Archiv rubriky: olympijské hry

Na svou pátou účast na olympijských hrách nebude skokan na lyžích Roman Koudelka vzpomínat v dobrém. Stejně jako na středním se mu nepodařilo mezi nejlepší třicítku postoupit ani na velkém můstku. V Predazzu obsadil až 42. příčku. Vítězství slavil Slovinec Domen Prevc.

Šestatřicetiletý Koudelka možná trochu doplatil na snížený nájezd. Před závodníkem liberecké Dukly totiž dolétl Kazachstánec Ilja Mizenych až za hranici 140 metrů a nájezd šel o jedno okno dolů. Svěřenec Lukáše Hlavy sice automaticky přičítal 10,9 bodu, ale metry byly i tak velmi krátké.

Věděl to i on sám. ,,Doufal jsem, že velký můstek bude takový, jak jsem ho znal z léta. Ale předělali ho. Nenašel jsem správný rytmus. Mrzí mě to. Po psychické i fyzické stránce jsem se cítil dobře. Věřil jsem, že by se to povést mohlo.“

Na snížený nájezd si nestěžoval. ,,Naopak, byla to výhoda. Podmínky mi hrály do not. Je to ale o tom skoku, a ten jsem udělal moc dopředu. Chyběla výška, a pak už to neodletí,“ nehledal výmluvy.

S můstkem v areálu Trampolino dal Ben se těžko sžíval už v trénincích. ,,Pocitově to bylo opravdu špatné. Pořád jsme se snažili něco změnit, aby si to sedlo lépe. Jsou tu strašně mírné nájezdy, žádný rádius. Já pak nedostávám impuls do těch nohou a nevím, jak začít. Hrozně jsem s tím tady bojoval. Jednou jsem se odrazil brzo, podruhé pozdě. Jeden skok už byl dobrý, ale zase šla stranou technika. Pral jsem se s tím,“ přiznal.

Na Predazzo tak Koudelkovi nezůstanou nejlepší vzpomínky, přesto nehází flintu do žita. ,,Tahle olympiáda mě fakt strašně mrzí. Bylo tady o nás postaráno skvěle. Je to pro mě velká kaňka. Jsem tu od toho, abych závodil, a ty skoky se nepovedly. Ale jede se dál a uvidí se.“

Za pátý start pod pěti kruhy byl přesto rád. ,,Už jsem to říkal mnohokrát. Jsem v tomhle směru na sebe hrdý. Člověku musí držet zdraví, musí mít výkonnost, aby se na takovou akci kvalifikoval. Ty nepovedené závody tady to kazí,“ nehledal výmluvy.

Budoucnost českého skoku na lyžích je i pro něho otázkou, tedy v mužské části. Nástupci se hledají delší čas. ,,Čekám, až se ke mně přidá někdo z mladých. Abych řekl pravdu, tak jich tam moc není, ale špatný zase úplně nejsou. Chce to čas, ale to se říká furt. Bohužel. Kluci končí kolem patnáctého, šestnáctého roku. A já bych k sobě nutně někoho potřeboval. I kvůli zdravé konkurenci. Táhnout to sám, je hrozně těžké i pro psychiku. Přesto věřím, že úplná tma českého skoku ještě nenastala a ani nenastane. Snad to půjde postupně nahoru,“ doufá v lepší zítřky rodák z Turnova.

Muži – velký můstek: 1. Prevc (Slovin.) 301,8 b. (138,5+141,5 m), 2. Nikaido (Jap.) 295,0 (140+136,5), 3. Tomasiak (Pol.) 291,2 (133+138,5), 4. Sundal (Nor.) 288,0 (136+135,5), 5. Hörl (Rak.) 286,9 (134,5+136), 6. R. Kobajaši (Jap.) 284,5 (131+138,5), …42. Koudelka (ČR) 107,7 (119).

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Bez vítězství, naopak na kontě čtyři porážky, to je bilance českých curlerů v úvodu olympijského turnaje v Cortině. Dnes ve svém jediném zápase nestačili na favorizovanou Velkou Británií. I když statečně bojovali a drželi krok, nakonec si připsali další porážku, se světovými jedničkami prohráli po deseti endech 4:7.

Britská čtveřice spolu hraje už od roku 2017, je první ve světovém žebříčku a bylo tedy jasné, že k vítězství by mohl vést jen zcela bezchybný výkon. A to se nestalo. Češi měli do zápasu dobrý vstup a dokonce i při výhodě britského posledního kamene mohli brát příslušníci ASC Dukla body. Soupeř však ukázal, proč patří mezi elitu a posledními dvěma hody otočil situaci, čímž se ujal vedení 2:0. Tým Lukáše Klímy při své výhodě posledního kamenu sice snížil jedním bodem, jenže v následujícím endu Britové znovu odskočili na 4:1.

Do přestávky favorit upravil skóre na 5:2. Po pauze se Klímovu týmu nepodařilo výhodu kamenu zužitkovat a bod brali znovu Britové. Výhoda posledního kamene sice zůstala na české straně, využít se ji ale podařilo jen částečně. Klíma měl rozehráno na zisk tří bodů, první hod mu však nevyšel podle představ a druhým zahrál tak, aby stav zůstal vyrovnaný v endu a český tým si uchoval hammer i do další části zápasu. V osmé endu se dočkal český tým po dlouhé době zisku dvou bodů a snížil na 4:6. Favorit si ale situaci pohlídal v předposledním endu a za pomoci výhody posledního kamene bral jeden bod.

Češi v samotném závěru potřebovali získat alespoň tři body, aby poslali zápas do extra endu. Britové si však postupně eliminovali české kameny a potvrdili výhru 7:4.

„Britové nastoupili dle očekávání do zápasu silně, využili každou naší chybu, dostali nás pod tlak a my se ve hře udrželi jen díky Lukášovým skvělým kamenům. Ve druhé půlce se trochu situace srovnala, my jsme přidali, Britové sem tam udělali nějakou drobnou chybu. Bylo škoda, že v některých endech jsme nedotáhli slibně rozehrané situace. Takže do desátého endu jsme šli o tři dole s výhodou, což ale proti takovému soupeři nestačí,“ řekl Lukáš Klípa.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Ve štafetě na 4×7,5 kilometru české běžkyně díru do světa neudělaly. Kvarteto ve složení Kateřina Janatová, Sandra Schützová, Anna Milerská a Anna Marie Jaklová skončilo v olympijském závodě v Teseru až na 11. místě. Z triumfu se po zajímavém průběhu, kdy favorizované Švédky na druhém úseku zbrzdily dva pády, překvapivě radovalo Norsko.

První klasický úsek obstarala za český tým Kateřina Janatová, jež se ve Val di Fiemme prezentuje vskutku výbornými výkony. To také potvrdila. Od startu byla vidět na špici. Díky tomu se vyhnula i brzkému hromadnému pádu v jednom z prvních sjezdů. ,,Byla jsem hned vedle Australanky, která šla k zemi. Jen jsem čekala, jestli mě vezme s sebou nebo ne. Ustála jsem to, ale viděla jsem, že to letí. Sníh byl měkký, bylo nás tam moc a ještě to bylo úzké,“ komentovala nepříjemnou situaci. Na předávku dorazila jako pátá se ztrátou jedenácti vteřin na Švédsko. ,,Jsem spokojená. Přijela jsem v kontaktu, takový byl plán.“

Sandra Schützová o kontakt s nejlepšími brzy přišla, nechtěla tempo přepálit. ,,Bála jsem se, abych do cíle nemusela jít pěšky. Myslím, že se mi síly rozvrhnout docela povedlo. Hodně se to ale roztrhalo, spoléhat jsem musela jen sama na sebe.“ Na trati se jí přihodil velmi pozoruhodný moment. Švédka Ebba Anderssonová při sjezdu v závěru druhého okruhu upadla tak nešťastně, že musela několik metrů jet po jedné lyži. Tu druhou s poškozeným vázáním držela v ruce, než jí servis doručil náhradní. Schützová tak dojela na stadion ve společnosti nešťastné Švédky. ,,Sjezdy jsou tady tak náročné, že se může stát opravdu cokoliv. Mně tady chyběly víc síly do kopců, rovina mi sedí líp. Ale nechala jsem tam všechno,“ konstatovala.

Anna Milerská si při předávce nečekaně užila přítomnosti hvězdné Fridy Karlssonové, která v Teseru vybojovala už dvě zlaté medaile. Ze záběrů kamer bylo znát, jak těžce Švédka nesla předchozí kotoulový karambol své krajanky. ,,Sledovala jsem to přímo vedle ní. Poté, co jsem to viděla, tak jsem měla ve sjezdech také strach. Párkrát i namále. Frida mi jinak rychle ujela. Neměla jsem ani v plánu, se jí alespoň chvíli držet. Byla by to moje smrt asi,“ usmála se dvacetiletá závodnice liberecké Dukly. Devátou pozici bohužel neudržela. ,,To mě trošku mrzí. Ve sjezdech se mi sekaly lyže, tam jsem hodně ztrácela,“ přiznala.

Finišmanka Anna Marie Jaklová přebrala pomyslný kolík na jedenácté pozici. Po celou dobu jela osamoceně. Další štafety byly daleko před ní nebo za ní. ,,Snažila jsem se to nevnímat. Chtěla jsem udržet solidní tempo, abych měla případně dost sil i do finiše.“ V kopci na trati ji vytrvale povzbuzoval otec Petr, což pro ni bylo hnacím motorem. ,,Byl slyšet, byl vidět. Super podpora, pomáhalo mi to. Holkám před sebou jsem se alespoň trochu přiblížila.“ Cílem dvacetiletá Jaklová projela rovněž jako jedenáctá. ,,Chtěly jsme jako tým víc, určitě do té desítky, a třeba i vyrovnat osmé místo z mistrovství světa. To se bohužel nepovedlo,“ mrzelo ji.

Ženy – štafeta (4×7,5 km): 1. Norsko (Fosnäsová, Slindová, Simpsonová-Larsenová, H. Wengová) 1:15:44,8, 2. Švédsko (Svahnová, Anderssonová, Karlssonová, Sundlingová) -50,9, 3. Finsko (Matintalová, Niskanenová, Ryyttyová, Joensuuová) -1:14,7, …11. Česko (Janatová, Schützová, Milerská, Jaklová) -5:13,8.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Bylo to nádherné rodeo. V cílovém prostoru se mohutně slavilo. Eva Adamczyková si zisk další olympijské medaile, tentokrát stříbrné, pod svahem v Livignu s celým týmem užívala. Ostatně jak to umí jen ona. ,,Je to super. Sama si za to můžu. Furt jsem si dělala srandu, že bych to stříbro chtěla, protože ho ještě nemám. Asi jsem si to zasloužila,“ smála se mezi novináři, když zkompletovala svou olympijskou sbírku medailí.

Celý den byl pro ni obrovsky náročný. Kvalifikace a následně vyřazovací jízdy ji stály hodně sil. ,,Před tou poslední jsem byla fakt už moc unavená. To teplo tady člověku docela vezme síly. Ale říkala jsem si, že už je to jen jedna jízda, že to tam musím nahulit za jakoukoliv cenu.“

I cesta pavoukem měla svou zvláštnost. ,,Normálně jsme zvyklí mít před rozjížďkami trénink. Tady jsme skončily kvalifikaci a až po dvou a půl hodinách jsme šly rovnou do té ostré jízdy. Osmifinále nebylo vůbec lehké, o šest setin jsem nemusela vůbec postoupit,“ vrátila se k jednomu z klíčových momentů.

Od čtvrtfinále si už situaci na trati více hlídala. ,,Prkno mi postupně zrychlovalo. Ve finále mi sice start nevyšel ideálně, odrazy také už na boulích nebyly nijak extra dobré. Za třetí zatáčkou se mi to však rozjelo jako blázen. Dokonce jsem si říkala, že nevím, co s tím budu dělat. Nakonec chyběly ke zlatu čtyři setiny. Ale můžu být jenom spokojená,“ rozplývala se. ,,Holky mi nic nedaly zadarmo, já jim taky ne. O to víc je ta medaile hodnotnější,“ pokračovala v hodnocení nádherného představení.

Jak je její zvykem, neopomněla myslet na fanoušky. ,,Doufám, že si to užili. Mohl to pro ně být zábavný závod. Pro mě tedy byl,“ usmívala se.

Poslední olympijskou medaili získala před osmi lety. Od té doby se disciplína výrazně posunula. ,,Člověk už nejezdí na pohodičku, vteřinu před ostatními. Holky se dotáhly. Takhle máte pocit, že si to víc zasloužíte, že to není tak jednoduché.“

Z pohledu veřejnosti i jí samotné se jedná o pohádku. Vždyť vloni touto dobou vůbec netušila, zda se po narození syna Kryštofa ještě na závodní svah vrátí. ,,V tomhle je to zvláštní. Nakonec jsem byla strašně ráda, že sem můžu jet. Věděla jsem, že nějaká očekávání ode mě asi jsou, ale byla tam ta pauza. Nebyla jsem tolik na očích. Ale když vám pak vyjde takhle kvalifikace, tak ta očekávání jsou jasná. I já jsem to chtěla prodat, protože jsem věděla, že na to mám. Jen jsem se musela soustředit sama na sebe a neřešit s kým jedu. Pošetřila jsem si to velké finále na správný čas. Na svěťácích mi unikalo. Jsem ráda, že to vyšlo právě tady, což je nejdůležitější.“

Že byla její rodina, tedy manžel Marek, syn Kryštof a další spřízněné duše přímo v dějišti, jen kvitovala. Zbytečně se nestresovala. ,,Byli tady kámoši, pomáhala jsem Markovi s malým. Šli jsme se občas projít. Neměla jsem ani čas přemýšlet nad závodem. Moc mi to pomohlo.“

Po finálovém dojezdu byl malý synek paradoxně v jiném táboře. ,,Marek ho odložil někde u Britů, aby mě viděl. Kryštof měl namalovaný malý knírek. Nemá z toho vůbec rozum. Nikdy jsem neměla na olympiádě tolik fanoušků a kamarádů. I mezi posledními boulemi, jak jsme skákali, tam ti fandové byli. To ještě víc člověka nažhavilo, aby ještě zadupal do toho cíle. Zkrátka fantastické,“ ocenila podporu českého tábora dlouholetá hvězda Armádního sportovního centra Dukla.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

U všech velkých úspěchů Evy Adamczykové, dříve Samkové, stál trenér Marek Jelínek. A i dnes si mohl vychutnat radost z olympijské medaile, česká snowboardcrossařka stříbrem zkompletovala svou olympijskou sbírku. Jelínek přitom věří, že kariéra nyní dvaatřicetileté členky ASC Dukla zdaleka nekončí.

Závod prožíval velmi intenzivně. „Bylo to peklo. Nervozita obrovská, jede se ve čtyřech a Evka toho letos nemá tolik odjeto. A má za sebou tři návraty během posledních čtyř let. Bylo to hrozně složité období – zlomené kotníky, božský návrat, tančení a zase návrat, těhotenství, rok a půl bez ježdění a další návrat. Je to bohyně. Byli jsme nervózní všichni, ale máme to za sebou,“ řekl bezprostředně po závodě.

Olympijská trať v Livignu byla mimořádně dlouhá. „I Evka říkala před finále, že toho má dost. Na Světovém poháru nikdy nemáme kvalifikaci i závod v jednom dni. A nikdy nemáme třicet dva závodnic. Bylo to extrémně moc jízd, navíc ve výšce a na tak dlouhé trati – a Evka to zvládla,“ pokračoval Jelínek, který kdysi tvrdil, že matky netrénuje.

„Ale změnil jsem názor. Došlo mi, že těhotenství není nemoc a mateřství není zranění. Navíc tratě se změnily. Jsou hladší, plynulejší, méně nebezpečné, i když už ne tak technické. V Livignu jsme neviděli jediný pád. Je to jiné. A já sám sebe přesvědčil, že ji trénovat budu. Když mi oznámila tu skvělou novinu, že čeká miminko, řekl jsem jí, že pokud se vrátí, budu tu pro ni. A ona se naštěstí vrátila.“

Jak trenér hodnotí její olympijské starty? „V Soči jezdila tak, že jsem se tehdy vsadil, že vyhraje kvalifikaci o tři vteřiny. Třikrát zabrzdila, takže to bylo ‚jen‘ o dvě a půl. V Koreji jsme si taky mysleli, že vyhraje, ale nevyšla nám máza a po těžkém boji se ze šestého místa dostala na třetí. A tady? Jezdila úplně v pohodě, vyzrále, bylo to jiné. Měla nejtěžší konkurenci, ty mladé holky jsou neskutečně dobré. Vyšla taktika, technika, máza, a hlavně Evčin klid. Nedělala chyby a jízdu od jízdy se zlepšovala.“

Konkurence se podle něj za roky výrazně proměnila. „Je to obrovská změna. V Soči byla technicky úplně jinde než ostatní. Teď spoustu věcí dělají jiné holky lépe. Ale Evka to dobře nakombinovala, máme trochu jiná prkna a možná víme ještě něco navíc, co jí může pomoct být rychlejší.“

Klíčové bylo, že Adamczyková působila vyrovnaně. „Mě to nepřekvapilo. Evka je v tom skvělá a mateřství jí pomohlo. Měla tu celou rodinu, a to bylo znát. Když jsme byli na soustředění a v Číně, bylo vidět, že bez rodiny to není ono. Rok jste s dítětem a pak máte na týden odjet – to je brutálně těžké. Ale tady to sedlo jak p… na hrnec, bylo to boží,“ usmál se Jelínek.

Dobře si uvědomuje i náročnost kombinace sportu a rodiny. „Z mého pohledu se s ní jako s maminkou pracuje ještě lépe. Je dospělejší. A rozhodně není na konci svých možností. Nepředváděla tady ježdění, jaké by zvládla při standardním tréninku. Ještě asi pojede dva závody Světového poháru, chce s námi i do Kanady. A pak to bude na ní, jestli bude pokračovat. Já bych si to moc přál – v uvozovkách tak stará není. Třem olympijským vítězkám před ní bylo šestatřicet. A Evka rozhodně nevypadala, že by byla na dojezdu kariéry,“ uzavřel.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz

Je to tam. Po vyhrané kvalifikaci excelovala snowboardcrossařka Eva Adamczyková také ve vyřazovacích bojích. V olympijském závodě v Livignu si nakonec dojela pro nádherné stříbro a zkompletovala tak svou sbírku. V Soči 2014 brala zlato, o čtyři roky později v Pchjongčchangu bronz. Lepší byla pouze Australanka Josie Baffová. Debutantka pod pěti kruhy Karolína Hrůšová vypadla v osmifinále.

Adamczyková, hvězda ASC Dukla, dokázala po návratu po mateřské dovolené, že ve své disciplíně stále patří mezi absolutní světovou elitu.

Zaskvěla se již v kvalifikaci, kterou jasně vyhrála. Nejblíže k ní byla Francouzka Lea Castaová. Juniorská mistryně světa a loňská vítězka Světového poháru se však po dobrém startu propadla a ztratila na Češku půl vteřiny. Další z favoritek Baffové se naopak kvalifikace nepovedla. Australská vítězka středečního tréninku a druhá v pořadí SP po chybě ve střední části obsadila až 17. místo, což však znamenalo, že byla jednou ze soupeřek Adamczykové v osmifinále. A obě se poté potkávaly až do finálové jízdy. Do vyřazovací fáze vyjela Adamczyková s číslem jedna a mohla si tak vybírat startovní pozici ve všech jízdách.

Druhá z českých zástupkyň Hrůšová musela absolvovat obě kvalifikační jízdy. V první nabrala manko 3,75 sekundy a o jedinou příčku se nevešla do elitní dvacítky. Na druhý pokus se sice talentovaná juniorka zlepšila o více než vteřinu, ale i to stačilo k postupu mezi 32 nejlepších.

V osmifinále měla Adamczyková parádní start a společně s další favoritkou Baffovou se lehce vzdálily soupeřkám. Na obě ženy se ještě tlačila Američanka Schnorrbuschová, měla silný finiš, ale na druhou Adamczykovou o šest setin sekundy nestačila. V sedmém osmifinále se Hrůšová po startu zařadila na druhou příčku za Rakušanku Zerkholdovou. Následně se zezadu začala přibližovat Rakušanka Fischerová, která Hrůšovou ve druhé části trati předjela a v cílové rovince si už postup pohlídala.

Ve čtvrtfinále měla Adamczyková opět velmi dobrý start, kde odjela všem svým soupeřkám. Vše se postupem času začalo vyrovnávat, jenže česká reprezentantka před sebe nikoho nepustila a slavila postup do semifinále, spolu s ní šla i Baffová. Naopak vedoucí žena Světového poháru Charlotte Bankesová skončila.

V semifinále se Adamczyková zařadila po startu na druhou pozici, v čele jela Baffová, která semifinále ovládla. O druhé místo to byl ohromný boj. Ten Adamczyková zvládla, když za sebe odsunula Julii Niraniovou-Pereirovou z Francie.

A drama vyvrcholilo finálovou jízdou se šťastným koncem pro českou závodnici. Po startu se usadila na třetí pozici za Baffovou a Švýcarkou Noemie Wiedmerovou. Tu se jí podařilo po výborně zvládnuté klopence předjet a v cílové rovnice mohutně stahovala nakonec i zlatou Baffovou, za níž nakonec zaostala o pouhé čtyři setiny sekundy. Stříbro ale bylo její. Bronz patří domácí Michele Moioliové.

Spokojená byla i Hrůšová

„Měla jsem v rozjížďce fakt dvě hodně dobrý holky a to vyvážení zde fakt funguje. Prostě to nevyšlo, nebylo to na postup, ale celkově jsem spokojená. Beru to jako každý jiný závod, jsou to zkušenosti, byla tu podobná konkurence jako na Světových pohárech, stejně jako kvalita tratě,“ řekla osmnáctiletá Karolína Hrůšová. V dalších chvílích fandila Evě Adamczykové. „Mně se hrozně líbí její přístup k tomu sportu a je super, že si dokáže pustit k tělu co potřebuje. To bych se také chtěla naučit.“

Výsledky:

1. Baffová (Austr.), 2. Adamczyková (ČR), 3. Moioliová (It.), 4. Wiedmerová (Švýc.), 5. Zerkholdová (Rak.), 6. Niraniová-Pereiraová (Fr.), …22. Hrůšová (ČR) – vyřazena v osmifinále.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz

Ve velmi dobrém světle se v olympijském závodě na 10 kilometrů volnou technikou s intervalovým startem předvedli na stadionu v Teseru čeští běžci na lyžích. Michal Novák obsadil velmi pěkné 11. místo, mladík Matyáš Bauer pak překvapil 13. příčkou. Na trůn šampiona znovu usedl fenomenální Nor Jahannes Hösflot Klaebo. Ziskem osmého zlata se vyrovnal nejúspěšnějším sportovcům v historii zimních her.

Devětadvacetiletý Novák na vítěze ztratil jen minutu a jednu vteřinu. Přesto nebyl úplně spokojen. ,,Ve finále tenhle výsledek asi beru. Je to takový lepší průměr. Snažil jsem se soustředit především na výkon v technice, a v tomhle směru jsem lehce nespokojen. Ale byl to hrozně náročný okruh, stejně tak podmínky. Zase bylo velké teplo, síly rychle ubývaly,“ poznamenal k pocitům.

Podle rodáka z Karlových Varů měli výhodu závodníci s nižšími čísly. ,,Trať s přibývajícím časem hodně měkla a zpomalovala se,“ doplnil.

Velmi si naopak pochvaloval atmosféru a české fanoušky kolem trati. ,,Je jich tady hodně. Do kopců jejich hlasivky hodně pomáhají. Jsem rád, že mají o náš sport zájem.“

Johannes Klaebo získal v Teseru už svou třetí zlatou medaili. ,,Znovu podal fenomenální výkon. Myslím si, že měl opět výborné lyže, ale excelentní je i v tom, že v maximálním vypětí udrží skvělou techniku a odjíždí mu to. Já v převedení síly ještě dost ztrácím,“ řekl na rovinu.

Upřímný byl i při hodnocení lyží. ,,Trošku jsem cítil, že jsou do odrazu takové líné. Nohy jsem za sebou občas tahal. To ale vůbec neznamená, že by jely pomalu nebo rychle. Objektivně nemám moc srovnání, protože jsem v trati s nikým moc nejel.“

Životní den měl v pátek 13. dvacetiletý mladík Matyáš Bauer. Třinácté místo je na světové akci jeho kariérním maximem. ,,Super výkon a hlavně výsledek. V hlavě jsem nosil plán, a ten si povedlo dodržet,“ liboval si.

Bauer byl pomalejší než Novák jen o 3,6 vteřiny. Možná vydělal i na nižším startovním čísle (15). ,,S touto distancí jsem poslední roky velmi bojoval. Byla mou nejslabší disciplínou. Teď to konečně vyšlo. Vypadá to, že jdeme správnou cestou, Náročná letní příprava se úročí,“ poznamenal.

I přes výborný výkon se musel vypořádat s krizí, a to hned v úvodním ze tří okruhů. ,,Od prvního metru do třetího kilometru,“ usmál se syn běžecké legendy Lukáše Bauera.

Ten si jeho povedené představení nenechal ujít. Fandil mu s celou rodinou a nejbližšími přímo na okruhu. ,,Stál hned na prvním kopci, takže mě za závod viděl tak pětkrát. Dříve u mě platilo, že když přijela rodina, tak se mi moc nedařilo. Doufal jsem, že to dnes prolomím a povedlo se. Ke všemu v pátek třináctého,“ těšilo Bauera po životním běhu.

Tuž bojoval o přežití

Do závodu zasáhli také Mike Ophoff (45.) a Jiří Tuž (55.).

Šestadvacetiletý Ophoff se při druhém olympijském startu v kariéře necítil bůh ví jak dobře. ,,Pral jsem se s tím. Rozjel jsem se až ke konci,“ konstatoval. I tak si dokázal užít mocné povzbuzování fanoušků. ,,Hlavně na tom dlouhém kopci vzadu, kde jsem byl sám, mě tohle moc pomohlo. Trochu jsem to asi přepálil, ale závěrečné kolo jsem už zvládl podle představ.“

Od Jiřího Tuže se po úžasném 5. místu ve sprintu čekalo víc. Desítka v Teseru mu však vůbec nesedla. ,,Asi jsem ještě pořádně nezregeneroval. Od druhého kilometru jsem se cítil dost strašně. Už tam jsem tušil, že to nebude úplně dobrý závod, ale boj o přežití. Když fyzicky nemůžete, je strašně náročné držet techniku. Celý projev se rozpadne. Prostě jízda nic moc. Velmi mě ale potěšil Matyáš Bauer, který jel skvěle,“ pochválil svého kamaráda a vrstevníka.

Výsledky:

Muži – 10 km volně: 1. Klaebo (Nor.) 20:36,2, 2. Desloges (Fr.) -4,9, 3. Hedegart -14,0, 4. Amundsen -24,0, 5. Nyenget (všichni Nor.) -27,3, 6. Musgrave (Brit.) -30,1, …11. Novák -1:01,0, 13. Bauer -1:04,6, 45. Ophoff -2:10,9, 56. Tuž (všichni ČR) -2:37,2.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Těsně za TOP 10 skončila v dalším olympijském závodě běžkyně na lyžích Kateřina Janatová. Na volné desítce obsadila velmi pěkné 12. místo. Dominantní vítězství slavila Frida Karlssonová ze Švédska, která stříbrné krajance Ebbě Anderssonové nadělila 46,6 vteřin. Janatová na ni na trati v Teseru ztratila 1:29,4 minuty.

Jindy by tak hezký výsledek brala všema deseti. Tentokrát to tak nebylo. ,,Není se za co stydět, ale rozhodně jsem si na tenhle závod věřila víc. Když pominu Fridu Karlssonovou, tak to tam bylo pěkně nasekané,“ komentovala konečné pořadí, v níž ji od osmé Kanaďanky Alison Mackieové dělilo necelých 12 vteřin. ,,Už jsem v letošní sezoně zajela lepší desítky,“ měla jasno.

V Teseru absolvovaly běžkyně tři různé okruhy, což je poměrně nezvyklý jev i vzhledem k orientaci. ,,Přemýšlela jsem nad tím hodně. Musela jsem být připravená, abych si to zautomatizovala. Ale zvládly to snad všechny holky, každý si to na dával pozor,“ poznamenala.

Trať byla kvůli tvrdosti a ledovatosti hodně nasolená. ,,Bylo to dobré, perfektně připravené. Chvíli mi ale trvalo, než jsem se s lyžemi sžila.“

Mezičasy jí dávaly za pravdu. Na necelém pátém kilometru figurovala členka ASC Dukla na patnácté pozici. ,,Měla jsem občas respekt ze sjezdů. Bylo to tam dost ledovaté. Nechtěla jsem udělat fatální chybu, abych nespadla a neztratila hodně vteřin. Ale asi jsem to víc pustit měla,“ přemítala.

Přesto dokázala své tempo stupňovat. ,,Věděla jsem, že ten začátek nebyl nic moc. Tam jsem ztratila víc, než bych si představovala. V dalším průběhu jsem cítila, že se to zlepšuje.“

Po třetím závodě ve Val di Fiemme se cítí trochu unaveně. ,,Není to úplně hrozné. Nejely jsme dvacítku, ale jen desítku. Energie znovu přijde. Už jsem zvyklá.“

Těší se především na závěrečnou padesátku. ,,Hlavně musím zůstat zdravá,“ přála si.

Pocta pro Milerskou, startovala mezi hvězdami

Další české závodnice skončily až v šesté desítce. Anna Milerská byla 53., Anna Marie Jaklová 54. a Barbora Havlíčková 55.

Dvacetiletá Milerská prožila specifický závod. Na startu se totiž ocitla ve společnosti pozdější vítězky Fridy Karlssonové a skvělé Američanky Jessie Digginsové (3.). ,,I tak jsem si to užila. Měla jsem štěstí na los. Od začátku jsem věděla, že jim nemůžu konkurovat. Zbytečně bych to přepálila. Brala jsem to jako poctu. Frida mi rychle zmizela, Jessie mě brzy předjela. I tak mám ze svého výkonu radost, trať byla skvěle připravená, odjíždělo to.“

Její vrstevnice Jaklová na tom byla podobně. Třicet vteřin před ní vyběhla do trati silná Rakušanka Therese Stadloberová (7.), za ní Karoline Simpson-Larsenová z Norska, jež nakonec obsadila šestou příčku. ,,Snažila jsem se to nevnímat. Therese jsem neviděla vůbec, Karoline mě dojela asi po kilometru a půl. Udržela jsem se s ní jen z kopce dolů a chvilku na přechodu,“ říkala s úsměvem. ,,Je znát, že jsou to holky z nasazené skupiny. Já jen doufám, že jim někdy budu moci konkurovat.“

Naopak mezi prvními vyrazila na trať Barbora Havlíčková. ,,Skateová desítka je obecně moje slabší disciplína. Líp se cítím v klasice. Ta trať je tady extrémně náročná. Navíc se mi vůbec nezávodí dobře v tomhle vedru. Počítala jsem, že budu občerstvovat a zchlazovat se. Ale nepovedlo se. V jednom okamžiku jsem si tam musela ze země zvednout sníh, abych trochu obživla,“ přiznala v cíli. ,,Bojuju tady se sjezdy, tam hodně ztrácím. Mám v tomhle blok, který bude třeba odbourat,“ svěřila se.

Překvapily jí i tři okruhy, na nichž se olympijský závod uskutečnil. ,,Není to normální. Podobné je to ve Falunu, kde vás to ale dobře vede. Tady bylo důležité se opravdu soustředit. Rozhodnutí, kam zrovna odbočíte, bylo na vás. V průběhu závodu se to na trati motalo, někdo jel doprava, někdo doleva. Na  čtyřech místech se pak všichni potkávají. Nic jednoduchého na orientaci,“ přidala další postřeh pětadvacetiletá běžkyně liberecké Dukly.

Výsledky:

Ženy – 10 km volně: 1. Karlssonová 22:49,2, 2. Anderssonová (obě Švéd.) -46,6, 3. Digginsová (USA) -49,7, 4. Slindová -53,0, 5. H. Wengová -56,9, 6. Simpsonová-Larsenová (všechny Nor.) -1:08,0, …12. Janatová -1:29,4, 53. Milerská -3:21,4, 54. Jaklová -3:24,9, 55. Havlíčková (všechny ČR) -3:29,2.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Čeští snowboardcrossaři Kryštof Choura a Radek Houser, oba členové ASC Dukla, se na olympijských hrách v Livignu  dostali do vyřazovacích bojů. Prvně jmenovaný došel až do čtvrtfinále, což lze považovat za slušný úspěch.

V dopoledních rozřazovacích jízdách skončili oba ve třetí desítce. Na svahy se vraceli po zraněních a shodně zajeli v úvodní části kvalifikace velmi podobně. Tím, že se nevešli do elitní dvacítky, měli ještě možnost reparátu. Choura se zlepšil a časem 1:09,24 obsadil celkově 24. místo. Houser skončil výkonem 1:10,33 na 29. místě.

V osmifinále slavil Choura postup. Před ním dojel jen favorizovaný Rakušan Jakob Dusek, český reprezentant porazil stříbrného z Pchjongčchangu 2018 Jarryda Hughese z Austrálie a Glenna de Bloise z Nizozemska. Právě před posledně jmenovaného se Choura dostal chytrým manévrem v zatáčce, pak už si druhou pozici pohlídal.

Cesta olympijským závodem pro něho skončila ve čtvrtfinále. Trojice soupeřů byla nad jeho síly.

„Výsledku si vážím neskutečně. Před měsícem, když jsem se dozvěděl, že nebudu s tím prsním svalem moci asi vůbec závodit, tak to byl pro mě šok, protože jsem se necítil úplně nejlíp. Tady jsem se s klukama držel na startu a jak jsem se dostal do té šestnáctky, tak to bylo opravdu neskutečné. Věci hrály proti mě, takže se jedná o úžasný výsledek,“ rozplýval se svěřenec Marka Jelínka. „Ve čtvrtfinále jsme zvolili taktiku, kdy jsem se snažil vyvážet a věřil, že ve čtvrté klopence udržím rychlost a budu mít možnost soupeře předjet. Nebyl to jen prsní sval, ale i rameno. co mě limitovalo. Síla na startu nebyla taková, kterou jsem měl dříve. Víc udělat nešlo,“ svěřil se Choura.

Houser na postup svého týmového kolegy nenavázal a ve svém osmifinále dojel na poslední čtvrté pozici. Od startu držel třetí místo, pak se ale ještě o místo propadl.

„I tak je to skvělé. Já si nepřipouštěl, že na olympiádě jsem dokud neodstartuji, protože minule to vůbec nevyšlo a s tím mým zraněním jsem byl takový opatrnější. Těch tréninků tady bylo docela dost a riziko zranění je velké. Jsem rád, že jsem to vydržel, ale mrzím mě to ježdění, protože si myslím, že umím jezdit lépe, techničtěji a samozřejmě rychleji. Věřím, že to olympiádou nekončí,“ poznamenal Houser.

„Měl jsem prostor dva měsíce se věnovat fyzické kondici, takže ta byla dobrá a to zraněné koleno mě také nelimituje. Je stabilní, já se cítím dobře, jenom ta důvěra pocitu na prkně, to mi dneska chybělo. Jsem rád, že olympijskou trať jsem zvládl ve zdraví, jen ten výsledek mě trochu mrzí,“ dodal Houser.

Výsledky:

Snowboardcross – muži: 1. Hämmerle (Rak.), 2. Grondin (Kan.), 3. Dusek (Rak.), 4. A. Chollet, 5. Bozzolo, 6. J. Chollet (všichni Fr.), …15. Choura – vyřazen ve čtvrtfinále, 31. Houser (oba ČR) – vyřazen v osmifinále.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Bobwithcamera

Ester ledecká musela na olympijských hrách spolknout další hořkou pilulku. Po zklamání ze snowboardingu, přišlo i na lyžích. V super-G na svahu v Cortině d’Ampezzo upadla a závod nedokončila.

Nebyla sama. Před ní se do cíle nedostaly Němka Kira Weidle-Winkelmannová, Rakušanka Mirjam Puchnerová či Němka Emma Eicherová. Po české hvězdě nezvládla nástrahy tratě ani favorizovaná Italka Sofia Goggiaová.

Třicetiletá Ledecká startovala s číslem 8. V té chvíli vévodila pořadí další Italka Federica Brignoneová. Ledecká, členka ASC Dukla, úvodní část zvládla. Na druhém mezičase dokonce stahovala, když její manko činilo pouhých 21 setin. Poté však začala kupit chybičky a ztráta se navýšila na 68 setin. V závěrečné části náročné sjezdovky Olimpia delle Tofane po skoku nedopadla ideálně, rozhodila se a skončila v pádu.

K vážnějšímu zranění naštěstí nedošlo. Ledecká sjížděla k tribunám na lyžích, pouze se držela za bolavou ruku. Z její tváře ale bylo znát viditelné zklamání.

,,Těsně před závodem jsem se při rozjížďce zranila. Měli jsme s týmem asi jen 40 minut na to, abychom tu situaci řešili. Abych se oblékla a jela na start.  I přes veškerou snahu doktora Hospodára a fyzioterapeuta Ládi Poláška, jsem jela ve velkých bolestech omezujících pohyb. Nebylo to ono,“ povzdechla si trojnásobná olympijská šampionka v nahrávce pro média. ,,Jak říká můj děda (Jan Klapáč – bývalý slavný hokejista – pozn.), to ke sportu patří. Je to bohužel tak. Teď mám v plánu vyrazit za panem profesorem Kolářem do Milána, aby se na mě podíval. Uvidíme, jak rychle se dám do pořádku. Na základě toho přijdou další plány,“ doplnila. Záhy už optimističtěji poznamenala, že i tak je ráda, že na olympiádě mohla startovat jak na snowboardu, tak na lyžích. ,,Bylo pro mě krásný a důležitý to znovu dokázat. Za to jsem na sebe pyšná.“

Výsledky:

Ženy – super-G: 1. Brignoneová (It.) 1:23,41, 2. Miradoliová (Fr.) -0,41, 3. Hütterová -0,52, 4. Rädlerová (obě Rak.) -0,53, 5. Lieová (Nor.) a Pirovanová (It.) obě -0,76, …14. Nováková -2,17, 20. Labaštová -4,53, 24. Negri -5,80, Ledecká (všechny ČR) nedokončila.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz