Po umístění v elitní desítce přišly emoce. Roman Koudelka snad už má za sebou období, kdy ho provázely zdravotní problémy a závodní nepohoda. V neděli se skokan na lyžích Dukly Liberec umístil v německém Wellingenu na deváté příčce a těší se na další starty.
„Je to krásný pocit. Dlouho jsem čekal a věřil, že můžu být zase v top 10. Cesta byla opravdu dlouhá, ale tohle za to stálo,“ líčil nadšeně čtyřiatřicetiletý reprezentant.
V sobotu se vám nepovedlo druhé kolo, znamenalo to pro vás zvýšenou motivaci pro nedělní závod?
V sobotu jsem asi moc chtěl dostat do první patnáctky, a to byla právě chyba. Druhý den jsem už snahu neřešil a skok si prostě užil. Soustředil jsem se jen na dvě věci, které musím dělat, a najednou to prostě letělo daleko.
Skákalo se v dešti, jak vás vodní přívaly ovlivňovaly?
Musel jsem se hodně překonávat a jít trochu do rizika. Hodně foukalo a pršelo. Měl jsem pocit, že nájezdová stopa a dopad byly v hraničním stavu. Naštěstí se nikomu nic nestalo.
Jak stopa vypadala?
Teklo v ní víc vody než při letních závodech. Pořadatelé pak museli nájezdovou stopu motorovou pilou nařezávat, aby ji trochu odvodnily. O to je pak sladší, že jsem dokázal takhle zabojovat a dobře to dopadlo.
Pomohl vám vítr?
Hodně se točil a foukal dost silně. Bylo to o štěstí, že zrovna mě vítr neubral. Ale skok měl vysokou kvalitu.
Jak jste úspěch rozebrali s reprezentačním trenérem Gajem Trčkem?
Původně jsem do Willingenu ani nechtěl jet, ale trenér mě přesvědčil, abych odcestoval, protože skoky na předchozím podniku v Zakopaném vypadaly pěkně. Byl proto rád, že to dobře trefil. Navíc ho těšilo, že se mi krásný výsledek povedl ve větrném závodě, protože takové podmínky nemám v oblibě.
Co vám kouč po závodě pověděl?
Bylo tam hodně emocí. Jedny z největších, co jsem ve sportovní kariéře zažil. Musím přiznat, že každému z nás ukápla nějaká ta slza… Je to potvrzení, že jsme se v létě vydali správnou cestou a dál po ní jdeme. Pro mě je to bonus navíc.
Věřil jste před sezonou, že po letech trápení doskočíte do elitní desítky?
Tušil jsem, že se nějaký dobrý výsledek dostaví. Už na podzim jsem skákal na slušné úrovni, ale dlouho to na druhá kola nevycházelo. Byl jsem určitě dost nervózní nebo moc chtěl. Naštěstí mě to nezlomilo. Věřil jsem, že se výsledky budou zlepšovat, ale že bych se dostal tak vysoko jako ve Willingenu, to mě nenapadlo.
Co vás čeká v nejbližší době?
Začíná zámořská část světového poháru, ale Ameriku vynechám. Přineslo by to hodně cestování. Rozhodli jsme se, že vyrazíme až na další podnik seriálu do Sappora. Proto zůstanu týden doma a budu trénovat.
Sníh však mizí i z hor. Bude vůbec možné někde skákat?
Vypadá to, že půjde jen o suchou přípravu v posilovně. Počasí je všude v Evropě abnormálně teplé. Přijatelné podmínky jsou asi jen v Planici, jenže tam se zrovna koná juniorské mistrovství světa. Proto poletíme do Japonska o něco dřív, abych tam před kvalifikací stihl nějakých pět nebo šest tréninkových skoků.
Jaké máte se Sapporem zkušenosti?
Dokázal jsem v Japonsku vyhrát a bylo tam i další pódiové umístění. Sapporo je pro mě příjemné. Těším se, ale má i svoje zápory. Cesta je taky zdlouhavá a náročná. Podmínky bývají proměnlivé, i tam dokáže vítr pěkně pozlobit.
TEXT: ASC Dukla/lan
FOTO: CPA
