Zprávy Archivy

Odložilův memoriál láká na hvězdy. Manažer Holuša má jasno: Budeme tu mít opravdovou kvalitu, říká

Hvězdy Armádního sportovního centra Dukla budou patřit k hlavním tahákům 32. ročníku Memoriálu Josefa Odložila. Na bronzovém mítinku Kontinentální tour se na Julisce v pondělí 2. června představí oštěpař Jakub Vadlejch, dálkař Radek Juška či překážkářka Nikoleta Jíchová.

Ředitel podniku a předseda organizačního výboru Miroslav Ševčík na tiskové konferenci neopomněl zmínit, že právě Odložil byl posledním českým běžeckým držitelem medaile na olympijských hrách. Stalo se tak v Tokiu v roce 1964, kdy skončil druhý v běhu na 1500 metrů. Právě tato disciplína bude tradičně jako hlavní, program jich pak zahrnuje dalších patnáct. Mezi nimi i oštěpařský Memoriál Dany Zátopkové, koulařský Memoriál Jaroslav Brabce či Memoriál Františka Fojta v běhu na 110 metrů překážek. V devíti disciplínách se představí muži, v sedmi ženy.

V nové roli se na konání memoriálu podílí bývalý vynikající mílař Jakub Holuša, jenž zastává funkci manažera závodníků. Sám na Odložilovi startoval třináctkrát, takže se z jeho strany jedná o srdeční záležitost. ,,Skladba startovních listin mě baví. K manažerům mám stále blízko, snažím se s nimi domluvit, jak to nejlépe jde. Myslím, že se máme na co těšit. Nabitý je třeba ženský oštěp, těším se na Kubu Vadlejcha, ale třeba i na Kubu Dudychu, českého rekordmana na 800 metrů, který půjde poprvé patnáctistovku na mezinárodní úrovni, a jsem zvědavý, co na této trati předvede,“ netají sedmatřicetiletý Holuša, halový mistr Evropy a držitel národního rekordu právě v běhu na 1500 metrů.

Kromě dukláckých klenotů Vadlejcha, Jušky a Jíchové mohou fanoušci sledovat v akci i další elitní české reprezentanty. Například tyčkařku Amálii Švábíkovou a výškařku Michaelu Hrubou. V dálce kromě Jušky a talentovaného mladíka Petra Meindlschmidta láká start Jamajčana Careye Mcleoda s osobním rekordem 8,40 metru. Výborně obsazená by měla být i mužská stovka. ,,Budeme tu mít opravdovou kvalitu. Jen aby nám vyšlo počasí,“ přeje si Holuša.

Program 32. ročníku Memoriálu Josefa Odložila – stadion Juliska (2. června): 12.55 – žákovské závody ,,O pohár pražského primátora“ cena Emila a Dany Zátopkových; 14.46 – Dukla mítink; 17.00 – start hlavního programu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Kanoistka Martina Satková pomohla na mistrovství Evropy ke zlatu v závodě hlídek

Členka Armádního sportovního centra Dukla Martina Satková přispěla v úvodní den evropského šampionátu ve vodním slalomu na olympijském kanále ve Vaires-sur-Marne k zisku jedné ze dvou českých zlatých medailí v závodě hlídek. Spolu se svoji sestrou Gabrielou a Adrianou Morenovou kralovaly mezi singlířkami.

„Se ségrou jsme jely na seniorské akci počtvrté nebo popáté, ale pokaždé je to jiné, v jiném složení. Bylo to skvělé a myslím, že ty nominace ukázaly, že jsme nejlepší. Jsem moc ráda, že jsme to potvrdily i dneska. To je nejvíc,“ řekla Martina Satková.

Až osmé skončily obě hlídky mužů jak v C1, kde jel i Vojtěch Heger, tak i K1 s Jakubem Krejčím.

Závod hlídek C1:

1. ČR (Morenová, G. Satková, M. Satková) 103,00, 2. Francie +2,28, 3. Itálie +4,44.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Vodní slalomáře čeká mistrovství Evropy ve Francii. Ve hře i sedm dukláků. Debut prožijí Rudorfer a Samková

Před dvěma týdny ještě bojovali o posty v reprezentačních týmech, nyní už vodní slalomáře čeká první z vrcholů sezony – mistrovství Evropy ve Francii (15. – 18. května). Na olympijském kanále ve Vaires-sur-Marne se představí sedm zástupců Armádního sportovního centra Dukla.

V nominačních závodech se ve slibné formě ukázala zejména kanoistka Martina Satková, která se při všech čtyřech startech probojovala na pódium. Zkušenosti s velkými akcemi mají také Vojtěch Heger, Tereza Kneblová či Jakub Krejčí. Ten se na šampionátu představí nejen na kajaku, ale i v kayakcrossu.

Debut na ME prožijí Martin Rudorfer (na titulním snímku) a Olga Samková. Poblíž Paříže se o cenné kovy začne bojovat už ve čtvrtek, kdy jsou na programu závody hlídek. V pátek se uskuteční kvalifikace ve slalomu, v sobotu přijdou na řadu jízdy o medaile. V neděli bude k vidění atraktivní kayakcross.

Dukláci na ME ve Francii:

Muži: K1: Jakub Krejčí C1: Vojtěch Heger Kayakcross: Jakub Krejčí, Matyáš Novák, Martin Rudorfer

Ženy: C1: Martina Satková Kayakcross: Olga Samková, Tereza Kneblová

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Vadlejch odstartuje sezonu v Dauhá. Termíny závěrečných mítinků Diamantové ligy považuje za nešťastné

Priorita je jasně daná. Veškeré úsilí a touha uspět bude v podání hvězdného oštěpaře Jakuba Vadlejcha směřováno k zářijovému mistrovství světa v Tokiu. I proto nepřipisuje prvnímu závodu sezony, kterým je páteční mítink Diamantové ligy v Dauhá, kde navíc obhajuje loňské prvenství, přehnanou pozornost. ,,Cítím se dobře, odmakal jsem toho spoustu. Jsem připravený, ale samotný závod beru spíše jako takový testík aktuální formy. Jsem trochu unavený, tím ale neříkám, že nechci hodit pěkný výkon,“ upozorňuje pětatřicetiletý atlet armádního klubu Dukla Praha.

Všechno má jasnou logiku. Vloni musel být Vadlejch vyladěn už na začátku. V červnu startoval na mistrovství Evropy, v srpnu na olympiádě v Paříži. Teď je to vzhledem k posunutému vrcholu jiné. ,,Světový šampionát se uskuteční v pozdějším termínu, proto je nutné všechno brát pozvolněji. Chci, aby forma gradovala právě v Tokiu,“ naznačuje představy. ,,Na posledním soustředění v Turecku jsem ještě absolvoval relativně náročné tréninky. Tělo o tom ví. Doléhá to na mě, jsem poměrně hodně unavený. Ale sezona bude dlouhá, teď se nerozhoduje. Musím mít z čeho brát hlavně v následujících měsících.“

Ač měl v plánu tréninkově si hodit už na pětitýdenním soustředění v jihoafrickém Potchefstroomu, nedošlo k tomu. ,,Bohužel se tam v termínu, kdy jsem tam pobýval, žádný závod nekonal. Odjížděli jsme 13. dubna, házelo se tam o tři dny později, takže první ostré pokusy přijdou až teď,“ podává vysvětlení.

V Dauhá Vadlejch v roce 2024 zvítězil, svého velkého soupeře Níradže Čopru porazil o pouhé dva centimetry výkonem 88,38 metru! Předtím byl dvakrát druhý. ,,Ač jsem tu mluvil o únavě, tak chci vždycky odvést sto procent. V oštěpařské špičce jsou velcí šampioni, každý závod je extrémně těžký, každé měření sil je pro nás malým mistrovstvím světa. Uvidíme, kdo na tom jak bude.“

Tamní prostředí si nejlepší český atlet posledních let nemůže vynachválit. Teplo miluje, v pátek by navíc teplota měla přesáhnout čtyřicet stupňů. ,,Pro mě skvělé. Jsem rád prohřátý. Člověk se v tomhle počasí nemusí ani tolik rozcvičovat,“ libuje si.

Na Odložilovi nechce chybět

Závodní program úřadující evropský šampion pečlivě plánuje. Oblíbený Odložilův memoriál (2. června) by měl být jeho součástí. ,,Je to doma na Julisce. Daří se mi tam. Vloni jsem ho byl nucen vynechat, letos tam chci závodit,“ potvrzuje.

Do katarské metropole letí Vadlejch bez osobního kouče Miroslava Guzdeka. ,,Od začátku kariéry jsem na všechny diamantovky jezdil sám. Na domácích a reprezentačních akcích samozřejmě bude. A možná i na nějaké Diamantové lize v Evropě, aby viděl, jak to tam funguje.“

Prestižní seriál letos zahrnuje čtyři oštěpařská klání plus finále. Stříbrný olympijský medailista z Tokia je však z časového plánu závěrečných mítinků nešťastný. ,,Tři závody jsou vměstnány do druhé poloviny srpna, kdy se všichni budeme připravovat hlavně na mistrovství světa. Je to škoda. Určitě nepůjdu všechno,“ má jasno už nyní.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Jágr s brokovnicí. Olympijský šampion Kostelecký slaví padesátku!

Je málo takových sportovců. Na domácí vrcholné scéně snad jen hokejista Jaromír Jágr a on. David Kostelecký, legenda brokové střelby, olympijský šampion z Pekingu v disciplíně trap, dnes slaví 50. narozeniny.

Co říkáte na srovnání s Jaromírem Jágrem?

Oba jsme vydrželi dlouho, že? (směje se) Hokej je mnohem populárnější než střelba, ale faktem zůstává, že se dlouhodobě pohybujeme mezi mladými lidmi, což vás nesmírně okysličuje. A když občas přijde nějaký ten úspěch, tak se vám končit ještě nechce. Ale na rovinu říkám, že jsem neplánoval, že bych střílel takhle dlouho. Mělo to svůj vývoj.

Máte zlato a stříbro z olympijských her. A to jste byl v mládí považován za neperspektivního, že?

Tady pozor. Média to trochu překroutila. Jako mladík jsem končil v tréninkovém středisku mládeže, které se bohužel rušilo. Měl jsem přejít do tehdejší Rudé hvězdy Brno, ale vzali syna řezníka, který to uplatil. Na mě místo nezbylo. Jen mi řekli, že mě vezmou za rok, pokud budu mít výsledky, což se potom i stalo. Byl jsem jen odložený případ.

Šestkrát jste startoval na olympiádě. Čtyřikrát z toho bylo finále a dvě nádherné medaile. Zlatá z Pekingu asi ale ve výčtu sladkých okamžiků vyčnívá, souhlasíte?

Jo, jo. Všechno se tam nádherně sešlo. Ve finále byli tehdy všichni největší hráči té doby. Že se mi je povedlo porazit zrovna v ten okamžik, považuji za něco unikátního. Nebyl jsem favorit a možná i to mi pomohlo. Na druhou stranu jsem typ člověka, jenž nevzpomíná na všechna ta finále, ale spíše na to, co pos..l. Místo, abych si užil, že se mi něco povedlo, tak přemýšlím nad tím, co jsem mohl udělat jinak.

Vždycky jste chtěl být olympijským šampionem. Říkal jste, že jedině tak se střelba, coby okrajové sportovní odvětví, může zpopularizovat a veřejnosti dostat pod kůži. Dnes každý ví, kdo je David Kostelecký. Máte odškrtnuto?

(úsměv) Spousta lidí si deštivé finále z Pekingu pamatuje. Tehdy jsem neminul ani jeden terč, asi jsem jim připravil pěkný zážitek. Naše disciplína podobné úspěchy potřebuje.

Deštivé podmínky vám nevyhovovaly. Přesto jste byl neomylný…

Modlil jsem se, aby nepršelo. Nestalo se. Když jsem nastupoval, začalo kapat. Ironicky jsem si říkal, že to je super. V tu chvíli jsem hlavně řešil, aby mi to nešlo do brýlí. Poslední terče jsem už trefoval v pořádném slejváku. Paradoxně mi to asi pomohlo, koncentroval jsem se ještě víc než normálně.

Stříbro v Tokiu zase bylo specifické v oslavě se zlatým parťákem Jiřím Liptákem…

Vůbec jsem nepočítal, že bych se tam mohl dostat do finále. Dokonce jsem zvažoval, že do Tokia vůbec nepoletím. Díky Radku Jančíkovi (současný zástupce ředitele ASC Dukla a bývalý vedoucí starší trenér ASO Dukla Hradec Králové – pozn. red.) jsem své rozhodnutí nakonec přehodnotil. Bylo to hop nebo trop. Kdyby mi někdo před závodem řekl, že budu mít medaili, vůbec bych mu nevěřil. Už samotné finále bylo úspěch, stříbro pak krásná nadstavba. A roli sehrála ještě jedna důležitá okolnost.

Povídejte…

Nebyly tam takové hvězdy. Většina kluků střílela olympijské finále poprvé. Ať už to byl Kuvajťan, Číňan i Mexičan, kterého jsme pomalu ani neznali. Ano, střílet uměli, ale tíhu podobného okamžiku ještě nezažili.

V bohaté sbírce vám chybí snad jen zlato z mistrovství světa. Vlastníte stříbro z roku 2011. Schází vám tenhle titul?

Vůbec. Čím jsem starší, tím mi to chybí míň. Vždycky jsem to měl v plánu, ale teď se musím chlácholit, že jsem ho získal alespoň v juniorech. Člověk musí stát nohama na zemi. Když se ohlédnu za medailemi, které mám, tak nemůžu být naštvaný.

Velkou podporu jste měl vždycky v rodině. Máte tři syny. Jsou také sportovními nadšenci?

Nejstarší Denis hraje basketbal. Strašně ho to baví. Vidím na něm, že je podobný magor do sportu, jako jsem býval já. Alan a Daniel to zatím pojímají rekreačně, dělají tenis a judo.

Co střelba?

Alan se vyjádřil, že by to zkusit chtěl. Teď hrozně vyrostl, je mu jedenáct. Uvidíme.

Stíháte si jako táta při svém vytížení plnit své povinnosti?

Je to náročné, ale mám skvělou manželku, která to zvládá. Povinnosti si rozdělujeme. Ona sama mi říká, ať to ještě nebalím. Také závodně střílela, mám v ní neskutečnou podporu.

Jak se trap změnil od počátků vaší kariéry?

Velmi. Dříve ta špička byla užší. Deset lidí čnělo nade všemi. Teď v ní figuruje možná čtyřicet až padesát střelců. Hodně se náš sport zprofesionalizoval. Vyrábí se pažby na míru, chodí se do detailů, řeší se kvalita nábojů i způsob přípravy. Ať fyzické či mentální. V Paříži jsem spolukomentoval olympijské finále. Bylo obrovské vedro. Ale nikdo neměl nadváhu, což u střelby nikdy moc nebývalo. Pár medvídků se vždy objevilo, teď jsou všichni v topu.

Bude letošní sezona vaše poslední?

To řeknu až na jejím konci. (směje se) Záleží, jak se bude vyvíjet.

Tak jinak. Jak se vám povedla příprava?

Byla skvělá. Nikam jsme nemuseli cestovat. Olympijská místa letos získat nemůžeme, tak jsme stříleli v domácích podmínkách. Na podzim jsem ještě stihl operaci kolene, měl jsem čas na rehabilitaci, teď můžu více sportovat, nic mě nelimituje. Během zimy nám přálo i počasí, objemy jsme splnili, aniž bychom letěli třeba na Kypr či do Itálie.

Už delší čas působíte v roli mentora pro Pavla Vaňka, vašeho parťáka z Dukly Hradec Králové, který by rovněž mohl ze světa vozit velké medaile. Naplňuje vás to?

Pavel je už dlouho hotový střelec, má za sebou medaile v juniorské kategorii, a je to určitě budoucnost Dukly na trapu. Hledat detaily, které zlepšují výkonost, mě vždy bavilo, a tak to cítím i směrem k Pavlovi a budu doufat, že mu to pomůže k velké seniorské medaili.

Bude střelba vaší náplní i po aktivní kariéře?

Uvidíme. Už teď jsem v technické komisi ISSF (mezinárodní střelecká federace – pozn. red.), byl jsem za sportovce i v evropské federaci. Snažím se našemu sportu něco vrátit, změnit podmínky pro střelce, které se mi nelíbí. Bojoval jsem za to celou kariéru, ale po prvních zkušenostech cítím, že je to trochu utopie.

Buďte konkrétnější….

Chybí mi větší vliv. Vztahy s významnými lidmi nestačí. Osobně mě nejvíce trápí nízká profesionalita rozhodčích a jury. Přehmatů na velkých akcích a třeba i na olympiádě je pácháno strašně moc. To by se stávat nemělo. Federace rozhodčí neplatí. Na těchto pozicích jsou starší páni, kteří vám za šera v šest hodin večer, rozhodují finále. Nemají střelecké brýle ani certifikáty na zrak. Vy trefíte terč, oni to nepostřehnou. A to třeba bojujete o kvalifikační místo na olympijské hry. Schází prostě mladá krev. Několikadenní brigádu za padesát euro vám zpravidla vezme jen důchodce. Chtěl jsem, aby se tato činnost zprofesionalizovala, ale peníze se nenašly. Další věcí je nastavování terčů, kde se rovněž daná pravidla nedodržují. Změny bychom potřebovali, ale je to jako v politice. Prostě bordel.

Vraťme se na příjemnější notu. Jakou roli sehrála ve vaší kariéře Dukla, do níž jste přišel v roce 2004?

Obrovskou. Tehdy jsem myslel, že skončím. Díky paní Šauerové, která znala tehdejšího šéfa Dukly pana Přiščáka, jsem dostal novou šanci. Mohl jsem se připravovat doma v Brně a měl individuální plán. Dali mi důvěru, já toho využil. Dukle za všechny ty roky podpory musím poděkovat.

Když se ohlédnete za tím, co jste dokázal. Řeknete si: mám splněno?

Nikdy neoslavuju sám sebe, ale svědomí mám čisté. Rozhodně netrpím komplexy z nesplněných cílů. Jak už jsem řekl, vždycky se zamýšlím spíše nad tím, co jsem mohl udělat jinak. Pak mi z toho vyjde, že jsem toho v kariéře devadesát procent pos..l. U té střelby to tak je. Procento toho, že se vám něco nepovede, je v naší disciplíně fakt vysoké. Pokažených závodů jsou mraky, nelze je z hlavy vymazat.

Máte cennou radu pro vaše nástupce?

Ať jsou trpěliví a pracovití. Mládí má výhodu, že se může pokusit o všechno. A i když budete poslední, tak nejde o život, ale o ho… S přibývajícím věkem řešíte úplně jiné starosti. Přichází více komplikací, nemoci blízkých atd. Proto se nesmí zapomínat na skutečnost, že jde pořád jenom sport. Když to nevyjde, tak se nic neděje. Jsou důležitější věci.

Co byste popřál sám sobě do dalších let?

V mém věku, kdy mě čekají návštěvy urologa či kolonoskopická vyšetření, tak hlavně to zdraví. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Moderní pětibojař Lukeš skončil v závodu Světového poháru v Bulharsku dvanáctý

Moderní pětibojař Matěj Lukeš z ASC Dukla skončil ve finále Světového poháru v bulharském Pazardžiku dvanáctý a vylepšil svoje nejlepší umístění ve Světovém poháru. Jeho výkon v nedělním finále postupně gradoval, v závěrečné disciplíně byl dokonce druhý.

Třiadvacetiletý Lukeš jako jediný z českých reprezentantů letos startoval na všech třech podnicích Světového poháru, přičemž v Pazardžiku se mu poprvé povedlo projít do finále. V sobotním semifinále si s přehledem zajistil postup poté, co se ve své skupině dělil o druhé místo s Francouzem Ugem Fleurotem se ziskem 1557 bodů.

V nedělním finále Lukeš nasbíral o 26 bodů méně. Ztrátu nabral hned v šermířské části: připsal si jen 15 výher, což byl druhý nejhorší výkon ze všech finalistů. „Škoda, měl jsem špatný základ,“ litoval Lukeš. Disciplína OCR (překážky) mu vyšla o něco lépe jak v Budapešti a připsal si 343 bodů. „Jedna zbytečná chyba mě stála sedm vteřin a 21 bodů, což je hrozně moc,“ líčil Lukeš.

V plavecké části byl čtvrtý nejrychlejší a konečné umístění ještě vylepšil v laser runu, kde bral víc bodů jen francouzský reprezentant Fleurot. „S fyzičkami jsem spokojený, ale celkově mám smíšené pocity: byl jsem druhý na kombi a skončil jsem dvanáctý… Je to moje nejlepší umístění ve svěťáku, ale třinácté místo ještě se závody na koních z minulé sezony řadím výš,“ dodal Lukeš.

Lukeš byl v Pazardžiku jediným českým finalistou. K postupu neměl po prvních třech semifinálových disciplínách daleko Jan Toman, jenže nezvládl závěrečnou kombinaci běhu a střelby. Na vstupenku mezi osmnáct nejlepších si mohl sáhnout Marek Grycz, ovšem stejně jako Toman a Matouš Tůma skončil v semifinále. Ze čtvrteční kvalifikace nepostoupil Vojtěch Dáňa, jemuž v jeho druhém startu ve Světovém poháru kvůli eliminaci scházely body z překážek.

Z českých žen se dostala nejdál Veronika Novotná, která vypadla v pátečním semifinále. Ze středeční kvalifikace neprošly Barbora Hartmanová, Anna Roubíčková, Karolína Křenková a překvapivě také Lucie Hlaváčková, která doplatila na eliminaci na překážkách. Chybějící body už nevykompenzovala ani nejrychlejším laser runem ve své kvalifikační skupině.

Nyní pětibojaře čeká delší závodní pauza. V červnu se uskuteční juniorské mistrovství Evropy (3. až 8. června v polském Drzonkówě) a juniorské mistrovství světa (25. až 29. června v maďarském Székesfehérváru). V červenci zakončí Světový pohár dospělých finálové závody v egyptské Alexandrii (4. až 6. července), tamtéž se uskuteční červencový světový šampionát štafet. Pětibojařský rok 2025 vyvrcholí červencovým mistrovstvím Evropy v Madridu a srpnovým mistrovstvím světa jednotlivců v litevském Kaunasu.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: UIPM

Matador Kostelecký stále umí, v trapu v závodě Světového poháru v Nikósii skončil osmý

Ne, ne. Do starého železa ještě rozhodně nepatří. Dva dny před svými padesátými narozeninami potvrdil David Kostelecký, olympijský šampion v disciplíně trap, že stále umí. V závodě Světového poháru na Kypru obsadil velmi pěkné 8. místo.

K šestičlennému finále ze 117 startujících nescházelo brokařské legendě z Dukly Hradec Králové mnoho. O jedno volné místo se rozstřeloval s dalšími čtyřmi soupeři, kteří stejně jako on trefili v kvalifikaci 121 terčů ze 125. Kostelecký bohužel vypadl jako třetí, přesto si připsal velmi cenné body do světového žebříčku.

,,Těžký závod, jen na čtyřech střelištích a na dva dny. Bylo i dost větrno, na takové podmínky byly vysoké výsledky. Střílelo se mi dobře, jen bohužel nevyšel ten rozstřel o finále,“ poznamenal k průběhu Kostelecký, dvojnásobný olympijský medailista.

Závod v Nikósii vyhrál poprvé v kariéře Španěl Manuel Murcia. Vítěz kvalifikace Jan Palacký z Komety Brno skončil čtvrtý.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Nikola Ogrodníková je maminkou, na svět přivedla syna Jáchyma!

Bronzová olympijská medailistka Nikola Ogrodníková má doma kromě velké oštěpařské medaile z Paříže další vzácnost. Z ní se však bude těšit den co den. V sobotu přivedla na svět syna Jáchyma. Čtyřiatřicetiletá hvězda Armádního klubu Dukla o tom informovala na sociálních sítích.

Hrdým tatínkem je kapitán třineckých hokejistů Petr Vrána, s nímž Ogrodníková již delší čas vychovává také jeho devítiletého syna Lea. Jáchym se narodil v ostravské porodnici.

Slavná česká oštěpařka již dříve prozradila, že s atletikou končit nehodlá. Napovídala tomu i soustředění v průběhu těhotenství, na nichž se cvičením udržovala v kondici. Házet by znovu měla začít v příští sezoně. Veškeré úsilí pak bude směřováno k olympijským hrám v Los Angeles v roce 2028.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Rodinný klan Fuksů jede stále naplno. Děda Josef píše plány, otec Petr je realizuje

V Dukle Praha závodil děda Josef, až ke světovému zlatu dopádloval jeho syn Petr a zatím nejdále to dotáhl ve třetí generaci v rychlostní kanoistice Martin Fuksa. Kromě řady titulů z mistrovství světa a mistrovství Evropy vylovil na olympiádě v Paříži v loňském roce zlato na kilometrové trati. To však bylo. Nyní jsou před ním a mladším bratrem Petrem další výzvy. Oba stále patří do jednoho nymburského klanu, trénuje je otec společně s dědou.

Rok po olympijských hrách bývá tak trochu odpočinkový. „No pro mě oddechový není, mám tu na starosti i jiné závodníky, než olympioniky a s těmi se musí pracovat,“ vyvrací, že by mohl vysadit ´mladší´ trenér Petr. „Příprava se jako každý rok povedla velmi dobře. Na podzim měl sice Martin kašel, z něhož se nemohl dostat, a tak jsme začali později. Ale nominační závody dopadly nad očekávání velmi dobře,“ říká před prvními mezinárodními starty, kterými ještě před ME v Račicích budou závody Světového poháru v Szegedu a Poznani.

„Před Evropou to generálka ještě není, na to je čas. Ale vyzkouší si soupeře, uvidí, kdo jak trénoval. Spíše se objeví nové tváře. Někteří starší skončili, sám jsem zvědav. Račice jsou pro Martina prioritní, doma závodí hrozně rád a chtěl by se ukázat. Takže k tomu vlastně směřujeme i tu jeho formu,“ pokračuje otec Petr.

A na dotaz, zda je stále nabitý energií z olympijského zlata říká: „Dál mě žene hlavně skutečnost, že se kluci dali dohromady na toho debla. To mě drží. Na další olympiádě bychom se chtěli pokusit udělat nějaký pěkný výsledek, trochu lepší než ten v Paříži.“

Chtějí to samé i jeho synové? „Já doufám, že ano. Martin je strašně poctivý, Petr je více free, prostě má rád život. Martin má klapky na očích, existuje pro něj jen kanoistika. V tom si trochu nerozumí, a tak jsem zvědavý, jak to všechno dopadne. K deblu ale přistupují s plným nasazením.“

Objemy napádlovaných kilometrů již bratři mají. „To je pochopitelné, nyní se hlavně připravujeme na domácí mistrovství Evropy. Trošku nyní polevíme, protože Račice jsou pro nás hodně důležité. Trénujeme prakticky každý den, někdy vynecháme čtvrtek a neděli,“ naznačuje cyklus trenér Petr Fuksa. Martin, ač je olympijský šampion, tátu stále poslouchá. „Je to tak, ale někdy je to těžké. Za ty roky již zá svoje tělo, ale strašně dobře se s ním pracuje. Když s něčím přijde a řekne něco, tak mu věřím.“

V Szegedu pojede Martin kilometr a debla s Petrem, v Poznani nastoupí již jen do singlových závodů, protože Petra na závody nepustí škola. Před časem absolvoval také vojenský výcvik. ,,Ten ho hrozně bavil, on by snad tím vojákem chtěl být, byl z toho unešený,“ prozradil otec. A vede se mu i na vodě. ,,V kontrolních závodech vyhrál třístovku, v Szegedu nastoupí na dvoustovce. Určitě by se chtěl dostat do finále, ale i tak je u něj priorita debl,“ dodal Petr Fuksa starší.

Děda Josef, duše nymburské kanoistiky

Hned po skončení vojny v Dukle Praha se Josef Fuksa přesunul do Nymburka a v téměř osmdesáti letech je nesmírně vitální a dá se říci i duší zdejší kanoistiky. Kromě starosti o mladé závodníky má stále co říci i do přípravy svých vnuků.

„Já píšu plány, Petr to realizuje. A když se vrátí ze soustředění, tak mi je předá. On si odpočine od nich, oni od něj. Je to takový balík, který se promílá. Myslím, že jsem vrchní cenzor. Ale Petr (syn) za ty roky něco pochytal, byl mistr světa, takže se musel něco neučit,“ říká a úsměvem Josef Fuksa.

Přestože od olympiády Martin dlouho netrénoval, je na tom prý dobře. „V pondělí jsem s ním jel jeden úsek a byl rychlý jak deblkánoe,“ je klidný před ostrým startem sezony děda Josef, jenž si velmi pochvaluje současnou skupinu šesti závodníků nad nimiž má dohled. Zároveň děkuje Dukle, že se tito mladíci mohou v Nymburku připravovat.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Šampion Fuksa v tréninku zrychluje, na vodě je šestkrát týdně. Bratrovi už neradí, klape jim to

Na jarních kontrolních závodech v Račicích dal všem pořádně na frak. Ostatně jak se očekávalo. Nyní se blíží porovnání se zahraniční konkurencí. Martin Fuksa, olympijský vítěz z Paříže, se na domácí vodě v Nymburce připravuje na květnové Světové poháry v Szegedu a Poznani. V malebném prostředí u milované loděnice najíždí pod dohledem svého otce Petra další kilometry. Tentokrát už ve větší intenzitě.

,,Ještě nejsem úplně ve fázi ladění. Čekají nás sice světové poháry, ale v sezoně cílíme na jiné vrcholy. Objemy máme v plánu pořád, častěji už ale do tréninku zařazujeme rychlejší úseky,“ říká k náplni hvězdný kanoista Dukly Praha.

Jak vypadá krátce před prvními ostrými závody váš běžný den?

Vstanu, nasnídám se, pohraju si dcerou a jedu na loděnici. Dopoledne jsme hlavně na vodě, samozřejmě neschází strečink v posilovně. Po obědě se to vlastně opakuje. Buď pádlujeme, nebo běháme či posilujeme. Je toho dost. No a končím večeří.

Máte striktně daný jídelníček?

Úplně striktně ne. Za ty roky už vím, co jíst můžu a co ne. V tomhle je mi k ruce manželka, která se o mě stará a vaří. Jen na obědy jezdím na druhý břeh Labe do Sportovního centra. Jídelníček je tam pestrý, chutný a zdravý.

Jste na vodě denně?

Volno tam nějaké je. Trénujeme v průměru šestkrát týdně, většinou dvoufázově.

Fungujete v početnější skupině, jste zákonitě jejím lídrem. Je fajn být v kontaktu s mladší generací?

Teď tu máme asi nejpočetnější skupinu, co jsem ve své kariéře zažil. Pomáhá mi to a nabíjí. Jsem v té skupině suverénně nejstarší, druhým po mně je o pět let mladší brácha Petr. Pak už je tam větší propast. Jsou to fakt mladíčci a přiznám se, že ne úplně ve všem jim rozumím. (směje se) Ale omlazuje mě to, díky nim mám někdy i trošku jiný pohled na svět.

Jste pro ně asi velkým vzorem…

V nějakých věcech bych asi mohl být. I když dneska mají mladí lidé ty starší docela na háku. Nechci být za mudrce, abych jim zbytečně moc radil. Občas jim něco řeknu, hlavně když vidím, že to nedělají dobře. Tohle vezmou v pohodě. Jinak si každý hledá svoji cestu.

Radil jste i mladšímu bratrovi Petrovi?

Snažil jsem se, ale nepřinášelo to úplně ovoce. Bralo mi to strašně energie. Já mu radil, on ne ve všem poslouchal. Možná toho bylo moc. Taky chce dosáhnout velkých výsledků, ale trochu jiným způsobem. Takže to už neřeším. Já jsem se tím uklidnil, on si všechno jede po svém. A musím říct, že nám to teď klape nejlíp, co kdy klapalo.

Jsou před vámi první dva světové poháry. Jste hodně zvědavý na formu soupeřů?

Ani ne. (úsměv) Teď jsem nastavený na trénink, který mě momentálně hodně baví. Důležité je, jak jsem na tom já sám. Budu tam makat naplno, ale nejsou to nejdůležitější akce sezony. Uvidíme, jak to dopadne.

Stavíte na stejnou rovinu domácí mistrovství Evropy v Račicích a světový šampionát v Miláně?

Račice jsou nejvíc z pohledu domácího prostředí a fanoušků. Ale kdybych si měl vybrat, jestli chci potřinácté vyhrát mistrovství Evropy nebo být počtvrté mistrem světa, zvolím druhou variantu.

Na úvodním Světovém poháru v Szegedu pojedete kilometr na singlu, na deblu budete startovat s bratrem. Kvůli napěchovanému časovému programu jste nucen vynechat pětistovku. Mrzí to?

Mrzí, ale vynahradím si to v Poznani. Tam brácha nebude, takže si dám kilák i pětistovku. Kombinovat všechny tři disciplíny by asi také šlo, ale rozhodně bych už ve finále nepodal stoprocentní výkon. To nechci. Prioritu má tedy kilometr, který je olympijskou distancí.

Na této trati vám soupeři zpravidla koukají na záda. Co debl? Jste stále sehranější a sehranější?

Jedná se o specifickou a hlavně těžkou disciplínu. Některé tréninky jsou super, někdy je to horší. Na singlu si dokážu dovolit, co chci, na deblu se stále ještě necítím stoprocentní. Děláme na tom, jak nejvíce můžeme.

Nerad prohráváte. Jak to máte s nastavením pro Szeged a Poznaň?

V sezoně máme čtyři mezinárodní závody, z toho tyhle dva světové poháry. Jsem typ závodníka, který chce uspět na každém z nich. Je mi jedno, jestli se jedná o svěťák, Evropu či svět. Chci soupeřům ukazovat záda na všech akcích. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA