Archiv rubriky: olympijské hry

Matěj Rampula uzavřel své účinkování na olympijských hrách 14. místem v rychlopalné pistoli. Na finálovou šestku mu na střelnici v Chateauroux scházely čtyři body.

Člen plzeňské Dukly jich v kvalifikaci zaznamenal celkem 581. ,,Začal jsem dobře. Měl jsem tam dvě perfektní položky. Pak jsem si ale bohužel špatně stoupl, zopakoval chybu z tréninku, a přišly  nedojeté rány vpravo. To mě trošku rozhodilo a už jsem to nespravil. Nakonec jsem měl v první polovině závodu pět ran, které skončily o milimetr vedle desítky. Škoda,“ vrátil se k zásadním pochybením. Druhá ,stage‘ mu totiž vyšla náramně, nastřádal v ní nádherných 293 bodů. ,,Spravil jsem si náladu. Čekal jsem, že budu více nervózní, ale zvládal jsem to dobře,“ těšilo ho.

Ještě než kvalifikace končila, tušil, že mezi šestici finalistů neprojde. ,,Hodně kluků nasbíralo v první půlce 293 bodů, já 288, takže moje ztráta byla výrazná,“ uvědomoval si.

Na olympiádě se kromě své oblíbené disciplíny představil i ve vzduchové pistoli (23.). Své působení v Chateauroux hodnotil pozitivně. Hlavně si vyzkoušel, jak se střílí před plnějšími ochozy. ,,Na závodech Světového poháru tohle nebývá. Na kvalifikaci je prázdno, lidé přijdou až na finále. Tady jsem si ověřil, že mi diváci nevadí. Že je dokážu úspěšně ignorovat a jet si podle svého.“

Jeho cíle však mířily přeci jen výše. Vždyť letos na velkých akcích scházel ve finále pouze v jednom případě. ,,Doufal jsem, že tady budu střílet o medaile. Všichni víme, že v rychlopalce máme dvanáct pokusů a když se jeden nepovede, jste ze hry. To byl bohužel i můj případ,“ řekl bez výmluv. ,,Puškaři, když střílí vzduchovku nebo malorážku, mají šedesát ran. Já jich mám výrazně míň. Naše disciplína je v tomto případě krutější. Tak to prostě je.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Svůj nejlepší závod absolvovala na olympijské střelnici v Chateauroux jedenadvacetiletá puškařka Veronika Blažíčková. V třípolohové malorážce dosáhla výkonu 584 bodů, což jí vyneslo sympatické 16. místo.

Od finále dělilo mladou Češku pět bodů. ,,Není to úplně průšvih, za což jsem ráda. Spokojená ale úplně nejsem. Bylo tam pár zbytečných chyb a věcí, které mi úplně nešly. Ale bojovala jsem,“ poznamenala k předvedenému výkonu.

Mrzely ji především chyby vkleče. ,,Tam jsem si věřila. V poslední době mi tato poloha šla. Věděla jsem, že ve stoje budu trošku slabší, proto jsem potřebovala klečák odstřílet dobře. Ale úplně podle představ to nevyšlo. Zabojovat o vyšší příčky pak už bylo těžké.“

Na rozdíl od prvního vystoupení v MIXU s Jiřím Přívratským i individuálním ve vzduchovce, se při své derniéře na střelnici cítila už mnohem komfortněji. Hlavně z hlediska nervozity. ,,Zlepšovalo se to. V malorážce jsem už byla po této stránce celkem v pohodě.“

Premiérová účast pod pěti kruhy jí dala hodně. Hlavně z hlediska sbírání zkušeností. ,,Více se chci učit pracovat právě s nervozitou, která tady na mě v úvodu sedla. Na podzim mě toho čeká ještě docela dost, a i když se mi olympiáda úplně nepovedla, přinesla hodně impulsů do další práce.“

TEXT: Pavel Král/ASC Dukla

FOTO: Český střelecký svaz

Puškař Petr Nymburský smolně neprošel do olympijského finále v třípolohové střelbě z malorážky. V kvalifikaci v Chateauroux obsadil 9. místo, první nepostupové, přičemž nasbíral stejný počet bodů jako osmý Jiří Přívratský a sedmý Swapnil Kusale z Indie. Ty do čtvrtečního finále posunul vyšší počet zasažených desítek.

,,Byl to hodně složitý závod, ale byl jsem připravený fakt dobře. Věci, na něž jsem si chtěl dát pozor, jsem si pohlídal. De facto mě nic nepřekvapilo. I proto jsem pořád zůstával ve hře o postup,“  konstatoval k průběhu soutěže zahrnující položky vleže, vkleče a vstoje.

Skončit o chlup za postupovou osmičkou, ke všemu na olympijských hrách, by leckoho pořádně namíchlo. Puškař armádního klubu Dukla je však známý svým smyslem pro fair play i klidnou povahou. ,,Nejvíce mě mrzí jedna rána vleže. Kdyby tam spadla desítka místo devítky, mohlo být všechno jinak. Je to škoda, ale zároveň moje chyba,“ řekl sebekriticky.

Přesto cítí, že od Her v Tokiu udělal pokrok. ,,Tam jsem po klečce neměl o co střílet. První zkušenost je vždycky intenzivní. Jsem typ člověka, který si to nejprve okoukne. Co se týče stresu, bylo pro mě Tokio katastrofou. Tyhle zkušenosti mi tady moc pomohly. Střílel jsem hlavou. Bohužel to těsně nevyšlo,“ litoval.

Místo ve čtvrtečních bojích o medaile mu vyfoukl jeho reprezentační kolega Jiří Přívratský (Olymp). ,,Jsme kamarádi. Jsem rád, že jde dál. Je úžasný buldok. Dokáže nakopnout motor, i když mu to třeba tolik nejde. Doufám, že to ve finále ukáže.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Poslat mu přihrávku pod koš, pohodlně míč uklidí do síťky. Měří totiž 201 centimetrů. A jen pro zajímavost: velikost boty má 47. Jenže František Smetana neholduje basketbalu, ale sportovní střelbě. V Chateauroux si ve vzduchovce odbyl olympijskou premiéru, a přestože nedosáhl nijak oslnivého výsledku (38.), byl s předvedeným výkonem spokojený. ,,Hlavou jsem to zvládl. To je pro mě hlavní bonus pro příště,“ konstatoval pozitivním tónem dvoumetrový sympaťák.

Nad svými parťáky z českého týmu ční jako Eiffelovka. To ostatně už v mládí, když se ve třinácti rozhodl navštěvovat kroužek střelby. Už tehdy měl se svou postavou jistý problém. ,,Sehnat střelecký kabát a boty v mé velikosti, byl v začátcích velký problém. Používal jsem, co bylo nejdostupnější. Klasicky řečeno – byla to bída,“ nezdráhal se zavzpomínat na žákovské časy.

Terč, zejména jeho střed, se pro něho stal ohromnou výzvou. Zatímco vrstevníci odpadali, on cítil touhu se pořád zlepšovat. Na tréninky chodil častěji, začaly se rodit drobné úspěchy. ,,Po jisté době  mi koupili na míru ušité oblečení, už to znamenalo obrovský posun. A dokonce jsem začal zjišťovat, že ani ta moje výška není úplně nevýhoda. Náš sport je především o psychické odolnosti a pochopení, co funguje nejlépe. Není důležité, jestli jste velcí či malí, ale jestli dokážete v závodě uchopit správné věci z tréninku,“ poznamenal šestadvacetiletý rodák z Uherského Hradiště.

Smetana v mládí vytěžil i ze skutečnosti, že se střelnice nalézala za jeho bydlištěm. ,,Na Uherskobrodsku zase tolik možností ke sportování nebylo. O basketbalovém oddíle jsem ani neslyšel. A když jsem jednou vyrazil na florbal, tak jsem tam nedošel, protože jsem to sportoviště jednoduše nenašel. Střelnice byla hned za domem. Proto vyhrála tato varianta.“

Ke všemu přišly výhody. Klub v Nivnici, zaměřující se na činnost s talentovanou mládeží, byl finančně štědře podporován. ,,Nepocházím z movité rodiny, proto šlo v mém případě o zásadní věc. Kdybych si to měl hradit sám, skončil bych velmi brzo. V oddíle nám platili i startovné, někdy přispívali na cesťáky. To mi umožnilo se rozvíjet,“ říká s naprostou vážností.

Zásadní spolupráce s Emmonsem

I jeho růst ovlivňovali trenéři. Poznal jich několik. ,,Někdy jejich rady smysluplné byly, někdy ne. Rozhodně nerad slýchávám výroky, že jsem byl rozený talent.“

Zásadní přerod v jeho kariéře nastal v roce 2017, kdy v Dukle začal spolupracovat s Matthew Emmonsem, držitelem všech tří olympijských kovů. ,,Od té doby jsem se vlastně opravdu učil střílet. Na náš sport jsem získal úplně jiný náhled. Vedli jsme i diskuze na téma: co vlastně talent vůbec je. Až s Mattem jsem se o tom dokázal v hlubší míře pobavit a jak ho případně využít.“

Na výraznější úspěchy na mezinárodní scéně Smetana čekal do svých čtyřiadvaceti. Píle a poctivý přístup mu je ale přinesly v hojné míře. Ví, jak chutnají týmová zlata z mistrovství Evropy či individuální bronz ze světového šampionátu. Díky němu si také vybojoval kvalifikační místo pro olympijské hry v Paříži. ,,Střelec zraje časem. Také z muzikanta se stane virtuos až po tvrdém drilu. Pod to se podepisuju. V tréninku vám to odstřílí kdokoliv, v závodě je to jiné. Myslím, že mi velmi pomohlo, že jsem na velké akce vyrážel až poté, co jsem svou výkonnost stabilizoval. Tedy jako dospělý,“ má jasno.

Smetanova výsledková sinusoida nemá nijak dramatický rádius. Přesto se chce věřit, že si vše musí nejprve otestovat, aby z nabyté zkušenosti následně vytěžil co nejvíce. ,,,Asi to tak je,“ souhlasí.  ,,Na první Evropu i svět jsem odlétal s tím, že to jedu vyzkoušet a hlavně to ustát. Při dalších startech pak přišly i pěkné výsledky.“

Podobně to měl při své premiéře na olympijských hrách v Paříži. Za čtyři roky v Los Angeles by tedy podle předešlé prognózy mohl mířit vysoko. ,,Kéž by to tak bylo,“ směje se.

Problémy se zrakem

V Chateauroux jej bohužel provázely problémy se zrakem. Řešil je už před příjezdem do dějiště. Po nasazení kontaktních čoček Smetana do dvanácti hodin nevidí úplně dobře. A závod bohužel začínal už v jedenáct. ,,Blbě mně slzí oko, čočka se zamlžuje. Možná jsem mohl vyzkoušet jinou variantu, ale riskoval bych. Když bych si nakapal a nefungovalo by to, proklínal bych se. Olympiáda je jednou za čtyři roky, měl jsem strach. S panem doktorem musíme něco vymyslet,“ poznamenal chlapsky.

Umístění ve čtvrté desítce nebral nijak dramaticky. ,,Už od mala jsem přemýšlel, jaké to je závodit na olympiádě. Obdivoval jsem všechny ty sportovce, že se nerozklepou. Mně se dříve klepaly nohy i při závodech v „Horní Dolní“. Tady jsem si při nástupu všechno pečlivě zkontroloval, stoupl si do polohy, vzal zbraň do ruky, podíval se přes mířidla, a ouha, neviděl jsem na terč. Po nástřelu jsem se cítil už velmi dobře a byl překvapený, že jsem to i přes zdravotní trable obstojně zvládl.“

TEXT: Pavel Král/ASC Dukla

FOTO: olympijskytym.cz