Archiv rubriky: atletika

Desetibojař Adam Havlíček se na mistrovství Evropy do 22 let v norském Bergenu blýskl velmi pěkným 7. místem. Výkonem 7790 bodů navíc výrazně překonal své osobní maximum, rovnou o 107 bodů! Dvacetiletý svěřenec Romana Šebrleho tak potvrdil, že patří mezi nejnadanější vícebojaře své generace.

Adam zahájil soutěž sezónním maximem na stovce (11.37). Dále pokračoval solidními výkony v dálce (693 cm) a kouli (13.35 m). Ve výšce zaznamenal 197 centimetrů, čtyřstovku zaběhl za 50.60 vteřiny. Po prvním dni tak měl na kontě 3830 bodů a figuroval na 20. místě průběžného pořadí.

Ve druhém se ukázaly jeho silné stránky. Povedených 14.65 na stodesítce překážek, 41.49 metru v disku a skvělých 5 metrů v tyči ho vyneslo až na průběžné 9. místo. V závěru přidal ještě 58.37 metru v oštěpu a patnáctistovku zaběhl za 4:29,23 min. Výsledkem byl nový osobní rekord a skvělé 7. místo! Mistrovský titul si odvezl Švýcar Andrin Huber za výkon 8188 bodů.

,,Větrné podmínky tady nebyly úplně nejlepší, tím pádem časy nebyly nejrychlejší. Ale oproti ostatním klukům jsem se po překážkách posunul o čtyři pozice, a to mě celkem nakoplo. Šlo to dobře. Snažil jsem se tam nechat všechno, bylo to opravdu náročné. S umístěním jsem strašně spokojený, body mohou být vždycky lepší. Určitě mohu ukázat ještě víc,“ konstatoval Havlíček při hodnocení pro svazový web české atletiky.

V soutěži dálkařů se představil další atlet ASC Dukla – Tomas Järvinen. Výkonem 724 centimetrů však z kvalifikace nepostoupil.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Sám říká, že by potřeboval, aby den měl 34 hodin. Skloubit náročné studium medicíny a zároveň se vrcholově věnovat desetiboji, s sebou nese abnormální časové vytížení. Adam Havlíček, atlet ASC Dukla, s vypjetím všech sil zvládá obojí. Na vysoké škole úspěšně ukončil druhý ročník a pečlivě se chystá na dosavadní vrchol sportovní kariéry, když si vybojoval nominaci na mistrovství Evropy do 23 let v norském Bergenu (17. – 23. července).

,,Byl jsem zatím jen před dvěma lety na juniorském ME v Jeruzalémě. Probojovat se na podobné akce je čím dál obtížnější. Obrovsky si toho vážím. Skloubit profesionální sport a studium je mnohem náročnější než v nižších věkových kategoriích. Jedná se pro mě o dosavadní TOP akci,“ pokyvuje souhlasně dvacetiletý svěřenec vícebojařské legendy Romana Šebrleho.

Lze před vámi pouze smeknout. Za profesi jste si vybral stomatologii. Jak vše stíháte?

Studium i desetibojařský trénink zaberou hrozně moc času. S tímhle bojuju každý den. Místo dvaceti čtyři hodin bych potřeboval o deset více. (směje se) Nejnáročnější je všechno dobře naplánovat. V zubním lékařství se nic ošidit nedá. Potřebuju se naučit pracovat s jemnou motorikou, která by mě jednou měla živit. Musím pojmout obrovské množství teoretického učiva, pak je tu i domácí samostudium a do toho atletika.

A ke všemu ne jedna disciplína, ale hned deset…

Tak, tak. A jsme zase u času. Člověk musí házet, skákat, dělat rychlost, nabíhat tempa a podobně. Doteď se mi to celkem dařilo, i když někdy s velkým sebezapřením. Prostě to leckdy musím kousnout a omezit radovánky, které by mě lákaly coby odpočinkové činnosti.

V Benešově jste v červnu při vícebojařském domácím šampionátu skončil třetí výkonem 7683 bodů. Magická osmitisícová hranice je už poměrně blízko, souhlasíte?

Věřím, že ano. Splnil jsem limit pro Bergen, ale do závodu jsem nešel v úplně komfortní formě. V tréninku mě na tři týdny zastavilo zranění. Šlo vlastně o můj první závod v sezoně. A výkony tomu odpovídaly. Rezervy byly hlavně ve sprintech. Je tam strašně moc věcí, kde se můžu posunout. Osmitisícovka by vůbec nemusela daleko.

Na čem nejvíce pracujete?

Teď na stovce a stodesítce překážek. Potřebuju se rychlostně posunout. Tady vidím obrovský prostor pro zlepšení. Pak jsou to i vrhy. V nich se dají body nahnat mnohem snadněji. Hodit najednou o tři čtyři metry dál diskem nebo oštěpem je jednodušší než se zlepšit o třicet centimetrů v dálce nebo o deset ve výšce.

Máte přehled o soupeřích, kteří budou v Bergenu startovat?

Někteří jedinci, kteří měli medailové ambice, do Norska z různých důvodů nejedou. Každopádně se úplně nechci upínat na ostatní, ale sám na sebe. Chci dosáhnout na co nejlepší výkon. Na jaké umístění bude bodový součet stačit, se uvidí.

Co atmosféra? Půjde o vaši druhou mezinárodní akci za poslední dva roky. Šampionát třiadvacítek je už velmi sledovaný. Řadu atletů dokáže krásný stadion a povzbuzování tisícovek fanoušků pořádně nabudit. Máte to asi podobně, že?

Na takhle velký závod se ohromně těším. Věřím, že tribuny budou plné a diváci nás poženou. Hlavně u posledních disciplín každého dne, kterými jsou čtvrtka a patnáctistovka, dělá atmosféra strašně moc. Je pak mnohem jednodušší se vyhecovat k lepším výkonům. Věřím, že to bude v Norsku zážitek.

Trenér Roman Šebrle zůstává doma. Jde svým způsobem o handicap?

Nedá se nic dělat. Budu tam mít jiné trenérské zastoupení. Rozhodně spolu budeme komunikovat na dálku. Máme to už naplánované, Roman je opravdový profík a desetibojařská legenda.

I vzor?

Jasně. Hrozně si toho vážím. Někdy si říkám, že je až neuvěřitelné, pod jakou ikonu jsem se ve své kariéře dostal. Spolupracujeme od podzimu. Ctím, že všechno funguje náramně. Teď je potřeba pořád makat a vydržet.

Do Dukly jste přišel v roce 2023 z Třebíče. Šlo o velkou proměnu?

Každopádně. Na Julisce dennodenně vídáte olympioniky, reprezentanty. Nikdo nic neošidí. Inspirace a motivace něco dokázat jako hrom.

Ve skupině jste po odchodu Viléma Stráského s Ondřejem Kopeckým a Františkem Doubkem. Rozumíte si?

Tahle parta je super. Rozhodně nemám pocit, že bychom trénovali každý za sebe. Ještě čekáme, kdy se nám uzdraví Péťa Svoboda (po léčbě akutní leukémie – pozn.) a budeme tam ve čtyřech.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Mise splněna. Česká reprezentace se i bez řady opor dokázala na mistrovství Evropy družstev v Madridu udržet mezi atletickou elitou. V celkovém pořadí první divize skončila na solidním 11. místě. Prvenství obhájila Itálie.

K velmi pěknému výsledku přispěli i závodníci ASC Dukla. Na vrcholné týmové akci jich startovalo osm. Jak si vedli?

Velmi spokojen mohl být zejména Vít Müller. Čtyřstovku překážek obkroužil v čase 48,46, čímž jen o pět setin zaostal za svým osobním rekordem. Navíc se radoval z vítězství, což se ve 37 disciplínách povedlo jen dalším dvěma Čechům – tyčkařce Amálii Švábíkové a výškaři Janu Štefelovi. ,,Soupeři byli opravdu rychlí. Proto jsem mile překvapen. Bylo tady asi čtyřicet stupňů, jsem grilovaný jako kuře, běželo se mi hrozně, ale je vidět, že nějakou formu asi mám,“ konstatoval už s úsměvem pro svazový web osmadvacetiletý rodák z Nymburka.

Obrovský ohlas vzbudila také štafeta na 4 x 100 metrů, v níž figurovali dukláci Tomáš Němejc s Ondřejem Macíkem. Společně se Zdeňkem Stromšíkem a Eduardem Kubelíkem se časem 38,59 vteřiny postarali o překonání národního rekordu, a to o tři setiny! ,,V průběhu přípravy jsme měli různé sestavy. Tato byla nejčerstvější, předávali jsme si to ale dobře,“ konstatoval Němejc. Finišmen Macík pelášil do cíle, co to šlo. ,,Když jsem doběhl, věděl jsem, že to je český rekord. Super pocity,“ neskrýval nadšení.

Solidní umístění (5.) i bodový přísun přidal kladivář Volodymyr Myslyvčuk. Náčiní poslal do vzdálenosti 75,38 metru, celkově skončil pátý. ,,Měl jsem jen jeden pokus na rozházení, na což jsem nebyl připravený. Výkon je celkem dobrý, ale když vidím, že soupeři hází k osmdesáti metrům, tak mám ještě na čem pracovat,“ poznamenal.

Šestý nejlepší čas zaběhl na dvoustovce Tomáš Němejc. Časem 20,55 si vytvořil sezónní maximum, ale spokojen nebyl. ,,Běželo se mi super, proto jsem z času poměrně zklamaný. Mohu být rychlejší. Posun tam ale je.“

Nadějný dálkař Petr Meindlschmid rovněž předvedl svůj letošní nejlepší výkon. Ve třetí sérii dolétl na 782 centimetrů. Byla z toho osmá příčka. ,,Určitě to na takto velké akci beru. Měl jsem i delší pokusy, ale bohužel s drobnými přešlapy. Startovala tu evropská špička, za výsledek jsem rád.“

Stýplař Tomáš Habarta připsal také cenné body, když doběhl devátý v čase 8:38,83 minuty.

Více od sebe očekávali mílař Damián Vích na trati 5000 metrů (10.), či oštěpařka Andrea Železná (7. – 54,95 m). ,,Vůbec jsem se nemohla trefit do techniky. Divím se, že to vůbec někam letělo,“ zhodnotila svůj nejdelší pokus svěřenkyně a manželka světového oštěpařského rekordmana Jana Železného.

Konečné pořadí (po 37 soutěžích): 1. Itálie 431,5 bodu, 2. Polsko 405,5, 3. Německo 397, …11. Česko 283.

Duklu na ME družstev v Madridu reprezentovali: Ondřej Macík (100 m, štafeta 4×100 m), Tomáš Němejc (200 m, štafeta 4×100 m), Damián Vích (5000 m), Vít Müller (400 m př.), Tomáš Habarta (3000 m př.), Petr Meindlschmid (dálka), Volodymyr Myslyvčuk (kladivo), Andrea Železná (oštěp)

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Atleti Armádního sportovního centra Dukla tvoří nedílnou součást výpravy, která bude Českou republiku reprezentovat na mistrovství Evropy družstev v Madridu (26. – 29. června). V elitní první divizi je vzhledem ke spoustě zranění hlavním cílem záchrana.

V nominaci figuruje osm jmen z ASC – sedm mužů a jedna žena. Akce se kvůli zdravotním potížím nemohou bohužel zúčastnit velké opory – oštěpař Jakub Vadlejch, překážkářka Nikoleta Jíchová či dálkař Radek Juška.

Velmi dobrou formu v poslední době prokazují Vít Müller, který na úterní Zlaté tretře splnil limit pro zářijové mistrovství světa v Tokiu na 400 m překážek, kladivář Volodymyr Myslyvčuk či sprinter Tomáš Němejc.

Ve španělské metropoli se představí celkem 16 družstev, z nichž tři sestoupí do druhé divize. Před dvěma lety v polském Chorzówě skončili Češi devátí.

Duklu budou na ME družstev reprezentovat: Ondřej Macík (100 m, štafeta 4×100 m), Tomáš Němejc (200 m, štafeta 4×100 m), Damián Vích (5000 m), Vít Müller (400 m př., štafeta 4×400 m MIX), Tomáš Habarta (3000 m př.), Petr Meindlschmid (dálka), Volodymyr Myslyvčuk (kladivo), Andrea Železná (oštěp).

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Hvězdami nabitý úterní mítink Zlaté tretry v Ostravě přinesl radost i barvám Armádního sportovního centra Dukla. Ještě před zahájením hlavního programu se o ni postarala oštěpařka Andrea Železná, která v silné konkurenci skončila třetí. Na stejné umístění pak dosáhl ve vyrovnaném osobním rekordu na čtvrtce překážek Vít Müller. Zároveň tím splnil ostrý limit pro start na mistrovství světa v Tokiu.

Podruhé za 60 metrů

Svěřenkyně svého manžela a světového rekordmana Jana Železného, který je zároveň ředitelem prestižního podniku, poslala své náčiní nejdále v páté sérii. Její hod měřil 60,63 metru. Delší pokusy předvedly jen olympijská vítězka z Paříže Haruka Kitagučiová z Japonska (63,88) a vítězná Srbka Adriana Vilagošová (64,87), vicemistryně Evropy z Říma 2024.

Pro jednatřicetiletou Železnou se v sezoně jednalo o druhý pokus, jež doplachtil za šedesátimetrovou hranici. V Botswaně jí v dubnu naměřili o 25 centimetrů více (60,88).

Vyrovnaný osobák

Vít Müller zaběhl čtvrtku překážek ve vyrovnaném osobním rekordu 48,41 vteřiny, což zároveň znamenalo splněný limit pro zářijové mistrovství světa v Tokiu. Rychlejší byli pouze Američan Chris Robinson (48,05) a Matheus Lima z Brazílie (48,11). ,,Plán byl běžet můj rytmus na třináct kroků až do osmé překážky, ale vyšlo mi to jen do sedmé. V koncovce jsem ale měl ještě dost sil, takže si myslím, že nakonec dobrý,“ povídal spokojeně v cíli rodák z Nymburka. Velmi pěkný čas je i příslibem před víkendovým mistrovstvím Evropy družstev v Madridu. ,,Je to příjemné. Mohl bych tam díky tomu dostat i lepší dráhu,“ poznamenal osmadvacetiletý atlet Dukly.

Povedená dvoustovka

Na dvoustovce se představili Tomáš Němejc a Ondřej Macík. Prvně jmenovaný doběhl čtvrtý se ztrátou devíti setin na pódium, Macík byl pátý v sezónním maximu 20,78 vteřiny. Z vítězství se radoval Gout Gout v australském rekordu 20,02.

Výsledky Zlaté tretry 2025

Muži:

200 m (vítr 0,0 m/s): 1. Gout (Austr.) 20,02, 2. Mena (Kuba) 20,19, 3. Mitchell-Blake (Brit.) 20,60, 4. Němejc 20,69, 5. Macík 20,78, 6. Kubelík (všichni ČR) 20,87.

400 m: 1. Segers (Belg.) 44,63, 2. Reardon (Brit.) 44,99, 3. Morales Williams (Kan.) 45,10, …7. Krsek 46,00, 8. Ščibráni (oba ČR) 46,75.

800 m: 1. Bol (Austr.) 1:43,80, 2. Bloudek (Chorv.) 1:44,02, 3. al-Guísí (Mar.) 1:44,19, …5. Dudycha (ČR) 1:44,48 – český rekord.

1500 m: 1. Koech (Keňa) 3:29,05, 2. Nader (Portug.) 3:29,37, 3. Hoey (USA) 3:29,75, …10. Sasínek (ČR) 3:34,30.

110 m př. (+0,6 m/s): 1. Beard 13,13, 2. Holloway (oba USA) 13,13, 3. Diessl (Rak.) 13,25, …6. Kolomazník 13,71, 7. Štefko (oba ČR) 13,87.

400 m př.: 1. Robinson (USA) 48,05, 2. Lima (Braz.) 48,11, 3. Müller 48,41, …6. Rada (oba ČR) 49,08.

Výška: 1. Nikitin (Ukr.) 224, 2. Štefela (ČR) 224, 3. Fassinotti (It.) 220, …8. Bahník (ČR) 215.

Tyč: 1. Duplantis (Švéd.) 613, 2. Karalis (Řec.) 592, 3. Marschall (Austr.) 582, …7. Holý 572, 8. Ščerba (oba ČR) 562.

Koule: 1. Fabbri 21,70, 2. Weir (oba It.) 21,39, 3. Geist (USA) 21,09, …7. Staněk 19,69, 8. Procházka (oba ČR) 17,83.

Oštěp: 1. Čopra (Indie) 85,29, 2. Smit (JAR) 84,12, 3. Peters (Gren.) 83,63, …5. Konečný 80,59, 8. Výška (oba ČR) 76,49.

Ženy:

100 m (+ 0,6 m/s): 1. Daviesová (Libérie) 10,91, 2. Ta Louová-Smithová (Pobř. slon.) 10,92, 3. Hobbsová (N. Zél.) 10,94.

400 m: 1. Násirová (Bahr.) 49,15, 2. Irbyová-Jacksonová (USA) 49,82, 3. Bolová (Niz.) 49,98, …7. Vondrová 52,00, 8. Malíková (obě ČR) 52,08.

800 m: 1. Sekgodisová (JAR) 1:57,16, 2. Noweová (Botsw.) 1:57,49, 3. Getachewová (Et.) 1:58,02, běh B: 2. Ficenec (ČR) 2:00,98.

100 m př. (+1,4 m/s): 1. Amusanová (Nig.) 12,45, 2. Forsterová (SR) 12,74, 3. Lavinová (Ir.) 12,76, …7. Jiranová (ČR) 13,27.

Tyč: 1. Am. Švábíková (ČR) 466, 2. De Menisová (Braz.) 466, 3. Šutejová (Slovin.) 456, …8. Ap. Švábíková (ČR) 416.

Oštěp: 1. Vilagošová (Srb.) 64,87, 2. Kitagučiová (Jap.) 63,88, 3. Železná 60,63, 4. Sičaková 58,60, …8. Tabačková (všechny ČR) 51,71.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Zrovna ne pohodový vstup do letošní sezony zažívá úřadující mistr Evropy v hodu oštěpem Jakub Vadlejch z ASC Dukla. Za sebou má zatím jen jeden start, který absolvoval při Diamantové lize v Dauhá, kde se mu vůbec nevedlo. A nyní kvůli viróze zrušil i účast na páteční Diamantové lize v Paříži, stejně tak na Zlaté tretře v Ostravě a schází i v nominaci české výpravy na mistrovství Evropy družstev, jehož elitní divize se odehraje od 26. do 29. června v Madridu.

Nejlepší český atlet posledních let, jenž po minulé sezoně přešel od trenéra Jana Železného k Miroslavu Guzdekovi, v Dauhá nepřekonal ani hranici 80 metrů, což se mu hodně dlouho nestalo. Nestartoval ani na domácím podniku na Julisce při Memoriálu Josefa Odložila.

„Po mítinku v Dauhá mě téměř na tři týdny skolila silná viróza, kvůli které jsem vůbec nemohl trénovat. Můj zdravotní stav se již zlepšil a postupně jsem začal s přípravou. Aktuálně se tak snažím dohnat manko,“ sdělil Vadlejch v prohlášení.

„Po konzultaci s trenérem a manažerem jsme se dohodli, že nejefektivnějším řešením bude systematicky dohnat zmeškanou přípravu s cílem co nejlépe se připravit na nadcházející druhou část sezony,“ pokračoval Vadlejch.

„Naštěstí mistrovství světa v Tokiu je až v září, tudíž bychom vše měli stihnout dohnat. Kvůli tréninkovému výpadku se však nyní bohužel musím odhlásit z plánovaných závodů, mezi nimiž byla i Diamantová liga v Paříži, Zlatá tretra v Ostravě a mistrovství Evropy družstev,“ doplnil.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

V den, kdy si měla připsat první letošní start v Diamantové lize v Rabatu a letět po dráze vedle famózní Nizozemky Femke Bolové, ležela na sále. V Lékařském domě jí ortoped Petr Krejčí ml. operoval poraněné koleno. Za hodinu bylo po všem. Nikoleta Jíchová, jež patří k obrovským nadějím české atletiky, se znovu ocitla na startu. Na startu mnohem těžší disciplíny než je čtyřstovka překážek, na níž se specializuje. Přetržený přední zkřížený vaz, i ten kolaterální a sešitý meniskus si vyžádají několikaměsíční péči, do níž bude nutné zařadit komplexní formu rehabilitačních cvičení.

,,Ráda bych byla optimistická a pozitivní jako vždycky, ale je to teď těžké období. Prvotní diagnóza pro mě byla opravdu velkým šokem, psychicky jsem to těžko zpracovávala. Týden jsem brečela. Teď se všechno postupně zlepšuje. Chci se vrátit ve stoprocentním stavu,“ říká s odhodláním tři týdny po zákroku čtyřiadvacetiletá hvězda Armádního sportovního centra Dukla.

Nikde nebylo pořádně prezentováno, jak se vše seběhlo…

V tréninku jsem byla blízko překážce a druhou nohou ji srazila. Rozhodilo mě to a zároveň vyrotovalo. Dopadla jsem trošku do boku, došlápla ve špatné pozici. Měla jsem to celé natočené na videu. Pan doktor říkal, že takovýto mechanismus úrazu ještě neviděl. V péči má především fotbalisty, kteří si zpravidla koleno otočí v šíleném úhlu, což se v mém případě nestalo.

Prý jste jednotku chtěla dokončit?

Byla jsem rozcvičená, zahřátá. Bolest jsem příliš necítila. Vůbec jsem netušila, že by to mohlo být nějak vážné. Zuzka Hejnová (trenérka – pozn.) mě naštěstí zastavila. Po ledování koleno zatuhlo, něco bylo špatně.

Operace proběhla bez komplikací?

Ano. Pan doktor říkal, že vše proběhlo tak, jak mělo. O stavu kolena mě podrobně informoval.

Jak se cítíte nyní?

Na otoku jsem už hodně zamakala, koleno velikostně vypadá podobně jako to druhé. Mám vyloupané strupy, vytažené stehy. Je to mnohem radostnější pohled.

Sezona je pryč. Asi není kam pospíchat?

Nic se nesmí uspěchat. Snažím se dodržovat určitozu rutinu, my atleti to tak máme. Jsme na ni vlastně závislí. Vstaneme, po snídani jedeme na trénink, pak následuje fyzio… Tohle všechno v prvních dnech po operaci odpadlo. Skutečnost, že nemůžu nic dělat, jsem zprvu nezvládala uchopit. Cítila jsem se fakt hrozně.

Co nyní?

Už je to lepší. Po ránu si lehce zacvičím. Někdy vyrazím i na Julisku do posilovny. Piluju hlavně vršek i druhou nohu. A také poctivě rehabilituju. Jen s dopravou je to komplikovanější.

Povídejte…

Chodím o berlích, nemůžu řídit. Musím mít s sebou šoféra, což je v dnešní době záležitost poměrně luxusní. Zpravidla mě na Duklu vozí Ruda Černý (bývalý elitní kouč atletů – pozn.) nebo máma. Střídá se to různě. Moc mi pomáhají.

Vaši trenérku Zuzanu Hejnovou také trápila zranění, například prasklá zánártní kůstka. Povzbuzuje vás ve smyslu, že bude líp?

Je velmi pozitivní. Ví, že se z toho určitě dostanu. S návraty na dráhu má bohaté zkušenosti. Určitě nebudeme nikam pospíchat, vlastně není ani kam. Letos už nestihnu vůbec nic.  Pojmeme to opatrně. I tak máme v plánu spoustu objemů. Naplaveme, najezdíme na kole. Už se nemůžu dočkat.

Máte vypracovaný podrobný rehabilitační plán?

Záleží na spoustě faktorů, musím projít různými testy. Začneme pomalu, v nejbližší době bych se ale už měla dostat do bazénu, pak přijde kolo či nadlehčovací běhátko. Postupně se chci dostávat do větší a větší zátěže. Na podzim snad budu fit.

Přišla jste o několik skvělých mítinků, sledujete je nyní alespoň u obrazovky?

Zpočátku to nebylo jednoduché. Jako když vám sypou sůl do rány. Měla jsem domluvený Rabat, Řím, Hengelo, pozitivně vypadalo i Oslo. Těžko jsem to kousala, teď už s tím problém nemám.

Byla jste zvyklá na enormní vytížení. Nyní musíte se zátěží opatrně, volného času je více. Jak s ním nakládáte?

Opravdu se cítím fyzicky nevybouřená, trénink je podstatně kratší a jednodušší. Pomáhá mi čtení knih, nedávno jsem si koupila tři nové, všechny s motivační tématikou. Mají působit uklidňujícím dojmem a pozitivně. A také maluju.

Neříkejte…

Kamarádi to o mně už ví, mám od nich spoustu pláten i barev. Je to nádhera. Úplně vypnu, krásně se odreaguju.

Jste v tomto oboru vyhraněná? 

Ne, ne. Maluju, co mě napadne. Teď to jsou zrovna ohňostroje. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA

 

S rozjezdem venkovní sezony je spokojen nadmíru. Zejména si Vít Müller, specializující se na 400 metrů překážek, pochvaluje stabilitu své formy. ,,Vloni jsem to po dvou dobrých závodech začal kazit. Teď je to jiné. Hned při druhém startu jsem prolomil hranici 49 vteřin, což je na začátek výborné,“ říká bez rozpaků osmadvacetiletý atlet armádního klubu Dukla.

Nádherný čas zaběhl 1. června v Drážďanech. Výkonem 48,75 zaostal jen o 34 setin za svým osobním rekordem. ,,Časomíru jsem doslova hypnotizoval. Měl jsem osmou dráhu. V ní musím běžet sám na sebe, nikoho nevidím. Soustředil jsem se jen na svůj rytmus a dopadlo to krásně. Navíc se sešly i podmínky. Bylo teplo, svítilo sluníčko a foukal lehký čtvrtkařský vítr. Co víc si přát,“ zavzpomínal na povedený mítink v Německu.

Solidně si rodák z Nymburka vedl v protivětru i tuto neděli v Rehlingenu (49,04). Proto doufá, že co nejdříve splní limit na zářijové mistrovství světa v Tokiu. Ten má hodnotu 48,50 vteřiny. Jedna z možností nastane v sobotu, kde se na čtvrtce překážek představí ve finále španělské ligy. Hostovat bude za tým Castellon ve městě Soria. ,,Neznám stadion ani soupeře. Bude to takové překvápko. Klub po mně chce jen maličkost, abych vyhrál,“ směje se. ,,Běžet bych měl i štafetu na 4×400 metrů. Půjde o takový dvojboj.“

Ostrý limit má nadosah. Těžit hodlá i ze zimní přípravy, jež mu vyšla náramně. ,,Pohybový aparát drží. Když vyjdou podmínky, zkusím to. Dokonce jsme s trenérem (Jiří Kmínek) přemýšleli nad změnou krokového rytmu, překážky mi na levou nohu úplně nesedí. Uvidíme,“ přemítá nad možností částečné improvizace.

Osobák si dal vloni ve Zlíně těsně před olympijskými hrami. Pokud se mu přiblíží, bude mít vyhráno. Odpadnou mu starosti se sledováním světového rankingu, dovolit by si mohl i krátké soustředění těsně před Tokiem, kde by nabral čerstvé síly. ,,Teď to zatím musím všechno běžet na kouř,“ říká bez servítek.

Po návratu ze Španělska budou jeho prioritami Zlatá tretra v Ostravě, ME družstev v Madridu a republikový šampionát v Jablonci.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA