Archiv rubriky: lyžování

Narušit norskou hegemonii? Proč ne. Michal Novák, nejlepší český běžec na lyžích současnosti, se před novou sezonou podobným výzvám nebrání. ,,Bylo by to fajn. Mým maximem je zatím čtvrté místo. Určitě se chci pokusit o vylepšení. Uvidíme,“ říká s úsměvem šestadvacetiletý závodník Dukly Liberec.

Pro přirozený růst výkonnosti dělá maximum, znovu hodlá potvrdit příslušnost k absolutní světové špičce. ,,Příprava je náročnější jen co do intenzity, ne do objemu, kde to není už moc kam navyšovat. Nálož pro mé tělo je dlouhodobě opravdu velká a musí být pod kontrolou hlavně ze zdravotního hlediska,“ vysvětluje. ,,Zvládli jsme, co jsme si naplánovali, byť do toho přišlo i nějaké nachlazení či alergie. Musím především reagovat na vlastní pocity, abych sám sebe nezničil.“

Momentálně prochází obdobím tvrdých tréninkových dávek, v sobotu se s reprezentačním týmem vydá za sněhem do italského Livigna. V sezoně, v níž bude vrcholem na přelomu roku Tour de Ski, mu k posunu má pomoci i norský specialista na techniku. Vloni s ním spolupracoval individuálně, teď ho má k dispozici celá reprezentace. ,,Jsem nadšený, že se vše takhle skloubilo. Nemusím se o nic starat. Jedná se o bonus pro mě i zbytek týmu. Na síle můžeme pracovat, jak chceme, ale když potom jezdíme špatně na lyžích a plýtváme energií, tak se nikam neposuneme,“ má jasno čtvrtý muž ze sprintu na mistrovství světa v Planici.

Sezonu ve Světovém poháru odstartuje 24. listopadu ve finské Ruce, kde jsou během tří dnů na programu sprinty, klasická desítka s intervalovým startem a dvacet kilometrů volnou technikou s hromadným startem. ,,Rok bez olympiády a mistrovství světa bude z mentálního hlediska trochu odpočinkovější. Závodů nás ale čeká hodně. Těším se, hlavně mě to musí bavit.“

Na Tour de ski by se rád vměstnal do elitní desítky. ,,Doufám v to. Všichni se na tenhle populární závod budou koncentrovat, takže půjde o velmi náročný úkol. Konkurence bude tvrdá,“ je přesvědčen.

Složení reprezentačního A týmu na sezonu 2023/24:

Muži: Michal Novák, Ondřej Černý, Adam Fellner, Luděk Šeller

Ženy: Kateřina Janatová, Tereza Beranová, Adéla Nováková, Barbora Antošová

Hlavní trenér: Jan Franc. Asistenti: Dušan Augustiňák, Vasil Husák.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Čiší z ní energie a touha znovu dokazovat velké věci. Jak na lyžích, tak na snowboardu. Ester Ledecká, trojnásobná olympijská šampionka, se po zdravotních peripetiích, jež ji trápily v sezoně 2022/23, cítí být před tou nadcházející naprosto fit. ,,Musím to zaklepat. Na sníh jsem hrozně natěšená,“ pronesla na tiskové konferenci. ,,Lyže letos dostanou přednost, ale chci jezdit i na prkně. Nerada bych ztratila přehled o svých soupeřkách, které jsou mladé a čím dál rychlejší.“

Osmadvacetiletá členka armádního klubu Dukla vlétne do podniků Světového poháru sjezdy ve švýcarském Zermattu (18. a 19. listopadu). ,,Pojede se tam poprvé, novinka to bude pro všechny. Je to zajímavý sjezd, já jsem ho jela jednou na tréninku před třemi roky,“ řekla o nové trati.

Trable s dvakrát operovanou klíční kostí jsou naštěstí ty tam. I proto Ledecká po vydařené letní přípravě hodlá závodit o sto šest. ,,Chci objet všechny svěťáky v rychlostních disciplínách a útočit i na co nejlepší celkové hodnocení.“

Na milovaný snowboard se tak s největší pravděpodobností postaví až 23. prosince v Davosu. ,,Bude to šibeniční, ale ráda bych to stihla,“ potvrdila.

Ani v osmadvaceti letech z tvrdé dřiny na obě disciplíny neslevila. Tradičně si ji kondičně „užívala“ v Řecku, více než tři týdny na lyžích v Chile a naposledy se snowboardem v Itálii. Nyní bude ve Švýcarsku ladit opět formu lyžařskou. ,,Už vím, který model od Kästle mi nejvíce sedí. Při vývoji na něm spolupracoval můj servisák. Je super vidět, že jsme si s Guntramem Mathisem souzeni,“ těšilo ji.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

 

Čtyřnásobná účastnice mistrovství světa v klasickém lyžování a jedněch ZOH Kateřina Razýmová končí s profesionální kariérou běžkyně na lyžích. Rodačka z Domažlic se loni vrátila do stopy po mateřské pauze, ale i přes několik výborných výsledků a vylepšení kariérního maxima na mistrovství světa, se rozhodla dát přednost rodině.

„Končím závodní kariéru,“ sdělila závodnice Dukly na webu czech-ski.com. „Hlavním důvodem mého rozhodnutí je, že čas, který jsem investovala do přípravy potřebné pro závodění na nejvyšší úrovni, byl čím dál tím víc na úkor času, který bylo potřeba věnovat dceři. Bohužel už jsem zkrátka neměla sílu obě povinnosti bez výčitek svědomí zvládat,“ vysvětlovala matka roční Izabely.

Razýmová po sezoně 2020/21 kvůli těhotenství přerušila kariéru. Po červnovém porodu naskočila do kolotoče běžeckého lyžování už na Tour de Ski a hned na první akci se předvedla. Dařilo se jí při výběhu na Alpe Cermis, kde zaznamenala jedenáctý nejlepší čas. V celkovém hodnocení jí patřila 17. příčka.

I v dalších závodech se pravidelně umisťovala v nejlepší dvacítce, na MS v Planici si 13. příčkou ze skiatlonu dokonce zapsala kariérní maximum. Vydařil se jí i závěr sezony. Ve Falunu skončila na klasické desítce devátá, v Lahti byla v závodě na 20 km klasicky třináctá. Fanoušci se těšili na její plnohodnotný návrat v nadcházející sezoně, ale vzhledem ke zmíněným okolnostem se sportem končí.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: ASC Dukla

 

Při převzetí Ceny Jiřího Gutha-Jarkovského, udělovanou sportovci za nejhodnotnější výkon uplynulého roku, poodhalila trojnásobná olympijská vítězka a hvězda Dukly Ester Ledecká své plány. V souvislosti se zakončením magisterského oboru na Vysoké škole finanční a správní v Praze ty studijní. A pochopitelně i sportovní.

„Čeká mě čtyři pět dní na ledovci v Itálii. Pak se chystáme jako vždy na Lefkadu, kde budu pracovat na letní přípravě. Přijedou za mnou fyzioterapeuti a budeme makat. Potřebuju na sezonu nabrat kondici,” uvedla Ledecká v rozhovoru pro média s tím, že stejně jako v minulosti se na konci prázdnin přesune na přípravný kemp do Chile.

Pro snowboardovou a lyžařskou obojživelnici bylo poslední období náročné. Vedle tréninku na další sezonu se snažila věnovat škole. „Na učení jsem ale neměla moc času. Byla jsem na kempech v Itálii a v Rakousku a měla každý den maximálně hoďku a půl. Navíc je člověk z tréninku unavený a moc mu to neleze do hlavy,” přiznala.

Přesto školu zvládla na výbornou. „Musím se pochlubit, jsem jedničkářka. Šprtka,” pousmála se osmadvacetiletá závodnice. Nyní píše diplomovou práci, tím ale pro STR studium nekončí. Časem by si chtěla udělat doktorát, ale také by se ráda věnovala fyzice, která ji baví. „Chci si studovat pro sebe a spíš se dozvídat nové věci z oborů, které mě lákají,” prohlásila.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Třikrát se zúčastnila zimních olympijských her. V Turíně 2026 už její jméno na skikrosové listině figurovat nebude. Nikol Kučerová se ve 33 letech rozhodla závodní kariéru ukončit.

Dlouholetou členku armádního klubu Dukla nyní čekají nové výzvy. Například ve funkci předsedkyně komise sportovců Českého olympijského výboru, v níž nahradila bývalého moderního pětibojaře Davida Svobodu. Chtěla by také trénovat a předávat své bohaté zkušenosti.

Nejlepším výsledkem Kučerové z pod pěti kruhů je 14. místo z Pchjongčchangu 2018, na mistrovství světa to byla 6. příčka v roce 2015 v rakouském Kreischbergu. Poslední závod odjela v březnu v rámci Světového poháru v kanadském Craigleith (13.).

Bylo těžké učinit rozhodnutí o ukončení kariéry?

(úsměv) To víte, že ano. Ale jednou to přijít muselo.

Nelákal vás ještě start v Turíně za tři roky?

Je to dost dlouhá doba. Navíc se posbíraly různé okolnosti, které k mému konci přispěly.

Například?

Už teď nejsem z pohledu sportovce nejmladší. Do toho přišly problémy s trenéry. Vlastně se na nás na začátku sezony vykašlali, všechno se jen tak nějak pytlíkovalo. Když to bylo možné, pomáhal mi jen David Bakeš. Pořád jsem něco řešila, docházela mi energie. A ani tratě už nejsou tak zábavné.

Jak to myslíte?

Překážky jsou celkově menší. Skoky, boule… Více to směřuje do alpského pojetí. Tím, jak je trať lehká, si už skoro nemůžete dovolit udělat žádnou chybu. Adrenalinu je tam bohužel míň a míň.

Začínala jste jako alpská lyžařka. Skikrosu jste se začala věnovat od roku 2009. Přispěl k přechodu právě zmíněný adrenalin?

Jasně. Bylo to něco jiného, zábavnějšího. Ke skikrosu mě přivedl brácha. Řekl, ať si to jdu zkusit. Poslechla jsem a obrovsky mě to chytlo. I prostředí bylo mnohem přátelštější. Měla jsem tenkrát pocit, že jsme jedna velká rodina.

Brzy přišly pěkné výsledky. Splnila jste si své sny?

Bezpochyby. Jako malá jsem si třeba vůbec nedovedla představit, že bych mohla startovat na olympiádě.

No a byly z toho tři účasti…

Vždycky jsem byla strašně nervózní. Hlavně z toho, abych tam vůbec odjela. Třeba před Soči jsem se zranila, byla na práškách, na ruce ortézu. Ale naštěstí jsem to dala a rameno si neutrhla.

Určitě jste už malinko bilancovala. Který okamžik zůstane navždy v paměti?

Bylo jich strašně moc. Muselo mě to hlavně bavit. Lety ve vzduchu, souboje. Úžasný byl vždycky momentální adrenalin.

Nedávno jste vystřídala Davida Svobodu ve funkci předsedy komise sportovců ČOV. Už jste se v ní rozkoukala?

(směje se) Snažím se. V komisi působím čtvrtým rokem, ale co všechno dělal David, jsem nevěděla. Když něco potřebuju, snaží se mi pomáhat. Stejně tak lidé z ČOV. Doufám, že to budu zvládat.

Tato funkce je dobrovolná. Na co dalšího se vrhnete?

