Archiv rubriky: atletika

Již 65. ročník tradiční Zlaté tretry v Ostravě se uskuteční 16. června. Představí se na ní atletické hvězdy současnosti, početné zastoupení bude mít ve startovním poli ASC Dukla a chystá se i jedna velká oslava. Ředitel mítinku a česká legenda Jan Železný oslaví šedesáté narozeniny. „Honza na tyhle věci není, ale tentokrát tomu neunikne,“ prozradil s úsměvem manažer mítinku Alfonz Juck.

Organizátoři si posteskli na finanční problémy, přesto do Ostravy dorazí početný zástup zahraničních hvězd. Tou nejzářivější bude Nizozemka Femke Broeders-Bolová, která na Zlaté tretře poběží trať 800 metrů. Šestadvacetiletá Bolová skončila loni v Ostravě na hladké čtvrtce třetí, letos se však olympijská šampionka ze smíšené štafety z Paříže 2024 rozhodla přejít na osmisetmetrovou trať. Poprvé ji běžela v hale v Métách za 1:59,07. „V Ostravě poběží vůbec první osmistovku v životě na otevřené dráze. Uvidíme, jaké zvolí tempo. Každopádně to bude ostře sledovaná událost,“ pokračoval Juck.

Útok na nejlepší čas historie 14,92, který drží Jamajčan Kishane Thompson, očekávají pořadatelé od Američana Noaha Lylese a Australana Gouta Gouta na netradiční trati 150 metrů. Na trati 1000 metrů se pokusí vylepšit světový rekord Hoey a Attaoui.

Početná bude i česká účast a výrazně k tomu přispějí závodníci ASC Dukla. Mezi oštěpaři budou bojovat Jakub Vadlejch či Nikola Ogrodníková, která se vrátila po mateřské přestávce. Tři kilometry poběží Damián Vích, na 400 metrů překážek nastoupí Vít Müller, na hladké čtvrtce Tomáš Horák a startovat budou i další.

V den konání Zlaté tretry oslaví šedesáté narozeniny Jan Železný. Organizátoři chystají pro světového rekordmana speciální oslavu. „Pro nás je Tretra srdeční záležitost, Honza Železný je ředitelem mítinku a známe se milion let. Jsem rád, že ta oslava proběhne právě na Zlaté tretře. Pamatuju roky, kdy byl stadion vyprodaný kvůli tomu, že tam Honza házel,“ řekl předseda atletického svazu Libor Varhaník.

TEXT: ASC Dukla / Jaroslav Cícha
FOTO: CPA

 

Závodní comeback by tu už byl. Teď ještě hezký hod, který by Nikolu Ogrodníkovou poslal na srpnové mistrovství Evropy do Birminghamu, vrchol letošní atletické sezony.

Rok po porodu syna Jáchyma se bronzová olympijská medailistka z Paříže vrátila do sektoru v rámci úvodního kola extraligy družstev a hned z toho bylo vítězství. V deštivém a chladném počasí zaznamenala na vítkovickém stadionu výkon 53,54 metru. ,,Závod vzhledem k podmínkám nebyl bůh ví jaký. Trápila mě i záda, takže jsem se vůbec rozhodovala, zda nastoupím. Nechala jsem to otevřené. Plánovala jsem jeden, dva pokusy. Nakonec jsem šla ještě třetí. S délkou spokojena nejsem, ale i tak jsem si to po dlouhé době celkem užila,“ konstatovala pětatřicetiletá oštěpařka armádního klubu Dukla.

Byla nervozita?

Právě, že vůbec, což mě překvapilo. Vždycky jsem ji potřebovala, abych se správně nahecovala. Teď mi scházela. Ale byla strašná zima a pršelo, za těchto podmínek je to vždy těžké.

Jak se vlastně povedla celá příprava, v níž jste si plnila i mateřské povinnosti?

Jen po porodu jsem řešila nějaké drobnosti, jinak jsem až dosud byla fit. Malinko mě pobolívá levá kyčel, což ale není nic, co by mě limitovalo. Díky tomu někdy vypnou jiné svaly a tělo nepracuje, jak by mělo. Tuhle záležitost stále konzultuji s paní fyzioterapeutkou. Po příletu z Afriky se mi tedy jen trochu zablovala záda. V tréninku jsem musela povolit. Věřím, že do Odložilova memoriálu (1. června) se z toho dostanu úplně.

V Jihoafrické republice jste tradičně pobývala delší čas. Bylo složité zkombinovat tréninkovou dřinu s hlídáním syna?

Babičky bohužel nemáme. Já ani Petr (přítel Nikoly Ogrodníkové, dnes již bývalý třinecký hokejista). Není tedy nikdo, kdo by nám Jáchymka hlídal. Petrovi navíc v tu dobu ještě běžela sezona. Do Afriky za mnou dorazil jen během olympijské pauzy, kdy měl osmidenní volno. Jinak jsem tam byla sama. Domluvila jsem si tam chůvu – Afričanku. Nevěděla jsem, jak bude fungovat. Trochu jsem se toho obávala, ale zbytečně. Paní byla starší, přesto velmi spolehlivá. Při odletu jsem ji už považovala za součást rodiny, se synem strávila tři měsíce, což je opravdu hodně času.

Zbývala vám po trénincích na synka energie?

Když jsme tam letěli, bylo Jáchymkovi osm měsíců. Jednalo se o náročné období. Začínal se stavět, do toho mu rostly první zoubky. Řešit se musela i strava. Nějaký velký odpočinek nepřicházel v úvahu, ale s tím jsem do toho šla. Snažila jsem si program uzpůsobit dopředu, abychom všechno sladili. Třeba jsem se najedla v době, kdy chodil spát, a tím jsem si na chvíli ulevila i já.

Nikdy jste o návratu k vrcholové atletice nepochybovala?

Ne. Spíš jsem bojovala s obrovskou únavou. Neměli jsme úplně spící dítě, první půlrok byl v tomhle ohledu strašně náročný. Jáchymek skoro nespal, pořád plakal. Pro mě jako prvorodičku to byly hodně stresové chvíle. Říkala jsem si, že jestli to takhle půjde dál, nevím, jestli zvládnu se vrátit. Pak ale naštěstí přišlo zlepšení. Chuť házet jsem měla pořád, jen člověk bojuje s různými okolnostmi a přemýšlí, jak to všechno udělat, aby ho to nesemlelo.

Nyní vás čekají dva domácí mítinky – Memoriál Josef Odložila na Julisce a Zlatá tretra v Ostravě. Hlavní motivací jistě bude splnit limit (60,80) pro ME v Birminghamu, že?

Je to můj letošní cíl. Teď na extralize jsem hodila málo, ale počasí nám opravdu nepřálo. Uvidíme, jak to půjde dál. Na Odložilovi chci rozhodně jiné metry. Pomoci by měl i rychlejší rozběh. Hlavně, aby se už výrazně oteplilo a mohla jsem kvalitně potrénovat.

S kým svou přípravu konzultujete?

V Africe jsem házela ve stejné dny jako Kuba Vadlejch či skupina pana Železného. Jak on, tak pan Guzdek mi občas něco poradili. Za to jsem byla ráda. Jinak si to jedu po vlastní ose. Tedy kromě skladby tréninků. S tím mi už delší čas pomáhá kondiční kouč Erik Kimmel. Posílá mi plány, které spolu následně konzultujeme. Mám tedy o starost míň.

Jak velký je vůbec oštěpařský hlad po takhle dlouhé pauze?

Závodní období mám velmi ráda. Do formy jsem se snažila dávat už po šestinedělí. Když ale jen trénujete, není to ono. Teď jsem opravdu natěšená. Jen aby ta záda držela. Chtěla bych se vrátit na hody přes šedesát metrů. Snad to nebude trvat moc dlouho.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

 

Úřadující mistr Evropy, pětatřicetiletý oštěpař Jakub Vadlejch z ASC Dukla, na úvod sezony vyhrál závod zlatého mítinku Kontinentální tour v Tokiu. Své náčiní poslal do vzdálenosti 85,24 metru a hranici 85 metrů překonal poprvé od olympijských her 2024 v Paříži, kde skončil těsně čtvrtý.

Trojnásobný medailista z mistrovství světa se po loňské sezoně poznamenané zraněním kolena a dalšími zdravotními problémy vrátil k závodům v dobré formě. Vadlejch předvedl nejdelší pokus ve druhé sérii a kvalitním výkonem si zároveň zajistil účast na mistrovství Evropy v Birminghamu, když o více než dva metry překonal ostrý limit Evropské atletiky stanovený na 83 metrů. V Británii bude v srpnu obhajovat dva roky starý titul z Říma.

„Byl to krásný první závod sezony. Znovu jsem si potvrdil, že to tu mám rád. Byl jsem tu na mítinku potřetí a potřetí se mi povedlo vyhrát. Skvělá bilance. Cíl je jasný, Birmingham a mistrovství Evropy,“ hlásil Vadlejch.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha
FOTO: CPA

 

Na legendárního diskaře Imricha Bugára, který náhle odešel z tohoto světa 8. dubna 2026, vzpomínali po posledním rozloučení mnozí, s nimiž sdílel sportovní i osobní cestu. Svá slova připojili například Barbora Špotáková, Jan Železný, Roman Šebrle, Ondřej Synek, Libor Jiroušek, Tomáš Bártek či Štěpán Škorpil.

Jejich vzpomínky odkrývají člověka, který dokázal rozdávat radost, humor a klid. A zanechal nesmazatelnou stopu v českém sportu i v Dukle Praha.

Jan Železný, trojnásobný olympijský vítěz a světový rekordman v hodu oštěpem:

Byl to super chlap. Nikdy nezkazil žádnou srandu. A taky jsem ho nikdy neviděl nijak zvlášť naštvaného. Uměl potlačovat negativní emoce, šířil hlavně ty pozitivní. Když jsme se potkali, byl jsem mladý, on na vrcholu. Na soustředěních mě coby oštěpaře vzali mezi sebe. Úplně normálně. I na závodech to bylo skvělé. Imrich měl rád víno. Zazávodilo se a pak se sedělo. Byla tam tehdy super vrhačská parta. A Bugi v ní měl své pevné místo. Nádherně všechno tmelil. S Gejzou Valentem byli tehdy na vrcholu diskařské kariéry, uměli přinést pozitivní atmosféru. Byla to parta lidí, kteří si hodně přáli.

Na mistrovství světa v Římě 1987 jsem vzal tašku a přes bránu pašoval víno, které měl tak rád. Bylo krabicové, ale na tehdejší poměry drahé, ale velmi dobré. Pak se sedělo, povídalo, panovala uvolněná atmosféra. Všichni jsme chtěli něco dokázat, ale zároveň jsme uměli žít – hezky žít, v rámci pravidel. Tehdy nás do zahraničí moc pouštět nechtěli, o to víc si člověk vážil každé společné chvíle. Rád na ty časy vzpomínám. Bugy byl vždycky v pohodě.

Jeho úmrtí mě velmi zaskočilo. Každý máme nějaké problémy. Naposledy jsme se viděli na vyhlášení legend. Dal si zelenou, chvilku jsme se bavili, připadalo mi, že je v pohodě.

Odešel příliš brzy. Bohužel.

Barbora Špotáková, dvojnásobná olympijská vítězka a světová rekordmanka v hodu oštěpem:

Měla jsem hrozně ráda jeho historky. Byl výborný vypravěč. Poštěstilo se mi s ním dlouho posedět v Českém domě po olympiádě v Londýně. Měli jsme čas, nikam nespěchali, a on dával jednu příhodu za druhou. Nejčastěji s Ludvou Daňkem, což pro nás mladší byl už takový „pravěk“ atletiky. Jenže on to uměl podat tak nádherně, že jste měli pocit, jako byste byli u toho.

Byl i skvělý parťák na besedy. Mrzí mě, že už se ho na žádné další příběhy nezeptám. Měl rád víno, pivo tolik ne. A právě Ludva mu říkával, že když na něj něco leze, musí pít svařák. Nakazoval mu zkrátka lidovou medicínu.

Pro mě byl Bugi laskavý obr. Jsem ráda, že ho Česká televize vytáhla i do StarDance. Byl famózní a připomněl se mladší generaci, která ho třeba tolik neznala.

Jeho náhlé úmrtí mě zasáhlo. Vždycky přál a fandil českým atletům, zvlášť vrhačům. Věděla jsem, že má určité zdravotní peripetie, ale že to přijde takhle rychle, to jsem nečekala. Když jsem ho viděla v prosinci na vyhlášení Sportovce roku, kde vstoupil do Síně slávy českého sportu, vůbec by mě nenapadlo, že je to naposledy. Jsem ráda, že stihl vstoupit mezi legendy, než přišla tahle smutná chvíle.

Někdy jeho historky sama přidávám k dobru. Už se bohužel nepovede, aby přidal další. Není to tak dávno, co se těšil na důchod. Nepůsobil jako člověk, který má zdravotní problémy, a hlavně to na sobě nedával znát.

Je to moc brzo.

Roman Šebrle, olympijský vítěz v desetiboji:

Imrich, když bylo potřeba, tak všechno zařídil. Pro něho nebylo nic problém. Pořád měl dobrou náladu. A ty jeho historky… Mám jednu velmi krásnou, ale ta je nepublikovatelná. Nechám si ji raději pro sebe.

Jeho úmrtí mě zaskočilo. Nedávno šel do důchodu a nic nenasvědčovalo tomu, že by něco bylo špatně. Je to bolestivé.

Ondřej Synek, pětinásobný mistr světa a držitel tří olympijských medailí ve veslování:

Hrozně se mi líbilo, jak fandil všem sportovcům, nebyl to žádný závistivý člověk. Sport a Duklu měl v srdci. Potkal jsem ho nejen jako sportovec, ale i jako spolupracovník a kolega v práci. Když jsem nastoupil na pozici šéftrenéra v Dukle, byl Bugy šéf zahraničního oddělení. Jednou jsme se trochu chytli kvůli nějaké blbosti, ale ve vztahu nám to velmi pomohlo. Vzduch se vyčistil, od té doby mezi námi byly už jen úsměvy a dobrá nálada.

Libor Jiroušek, několikanásobný mistr světa v parašutismu, nyní vedoucí trenér ASO Prostějov:

Když jsem se v roce 2022 stal šéftrenérem Dukly Prostějov, začal jsem se víc potkávat s lidmi z Dukly. A jedna z prvních zkušeností, na kterou nikdy nezapomenu, byla moje úplně první zahraniční cesta… respektive její vyúčtování.

Přišel jsem na zahraniční oddělení (Bugár pracoval v referátu zahraničních styků – pozn.), položil papíry na stůl – a proti mně seděl Imrich. Podíval se na to, zvedl obočí a s tím svým typickým klidem pronesl: „Nooo… takhle by to nešlo.“

Já se okamžitě začal omlouvat, že jsem fakt dělal, co jsem mohl, ale že mám po dvaceti letech skákání z letadla hlavu tak vyfoukanou, že bude muset přepnout do módu maximální trpělivost.

Imrich se jen zasmál tím svým hlubokým, nakažlivým smíchem. A od té chvíle šlo všechno hladce, jak po drátkách. Stačilo jednou pochopit Bugárovu logiku, a člověk byl za vodou.

Byl to neskutečný profesionál. Nejprve jako sportovec, pak jako kolega. Ale hlavně to byl člověk, který dokázal i z obyčejného vyúčtování udělat historku, na kterou se vzpomíná s úsměvem.

Tomáš Bártek, bývalý skvělý házenkář Dukly Praha a reprezentace ČSSR (s Imrichem Bugárem se znal od svého nástupu na Duklu v roce 1977):

I když on byl atlet a já házenkář, tak jsme se potkávali jak na Julisce přes den, tak po večerech. Bydleli jsme spolu. Když se ostatní kluci rozběhli domů k rodinám, tak jsme spolu prožívali večery. Od té doby jsme byli velcí kamarádi. Byl nesmírně společenský, hrozně hodný a opravdu by se rozdal. Takového člověka je obrovská škoda. Moc na něj budu vzpomínat.

Štěpán Škorpil, legendární sportovní komentátor:

Kromě atletiky nás s Imrem spojovalo i to, že jsem se narodil 13. a on 14. dubna. Jen o deset let později. Proto jsme se zdravili: „Nazdar, skoro stejně rozený.“ V naší atletické rodině ho řadím mezi tři největší osobnosti, hned vedle Zátopka a dalších velikánů. S Imrem byla vždycky pohoda, nezkazil žádnou zábavu. Říká se, že k urostlým lidem se vzhlíží vzhůru, u něj to nebylo jen kvůli výšce. Byl to rovný chlap, což se dnes už tak často nevidí, a hlavně s ním bylo vždy příjemné pobýt.

Historek by byla celá řada, ale chystám knížečku a chci, aby tam zazněly poprvé, takže si je zatím nechám pro sebe. Jednu ale přece jen zmíním. Je mi líto, že si s ním už nikdy nedám kapurkovou, byla to taková naše tečka za všemi možnými večery. Naposledy jsme se takto sešli v Hustopečích, na setkání těch, kteří byli na mistrovství světa v Helsinkách v roce 1983. A že to bylo mistrovství světa! Tehdy jsme jako malé Československo skončili čtvrtí na světě. Se čtyřmi zlatými, třemi stříbrnými a dvěma bronzovými medailemi. Vzpomínám si, jak mi Imre ukazoval svou medaili, a snad poprvé v životě jsem ho viděl naměkko. Stáhlo se mu hrdlo, nebyl to ten nezdolný bourák, který dokázal zabojovat s čímkoliv.

A druhá věc: v roce 1984 porazil ve všech devíti přímých soubojích Němce Rolfa Danneberga. A právě Danneberg má olympijské zlato z Los Angeles. Medaili, kterou Imre kvůli bojkotu zemí východního bloku bohužel získat nemohl.

TEXT: Pavel Král, Jaroslav Cícha

FOTO: CPA a ASC Dukla

 

 

Velká obřadní síň strašnického krematoria byla v pátek 17. dubna zcela zaplněná. Český sport, kultura i veřejný život se přišly rozloučit s Imrichem Bugárem, legendárním diskařem, olympijským medailistou, mistrem světa a dlouholetým členem Dukly Praha, který zemřel 8. dubna 2026 ve věku nedožitých 71 let.

Smuteční obřad proběhl v důstojné atmosféře. Přítomni byli nejbližší členové rodiny, kteří společně s ostatními hosty uctili jeho památku. Vzpomínky na Bugárovu osobnost, sportovní kariéru i jeho pověstný humor zaznívaly prostřednictvím řečníků (v maďarštině a slovenštině promluvila také Anikó Rabay, starostka obce Ohrady, kde se Imrich Bugár narodil – pozn.), písní, fotografií i videomedailonku.

Nechyběly ani vojenské pocty, které podtrhly Bugárovu dlouholetou příslušnost k Armádnímu sportovnímu centru Dukla. Právě Dukla byla jeho sportovním domovem více než půl století.

Osobnosti napříč sportem i kulturou

Na poslední rozloučení dorazila řada významných osobností české atletiky, olympioniků, trenérů i představitelů sportovních svazů. Zmínit lze například Barboru Špotákovou, Romana Šebrleho, Jarmilu Kratochvílovou, Helenu Fibingerovou, Jiřího Kejvala, Martina Doktora či Libora Varhaníka. Nechyběli ani zástupci kulturního života, kteří s Bugárem sdíleli přátelství nebo spolupracovali na různých projektech.

Mnozí z nich připomínali jeho otevřenost a schopnost navázat kontakt s kýmkoliv. Od reprezentantů až po děti na sportovních akcích. Bugár byl pro mnohé nejen kolega, ale i rádce, parťák a člověk, který dokázal rozesmát i ve chvílích, kdy to nikdo nečekal.

V podobném duchu promluvil při pietním aktu také Pavel Benc, ředitel ASC Dukla. „Bugy byl veselý člověk, uměl bavit společnost a mezi lidmi se cítil dobře. Každá sklenička vína nebo frťan slivovice s ním chutnala. Až na něj dnes půjdete zavzpomínat, ať už mezi přáteli, nebo doma, připijte si a vzpomeňte na něj,“ uvedl.

„Každý lidský život je časově ohraničený. Ty už nám svůj čas nedáš. Až později si možná uvědomíme, že okamžik, kdy jsi v práci zaťukal na dveře, dveře se pomalu otevřely a do kanceláře vstoupila ohromná postava diskaře, která jemně pronesla ‚Slunce v duši‘, se už nikdy nevrátí. Ať ti tam nahoře slunce svítí po boku dalších velikánů sportu,“ doplnil procítěně.

Pietní místo na Julisce

Po skončení obřadu byly květiny a věnce převezeny na stadion Juliska, symbolicky k diskařskému kruhu, kde vzniklo pietní místo pro všechny, kteří se chtějí s Imrichem Bugárem rozloučit osobně a v klidu. Juliska byla jeho druhým domovem – místem, kde trénoval, pracoval a kde ho znaly celé generace sportovců.

Odkaz, který zůstává

Imrich Bugár patřil k nejvýraznějším osobnostem československé i české atletiky. Mistr světa, mistr Evropy, olympijský medailista, držitel českého rekordu, ale také člověk, který dokázal spojovat lidi a rozdávat dobrou náladu.

Jeho odkaz zůstává nejen v tabulkách, ale především v příbězích, vzpomínkách a generacích sportovců, které inspiroval.

Závěr obřadu doprovodila píseň Srdce nehasnou v podání Karla Gotta a Charlotte Elly Gottové, poté státní hymna, po níž přítomní povstali a dlouhým potleskem uctili památku atletické legendy.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Damián Vích z ASC Dukla si na Berlínském půlmaratonu výrazně vylepšil osobní rekord, když zaběhl 1:02:52 a posunul se na šesté místo českých historických tabulek. Oproti svému času z roku 2022 z Karlových Varů zrychlil o minutu a 31 sekund. V silné konkurenci obsadil 33. příčku.

Už v sobotu se na stejně dlouhé trati představil v Praze také jeho oddílový kolega Jan Friš. Na této distanci startoval teprve podruhé v kariéře, ale navázal na nedávný debut v Neapoli dalším zlepšením. Své italské maximum stáhl o 27 vteřin na 1:04:55 a poprvé se dostal pod hranici jedné hodiny a pěti minut. Ve startovním poli byl nejlepším Čechem.

Oba atleti armádního klubu jsou především kvalitními mílaři. Vích (na titulním snímku) je považován za specialistu na 3000 metrů překážek, kde časem 8:19,88 minuty drží od loňského roku český rekord.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

 

Před rokem skončil na halovém mistrovství světa v sedmiboji Vilém Stráský z ASC Dukla pátý, dnes v polské Toruni v osobním rekordu 6188 bodů se o jednu příčku posunul výše. Zlato vybojoval ve světovém rekordu Švýcar Simon Ehammer, triumfoval výkonem 6670 bodů a zlepšil o 25 bodů historické maximum Američana Ashtona Eatona z roku 2012.

Stráský se postaral zatím o nejlepší český výsledek na tomto šampionátu. Jedenáctý skončil druhý český vícebojař Ondřej Kopecký s 5772 body. Po prvním dnu až devátý, ale dnes se překonával. Na 60 metrů překážek si zaběhl sezonní maximum 7,88 sekundy, v tyči si zlepšil osobní rekord na 510 centimetrů, kilometr běžel v životním čase 2:33,25 minuty. Po šestém místě z roku 2024 a loňské páté pozici se znovu posunul vzhůru. Od medaile ho dělilo 57 bodů.

„Přesně takhle, jako byl ten druhý den, jsem si to nějak představoval. Jenom škoda, že ve stejném duchu to nebylo první den. Teď těch padesát bodů chybí. Příště jenom polepšit se ten první den a třeba to klapne,“ řekl Vilém Stráský.

Výsledky – sedmiboj: 1. Ehammer (Švýc.) 6670 bodů – světový rekord (60 m: 6,69 – dálka: 815 – koule: 14,87 – výška: 202 – 60 m př.: 7,52 – tyč: 530 – 1000 m: 2:41,04), 2. Baldwin 6337 (6,97 – 734 – 15,86 – 208 – 7,80 – 500 – 2:39,06), 3. Garland (oba USA) 6245 (6,93 – 758 – 16,21 – 214 – 8,21 – 470 – 2:43,43), 4. Stráský 6188 (6,94 – 735 – 14,24 – 193 – 7,88 – 510 – 2:33,25), …11. Kopecký (oba ČR) 5772 (7,07 – 742 – 14,53 – 190 – 8,31 – 460 – 2:44,04)

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

Český kladivář Volodymyr Myslyvčuk z ASC Dukla vyhrál výkonem 80,69 metru Evropský pohár v kyperské Nikósii. Poprvé v kariéře překonal osmdesátimetrovou hranici a v národních historických tabulkách se posunul na druhé místo za Vladimíra Mašku, který od roku 1999 drží český rekord hodem dlouhým 81,28.

Myslyvčuk o vítězství rozhodl hned prvním pokusem, kterým si vylepšil osobní rekord o dva metry a 66 centimetrů. Jeho daleký pokus nepřekonal ani stříbrný olympijský medailista z Paříže 2024 Maďar Bencé Halász, který za ním zaostal o 38 centimetrů. Myslyvčuk vylepšil stříbrnou pozici z loňska, kdy na Halásze nestačil. Třetí skončil Islanďan Hilmar Örn Jónsson s výkonem 78,03. Radost může Myslyvčukovi násobit i fakt, že se stal novým leaderem letošních světových tabulek, ve kterých přeskočil právě zmiňovaného Bencé Halásze.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Dva členové ASC Dukla, Ondřej Kopecký a Vilém Stráský, jsou v nominaci české výpravy na atletický halový světový šampionát, který se uskuteční od 20. do 22. března v polské v Toruni. Oba se představí v sedmiboji.

Chybí naopak mistr republiky Tomas Järvinen. Do vícebojů se totiž kvalifikovalo podle světového rankingu, kde je třeba v daném období dva dokončené víceboje a Järvinen se vloni potýkal se zraněním. Vilém Stráský bude navazovat na šesté místo z Glasgow a pátou příčku z Nanjingu a na HMS se tak představí už potřetí v řadě. Ondřej Kopecký má za sebou zatím jednu účast na HMS, a to v roce 2024, kdy skončil devátý.

Česká atletika čeká na cenný kov z halového světového šampionátu už dlouhých osm let. Naposledy získal  v Birminghamu v roce 2018 zlato čtvrtkař Pavel Maslák, jenž tehdy zkompletoval zlatý hattrick z globálního vrcholu pod střechou. Při následných HMS v Bělehradě 2022, Glasgow 2024 a Nanjingu 2025 pak naši reprezentanti na medaili nedosáhli.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA