Archiv rubriky: cyklistika Praha

Junior Jakub Kuba z Dukly Praha prokazuje na cyklokrosových tratích v poslední době výbornou formu. Potvrdil to znovu na Toi Toi Cupu v Kolíně, kde vybojoval ve své kategorii vítězství.

„Poslední měsíc jezdí super, veze se na vítězné vlně, minulý týden vyhrál závod v Polsku. Jsem rád, že na to navázal i teď na Českém poháru,“ chválil Jakuba trenér juniorů Dukly František Trkal. „Výkonnost má velice dobrou a také si hodně věří. Je v psychické pohodě, v závodech to je znát. S každým dalším vítězstvím jde jeho sebevědomí nahoru,“ doplnil.

Kuba má nyní před sebou ještě závod v Rýmařově, pak odletí trénovat na Mallorku. „Absolvuje tam kemp s výhledem na klíčové lednové závody v čele s mistrovstvím republiky a Světovými poháry. Když bude prokazovat i nadále dobrou výkonnost, může se ho začátkem února týkat třeba i mistrovství světa,“ uvedl Trkal.

TEXT: ASC Dukla/dop

FOTO: CPA

V osmnácti má solidně našlápnuto. Milan Kadlec mladší se postupnými krůčky dotahuje na svého tátu, před pár lety velice úspěšného reprezentanta v dráhové a silniční cyklistice. Důkazem budiž nejen skvělé výsledky mezi juniory, ale hlavně podpis tříleté smlouvy s elitní německou profesionální stájí DSM.

Milan Kadlec starší bere tento počin jako zásadní pro synovu budoucnost. ,,Že si získal jejich důvěru, už něco znamená. Otevírá se mu tím cesta do špičkové cyklistiky,“ přitakává.

Nejen o tom společně vypravují v rozhovoru pro ASC Dukla, kde je pojí vazba trenér – závodník.

Kdy jste si poprvé řekl: chci být dobrý jako táta?

Milan ml.: Pořádně jsem začal jezdit na kole, když mi bylo třináct. Hrozně mě to bavilo. Brzy se mi taky povedlo něco vyhrát, což byl moment, kdy jsem si uvědomil, že se cyklistice chci věnovat naplno.

Jestli se nepletu, začínal jste s hokejem?

Milan ml.: Ano, v Letňanech. Kolo mě ale bavilo víc.

Otec musel být nadšený, že?

Milan st.: Takhle jsem úplně nepřemýšlel. Jen jsem viděl výhodu, že mám co nabídnout. Vím, co vrcholová cyklistika obnáší. Hokej byl první volbou, na zimák je to z domova kousek.

Určitě nelitujete, že se kluk dlouho proháněl po ledě s hokejkou a pukem?

Milan st.: Vůbec. V kolektivním sportu se hodně naučíte. Nijak jsem ho nepřemlouval, sám si našel cestu k cyklistice.

Váš mladší syn u hokeje zůstal. Jak v rodině probíhají diskuze o sportovním dění?

Milan st.: Samozřejmě probíráme různá témata, ale nijak dlouze. Spíše jde o organizační a tréninkové záležitosti.

Mluví do toho také maminka?

Milan ml.: (úsměv) Ta spíš připravuje krabičky s jídlem, když se někam chystáme.

Chodí na závody?

Milan st.: Moc ne. Větší závody se zpravidla konají daleko od domova.

Milan ml.: O to, jak jsem dopadl nebo kde příště pojedu, se samozřejmě zajímá.

Táta působí jako kliďas. Umí bouchnout?

Milan ml.: (směje se) Jo. Nejvíc ho naštve, když se při závodě udělá nějaká blbost.

Dokázal toho hodně. Je pro vás velkým vzorem?

Milan ml.: Určitě. Působil řadu let v italských stájích, a měl i výborné výsledky.

Jeho rady musí být k nezaplacení…

Milan ml.: Hned mi řekne, co jsem udělal špatně a jak to vylepšit. Má za sebou bohatou a úspěšnou kariéru. Nabral obrovské zkušenosti.

Je syn už vyzrálým závodníkem?

Milan st.: Dělá pokroky. Není to jen o něm. V tomhle sportu čelíte různým nástrahám. Soupeř s vámi může jet osobní obranu a závod vám v podstatě zkazit. Je vždycky spousta možností, jak co řešit. Velkou roli hraje samozřejmě hlava. Jakmile vnutíte vlastní taktiku ostatním, máte výhodu.

Největším úspěchem táty je páté místo na OH v Aténách a třetí na MS 2010 v bodovačce. Žene vás touha jej překonat?

Milan ml.: Dokázal toho moc. Musím jít postupnými kroky, každopádně bych se chtěl jednou podívat na olympiádu.

Zatím záříte mezi juniory. Kterého úspěchu si nejvíce ceníte?

Milan ml.: Šlo o stokilometrový únik v tříčlenné skupince na mistrovství světa v Belgii v roce 2021. To se nestává každý den. Přestože nás nakonec dojeli, měl jsem z toho velkou radost. Na dráze mě nejvíce těší tituly mistra světa a Evropy v madisonu a evropské zlato v bodovačce.

Díky skvělým výsledkům došlo k podpisu s německým UCI WorldTeamem DSM. Jste už nyní na syna pyšný?

Milan st.: Jednoznačně. Jde o velký úspěch. Dobrých kluků figuruje v jeho ročníku hodně. Že získal důvěru právě on, už něco znamená. Velmi pomohly zmíněné výkony na dráze i silnici. Tím se mu otevírá cesta do opravdu špičkové cyklistiky. Čeká ho mnohem víc mezinárodních závodů, prostě jiný svět.

Váš otec jel Giro a Vueltu, ale nikdy Tour de France. Berete to jako výzvu?

Milan ml.: Bylo by fajn to v rodině zkompletovat.

Kombinace dráhy se silnicí má svoje kouzlo. Lze obojí snoubit i v elitní společnosti?

Milan ml.: Přejít ze silnice na dráhu je snadnější. Podívejte se na Itala Vivianiho. Na mistrovství Evropy v Mnichově skončil sedmý v silničním závodě, pár hodin poté slavil triumf na dráze ve vyřazovacím závodě. Kombinovat to úspěšně lze.

Na jaře budete maturovat. Stíháte časově?

Milan ml.: Nějak to dávám.

Milan st.: Odmaturovat musí, o tom žádná.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Junior Jakub Kuba z Dukly Praha se prosadil při cyklokrosovém Toi Toi Cupu ve Slaném. S domácí jedničkou a suverénem této kategorie Václavem Ježkem se Kuba snažil držet krok a nakonec za ním na druhé figuře zaostal jen o deset vteřin.

Všichni jezdci si ve čtvrtek 17. listopadu na plochodrážním stadionu ve Slaném dosyta užili pravých cyklokrosových podmínek – mlhy, deště, zimy, plískanic a hlavně všudypřítomného bláta. V něm se brodili všichni závodníci a do cíle dojížděli černí od hlavy po paty.

Pořadí: 1.Ježek (Brilon Racing Team MB) 37:29, 2. Kuba (Dukla Praha) +10, 3. Hojka (Expres CZ – Tufo Team Kolín) +31.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Výraznou posilu získal do svých řad armádní sportovní klub Dukla. Po dvanácti letech ve Favoritu Brno se do Prahy přesouvá dvaapadesátiletý trenér František Trkal, bývalý vynikající cyklista a reprezentant. Na starosti bude mít tým juniorů.

Na novou výzvu se velmi těší. „Duklu jsem vždycky vnímal tak, že je to výběrový tým, kde jsou ti nejlepší. Alespoň za mých mladých let to tak bylo. Chodili tam špičkoví závodníci a jméno Dukla byl pojem. Moje vize je taková, že se do budoucna pokusíme vytvořit elitní juniorský tým. Podmínky pro sportovce jsou tu výborné, zázemí rovněž. Dukla má určitě mladým talentům co nabídnout,“ poznamenal František Trkal, účastník olympijských her v Barceloně 1992 či trojnásobný mistr republiky v časovce jednotlivců (1993, 1994, 1995).

Jeho příchod se rodil postupem času. Velký vliv měla komunikace s šéftrenérem Viktorem Zapletalem a Lukášem Thunem. ,,Ve Favoritu se naše myšlenky na fungování oddílu rozcházely, takže jsem začal přemýšlet o budoucnosti. Určitě jsem chtěl dál pokračovat v cyklistice, v Dukle mi byla nabídnuta práce trenéra juniorů. Cítil jsem to jako velkou výzvu a novou motivaci. Navíc už rok a půl žiji v Praze, odpadá tak i cestování. Jsem za tu šanci moc rád,“ prozradil.

V nové funkci působí od 1. listopadu. Nejzásadnější úkol, kterým bylo sestavení týmu, má už za sebou. ,,Chtěl jsem tu mít závodníky s nějakým potenciálem a to se myslím povedlo,“ doufá. ,,Hodně sázím i na partu, ta je pro mě velmi důležitá. Vždy jsem na ni stavěl,“ dodává.

Trkalův tým bude čítat sedm závodníků. Představme si je očima trenéra:

Jakub Elbadri: V týmu byl už minulou sezonu. Je to dobrý vrchař a počítám, že bude jedním z lídrů týmu na silnici. Určitě má předpoklady, aby dělal velké výsledky. Jen je potřeba mu nastavit určitý řád.

Jakub Kuba: Další z kmenových závodníků Dukly. I on by měl být jedním z tahounů. Jde o velice dobrého časovkáře a tempaře, který byl na mistrovství republiky desátý jako prvoročák.

Adam Bradáč: Nadějný závodník, který přichází z týmu kadetů Dukly Praha. Jeho doménou by měla být spíš dráha, na silnici měl trochu rezervy. Ale věřím, že se po všech stránkách bude zlepšovat. Počítám s tím, že se prvním rokem mezi juniory bude hlavně učit.

Kristián Vavro: Závodník s velkým potenciálem, kterého dobře znám už z Favoritu. Chci dělat výběrový tým a on mi do té koncepce skvěle zapadal. Také on bude prvním rokem mezi juniory. Hodně mu věřím. Jeho potenciál vidím hlavně na silnici, ale je velice dobrý i na dráze, kde vybojoval mezi kadety titul mistra republiky v omniu.

Matyáš Muroň: Znám ho velice dobře, pracuji s ním už dva roky. Je to inteligentní závodník s velkým motorem, vynikající časovkář. Vloni měl těžký pád, půl roku nejezdil a letos se spíš vracel. Ale v časovkách byl výborný. Počítám s ním jako s jedním z tahounů týmu.

Vilém Vostal: Na kole závodí teprve rok a tři měsíce, ale má skvělou morálku a chuť se zlepšovat. Chybí mu více zkušeností, jednoznačně musí zlepšit pohyb v balíku.

Tomáš Novák: I on přichází z Favoritu Brno. Letos měl dobrou hlavně druhou polovinu sezony. Měl by být spíš domestikem, ale určitě dostane prostor i pro osobní výsledky.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Vybavíte si ten nádherný finiš? V Londýně 2012 přespurtoval biker Jaroslav Kulhavý svého odvěkého rivala Nino Schurtera a vybojoval vůbec první zlatou medaili pro Českou republiku v cyklistice na olympijských hrách. Skvělou kariéru, v níž dosáhl všeho, co bylo možné, a kterou lemovaly právě úžasné souboje s vynikajícím Švýcarem, ukončil člen armádního klubu Dukla v sedmatřiceti letech před pár dny vítěznou exhibicí v Ostravě-Dolních Vítkovicích.

,,Měl jsem to v hlavě delší dobu. Možná se nějaká nostalgie dostaví, až o tom začnu víc přemýšlet. Ale rozlučka byla parádní. Pozval jsem kluky, s nimiž jsem závodil, poseděli jsme s rodinou a fan klubem. Fajn akce,“ liboval si poté, co při děkovačce na pódiu symbolicky pověsil kolo na hřebík.

V kariéře jste prožil řadu slastných okamžiků. Vrcholný přišel zcela jasně na olympiádě v Londýně. Vybaví se tenhle triumf často?

Byl to můj nejslavnější závod. Fanoušci mi ho často připomínají. Splnil jsem si tím sportovní sen. Člověk to má pořád před očima.

Na rovince jste Schurtera přespurtoval, nástup 200 metrů před cílem ho musel překvapit…

Byl jsem tehdy úžasně silný. Dal jsem do toho veškerou svou energii.

Svědčilo to také o ohromném sebevědomí. Bylo to buď, anebo?

Věřil jsem si. V kariéře jsem měl i slabší momenty. Paradoxně ale právě ty mi pomohly získat sílu. Ze všeho jsem se dokázal vyhrabat, byl jsem psychicky odolný. Kromě vítězství jsem nasbíral také spoustu druhých míst. Schurter nám takovou půlku prvenství vyfoukl. (usmívá se)

Stalo se tak i na olympiádě v Riu 2016, kdy vám porážku z Londýna vrátil. Ujel ve stoupání. Asi se finiše po zkušenostech z Londýna bál, že?

On nezapomíná. Věděl, že jsem mu něco provedl, toužil po odplatě. Do závodu jsem navíc šel trochu z jiné pozice. Na začátku sezony jsem si zlomil zápěstí, příprava tím byla narušena. On byl v topu, nic jiného než vítězství ho nezajímalo.

Spolu s vámi je určitě nejvýraznější postavou této disciplíny…

Byl a stále je výjimečný. Svědčí o tom i poslední dva tituly mistra světa. Někdy jsme si s ostatními říkali, proč zrovna my máme závodit v éře Nina. (směje se) Jeho kariéra je úžasná. I proto mě těší, že jsem ho několikrát porazil.

Sedli jste si i lidsky?

Byli jsme přátelé. Po závodě pokecali, dali si pivo. Když jsem po olympiádě podepisoval novou smlouvu, tak mi dokonce radil, co by v ní nemělo chybět, co tam má zaneseno také on. Tohle úplně standardní není. Chtěl mi pomoct, abychom na tom byli dobře oba. Je  stoprocentní profík, čestnej borec.

I vy jste vyhrál, co se dalo. Včetně mistrovství světa a Evropy či celkového hodnocení Světového poháru. Něco se vám nesplnilo?

Možná jsem si mohl v nejlepších letech zkusit silnici. Dispozičně by mi po třicítce seděla třeba více než horská kola, kde to jde pořád hodně do dynamiky. Ale nelituju.

Bylo těžké postupem času přepnout z cross country na maratonské tratě?

Šlo o přirozený vývoj. Po Riu přišla zranění, dva roky byly slabší. Nakupilo se to. Tělo přestalo zvládat. Do toho ještě covid a posunutá olympiáda v Tokiu. Chtěl jsem to tam zakončit, jenže bych musel složitě vyjíždět body do žebříčku. Musel jsem všechno přehodnotit. Delší tratě už mi vyhovovaly víc.

Chtěl jste uspět hlavně v posledním profesionálním závodě na mistrovství světa v Dánsku. Jenže kvůli bolesti zad jste musel vzdát. Byl jste hodně naštvaný?

Sezona byla perfektní, jel jsem si tam pro dobrý výsledek. Připravoval se na to dva měsíce. Bolesti ale byly opravdu velké, nemělo smysl se trápit někde kolem 50. místa. Člověk to pak zpětně vyhodnotí. Už nejsem nejmladší, podobné trable vás potkávají několikrát do roka. Tělo už není schopné akceptovat stoprocentní zatížení. Stojí velké úsilí, abyste byli úplně fit.

Prý jste v přípravě na tento závod moc zhubl. Půjdou teď kila zpátky, když se už cyklistice nebudete věnovat profesionálně?

(směje se) Asi jo. Ale budu se udržovat, jak to jen půjde.

Nepřemlouvali vás, abyste ještě pokračoval?

V průběhu sezony mi to spousta lidí říkala. Váhal jsem. Možná by se mi to i líbilo, ale také vím, že je potřeba se posunout v životě dál. Sbírat do čtyřiceti medaile a na devadesát procent se věnovat pouze sportu, prostě nejde. Takhle jsem to vyhodnotil.

Dopřejete si něco, co jste jako elitní biker nemohl?

Jsou tu nějaké výzvy. Poslední roky jsem se věnoval nejen kolu, ale také vlastním aktivitám. U sportu bych v nějaké roli taky chtěl setrvat. Uvidíme, co z toho vyleze.

Údajně je na spadnutí spolupráce v Dukle u jezdců do 23 let. Lákavá nabídka?

Bavili jsme se o tom s Viktorem Zapletalem (šéftrenér cyklistiky ASO Dukla – pozn.). Už dříve jsme spolu dělávali společné kempy. Vždycky jsem říkal, že mu s mladými hrozně rád pomůžu. Nebylo by to vyloženě o trénování, ale spíše o předávání zkušeností z pozice mentora. Detaily jsme ještě neprobírali.

Byla Dukla důležitou součástí vaší hvězdné kariéry?

Určitě. Podpora z její strany mi dodávala obrovskou sílu. Měl jsem výborný servis, ať už šlo o výživu, doktory či testování. Setkával jsem se s nejlepšími sportovci z dalších odvětví, a od každého si mohl něco vzít. Dukla je obrovsky důležitá právě pro menší sporty. Bez její podpory bychom vůbec nemohli dosahovat takových výkonů. Tenhle systém funguje dlouhodobě, dává mi smysl.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Miloš Lubas a CPA

 

 

Skvěle si vedla na juniorském světovém šampionátu na dráze v izraelském Tel Avivu ve vylučovacím závodu Barbora Němcová z Dukly. Postupně nechávala odpadat své sokyně a nakonec vybojovala zlatou medaili, když zdolala i poslední soupeřku, kterou byla Anna Kolyžuková z Ukrajiny.

„Cítím se skvěle. Mám dres mistryně světa a určitě si jej cením víc jak toho z evropského šampionátu. Od začátku se jelo hodně rychle a nevěřila jsem, že bych tam mohla vydržet. Navíc se hodně padalo, ale jinak se mi jelo výborně,“ vyprávěla Němcová již v duhovém trikotu světové šampionky.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Martin Cetkovský

V pořádně drsnou divočinu se proměnil sobotní dráhařský vylučovací závod žen na mistrovství Evropy v Mnichově. V ošklivém karambolu bohužel figurovala i česká cyklistka Kateřina Kohoutková, která záhy musela odstoupit kvůli zlomenině klíční kosti. Ještě hůře dopadla úřadující světová šampionka Letizia Paternosterová z Itálie. Ta byla z oválu ve stabilizované poloze odnesena na nosítkách.

Členka pražské Dukly se v hromadném pádu ocitla naprosto nevinně. V zatáčce se držela v přední části balíku, přesto byla soupeřkami doslova smetena. ,,Myslela jsem, že to ustojím. Ale bohužel,“ povzdechla si, když opouštěla areál Messe München k důkladnému lékařskému vyšetření.

Z dřevěného oválu se třiadvacetiletá dráhařka zvedala jen ztěžka. Bleskově u ní byli členové realizačního týmu včetně trenéra Milana Kadlece. Kohoutková se držela za rameno. Věděla, že je zle. ,,Mám určitě zlomenou klíční kost. Luplo tam. Podobné zranění jsem před časem prodělala,“ říkala smutným hlasem.

Závod se dramaticky vyvíjel od úvodního kola. Krátce po startu se kvůli kolizi poprvé přerušovalo. Kohoutková si v té chvíli mohla oddechnout. Bohužel po pár minutách se její sen o dobrém výsledku mezi evropskou elitou rozplynul.

TEXT: Pavel Král /ASC Dukla

FOTO: ASC Dukla

 

Před měsícem všem vytřela zrak. Na dráze v portugalské Anadii se stala v disciplíně scratch evropskou šampionku do 23 let. Petra Ševčíková, talentovaná dráhová cyklistka armádního klubu Dukla, se neztratila ani mezi dospělou elitou. V Mnichově si na mistrovství Evropy dojela pro výborné 6. místo!

Už před závodem tušila, že ji čeká nadmíru těžká šichta. Nejen kvůli kvalitnějším soupeřkám. Zvláštní nadšení po středečním příjezdu nejevila ani z kratší dvousetmetrové dráhy. ,,Je to samá zatáčka, žádná rovinka,“ povídala doslova. ,,V závodě to člověk tolik nevnímá. Všichni jedou stejnou trasu. Preferuji ale jiné dráhy.“

Na specifický velodrom Messe München si přesto rychle zvykla. V pátek večer předvedla perfektní výkon. Pochvalu si vysloužila i od trenéra Milana Kadlece. ,,Snad dvakrát mi řekl, že je spokojen. Takže dobrý,“ usmívala se jednadvacetiletá závodnice.

V závodě plném taktizování se chleba začal lámat zhruba sedm kol před koncem. Peloton stíhal nastoupivší dráhařku z Francie, tempo se rapidně zvyšovalo. ,,Jsem ráda, že jsem dlouho zůstávala klidná. Francouzka to přepálila, sázela jsem na to, že za ní někdo pojede a nenechá ji ujet. To se potvrdilo.“

Mezi seniorskou elitou si Ševčíková počínala zkušeně. ,,Mnoho chyb tam z mé strany nebylo. Možná jsem čtyři kola před cílem mohla vjet do lajny, která byla přede mnou. Tím pádem bych bojovala o medaili,“ přemítala.

Šesté místo v seniorské kategorii na vrcholné akci jakou je mistrovství Evropy řadí velmi vysoko. ,,Těší to moc. Taky proto, že mě tady čekají ještě dvě disciplíny. Jedná se o veliké povzbuzení,“ radovala se.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Jan Brychta a ASC Dukla

Jsou to přesně tři týdny, kdy se Petra Ševčíková opájela radostí z titulu evropské šampionky do 23 let ve scratchi v portugalské Anadii. Na vavřínech však talentovaná dráhová cyklistka armádního klubu Dukla nespí. V Itálii se poctivě připravovala na první seniorský vrchol sezony – mistrovství Evropy v Mnichově. ,,Umístění kolem desítky by bylo fajn. Hlavně by se hodilo v omniu kvůli kvalifikaci na mistrovství světa i zisku důležitých bodů do žebříčku,“ říká teprve jedenadvacetiletá závodnice.

Na oválu velodromu Messe München se poprvé představí už 12. srpna ve scratchi, následovat bude omnium (15. srpna) a madison s Kateřinou Kohoutkovou (16. srpna).

Úspěch na juniorském šampionátu v Portugalsku vám zákonitě musel zvednout sebevědomí. Věříte si i v mnohem kvalitnější konkurenci mezi seniorskou elitou?

Jedná se o moji oblíbenou disciplínu. Je ale jasně dané, že půjde o mnohem těžší závod. Je v něm vždycky hodně proměnných. Soupeřky jsou zkušené. Uvidíme, jak mi jejich hra bude vyhovovat.

V Anadii jste si titul zajistila sólovým únikem. Přemýšlíte o podobné taktice?

Ujet o kolo bude asi složité, ale pro proč ne? (směje se) Dráha v Mnichově bude o 50 metrů kratší, což může být jistá výhoda. Při hromadném sprintu do cíle bojuju zpravidla o desátou pozici. Za každé lepší umístění budu šťastná. Všechny holky jsou velmi rychlé, nebude jednoduché je něčím překvapit.

Jste ale mistryně Evropy do 23 let. Jak vysoko tenhle titul řadíte?

Především jsem ohromně šťastná, že se mi něco takového povedlo. Jsem rozená sprinterka, vytrvalost mi vždycky dělala problémy. Dlouho jsem s tím bojovala. Ale vyplatilo se. Moc si této zlaté cením.

Všestrannost se vám náramně hodí také v omniu, že?

Společně s madisonem se jedná o olympijskou disciplínu. I proto bych ráda co nejdříve pronikla mezi absolutní špičku. Snažím se zdokonalovat, tudy vede moje cesta do budoucna.

Co madison s Kateřinou Kohoutkovou?

Uvidíme, jak nám to půjde. Dlouho jsme spolu nejely.

Jste v jednom kole. Poslední přípravu jste absolvovala v Itálii. Cítíte formu?

Byla jsem malinko nachlazená, ale už se to lepší. Měla bych být dobře připravena.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla, Pavel Kopecký a Jair Tjon