Na olympijských hrách v Paříži přišel o medaili o pět centimetrů, nyní na mistrovství Evropy v Birminghamu o devět. „Už se mi to stalo víckrát. Nerad bych to někdy zažíval znovu, ale je to sport. Snad jsem si tu smůličku vybral,“ říkal po 5. místě na Alexander Stadium mezi novináři.
V chladném večeru bojoval jak je jeho zvykem jako lev. Z šesti pokusů byl ale spokojen pouze se dvěma. Hlavně s tím úplně posledním (82,88 m). „Při něm jsem to už cítil lépe, bohužel devět cenťáčků chybělo. To mě samozřejmě velmi mrzí,“ ulevil si.
Rovněž přiznal, že se pral s technikou. „Celý závod jsem hledal nějaký styl, jak hodit dál. V šestém už to trošku vyšlo, ale vlastně nevyšlo,“ povzdechl si.
Soutěž ozdobil rekordem šampionátu jeho velký kamarád Julian Weber. Zlato si zajistil úžasným hodem 90,40 metru. Vadlejch mu to ze srdce přál. „To je čistá hlava. Posledním pokusem krásně zabojoval. Trošku mi to připomnělo sebe před dvěma roky v Římě, kde jsem se také vybičoval na závěr k neskutečnému výkonu,“ připomněl svůj triumf z před dvou let. „Prožívám to s ním, závodíme spolu hodně dlouhou dobu.“
I on toužil, aby oštěp z jeho ruky letěl dál. „Přál jsem si to. Po téhle sezoně to ale musím brát. Obě kolena mě zlobila dost a i teď to budu muset chviličku řešit,“ poznamenal ke stavu svého těla, které dával téměř dva měsíce před odletem do Birminghamu dohromady, aby vůbec mohl titul obhajovat.
Pro Českou republiku byl možná posledním adeptem na zisk medaile. Když oštěpaři svou soutěž rozjeli, proběhla Lurdes Gloria Manuel na hladké čtvrtce na nepopulárním čtvrtém místě. Výprava se tak s největší pravděpodobností vrátí tentokrát s prázdnou. „To mě samozřejmě mrzí. Posledně byla jedna a tu jsem měl já. Zkrátka je to občas i o tom štěstí.“
Po čtvrteční kvalifikaci měli oštěpaři den volna. To stříbrný medailista z OH v Tokiu jenom uvítal. Ráno v den závodu se prý probudil v dobré náladě. „Cítil jsem se moc hezky, teď už je to po těch šesti hodech horší,“ pousmál se. „Čtyři se mi úplně nepovedly. Na těle je to znát. Navíc bylo o nějakých patnáct stupňů míň než v kvalifikaci, což opravdu pociťuji,“ doplnil podstatnou okolnost.
V sektoru se neustále pohyboval v teplákovce, shazoval ji až těsně před jednotlivými hody. Před šestým pokusem však mrznul kvůli zavřenému sektoru delší čas. „Moc se mi to samozřejmě nelíbilo. Čeští fanoušci tam na rozhodčí pískali, ale alespoň jsem si nějak utřídil myšlenky. Myslím, že mi to neublížilo,“ vrátil se k nepříjemné chvíli.
I tak zaslouží absolutorium. V závodě nechal všechny síly. „Z nějakých hodů kolem 79 metrů, které prostě nejsou cítit, tak zničehonic hodíte posledním hodem ve finále mistrovství Evropy 83 metrů a v centimetrech bojujete o medaili. To je za mě hezké. Měl jsem neskutečnou podporu, viděl jsem české vlajky. Svědomí mám čisté. Po těch výkonech v sezoně, to nebylo vůbec špatné.“
O bolavá kolena strach nemá. „Nebude to nic závažného. Půjdu na magnetickou rezonanci, pak se uvidí. Až poté se rozhodnu, jestli letos ještě nějaký start přidám,“ objasnil situaci kolem možnosti pokračování v sezoně.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
