Po vyhlášení vítězů letěl z rukou staronového kanoistického světového šampiona Martina Fuksy na tribunu suvenýr – kozlík. „Říkal jsem si, že ho dceři budu muset koupit, že se jí bude líbit. To jsem ještě netušil, že budu mistr světa a dostanu ho zadarmo,“ byl tradičně rozverný kanoista ASC Dukla Martin Fuksa.
A jak viděl s odstupem svůj závod? „Periferně jsem vnímal, že soupeři jedou přede mnou, ale soustředil jsem se sám na sebe. Pošetřil jsem síly na finiš a doufal v medaili. Že to stačilo na zlato, to jsem upřímně ani nečekal a jsem za to moc rád. Že jsem dokázal být nejlepší na světě a že jsem dokázal, že umím jezdit ve všech podmínkách. Je to hodně o hlavě. Extrémně jsem se zkoncentroval i v podmínkách, ve kterých jsem ne vždy dokázal předvést své maximum.“
Tím měl na mysli především první dráhu, ve které jel, a vítr, který měl přímo z první ruky. „Nedával jsem si to vůbec do hlavy. Plno lidí kolem říkalo plno věcí, já se to snažil nevnímat a říkal jsem si, že mám jedničku, tak chci být jednička. Neřešil jsem to. Byl jsem rád, že jsem se do finále vůbec dostal, a dráhu jsem nevnímal.“
V Poznani ho čekají ještě tři závody. „Je to náročné. Tohle byla druhá jízda, kdy jsem vyhrál, jinak druhá, třetí místa, takže to není nic jednoduchého. Ještě mě čekají další závody, takže uchlácholen být nemohu. Samozřejmě mám na srdíčku takový klid, když vyhraji olympijskou disciplínu. To je moc fajn, ale zároveň mám ještě před sebou nějakou práci, takže se musím na další závody pořádně soustředit.“
Na kilometru získal už páté světové zlato, potřetí v řadě. „Jsem moc rád. Potřetí za sebou mistr světa, a když k tomu připočtu olympiádu, tak jsou to čtyři roky, kdy jsem neporažen. A nevím, zdali se to vůbec někomu podařilo.“
Za důležitou součást úspěchu považuje především srovnané myšlenky v hlavě. „Mám dobrou disciplínu. Bylo to dost těsné, nemusel jsem být vůbec ve finále. Ale bylo potřeba se zkoncentrovat a stále jsem si dával do hlavy, že jsem nejlepší na světě. Myslím, že opravdoví šampioni dokáží uspět za všech podmínek a já jsem zde ukázal, že jsem opravdový šampion.“
Nahecovaný je prý pořád. „Dělám, co mě baví, a že to mohu ukazovat na důležitých závodech a stát na tom nejvyšším stupínku, slyšet českou hymnu, to je nejvíc. Nevím, kolikrát ještě zažiji, kdy budu moci slyšet českou hymnu. Ještě máme před sebou dva dny šampionátu, a tak jedeme dál,“ čiší z něj odhodlání po dalších medailích.
A že se rozdávaly dvě zlaté? „Jsem mistr světa a vůbec nevím, že jsme tam stáli dva. Já jsem viděl sám sebe na prvním stupínku a to je pro mě důležité,“ dodal Martin Fuksa.
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
