Archiv rubriky: atletika

Co na tom, že včera oslavil už 40. narozeniny. Pořád umí poslat oštěp hodně daleko. Vloni na mistrovství republiky v Hodoníně uletěl Vítězslavu Veselému na značku 85,97 metru. Pět centimetrů za hranici platného veteránského rekordu jeho bývalého trenéra a oštěpařské legendy Jana Železného. Od 27. února spadá i Veselý do kategorie, v níž může usilovat o překonání tohoto letitého zápisu (Železný jej drží od roku 2006 z ME v Göteborgu).

,,Připomínají mu to snad úplně všichni,“ usmívá se jeho dlouholetý parťák z Dukly a současná česká oštěpařská jednička Jakub Vadlejch. ,,Každopádně se v jeho případě jedná o obrovský hnací motor připravit se na sezonu co možná nejlépe.“

Tradičně tomu napomáhá soustředění v Jihoafrické republice. Dvojnásobný olympijský medailista, mistr světa i Evropy o velkou publicitu nikdy nestál a nestojí, má rád svůj klid. I proto bude zajímavé sledovat, jak si po tréninkovém drilu na závodních akcích povede. ,,Výkonnost se s přibývajícími roky zákonitě snižuje. Víťa ale pořád umí hodit nějaké dva metry pod svůj osobák (88,34), což je úžasné. Sám jsem zvědavý, kam mu to letos poletí,“ poznamenal Vadlejch.

Bude se veteránský rekord Jana Železného (85,92 m) otřásat v základech? Nechme se překvapit.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

Foto: CPA

Nejlepším výsledkem atletů Dukly Praha na Czech Indoor Gala, halovém mítinku stříbrné kategorie World Indoor Tour, bylo celkové 4. místo Víta Müllera na 400 metrů (46.72).

Ve finále na 60 metrů potvrdil roli favorita Brit Jeremiah Azu, jenž prolétl rovinku za 6.58. Z českých sprinterů se dokázal mezi elitní osmičku probít pouze Jan Veleba, který se kvalifikoval časem 6.66 a stejný výkon zopakoval i ve finále, kde mu to stačilo na 5. místo.

Nejrychlejší kariérní čas si na čtvrtce zaběhla Nikoleta Jíchová (53.54), která byla třetí v běhu B (celkově sedmá). Na míli byl sedmý Jan Friš, jenž si z Ostravy odveze osobák 4:01.35.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

S manželkou Lucií prožili kouzelné Vánoce. Poprvé ve třech coby rodiče osmiměsíční dcery Emmy. Jakub Vadlejch potvrdil, že šlo u stromečku o výjimečné chvíle. ,,Trochu jsme měli strach, aby malá příchod Ježíška neprospala. Všechno ale vyšlo parádně. Byla hodná, celou dobu při všem asistovala, bavili jsme se my i ona,“ svěřil se nejlepší český oštěpař současnosti.

On sám tento čas miluje. Hlavně kvůli pohádkám. ,,Zbožňuju je,“ netají. ,,Vše, co se kolem Vánoc děje, mi je blízké. Ke všemu se jedná o nejméně náročné období v přípravě. Od trenéra máme volnou ruku. Konec roku si tak mohu vychutnat podle svého. Když si chci zatrénovat, tak jdu. Když chci ležet na gauči, ležím a koukám na televizi. Prostě si to užívám,“ říká s potěšením dvaatřicetiletý člen armádního klubu Dukla.

Pohádek i filmů běží spousta. Co nesmíte prošvihnout?

(směje se) Byl by to dlouhý seznam. Skvělou oddechovkou je třeba ,,Sám doma“.

Silvestra strávíte podobně jako Vánoce?

Sejde se širší rodina. Příchod nového roku oslavíme na chalupě. Nic extra velkého, ale v příjemné atmosféře.

Díky skvělé sezoně, kterou ozdobily medaile z mistrovství světa a Evropy i hod za devadesát metrů, jste zabodoval v různých anketách. Šlo vůbec udělat něco líp?

Stejně jako můj trenér Jan Železný jsem v tomto směru maximalista. Vždycky to jde ještě líp. Na druhou stranu je potřeba být pokorný a vážit si toho, čeho jsem dosáhl. Něco podobného se už třeba nemusí nikdy povést.

Musí hlavně sloužit zdraví, že?

Když jsem se sportem začínal, bral jsem ho jako určitou formu hry. Postupem času jsem se prodral mezi českou špičku. Je radost se tím bavit, dělat to pořád se stejnou vášní a ještě být úspěšný. K tomu ale potřebujete být fit. Zdraví je nejvíc.

První soustředění máte za sebou. Tělo tedy drží?

Ano. Klepu na všechno, co jde. Cítím se opravdu skvěle. Možná ještě lépe než vloni. Je ale fakt, že ostřejší příprava nás teprve čeká. V lednu tradičně pobudeme v Nymburku. Na řadu přijde těžká činka, a hlavně začínáme házet. Doteď jsme rameno spíše na zátěž připravovali.

Už se na oštěp klepete?

(úsměv) Užiju si ho dost. Bude to bolet. Věřím, že všechno ve zdraví zvládnu.

Tradičně také odletíte za teplem do Jihoafrické republiky. Chystáte nějaké novinky?

Jde o osvědčený model, není důvod něco měnit. Nepatrný rozdíl bude pouze v objemech.

Důvod?

Na rozdíl od loňské sezony mě čeká jediný vrchol, srpnové mistrovství světa v Budapešti. Není kam se hnát. Půjde o poklidnější období. Formu je potřeba vyladit na nejdůležitější akci.

Zákonitě by mělo být i více sil… Letos jste musel absolvovat dva šampionáty krátce po sobě, což dá oštěpaři pořádně zabrat, že?

To ano. Měl jsem ale natrénováno tak, že jsem si věřil na oba. Jeden vrchol samozřejmě dává větší šanci, že se člověk připraví na sto procent bez jakýchkoliv ústupků.

Takže to letos poletí za magickou devadesátku vícekrát?

Kéž by. Řekněme, že zatím mám na to házet stabilně za 87 metrů. Devadesátka je vždycky výjimečná. Základem je stabilizovat výkonnost na dlouhých metrech. Z toho pak může odletět životní hod.

Bronz z MS a stříbro z ME z vás zaslouženě znovu udělaly Atleta roku. Prestižní je rovněž anketa o nejlepšího armádního sportovce, v níž jste dvakrát po sobě skončil druhý. Kdy se stane Jakub Vadlejch duklákem roku?

(směje se) Z hlediska úspěchů jde o jednu z nejprestižnějších anket. Historicky ji vyhrávali zpravidla olympijští vítězové či mistři světa. Očividně je k tomu potřeba ten titul získat. Musím zabojovat.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA

Doma neměl konkurenci. Na krosovém mistrovství republiky v Rumburku se Jáchym Kovář prezentoval suverénním výkonem, který ho nasměroval ke snadné obhajobě titulu. Běžec Dukly Praha nyní touží velmi dobrou formu potvrdit. V neděli 11. prosince bude české barvy hájit v Turíně  na mistrovství Evropy.

,,Rád bych vylepšil umístění z předchozího šampionátu v Dublinu,“ má jasno šestadvacetiletý sympaťák.

Co v reálu tato slova znamenají? V Irsku skončil Kovář na 59. místě, nyní se touží přiblížit první třicítce, přestože startovní pole bude znovu abnormálně nabité. ,,Kros je velice oblíbený. Setkávají se v něm elitní běžci různých disciplín, od osmistovky po maraton. Důkazem budiž loňský triumf olympijského vítěze Jakoba Ingebrigtsena,“ připomíná zlaté vystoupení norské atletické hvězdy.

Do karet by mu mohl nahrávat profil s několika stoupáními, vždyť na nedávném mistrovství světa v Thajsku obsadil 10. místo v běhu do vrchu nahoru-dolů. ,,Kéž by,“ přeje si. ,,V propozicích to tak stojí, ale leckdy se vše mění. Těžší desetikilometrová trať mi sedí rozhodně více,“ přitakává.

Suverénní prvenství na domácím šampionátu jej příjemně potěšilo, druhému v cíli nadělil 51 vteřin! ,,Byla tam celá naše špička, tak velký náskok jsem opravdu nečekal. Mně se navíc hlavní část sezony kvůli vleklé respirační viróze příliš nepovedla. Nevěděl jsem, zda budu vůbec schopný se vrátit s dostatečnou výkonností. Ale povedlo se.“

Úspěch z Rumburku dodává Kovářovi zvýšené sebevědomí. ,,Před nemocí jsem se v trénincích cítil výborně, věřil si na zlepšení osobních rekordů na dráhových tratích. Zdraví mě bohužel přibrzdilo. Teď jsem zpátky. V příští sezoně se zaměřím na klasického steepla. Jsem přesvědčený, že čas může jít výrazně dolů,“ říká vytrvalec, jehož dosavadním maximem na 3000 metrů překážek je hodnota 8:40,40.

Teď před ním ale stojí výzva v Itálii.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Tomáš Edlman a Pavel Červinka

Může vykročit ze stínu, do něhož vklouzla vlivem okolností i trochu vlastní vinou. Pozornost se po odchodu legendy Barbory Špotákové z vrcholné scény bude na oštěpařku Nikolu Ogrodníkovou upínat mnohem intenzivněji. Zákonitě. Ve dvaatřiceti letech oplývá zkušenostmi, zdobí ji nádherný osobák 67,40 metru a především odhodlání naplno zúročit, co v ní dřímá.

Samotná závodnice armádního klubu Dukla chce být na roli Špotákové nástupkyně nachystána co nejlépe. ,,Mám obrovskou motivaci, i když si uvědomuju, že se po odchodu Báry ocitnu pod mnohem větším tlakem. Každopádně nechci, aby Česko přišlo o pověst ženské oštěpařské velmoci. Uvidíme, co z toho vzejde,“ říká vicemistryně Evropy z roku 2018.

,,Určitě bude zvláštní, že Bára v tom sektoru najednou nebude. Soupeřek je na světě dost. Každý rok se to mění. Někomu se daří víc, někomu míň. Ona ale byla stálicí, legendou. Pro atletiku toho udělala strašně moc. Ale takový je sportovní život,“ přidala osobní vyznání.

Letos nezářila, kvůli zdraví i technice

Ogrodníková letos nijak nezářila. Na mistrovství světa v Eugene skončila osmá (60,18 m), na evropském šampionátu v Mnichově až dvanáctá (54,48). Po sezoně, v níž se prala s technikou i délkou a intenzitou rozběhu, tedy měla o čem přemýšlet. S trenérem Janem Železným vše průběžně mapovali. ,,Úmysly byly jenom ty nejlepší. Správný timing ale bohužel nenaskočil,“ litovala. ,,Přibrala jsem pár kilo, byla silnější, rychlejší, ale v konci se vše nespojilo, jak jsme chtěli. Neletělo to. Proto jsme se rozhodli, že se vrátíme k původnímu, kratšímu rytmu,“ prozradila.

Na vině byly částečně i zdravotní trable. Ogrodníkovou sužovaly bolesti achilovek, trpěla záněty. Též doplácela na dozvuky prodělaných nemocí. ,,V Americe to na mě skočilo pár dní před závodem. Dokonce jsme zvažovali, zda vůbec nastoupím. Trenérovi jsem ale řekla, že jsem neletěla dvacet hodin, abych čekala další týden na cestu zpět. Vzhledem k okolnostem jsem ještě předvedla super výkon, vyždímala ze sebe, co se dalo.“

V Mnichově jí bohužel nevyšla obhajoba evropského stříbra z Berlína. ,,Šampionáty se konaly krátce po sobě. Nějaké následky nemoci v těle zůstat mohly, obzvláště v dnešní době, kdy se vším bojujete mnohem déle,“ vysvětluje možnou příčinu nezdaru.

Medaile na vrcholných akcích visely letos poměrně nízko. Žádné super výkony se nekonaly. ,,Štvalo mě, že jsem nebyla schopná hodit ,,blbých“ šedesát metrů. Furt jsem si v duchu říkala, že to není možné. Ale tak nějak se to v té naší disciplíně stane. I když se snažíte jakkoliv a máte natrénováno, tak to stejně neletí. Spojení s technikou je ohromně důležité. Bohužel jsem se v tomto směru hledala,“ přiznala.

Do přípravy s čistou hlavou

Momentálně už s čistou hlavou zahájila přípravu na novou sezonu, jejímž vrcholem bude srpnový světový šampionát v Budapešti. ,,V pauze mě dávala do kupy nová fyzioterapeutka. Změnily jsme určité vzorce související s možným přepnutím achilovek. Jsem odpočatá a zdravá. Hlavně aby to vydrželo,“ přeje si. ,,Teď absolvujeme ve Špindlerově Mlýně druhý týden hrubé přípravy. Děláme hlavně objemové věci. Tělo tím připravujeme na intenzivnější zátěž, která přijde později. Věřím, že v příštím roce ze sebe dostanu to nejlepší.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA