Archiv rubriky: olympijské hry

Oštěpař Jakub Vadlejch na olympijských hrách v Paříži medaili nezískal. Na zaplněném Stade de France házeli dál jeho největší soupeři. Pákistánec Aršad Nadím dokonce zvítězil v novém olympijském rekordu (92,97). Vadlejch skončil čtvrtý za 88,50 metru.

Čtvrteční pařížský večer stál opravdu za to. Lákavým předkrmem byla už úterní kvalifikace, v níž se házelo opravdu daleko. Však po ní také český reprezentant konstatoval, že adeptů na pódium bude několik. A řadil mezi ně i sebe.

V ideálních podmínkách, před zaplněnými prstenci stadionu s kapacitou 80 000 diváků, celou soutěž zahajoval. Mohl tak rivalům nasadit vysokou laťku. Jenže oštěp jen těsně přelétl osmdesátimetrovou hranici (80,15). Vadlejch musel přidat. A to výrazně.

Ke všemu Pákistánec Aršad Nadím posunul ve druhé sérii hranici olympijského rekordu na 92,97 metru! A lepšili se i další. Anderson Peters z Grenady zaznamenal 87,87, Keňan Julius Yego 87,72, Němec Julian Weber 87,33 a obhájce tokijského zlata Níradž Čopra dokonce 89,45. Hvězdě armádního klubu Dukla patřila v té chvíli až 7. pozice díky hodu 84,52.

Znovu ale prokázal srdce skvělého závodníka a velkého bojovníka. Vzal si oštěp a vyslal jej na v tu chvíli bronzovou příčku (88,50).

Z té ale úřadujícího mistra Evropy ve 4. sérii o pouhé čtyři centimetry vystrnadil opět Peters. Ve zbývajících pokusech nejúspěšnější český atlet poslední doby už odpověď nenašel.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Před třemi lety v Tokiu kvalifikační nezdar oplakala. V Paříži naopak po vždy ošidné oštěpařské ochutnávce rozdávala úsměvy na všechny strany. V šestnáctičlenné skupině A sice Nikola Ogrodníková nepřehodila limit 62 metrů, nicméně pokusem dlouhým 61,19 se zařadila na čtvrté místo. V kontextu s výsledky skupiny B, která následovala o hodinu a půl později, to na olympijské finále naštěstí stačilo.

Pro mnohé fanoušky to byly nervy. Ogrodníková si své středeční maximum schovala až na závěr.

Vysmátá mohla být ale mnohem dříve. První kvalifikační hod totiž s přehledem přistál za žlutou kvalifikační páskou. Atletka Dukly zatleskala a zvedla ruce nad hlavu. Jenže si neuvědomila, že při došlapu přešlápla. V tabulce výkonů se tak místo velkého Q objevil malý křížek. ,,Teď své hody dohazuju. Hlavu dávám dolů, úplně jsem si tu čáru nepohlídala. Vůbec jsem nevěděla, že jsem přešlápla. Radovala jsem se, že mám splněný limit. Holky mi gratulovaly. Až vzápětí jsem tuto nemilou skutečnost zjistila,“ přiblížila nepříliš běžný okamžik v sektoru.

V její psychice to škodu nenapáchalo. ,,Věděla jsem, že to dám znova. Prostě jsem si dnes věřila,“ říkala. Druhý pokus jejím větám sice nenapovídal (59,12), ale ten poslední vyšel. ,,Už při rozcvičování mi to létalo daleko. Od rána jsem nebyla vůbec nervózní, což úplně ráda nemám. Hlavu jsem měla hezky nastavenou. I proto jsem si pokusy roztleskávala. V takové atmosféře házíte jednou za čtyři roky a už to taky třeba nikdy nezažijete. Prostě jsem si řekla, že až přijdu na stadion, tak naskočím na vlnu a povezu se na ní,“ poznamenala ke svému rozpoložení.

Nezaskočilo ji ani poměrně chladné počasí. ,,Mám ráda teplo. Tak jsem poprosila fyzioterapeuta, aby mě máznul hřejivkou, abych se cítila jako v Karibiku. Úplně to tak nebylo, ale příjemnější určitě ano.“

Před olympiádou měla delší závodní pauzu. Na Diamantovou ligu pozvání neobdržela, tak musela pokračovat v tréninku. ,,Skoro čtyři týdny jsem nikde neházela, takže jsem se na Paříž hodně těšila. Možná to bylo i dobře. V technice jsem si našla pár věcí, které mi pomáhají ke zlepšení. Začala jsem přetvářet špatné vzorce, abych do příštích sezon mohla stavět na jiných základech.“

Z ochozů její počínání monitoruje Miroslav Guzdek v roli jakéhosi poradce. ,,Dává mi ten potřebný servis, hlídá rozběh, konzultujeme videa. Jinak se trénuju sama. Mám ještě kondičního kouče.“

Po zimním odchodu ze skupiny Jana Železného jí naštěstí nepostihlo žádné zranění. ,,Tedy kromě toho, že jsem si před čtrnácti dny pustila v posilovně kotouč na nohu. Naštěstí jen otekla, zmodrala, ale nic jiného s ní nebylo,“ prozradila.

Finálové vystoupení čeká Ogrodníkovou až v sobotu (od 19.30). Ve čtvrtek se tedy se zájmem podívá na závod mužů. ,,Bude to zajímavé. V kvalifikaci jim to pěkně lítalo. Fandit budu samozřejmě Kubovi (Vadlejchovi). To je jasné. Vždyť je to můj bývalý tréninkový parťák. Bude to o hlavě,“ předpovídá.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

V sektoru na Stade de France se dlouho nezdržel, za což byl rád. Otěpař Jakub Vadlejch poslal náčiní hned prvním pokusem do vzdálenosti 85,63, čímž pohodlně splnil kvalifikační limit (84 metrů) a zároveň ušetřil síly do čtvrtečních bojů o olympijské medaile (od 20.25).

Dobrou formu potvrdili i Vadlejchovi rivalové. Limit 84 metrů přehodili ve skupině A jak Němec Julian Weber (87,76), tak Julius Yego z Keni (85,97) či Fin Toni Keranen (85,27).

,,Fantazie. Je to můj nejdelší hod v jakékoliv kvalifikaci,“ pochvaloval si povedený vstup do soutěže třiatřicetiletý svěřenec světového rekordmana Jana Železného.

Kvalifikace bývají zrádné, i proto v nich nelze fungovat polovičatě. ,,Jestli byl můj hod zadrženější? Ono to nejde zadržet,“ vysvětloval Vadlejch klubku novinářů. ,,Kdysi jsme se bavili s Johannesem Vetterem, když předvedl v Londýně na mistrovství světa 91 metrů. Na kvalifikaci naprostý nesmysl, ale jasně říkal, že prostě neumí házet na sedmdesát procent.“

Dopoledního času se Vadlejch tak trochu obával, stejně jako pozice, kterou mu los ve skupině přisoudil. ,,Hrozně jednoduše se to podcení. Stačí malinkatý moment pochybností a je po nadějích. Vždycky je potřeba jít na max. Házel jsem v první skupině jako poslední, tedy šestnáctý, což je absolutně nejhorší. Věděl jsem, že to nesmím podcenit, povedlo se to parádně,“ liboval si evropský šampion z Říma.

Pochvaloval si i sektor. ,,Nádherný a povrch je rychlý. Při svém pokusu jsem technicky udělal to, co jsem chtěl. A odletělo to dál, než jsem pociťoval. Házím tady podruhé v životě. Poprvé se mi to při Diamantové lize extrémně povedlo. Doufám, že se bude dařit i podruhé.“

Sám netají, že patří do kruhu favoritů. ,,Je nás tam víc. Čopra, Weber, Helander, Peters. Všichni jsou hladoví.“

Ve čtvrtek si Vadlejch střihne jedenácté velké finále v řadě. ,,Na tohle číslo jsem opravdu pyšný.“ Jen si přeje, aby do závodu něco naspal. ,,Moc mi to tady nejde. Přijde mi, že jsem si sem přenesl návyky z Česka s malou dcerou, což jsem nemusel. Pět hodin denně plus nějaké dospávky by asi stačilo,“ pronesl s úsměvem.

Jeho kouč Jan Železný je trojnásobným olympijským vítězem. Vhodná inspirace pro Vadlejcha? ,,Jeho hody mám tak nakoukané, že bych je mohl odvyprávět. Na finále se těším. Dnes se házelo dopoledne a bylo plno. Je fantazie, že se 80 000 lidí ráno vzbudí a jde na stadion. Umí tu atmosféru zavřít, na ploše se neslyšíte na dva metry. Úžasné.“

Oštěpařský boj o medaile slibuje opravdovou bitvu. V kvalifikační skupině B předvedl indický obhájce zlata Níradž Čopra velehod (89,34). Ve skvělé formě se ukázali i Andreson Peters z Grenady (88,63) a nevyzpytatelný Pákistánec Arshad Naadem (86,59).

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Těžko ze sebe soukal slova. Bylo mu do breku. Tomáš Habarta musel olympijský závod na 3000 metrů překážek vzdát už po čtyřiceti vteřinách. Po startu na protější straně stadionu proběhl cílovou šachovnicí, zastavil a s trpkým výrazem v obličeji odkulhal do ústraní. Na vině byla nepřekonatelná bolest v levém koleni.

,,Začalo to v pátek po tréninku, z ničeho nic,“ říkal zdrcený v mix zóně. ,,S kolenem jsem měl problémy v prosinci, ale od té doby se neozvalo ani jednou,“ poznamenal. Do poslední chvíle věřil, že olympijskou premiéru na zaplněném Stade de France zvládne. ,,Nikdo nejde do závodu s tím, že chce vzdát. Ale nešlo to. Bohužel se to stalo zrovna tady,“ litoval se slzami v očích jednadvacetiletý rodák z Uherského Hradiště, jenž letos na steeplu dvakrát posunul český rekord.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Nikoleta Jíchová se do olympijského semifinále běhu na 400 metrů překážek neprobojovala. V opravě skončila na nepostupovém 4. místě v čase 55,31.

Na bolavé koleno se znovu vymlouvat nechtěla. ,,Mohla jsem běžet lépe,“ řekla na rovinu. ,,Natrénováno jsem měla. Nicméně v hlavě to pořad bylo. Díky endorfinům a lidem na stadionu jsem to během závodu naštěstí tolik nevnímala.“

Scházelo jí především zrychlení ve finiši. ,,Nevím, čím to je. Jestli jsem nebyla vůbec prodýchaná tím, že jsem celý týden nic nedělala, nebo nevím, co to mohlo být. V zatáčce jsem byla v kontaktu a doufala, že tam zase zařadím to svoje turbo, ale to turbo prostě nepřišlo,“ povzdechla si.

Zranění pro ni přišlo v nejhorší možnou dobu. ,,Nikdo si nepřeje, aby týden před olympiádou nastaly takové nepříjemnosti. Nešlo ani klusat. Vůbec jsem netušila, co čekat. Tak mám radost, že jsem to alespoň zvládla psychicky. Jde o obří zkušenost. Budu zase víc odolnější,“ nevěší hlavu.

Sama se snažila pátrat po zárodku pichlavé bolesti. ,,Běhám už od května. Celou dobu mě nic nebolelo, teď to z ničeho nic přišlo. Přemýšlím, jestli jsme s trenérem mohli udělat něco jinak, ale nic mě nenapadá. Tréninky už byly lehké, na dynamiku jsem šla pár úseků. Nepodcenila jsem ani rehabilitaci. Takže fakt nevím,“ krčila rameny.

Když magnetická rezonance odhalí vážnější problém, sezonu ukončí. ,,Příští rok je mistrovství světa, kde chci uspět. Bude spousta mítinků a cílů, které už nastavené mám. Potřebuji být fit,“ objasnila své touhy v roce 2025.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Před pár týdny splnil na mistrovství republiky ostrý limit pro start na olympijských hrách. Časem 48,41 si na čtyřstovce překážek zároveň vytvořil hezký osobák. Na Stade de France však Vít Müller  čelil mnohem vyšší kvalitě. Los mu dokonce určil do rozběhu nadpozemského rekordmana Karstena Warholma.

Norský rychlík, jenž před třemi roky v Tokiu vylepšil světové maximum na 45,94, očekávání o suverénním postupu naplnil. Müller bojoval, co mohl. Semifinále však bylo daleko. Cílem proběhl jako šestý v čase 49,44 a v úterý musí do oprav.

,,V této společnosti jsem rád za každé místo, kterým se prokoušu vzhůru. Vždyť ostrý limit na olympiádu splnilo 37 překážkářů ze čtyřiceti. To mluví samo za sebe. Je to nabité,“ poznamenal upřímně. ,,Asi jsem ten začátek rozběhl příliš rychle. V poslední stovce mi docela došlo. Zítra je potřeba to rozvrhnout lépe,“ doplnil.

Atmosféru rozběhu na téměř vyprodaném stadionu umocnil start domácího Francouze Clementa Ducoseho. ,,Nejsme na něco podobného příliš zvyklí. Člověk se ale stejně musí soustředit sám na sebe – na soupeře, na kroky, na rytmus. Do času se promítne každičká chybička. Hukot tribun vnímám jen vzdáleně.“

S Warholmem se na dráze potkal už několikrát. ,,Dal mi trošku na zadek. A to ještě závěr vyklusal,“ usmíval se Müller. ,,Karsten je taky jenom člověk, ale hlavně fajn kluk. Přijde, pozdraví, s každým si plácne. Ví, že vyhraje, tak nás ostatní alespoň trošku podpoří. Každopádně si hlídá své tréninkové know how. Je jedinečný. Už v juniorech byl schopný jít ve třech dnech desetiboj a tři čtvrtky. To vypovídá za všechny komentáře.“

Udržet si konstantně kvalitní výkonnost není pro atleta pražské Dukly jednoduché. ,,Je to tady už můj čtvrtý letošní vrchol. Formu se snažím držet od haly. V opravách udělám pro úspěch maximum.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: olympijskytym.cz