Archiv rubriky: atletika

Závody na 400 metrů byly dlouho hájenstvím jediného muže. Pavel Maslák kraloval doma, ale často i ve světě. Svědčí o tom jeho šest halových titulů ze šampionátů, další medaile a rekordy. Na pondělním Memoriálu Josefa Odložila se od dukláka čekal před domácím publikem útok na hranici 46 sekund. „Věřím, že se vyšvihnu k pěknému výkonu,“ přál si český rekordman.

Závod na Julisce ovládl v čase 46,40 Rabah Yousif. Za ním se mezi čtveřicí českých reprezentantů odehrála bitva o české žezlo. Nejrychlejší byl domácí závodník Patrik Šorm (46,69), pak se poskládali Jan Tesař (46,84) a Michal Desenský (46,85). Na Pavla Masláka zbylo páté místo a výkon 46,91.

Na jedné straně rozpaky, na druhé úsměvy. Šorm si vítězství nad českými soky o týden dřív předpověděl. „Věřil jsem, že mohu být z našich nejrychlejší. Pavel Maslák se neporáží každý den. Trénujeme spolu a před závody se pokaždé hecujeme, tak to bylo i tentokrát. Je to vždycky příjemný, když se mi ho povede porazit,“ usmíval se Šorm. „Akorát by výsledkům slušely lepší časy, jenže na protilehlé rovince nás zbrzdil vítr. Vzal mi víc sil, než jsem čekal,“ přiznal.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

V rámci pondělního Dukla mítinku proběhla na Julisce soutěž tyčkařů. Podle očekávání ji ovládli závodníci Dukly Praha. Zvítězil Jan Kudlička, druhý skončil jeho oddílový parťák Dan Bárta.

Oba se přenesli přes laťku ve výšce 541 centimetrů. Kudlička se pak marně pokoušel o 561 cm. ,,Byl to záměr. Skákal jsem ve velké pohodě, 525 i 541 jsem dal snadno, tak proč to nezkusit. Podmínky byly celkem slušné, nechybělo moc,“ konstatoval Kudlička. ,,Po roce a půl jsem si zase vyzkoušel dlouhý rozběh. Vůbec jsem nečekal, že bych se při něm mohl cítit tak komfortně. Považuji to za velké pozitivum,“ říkal s nadějí v hlase velezkušený třiatřicetiletý závodník. ,,Nějaký lepší výkon zatím zapsaný nemám. Potřeboval bych ho. I proto jsme šli na 561. Nevyšlo to. Snad příště,“ doplnil atlet s osobním rekordem 583 centimetrů.

I druhý Bárta byl poměrně spokojen, vždyť zapsal sezónní maximum. ,,Zhruba za tři týdny je mistrovství republiky. Tam se nyní upíná moje pozornost. Osobák mám 552, rád bych ho v průběhu sezony posunul na 560,“ odtajnil svůj cíl pro letošní sezonu.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

 

Osmadvacátý ročník Memoriálu Josefa Odložila tradičně bavil. Světové hvězdy i domácí elita přispěly ke kvalitní podívané v řadě disciplín. Cestu na Julisku si v pandemické době našli konečně i diváci, mezi nimiž nechyběly osobnosti české atletiky či představitelka legendární oštěpařky Dany Zátopkové ve filmu Zátopek (přijde do kin 26. srpna), herečka Martha Issová.

Hlavní disciplínu pondělního mítinku, závod mužů na 1500 metrů, vyhrál Keňan Boaz Kiprugut v čase 3:35,26. Druhý doběhl Maročan Brahim Kaazouzi (3:36,01) a třetí Jakub Holuša (3:36,19). Český rekordman se pokoušel o zdolání olympijského limitu (3:35,0) pro blížící se Hry v Tokiu, ale záměr nevyšel. Těšilo ho tak alespoň třetí místo, za nějž získá do světového žebříčku 40 bodů. ,,Kdyby to z mé strany bylo o sekundu lepší, získal bych jich jen čtrnáct, což by nic neřešilo. Těch čtyřicet je důležitý krok k Tokiu, ale bude to ještě hodně těžké,“ povídal poměrně vyčerpaný. ,,Tentokrát to nebylo úplně ono. Před pár dny v Paříži jsem běžel asi líp. Tady jsem se musel více kousnout,“ řekl po pravdě.

ŠPOTÁKOVÁ ZA ŠEDESÁT

Velkou pozornost poutaly oštěpařské soutěže. V závodu žen, konaném podruhé jako Memoriál Dany Zátopkové, potvrdila nárůst formy světová rekordmanka a dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková. Zvítězila výkonem ze druhé série, kdy poslala náčiní do vzdálenosti 60,21 metru. ,,Vítězství mě velice těší, přestože se některé silné soupeřky ze zdravotních důvodů odhlásily. Já jsem mohla taky, protože jsem ještě ráno měla zablokovaný krk. Ale přemohla jsem se,“ těšilo Špotákovou. I výkon těsně za hranici šedesáti metrů hodnotí kladně. ,,Nedávno jsem házela v Plzni, cítila jsem se ještě unavená. Až budu fit, mohlo by to letět i o tři čtyři metry dál,“ je přesvědčená závodnice pražské Dukly.  Při vyhlášení pak sklidila velký aplaus hlavní tribuny. ,,Mám to tady moc ráda. Snažím si své poslední závody užívat. Závěrečný pokus byl pro diváky se slzami v očích,“ přiznala.

Mužům kraloval Bělorus Pavel Mjaleška (85,06), Vítězslav Veselý si výkonem 82,63 vytvořil sezónní maximum a skončil třetí.

Hladkou čtvrtku proběhl v nejrychlejším čase Brit Rabah Yousif (46,40), z borců Dukly byl tentokrát nejlepší Patrik Šorm na druhém místě (46,69). Český rekordman Pavel Maslák obsadil až pátou příčku (46,91).

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Atletická paráda na stadionu pražské Dukly je tu. Při Memoriálu Josefa Odložila se bude rozhodně na co koukat.

Hlavní disciplínou je na Julisce tradičně závod mužů na 1500 metrů, který uctívá památku stříbrného medailisty z OH v Tokiu 1964 Josefa Odložila. Největším českým želízkem v ohni bude český rekordman Jakub Holuša (3:32,49). Závod slibuje kvalitní výkony. Na start se postaví velice rychlí mílaři. Maročan Brahim Kaazouzi už dokázal patnáctistovku zaběhnout za 3:31,62, maximum Španěla Kevina Lopeze je 3:34,83. Holušovi by mohlo ke zdolání olympijského limitu (3:35,0) nebo k posunu ve světovém rankingu pomoci rychlé tempo.

Silné soupeře budou mít i další atleti Dukly. Jan Veleba se na stovce střetne nejen se svým domácím vyzyvatelem a spoludržitelem českého rekordu Zdeňkem Stromšíkem, ale do bloků zaklekne i se skutečnými hvězdami. Jednak s držitelem několika štafetových světových medailí Mikem Rodgersem z USA, ale i někdejším stříbrným z dvoustovky na mistrovství světa Alonso Edwardem z Panamy.

Pavel Maslák se na čtvrtce utká s Američanem Kahmarim Montgomerym, který v minulosti vyhrál mítink Diamantové ligy, nebo členem úspěšných britských štafet Rabahem Yousifem.

Zvláštní důraz mívají kvůli silnému českému zastoupení oštěpařské soutěže. V tom ženském, který se druhým rokem uskuteční jako Memoriál Dany Zátopkové, bude mít světová rekordmanka a dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková známé a úspěšné oštěpařky. Jsou jimi někdejší mistryně Evropy Taťána Chaladovičová z Běloruska a stříbrná z OH v Riu Jihoafričanka Sunette Viljoenová.

 

Velká podívaná se dá očekávat i v mužském oštěpu. Světový šampion z roku 2013 Vítězslav Veselý a bronzový z MS 2017 Petr Frydrych si poměří síly s plejádou silných rivalů. V první řadě se jedná o indického rekordmana Neeraje Chopru (88,02). Kvalitní bude i běloruské duo Aleksej Katkavets (86,05) a Pavel Mialeška (85,01).

 

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Při akci Atleti spolu hráli na mítinku v Plzni hlavní roli atleti Dukly. Oštěpařka Barbora Špotáková se trefila až v páté sérii, kdy své náčiní poslala do vzdálenosti 60,25 a poprvé v sezoně přehodila 60 metrů. „Nakonec za šedesát doletělo, jsem za to ráda. Byl to takový unavený hod, ale je to příslib, že to může příště letět daleko. Důležité je, že jsem se cítila líp,“ pochvalovala si světová rekordmanka.

 „Vzala jsem to jako trénink z plného tréninku. Celá akce byla moc fajn. Líbilo se mi vidět hřiště plné mládeže,“ dodala. Soutěž tyčkařů ovládl velezkušený Jan Kudlička, který hned napoprvé překonal 550 centimetrů, čímž výrazně vylepšil letošní nejlepší český výkon. V závodě na 400 metrů mužů si nejlépe rozvrhl síly Patrik Šorm. Člen naší stříbrné štafety z HME v Toruni proběhl jeden okruh za 46.62. 

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Usiluje o čtvrtou olympiádu. Nejbližší příležitostí pro patnáctistovkaře Jakuba Holušu bude v pondělí 7. června Memoriál Josefa Odložila. Na dráhu se ale vítěz halového ME 2015 z pražské O2 areny vrací po dlouhé době. Naposledy na velké akci závodil v roce 2019 na světovém šampionátu v Dauhá.

„Loni odpadla kvalifikace na olympiádu, zastavil se ranking a nakonec se Tokio o rok odsunulo. Vzhledem k dřívějším zdravotním problémům jsem se rozhodl, že si dám pauzu. Cítil jsem, že nastala vhodná chvíle na to, aby si tělo odpočinulo. Bylo to potřeba fyzicky i psychicky,“ zavzpomínal na minulý rok atlet Dukly.

Na sociálních sítích se v té době začaly objevovat jeho fotky ve společnosti cyklistických přátel. „U nás v Opavě je velká cyklistická komunita. Dával jsem si do těla, v Beskydech nebo Krkonoších jsem objel i pár závodů pro hobíky,“ líčil pátý v cíli patnáctistovky na MS 2017 v Londýně.

S cyklistickými výšlapy skončil v září a po pauze se vrhl do běžeckého tréninku. Na Julisce se vrátil do skupiny Josefa Vedry, u nějž kdysi po přechodu do Prahy začínal. „Mladší kluci mě pěkně prohánějí, ale je to fajn,“ usmíval se.

Holušu čeká těžký úkol. Buďto musí na 1500 metrů zaběhnout olympijský limit, což obnáší dostat se pod hranici 3:35, anebo se mu dvakrát přiblížit, aby se ve světovém rankingu posunul na pozice, které mu zaručí start v Japonsku.

Teď je úspěšný mílař možná v podobné situaci, jako byl před dlouhými 57 lety atlet, podle nějž se pondělní mítink nazývá. Josef Odložil neměl v roce 1964 důvěru reprezentačních bossů a do nominace pro OH v Tokiu se dostal na poslední chvíli. Pak však získal senzační stříbro… „V zimě jsem si vyzkoušel závod v hale a pod širým nebem jsem zatím startoval dvakrát,“ vyprávěl český rekordman (3:32,49). „Na Zlaté tretře jsem neměl svůj den, na Julisce by to mohlo být v pondělí lepší,“ dodal s nadějí.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Ozdobou 28. ročníku Odložilova memoriálu, který se uskuteční v pondělí 7. června v Praze na Julisce, by kromě hlavního závodu na 1500 metrů měla být hladká čtyřstovka, kde se kromě favorizovaného Kahmari Montgomeryho z USA představí i hvězdní čtvrtkaři Dukly Pavel Maslák s Patrikem Šormem. ,,Tenhle mítink je vždycky svátek. Každej duklák chce na Julisce běžet, stadion známe jako své boty,“ usmívá se sedmadvacetiletý atlet.

Do závodu, jehož start je naplánován na 19.35 hodin, půjde s nejvyššími cíli. ,,Chtěl bych porazit všechny Čechy a být do čtvrtého, pátého místa.“ Souboje s oddílovým parťákem Pavlem Maslákem bývají pro Šorma velmi pikantní. ,,Nějaké hecování určitě proběhne. Nic si nedarujeme na tréninku, natož v závodě. Letos si na něho věřím.“

A jaký čas by ho uspokojil? ,,Někde kolem  osobáku, 46 vteřin bych chtěl pokořit,“ prozradil. ,,Těším se konečně i na diváky. Věřím, že si to po čase užijí a pomohou nám k co nejlepším výkonům,“ doplnil Šorm, který má stále naději podívat se do olympijského Tokia se štafetou. ,,Je to blízko. S klukama poběžíme ještě dva závody, šance uspět je veliká. Musíme stáhnout jednu desetinku. Věřím, že to dáme a na Hry poletíme.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Olympijské stříbro z Moskvy 1980 nebo bojkot bývalého východního bloku Her v Los Angeles 1984? Která vzpomínka je pro Imricha Bugára, československou diskařskou legendu, více emotivní? ,,Samozřejmě ta první. V pětadvaceti letech jsem se poprvé dostal na olympiádu a hned jsem v osobním rekordu získal medaili. A to jsem před odletem neměl bůh ví jakou formu,“ říká bez váhání šestašedesátiletá atletická ikona.

Samotný závod měl dle jeho slov velice podivný průběh. Zlato získal v té době poměrně neznámý sovětský diskař Raščupkin, favorizovaný Kubánec Delis skončil až třetí. ,,Dozvěděli jsme se, že tam trochu švindlovali. Já bych druhý zůstal, ale vítěz neměl být vítěz…“ Jak si tuhle lapálii vysvětlit? ,,Rusovi metr přidali, Delisovi ubrali. Ke všemu ten Raščupkin hodil možná ještě míň než Wolfgang Schmidt, takže by nakonec skončil až čtvrtý. Bohužel všechny záznamy z moskevské olympiády zmizely. Druhý den jsme chtěli svolat komisi, která by vše prošetřila. Ale jak říkám, průkazné materiály byly fuč. V té době ještě rozhodčí běhávali na místo dopadu a označovali ho. Dalo se to ovlivnit,“ je Bugár přesvědčen i po více než čtyřiceti letech.

  Se stříbrnou medailí z olympiády v Moskvě 1980

Neúčastnili se Američani. Mohl vás tehdy některý přehodit?

Ne, ne. V té době už od nás dostávali ,,kartáč“. Pravidelně jsme je v naší disciplíně poráželi.

Za čtyři roky nastal opačný případ. Sportovcům z východního bloku byla účast v Los Angeles  zakázána. Co vám po tomto politickém nařízení letělo hlavou?

Vůbec jsem se s tím nechtěl smířit. Byl jsem v té době nejlepší na světě. Tahle zpráva mě shodou okolností zastihla právě v Los Angeles, kde jsem absolvoval přípravný kemp. Nemohl jsem tomu uvěřit. Něco se ve mně zlomilo. Od té doby jsem už žádnou velkou medaili nezískal.

Prý jste se chtěl Her zúčastnit na vlastní náklady?

Měl jsem pohovor s tehdejším předsedou ÚV ČSTV Antonínem Himlem. Všechno bylo marné. Ještě mě nutili, abych odjel na Družbu, která měla být pro východní blok jakýmsi náhradním řešením. Já jim ale řekl, že když nemůžu na olympiádu, tak si vezmu dovolenou.

Přesto vám nakonec start na Družbě nařídili…

Kontrarozvědce se nelíbilo, že jsem v Americe blbě mluvil. Všude jsem totiž prohlašoval, že nevidím důvod, proč bychom do Los Angeles neměli cestovat. Tak mi dali nůž na krk.

Vy jste na téhle akci ale nijak nezazářil. Šlo svým způsobem o bojkot?

Vůbec ne. Vždycky jsem chtěl podat co nejlepší výkon. Před tím jsem odjel na dovolenou k moři. Bylo to spíš soustředění, ale místo trenéra jsem si s sebou vzal manželku. (směje se) Italové mě přemluvili k rámcovým závodům. Tak jsem házel a užíval si pohody. Před Družbou jsem ještě startoval v Norsku. Z Osla jsme pak odlétali do Moskvy. Jenže nám jaksi zapomněli sdělit, že předělali časový program. Přiletěli jsme ve čtvrtek a místo soboty házeli už v pátek. Ten den na přípravu mi scházel. Hodil jsem ,,jen 65.36“.

   Výkony Imricha Bugára v nejlepších letech

Pocházíte z maďarské vesnice Ohrady. Kudy vedla cesta  do diskařského kruhu?

Strašně rád jsem házel. Ve škole mi to nikdy nemohli změřit. Museli kvůli mně chodit na fotbalové hřiště. Krikeťák jsem kolikrát mrsknul až do kukuřičného pole. V patnácti mi pak řekli, že jsou okresní přebory, abych to šel zkusit, že mě přihlásí na disk.

Jak to dopadlo?

Ani jsem nevěděl, jak pořádně vypadá. V pátek jsem ho vyfasoval. Říkali mi: takhle nějak to vem a hoď to. Na zahradě jsem dal asi deset pokusů, ale vůbec mi to nešlo. V neděli jsem sedl na kolo a jel do Dunajské Stredy na závody. Tam jsem to při rozcvičce od kluků trochu okoukal. Mrsknul jsem prvním hodem 31.14 a vyhrál o dva metry.

Kdo vám dával první základy?

Trenér Hurtoň na SVŠT Bratislava. Bydlel jsem na učilišti a trénoval třikrát týdně.

Výkonnost stoupala. Je pravda, že vám první nominaci na velký závod musel přečíst farář z vaší vesnice, protože jste uměl jenom maďarsky?

Souhlasí. Šlo o mezistátní utkání ve Švédsku. V mládí jsem dělával také kostelníka, tak jsem šel za panem farářem. Ten mi řekl, kdy a v kolik mám dorazit na sraz, a že si mám vzít bílé trenky.  Hodil jsem je do igelitky a jel. Neměl jsem ani pořádné boty. Ve Švédsku jsem pak naštěstí nafasoval svoje první adidasky.

Na vojnu jste měl narukovat do Dukly Bánská Bystrica, ale skončil v Dukle Praha. To vás na Slovensku nechtěli?

Byla tři střediska, ještě Rudá hvězda. V Bánské emigroval trenér vrhačů. Na Rudé hvězdě bych se nevešel do počtů. Prý už měli ve skupině jednoho Poláka a vzít ještě Maďara se jim nechtělo. Až se ozval pan Vlček z Dukly Praha. Řekl mi jen: Když tě nikdo nechtěl, tak jsem tě vzal já. Narukoval jsem 1. října 1974 a už tu zůstal.

Prý jste s vrhačskou partou zažil spoustu srandy?

Fajn časy. Bylo by to na dlouhé vyprávění. Vzali mě hned mezi sebe, i přes jazykovou bariéru. Pořád jsem uměl jen maďarsky. Trenér vždycky ze srandy říkal, že nemám mluvit, ale makat.

Dukla byla asi ideálním působištěm pro váš sportovní růst…

Měl jsem všechno, co jsem potřeboval. O nic se nemusel starat. Dával jsem si postupné cíle a šel si za nimi. Když jsem pak poprvé v Zaragoze přehodil sedmdesát metrů, byl jsem šťastný. Celkem se mi to povedlo šestkrát. Maximum mám 71.26 ze San Jose v roce 1985. Tehdy to bylo šedesát centimetrů za světovým rekordem.

Vaším diskařským rivalem na tuzemské scéně byl dlouhá léta Gejza Valent. Vycházeli jste spolu? Vždyť byl věčně druhý…

Taky mě párkrát porazil. Ale byl v pohodě. Jeden rok jsem s ním byl častěji než s manželkou.  (směje se) Bohužel měl jednu špatnou vlastnost: strašně chrápal. Ke všemu si v noci občas rozsvítil a začal cvičně házet. Moc jsem se nevyspal.

Ještě k olympijským štacím. V Soulu jste byl dokonce vlajkonošem. Proč to nevyšlo v závodě?

Někdy se to tak sejde. Bylo mi třiatřicet. Vůbec mi nesedla aklimatizace. Pokaždé, když jsem jel na východ, měl jsem s tím problém.

Svých třetích a posledních Her jste se zúčastnil v roce 1992 v Barceloně…

To už jsem trénoval i Roberta Změlíka, který tam vyhrál desetiboj. Na poslední chvíli jsem v Ostravě hodil limit a jel si to tam spíše užít. A mám taky jednu krásnou vzpomínku.

Povídejte…

Vždycky jsem si myslel, že jsem vysokej chlap. Ale omyl. Šli jsme se podívat k moři na molo. No a jak tam tak stojím, vynoří se proti mně parta dlouhánů. Byl to slavný basketbalový Dream team. Všichni o hlavu vyšší. Jakoby proti mně stála černá zeď. Zůstal jsem jen koukat. Viděl jsem je pak i v akci. Uměli to kluci.

Jak se těšíte na olympiádu v Tokiu?

Hlavně, aby se uskutečnila. Sport si to zaslouží. Očkováním se všechno hodně zlepšuje.

 

Kolik Dukla přiveze medailí?

Počet neřeknu. Hodně věřím kanoistům. Hlavně Fuksovi s Dostálem.

TEXT a VIDEO: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Pavel Král a CPA