Chtěla bych trénovat. Uvidím, jak to dopadne s nabídkami. Pod českým lyžařským svazem to ale nebude, jako trenéra mě nechtějí.

Důvod?

To se musíte zeptat šéfů na svazu. Prý ale nemám dostatečné trenérské zkušenosti.

Ty závodní ale obrovské…

Ano… Také mě trochu překvapilo, že není zájem. Lidem, s nimiž jsem závodila, bych strašně ráda pomáhala. Třeba Dianě Cholenské. Ale bohužel to nevyšlo. Pravděpodobně začnu v zahraničí. Mám, co nabídnout.

Z Dukly odejdete na konci května. Co pro vás působení v tomhle slavném klubu znamenalo?

Bez Dukly a její podpory bych už dávno lyžovat nemohla. Co pro mě mohla udělat, tak udělala. Mám na mysli i celkové zázemí a servis, který jsem měla možnost využívat. Když někde vidím logo Dukly, jsem vždycky hrdá.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA a olympijskytym.cz

Ten pohled je už dobře známý. Rozesmátý obličej s korunou pro Královnu bílé stopy na hlavě. Počtvrté v kariéře si ji nasadila Eva Adamczyková, i když poprvé pod novým jménem. Tři triumfy slavila jako Samková.

Snowboardcrossařka Dukly ovládla tradiční anketu Svazu lyžařů ČR o nejlepšího lyžaře či snowboardistu uplynulé sezony. Na trůnu vystřídala Ester Ledeckou. Slavnostní vyhlášení se konalo v pátek večer v pražském O2 Universum.

Snowboardcrossová stálice byla hlavní favoritkou především díky druhému titulu mistryně světa. Zlato na šampionátu v gruzínském Bakuriani na začátku března vybojovala s naprostým přehledem, přestože to pro ni byla první sezona po návratu po těžkém zranění obou kotníků.

Hlasování odborné poroty ovládla Adamczyková suverénně před běžcem na lyžích a dalším členem ASC Dukla Michalem Novákem. Kromě vítězství v hlavní kategorii byla Adamczyková oceněna i ve snowboardové kategorii.

Nejlepší akrobatickou lyžařkou byla vyhlášena skicrossařka Nikol Kučerová, která se na předávání zároveň rozloučila s profesionální kariérou. Díky zlatému gruzínskému závodu se stal trenérem roku kouč Adamczykové a snowboardcrossové reprezentace Marek Jelínek.

Výsledky ankety Král bílé stopy 2023– celkové pořadí: 1. Eva Adamczyková 44, 2. Michal Novák 6, 3. Martina Dubovská 4.

Trenér roku: Marek Jelínek
Junior roku: Vanessa Volopichová
Síň slávy: Zbyněk Hubač, Miroslav Jarouš, Ladislav Slonek, Aleš Suk, Luděk Váša

Jednotlivé disciplíny

Akrobatické lyžování: Nikol Kučerová
Alpské disciplíny: Martina Dubovská
Běh na lyžích: Michal Novák
Severská kombinace: Jiří Konvalinka
Skok na lyžích: Klára Ulrichová
Snowboarding: Eva Adamczyková
Travní lyžování: Martin Barták

Para lyžař: Jiří Hartig

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Zvládla to se ctí. Kateřina Razýmová se dokázala vrátit po narození dcery do širší světové špičky běžeckého lyžování. Pomineme-li sprinty, dosáhla z českých reprezentantek na nejlepší umístění.

„Byly tam momenty, které se povedly, ale našla se do i spousta takových, které mě spíš mrzí. Řekla bych, že sezona dopadla dobře, ale nezastírám, že jsem měla trochu vyšší ambice,“ rozpovídala se lyžařka Dukly, která do Světového poháru poprvé naskočila na konci minulého roku při Tour de Ski, dalším vrcholem byl únorový šampionát v Planici.

V březnu pak ve Falunu pronikla do TOP 10, když v intervalovém závodě na 10 km klasicky dojela devátá. „Byl to určitě nejlepší závod sezony. K podobnému výsledku jsem měla několikrát poměrně blízko, ale až ve Švédsku se sešly všechny náležitosti, které jsou k takovému výsledku potřeba,“ líčila jednatřicetiletá závodnice.

„Na mistrovství světa se ve skiatlonu nepovedlo skloubit všechno důležité a přišla jsem o lepší výsledek, než bylo konečné 13. místo. Při závěrečné dvacítce v Lahti jsem to měla k elitě ještě blíž,“ litovala Razýmová. „Obvykle závod nedopadl podle mých představ kvůli horším lyžím.“

Sezona byla specifická v tom, že neměla starosti jen sebe, ale i malou Isabelku. „Bylo náročnější v tom, že se muselo hodně plánovat a dopředu koordinovat věci podle toho, co se bude dít,“ ohlédla se za uplynulým obdobím, v němž se spoléhala na pomoc rodiny.

Počítá s tím, že s postupujícím časem bude péče o potomka ještě náročnější. „Jisté je, že obtížnější období přijde. Dcera se bude mnohem víc projevovat a vyžadovat pozornost. Nebude už závislá jen na mé přítomnosti nebo na kojení,“ pokračovala.

Zatím ale nic neplánuje. Je v klidu a užívá si domácí pohody. Ani žádná dovolená se prý nerýsuje. „Jsem ráda, že jsem doma, a že si od cestování a soustředění odpočinu. Máme zahradu a na ní je spousta práce. Budu ráda, když v tomto směru něco udělám,“ prozradila.

I když má po návratové sezoně tréninkové volno, bez pohybu nezůstává. „Když se naskytne možnost a někdo malou pohlídá, ráda se proběhnu. Opravdová příprava začne až v květnu.“

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Barbora Reichová

Náročná sezona jí nedávno skončila. V podání Kateřiny Janatové se však žádný relax nekoná. Naopak. O víkendu si v Norsku střihla dva dálkové běhy seriálu Ski Classics, na 40 a 68 kilometrů! V sobotu byla  patnáctá, v neděli šestnáctá.

,,Teď se cítím docela unavená. Ale pořád chci ještě co nejvíc lyžovat, oddechnu si až v květnu,“ říká šestadvacetiletá členka Dukly Liberec.

V konečném pořadí Světového poháru jste obsadila 23. místo. Řadu velmi dobrých výsledků jste zaznamenala ve sprintech i na delších tratích. Šlo zatím o vaši nejpovedenější sezonu?

Určitě. Hodně jsem se zlepšila především v distancích. Stáhla jsem okolo minuty v porovnání  s minulým rokem. Dařilo se mi zajíždět výsledky do 15. místa, ve sprintu jsem několikrát byla v semifinále.

Navýšení tréninkových objemů v přípravě tedy přineslo kýžené ovoce…

V mém zlepšení považuji tuto skutečnost za velmi zásadní.

Pomohl k růstu výkonnostní křivky také fakt, že jste se připravovaly společně s reprezentací mužů?

Uvítaly jsme to. My ženy máme rychlejší kolečkové lyže než kluci. Díky tomu jim můžeme stačit. Trénování s nimi nás posouvalo. Pomáhalo i vzájemné hecování. A hlavně drželo zdraví.

Co schází k průniku mezi absolutní elitu?

Člověk si to samozřejmě přeje, dělá pro to maximum. Cestou je určitě trénink s někým, kdo je lepší než vy sám.

Vrcholy byly Tour de Ski a mistrovství světa. Nebýt výpadku na klasické desítce v Oberstdorfu, mohlo jste v konečném pořadí Tour skončit mnohem výše než na 24. příčce…

Docela dost jsem se v tomto závodě smekala. Když nemám stoprocentní lyže na odraz, nejede to. Ztratila jsem tam veškeré naděje na dobré umístění. Mrzelo to hodně.

Co závěrečný výjezd sjezdovkou na Alpe Cermis? Může se závodník na takovou etapu vůbec těšit?

Letos to bolelo. Ale poprvé to bylo ještě horší. Pořádně nevíte, do čeho jdete. Taky záleží, o jaké umístění bojujete. Cítíte-li šanci na dobrý výsledek, kousnete se ještě víc.

Na mistrovství světa jste se blýskla 7. místem v týmovém závodě dvojic s Adélou Novákovou. Zajela jste si také nejlepší individuální výsledek na šampionátu na volné desítce (18.). Možná jste ale pomýšlela ještě výš…

Nebudu říkat, že ne. Třeba ve sprintu jsem udělala chybu, že jsem se dlouho schovávala a nechala se zablokovat. I na volné desítce jsem mohla dopadnout lépe. Cítila jsem se unaveně, asi jsem měla vynechat skiatlon.

Lze vůbec na takto velkých akcích vyzrát na silné Švédky či Norky?

Málokdy. Jsou výkonnostně někde jinde. Tady si nemá cenu něco nalhávat. Těží z fungující  systematické přípravy. Díky soutěživosti se stále posouvají nahoru. Obrovské konkurenční prostředí je neustále nutí předvádět maximální výkony. Těžké s nimi držet krok.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Barbora Reichová a CPA

Dere se na výsluní. Na domácí scéně zdatně konkuruje mnohem zkušenějším reprezentačním kolegům, na mistrovství republiky v Harrachově je nedávno všechny porazil. V osmnáctiletém sdruženáři Jiřím Konvalinkovi čpí potenciál jako hrom.

Mladík z Dukly Liberec se dokázal prosadit i v posledních závodech Světového poháru ve finském Lahti, jeho premiérových startech mezi absolutní elitou. V obou případech z toho bylo 28. místo a šest získaných bodů do celkového hodnocení seriálu.

Sladká tečka za úspěšnou sezonou?

Jsem rád, že se všechno takhle vydařilo. Když se závěr sezony povede, naberete energii do přípravy na tu následující. Člověk má chuť dokázat ještě víc, myslí pozitivně. Jste v mnohem lepším psychickém rozpoložení.

Dostal jste šanci i ve Světovém poháru. Jak jste si užíval závodů mezi elitou severské kombinace?

(usmívá se) Rozdíl oproti startům v juniorském kategorii je obrovský. Hlavně v běžecké části. Tam vůbec nestíhám. Po skoku se výsledkovou listinou vždycky propadnu. Ale sbírám tím zkušenosti. Vím, na čem pracovat, co zlepšovat.

Ke komu vzhlížíte? Lamparter, Riiber nebo někdo další?

Za mě je jedničkou Nor Jarl Magnus Riiber. Pokud mu slouží zdraví, je dominantní. Navíc má skvělý charakter. Klidně se s vámi pustí do řeči, na nic si nehraje.

Před rokem jste v Lahti bojoval o zlato na Evropském olympijském festivalu mládeže. Vybavily se po návratu vzpomínky na jeden z největších úspěchů kariéry, kdy jste skončil o pouhou vteřinu druhý?

Jasně. V poslední zatáčce mě přesprintoval Nor Ström. Bylo to o fous. I ze stříbra jsem ale měl velkou radost.

Před odletem do Lahti jste coby junior vyhrál mistrovství republiky v Harrachově. Překvapil jste sám sebe?

Určitě si toho moc vážím. Titul beru s nadhledem. Nemá cenu si nalhávat, že zkušenější kluci prožívali jistou krizi. Mně se toho povedlo využít.

Nálada v reprezentačním týmu po nevydařené sezoně nemůže být bůh ví jaká. Potvrdíte tuto domněnku?

Člověk tohle vnímat moc nesmí. Je potřeba se soustředit na vlastní výkon. Snad přijdou lepší časy. Mám na mysli celou reprezentaci.

Na MČR jste byl na pódiu i mezi skokany. Na můstku si asi hodně věříte…

Šlo o užitečnou přípravu před odletem do Lahti. Měl jsem skákat s juniory, ale z neznámého důvodu mě přesunuli mezi muže. Bylo fajn se poměřit třeba s Romanem Koudelkou či Radkem Rýdlem. Získal jsem bronz, takže paráda.

Zbývá tedy maličkost, zlepšit se v běžecké stopě…

Sám cítím, že můj běh je vzhledem k výkonnosti konkurence slabý. Bohužel jsem byl celé léto nemocný. Tréninkový výpadek dohnat nešlo. Teď to snad bude jiné. Pokud splním kondiční plán, posunu se.

Co vás skolilo?

Zápolil jsem s mononukleózou. Trénink jsem na řadu týdnů musel úplně vysadit.

Vzhledem k tomu musíte sezonu hodnotit jako parádní. Vždyť jste byl nominován i na seniorské mistrovství světa do Planice a na juniorském v Kanadě obsadil velmi pěkné 6. místo…

A zase jsme u běhu. Po skoku jsem tam byl druhý…  I tak beru rozšířené pódium jako velký úspěch. Kdyby mi někdo na konci léta řekl, že zažiju takovouto sezonu, nevěřil bych mu. Snažím si teď užívat každé chvíle, kterou mohu strávit sportováním.

Co podpora rodiny, je pro vás zásadní?

Každopádně. Taťka je bývalý sdruženář. Umí poradit i vyčinit. (směje se) Od mala jsem vyrůstal v Harrachově. Na můstek jsem vlezl ve čtyřech letech. Do patnácti jsem dělal obě disciplíny. Pak jsem se musel rozhodnout. Zvítězila větší vášeň pro severskou kombinaci.

Jak to coby nadějný ,,kombiňák“ kombinujete se školou?

Na gymnáziu v Liberci jsou výborní a hlavně vstřícní profesoři. Mám individuální plán. Zvládám to.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Mimo stupně vítězů na světovém poháru v kanadském Mont-Sainte-Anne zakončila Eva Adamczyková snowboardcrossovou sezonu. Vzhledem k tomu, že se v ní po předloňském vážném zranění dolních končetin na prkno vracela, své výsledky – včetně celkového čtvrtého místa v seriálu – bere.

V sobotu byla reprezentantka ASC Dukla v Québeku pátá. V polovině semifinále se jí zasekla hrana, ztratila rychlost a dojela třetí. Malé finále pak s přehledem ovládla. „V semifinále jsem se mezi druhou a třetí klopenkou dostala do kontaktu se soupeřkou a trochu mě to rozhodilo,“ přiznala devětadvacetiletá Adamczyková.

V neděli si o místo polepšila, ale finálovou jízdu si představovala jinak. „Samozřejmě jsem chtěla vyhrát, snažila jsem se, ale po chybách, které jsem udělala, to asi takhle nemělo dopadnout. V cílové rovince, kde jsem měla jet bez chyby, abych měla šanci holky předjet, jsem udělala chyby,“ ohodnotila poslední závod sezony.

„Ale je to super. Byla to skvělá sezona. Na to, že jsem vůbec nevěděla, jestli budu jezdit, tak jsem nadšená, že to takhle dopadlo,“ radovala se Eva Adamczyková při ohlédnutí se za sezonou.

Podle trenéra Marka Jelínka v Kanadě předváděla skvělé jízdy. „Bohužel při posledním finále se ukázalo, že roční handicap neježdění hraje roli. V jízdě ve čtyřech se necítí ještě tak dobře a dělá drobné chyby. I tak je to neuvěřitelná sezona a neuvěřitelný návrat. Jsme spokojení a doufám, že v příští sezoně Evka naváže na konec této,“ poznamenal kouč.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA