Archiv rubriky: veslování

První ostrý test čeká o víkendu veslaře na světovém poháru v Záhřebu. O nominaci se rozhodovalo na nedávných závodech v Račicích. Nejlepší výkonnost tam na skifu prokázal lehkovážník Jiří Šimánek, který vyhrál i mistrovství ČR na dlouhé dráze v Hoříně.

V nadcházející sezoně opět usedne do osvědčeného lehkého dvojskifu s dukláckým parťákem Miroslavem Vraštilem, který se kontrolek kvůli nemoci nemohl zúčastnit, ale v chorvatské metropoli se už spolu na jedné lodi představí.

„Na první světový pohár jsou nominováni závodníci, kteří prokázali výkonnost v kontrolním závodě a zároveň doložili výsledky průběžného testování v zimním období. Na základě těchto skutečností jsme složili tým pro světový pohár v Chorvatsku,“ uvedl k výběru Ondřej Synek, šéftrenér Dukly a sportovní ředitel Českého veslařského svazu.

Z Dukly se v Záhřebu ještě představí skifař Tomáš Šišma. „U něj je možné, že se v dalších závodech objeví v párové čtyřce,“ dodal Synek směrem k posádce, která v prvním startu nastoupí ve složení Filip Zima, Jan Potůček, Dalibor Neděla, Marek Diblík.

Doma naopak ještě zůstane dvojskif Jan Cincibuch – Jakub Podrazil a nově složená dvojka bez kormidelníka Lukáš Helešic a Václav Baldrián. Využijí nadcházející období k tréninku a představí se až 27.-28. května na mistrovství Evropy, které se pojede na slovinském jezeru Bled.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Veslaři Dukly Praha se představili na kontrolních závodech v Račicích. Šéftrenér Ondřej Synek byl s výkony reprezentantů před nadcházející sezonou spokojený.

Nešlo o klasické veslařské závody, jely se třikrát dva kilometry naplno. Nejvíc se dařilo posádce lehkého dvojskifu Jiří Šimánek – Miroslav Vraštil, přičemž prvně jmenovaný dvakrát zvítězil, když za sebou nechal i veslaře těžkých vah. „Jejich výkonnost je na vysoké úrovni a pokud jim bude sloužit zdraví, tak se dají očekávat pěkné výsledky,“ těšilo Synka.

„Poslední závod vyhrál Honza Cincibuch, který jezdí těžký dvojskif s Kubou Podrazilem. Ten se však kvůli nemoci v Račicích na kontrolkách neobjevil. Ale na první světový pohár a mistrovství Evropy jsou spolu nominovaní, protože výkonnost prokázali už dřív,“ pokračoval šéftrenér.

Dále se počítá s párovou čtyřkou bez kormidelníka. „Jedná se o skupina pěti závodníků, z kterých trenéři na světovém poháru vyberou čtyři a pátý pojede skif. Děláme to z důvodu, aby se mohly vyzkoušet různé kombinace a taky proto, aby pátý neseděl na břehu,“ pokračoval a ještě zmínil dvojku Lukáš Helešic – Václav Baldrián. „Ta je nominovaná až na pozdější evropský šampionát. Rozhodli jsme se tak proto, aby měli delší čas na trénink,“ vysvětlil.

Bývalý mnohonásobný medailista ze světových soutěžích si pochvaloval, že se na severu Čech na víkend umoudřilo chladné a větrné počasí z předchozích dnů a veslaři na kanálu v Račicích závodili v regulérních podmínkách. „Viděl jsem pěkné výkony, ale vždycky to může být lepší. Víc poznáme po srovnání s mezinárodní konkurencí. Až tam se ukáže, jak na tom kdo je,“ dodal s tím, že k první konfrontaci dojde za dva týdny při SP v Záhřebu a pak na konci května na ME na jezeře Bled.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

V parádní formě se předvedl na republikovém šampionátu ve veslování na dlouhé dráze Jiří Šimánek. V distančním závodě zajel na Vraňansko-hořínském kanále v kategorii lehkých vah šestikilometrovou trať ve skvělém čase 22:41,7 minuty.

Sedmadvacetiletý člen armádního klubu Dukla potvrdil roli největšího favorita, jeho vítězství bylo přesvědčivé. Litovat mohl pouze absence svého parťáka z lehkého dvojskifu Miroslava Vraštila (nemoc).

Dukláci byli vidět i v dalších kategoriích. Na klasickém skifu byl nejrychlejší Jan Cincibuch (23:23,5 min.). Druhý skončil Tomáš Šišma a třetí Jakub Podrazil.

Prvenstvím se blýskla i dvojka mužů Václav Baldrián – Lukáš Helešic (22:42,2 min.).

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Český veslařský svaz

Fantastické úspěchy zaznamenali závodníci armádního klubu Dukla na mistrovství světa ve veslování na trenažéru. Zlaté medaile vybojovali lehkovážníci Miroslav Vraštil (kat. 40 – 44 let) a Jiří Šimánek (kat. 23 – 39 let), bronz pak v těžké váze Jakub Podrazil (kat. 23 – 39 let).

Vraštil navíc ve své kategorii vytvořil nový světový rekord časem 6:13,6. ,,Šlo o velmi příjemné zpestření, zima je na trénink vždycky psychicky náročná. Na domácím mistrovství nemíváme konkurenci, a tohle byla výzva. Myslím, že záměr vyšel na sto procent,“ poznamenal čtyřicetiletý rodák z Olomouce.

Šimánek (6:11,0) svedl nádherný souboj s Florianem Rollerem z  Německa, kterého porazil o pouhých sedm desetin sekundy! ,,Jirka si zajel osobák a získal velmi cenný skalp, vždyť Roller je v jízdě na trenažéru dvojnásobným mistrem světa,“  těšilo Vraštila.

Formu potvrdil i Jakub Podrazil báječným časem 5:42,6.  Na vítězného Němce Olivera Zeidlera ztratil 5,3 vteřiny.

Šampionát pořádalo Toronto, Češi však zvolili virtuální variantu a se soupeři si to rozdali pěkně na dálku.,,Své úskalí to mělo. Třeba mně se start kvůli technickým problémům zpozdil o 18 minut. Po rozveslování jsem musel sedět a čekat, až systém naskočí. Úplně jsem za tu dobu vytuhl, takže z toho nakonec byl pocitově jeden z nejhorších závodů, jaký jsem na trenažéru za poslední roky jel,“ usmíval se Vraštil, jenž netajil, že pomýšlel na čas pod 6 minut, 10 sekund. ,,I tak mám z rekordu velkou radost. Třeba to vyjde za rok, kdy se šampionát bude konat v Praze,“ prozradil.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Nedávno oslavil čtyřicáté narozeniny. Na rozdíl od většiny vrstevníků je však Miroslav Vraštil, veslař armádního klubu Dukla, pořád v neuvěřitelné kondici. V září se s parťákem Jiřím Šimánkem postaral na lehkém dvojskifu o nejlepší český výsledek na světovém šampionátu v Račicích, pár dní poté si na Havaji s úspěchem střihl slavného Ironmana.  

Je vysekaný, gram tuku byste na jeho těle těžko hledali. ,,Furt si nepřipouštím, že by mi bylo tolik. Beru to jen jako další narozeniny,“ říká s úsměvem trojnásobný účastník olympijských her.

Ač by měl v přípravě ve svém věku nárok na jisté úlevy, opak je pravdou. ,,Naše vystoupení v Račicích mě motivuje k ještě tvrdšímu tréninku. Ohromně nás nabíjelo, jakým způsobem jsme dokázali zvládnout první tři jízdy. Pocit dominance byl skvělý. Snem do budoucna je úspěch i s povedeným finále,“ líčí touhy posádky, které stále schází opravdu velká medaile.

Veslování miluje, bez pohybu je nesvůj. ,,Po Havaji jsem si dal delší pauzu. Nohy mi otekly jako bych měl nějakou sloní nemoc. Několik dní jsem se toho nemohl zbavit. Teď alespoň vím, že až budu jednou končit, tak s tím nesmím seknout ze dne na den. Je potřeba furt něco dělat, alespoň pro radost.“

Famózní výkon na Havaji

Na Havaji to však z jeho pohledu s rekreačním pojetím na mistrovství světa v dlouhém triatlonu nemělo vůbec nic společného.

Připomeňme fakta: 3 km plavání – 1:04:00, 180 km kolo – 4:49:11, maraton (42,195 km) 3:02:52. Celkový čas: 9:06:02! Celkové pořadí z 2614 účastníků: 92 (!). Pořadí v kategorii 40 – 44 let: 13 (!).

,,Jsem hrozně rád, že jsem tam vůbec mohl startovat, i díky podpoře lidí, kteří mi to pomohli ufinancovat,“ říká v první řadě.

Přestože se nedostal pod magickou devítihodinovou hranici, byl spokojen. ,,Jsem na sebe docela pyšný. Dva týdny před tím jsem ještě vesloval. Nebylo tolik času na přípravu, i když jsem trénoval docela tvrdě.“

A věděl proč, podmínky v Koně jsou vždy nevyzpytatelné. Nejen kvůli teplu, větru či abnormální vlhkosti. ,,Člověk se snaží neudělat žádnou chybu. Je potřeba správně občerstvovat a udržet koncentraci po celý závod, aby se nepřihodilo něco neočekávaného,“ popisuje. ,,V té mase lidí se stačí při plávání napít slané vody a už do sebe nedostanete žádné cukry ani vodu. Tohle jsem zvládl,“ těší ho.

Krize jej postihla v samotném závěru maratonského běhu, kdy nemohl občerstvovat podle svých představ. ,,Kvůli menšímu počtu dobrovolníků několik stanic zrušili. Tím pádem nebyly po každé míli, ale spíše po dvou. Je hrozně znát, jestli se napijete po sedmi minutách nebo po patnácti. Nemluvě o zchlazení, když má rozpálený asfalt po němž běžíte asi 50 stupňů,“ přibližuje náročnost závodu.

Vše ale nakonec bravurně zvládl a po příletu domů mohl s hrdostí slavit kulaté jubileum. ,,Vše se vydařilo náramně. Poseděli jsme v kavárně, povídali, promítali. Manželka připravila výborné zákusky, dostal jsem od ní i novou přilbu na kolo. Končit asi jen tak nebudu,“ směje se.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA a Tomáš Petr

Na rozdíl od Miroslava Vraštila, svého parťáka v lehkém dvojskifu, na svou první opravdu velkou medaili stále čeká. Jiří Šimánek (na titulním snímku vlevo) si z toho ani po mistrovství světa v Račicích hlavu nedělá. Je rád, že mu veslování pořád přináší hlavně radost. ,,Tato pravda samozřejmě platí, po pódiu ale samozřejmě dál moc toužíme,“ poznamenal bez okolků člen armádního klubu Dukla.

Kromě 5. místa mezi veslařskou elitou se může pochlubit také jiným, při svém vytížení vskutku parádním úspěchem. V červnu dokončil studium na Vysoké škole chemicko-technologické. Je z něho inženýr! ,,Kariéra profesionálního sportovce není dlouhá. Nelze dřít do nekonečna. Člověk musí myslet na zadní kolečka,“ má jasno v šestadvaceti letech.

Chemie k veslování. Dá se tím relaxovat?

Určitě. Začal jsem pracovat na částečný úvazek v chemicko-technologické firmě. Baví mě to, příjemně si od veslování oddechnu. Po škole jsem nechtěl profesně vyhnít. Jsem rád, že jsem si něco podobného našel a můžu dělat v oboru. Jedinou fyzickou aktivitou je nyní běhání.

Jak dlouho vydržíte bez vesel?

Už brzy si sednu na trenažér, abych úplně neztratil vše, co jsem do sebe za celou sezonu naládoval. Když si dáte dlouhé volno, spláchnete veškerou dřinu do záchodu. To nechci.

Téměř čtyřicátník Miroslav Vraštil zatím jede v jednom kuse. Ve čtvrtek si stoupne na start Ironmana na Havaji (obnáší 3,8 km plavání, 180 km na kole a běžecký maraton 42,2 km). Jak vnímáte tenhle brutální koníček svého kamaráda?

Je to hustý. Za mě nedosažitelné. Míra je bojovník, tohle má od přírody. Když si jde zaběhat, běží nesmyslně rychle. Tu vytrvalost a vůli má prostě v sobě.

Co jeho forma? Určitě jste v kontaktu…

Cítí se dobře, stejně jako na mistrovství světa v Račicích. Hlavně, aby se mu v závodě všechno sešlo.

Zpět k veslování. K pódiu bylo v letošní sezoně nejblíže na mistrovství světa v Račicích. Je duše pořád trochu bolavá?

Ani ne. Moc jsme tu medaili doma chtěli, to přiznávám. Hlavně vzhledem k okolnostem. V průběhu šampionátu se nám dařilo natolik, že jsme mysleli, že na ni můžeme dosáhnout. I tak je pro nás 5. místo super výsledek. Finále je vždycky těžký.

Běží vám někdy hlavou?

Rychle jsme to uzavřeli. Ten den jsme byli naladěni na něco jiného. Zpětně to ale hodnotíme jako povedené vystoupení.

Mluvilo se o jisté svázanosti. Prý to po hladině neklouzalo jako v suverénně zvládnutých jízdách ve čtvrtfinále a semifinále… Je to tak?

Že to není úplně ono, poznáte hned na první pětistovce. Prostě to cítíte. Žádná tragédie to nebyla, jen něco málo chybělo. Šlo o naše první finále na mistrovství světa, i tento fakt zřejmě sehrál svoji roli.

V Račicích jste byli českými tvářemi šampionátu. Zaznamenali jste nárůst popularity?

(úsměv) Chvilku asi jo. Mluvilo se o tom, dost se tato velká akce medializovala. Scházela jen ta medaile. Před domácím publikem by se jednalo o ještě větší prožitek.

Ze sportovního hlediska ale musí panovat radost. Výbornými výkony jste jasně prokázali příslušnost k absolutní špičce, což je asi velkým hnacím motorem směrem k olympiádě v Paříži…

Nějakou dobu už vesluju. Před čtyřmi pěti roky jsme jezdili spíše béčková finále. V duchu jsem si říkal, že se už nemáme kam moc zlepšit. Neposouvalo se to ani na trenažéru. Ale prokousali jsme se tam a teď věřím, že můžeme jít ještě výš. Když nezajedeme, skončíme maximálně v béčku. Pokud to ale vybrousíme, nemusíme řešit, zda se do Paříže kvalifikujeme, ale o jaké umístění tam pojedeme.

Trenér Michal Vabroušek říkal, že vám musí vydržet hlavně hlad po úspěchu. V tom asi nebude problém, že?

Je pořád velký. Oba ale veslování děláme, protože nás baví. Medaile by byla krásný bonus.

Brzy vám bude 27 let, Miroslavu Vraštilovi 40. Co společná oslava?

Sejdeme se. Každopádně. Nebude to oslava našich narozenin, ale úspěšné sezony.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Doprovází je na vodu, jako první s nimi předvedené jízdy hodnotí. Když se mu něco nezdá, řekne to hned a na rovinu. Michal Vabroušek tak z pozice trenéra činil i během mistrovství světa v Račicích, kde mužské dvojskify z armádního klubu Dukla držely prapor českého veslování.

Lehkovážníci Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem skončili ve finále A pátí, klasická posádka Jan Cincibuch – Jakub Podrazil obsadila konečné 10. místo. ,,Světová špička je nabitá. Kluci jednoznačně ukázali, že do ní patří. O rezervách víme. Zapracujeme na nich. Rádi bychom za rok zvládli olympijskou kvalifikaci,“ říká Vabroušek, bývalý světový šampion ve skifu lehkých vah.

Dobře, ale buďme konkrétnější. Vraštil se Šimánkem po předvedených výkonech patřili ve finále MS k adeptům na medaili…

V jejich případě se samozřejmě mísí spokojenost s trochou hořkosti. Jsme jeden tým. Celý rok fungujeme v šesti lidech, pro úspěch děláme maximum. Po předvedených výkonech jsme možnou medaili brali jako třešničku na dortu. Ale je to sport. Věřím, že to pro kluky bude dobrá motivace do další práce.

Máte bohaté zkušenosti. Radil jste jim něco před finále?

Žádná taktika se stanovit moc nedá. Od začátku musíte jet na plný plyn.

Čtvrtfinále a semifinále zvládli naprosto suverénně, což o poslední jízdě neplatilo. Co scházelo?

Cílem bylo zkusit navázat na způsob a techniku z předešlých jízd. Hlavně na klouzavost po vodě, která se až do té doby klukům dařila excelentně. Právě ve skluzu byl hlavní rozdíl. K ideálu ve finále trochu scházelo.

Miroslavu Vraštilovi bude v říjnu 40 let. Může vydržet na vrcholu do olympiády v Paříži?

On už několik hranic pro normálního smrtelníka překonal. (směje se) V Račicích to jasně ukázal. Možné je všechno. Hlavně musí zůstat zdravý. Tělo je s přibývajícím věkem čím dál opotřebovanější. A upřímně řečeno: vrcholový sport není nic moc zdravého. A také musí být s Jirkou neustále hladoví po úspěchu. Jedině tak mohou cílit k dobrým výsledkům. Osobně věřím, že i za dva roky budou mít potřebnou výkonnost, aby se měřili s nejlepšími.

Cincibuch s Podrazilem řeší trochu jiné problémy. Ale i oni mají potenciál se zlepšovat, že?

Je fajn, že nemusíme řešit fyzické záležitosti. Po téhle stránce oba fungují výborně. Spíše je to o nastavení a synchronizaci. Je potřeba si uvědomit, že spolu jezdí teprve rok. Pořádné sžívání na lodi trvá mnohem déle. Začalo jim to velmi rychle klapat. Probojovali se na OH do Tokia, což byl svým způsobem malý zázrak. Teď je potřeba vyřešit drobnosti. Pořád to beru spíše jako výhodu, kde můžeme potřebné vteřinky, které schází na absolutní špičku, ubrat. Věřím, že budou schopni příští rok zrychlit.

Sáhnete před vrcholem sezony, kterým bude MS v Bělehradě, znovu k osvědčené třítýdenní přípravě v Chorvatsku? Obě posádky si ji pochvalovaly…

Je to v plánu. Připravovat se po boku skvělých bratrů Sinkovičových, má úžasné účinky. Zjistíte, že jste jim vyrovnanými parťáky, sebevědomí a psychika stoupnou. Více si zákonitě věříte.

Mistrovství světa se v České republice konalo po dlouhých 29 letech. Jak se vám líbilo?

Organizátoři odvedli velký kus práce. Od zahraničních delegací jsem slýchával jen pozitivní ohlasy. Diváci během finálových dní vytvořili báječnou atmosféru, která vždycky potěší.

Nadchla vás i rozlučková exhibice Ondřeje Synka?

Samozřejmě. Vidět giganty světového veslování je vždycky zážitek, i když už nejsou v top formě a jejich těla nejsou tak vyrýsovaná. Ondra si to určitě užil nejen na vodě. (směje se)

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Parádní rozlučku s hvězdnou kariérou Ondřeje Synka obstaraly na závěr světového šampionátu v Račicích veslařské legendy v exhibičním závodě na 500 metrů. Fanoušci viděli v akci největší šampiony skifu uplynulých let. V Labe Aréně předvedli své umění Mahé Drysdale z Nového Zélandu, Nor Olaf Tufte, Brit Alan Campbell, Švéd Lassi Karonen a Iztok Čop ze Slovinska. Cílem projel jako první Synek, jemuž vítězství ve finiši sympaticky přepustil Tufte, který ještě před rokem startoval na olympijských hrách v Tokiu. 

Synek následně zamával zaplněným tribunám na rozloučenou. ,,Překvapili mě, že mi to nechali, asi byli domluveni,“ usmíval se pětinásobný mistr světa a majitel tří olympijských medailí. ,,Ke konci už mě všechno bolelo, ale nějak jsem to zvládl,“ poznamenal spokojeně.

Rovněž přiznal, že to byla definitivní veslařská tečka. „Už nic nepojedu. Čas je, ale nemám chuť. Dělal jsem to od třinácti let a jsem toho asi přejedený. I když mě to baví, tak bez fyzičky se veslování nedá moc dělat,“ pokyvoval hlavou.

Před exhibicí byl prý na vodě asi sedmkrát. „Tento týden jsem se projel třikrát,“ poznamenal a nechal se slyšet, že v sobotu večer proběhl v hotelu managers meeting. „Připravili jsme se dobře. Ale jak kdo. Já jsem to měl docela náročný. Ještě ráno se mi moc závodit nechtělo. Ale jsme sportovci,“ culil se.

Se sehnáním veslařských přátel neměl problémy. „Odpověděli mi prakticky hned, že přijedou. Pak už to bylo jen o tom, jak to zajistit organizačně. Myslím, že jsme tím hezky zakončili mistrovství světa a divákům se to snad líbilo.“

TEXT: ASC Dukla/lan, pk

FOTO: CPA

Ve finále B podali srdnatý výkon. Jan Cincibuch s Jakubem Podrazilem postupně umazávali ztrátu z prvního kilometru, v dramatickém finiši však zůstali těsně za třemi nejlepšími posádkami. V konečném účtování tak na mistrovství světa v Račicích náleží veslařům z armádního klubu Dukla velmi solidní 10. příčka.

V cíli Češi ztratili na vítězné Američany necelé dvě vteřiny. Poláci a Italové byli rychlejší jen o špičky lodí. ,,Nebyla to špatná jízda. Od sedmého místa dělil kluky jen kousíček. Oni sami ví, že umí jet ještě rychleji. Umístění v TOP 10 v rámci světové špičky bereme, na rezervách musíme pracovat. Pak budou ještě lepší,“ poznamenal trenér Michal Vabroušek.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

V přípravě dřeli do úmoru, aby se na mistrovství světa před domácím publikem předvedli v co nejlepším světle. To se jim až do semifinále dařilo na výbornou. V rozhodující jízdě, v té finálové, však dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek nestačil hned na čtveřici soupeřů, cílem v račické Labe aréně projel až jako pátý.

Veslaři armádního klubu Dukla tak zopakovali srpnové umístění z evropského šampionátu v Mnichově. Závod podle očekávání vyhráli největší favorité – olympijští vítězové Fintan Mc Carthy – Paul O’Donovan z Irska. Druhá byla Itálie a třetí Ukrajina. Na ni Vraštil se Šimánkem ztratili přes tři a půl vteřiny.

Česká posádka do nejdůležitější jízdy šampionátu odstartovala solidně, na pětistovce byla třetí. Na rozdíl od čtvrtfinále či semifinále však postupně na nejlepší lodě ztrácela. ,,Je to takové hořkosladké. Jsme samozřejmě moc rádi, že jsme se probojovali do finále, ale po jízdách, které jsme tady absolvovali, jsme věřili v lepší umístění,“ netajil Šimánek. ,,Před šampionátem bychom to určitě brali, nemůžeme být úplně nenažraní,“ doplnil v rozhovoru pro Českou televizi. Jeho o třináct let starší parťák souhlasil. ,,Cítím to úplně stejně jako Jirka. Nevím, jestli jsme se nechali něčím svázat… Doufali jsme, že medaile není tak daleko, že bychom ji mohli ubojovat. Bohužel nám ten závod dnes úplně nesedl,“ poznamenal.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA