olympijské hry Archivy

Král halové čtvrtky Pavel Maslák opustil závodní dráhu. V Dukle zůstane na oddělení zahraničních styků

Pavel Maslák, třiatřicetiletá atletická hvězda Dukly Praha, ukončil svoji úžasnou závodní kariéru. Na webových stránkách tato informace proběhla již začátkem týdne.

Maslák je trojnásobným halovým mistrem světa v běhu na 400 metrů (2014, 2016 a 2018), tři zlata vybojoval i na halových evropských šampionátech (2013, 2015 a 2017) a nejcennější medaili v této disciplíně získal i na otevřeném evropském šampionátu. Navíc získal jedno stříbro a tři bronzy se štafetami. Ovšem další medaili již do své sbírky nepřidá. Svoji závodní kariéru ukončil, ale s Duklou spojen zůstane i nadále. Od 1. ledna nastupuje jako zaměstnanec do Skupiny zahraničních sportovních styků.

7.8.2018 / Berlin / sport / atletika / ME atletika Berlin/ FOTO: CPA

„Chtěl jsem běhat ještě v roce 2025 a rozloučit se po mistrovství světa v Tokiu. Řešili jsme si na Dukle, co dál, jestli by tam pro mě potom nebylo místo. A našlo se už od ledna, tak jsem kývl, že skončím dřív, což nakonec bylo dobře, protože jsem měl problémy s nohou a stejně bych asi teď do podzimní přípravy nemohl nastoupit. Takže se to pěkně potkalo a jsem velmi rád, že budu moci i nadále být členem této organizace,“ zdůraznil Maslák. Bývalý král čtvrtky pod střechou v roce 2012 překonal v hale i venku národní čtvrtkařské rekordy Karla Koláře, které platily přes 30 let. Rekord pod širým nebem postupně vylepšil až na čas 44,79. V hale má jeho český rekord hodnotu 45,24

Posledním závodem pro havířovského rodáka tak byl rozběh na mistrovství Evropy v Římě letos v červnu. Poté již jej na start nepustila bolavá noha. „Sezonu jsem normálně dokončil, ale noha mě bolela už od haly. Asi roky opotřebení. Nedostal jsem se z toho, protože jsem chtěl pomoct štafetě, tak nebyl čas na doléčení. Běhal jsem pod prášky, přesto s bolestí. Proto jsem se po Evropě rozhodl dopřát noze volno. Mám zánět burzy na patě u úponu achilovky, takový ten polštářek natékal a způsoboval bolest,“ vysvětluje Maslák své zdravotní problémy. Od nového roku tedy bude pracovat na Dukle ve Skupině zahraničních sportovních styků a žádný rozlučkový start neplánuje. „Dokud mě nebolela noha, přemýšlel jsem, že bych se rozloučil v hale, symbolicky v Ostravě. Ale teď to nechám vyšumět a možná se domluvím s manažerem Juckem, že bych divákům zamával třeba na Zlaté tretře,“ prozradil Pavel Maslák.

10.3.2014 Praha CR priletatletu medailistu z MS v halove atletice SOPOTY 2014

Nyní tedy již netrénuje a začíná život po závodní kariéře. „Už do něj přecházím, zvykám si. Byl jsem třeba na tréninku dětí na základní škole a myslel si, že noha už byla v pohodě. Ale jak jsem dlouho nic nedělal, tak mě nyní zase pobolívá. Takže skončit bylo asi to nejlepší řešení,“ řekl Maslák a pokračoval. „Zatím to ale nijak extra nevnímám, nejsem ještě v plném pracovním vytížení, takže v pohodě. Užívám si více volného času, mám více prostoru na děti. Docházím také dopoledne na Duklu, abych se zaučil a potom mohl od začátku příštího roku nastoupit naplno. Zaučuje mě Marcela Sadilová, bývalá slalomářka na divoké vodě,“ prozradil.

TEXT: Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Ministryně obrany přijala zlaté armádní olympioniky z Paříže – Martina Fuksu a Josefa Dostála

Ministryně obrany Jana Černochová přijala úspěšné sportovce z Armádního sportovního centra Dukla, a to praporčíky Josefa Dostála a Martina Fuksu. Oběma se podařilo na XXXIII. letních olympijských hrách v Paříži získat zlatou medaili.

„Naši Dukláci byli na pařížské olympiádě svými skvělými výkony rozhodně vidět. Dnes jsem měla příležitost osobně pogratulovat a poděkovat za jejich reprezentaci a fantastické výkony alespoň dvěma z nich, a to rovnou zlatým medailistům,“ uvedla ministryně obrany Jana Černochová, která se na rezortu setkala s rychlostními kanoisty Dostálem a Fuksou. Spolu s nimi dorazil také ředitel ASC Dukla plukovník Pavel Benc.

„Je mi ctí, že mohu ve světě reprezentovat nejen Českou republiku, ale i její armádu,“ uvedl během setkání praporčík Josef Dostál. S kanoistou Fuksou pak darovali ministryni plyšového maskota her, a to tzv. červenou frygickou čapku. Ta se v období Francouzské revoluce stala symbolem svobody a nezávislosti a od té doby ji sami Francouzi mají vyobrazenou na bustách na radnicích po celé zemi i na poštovních známkách.

Sportovcům Dukly se podařilo na hrách v Paříži vybojovat tři z celkových pěti českých medailí. Kromě zmíněných dvou zlatých, to byla i jedna bronzová. Tu získala Nikola Orgoníková v hodu oštěpem. Sportovkyně se ale bohužel přijetí na ministerstvu nemohla zúčastnit, z důvodu své účasti na mezinárodním závodu v Německu.

Ministryně během setkání také poděkovala za práci a výsledky i osobním trenérům, členům realizačních týmů a šéftrenérům armádních oddílů Dukly. „Velké poděkování za skvělou reprezentaci ale patří všem našim sportovcům z olympijského týmu, kteří svými výkony hrdě hájili české barvy na olympiádě v Paříži,“ dodala ministryně.

Armádní sportovní centrum Dukla je centrem Ministerstva obrany ČR, jehož úkolem je příprava vybraných sportovců ke státní a resortní sportovní reprezentaci. V současné době Dukla zabezpečuje přípravu například nejlepších českých atletů, cyklistů, kanoistů, lyžařů, moderních pětibojařů, parašutistů, sportovních střelců, veslařů a vodních slalomářů.

TEXT: Ministerstvo obrany/lř

FOTO: Jan Schejbal

Olympiáda v Paříži skončila. Vlajku na zakončení nesli dukláci Martin Fuksa a Nikola Ogrodníková

Oheň zhasl, olympijské hry v Paříži skončily. Štafeta byla francouzskými organizátory předána Los Angeles, kde se uskuteční v roce 2028. Českou vlajku nesli na slavnostním zakončení dukláci, zlatý kanoista Martin Fuksa a bronzová oštěpařka Nikola Ogrodníková.

,,Bylo to úžasné. Odehrálo se to strašně rychle, najednou jsme byli tady na ploše. Ze začátku nám to trochu drhlo s tou vlajkou, protože jak foukal vítr, tak nám moc nepomáhal. Pak jsme to rozmávali a bylo to fajn,“ řekla Ogrodníková v nahrávce pro média.

Na rozdíl od zahájení na Seině proběhl tentokrát celý večer na Stade de France. Vyprodané ochozy tleskaly nejen sportovcům, ale i maratonkyním, jejichž medailový ceremoniál se uskutečnil jako součást zakončení.

Na řadu přišly samozřejmě i oficiality. Například předání olympijské vlajky do rukou starostky Los Angeles Karen Bassové i následné virtuální přemístění bílého praporu s pěti kruhy do místa příštího konání.

Hry v Paříži trvaly celkem devatenáct soutěžních dní. Začaly ve středu 24. července dva dny před slavnostním zahájením a skončily 11. srpna.

Česko na nich získalo pět medailí, což je nejchudší bilance v samostatné historii. V pořadí národů skončilo na 28. příčce. Dvě zlaté a jednu bronzovou obstarali sportovci armádního centra Dukla. Z triumfů se radovali kanoista Martin Fuksa a kajakář Josef Dostál, bronz získala v hodu oštěpem Nikola Ogrodníková.

Nejúspěšnější zemí byly Spojené státy americké se ziskem 126 cenný kovů, z toho bylo čtyřicet zlatých.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: olympijskytym.cz

Ogrodníková slaví v oštěpařském finále nečekaný olympijský bronz! Syn jejího partnera to předpověděl

Byla v tom jistá symbolika. Národní dres s motivem oštěpů, vzdávající hold nejúspěšnější české atletické disciplíně, přinesl Nikole Ogrodníkové štěstí v pravou chvíli. Špičaté náčiní poslala v olympijském finále na vyprodaném Stade de France do vzdálenosti 63,68 metru, což ji v silné konkurenci vyneslo úžasný bronz! Ze zlata se radovala Japonka Haruka Kitagučiová, svěřenkyně českého trenéra Davida Sekeráka.

Ogrodníková přitom čelila hrozbě nepostupu mezi osmičku nejlepších. Po druhé sérii měla v listině výkonů zapsáno pouhých 58,13 metru a pořadí dvanáctičlenného finále uzavírala.

Poté přišel zlom.

Vítěz běhu na 5000 metrů Jakob Ingebrigtsen za mohutných ovací publika zazvonil na počest svého triumfu na zvon u dráhy, kde se v tu chvíli připravovala ke svému pokusu rovněž atletka Dukly. To jakoby ji probudilo. Rozběhla se a poslala oštěp v sezónním maximu na značku 63,68 metru!

Zkrátila si rozběh

Těsně před tím si zkrátila rozběh kvůli obavám z přešlapu. ,,Nějak jsem si to zjednodušila. Prostě jsem jen koukala před sebe, zavřela si vršek a hodila,“ komentovala své počínání v sektoru před klíčovým okamžikem soutěže.

Dále hodily jen Kitagučiová (65,80) a Jihoafričanka Jo-Ane Van Dyková (63,93). ,,Na medaile jsem nemyslela. V hlavě jsem měla limit na mistrovství světa v Tokiu (64 metrů). Chtěla jsem season best a to se mi podařilo.“

Třiatřicetiletá Češka se tak mohla radovat z životního úspěchu. Tím největším bylo dosud stříbro na mistrovství Evropy v Berlíně 2018. ,,Nevím, co mám říct. Ještě mně to nedochází,“ povídala po příchodu mezi novináře.

Svůj druhý start pod pěti kruhy okořenila nečekaným bronzem. Dojetí neskrývala. ,,Zní to úplně nádherně, snově.“ Úspěch byl dokonce předpovězen. Její partner, třinecký hokejista Petr Vrána, s nímž vychovává jeho syna Lea, jí říkal, že Leo věří, že skončí třetí. ,,Fakt se to stalo! Fakt se to stalo,“ říkala v euforii Ogrodníková.

Zazvonění před povedeným třetím pokusem prý nevnímala. ,,Jenom hrající hudbu. Říkala jsem si, jo, teď musím. Prostě to tam hodím.“

V zimě odešla ze skupiny Jana Železného, neprožívala zrovna lehké období. Připravovala se sama. No a předvedla svůj nejdelší hod od roku 2021, kdy na Zlaté tretře poslala oštěp do vzdálenosti 65,16.

Od čtvrté série byla jako na trní, zda ji některá ze soupeřek nepřehodí. Hlavně pak při posledním pokusu čtvrté Sáry Kolakové z Chorvatska, olympijské šampionky z Ria 2016. ,,Říkala jsem si, že by na mě mohla zatlačit, ale očekávala jsem, že když mě přehodí, tak jí to vrátím,“ usmívala se.

Věděla, že to v sobě má

Chorvatka předvedla výkon 63,03 a v tu chvíli Ogrodníková věděla, že ji vytouženou placku už nikdo nesebere. ,,Ještě jsem se soustředila, abych hodila. Strašně se mi chtělo brečet, když jsem se tam postavila a roztleskala si diváky. Říkala jsem si: ‚Ty jo, vždyť já už mám medaili.‘ Snažila jsem se zkoncentrovat, abych ještě hodila nějaký výkon, ale bylo to hrozně těžké,“ svěřila se.

Své blízké měla přímo na stadionu. ,,Jsem strašně ráda, že tady mohli být. Hodně pro mě znamenal už postup do finále. Já byla strašně ráda za ten celý rok, staly se mi strašně moc velké věci,“ vyprávěla se slzami na krajíčku. ,,Věděla jsem, že to v sobě pořád mám. Jen jsem hledala správnou cestu. Potřebovala jsem být hlavně zdravá, čímž strašně děkuji své fyzioterapeutce, která se o mě stará vlastně už druhým rokem. Vše se krásně spojilo a zapadlo do sebe. A je z toho tenhle nádherný bronz,“ neměla slov.

A přidala i vzkaz pro mladší generace. ,,Chtěla bych říct mladým atletům, ať to brzy nevzdávají a vydrží až do dospěláckého závodění. Tam je to teprve důležité. Do té doby výsledky roli nehrají. Byla to i část mé cesty. Tak jsem rostla.“

Prvenství Kitagučiové jinak očekávala. ,,Haruka byla favoritkou číslo jedna. Ale jsem strašně ráda, že na druhém místě skončila Jo (Van Dyková), protože měla skvělou sezonu. Je to moje velká kamarádka. Jsem šťastná i za ni. Budeme radost prožívat společně,“ doplnila.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Další zlato! Dostál po skvělé jízdě ovládl na kajaku olympijský kilometr. Pomohl i smajlík na špičce lodi

Olympijský kanál v areálu Varne sur Marne přinesl české výpravě další velikánskou radost. Po kanoistickém zlatu Martina Fuksy si pro stejně cenný kov s kouskem Eiffelovy věže dopádloval na kilometru i kajakář Josef Dostál!

Právě zlato v jeho bohaté sbírce scházelo. Dosud se mohl pyšnit stříbrem a třemi bronzy. To už ale od 10. srpna 2024 neplatí. Josef Dostál se stal v jednatřiceti letech olympijským šampionem. Obdivuhodné.

Do závodu odstartoval ze druhé dráhy. Hlídat si musel především největší favority, trojnásobného mistra světa Fernanda Pimentu z Portugalska či obhájce olympijského zlata Maďara Bálinta Kopasze. Zpočátku se držel těsně za Pimentou, po pěti stech metrech však obdivuhodně nastoupil a první pozici před dotírající dvojicí Maďarů už nepustil.

V cíli ani nevěřil, co se mu povedlo. ,,Bylo mi taky dost zle. Byl jsem vyčerpaný. Když jedete olympijské finále, na které trénujete celý život, a necháte tam úplně všechno, tak to prostě bolí. Ale jde to,“ přiblížil prvotní pocity.

Ač zajel životní závod, působil chvíli udiveným dojmem. V mysli si možná přehrával, co se na trati odehrálo. ,,Byl jsem na finále hodně koncentrovaný. Věděl jsem, že když předjedu Pimentu, tak to bude na medaili. Když jsem pak zjistil, že jsou za ním i Maďaři, dalo mi to obrovský vítr do plachet a sílu na pádlo. Ale že bych mohl jet na zlato, to jsem opravdu netušil,“ poukazoval na jeden z klíčových momentů dvoumetrový obr z armádního klubu Dukla.

V těžké šichtě pomohla i zdánlivě nicotná drobnost. ,,V posledních pár metrech jsem se podíval na špičku lodi, kam jsem si namaloval lihovkou smajlíka. To proto, abych věděl, že nejde o život, ale abych tam nechal všechno. Nepokazil jsem nic,“ těšilo ho.

Před finále by bral jakýkoliv kov. Pimentu, Vargu ani Kopasze delší čas neporazil. ,,Od Tokia jsem si proti nim neškrtnul. Až dnes.“

Prospěla změna tréninku i stravování

V přípravě mu prospěla změna tréninku i stravování. Výrazně zhubl. ,,Cítím se silný a svěží,“ říkal spokojeně po jarních kempech v Kalifornii a Španělsku. A vyslal i jasný vzkaz soupeřům. ,,Tradičně lepší výkony podávám na konci sezony. Olympiáda do toho zapadne. Určitě budu jedním z těch, kterých by se měli bát.“

Jisté proroctví se v Paříži opravdu naplnilo. Už ráno, když vstal, cítil, že to půjde. ,,Snídaně byla bezvadná jako vždycky. Anežka (přítelkyně) udělala kafíčko, byla pohoda. Nejbližší tým se o mě postaral neuvěřitelně,“ liboval si.

Dostálovu formu pak odnesli i soupeři na vodě. Už v semifinále předvedl skvěle kontrolovanou jízdu. Chvíli to vypadalo, že ji nechce ani vyhrát. Tak ve finiši zvolnil, aby na sebe zbytečně neupozorňoval. No a finále bylo z jeho strany ještě fantastičtější.

V cílovém prostoru se nejvíce těšil právě na Anežku, rovněž vynikající kajakářku, s níž je zasnouben. ,,Chtěl jsem, aby byla první, s kým se uvidím. Že s ní pocity štěstí můžu sdílet právě na olympijských hrách, je něco naprosto neuvěřitelného. Stejně tak se sestrou i trenérem Pavlem Davídkem.“

Po převzetí medaile zapózoval českým fanouškům před tribunou, jednu osobu si však vyžádal speciálně. Svou mámu, bývalou československou reprezentantku ve volejbalu. ,,Hrozně dlouho se mnou žila můj sen. Olympiáda v Los Angeles jí utekla, protože ji komunisti bojkotovali. Tak jsem byl rád, že mám to zlato i pro ni,“ vyznal se novopečený šampion.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Radost, slzy i strach. Tak prožíval na olympiádě zlatou Martinovu jízdu rodinný klan Fuksů

Strachovali se, protože jim o své taktice nic neřekl. Zkrátka se báli, aby kilometrové finále nepřepálil. Řeč je o rodinném klanu Fuksů, přesněji řečeno o otci Petrovi a dědovi Josefovi. Mladší bratr Petr byl naopak při odvážné jízdě Martina za olympijským zlatem naprosto klidný.

Nejemotivněji vše prožíval Josef, ten nejstarší. Přes slzy v očích posledních 200 metrů neviděl. ,,Věděli jsme, že je připravený dokonale. Ale už dvakrát mu to na olympiádě nevyšlo. Čekali jsme, jak to dopadne nyní,“ vysvětloval své obavy. Navíc, když Martin sebevědomě prohlašoval, že do Paříže jede vyhrát. ,,Nelíbí se mi, když tohle někdo říká. Ale on se na to asi cítil. A viděli jste, jakým způsobem to zvládl,“ zmínil vnukovu kilometrovou krasojízdu.

Nervózní byl i otec (trenér). Martin se mu s taktickým záměrem nesvěřil. ,,Když dal první pětistovku za 1:48, tak jsme si říkali: Pane bože. Ale nakonec to dopadlo výborně a jsme šťastní.“ Aby ne. Dva nezdary v Riu 2016 a Tokiu 2021 byly trochu varováním, aby se něco podobného nepřihodilo i v Paříži. Jenže na kanále ve Vaires sur Marne byl úřadující světový šampion v naprosto jiném rozpoložení. ,,Po loňském narození dcery Emily je jako vyměněný. Žije rodinou, zklidnil se,“ prozradil na syna.

Petr svému staršímu sourozenci bezmezně věřil. Zná ho jako své boty. ,,Trénuju s ním celý život, vím, jak jezdí. Už když jsem viděl ten projev na vodě, tak jsem věděl, že to je jeho den. Byl jsem nervózní, ale v duši jsem věděl, že to dá. Kdy taky jindy,“ poznamenal s jistotou Petr Fuksa mladší.

Poté, co Martin projel cílem, se rozbrečel. Ke všemu měl ten den (9. srpna) narozeniny. A dostal nejhezčí možný dárek. ,,Bude to jeden z mých nejšťastnějších dní, kdy brácha konečně vyhrál jedinou medaili, která mu chyběla, tu zlatou olympijskou. Jsem hrozně rád,“ vyznal se. Děda Josef si ještě přihodil. ,,Já mám narozeniny 12. srpna. Tohle je můj nejlepší dárek za celých 78 let! Štěstí jak hrom,“ zářil.

Po triumfu se debaty stočily i na možnost většího vytížení na deblkánoi, na níž v Paříži skončili bratři sedmí. ,,Chtěl bych s ním tuhle radost jednou zažít na deblu. Věřím, že se nám to může povést,“ domnívá se Petr. ,,Pořešíme to v klidu. Máme na to tři roky,“ upřesnil Petr Fuksa st. termín konání mistrovství světa, kde se pojede o olympijské místenky pro Los Angeles 2028.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ: CPA

Hejnová v Paříži převzala olympijské stříbro z Londýna

Zuzana Hejnová, bývalá česká atletka a hvězda armádního klubu Dukla, převzala v Paříži stříbrnou olympijskou medaili z her v Londýně, které se konaly v roce 2012. Místo původního bronzu z běhu na 400 metrů překážek obdržela kov cennější. Ceremoniálu v Parku šampionů se zúčastnily i nově korunovaná vítězka Lashinda Demusová z USA a Jamajčanka Kaliese Spencerová, která původně doběhla čtvrtá.

Pořadí se změnilo po diskvalifikaci původní vítězky Natalji Anťuchové z Ruska. Dvojnásobná mistryně světa Hejnová se o posunu na druhé místo dozvěděla v říjnu 2022. Mezinárodní olympijský výbor přerozdělení medailí definitivně potvrdil loni v březnu. Hejnová pak svůj bronz odevzdala a až do dnešního ceremoniálu neměla žádnou vzpomínku na medailový závod z roku 2012.

Kariéru ukončila Hejnová po zdravotních problémech na jaře 2022, kdy už byla těhotná. Na olympijské hry do Paříže přijela celkem na čtyři dny. Chystala se jako divačka na atletické soutěže včetně čtvrtečního finálového bloku, v němž obsadil čtvrté místo oštěpař Jakub Vadlejch a zásluhou Sydney McLaughlinové-Levroneové padl další světový rekord v její bývalé disciplíně.

V současné době pracuje Hejnová pro Český atletický svaz jako reprezentační trenérka pro sprinty a překážky. Má tak pod dohledem i svoji potenciální nástupkyni Nikoletu Jíchovou, která po čtvrtém místě na mistrovství Evropy nepostoupila na olympijských hrách i vinou zraněného levého kolena do semifinále.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: olympijskytym.cz

Kanoista Martin Fuksa si na kilometru vyjel olympijské zlato! Bylo to tisíc metrů strachu, řekl po finále

Na tuhle chvíli čekal dlouho. Do vitríny plné medailí z mistrovství světa či Evropy si nyní vloží tu nejcennější, olympijskou. A ke všemu zlatou! Po pátých místech v Riu 2016 a Tokiu 2021 kanoista Martin Fuksa konečně dosáhl na vrchol také pod pěti kruhy, když ve vodáckém areálu ve Vaires-sur-Marne s naprostou dominancí triumfoval na kilometrové trati. Druhý skončil Brazilec Isaquias Queiroz a třetí Sergej Tarnovskij z Moldavska.

,,Nikdo po té medaili netouží tak jako já,“ říkal jednatřicetiletý Fuksa už dříve. A na vodě se činil. Ve finále podal stejně jako v dopoledním semifinále naprosto dominantní výkon. S větrem v zádech ujížděl směr cíl, co to šlo. ,,Napálil jsem to od začátku. Bylo to tisíc metrů strachu, kdy mě někdo dojede. Naštěstí se tak nestalo. Jel jsem si podle svého, dokonce jsem i trochu šetřil síly, protože mě nikdo neohrožoval,“ poznamenal k průběhu finále. ,,Posledních sto metrů jsem si už užíval. Věděl jsem, že to nepustím a vyhraju.“

Soupeře raketovým startem možná překvapil. ,,Největší moje úspěchy přišly vždy, když jsem takhle vypálil. Řekl jsem si, tak to takhle udělej. Bůh ti seslal ty nejlepší podmínky, které sis mohl vysnít, tak mu to splať. Nahulil jsem to, ale byla tam i rezerva. Vždyť na to celý život trénuju.“

Z tribuny vidělo jeho triumf téměř 24 tisíc diváků. Však si také atmosféru při projetí cílem náramně vychutnával. Na počest svého vítězství zvedl levou ruku, zabušil si do prsou. Splnil svou dlouholetou misi. Konečně je olympijský vítěz.

S českou vlajkou pak hrdě nakráčel ke stupňům vítězů. ,,Je to skvělý pocit. Klidně bych si to i zopakoval. Tohle člověk zažije třeba jen jednou za život,“ povídal s úsměvem už se zlatou odměnou na krku. ,,Vlastně jsem tím dohrál kanoistiku. Sen se splnil. Je to nejvíc, čeho jsem mohl dosáhnout.“

Úřadující světový šampion zvládl v Paříži velmi náročný program noblesně. Vždyť včetně deblu s bratrem Petrem absolvoval na kanále během čtyř dní celkem sedm závodních jízd! V hlavě se na singlu musel vypořádat také s nevděčnou rolí favorita. ,,Už týdny před olympiádou jsem cítil, že je něco jinak. Byl jsem klidný. Nebydlel jsem ve vesnici, ale v baráku kousek od kanálu. Cítil jsem se jako doma. Byla mě navštívit rodina. Oprostilo mě to od stresu,“ má jasno.

Zlatý závod navíc přišel v den, kdy bratr Petr slaví narozeniny, tedy 9. srpna. ,,Věděl jsem rok dopředu, kdy se finále pojede. Nadělil jsem mu pěkný dárek. Doufám, že si jednou pověsíme něco na krk i společně. Třeba se teď na debla zaměříme více, v singlu mám splněno,“ poznamenal rodák z Nymburka.

Palce mu v ústraní drželi i děda Josef a táta Petr, kteří jej dlouhodobě v tréninku formují. ,,Máme velký tým. Pořádně to oslavíme. Vrcholu jsem dosáhl po třicítce. Moc se těším, až tu medaili pověsím na krk i své dceři Emily.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Kajakáři Špicar s Havlem jeli na kajaku olympijské finále! V souboji o medaile skončili sedmí

Pěkná zpráva letí do Česka z vodáckého kanálu Vaires sur Marne. Posádka deblkajaku Jakub Špicar, Daniel Havel si v něm dojela pro sympatické 7. místo. Vítězství slavilo německé duo Jacob Schopf, Max Lemke.

Kajakáři armádního klubu Dukla se s kvalitní konkurencí popasovali náramně. Samotný postup do finále byl velkým úspěchem. ,,Jsme rádi, že jsme se tam dostali. Užili jsme si tady vlastně všechny jízdy. V té poslední nám už bohužel trochu chyběla energie. Nebyl tam ten náš nástup, jaký bychom potřebovali. Alespoň, že jsme předjeli jednu loď,“ řekl s upřímností Havel.

Češi se prezentovali především skvělými finiši. Hlavně v semifinále ukázali pořádné turbo. ,,Jsme spíš tempaři s vlohami z kilometru, který se už bohužel nejezdí. Čelíme tak výbušnějším posádkám, je tam rychlostní deficit. Ale dokážeme v závěrech právě díky tempu mohutně dotahovat.“

Havel krásným výsledkem oslavil zítřejší 33. narozeniny. Z olympijských her vlastní už dva bronzy z kategorie K4 z Londýna 2012 i Ria 2016. Špicar je na největším sportovním svátku poprvé. ,,Je to pro mě splněný sen. Užil jsem si to tady nadmíru. Bydleli jsme ve vesnici, mohli pokecat s ostatními. Oprostili jsme se od závodů. Nervozita byla menší. A s tím, co jsme tady předvedli, můžeme být spokojeni,“ shrnul pozitiva.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: olympijskytym.cz

Černého Petra jsem si bohužel vytáhl já. Určitě mě to nezlomí, poznamenal Vadlejch k bramborové pozici

Předvedl daleké metry, ukázal srdce bojovníka. Přesto hod 88,50 na vytouženou olympijskou medaili z Paříže Jakubu Vadlejchovi v neobyčejném oštěpařském finále nestačil. ,,Skvělý výkon, horší pořadí. Moc jsem tu medaili chtěl, ale netušil jsem, že za takovou vzdálenost nebude,“ mrzelo ho při rozhovoru s českými novináři.

Závod se pro něj nevyvíjel úplně ideálně. Prvním pokusem hodil jen patnáct centimetrů za osmdesátimetrovou hranici. ,,Rozhodně jsem nevěšel hlavu, občas se to stává. Bojoval jsem a snažil se přidávat metry každým pokusem. To se ve třetí sérii povedlo. Peters bohužel odpověděl o čtyři centimetry delším hodem a na to už jsem pak nenašel zbraň,“ vrátil se ke klíčovému okamžiku v bitvě o bronz s rivalem z Grenady.

Co znamenají v oštěpu čtyři centimetry?

Klidně to může být i chyba měření. (úsměv) Je to titěrný rozdíl, který ale občas rozhoduje. Černého Petra jsem si bohužel vytáhl já.

Jak vám v tu chvíli bylo?

Člověk se snaží reagovat. Chtěl jsem hned odpovědět, ale nepovedlo se. Ani v dalších dvou pokusech jsem se s tím nedokázal úplně srovnat. Před třemi lety jsem v Tokiu bral stříbro za pokus kratší o skoro dva metry. Tak to prostě je. Třeba Julian Weber byl šestý za 87,40. Je to hořké.

Pákistánec Aršad Nadím výrazně posunul olympijský rekord (92,97). Vyrazil vám dech?

Byl to šach mat pro všechny. Ten oštěp fakt nechtěl padat. Trefil to krásně. To, že nikde jinde nezávodí, je druhá věc. Jeho přístup k mezinárodním akcím je unikátní. Proč to tak dělá, nikdo asi netuší. Je olympijský šampion, víc k tomu asi nelze říct. Třiadevadesát metrů z nás tam měl maximálně Peters, ale ten to měl v hurikánu v Dauhá. Takže to byl boj o druhé místo od té doby.

Je Nadímova technika zvláštní?

Zvláštně ten hod naskakuje. Když to trefí, tak ten oštěp jede po takovém polštáři a nechce padat. Občas je to o jednom hodu, i když Aršad velkou formu potvrdil i posledním hodem k hranici 92 metrů.

Čtvrté místo je vždy nepopulární. Budete se s tím v hlavě dlouho prát?

Mám ve sbírce šest velkých medailí, dvě vyhrané Diamantové ligy. Je to pro mě nezvyklé, chvíli to vstřebávat budu.

Na výkon ale musíte být pyšný…

Je jeden z nejkvalitnějších v novodobé olympijské historii. Jsem za něj rád. Na druhou stranu ty pařížské medaile jsou krásné, líbila by se mi. Jsem alespoň rád, že jsem byl součástí tak úžasného závodu. Jen mě to mrzí za české fanoušky, kterým jsem chtěl tu medaili z atletiky, královny sportu, přinést. Ale příště o ni zase budu bojovat, určitě mě tohle nezlomí.

Co vám říkal během i po závodě trenér Jan Železný?

Snažil se mi radit, co udělat líp, případně změnit. Říkal, že jsem bojoval jako lev. Že to příště bude jiné.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz