Archiv rubriky: lyžování

Ten pohled je už dobře známý. Rozesmátý obličej s korunou pro Královnu bílé stopy na hlavě. Počtvrté v kariéře si ji nasadila Eva Adamczyková, i když poprvé pod novým jménem. Tři triumfy slavila jako Samková.

Snowboardcrossařka Dukly ovládla tradiční anketu Svazu lyžařů ČR o nejlepšího lyžaře či snowboardistu uplynulé sezony. Na trůnu vystřídala Ester Ledeckou. Slavnostní vyhlášení se konalo v pátek večer v pražském O2 Universum.

Snowboardcrossová stálice byla hlavní favoritkou především díky druhému titulu mistryně světa. Zlato na šampionátu v gruzínském Bakuriani na začátku března vybojovala s naprostým přehledem, přestože to pro ni byla první sezona po návratu po těžkém zranění obou kotníků.

Hlasování odborné poroty ovládla Adamczyková suverénně před běžcem na lyžích a dalším členem ASC Dukla Michalem Novákem. Kromě vítězství v hlavní kategorii byla Adamczyková oceněna i ve snowboardové kategorii.

Nejlepší akrobatickou lyžařkou byla vyhlášena skicrossařka Nikol Kučerová, která se na předávání zároveň rozloučila s profesionální kariérou. Díky zlatému gruzínskému závodu se stal trenérem roku kouč Adamczykové a snowboardcrossové reprezentace Marek Jelínek.

Výsledky ankety Král bílé stopy 2023– celkové pořadí: 1. Eva Adamczyková 44, 2. Michal Novák 6, 3. Martina Dubovská 4.

Trenér roku: Marek Jelínek
Junior roku: Vanessa Volopichová
Síň slávy: Zbyněk Hubač, Miroslav Jarouš, Ladislav Slonek, Aleš Suk, Luděk Váša

Jednotlivé disciplíny

Akrobatické lyžování: Nikol Kučerová
Alpské disciplíny: Martina Dubovská
Běh na lyžích: Michal Novák
Severská kombinace: Jiří Konvalinka
Skok na lyžích: Klára Ulrichová
Snowboarding: Eva Adamczyková
Travní lyžování: Martin Barták

Para lyžař: Jiří Hartig

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Zvládla to se ctí. Kateřina Razýmová se dokázala vrátit po narození dcery do širší světové špičky běžeckého lyžování. Pomineme-li sprinty, dosáhla z českých reprezentantek na nejlepší umístění.

„Byly tam momenty, které se povedly, ale našla se do i spousta takových, které mě spíš mrzí. Řekla bych, že sezona dopadla dobře, ale nezastírám, že jsem měla trochu vyšší ambice,“ rozpovídala se lyžařka Dukly, která do Světového poháru poprvé naskočila na konci minulého roku při Tour de Ski, dalším vrcholem byl únorový šampionát v Planici.

V březnu pak ve Falunu pronikla do TOP 10, když v intervalovém závodě na 10 km klasicky dojela devátá. „Byl to určitě nejlepší závod sezony. K podobnému výsledku jsem měla několikrát poměrně blízko, ale až ve Švédsku se sešly všechny náležitosti, které jsou k takovému výsledku potřeba,“ líčila jednatřicetiletá závodnice.

„Na mistrovství světa se ve skiatlonu nepovedlo skloubit všechno důležité a přišla jsem o lepší výsledek, než bylo konečné 13. místo. Při závěrečné dvacítce v Lahti jsem to měla k elitě ještě blíž,“ litovala Razýmová. „Obvykle závod nedopadl podle mých představ kvůli horším lyžím.“

Sezona byla specifická v tom, že neměla starosti jen sebe, ale i malou Isabelku. „Bylo náročnější v tom, že se muselo hodně plánovat a dopředu koordinovat věci podle toho, co se bude dít,“ ohlédla se za uplynulým obdobím, v němž se spoléhala na pomoc rodiny.

Počítá s tím, že s postupujícím časem bude péče o potomka ještě náročnější. „Jisté je, že obtížnější období přijde. Dcera se bude mnohem víc projevovat a vyžadovat pozornost. Nebude už závislá jen na mé přítomnosti nebo na kojení,“ pokračovala.

Zatím ale nic neplánuje. Je v klidu a užívá si domácí pohody. Ani žádná dovolená se prý nerýsuje. „Jsem ráda, že jsem doma, a že si od cestování a soustředění odpočinu. Máme zahradu a na ní je spousta práce. Budu ráda, když v tomto směru něco udělám,“ prozradila.

I když má po návratové sezoně tréninkové volno, bez pohybu nezůstává. „Když se naskytne možnost a někdo malou pohlídá, ráda se proběhnu. Opravdová příprava začne až v květnu.“

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Barbora Reichová

Náročná sezona jí nedávno skončila. V podání Kateřiny Janatové se však žádný relax nekoná. Naopak. O víkendu si v Norsku střihla dva dálkové běhy seriálu Ski Classics, na 40 a 68 kilometrů! V sobotu byla  patnáctá, v neděli šestnáctá.

,,Teď se cítím docela unavená. Ale pořád chci ještě co nejvíc lyžovat, oddechnu si až v květnu,“ říká šestadvacetiletá členka Dukly Liberec.

V konečném pořadí Světového poháru jste obsadila 23. místo. Řadu velmi dobrých výsledků jste zaznamenala ve sprintech i na delších tratích. Šlo zatím o vaši nejpovedenější sezonu?

Určitě. Hodně jsem se zlepšila především v distancích. Stáhla jsem okolo minuty v porovnání  s minulým rokem. Dařilo se mi zajíždět výsledky do 15. místa, ve sprintu jsem několikrát byla v semifinále.

Navýšení tréninkových objemů v přípravě tedy přineslo kýžené ovoce…

V mém zlepšení považuji tuto skutečnost za velmi zásadní.

Pomohl k růstu výkonnostní křivky také fakt, že jste se připravovaly společně s reprezentací mužů?

Uvítaly jsme to. My ženy máme rychlejší kolečkové lyže než kluci. Díky tomu jim můžeme stačit. Trénování s nimi nás posouvalo. Pomáhalo i vzájemné hecování. A hlavně drželo zdraví.

Co schází k průniku mezi absolutní elitu?

Člověk si to samozřejmě přeje, dělá pro to maximum. Cestou je určitě trénink s někým, kdo je lepší než vy sám.

Vrcholy byly Tour de Ski a mistrovství světa. Nebýt výpadku na klasické desítce v Oberstdorfu, mohlo jste v konečném pořadí Tour skončit mnohem výše než na 24. příčce…

Docela dost jsem se v tomto závodě smekala. Když nemám stoprocentní lyže na odraz, nejede to. Ztratila jsem tam veškeré naděje na dobré umístění. Mrzelo to hodně.

Co závěrečný výjezd sjezdovkou na Alpe Cermis? Může se závodník na takovou etapu vůbec těšit?

Letos to bolelo. Ale poprvé to bylo ještě horší. Pořádně nevíte, do čeho jdete. Taky záleží, o jaké umístění bojujete. Cítíte-li šanci na dobrý výsledek, kousnete se ještě víc.

Na mistrovství světa jste se blýskla 7. místem v týmovém závodě dvojic s Adélou Novákovou. Zajela jste si také nejlepší individuální výsledek na šampionátu na volné desítce (18.). Možná jste ale pomýšlela ještě výš…

Nebudu říkat, že ne. Třeba ve sprintu jsem udělala chybu, že jsem se dlouho schovávala a nechala se zablokovat. I na volné desítce jsem mohla dopadnout lépe. Cítila jsem se unaveně, asi jsem měla vynechat skiatlon.

Lze vůbec na takto velkých akcích vyzrát na silné Švédky či Norky?

Málokdy. Jsou výkonnostně někde jinde. Tady si nemá cenu něco nalhávat. Těží z fungující  systematické přípravy. Díky soutěživosti se stále posouvají nahoru. Obrovské konkurenční prostředí je neustále nutí předvádět maximální výkony. Těžké s nimi držet krok.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Barbora Reichová a CPA

Dere se na výsluní. Na domácí scéně zdatně konkuruje mnohem zkušenějším reprezentačním kolegům, na mistrovství republiky v Harrachově je nedávno všechny porazil. V osmnáctiletém sdruženáři Jiřím Konvalinkovi čpí potenciál jako hrom.

Mladík z Dukly Liberec se dokázal prosadit i v posledních závodech Světového poháru ve finském Lahti, jeho premiérových startech mezi absolutní elitou. V obou případech z toho bylo 28. místo a šest získaných bodů do celkového hodnocení seriálu.

Sladká tečka za úspěšnou sezonou?

Jsem rád, že se všechno takhle vydařilo. Když se závěr sezony povede, naberete energii do přípravy na tu následující. Člověk má chuť dokázat ještě víc, myslí pozitivně. Jste v mnohem lepším psychickém rozpoložení.

Dostal jste šanci i ve Světovém poháru. Jak jste si užíval závodů mezi elitou severské kombinace?

(usmívá se) Rozdíl oproti startům v juniorském kategorii je obrovský. Hlavně v běžecké části. Tam vůbec nestíhám. Po skoku se výsledkovou listinou vždycky propadnu. Ale sbírám tím zkušenosti. Vím, na čem pracovat, co zlepšovat.

Ke komu vzhlížíte? Lamparter, Riiber nebo někdo další?

Za mě je jedničkou Nor Jarl Magnus Riiber. Pokud mu slouží zdraví, je dominantní. Navíc má skvělý charakter. Klidně se s vámi pustí do řeči, na nic si nehraje.

Před rokem jste v Lahti bojoval o zlato na Evropském olympijském festivalu mládeže. Vybavily se po návratu vzpomínky na jeden z největších úspěchů kariéry, kdy jste skončil o pouhou vteřinu druhý?

Jasně. V poslední zatáčce mě přesprintoval Nor Ström. Bylo to o fous. I ze stříbra jsem ale měl velkou radost.

Před odletem do Lahti jste coby junior vyhrál mistrovství republiky v Harrachově. Překvapil jste sám sebe?

Určitě si toho moc vážím. Titul beru s nadhledem. Nemá cenu si nalhávat, že zkušenější kluci prožívali jistou krizi. Mně se toho povedlo využít.

Nálada v reprezentačním týmu po nevydařené sezoně nemůže být bůh ví jaká. Potvrdíte tuto domněnku?

Člověk tohle vnímat moc nesmí. Je potřeba se soustředit na vlastní výkon. Snad přijdou lepší časy. Mám na mysli celou reprezentaci.

Na MČR jste byl na pódiu i mezi skokany. Na můstku si asi hodně věříte…

Šlo o užitečnou přípravu před odletem do Lahti. Měl jsem skákat s juniory, ale z neznámého důvodu mě přesunuli mezi muže. Bylo fajn se poměřit třeba s Romanem Koudelkou či Radkem Rýdlem. Získal jsem bronz, takže paráda.

Zbývá tedy maličkost, zlepšit se v běžecké stopě…

Sám cítím, že můj běh je vzhledem k výkonnosti konkurence slabý. Bohužel jsem byl celé léto nemocný. Tréninkový výpadek dohnat nešlo. Teď to snad bude jiné. Pokud splním kondiční plán, posunu se.

Co vás skolilo?

Zápolil jsem s mononukleózou. Trénink jsem na řadu týdnů musel úplně vysadit.

Vzhledem k tomu musíte sezonu hodnotit jako parádní. Vždyť jste byl nominován i na seniorské mistrovství světa do Planice a na juniorském v Kanadě obsadil velmi pěkné 6. místo…

A zase jsme u běhu. Po skoku jsem tam byl druhý…  I tak beru rozšířené pódium jako velký úspěch. Kdyby mi někdo na konci léta řekl, že zažiju takovouto sezonu, nevěřil bych mu. Snažím si teď užívat každé chvíle, kterou mohu strávit sportováním.

Co podpora rodiny, je pro vás zásadní?

Každopádně. Taťka je bývalý sdruženář. Umí poradit i vyčinit. (směje se) Od mala jsem vyrůstal v Harrachově. Na můstek jsem vlezl ve čtyřech letech. Do patnácti jsem dělal obě disciplíny. Pak jsem se musel rozhodnout. Zvítězila větší vášeň pro severskou kombinaci.

Jak to coby nadějný ,,kombiňák“ kombinujete se školou?

Na gymnáziu v Liberci jsou výborní a hlavně vstřícní profesoři. Mám individuální plán. Zvládám to.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Mimo stupně vítězů na světovém poháru v kanadském Mont-Sainte-Anne zakončila Eva Adamczyková snowboardcrossovou sezonu. Vzhledem k tomu, že se v ní po předloňském vážném zranění dolních končetin na prkno vracela, své výsledky – včetně celkového čtvrtého místa v seriálu – bere.

V sobotu byla reprezentantka ASC Dukla v Québeku pátá. V polovině semifinále se jí zasekla hrana, ztratila rychlost a dojela třetí. Malé finále pak s přehledem ovládla. „V semifinále jsem se mezi druhou a třetí klopenkou dostala do kontaktu se soupeřkou a trochu mě to rozhodilo,“ přiznala devětadvacetiletá Adamczyková.

V neděli si o místo polepšila, ale finálovou jízdu si představovala jinak. „Samozřejmě jsem chtěla vyhrát, snažila jsem se, ale po chybách, které jsem udělala, to asi takhle nemělo dopadnout. V cílové rovince, kde jsem měla jet bez chyby, abych měla šanci holky předjet, jsem udělala chyby,“ ohodnotila poslední závod sezony.

„Ale je to super. Byla to skvělá sezona. Na to, že jsem vůbec nevěděla, jestli budu jezdit, tak jsem nadšená, že to takhle dopadlo,“ radovala se Eva Adamczyková při ohlédnutí se za sezonou.

Podle trenéra Marka Jelínka v Kanadě předváděla skvělé jízdy. „Bohužel při posledním finále se ukázalo, že roční handicap neježdění hraje roli. V jízdě ve čtyřech se necítí ještě tak dobře a dělá drobné chyby. I tak je to neuvěřitelná sezona a neuvěřitelný návrat. Jsme spokojení a doufám, že v příští sezoně Evka naváže na konec této,“ poznamenal kouč.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Eva Adamczyková zakončila snowboardcrossovou sezonu čtvrtým místem v kanadském Mont-Sainte-Anne. Mistryně světa v závěrečném závodu světového poháru ovládla tři vyřazovací jízdy, ale finále se jí nevydařilo. Přesto si reprezentantka ASC Dukla, která se v této sezoně na prkno vracela po předloňském vážném zranění dolních končetin, oproti sobotnímu závodu o jedno místo polepšila.

Devětadvacetileté Adamczykové tak v Kanadě v obou závodech těsně unikly stupně vítězů. V celkovém pořadí SP jí patří také čtvrté místo. Hlavní závod sezony však zvládla na jedničku, když se na začátku března stala v Bakuriani podruhé mistryní světa.

Poslední závod seriálu se stal kořistí Australanky Josie Baffové, jež i díky tomu uhájila před Adamczykovou celkové třetí místo. Křišťálový glóbus získala Britka Charlotte Bankesová. Trio snowboardcrossařů Dukly Radek Houser, Kryštof Choura, Jan Kubičík nepřešlo v Québeku přes osmifinále. Nejlépe byl jako sedmnáctý klasifikován Houser.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: SLČR/Bóša

Povedlo se. Lyžař Michal Novák dokázal při závěrečné zastávce Světového poháru ve finském Lahti uhájit postavení v TOP 10 celkového hodnocení seriálu! Konečné 9. místo je pro člena armádního klubu Dukla parádním vysvědčením za skvěle odvedenou práci v náročné sezoně. Jde o nejlepší výsledek českého běžce od roku 2011, kdy skončil Lukáš Bauer čtvrtý.

Šestadvacetiletý Novák obsadil v posledním závodě na 20 km klasickou technikou 21. místo. Triumf slavil fenomenální Nor Johannes Hoesflot Klaebo, jenž v sezoně oslavil rekordní 20. vítězství v seriálu SP.

Parádně zakončila sezonu také Kateřina Razýmová. Na stejně dlouhé trati projela cílem na 13. místě.

Konečné pořadí SP (po 31 závodech) – muži: 1. Klaebo 2715, 2. Golberg 2243, 3. Pellegrino (It.) 1635, 4. Krüger 1281, 5. Tönseth 1269, 6. Holund 1218, …9. Novák 1002, 33. Černý 459, 69. Šeller (oba ČR) 246, 132. Fellner 59.

Ženy: 1. T. U. Wengová 2029, 2. Digginsová 1867, 3. Niskanenová 1840, 4. Brennanová 1546, 5. Fähndrichová (Švýc.) 1414, 6. Karlssonová 1365, …23. Janatová 796, 40. Razýmová 482, 45. Beranová 421, 79. Antošová (ČR) 125, 129. P. Nováková 25, 159. A. Nováková 6.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Barbora Reichová

V posledním běžeckém sprintu letošní sezony se blýskl Ondřej Černý. Člen armádního klubu Dukla se jako jediný z českých zástupců dokázal probojovat do semifinále a v závodě Světového poháru, který se tentokrát jel klasickou technikou, obsadil v Lahti výborné 8. místo.

Zatímco všichni muži prošli kvalifikací úspěšně (13. Luděk Šeller, 15. Ondřej Černý, 20. Michal Novák), mezi ženami se do čtvrtfinále probojovala jen jediná – Barbora Antošová. Její zkušenější kolegyně Kateřina Janatová a Tereza Beranová se překvapivě do elitní třicítky časem nevešly.

Ve vyřazovacích bojích už uspěl pouze Černý. Hned dvakrát mohl poměřit síly s norským suverénem a pozdějším vítězem celého závodu Johannesem Hoesflotem Klaebem. Ve čtvrtfinále na něho ztratil pouhých pět setin vteřiny a z druhé pozice suverénně postoupil mezi nejlepší dvanáctku. V semifinále se rovněž držel statečně, jenže při sjezdu na stadion v zatáčce upadl a sen o finále se rozplynul.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: Barbora Reichová

Povedenou rozlučku s juniorskou kategorií absolvovala na mistrovství světa v bulharském Bansku snowboardistka Zuzana Maděrová. V paralelním slalomu a v závodě dvojic získala devatenáctiletá členka armádního klubu Dukla bronzové medaile!

Maděrová obsadila třetí pozici již v kvalifikaci. Po bezproblémových postupech v osmifinále a čtvrtfinále nestačila až v semifinále na Iris Pflumovou ze Spojených států. Prohrála s ní o 24 setin vteřiny. V souboji o bronz pak česká závodnice porazila Rakušanku Piu Schöffmannovou.

Mistrovství světa pak zakončila další medailí. Třetí žena ze sobotního paralelního slalomu vybojovala druhý bronz v nedělním závodu smíšených dvojic s Kryštofem Minárikem.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: olympiskytym.cz

Ještě tenhle víkend a bude hotovo. To si může před světovým pohárem v kanadském středisku Mont Siante Anne říct Eva Adamczyková. Snowboardcrossová sezona spěje k definitivnímu závěru, ale úřadující mistryně světa má ještě o co zabojovat.

Hvězda ASC Dukla je po druhém místě na SP ve švýcarském Veysonnaz v průběžném pořadí čtvrtá se ztrátou 41 bodů na bronzovou příčku. V případě, že dobře zvládne oba závody, mohla by se posunout výš. Třetí je zatím Australanka Josie Baffová.

„Josie jezdí tuhle sezonu super. Nezáleží jenom na mně, ale i na tom, jak zajedou jiné holky. Uvidíme. Pokusím se o to, ale nebude to žádná tragédie, když to nevyjde,“ řekla Adamczyková před odjezdem za oceán.

Na startu páteční kvalifikace budou z dukláků ještě Jan Kubičík a Radek Houser. Finále se jede v sobotu v 17.00 SEČ a v neděli ve stejnou dobu, ale už letního času.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA