, aby vás protivítr na rovince neodfoukl jako mouchu. Už na tom pracujete?

V posilovně trávím hodně času, ale rozhodně nejdu do nějakých šíleností. S trenérem jsme začali dělat deadlifty (mrtvý tah – pozn.). Posiluju tím i jiné pasáže, což se může hodit.

Ještě k šampionátu. Byl pro vás výjimečnou událostí?

Každopádně. Vyhrála jsem rozběh, v semifinále si zlepšila osobní rekord. Škoda, že to nevyšlo na finále, ale v danou chvíli bych chtěla asi moc. Tam už byly soupeřky, na které koukáte v televizi. Jsou to topky, dostaly se tam právem. Já jsem byla zase právem jedenáctá. (usmívá se) Nezbývá, než se k nim poctivou dřinou přibližovat.

Oceňovala jste i kouzlo Olympijského stadionu…

Poprvé jsem se tam šla podívat až den před závodem a byla ze všeho fakt unešená. S Bárou Špotákovou a našimi trenéry jsme zafandili Kristiině Mäki a Dianě Mezuliánikové na patnáctistovce. Moc mě to v danou chvíli dojímalo. Při vlastním závodě jsem si to také užila. Věděla jsem, co očekávat. Navíc v rozběhu přede mnou startovala domácí Němka, což mělo ještě vyšší grády. Nádhera.

Co jste říkala na fantazii v podání Femke Bollové, která slavila zlato nejen na překážkách, ale také při hladké čtvrtce?

Byla nezastavitelná. Do karet ji nahrál také fakt, že nemusela absolvovat rozběhy a vždy šla rovnou do semifinále. Ušetřila tím dost sil.

Ve štafetě na 4×400 metrů jste nešťastně vyšlápla. Místo postupu z toho byla diskvalifikace. Slzy vám tekly proudem…

Šlo o velkou smůlu. Běžela jsem naplno a chtěla podat co nejlepší výkon. Rozhodl jeden milimetr. Mrzelo to, protože jsem to pokazila ostatním. Navíc jsme běžely fakt rychle.

Jak vzaly smolný moment vaše kolegyně?

Byly na mě hodné, pomohly mi se z toho oklepat. Večer jsme strávily společně. Je divné to takhle říct, ale tento okamžik nás velmi stmelil.

Evropě předcházelo MS v Eugene, které vám na základě žebříčku uniklo o pouhých sedm bodů. Co v tu chvíli běželo hlavou?

Smutná jsem v tu chvíli samozřejmě byla. Ale ono je všechno zlé pro něco dobré. V té době jsem ještě léčila koleno po pádu na mítinku v Šamoríně. Rychle jsem to všechno přehodnotila. Řekla jsem si, že raději pojedu trénovat do Nymburka, abych byla ve formě na Mnichov. Ukázalo se to jako správné rozhodnutí. V Eugene bych rozhodně dobrý výkon nepředvedla. Sezona byla pro mě z tohoto úhlu také velmi poučná.

Už jste znovu v přípravě. Určitě ale nějaký relax proběhl…

Letěla jsem na Maledivy. Ale ne do pětihvězdičkového hotelu. Hodně jsme cestovali a potápěli se. Bylo to akční i dobrodružné. Zkrátka odpočinek dle mého gusta.

TEXT a VIDEO: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA