Archiv rubriky: atletika

Barbora Špotáková, dlouholetá hvězda armádního klubu Dukla, se v úchvatné oštěpařské kariéře stala dvakrát olympijskou vítězkou (2008 v Pekingu, 2012 v Londýně), vlastní i bronz z Ria 2016. Je trojnásobnou mistryní světa a držitelkou nejlepšího výkonu všech dob (72,28 m), který zaznamenala v roce 2008 ve Stuttgartu při Světovém finále. Čtyři medaile, z toho jednu zlatou, přivezla z evropských šampionátů. Pětkrát vyhrála celkové hodnocení Diamantové ligy, je patnáctinásobnou mistryní České republiky.

Podívejte se do galerie, jak se z dívky stala světoznámá sportovní celebrita.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Světová rekordmanka a dvojnásobná olympijská vítězka v hodu oštěpem Barbora Špotáková oznámila ukončení veleúspěšné závodní  kariéry. Stalo se tak na setkání s novináři v restauraci u Pinkasů, kde s oblibou slavila své velké medaile.

,,Každá pohádka má svůj konec a tahle má nádherný happy end,“ řekla doslova dlouholetá hvězda armádního klubu Dukla, která na nedávném mistrovství Evropy získala krásný bronz.

Poslední vystoupení v oštěpařském sektoru absolvovala jedenačtyřicetiletá legenda ve čtvrtek v rámci finále Diamantové ligy v Curychu, kde skončila pátá výkonem 59,08 metru.

Po srpnovém návratu z Mnichova sice jednačtyřicetiletá matka dvou synů tvrdila, že si dá půl roku na rozmyšlenou, ale nakonec bylo rozhodování kratší. „Tělo mi jasně dávalo najevo, že je nejvyšší čas skončit,“ prohlásila světová rekordmanka a nejúspěšnější oštěpařka všech dob.

„Nějakou dobu mi už nadává, abych se k němu chovala líp,“ líčila situace, kdy trénink byl hlavně bojem o to, aby zůstala zdravá. „Člověk se pořád hlídá, aby ho někde nepíchlo. To už není zábava. Takhle unavená jsem nebyla ani nepamatuju.“

Poděkování lidem, kteří jí pomohli

Nezapomněla poděkovat lidem, kteří jí v kariéře nejvíc pomohli. V první řadě jmenovala rodiče a dlouholetého přítele Lukáše Novotného. „Na mé kariéře má velkou zásluhu trojice trenérů. S Rudou Černým jsem získala sedm medailí. On mi dal velkou školu,“ přiznala.

„Honza Železný mě zase přesvědčil, abych se oštěpu věnovala,“ zmínila legendu této disciplíny a rovněž světového rekordmana, který ji přivedla ke třem medailí. Tu poslední získala pod vedením Jana Tylčeho. „Spolu jsme zvládali dva roky covidu, což nebylo vůbec snadné. Jeho zásluhou jsem převezla bronz z Mnichova,“ ocenila.

Vyzdvihla řadu doktorů a fyzioterapeutů. „Těch lidí, kterým vděčím za dlouhou kariéru je nespočet,“ vyprávěla už bývalá atletka, která se chce nadcházejícím období věnovat hlavně synům. „Klukům je devět a čtyři. Cítím, že mě teď potřebují. Zjistila jsem, že už mi dělá větší radost, když sportují oni než já,“ přiznala.

Nevylučuje, že by se časem mohla uplatnit v atletice. „Ráda bych se angažovala na Dukle a předávala mladým sportovcům zkušenosti. Věřím, že jich mám dost a mám jim co předat. Nyní si ale potřebuji na chvilku vydechnout a nabrat energii.“

TEXT: ASC Dukla/lan/pk

FOTO: ČAS/Martin Edlman

Jakub Vadlejch obsadil druhou příčku ve finále Diamantové ligy. Vítěz elitního atletického seriálu z let 2016 a 2017 zapsal na mítinku Weltklasse v Curychu výkon 86,94 metru. Bronzový z letošního MS v Eugene a vicemistr Evropy v Mnichově se dostal nejdál ve čtvrté sérii. Porazil ho jen olympijský vítěz Níradž Čopra z Indie, který hodil 88,44.

Oštěpařská legenda, držitelka všech možných medailí a světová rekordmanka Barbora Špotáková skončila pátá, když druhým pokusem poslala oštěp do vzdálenosti 59,08 metru. Pětinásobná držitelka diamantové trofeje na Letzigrundu nenavázala na srpnový úspěch, kdy na ME překonala šedesátimetrovou hranici a získala bronzovou medaili. Vítězství výkonem 64,98 slavila Američanka Kara Wingerová.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: ČAS/Soňa Maléterová

Muži Dukly Praha jsou historicky jednoznačně nejúspěšnějším českým týmem. Potvrdili to i na zlatém tartanu v Chebu, kde získali ve finále mistrovství ČR atletických družstev již jednašedesátý titul. Jejich kolegyně z Julisky nechtěly zůstat pozadu a vybojovaly čtvrtou příčku.

Dukláci měli nejvyrovnanější kolektiv, když vybojovali deset vítězství z dvaceti disciplín. Získali 226 bodů, což bylo o devadesát víc něž druhé Brno. Výborné výkony předvedli Jiří Polák (20,97) na dvoustovce, Patrik Šorm (45,92) na dvojnásobné trati, Vít Müller (49,61) na 400 m překážek, sprinteři ve štafetě na 4×100 metrů ve složení Matyáš Koška, Jan Veleba, Jiří Polák a Pavel Maslák zaběhli nové české klubové maximum (39,33).

Mezi ženami slavily výhry Nikoleta Jíchová na 400 m překážek (56,16), trojskokanka Veronika Skalická (12,94), kladivářka Kateřina Šafránková (61,55) a oštěpařka Petra Andrejsková (55,24).

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

 

Minulý týden se tyčkař Jan Kudlička, český rekordman, držitel medailí ze světového a evropských šampionátů a třináctinásobný mistr republiky, loučil s kariérou na exhibici v Opavě, kde s atletikou začínal.

Brzy půjde do akce v dresu pražské Dukly, svého milovaného klubu, naposledy. Přesněji řečeno 4. září při mistrovství České republiky družstev v Chebu.

Jak se těšíte?

Vnitřně jsem se rozloučil už v Opavě. Jsem zaměstnancem Dukly, pokud ona má zájem, abych tam skákal, tak to pro ni rád udělám. Jede se na body. Udělám maximum, co půjde.

Duklu reprezentujete od roku 2009. Pouto je určitě srdeční…

Určitě. Nikdy jsem nechtěl fungovat v jiném klubu. Dukla je fenomén. Vnímal jsem to tak už v době, kdy jsem závodil za Opavu. Těšil jsem se, až se jednou stanu duklákem. Budu jím už celý život.

Exhibiční rozlučku jste absolvoval minulý týden v rodné Opavě. Jak jste si užil báječnou kulisu na Dolním náměstí?

Strašně moc. Tak akce se fakt povedla. Přišlo hodně lidí, kteří vydrželi až do večerní autogramiády. Z toho jsem byl mile překvapený.

Na stojanech jste překonal 507 centimetrů a skončil druhý. O výsledek ale asi moc nešlo, že?

Přesně tak. Byla v tom i trocha smutku, když si člověk uvědomí, že po tak dlouhé době opravdu končí. Vůbec jsem nevěděl, co od sebe čekat. Skákal jsem jen z deseti kroků, takže to nic extra být nemohlo.  Před akcí jsem měl spoustu zařizování. Tři dny jsem se vlastně nezastavil. Pro mě osobně bylo důležité, abychom si to hlavně užili. Výkon šel na druhou kolej.

Skočila si tam po dlouhé době i vaše manželka Jiřina, bývalá držitelka českého rekordu. Měl jste radost?

(směje se) Na dvou trénincích v Praze skákala líp. Ale přijela vlastně až v den akce. Čtyři hodiny seděla v autě a řídila. Pak ještě čekala, až skončíme my. Při třetím pokusu na 370 jsem měl spíše obavy, jestli by se na to neměla vykašlat. Nebylo už skoro vidět. Jinak si vedla velmi dobře.

Závod byl také vzpomínkou na někdejšího trenéra Jiřího Lesáka, který vás pro tuto náročnou disciplínu objevil…

Krásné začátky. Tréninky byly velice zábavné, proto jsem u atletiky také zůstal. Dělali jsme všechno.  Jedině tím můžete mládež udržet na stadionu.

Jste mimo jiné vicemistrem Evropy, máte i bronz z halového mistrovství světa. Třikrát jste startoval na olympijských hrách. Sportovních zážitků je nepočítaně. Ční některý nad ostatními?

Je fakt těžké vypíchnout jen jeden. Každý závod měl svůj příběh. Silných okamžiků byla spousta. Často se mi vybaví olympiáda v Riu 2016, kde jsem skončil čtvrtý.

A poměrně nečekaně bojoval o medaili…

Hlavně jsme tam s Michalem Balnerem udělali české tyčce výbornou reklamu, vždyť jsme se oba probojovali v silné konkurenci do finále.

Bronz tehdy nebyl daleko. Co scházelo?

Dařilo se mi dlouho skákat všechny výšky na první pokus, což je vždycky základ úspěchu. Shodil jsem až na 585. Američan s horším zápisem to dal, takže nezbývalo než jít na 593, což už bylo bohužel nad moje síly.

Roli tehdy hrály i nepříznivé podmínky, že?

Soutěž nám dvakrát přerušovali. Jednou kvůli rozbitým stojanům, podruhé kvůli dešti. Museli jsme opustit stadion, seděli v tunelu na zemi a čekali, kdy nás pustí zpátky. Únava se stupňovala, bylo to už moc dlouhé.

Jste držitelem českého rekordu 583 centimetrů. Kdy ho může někdo překonat?

(úsměv) Rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Teď v nejbližší době o tom přesvědčený nejsem. Pár let asi ještě vydrží.

Jak nahlížíte na současnou domácí tyčkařskou generaci?

My jsme na sebe postupně navazovali. Byla éra Štěpána Janáčka, Adama Ptáčka, Michala Balnera, pak jsem přišel já. Teď je to slabší. Vychovat šikovného tyčkaře nejde ze dne na den. Doufám, že se brzy někdo najde.

V čem nám svět utíká?

Asi v lepších podmínkách a zabezpečení. Venkovní stadiony jsou fajn, ale máme tady jen dvě haly, když nepočítám přetlakovou nafukovací na Strahově. To je hrozně málo.

S manželkou Jiřinou máte malé dcery Terezu a Barboru. Budou z nich jednou atletky?

To se teprve uvidí. Ke sportu je samozřejmě povedeme. Atletika s gymnastikou jsou strašně důležitým základem pro všechno. Pak už to bude na nich.

Co vaše plány do budoucna? Mohou se fanoušci těšit na Honzu Kudličku trenéra?

Nedovedu si zatím představit, že bych měl dělat trenéra na plný úvazek. Ani nevím, jestli bych to uměl. Možná tak ještě někomu poradit. Své budoucí uplatnění stále ještě řeším.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Ani ne pět dní po zisku stříbra na mistrovství Evropy v Mnichově se Jakub Vadlejch představil na mítinku Diamantové ligy ve švýcarském Lausanne. A znovu jeho oštěp letěl daleko. Přesněji řečeno na metu 85,88 metru. Dál hodil jen olympijský vítěz z Tokia Níradž Čopra z Indie (89,08).

Člen armádního klubu Dukla předvedl nejdelší pokus v páté sérii. Čopra zaútočil hned v úvodu. ,,Tělo je čím dál bolavější, už trochu schází odpočinek,“ říkal Vadlejch.  „Níradž byl dnes extrémně odpočatý. Měsíc nezávodil, měl navrch,“ poznamenal stříbrný medailista z Tokia v nahrávce pro média. „Čtyři hody přes 84 metrů pět dní po finále na Evropě, to je skvělé. Před tímhle závodem jsem neměl myšlenky na nic.“

Poslední podnik sezony jej čeká 8. září, kdy se v Curychu sejdou při finále Diamantové ligy ti nejlepší. ,,Chtěl bych to zakončit důstojně,“ pronesl odhodlaně.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Na slavnostní přivítání českých medailistů po návratu z atletického ME v Mnichově dorazila bronzová oštěpařka Barbora Špotáková s úsměvem, ale bez medaile. „Zapomněla jsem ji,“ sdělila suše jednačtyřicetiletá legenda.

„Dopadlo to stejně, jako když jsem si na kvalifikaci připravila ionťák, ale nechala ho stát na stole. Prostě jsem roztržitá,“ culila se dvojnásobná olympijská vítězka a světová rekordmanka, jejíž cenný kov na akci, které se zúčastnil i stříbrný z oštěpařské soutěže mužů Jakub Vadlejch, nakonec doputoval.

Následky sobotního finále závodnice Dukly ještě cítí. „Jednak rameno, levou kyčel, která blokuje nohu, a levý kotník. Logicky tyhle tři věci. To má asi každý oštěpař,“ líčila. „Teď si připadám extrémně bolavá, ale věřím, že se zvládnu dát dohromady na poslední dva závody sezony.“

Ohledně pokračování veleúspěšné kariéry, si nechává zadní vrátka. „Medaile by mohla být motor, zároveň i špunt za tím vším. Ale kdo ví,“ uvedla a zopakovala, že si nejspíš dá pár měsíců na rozmyšlenou.

To o deset mladší Vadlejch plánuje vydržet na nejvyšších příčkách co nejdéle. „Za poslední tři akce se mi podařilo získat tři medaile. To jsem si nedokázal ani představit a doufám, že v tom budu pokračovat,“ prohlásil druhý z loňských OH v Tokiu a třetí z červencového MS v Eugene.

Svěřenec světového rekordmana Jana Železného připomněl, jak je cesta k medailím náročná. „Musí se neustále dřít. Já jsem měl jako junior obrovský potenciál, ale z něj se pak musí vykřesat budoucí medailista,“ dodal další slavný duklák.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: ČAS/Tomáš Edlman

Dramatickou zápletku mělo finále oštěpařů na atletickém ME v Mnichově. Bronzový z mistrovství světa v Eugene Jakub Vadlejch tentokrát skončil druhý. V bitvě o zlato podlehl domácímu Němci Julianu Weberovi. Po bronzu Barbory Špotákové tak má Česko z této disciplíny druhý cenný kov. Další oštěpař Dukly Vítězslav Veselý skončil trochu smolně čtvrtý.

Vadlejchova chvíle přišla ve druhé sérii, kde jeho oštěp doletěl do vzdálenosti 87,28 metru, což znamenalo jasné vedení. Na první příčce se ale vyhříval jen do čtvrtých pokusů. Když přišla řada na domácí hvězdu a pořadí v čele se měnilo. Weberům projektil doplachtil na značku 87,66, a na to už česká jednička nedokázala odpovědět.

„Za medaili jsem hrozně rád. Je to další kousek do sbírky. Na druhou stranu mi ke zlatu chyběly jen nějaké decimetříky. Tak to ale je. Někdo musí být první a někdo poslední,“ vyprávěl Vadlejch v rozhovoru pro ČT.

„Myslím, že jsem se s finále popasoval dobře. Výkon přes 87 metrů má svou kvalitu. Prohrál jsem těsně,“ zmínil svěřenec Jana Železného rozdíl 38 centimetrů. „Příště zabojuju ještě víc. Tu hymnu si chci jednou nechat zahrát,“ dodal držitel stříbra z loňských OH v Tokiu a z MS 2017 v Londýně.

V pátých pokusech ze zadních pozic vystrčil růžky Veselý. Zlepšil se na 84,36 a dostal se před dosud bronzového Fina Lassi Etelätalu. Seveřan však prokázal srdce velkého bojovníka a zkušenému Čechovi přenechal díky výkonu 86,44 nepopulární bramborovou pozici.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: ČAS/Soňa Maléterová

Skvělá Barbora Špotáková v jedenačtyřiceti letech stále umí. Světová rekordmanka poslala v sobotním chladném večeru na olympijském stadionu v Mnichově oštěp za šedesát metrů (60,68), což jí v konečném účtování vyneslo krásný bronz. Nikol Tabačková obsadila solidní 8. místo, Nikole Ogrodníkové závod bohužel vůbec nevyšel.

Muselo je mrazit v zádech. Při představování si trio závodnic pražské Dukly a samozřejmě i jejich soupeřky vysloužily bouřlivé ovace fantastického publika.

Nádhera. Jenom to počasí… Pouhých sedmnáct stupňů. Štěstí, že necelou hodinu před závodem alespoň přestalo pršet.

Pozornost byla zákonitě upřena na světovou rekordmanku a dvojnásobnou olympijskou vítězku Barboru Špotákovou, která v jedenačtyřiceti letech házela možná své poslední velké finále.

Pohodové rozpoložení z vydařené kvalifikace si oštěpařská legenda přenesla i do samotného závodu. Už při rozcvičování z ní sálala energie. Ke všemu mohla po očku mrknout směrem k tribuně na své nejbližší, partnera Lukáše a dva syny. Nejdelší pokus jim předvedla v poslední sérii. A měl bronzovou hodnotu.

Předcházelo mu slušné drama. Průběžně třetí Špotákovou přehodila v páté sérii Srbka Vilagošová. O pouhý centimetr. Jenže legenda ženského oštěpu zmobilizovala všechny síly. Ukázala, jak velká je závodnice. Své maximum posunula na 60,68 metru a rázem v pořadí znovu poskočila na pódium. Jenže Srbka také zabojovala (62,01). Tím pádem se už čekalo jen na čtvrtou Maďarku Szilágyiovou. Ta naštěstí své maximum 60,57 nevylepšila a český kotel u sektoru mohl slavit. ,,Věděla jsem, že budu muset zatáhnout. Dala jsem do toho všechny síly, a i když to technicky zdaleka nebylo ideální, vyšlo to,“ komentovala napínavou podívanou hvězda armádního klubu Dukla. ,,Měla jsem tam dvě děti, tak jsem jim chtěla ukázat, jak se bojuje,“ usmívala se.

Fanoušci byli u vytržení. Trojnásobná olympijská medailistka jim už poněkolikáté připravila nádherný zážitek. ,,Namotivovalo mě, že medaile byla v dosahu.“

Vítězství slavila devatenáctiletá Řekyně Elina Tzengková (65,81), jen o rok mladší  je stříbrná Vilagošová. ,,A za nimi jednačtyřicetiletá bába. Budeme slavit, skandovat. Čekám velké věci. Přijela za mnou i maminka, prostě paráda,“ libovala si.

Pro Nikol Tabačkovou se jednalo o premiérové finále na velké mezinárodní akci. Mokrý sektor jí zpočátku nevyhovoval. Třetím pokusem se však našla. Náčiní z její ruky doplachtilo do vzdálenosti 57,93 a znamenalo krásný výsledek. Umístění v nejlepší osmičce.

Nikola Ogrodníková obhajovala stříbro z předchozího šampionátu v Berlíně. Jenže se trápila. Hodila jen 54,48 metru a ze sektoru odcházela se slzami v očích.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ČAS/Soňa Maléterová

Předvedl nejdelší pokus dne. Měřil 81,81 metru. Ale trefil se až napodruhé. ,,První hod jsem možná podcenil. Dráha byla mokrá, zbytečně rychle jsem nabíhal. Ten druhý byl už skoro na jistotu,“ komentoval stručně Jakub Vadlejch vítězství v oštěpařské kvalifikaci na mistrovství Evropy v Mnichově.

Stává se už pravidlem, že se na velké akce umí připravit. Důkazem budiž poslední medailové úspěchy. Na Hrách v Tokiu bral stříbro, z nedávného MS v Eugene přivezl bronz. Sektor olympijského stadionu mu navíc vyhovuje. ,,Přijde mi v pohodě. Když se povedou nohy, může to pěkně sednout.“

Z hvězdy armádního klubu Dukla sálá před nedělním finále pohoda. Umocňuje ji i přítomnost manželky s malou dcerou. ,,Je to moc hezké. Věřím, že jim v neděli při finále něco ukážu.“

Na rozdíl od chladnější páteční kvalifikace by se v neděli mělo oteplit. Vadlejchovi podobné počasí vyhovuje. ,,Dnes jsem poprvé v životě házel v elasťákách, tak je snad na finále zase sundám. Déšť mi vadí míň než zima.“

Do role favorita se pasovat nehodlá, v nabité sezoně už přeci jen cítí jistou únavu. ,,Tělo je bolavější,“ přiznává. ,,Na podobných akcích vždycky někdo překvapí. Je tady i Víťa (Veselý), který je velký závodník a samozřejmě i Němec Julian Weber. Čekám velkou bitvu, těším se na ni už teď.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla