Archiv rubriky: atletika

Byla v tom jistá symbolika. Národní dres s motivem oštěpů, vzdávající hold nejúspěšnější české atletické disciplíně, přinesl Nikole Ogrodníkové štěstí v pravou chvíli. Špičaté náčiní poslala v olympijském finále na vyprodaném Stade de France do vzdálenosti 63,68 metru, což ji v silné konkurenci vyneslo úžasný bronz! Ze zlata se radovala Japonka Haruka Kitagučiová, svěřenkyně českého trenéra Davida Sekeráka.

Ogrodníková přitom čelila hrozbě nepostupu mezi osmičku nejlepších. Po druhé sérii měla v listině výkonů zapsáno pouhých 58,13 metru a pořadí dvanáctičlenného finále uzavírala.

Poté přišel zlom.

Vítěz běhu na 5000 metrů Jakob Ingebrigtsen za mohutných ovací publika zazvonil na počest svého triumfu na zvon u dráhy, kde se v tu chvíli připravovala ke svému pokusu rovněž atletka Dukly. To jakoby ji probudilo. Rozběhla se a poslala oštěp v sezónním maximu na značku 63,68 metru!

Zkrátila si rozběh

Těsně před tím si zkrátila rozběh kvůli obavám z přešlapu. ,,Nějak jsem si to zjednodušila. Prostě jsem jen koukala před sebe, zavřela si vršek a hodila,“ komentovala své počínání v sektoru před klíčovým okamžikem soutěže.

Dále hodily jen Kitagučiová (65,80) a Jihoafričanka Jo-Ane Van Dyková (63,93). ,,Na medaile jsem nemyslela. V hlavě jsem měla limit na mistrovství světa v Tokiu (64 metrů). Chtěla jsem season best a to se mi podařilo.“

Třiatřicetiletá Češka se tak mohla radovat z životního úspěchu. Tím největším bylo dosud stříbro na mistrovství Evropy v Berlíně 2018. ,,Nevím, co mám říct. Ještě mně to nedochází,“ povídala po příchodu mezi novináře.

Svůj druhý start pod pěti kruhy okořenila nečekaným bronzem. Dojetí neskrývala. ,,Zní to úplně nádherně, snově.“ Úspěch byl dokonce předpovězen. Její partner, třinecký hokejista Petr Vrána, s nímž vychovává jeho syna Lea, jí říkal, že Leo věří, že skončí třetí. ,,Fakt se to stalo! Fakt se to stalo,“ říkala v euforii Ogrodníková.

Zazvonění před povedeným třetím pokusem prý nevnímala. ,,Jenom hrající hudbu. Říkala jsem si, jo,  teď musím. Prostě to tam hodím.“

V zimě odešla ze skupiny Jana Železného, neprožívala zrovna lehké období. Připravovala se sama. No a předvedla svůj nejdelší hod od roku 2021, kdy na Zlaté tretře poslala oštěp do vzdálenosti 65,16.

Od čtvrté série byla jako na trní, zda ji některá ze soupeřek nepřehodí. Hlavně pak při posledním pokusu čtvrté Sáry Kolakové z Chorvatska, olympijské šampionky z Ria 2016. ,,Říkala jsem si, že by na mě mohla zatlačit, ale očekávala jsem, že když mě přehodí, tak jí to vrátím,“ usmívala se.

Věděla, že to v sobě má

Chorvatka předvedla výkon 63,03 a v tu chvíli Ogrodníková věděla, že ji vytouženou placku už nikdo nesebere. ,,Ještě jsem se soustředila, abych hodila. Strašně se mi chtělo brečet, když jsem se tam postavila a roztleskala si diváky. Říkala jsem si: ‚Ty jo, vždyť já už mám medaili.‘ Snažila jsem se zkoncentrovat, abych ještě hodila nějaký výkon, ale bylo to hrozně těžké,“ svěřila se.

Své blízké měla přímo na stadionu. ,,Jsem strašně ráda, že tady mohli být. Hodně pro mě znamenal už postup do finále. Já byla strašně ráda za ten celý rok, staly se mi strašně moc velké věci,“ vyprávěla se slzami na krajíčku. ,,Věděla jsem, že to v sobě pořád mám. Jen jsem hledala správnou cestu. Potřebovala jsem být hlavně zdravá, čímž strašně děkuji své fyzioterapeutce, která se o mě stará  vlastně už druhým rokem. Vše se krásně spojilo a zapadlo do sebe. A je z toho tenhle nádherný  bronz,“ neměla slov.

A přidala i vzkaz pro mladší generace. ,,Chtěla bych říct mladým atletům, ať to brzy nevzdávají a vydrží až do dospěláckého závodění. Tam je to teprve důležité. Do té doby výsledky roli nehrají. Byla to i část mé cesty. Tak jsem rostla.“

Prvenství Kitagučiové jinak očekávala. ,,Haruka byla favoritkou číslo jedna. Ale jsem strašně ráda, že na druhém místě skončila Jo (Van Dyková), protože měla skvělou sezonu. Je to moje velká kamarádka. Jsem šťastná i za ni. Budeme radost prožívat společně,“ doplnila.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Zuzana Hejnová, bývalá česká atletka a hvězda armádního klubu Dukla, převzala v Paříži stříbrnou olympijskou medaili z her v Londýně, které se konaly v roce 2012. Místo původního bronzu z běhu na 400 metrů překážek obdržela kov cennější. Ceremoniálu v Parku šampionů se zúčastnily i nově korunovaná vítězka Lashinda Demusová z USA a Jamajčanka Kaliese Spencerová, která původně doběhla čtvrtá.

Pořadí se změnilo po diskvalifikaci původní vítězky Natalji Anťuchové z Ruska. Dvojnásobná mistryně světa Hejnová se o posunu na druhé místo dozvěděla v říjnu 2022. Mezinárodní olympijský výbor přerozdělení medailí definitivně potvrdil loni v březnu. Hejnová pak svůj bronz odevzdala a až do dnešního ceremoniálu neměla žádnou vzpomínku na medailový závod z roku 2012.

Kariéru ukončila Hejnová po zdravotních problémech na jaře 2022, kdy už byla těhotná. Na olympijské hry do Paříže přijela celkem na čtyři dny. Chystala se jako divačka na atletické soutěže včetně čtvrtečního finálového bloku, v němž obsadil čtvrté místo oštěpař Jakub Vadlejch a zásluhou Sydney McLaughlinové-Levroneové padl další světový rekord v její bývalé disciplíně.

V současné době pracuje Hejnová pro Český atletický svaz jako reprezentační trenérka pro sprinty a překážky. Má tak pod dohledem i svoji potenciální nástupkyni Nikoletu Jíchovou, která po čtvrtém místě na mistrovství Evropy nepostoupila na olympijských hrách i vinou zraněného levého kolena do semifinále.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: olympijskytym.cz

Předvedl daleké metry, ukázal srdce bojovníka. Přesto hod 88,50 na vytouženou olympijskou medaili z Paříže Jakubu Vadlejchovi v neobyčejném oštěpařském finále nestačil. ,,Skvělý výkon, horší pořadí. Moc jsem tu medaili chtěl, ale netušil jsem, že za takovou vzdálenost nebude,“ mrzelo ho při rozhovoru s českými novináři.

Závod se pro něj nevyvíjel úplně ideálně. Prvním pokusem hodil jen patnáct centimetrů za osmdesátimetrovou hranici. ,,Rozhodně jsem nevěšel hlavu, občas se to stává. Bojoval jsem a snažil se přidávat metry každým pokusem. To se ve třetí sérii povedlo. Peters bohužel odpověděl o čtyři centimetry delším hodem a na to už jsem pak nenašel zbraň,“ vrátil se ke klíčovému okamžiku v bitvě o bronz s rivalem z Grenady.

Co znamenají v oštěpu čtyři centimetry?

Klidně to může být i chyba měření. (úsměv) Je to titěrný rozdíl, který ale občas rozhoduje. Černého Petra jsem si bohužel vytáhl já.

Jak vám v tu chvíli bylo?

Člověk se snaží reagovat. Chtěl jsem hned odpovědět, ale nepovedlo se. Ani v dalších dvou pokusech jsem se s tím nedokázal úplně srovnat. Před třemi lety jsem v Tokiu bral stříbro za pokus kratší o skoro dva metry. Tak to prostě je. Třeba Julian Weber byl šestý za 87,40. Je to hořké.

Pákistánec Aršad Nadím výrazně posunul olympijský rekord (92,97). Vyrazil vám dech?

Byl to šach mat pro všechny. Ten oštěp fakt nechtěl padat. Trefil to krásně. To, že nikde jinde nezávodí, je druhá věc. Jeho přístup k mezinárodním akcím je unikátní. Proč to tak dělá, nikdo asi netuší. Je olympijský šampion, víc k tomu asi nelze říct. Třiadevadesát metrů z nás tam měl maximálně Peters, ale ten to měl v hurikánu v Dauhá. Takže to byl boj o druhé místo od té doby.

Je Nadímova technika zvláštní?

Zvláštně ten hod naskakuje. Když to trefí, tak ten oštěp jede po takovém polštáři a nechce padat. Občas je to o jednom hodu, i když Aršad velkou formu potvrdil i posledním hodem k hranici 92 metrů.

Čtvrté místo je vždy nepopulární. Budete se s tím v hlavě dlouho prát?

Mám ve sbírce šest velkých medailí, dvě vyhrané Diamantové ligy. Je to pro mě nezvyklé, chvíli to vstřebávat budu.

Na výkon ale musíte být pyšný…

Je jeden z nejkvalitnějších v novodobé olympijské historii. Jsem za něj rád. Na druhou stranu ty pařížské medaile jsou krásné, líbila by se mi. Jsem alespoň rád, že jsem byl součástí tak úžasného závodu. Jen mě to mrzí za české fanoušky, kterým jsem chtěl tu medaili z atletiky, královny sportu, přinést. Ale příště o ni zase budu bojovat, určitě mě tohle nezlomí.

Co vám říkal během i po závodě trenér Jan Železný?

Snažil se mi radit, co udělat líp, případně změnit. Říkal, že jsem bojoval jako lev. Že to příště bude jiné.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Oštěpař Jakub Vadlejch na olympijských hrách v Paříži medaili nezískal. Na zaplněném Stade de France házeli dál jeho největší soupeři. Pákistánec Aršad Nadím dokonce zvítězil v novém olympijském rekordu (92,97). Vadlejch skončil čtvrtý za 88,50 metru.

Čtvrteční pařížský večer stál opravdu za to. Lákavým předkrmem byla už úterní kvalifikace, v níž se házelo opravdu daleko. Však po ní také český reprezentant konstatoval, že adeptů na pódium bude několik. A řadil mezi ně i sebe.

V ideálních podmínkách, před zaplněnými prstenci stadionu s kapacitou 80 000 diváků, celou soutěž zahajoval. Mohl tak rivalům nasadit vysokou laťku. Jenže oštěp jen těsně přelétl osmdesátimetrovou hranici (80,15). Vadlejch musel přidat. A to výrazně.

Ke všemu Pákistánec Aršad Nadím posunul ve druhé sérii hranici olympijského rekordu na 92,97 metru! A lepšili se i další. Anderson Peters z Grenady zaznamenal 87,87, Keňan Julius Yego 87,72, Němec Julian Weber 87,33 a obhájce tokijského zlata Níradž Čopra dokonce 89,45. Hvězdě armádního klubu Dukla patřila v té chvíli až 7. pozice díky hodu 84,52.

Znovu ale prokázal srdce skvělého závodníka a velkého bojovníka. Vzal si oštěp a vyslal jej na v tu chvíli bronzovou příčku (88,50).

Z té ale úřadujícího mistra Evropy ve 4. sérii o pouhé čtyři centimetry vystrnadil opět Peters. Ve zbývajících pokusech nejúspěšnější český atlet poslední doby už odpověď nenašel.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Před třemi lety v Tokiu kvalifikační nezdar oplakala. V Paříži naopak po vždy ošidné oštěpařské ochutnávce rozdávala úsměvy na všechny strany. V šestnáctičlenné skupině A sice Nikola Ogrodníková nepřehodila limit 62 metrů, nicméně pokusem dlouhým 61,19 se zařadila na čtvrté místo. V kontextu s výsledky skupiny B, která následovala o hodinu a půl později, to na olympijské finále naštěstí stačilo.

Pro mnohé fanoušky to byly nervy. Ogrodníková si své středeční maximum schovala až na závěr.

Vysmátá mohla být ale mnohem dříve. První kvalifikační hod totiž s přehledem přistál za žlutou kvalifikační páskou. Atletka Dukly zatleskala a zvedla ruce nad hlavu. Jenže si neuvědomila, že při došlapu přešlápla. V tabulce výkonů se tak místo velkého Q objevil malý křížek. ,,Teď své hody dohazuju. Hlavu dávám dolů, úplně jsem si tu čáru nepohlídala. Vůbec jsem nevěděla, že jsem přešlápla. Radovala jsem se, že mám splněný limit. Holky mi gratulovaly. Až vzápětí jsem tuto nemilou skutečnost zjistila,“ přiblížila nepříliš běžný okamžik v sektoru.

V její psychice to škodu nenapáchalo. ,,Věděla jsem, že to dám znova. Prostě jsem si dnes věřila,“ říkala. Druhý pokus jejím větám sice nenapovídal (59,12), ale ten poslední vyšel. ,,Už při rozcvičování mi to létalo daleko. Od rána jsem nebyla vůbec nervózní, což úplně ráda nemám. Hlavu jsem měla hezky nastavenou. I proto jsem si pokusy roztleskávala. V takové atmosféře házíte jednou za čtyři roky a už to taky třeba nikdy nezažijete. Prostě jsem si řekla, že až přijdu na stadion, tak naskočím na vlnu a povezu se na ní,“ poznamenala ke svému rozpoložení.

Nezaskočilo ji ani poměrně chladné počasí. ,,Mám ráda teplo. Tak jsem poprosila fyzioterapeuta, aby mě máznul hřejivkou, abych se cítila jako v Karibiku. Úplně to tak nebylo, ale příjemnější určitě ano.“

Před olympiádou měla delší závodní pauzu. Na Diamantovou ligu pozvání neobdržela, tak musela pokračovat v tréninku. ,,Skoro čtyři týdny jsem nikde neházela, takže jsem se na Paříž hodně těšila. Možná to bylo i dobře. V technice jsem si našla pár věcí, které mi pomáhají ke zlepšení. Začala jsem přetvářet špatné vzorce, abych do příštích sezon mohla stavět na jiných základech.“

Z ochozů její počínání monitoruje Miroslav Guzdek v roli jakéhosi poradce. ,,Dává mi ten potřebný servis, hlídá rozběh, konzultujeme videa. Jinak se trénuju sama. Mám ještě kondičního kouče.“

Po zimním odchodu ze skupiny Jana Železného jí naštěstí nepostihlo žádné zranění. ,,Tedy kromě toho, že jsem si před čtrnácti dny pustila v posilovně kotouč na nohu. Naštěstí jen otekla, zmodrala, ale nic jiného s ní nebylo,“ prozradila.

Finálové vystoupení čeká Ogrodníkovou až v sobotu (od 19.30). Ve čtvrtek se tedy se zájmem podívá na závod mužů. ,,Bude to zajímavé. V kvalifikaci jim to pěkně lítalo. Fandit budu samozřejmě Kubovi (Vadlejchovi). To je jasné. Vždyť je to můj bývalý tréninkový parťák. Bude to o hlavě,“ předpovídá.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz