Archiv rubriky: olympijské hry

Z českých sdruženářů vyšel lépe úvodní závod na středním můstku olympijskému debutantovi Jiřímu Konvalinkovi, který v součtu s desetikilometrovou běžeckou částí obsadil solidní 20. místo. Jeho zkušenější parťák z liberecké Dukly Jan Vytrval projel cílem na stadionu v Teseru šestadvacátý. Zlato získal jeden z favoritů, Nor Jens Luraas Oftebro.

Jednadvacetiletý Konvalinka figuroval po skokanské části v Predazzu na 18. místě za skok dlouhý 96 metrů. ,,Z toho jsem byl trošku zklamaný. Nebylo to úplně povedené, tu dvacítku jsem tam před během úplně neviděl. Ale neházel jsem to do žita. Vydal jsem ze sebe, co jsem mohl. Že to dalo do TOP 20 je bonus,“ poznamenal mladík spokojeně.

Konvalinka patří k velmi dobrým skokanům, na můstku si představoval lepší výkon. ,,S trenéry jsme se shodli, že to nebyl úplně zpackaný skok. Ale samozřejmě také nic excelentního.“

Do běžecké části startoval se ztrátou minuty a jedné vteřiny na vedoucího Kristjana Ilvese z 18. pozice. Na čtyřech náročných 2,5 kilometrových okruzích pak velmi vytěžil ze spolupráce se soupeři. ,,Vyvážel jsem se za nimi, proráželi mi vzduch. Jak do kopce, tak z něho. Snažil jsem se tím pošetřit síly. Věděl jsem, že do toho v posledním kole musím šlápnout. Do finiše jsem šel s Finem, kterého jsem předjel. Za to jsem rád,“ komentoval úspěšnou koncovku s Willem Karhuaamem.

Při šesti stupních nad nulou se sněhové podmínky zhoršovaly. ,,Hlavně do zatáček a kopců to začalo být čím dál tím víc vyšlapanější. Bořilo se to. Ale všichni jsme na tom byli stejně, nějak jsem se s tím popasoval.“

Před závodem na velkém můstku si Konvalinka věří víc. ,,Dá se tam víc ulétnout. Raději ale zůstávám nohama na zemi, musím se snažit, aby ten skok byl opravdu dobrý a dalo se s tím pracovat do dalšího průběhu.“

Vytrval se cítil slabý

O poznání v horším rozpoložení se nacházel sedmadvacetiletý Jan Vytrval. Jeho naděje na dobrý výsledek zmařila už skokanská část, v níž dolétl jen na značku 93 metrů. Na průběžného lídra tak ztrácel před během necelou minutu a půl. ,,Pocitově se jednalo o jeden z mých nejhorších závodů sezony. Spokojený být rozhodně nemohu.“

Při svém druhém startu pod pěti kruhy není podle vlastních slov v ideální kondici. ,,Už po skoku jsem říkal, že se cítím slabý. Projevilo se to jak na můstku, tak při běhu. Chybělo mi hodně sil.“

Náročné okruhy v Teseru mu nepřidaly. ,,Byly to asi nejtěžší možné podmínky. Trošku mi to připomínalo naše republikové závody v Harrachově na konci března,“ přidal s úsměvem i trochou ironie.

Sám si uvědomuje, že před druhým závodem musí tenhle hodit za hlavu. ,,Už to nevrátím. Je potřeba myslet dopředu. Na velkém můstku jsme tady skákali v létě. Byli jsme tu na kempu. Znám ho, těším se na něj,“ sdělil už s optimismem.

Výsledky – severská kombinace:

Muži (střední můstek/10 km): 1. J. L. Oftebro (Nor.) 29:59,4, 2. Lamparter (Rak.) -1,0, 3. Hirvonen (Fin.) -2,5, 4. S. Rettenegger (Rak.) -17,6, 5. Herola (Fin.) -22,1, 6. Ilves (Est.) -41,1, …20. Konvalinka -4:05,5, 26. Vytrval (oba ČR) -4:45,8.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Legenda běžeckého lyžování Kateřina Neumannová to říkala už po kvalifikaci: „Jirkovi věřím, vypadal skvěle. Z jeho tváře šlo vidět nadšení a hlavně klid. Bylo znát, že ho to nestálo příliš sil.“

Tuž následně ve sprintu klasickou technikou ve vyřazovacích jízdách nadchl nejen české fanoušky, ale i ji samotnou. „Že bude ve finále vedle tak velkých jmen, to jsem ale nečekala,“ přiznala po závodě.

Olympijská vítězka z Turína 2006 působí ve Val di Fiemme jako expertka České televize. Před každým závodem si sama projede trať, následně přidá vlastní postřehy.

Páté místo mladíka z Dukly označila za obrovský úspěch. „Fantazie. Tohle je potřeba ocenit,“ zdůraznila.

Průběh sprintu si užívala od začátku do konce, včetně finále, kde se pole brzy roztrhalo. „Tušila jsem, že závodníkům zbude málo sil a každý na tom bude jinak. Myslela jsem ale, že si Johannes Klaebo nechá nástup až na závěrečné stoupání. On to však rozjel už od startu. Byl jako z jiné planety. Pro ostatní kluky to bylo smrtelné. Šlo spíš o to, kdo to přežije,“ popsala rozhodující jízdu.

To, že Tužovi v boji o medaile došly síly, ji příliš nepřekvapilo. „Jel druhé semifinále a měl strašně málo času na odpočinek. Je to pořád mladý kluk, nemá ještě tolik natrénováno. Vytěžil z toho maximum.“

Po závodě mu stihla osobně pogratulovat. „Měl slzy v očích, slzy štěstí. I já jsem byla dojatá. Emoce dolehnou na každého. Být pátý na olympiádě už něco znamená.“

Češi ve sprintu v poslední době dosahují na velkých akcích výborných výsledků, v distancích zatím tak výrazní nejsou. „Třeba Jirka ještě potřebuje dozrát. Má ale skvělé předpoklady, aby byl jednou výborný i tam. Sprint je k tomu dobrým základem.“

Zda se dá podobný úspěch čekat i v dalším programu Her, si odhadnout netroufla. „Hrozně bych jim to přála. Tohle byl možná vrchol. Ale třeba se ještě k nějakému hezkému výsledku přiblížíme.“

Po skončení Tour de Ski Tuž odvážně prohlásil, že jednou bude stejně dobrý jako Klaebo. Co na to Neumannová? „Že bude patřit do užší světové špičky, tomu teď už věřím také. Klaebo je ale jen jeden. Třeba se mu Jirka přiblíží. Do jeho kvalit má zatím daleko, ale k medailím už tolik ne,“ dodala s úsměvem.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Báječnou show nachystal v běžeckém areálu v Teseru českým fanouškům jedenadvacetiletý mladík Jiří Tuž. Při své olympijské premiéře ve sprintu klasickou technikou projel ve finále cílem na skvělém 5. místě. Na náročné trati dominoval norský suverén Johannes Hösflot Klaebo, jenž získal pod pěti kruhy už své sedmé zlato.

Český reprezentant z ASC Dukla na sebe rovněž může být náležitě hrdý, postaral se o nejlepší český výsledek ve sprintu v olympijské historii.

„Měl jsem ráno v hlavě to finále. Když jsem se pak v těch rozjížďkách cítil, jak jsem se cítil, fakt silný, mohl jsem do toho dát všechno, tak to byl pro mě fakt splněný sen,“ poznamenal spokojeně.

Výborně si vedl už v kvalifikaci, v níž skončil čtvrtý. Parádní formu pak potvrzoval i ve vyřazovacích jízdách.

Ve čtvrtfinále i semifinále jel náramně, ve stoupáních soupeřům výrazně odjížděl. „Jestli to vypadalo lehce, tak jsem rád. Ale lehké to opravdu nebylo. Nechal jsem tam úplně všechno. Jsem neskutečně rád, že to takhle fungovalo. Ta práce v tréninku se fakt vyplatila,“ konstatoval.

Finále se rychle roztrhalo. Překvapilo ho to? „Ani ne. Když jsem viděl, v jaké formě jel Klaebo skiatlon, bylo mi jasné, že to tady nebude chtít nechat náhodě. Jel pilu od startu, prostě jako zvíře. Tam už mi síly nestačily ani na další dva, co se s ním chytili. Jsem hlavně rád, jak se mi povedly jízdy předtím. Myslím, že mám ještě pár olympiád před sebou. Třeba to někde zopakuju nebo vylepším.“

Cílovou rovinku projížděl za ohlušujícího skandování „Jirka, Jirka“ a „Kdo neskáče, není Čech“. „Náramně jsem si to užil,“ usmíval se. Šestý Erik Valnes byl daleko za ním, čtvrtý Lauri Vuorinen zase před ním. „Fandové byli naprosto skvělí. Tohle jsem fakt nikdy nezažil. Ten závěr jsem si vychutnal.“

Rodinu na stadionu ještě neměl. „Přijedou až na další tři závody,“ prozradil.

Ve finále scházely síly

Finále tentokrát nepřineslo tradiční těsný dojezd, ale spíše vyčerpávající koncovku připomínající dálkový běh. „Byl jsem rád, že už to mám za sebou. Síly nebyly. Během vyřazovacích bojů se už nemůžou upravovat lyže. Trať se strašně zpomalovala. Proti kvalifikaci to vůbec nejelo. A když tam máte takového ‚magora‘ jako Klaebo, který to takhle roztrhá, tak se není čemu divit.“

Své sehrála právě měkčí, rozbředlá trať. „Každá rozjížďka byla horší a horší. Čtvrtfinále ještě šlo, semifinále už bylo hodně rozbité. A finále… raději nebudu říkat, jaké to bylo. Každopádně všichni to měli stejné. A vyhrál ten nejlepší,“ nevymlouval se.

S oslavami musí být opatrný, v Teseru ho čekají ještě tři starty. „Celý tým je na to připraven, já také. Ale s mírou. Chci tady předvádět ještě podobné výkony.“ Nejlepší odměnou mu prý bude sladká dobrota od týmového kuchaře. „Přál bych si něco sladkého. Béďa má skvělé speciality. Je úplně jedno, co udělá.“

Velká očekávání má hlavně od sprintu dvojic s Michalem Novákem. „Můžeme jet taky o výborný výsledek,“ je přesvědčen.

Janatová s Černým smolně vypadli ve čtvrtfinále

Velmi blízko postupů do semifinále byli také Kateřina Janatová a Ondřej Černý. Oba na třetích nepostupových místech prohráli těsné souboje s Italy. Janatová o desetinu, Černý dokonce o dvě setiny! V celkovém pořadí vybojovali 15. místa.

,,Bylo to o chlup, ale zklamaná nejsem. Jednalo se o jeden z mých nejlepších klasických sprintů. Italka tam byla dřív. Ale přesprintovala jsem Jessie Digginsovou, což je slušný skalp. V soupaži mi až tolik lidí nevěřilo. Myslím, že byli docela překvapení, jak skvělý finiš jsem jela,“ poznamenala nejlepší česká běžkyně současnosti, jež tak navázala na povedené úvodní vystoupení ve skiatlonu.

Ondřej Černý prohrál boj o semifinále s Italem Daprou, který rozhodovala až cílová fotografie. ,,Mrzí to, moc jsem chtěl jít dál. Zvláště tady na olympiádě. Bylo to hrozně blízko, o to hořčí to je,“ povídal už vyrovnaným hlasem. ,,Na druhou stranu je to poměrně hezký výsledek, ale myslím, že mám na víc. Rval jsem to, co to šlo, ale bohužel,“ povzdechl si.

Na startu byli i další běžci z Armádního sportovního centra Dukla. Michal Novák, Anna Marie Jaklová, Barbora Antošová a Tereza Beranová ale kvalifikací neprošli.

Výsledky – sprint klasickou technikou:

Muži: 1. Klaebo (Nor.) 3:39,74, 2. Ogden (USA) -0,87, 3. Vike (Nor.) -6,81, 4. Vuorinen (Fin.) -11,65, 5. Tuž (ČR) -18,54, 6. Valnes (Nor.) -34,84, …15. Černý, v kvalifikaci 38. Novák (oba ČR).

Ženy: 1. Svahnová 4:03,05, 2. Sundlingová -1,59, 3. Dahlqvistová (všechny Švéd.) -4,83, 4. Drivenesová -8,69, 5. Skistadová (obě Nor.) -29,42, 6. Kernová (USA) -40,36, …15. Janatová, v kvalifikaci 41. Jaklová, 46. Antošová, 49. Beranová (všechny ČR).

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympjskytym.cz

Střední můstek v Predazzu mu nesedl. Roman Koudelka se na svých pátých olympijských hrách v prvním závodě neprosadil mezi třicítku vyvolených a do druhého kola nepostoupil. V celkovém pořadí obsadil až 40. místo. Zlato si na krk překvapivě pověsil Němec Philipp Raimund.

Šestatřicetiletý Koudelka, skokan liberecké Dukly, dolétl na hranici 99 metrů, jenže stylové známky od rozhodčích nebyly nejlepší. ,,Proti tréninku se jednalo o zlepšení. Bohužel mi při dopadu zahranila lyže, takže jsem měl velké srážky za styl,“ popsal s upřímností důvody nepříliš vysokého bodového ohodnocení.

Už v tréninkových kolech nejvíce bojoval s nájezdem. ,,Malý můstek je v tomto hodně specifický. Je to velmi mírné. Zkoušeli jsme všechno možné, trošku se to lepšilo, ale nestačilo to na to, co jsme chtěli,“ povzdechl si.

Nijak zvlášť jej nenadchla ani atmosféra, od fanoušků čekal větší humbuk. ,,Je to mnohem slabší než na světových pohárech. Kapacita je malinká. Když si vezmu, že na Turné chodilo 27 tisíc diváků, tak tady to nebude ani čtvrtina,“ vyjádřil se k divácké kulise šestatřicetiletý rodák z Turnova.

O reparát se pokusí v sobotu, kdy je na programu závod na velkém můstku (18.45).

Muži – střední můstek: 1. Raimund (Něm.) 274,1 (102+106,5 m), 2. Tomasiak (Pol.) 270,7 (103+107), 3. Nikaido 266,0 (101+106,5) a Deschwanden (Švýc.) 266,0 (106+107), 5. Foubert (Fr.) 263,3 (102,5+102,5), 6. Prevc (Slovin.) 261,8 (100+105), …40. Koudelka (ČR) 115,8 (99).

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Nemají se za co stydět. Naopak. Jejich výkony v curlerském turnaji smíšených dvojic v Cortině d’Ampezzo rostly. Úvodní čtyři porážky by leckoho psychicky nalomily. Ne tak Víta Chabičovského a Julii Zelingrovou. Ve zbývajících pěti duelech totiž třikrát zvítězili. Svou premiérovou misi pod pěti kruhy, korunovanou 8. příčkou, tak mohou bezesporu považovat za velmi povedenou.

Zelingrová po turnaji v rozhovoru pro média uvedla, že s výsledkem nemohli být spokojenější: „Papírově jsme byli desátí, i když jsme postoupili jako devátí. I kdybychom skončili desátí, byl by to úžasný zážitek. O to víc nás těší, že jsme nakonec osmí.“

Češi uzavřeli olympijský turnaj s bilancí tří výher a šesti porážek. Ve hře bylo i o sedmé místo, na které nakonec nedosáhli po výhře Kanady nad Švýcarskem. Chabičovský k tomu poznamenal, že závěr už neměli ve svých rukou: „Sledovali jsme výsledky, ale v posledních rundách nám moc nepřály. Nebylo to pod naší kontrolou, takže jsme to neřešili.“

Oba reprezentanti si vážili samotné možnosti pod pěti kruhy startovat. Účast si vybojovali v kvalifikaci, kterou mezi šestnácti týmy vyhráli. Podle Zelingrové byla kvalifikace emočně ještě náročnější, Chabičovský však dodal: „Olympiáda je přece jen úplně jiný rozměr. V tomhle směru to byla mnohem větší zkušenost.“

Do turnaje vstoupili čtyřmi porážkami, poté dokázali porazit Koreu, Norsko a Estonsko. Chabičovský ocenil, jak se s tlakem dokázali vyrovnat: „Podmínky byly extrémně náročné a zkušenější týmy se s nimi popraly lépe. Jsme ale na sebe pyšní, protože vím, jak těžké bylo nevzdat se, zvednout se a věřit, že tu můžeme vyhrávat. Nebylo to jednoduché, ale máme skvělý realizační tým. Vzhledem k tomu, jak turnaj začal, jsou tři výhry a osmé místo skvělý výsledek.“

Na otázku, co pro ně byl nejsilnější olympijský moment, Zelingrová zmínila vítězný kámen proti Norům, Chabičovský pak dnešní výhru nad Estonci. Oba se shodli, že na ně silně zapůsobila i hala a celková atmosféra her.

Zelingrová popsala své první dojmy velmi emotivně: „Když jsme sem přišli poprvé, dojalo mě to. Stejně tak první trénink i první zápas. Až u druhého utkání jsem si řekla, že už je to vlastně normální.“

Přestože nastupovali jako amatéři proti některým profesionálům, věří, že jim olympijská účast může pomoci i do budoucna. Chabičovský k tomu řekl: „Nějakou podporu máme, ale před kvalifikací jsme byli úplní amatéři. Možná se nám teď otevřou nové možnosti.“ Zároveň připomněl, že jsou podporovaní Armádním sportovním centrem Dukla. „To je velká věc. Už nebudeme úplní amatéři, ale spíš poloamatéři.“

Podporu mají také od svazu. „Sezona nás každého vyjde na nula korun. Svaz na nás dostává dotace a investuje je do nás. Třeba olympijská kvalifikace v Kanadě stála statisíce. Ubytování a všechno kolem bylo drahé,“ vysvětlil Chabičovský.

Češi byli s průměrným věkem dvacet let nejmladší dvojicí na turnaji. Věří proto, že by se mohli na olympiádu vrátit. Chabičovský však zůstává realistický: „Nebereme to tak, že za čtyři roky je to jisté. Kvalifikace je strašně těžká a bude ještě těžší. Konkurence poroste a navíc to bude ve Francii, takže místo top deseti týmů postoupí jen devět plus domácí. A ti momentálně v top desítce nejsou. Musíme dál tvrdě pracovat, abychom měli šanci se sem za čtyři roky znovu podívat.“

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: olympijskytym.cz

Poprvé si dnes na stadionu Trampolino dal Ben v Predazzu skočili a postupně se zlepšovali. Sdruženáři Jan Vytrval a Jiří Konvalinka, duo z ASC Dukla, poprvé zasáhnou do olympijských bojů ve středu. Výkon na můstku bude hrát velkou roli.

„Trochu jsme to otestovali. Byli jsme tu i v létě a je to malinko jiné. Pamatuji si, že se dopadalo z větší výšky. Třetí pokus byl dnes nejlepší, ale pořád tam jsou velké rezervy. Doufám, že to ještě vyladím,“ poukázal směrem k druhému zítřejšímu tréninku jednadvacetiletý Konvalinka.

O šest let starší Vytrval startuje na své druhé olympiádě, v Pekingu bylo jeho maximem 18. místo. „Areál je moc hezký. Atmosféra tu bude mnohem lepší než před čtyřmi roky. Na to se těším asi nejvíc.“ V tréninkových skocích se mu dařilo, ve třetím dokonce dosáhl na magickou stometrovou hranici, což už je známka velké kvality. „Bylo to dnes dobré, ještě mi ale chybí trošku víc agresivity, na hraně musím jít víc dopředu. Pak by z toho mohl být krásný výsledek,“ přemítá nad svými ambicemi.

Druhá část závodů se uskuteční na tratích v Teseru. „Jsou těžké. Buď to řežeme do kopce, nebo jsou to nebezpečné zatáčky při sjezdech. Člověk si neodpočine. Bude to zajímavé,“ myslí si Konvalinka. Jeho parťák patří k velmi dobrým běžcům, a tak nepopírá, že náročný okruh vítá. „Když mi závod sedne, tak se o pár pozic zlepšit dokážu. Tratě tady jsem měl vždycky rád. Mohly by mi sedět.“

Na cestách i sportovištích spolu tráví celou sezonu. Jejich vztah je velmi kamarádský, přestože Konvalinka je o šest let mladší, než Vytrval. „Je to mezi námi v pohodě, ne?“ zasměje se Konvalinka směrem k parťákovi. „Často se Honzy na něco ptám. Je zkušenější, má se mnou trpělivost.“ Vytrval k tomu dodává: „Když nastane nějaký problém, dokážeme si to říct. Někdy má fakt zajímavé otázky, ale chápu to. Je mladší. Rád mu poradím.“

Taktiku při závodech příliš neřeší. „Každý jedeme na hraně limitu hned od startu. Úkol je jasný – držet se co nejdéle s těmi před námi,“ poznamená Vytrval. „Málokdy se podaří, že jsme po skokanské části na podobné úrovni, abychom v běžecké mohli spolupracovat. Ale jak už bylo řečeno, každý spíš jede šrot od začátku do konce, co mu síly stačí,“ potvrzuje Konvalinka.

Prý to tak mají i norští bratři Oftebrové, kteří jsou momentálně mezi sdruženáři na špici. „Oni si mezi sebou nic nedarují. Závod je příliš krátký na to si nějak pomáhat a taktizovat. Jedná se o dvacetiminutový výkon, v němž se jede na maximum,“ doplnil Vytrval.

Fyzicky se po náročném programu ve Světovém poháru cítí dobře. „Byl tam před olympiádou volný víkend. Zregeneroval jsem, je to dobré.“

Konvalinka by ještě nějaký den volna uvítal. „Rád bych řekl, že odpočatý jsem. Ale stoprocentní to není. Určitě se ale do závodu dokážu vybičovat, abych předvedl to, na co mám. Chci podat výkon, na který jsem trénoval celé roky. Uvidíme, co z toho vzejde,“ dumá mladší z českých reprezentantů.

V olympijské vesnici se jim líbí. „Takhle nějak jsem si ji představoval, je hezká. Člověk potká hodně sportovců z různých zemí. A vaří taky dobře. Výběr je dostatečný. Já tady ujíždím na italské pizze,“ směje se Konvalinka. „Pizzy jsou velmi dobré, stejně tak těstoviny. Rád ochutnávám všechno a taky sním všechno. Když mám na výběr, tak si to užívám,“ vyznal se gurmán Vytrval.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Má ji skoro jako vlastní. Na snowboardu její talent piplá od osmi let. „Jestli mi Zuza tyká? Jasně. Teď mi ale říká Pane trenére,“ směje se kouč čerstvé olympijské šampionky Evžen Mareš.

O Zuzaně Maděrové prozradil mnohem víc. I to, jak během závodu v Livignu z nervů pořádně zestárl. Že by jeho svěřenkyně vyhrála, na to nepomýšlel. Jen tušil, že by to mohlo být dobré. „Až po první kvalifikační jízdě, když od Ester dostala jen tři desítky, tak to začalo být zajímavé,“ říká.

Byla jí trať šitá na míru?

Dá se říct, že jo. Hlavně ten terén. Jak je to rovné, zmrzlé a nedělají se v tom velká koryta, tak se v tom najde.

Praktikuje riskantní styl, jezdí hodně blízko branám…

Vsadili jsme na to už před několika lety. Ani lyžaři, tedy ti, co vyhrávají, nejezdí nějaké extra obloučky.

Spolupracujete od dětství. Jaká Zuzana je?

Nemůžu si stěžovat. Relativně nediskutuje, dělá, co se po ní chce. Trénuju ji od osmi, teď je jí dvaadvacet a je to dobrý. Dotáhli jsme to k olympijskému zlatu.

Lidé se začnou ptát: jaká je?

Strašně paličatá. Když jí chcete něco vnutit, musíte hodně diskutovat. Jakmile má pocit, že to není podle jejích představ, je to boj. Ale když jí řeknete, ať udělá sto kliků, bude se blbě tvářit, ale udělá je.

Pomohlo jí, že nebyla pod takovým tlakem jako Ester Ledecká?

Určitě. Doteď byla jen Ester, která je superstar. Škoda, že se nepotkaly ve finále. Byl to takový neskromný sen, že by proti sobě jely o zlato. Teď už se bude brát i Zuza jako alpská snowboardistka, která něco dokázala.

Spolupracovali jste někdy s týmem Ester Ledecké? Třeba ohledně servisu?

Učil jsem se od Miloše Machytky (bývalý servisman Ester Ledecké – pozn.). Spoustu věcí jsem nevěděl. On se mnou neměl problém. Možná si říkal: je to nějaký debílek, ten to moc neumí, tak mu to aspoň ukážeme. Co se týče tréninku, potkávali jsme se jen na olympiádě.

Jak početný máte tým?

(směje se) To je zákeřná otázka. Teď už o jednom a půl člověku. Díky svazu a Dukle si můžeme dovolit mít na svěťácích i fyzioterapeuta.

Pomůže olympijské zlato tým rozšířit? Co všechno máte na starosti?

Všechno, co je potřeba. Od řidiče přes časomíru až po servis. No a jsem tedy i trenér. (směje se)

Jste pro ni tak trochu druhý táta?

Dá se říct, že jo. Byly chvíle, kdy ji člověk musel vychovávat. A hlavně potřeboval vychovávat.

Jak jste prožíval den závodu?

No, zestárnul jsem o pár let. Moc jsem jí to přál, ale ta trať byla oproti zvyklostem strašně dlouhá. Velké nervy.

Kdy vám bylo nejhůř?

Vždycky při první jízdě v pavouku. Když máte soupeře úplně posledního z kvalifikace, je to těžké. Jemu o nic nejde, pošle to tam hlava nehlava. Nemá co ztratit.

Kdy přišly nejsilnější emoce?

Když předjela Ramonu Hofmeisterovou. To je vždycky těžký oříšek.

Od Pekingu udělala obrovský pokrok…

Udělali jsme strašně práce. Hodně nám ji usnadňuje svaz a Dukla. Bez jejich podpory by to nešlo. O co jsme požádali, to jsme dostali. Zuzka slíbila, teď to bude znít blbě, že nebude dál studovat a dá všechno sportu. Od té doby jsme byli pořád na sněhu. A důležitá byla i hlava. Maká na ní s Marianem Jelínkem, kterému patří velký dík. Mluvila s ním před i během závodu. A hlavně za ty čtyři roky svůj styl vypilovala téměř k dokonalosti. Když jí to sedne, je to rychlé. Funguje to.

Rostou jí i čísla na sociálních sítích…

Jí to baví. Sleduje to. A co tam dá, to je většinou pozitivně vnímané.

Povahou je skvělá, že?

Je vyloženě optimistická. I když prohraje, nemá s těma holkama problémy.

Co její operovaná kyčel? Je už v pořádku?

Není. Bolí ji to dost často. Ona říká, že ji to bolí, já jí říkám, že musí jezdit. Když je na mě naštvaná, zavolá doktorce Velebové. Ta jí poradí, ať mi řekne, že nepůjde trénovat. Je to věčný koloběh. Ale zatím to drží.

Jak vám říká, když ji máte v péči od osmi let?

Od začátku mi tyká. Teď mi ale říká Pane trenére. (směje se) Já už vlastně trénuju milionářku (odměna za zlato je 2,4 milionu korun – pozn.). Bude to zajímavé.

Nelitovala přerušení studia?

Odmaturovala. O vysoké škole uvažovala, ale nakonec řekla ne. Dukla jí pak zařídila výborné podmínky.

Jak se zrodila vaše spolupráce?

V oddíle jezdily o tři čtyři roky starší děti. Asi si prošla i šikanou, ale jinou možnost neměla. Zavolal mi její táta a řekl: hele, dítě chce jezdit na prkně, tak ti ji přivedu.

Čím vás zaujala, že jste ji vzal do party?

Vzal jsem ji jen proto, že táta byl kamarád. V oddíle na to koukali – vždyť je to ještě dítě. Ve čtrnácti se to lámalo. Řešili jsme, jestli bude něco jezdit. Měli jsme tam kluka a holku, kteří tehdy jezdili pěkně. Řekli jsme jí, že až někoho takového na českých závodech porazí, vezmeme ji do zahraničí. No a ona to svedla, byla ostrá jako břitva. Vzali jsme ji na první ježdění. Koukáme s Adamem Počinkem shora na slalom a říkáme: hele, ona jede dobře. A pak vyjela na sjezdovku, kde ji sestřelil nějaký Polák, a bylo po ježdění. Začátky neměla jednoduché.

Ustojí tak mladá dívka olympijské vítězství?

Pokud bude dál trénovat se mnou, tak jí nic nehrozí. Líp se jí budou platit složenky, ale jako trenér mám svůj styl.

Odháníte od ní kluky, aby ji nerozptylovali?

Jednoho má. Byl tady a fandil. Je to její věc. Do toho radši nezasahuju.

Je pro vás citlivé téma možné zrušení této disciplíny na olympiádě?

Byl jsem tím překvapen. Velké týmy jako Italové a Rakušani ale tvrdí, že to tak není. Do Francie to podle mě zůstane. Jinak bych byl nerad, přišel bych o práci.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz