Generálka vyšla skvěle. Druhé místo na světovém poháru ve vodním slalomu v Markkleebergu je pro třiadvacetiletou kanoistku Terezu Fišerovou skvělým povzbuzením.
Členka Dukly Brandýs nad Labem má letos stabilní formu. Oproti SP v pražské Troji v předchozím týdnu si v Německu o stupínek polepšila. Teď už bude všechno směřovat k olympiádě, první v Terezčině kariéře.
Jak jste byla připravená na Markkleeberg, když jste v týdnu skládala státnice?
Moc ne. Trénovala jsem tam jen necelé dvě hodiny, a to je dost málo na jakoukoliv trať. Nečekala jsem nějaký extra výsledek. Navíc jsem si od rána připadala nějaká unavená. Asi to bylo z velkého horka. Ani se mi moc nechtělo závodit. Na finálovou jízdu jsem se snažila nabudit a nakonec to vyšlo.
Takže musíte být navýsost spokojená…
To každopádně, i když by se dalo ve finálové jízdě najít spoustu chybiček. Ale věřím, že je s trenérem zvládneme do Tokia vychytat. Třeba světová jednička Australanka Jessica Foxová mi hrozně ujíždí na rovných brankách. To mě mrzí, protože složitější kombinace dokážu zajet srovnatelně.
Jak se vám jeví dosavadní průběh sezony?
Letos podávám vyrovnané výkony, a to mě moc těší. Možná je to působením mentální koučky, s níž jsem začala spolupracovat, nebo i tím, že mám ukončené státnice. Asi hraje pro víc věcí dohromady.
Do olympiády v Tokiu zbývá už jen několik týdnů, pociťujete nárůst nervozity?
Spíš než nervozitu pociťuju takovou natěšenost. Už se nemohu dočkat olympijské atmosféry a všeho kolem.
Atmosféra bude však poněkud jiná, než na předchozích hrách…
Vím, ale tím, že to bude moje první olympiáda, tak ani nebudu mít s čím srovnávat, takže si to všechno užiju po svém.
Co říkáte tomu, že vlastně ani nevylezete z pověstné bubliny?
Trochu se obávám, že tam budeme zavřený. Když nikam nebudeme moct chodit, bude to trochu skličující, ale věřím, že se s tím poperu.
Vlastně až do těchto dnů se spekuluje, jestli se olympiáda bude vůbec konat. Co si o tom myslíte?
Ať se spekuluje, já mám zprávy, že olympiáda bude. Pochopitelně dokud tam neodletím, malá pochybnost zůstane, ale až se letadlo odlepí z ranveje, tak se všechno změní.
Berete si do Tokia nějaký talisman pro štěstí?
Nejspíš si vezmu plyšáka, se kterým usínám. Pak ještě uvažuju, že si nechám obtisknout tlapku svého pejska, aby byl jakoby se mnou. K tomu přidám taky nějakou fotku, abych si to tam udělala co nejvíc jako doma. Přece jenom budu docela daleko a dlouho bez rodiny, a to mi úplně nedělá dobře. Kvůli tomu, abych mohla strávit navíc jeden den s blízkými, odletím až 6. července.
Jaký bude váš program v Japonsku před zahájením OH?
V podstatě tam budeme jenom trénovat a chodit na pokoje, takže už mám vybrané seriály, na které se budu koukat. Zkusím si tam dobu co nejvíc zpříjemnit.
Jak se těšíte na japonskou kuchyni a kulturu?
Nejsem typ člověka, který vyhledává sushi. Budu tam na rýži s kuřecím masem, což je takové úplně obyčejné jídlo. Japonská kultura mi přijde super, ale v současné situaci to nevypadá, že bych mohla něco poznat. I tak se tam těším.
Jaké jsou vaše olympijské ambice?
Určitě finálová jízda! To je moje hlavní ambice. Kdyby se to nepovedlo, byla bych dost zklamaná, protože jsem se na jaře přesvědčila, že na to mám.
Máte někde v hlavě vzadu myšlenku „chci přivést medaili“?
Mám, ale nahlas jí neříkám. Myslím, že kdybych ji neměla, tak na olympiádě ani nemám co dělat. Přece každý, kdo tam jede, tak chce podat co nejlepší výkon a vyhrát medaili. Vím, že na medaili mám. Jsou tam sice i lepší holky, ale náš sport je tak zajímavý, že je dokážu předjet. Takže uvidíme.
TEXT: ASC Dukla/lan
FOTO: CPA
