Už v to ani nevěřil. Přesto se ve čtyřiatřiceti letech dočkal svého premiérového vítězství v závodě Světového poháru v cross country. V rakouském Leogangu zdolal biker Ondřej Cink z ASC Dukla celou světovou elitu a naznačil, že do starého železa ještě nepatří. Sám byl z prvenství příjemně šokován.
„Překvapilo mě to hodně. Nečekal jsem, že by něco takového ještě mohlo přijít, i když jsem si to moc přál. Ale člověk je realista. Vím, že konkurence je rok od roku silnější a vyhrát v kombinaci s vyšším věkem je daleko těžší. Rozhodně jsem se necítil tak, že bych měl životní formu. Páteční sprint mi moc nesedl. V noci na sobotu jsem špatně spal, nohy byly unavené. Proto jsem si okruh projel jen dvakrát a více odpočíval. V neděli od rána pršelo, pozdní start a člověk by nejradši zůstal v posteli. Necítil jsem se ve své kůži, ale při závodě to bylo super,“ říkal ke svému senzačnímu triumfu.
Vyšel vám výborně start. Byl to základ k úspěchu?
Alfa a omega úspěchu. Otevřela se mi tam super stopa a najednou jsem byl sedmý, pak čtvrtý.
Ale jelo se v podmínkách, které nemilujete…
I když jednou už jsem na bahně taky dokázal dojet druhý, tak nemám rád uklouzané sjezdy, dost se v nich trápím. Ale v neděli jsem všechno ustál. Věděl jsem, že musím být od začátku co nejvíc vpředu, především kvůli tomu technickému sjezdu, kde se daly jet dvě lajny. Já si vybral tu méně riskantní. Ve sjezdu nepatřím mezi nejlepší techniky, a kdybych si vybral druhou stopu, mohl přijít pád. Ale věřil jsem si na výjezdy.
Nakonec jste zůstal na čele osamocen se Švýcarem Flückigerem. Na osobní souboje s ním nemáte nejlepší vzpomínky. Uvědomil jste si to?
Hned mi to projelo hlavou. Svedl jsem s ním spoustu soubojů a vždycky jsem prohrál. Potřeboval jsem to ustát v hlavě. Říkal jsem si, že teď už to musím dát. Nakonec jsem jej setřásl, získal náskok kolem dvaceti vteřin. To se ale v tom dlouhém kopci dá rychle ztratit. Snažil jsem se soustředit jen na svůj výkon, ale ve vítězství jsem začal věřit, až když jsem jel poslední sjezd před cílem. To bylo již víc na jistotu. Věděl jsem, že i kdybych udělal menší chybičku, bude to v pohodě.
Došlo vám hned, co jste dokázal?
Mně to možná ještě pořádně nedošlo ani teď. Dostal jsem spoustu gratulací, telefon mi málem vybouchl. Zažíval jsem krásné pocity. Dokázal jsem něco, co jsem si celou kariéru přál. Chtěl jsem buď vyhrát mistrovství světa v elitě nebo závod svěťáku. Tvrdě jsem na to dřel a vyšlo to. Až budu končit kariéru, budu mít daleko lepší pocity.
Končit ale neplánujete…
To ne, dodá mi to motivaci. Vím, že to ještě jde a můžu patřit mezi ty nejlepší. Ale vyhrát je dnes daleko těžší. Není to jak dřív, kdy svěťáky vyhrávali prakticky jen Kulhavý, Schurter nebo Absalon. Dneska na prvenství může myslet 15 lidí. Je to i o tom, jak komu sedne daná trať, jsou hodně odlišné.
Sezona ještě není ani v polovině. Jaké máte plány?
Určitě stojím dál nohama pevně na zemi, Víme, že Leogang je moje srdcovka a uvidíme, co bude dál. Mám tam i další oblíbené tratě jako Les Gets, Andorra nebo Lake Placid. S formou, jakou jsem měl v neděli, se tam dá zajet slušný výsledek. Letos bych navíc rád zkusil i mistrovství světa v maratonu. Je to ve Švýcarsku, hodně těžká trať, převýšení 5000 metrů, 125 kilometrů. Jsou tam dlouhé kopce, měly by mi sedět. A hned týden na to je mistrovství světa v cross country. Věřím, že to zvládnu. Chci jezdit, dokud to půjde, na tom se nic nemění. Velkým snem je pátá olympiáda, ta mě hodně láká.
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: Filip Bezděk
