Náročná sezona jí nedávno skončila. V podání Kateřiny Janatové se však žádný relax nekoná. Naopak. O víkendu si v Norsku střihla dva dálkové běhy seriálu Ski Classics, na 40 a 68 kilometrů! V sobotu byla patnáctá, v neděli šestnáctá.
,,Teď se cítím docela unavená. Ale pořád chci ještě co nejvíc lyžovat, oddechnu si až v květnu,“ říká šestadvacetiletá členka Dukly Liberec.
V konečném pořadí Světového poháru jste obsadila 23. místo. Řadu velmi dobrých výsledků jste zaznamenala ve sprintech i na delších tratích. Šlo zatím o vaši nejpovedenější sezonu?
Určitě. Hodně jsem se zlepšila především v distancích. Stáhla jsem okolo minuty v porovnání s minulým rokem. Dařilo se mi zajíždět výsledky do 15. místa, ve sprintu jsem několikrát byla v semifinále.
Navýšení tréninkových objemů v přípravě tedy přineslo kýžené ovoce…
V mém zlepšení považuji tuto skutečnost za velmi zásadní.
Pomohl k růstu výkonnostní křivky také fakt, že jste se připravovaly společně s reprezentací mužů?
Uvítaly jsme to. My ženy máme rychlejší kolečkové lyže než kluci. Díky tomu jim můžeme stačit. Trénování s nimi nás posouvalo. Pomáhalo i vzájemné hecování. A hlavně drželo zdraví.
Co schází k průniku mezi absolutní elitu?
Člověk si to samozřejmě přeje, dělá pro to maximum. Cestou je určitě trénink s někým, kdo je lepší než vy sám.
Vrcholy byly Tour de Ski a mistrovství světa. Nebýt výpadku na klasické desítce v Oberstdorfu, mohlo jste v konečném pořadí Tour skončit mnohem výše než na 24. příčce…
Docela dost jsem se v tomto závodě smekala. Když nemám stoprocentní lyže na odraz, nejede to. Ztratila jsem tam veškeré naděje na dobré umístění. Mrzelo to hodně.
Co závěrečný výjezd sjezdovkou na Alpe Cermis? Může se závodník na takovou etapu vůbec těšit?
Letos to bolelo. Ale poprvé to bylo ještě horší. Pořádně nevíte, do čeho jdete. Taky záleží, o jaké umístění bojujete. Cítíte-li šanci na dobrý výsledek, kousnete se ještě víc.
Na mistrovství světa jste se blýskla 7. místem v týmovém závodě dvojic s Adélou Novákovou. Zajela jste si také nejlepší individuální výsledek na šampionátu na volné desítce (18.). Možná jste ale pomýšlela ještě výš…
Nebudu říkat, že ne. Třeba ve sprintu jsem udělala chybu, že jsem se dlouho schovávala a nechala se zablokovat. I na volné desítce jsem mohla dopadnout lépe. Cítila jsem se unaveně, asi jsem měla vynechat skiatlon.
Lze vůbec na takto velkých akcích vyzrát na silné Švédky či Norky?
Málokdy. Jsou výkonnostně někde jinde. Tady si nemá cenu něco nalhávat. Těží z fungující systematické přípravy. Díky soutěživosti se stále posouvají nahoru. Obrovské konkurenční prostředí je neustále nutí předvádět maximální výkony. Těžké s nimi držet krok.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: Barbora Reichová a CPA
