Ještě před startem letošního světového šampionátu v rychlostní kanoistice v Poznani si Martin Fuksa vzpomněl na závody na jezeře Malta v roce 2012. V dodatečné kvalifikaci o účast na olympijských hrách v Londýně tehdy jako devatenáctiletý stál na startu. „V semifinále ale panovaly takové vlny, že jsem potopil loď. Jízda se pak opakovala a já postoupil do finále, kde jsem skončil třetí. Postupovali ovšem jen první dva a do Londýna jsem nejel,“ říká dnes s úsměvem Fuksa. Nyní si podobný scénář rozhodně nechce zopakovat. Naopak míří hned na dva světové tituly.
Po čtrnácti letech přijel Fuksa do Poznaně jako světová hvězda, ověnčený zlatem z olympijských her v Paříži 2024 i řadou světových a evropských titulů. A především jako v letošní sezoně neporažený závodník. Dnes pokračoval v cestě za dalšími úspěchy. V semifinále závodu na 1000 metrů si vybojoval postup do pátečního finále A.
Boj o medaile na pětistovce jej čeká v sobotu. Kromě toho bude v neděli bojovat o přední příčky také v deblu s bratrem Petrem. Zatím spolu bezpečně postoupili do semifinále.
„Poprvé v životě jedu na mistrovství světa tři disciplíny a jako vždy chci hlavně odvést maximum. Pokud se mi to podaří, věřím, že potvrdím, že jsem nejrychlejší na světě,“ říká. Letos má z pěti mezinárodních startů pět vítězství. Vyhrál tři závody Světového poháru a přidal také triumfy na mistrovství Evropy.
To pochopitelně budí mezi soupeři velký respekt, možná se ho i obávají. „Doufám, že když jdu na start, tak ho mají. I já jsem ho měl, když jsem začínal a koukal na Němce Brendela nebo Maďara Vajdu. Říkal jsem si, že je asi dneska neporazím. Snad se takhle mladí teď koukají na mě, i když vím, že každý člověk se dá porazit. Ale snad to ještě nějaký čas vydrží,“ čiší z něj odhodlání.
Na světové scéně je mezi nejlepšími už dlouho, závodění a především trénink jsou pro něj ale stále prioritou. „Asi hodně dělá právě hlava. A určitě se taky sčítají hodiny na vodě za všechny předešlé roky,“ míní.
„Fyzicky se cítím pořád velmi dobře. Nepoznám rozdíl, jestli mi bylo dvacet let, nebo je mi třiatřicet. Naopak mi přijde, že jak jsem ještě víc trénovaný, baví mě pádlovat možná ještě víc. K tomu jsem se ale zároveň naučil i odpočívat, což jen pomáhá.“
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
