Zprávy Archivy

Vadlejch v sezoně bojoval s časem i vlastními limity. Odhodlaně ale říká: jede se dál

Místo se soupeři se v sezoně pral hlavně sám se sebou. Bojoval s časem i vlastními limity. Zranění kolene oštěpaře Jakuba Vadlejcha v ambicích velmi přibrzdilo a málem také připravilo o mistrovství světa v Tokiu, kde nakonec skončil jedenáctý.

I tak hledí hvězda ASC Dukla do budoucna pozitivně. ,,Nic pro mě neskončilo, jede se dál,“ říká odhodlaně.

V pátek 10. října oslavíte 35. narozeniny. Uděláte si nějakou radost?

Udělal jsem si ji s předstihem. Dva roky jsem neměl pořádnou dovolenou, teď na ni konečně došlo. S rodinou jsme v sobotu odletěli do Turecka. Jde o absolutní relax, tedy relax jaký je možný se dvěma malými dětmi. (směje se) Máme s sebou babičku, která nám nějaké chvíle ulehčuje hlídáním. Půjde o příjemných deset dní.

Když se vrátíme k oštěpařské sezoně… Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. V přípravě jste úspěchu obětoval maximum. Bohužel nastaly okolnosti (nemoc, zranění), s nimiž nelze dopředu počítat. Nešel jste v tréninkové intenzitě trochu přes hranu?

Je fakt, že se zranění stalo i díky mé povaze. Tělo jsem vždycky tlačil na absolutní limit, a ač mi bylo 34 let, tak jsem pořád na dávkách přidával a přidával. Věcí, které jsou velmi náročné na pohybový aparát, bylo moc. Hlavně těch odrazů. No a tělo řeklo stop. Zbytečně jsem z něho tahal víc než je zdrávo. Nesčetněkrát mě podrželo, tentokrát bohužel ne. Natrhl jsem si patelární vaz, což se mi stalo také před sedmi lety na druhém koleni. Je to vždy nepříjemné. Musí se to pořádně zhojit. Tehdy se to přihodilo ještě v přípravě, teď bohužel na jejím konci. Scházel čas, i tak jsem se snažil vpravit do závodního stavu. Na MS v Tokiu jsem se už cítil moc hezky, ale byla škoda, že kvalifikace i finále proběhly během čtyřiadvaceti hodin. Po prvním večeru mi to lehounce nateklo. Koleno jsem za extrémně krátkou dobu už nestihl dát do provozu schopného stavu. Finále bylo zkrátka přes závit.

Po šampionátu jste řekl, že se cítíte uzdravený a jste rád, že můžete zahájit přípravu na novou sezonu bez limitů…

Cítím se fit. V polovině července to však bylo padesát na padesát. Málem jsem účast na mistrovství světa předčasně odpískal. Ale začalo se mi házet lépe a lépe. Tělo je limitované faktorem, kolik těch ran zvládne. Dva dny jsou na regeneraci málo. Výsledky finále to jasně ukázaly. Kluci, kteří neměli žádné extrémní problémy, tak v bojích o medaile nepředvedli nic moc. Ani mně se nepovedlo dostat do stavu jako před kvalifikací. Potřeboval jsem delší prostor, a ten bohužel nebyl.

Překvapila vás jména na stupních vítězů?

Ze špičky vám 88 metrů může hodit hodně lidí. Keshorn (Walcott) celou sezonu ukazoval, že se technicky ustálil. Často končil na pódiu a tady mu to také vyšlo. Druhý Peters naopak vypadal všelijak, ale na vrcholech se často dokáže vybičovat na svá maxima. No a třetí byl Američan, toho bych tak vysoko netipoval.

Curtis Thompson svým somatotypem mohl působit jako určité zjevení…

Závod mu vyšel nad očekávání. Vypadal v danou chvíli extrémně silný, přestože nemá figuru na devadesátimetrové vzdálenosti.

Favorité jako Julian Weber či Níradž Čopra naopak neuspěli…

U Juliana mě to velmi mrzelo. Jsme velcí kamarádi. Moc jsem mu úspěch přál, z mistrovství světa ještě nemá žádnou medaili. Před Tokiem vyhrával diamantovky, ale v Tokiu házel pět šest metrů pod své nejlepší sezónní výkony. To se stávat nemá. Nad vším asi až moc přemýšlel, což je pro nás oštěpaře vždycky špatně.

Vy jste svůj neúspěch bral velice sportovně. Na ploše stadionu jste zůstal až do konce závodu. O čem jste po vyřazení z dalších pokusů přemýšlel?

Že v tom nejsem sám. Julian hodil tři týdny před MS v jednom závodě dvakrát za 91 metrů a pak prožije takovéto finále. To je úplně něco jiného, než byl můj případ. Být v jeho kůži, přemýšlel bych o nezdaru mnohem hlouběji. Jenže já jsem celou sezonu bojoval proti času. S pokorou jsem uznal, že kluci byli lepší. Zároveň jsem se přesvědčoval, že v mém podání přijdou ještě lepší večery. Nic pro mě tímhle nezdarem nekončilo. Jede se dál.

Jedním z krásných večerů roku 2026 by mohlo být finále v Birminghamu, kde bude obhajovat titul mistra Evropy…

Je to rok s jedním vrcholem, což je vždycky z hlediska přípravy příjemnější. Moc se těším, motivace scházet rozhodně nebude.

Běží vám v hlavě i nyní na dovolené tréninkový plán na příští sezonu? Zvažujete změny?

Když ano, tak jen drobné. Na přelomu února a března každopádně znovu odletím do Afriky. Šest týdnů tam mi dá, co potřebuji. Jinak budu kombinovat Česko a Kanárské ostrovy.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Další medaile z mistrovství světa! Novák vybojoval v kayakcrossu bronz!

Dvacetiletý vodní slalomář Matyáš Novák vybojoval na mistrovství světa v australském Penrithu pro českou výpravu už šestou medaili! V kayakcrossu získal závodník armádního klubu Dukla nádherný bronz. Pro zlato si suverénním způsobem dopádloval favorizovaný Joseph Clarke z Velké Británie.

Novák naznačil už v pondělní časovce, v níž skončil pátý, že by mu trať mohla vyhovovat. Navíc si díky přednímu umístění mohl volit postavení na rampě a v jízdách toho také náležitě využil. Z osmifinále, čtvrtfinále i semifinále navíc vždy postupoval z prvního místa.

V boji o medaile měl nejvýhodnější, tedy krajní pozici na startu Clarke. Svým soupeřům brzy poodjel a bezpečně zvítězil. Novák naopak absolvoval drsné souboje u tyčí s Francouzem Madorem a Belgičanem Aubertinem. Po projetí cílem na třetím místě se už ale mohl usmívat.

,,Je to skvělý pocit, ještě to musím zpracovat. Jízdy mi vycházely, na vodě jsem byl rychlý a stabilní. Jsem hrozně nadšený. Když jsem sem odjížděl, vůbec mě nenapadlo, že bych mohl být ve finále nebo mít dokonce medaili,“ říkal s nadšením v nahrávce pro média nadějný slalomář z Dukly.

Až do semifinále si výborně počínal také Jakub Krejčí, třetí cenný kov na šampionátu však do své sbírky nepřidal. V semifinále jej zbrzdila branka číslo dvě. Celkově skončil osmý.

Mezi ženami obsadila Tereza Kneblová desátou pozici, světovou šampionkou se stala Angele Hugová z Francie. Za zmínku však stojí počin Polky Klaudie Zwoliňské, která v Penrithu získala medaili v každé disciplíně. Ke dvěma zlatům (C1, K1) nyní přidala bronz v kayakcrossu.

Výsledky:

Kayakcross: Muži: 1. Clarke (Brit), 2. Madore (Fr.), 3. Novák, …8. Krejčí, 29. Rudorfer (všichni ČR) vyřazen v osmifinále

Ženy: 1. Hugová, 2. Prigentová (obě Fr.), 3. Zwoliňská (Pol.), …10. Kneblová vyřazena ve čtvrtfinále

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Barbora Reichová

Fantazie na kajaku. Slalomář Krejčí se stal v Penrithu vicemistrem světa!

V cíli odhodil radostí pádlo jako když letí šíp. Rozesmátá tvář Jakuba Krejčího vypovídala o výjimečném okamžiku. Také že ano. Třiadvacetiletý kajakář Dukly dosáhl v australském Penrithu na titul vicemistra světa! České nadšení ještě umocnil bronz Jiřího Prskavce. Šampionem se stal Francouz Titouan Castryck.

Šel do toho po hlavě, ostatně jak je jeho zvykem. Na rozdíl od závěrečného podniku Světového poháru v Augsburgu finálovou jízdu na světovém šampionátu Krejčí ve své mysli ustál na výbornou. Ač byly některé průjezdy na hraně, byla z toho nula na kontě trestných vteřin. Svěřenec Jana Vondry se tak po zastavení časomíry těšil z průběžného vedení, Jiřího Prskavce předstihl o pouhých sedm setin!

Jenže na startu byli ještě dva nejlepší slalomáři z kvalifikace. Jegor Smirnov, jenž závodil pod neutrální vlajkou, a již zmíněný Castryck. Zatímco Smirnov na trati chyboval, francouzský favorit si počínal suverénně. Po zadrženější horní pasáži v té dolní exceloval a zvítězil s náskokem 1,46 vteřiny.

,,Jsem spokojený se všemi jízdami, které jsem tu předvedl. Že z toho je medaile, považuji za krásný bonus. Dokázal jsem si, že na to mám. Jsem hrozně rád, že to takhle dopadlo,“ poznamenal rodák z Českých Budějovic v nahrávce pro média.

I tak našel ve své finálové jízdě rezervy. ,,Byla pomalejší než semifinálová. V ní jsem měl podobný čas, ale se šťouchem. Neklouzalo to tolik. Byl jsem trošku sevřený stresem a nervozitou. Tenhle rok se mi ta finále podle představ moc nedařila. Tady jsem to zvládl, jsem velmi spokojený,“ netajil při hodnocení svého počínání na trati.

Slavnostní vyhlášení si velmi užil. Na stupních vítězů stál se slavným reprezentačním kolegou Jiřím Prskavcem. ,,Jsem rád, že jsme tam byli spolu, ale také, že jsem ho porazil,“ říkal s úsměvem ve tváři. ,,Ani Jířa letos nebyl spokojený s výkony ve světových pohárech. Oba jsme nepředváděli to, na co máme. Je proto skvělé, že jsme to zlomili právě na mistrovství světa, které bylo vrcholem sezony,“ těšilo Krejčího.

Výsledky:

K1: Muži: 1. Castryck (Fr.) 90,81 (0 tr. sekund), 2. Krejčí -1,46 (0), 3. Prskavec -1,53 (0) (oba ČR).

TEXT: Pavel Král

FOTO: Barbora Reichová

Medaile byla blízko. Od bronzu na MS dělila kanoistku Martinu Satkovou necelá vteřina

Dlouho po finálové jízdě vysedávala mezi trojicí nejlepších. Nakonec ,,zbylo“ na Martinu Satkovou na mistrovství světa mezi singlířkami páté místo. I to je ale obrovským úspěchem vodní slalomářky ASC Dukla. Od bronzu jí dělila necelá vteřina… Z titulu se na kanále v australském Penrithu radovala Klaudia Zwoliňská z Polska.

Pro Martinu Satkovou, sedmou ženu z letošního evropského šampionátu ve Francii, se jedná o jedno z nejlepších umístění v kariéře. Za sebou nechala řadu favoritek, včetně své sestry Gabriely. O pódium jí de facto připravil dotek v brance číslo 10, který rozhodčí velmi dlouho prozkoumávali. ,,S trenérem jsme to ještě neanalyzovali. Údajně to mělo být pádlem. Trošku mě to žere a mrzí,“ říkala při hodnocení hned po závodě.

Oproti čistému semifinále, v němž skončila devátá, se svěřenkyně Jakuba Jáněho v bojích o cenné kovy zlepšila o více než tři vteřiny. Získala cenné skalpy Britky Kimberly Woodsové či Slovenky Zuzany Pankové, ale vytoužená medaile jí těsně unikla. Na třetí Anu Satilaovou z Brazílie ztratila 96 setin. ,,Zpětně hodnotím páté místo dobře. Ale když jsem dojela do cíle a věděla, že jsem dostala dotek a kdo ještě stojí na startu, tak jsem nevěděla, zda vůbec doufat v nějaký dobrý výsledek. Nakonec to byla vteřina od medaile, tedy jen kousek. Je to takové hořkosladké,“ poznamenala s upřímností.

Mezi muži se semifinále nepovedlo Vojtěchu Hegerovi. Za neprojetí branky číslo 14 mu naskočila padesátivteřinová penalizace a naděje na vysněný postup do finále byly ty tam.

Výsledky:

C1: Muži: 1. Gestin (Fr.) 97,13 (0 tr. sekund), 2. Westley (Brit.) -0,90 (0), 3. Bassett (Austr.) -1,61 (0), …v semifinále 30. Heger (ČR).

Ženy: 1. Zwoliňská (Pol.) 108,49 (0), 2. Minazovová (Rus.) -4,39 (2), 3. Satilaová (Braz.) -4,49 (2), …5. M. Satková (ČR) -5,45 (2).

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Barbora Reichová

60 let není tak dlouhá doba… Legendární kormidelník Pták zavzpomínal

Před šedesáti lety se na děčínském vlakovém nádraží sešli čtyři mladí muži. Josef Nalezený, Jiří Pták, František Kodena a Ivan Parlesák a všichni jeli do Prahy. Lépe řečeno rukovali do Dukly Praha. Dnes se opět po šedesáti letech vyfotili společně, tak jako tehdy, před hotelem International, ale již pouze ve třech. Chyběl před třemi lety zesnulý Josef Nalezený.

„Rázem jsme se ocitli na Julisce ve velkém světě a s otevřenou pusou zírali na takové sportovce jako byl Emil Zátopek, Josef Masopust, Jiří Vícha Rudolf Havlík, Josef Trojan, Vilém Mandlík a další. Poprvé jsem se takto sešli před deseti lety a řekli si, že zase letos, a tak jsme tu,“ prozradil organizátor setkání Jiří Pták, téměř nesmrtelný kormidelník veslařských posádek. Po focení přijali všichni pozvání ředitele ASC Dukla Pavla Bence ke krátkému posezení a zavzpomínání, ale všichni se živě zajímali spíše více o to, jak to na ´sportovní´ vojně nyní funguje.

„Byla to jiná doba. Tenkrát jsme se se těšili, protože nás čekaly dva roky vojny a šance být zde, znamenalo, že ten sport budeme moci dělat. Já z Děčína byl jediný a musel jezdit se všema, řekněme dobrýma staršíma. V roce 1965 jsem narukoval a hned v tom dalším roce jsem se dostal do reprezentace a z toho jsem vypadl až za 27 let. Bylo to prostě nádherné období a já to chtěl dělat. Proto jsem skončil s vysokou školou. Tu si potom dodělával, až když jsem zde byl jako délesloužící důstojník.“

Po vojně v 1967 někteří zůstali, ale míst bylo málo a Pták proto zůstal jako civilní zaměstnanec, protože byl v nominaci na olympiádu do Mexika. „Potom po roce jsem se vrátil do Děčína, stačil se oženit a po pěti letech přišla nabídka, zda se chci vrátit. Tu jsem přijal v roce 1973 a zůstal až do dneška. Se sportem jsem skončil v roce 1993,“ vypráví Jiří Pták, který ´šéfoval´ sedmadvacetkrát osmiveslici Dukly na Pražských primátorkách. Šestkrát startoval na olympijských hrách, reprezentoval na 15 mistrovstvích světa z nichž má tři stříbra a jeden bronz.

„Tehdy to nebylo jen o Dukle, ale byl tu Blesk, Slavia, Vyšehrad, Tatra, byly to bitky a jenom deset jsem jich vyhrál.“ Celou kariéru si musel jako kormidelník hlídat svoji váhu. Tehdy bylo povoleno 50 kilo. „A kdybych měl víc, tak by mě asi nevozili. Do 46 let jsem se hlídal, ale v třiadevadesátém jsem na to již morálně neměl. Hubnutí bylo strašné. Dvacet kilo na mě potom vletělo bleskem. Abych si tu váhu udržel, tak jsem musel běhat nabalenej a zatímco oni museli posilovat, tak já pro to také musel něco dělat. Byli kormidelníci, kteří měli váhu a nemuseli pro to nic dělat. Potom tu váhu zvedli na 55 kg, protože 50 kg má nyní kluk v páté třídě. A co mě nyní nejvíce na veslování mrzí je, že v mužském sportu mohou kormidlovat ženy. To se mi zdá trochu jiné. Kormidloval jsem i ženy, ale to se prostě nehodí, aby u nich seděl chlap.“

A kdy naposledy seděl Jiří Pták v lodi? „To mi byli 62 v roce 2008, Dukla neměla kormidelníka, Olda Hejdůšek měl nějaký problém, a tak za mnou přišel trenér Blecha, zda bych nemohl zaskočit. Já měl ale přes sedmdesát kilo, ale rozhodl se poměrně rychle, shodil na 65 kilogramů. Přišel jsem do loděnice, sešla se osma s níž jsem měl jet a řekl, že bych nerad slyšel, že jsem starej a za druhé, že jsem těžkej. Odpověď byla, že je to v pořádku. A dali jsme se dohromady, i když mi kluci vykali. Vysvětlil jsem jim, že lépe se říká ty vole než vy vole. Chvíli to trvalo, než to pochopili a nakonec jsme vyhráli Primátorky s největším rozdílem za celou kariéru.“

A jak hodnotí současné své nástupce. „No moc dobře ne. Je to vždy, že jsou v nějaké době nějací veslaři. Nyní je tam mladá párová čtyřka, ale celkově ta situace ve veslování není moc dobrá. Nyní byli na mistrovství světa a jeli finále C. Dobře, stane se, že se spadne do malého B finále, ale níže, to ne.“

Když jsem skončil na Dukle tak jsem měl dělat na loděnici správce, ale dodnes pořádně nevím proč to nevyšlo. Na druhou stranu je to asi dobře. Lidi se vyměnili a člověk by si měl uvědomit, že tam patří či nepatří. Myslím, že to tak je, každý by měl být soudný.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Adamczyková trénuje naplno a s úsměvem. ,,Nevracím se, abych si něco dokazovala,“ říká

Všechno bere s úsměvem. Tedy pokud v posilovně zrovna nedrží činku či neabsolvuje jiné náročné cviky na sílu či výbušnost. To vše za přítomnosti svého devítiměsíčního syna Kryštofa. Ten svou mámu, olympijskou vítězku ve snowboardcrossu Evu Adamczykovou, prakticky nespustí z očí. Pohyby na podložce ji dokonce roztomile napodobuje. ,,Je to náš mazel,“ rozplývá se během pauzy při kruhovém tréninku dvaatřicetiletá hvězda armádního klubu Dukla.

Otázka její možné účasti na zimních olympijských hrách v roce 2026 zatím zůstává otevřená. Jisté ale je, že Evka, jak ji ve skupině Marka Jelínka s oblibou přezdívají, dělá pro návrat maximum. ,,Teď jsem si udělala osobák v běhu na 60 metrů. Dala jsem to za 8,60. Dobrý, co,“ hlásí s nadšením směrem ke svému fitness kouči.

Její comeback nezávisí pouze na ní samotné. Rodina je jasně na prvním místě. ,,Uvidíme, jak to po téhle stránce s malým zvládneme. Až podzim ukáže, jestli to půjde. Trénink každopádně musí jet naplno. Nemohu něco zkoušet a být fyzicky nepřipravená,“ říká s nadhledem. Pečlivě si hlídá i váhu. „Na olympiádě v Soči jsem měla 68 kilo, teď mám trošku víc, takový dobrý střed,“ říká. Sama ví, že je to ku prospěchu. Při návratu po StarDance byla až příliš lehká, což se projevilo na některých tratích, kde díky nízké váze na soupeřky ztrácela.

Po nedávném soustředění v kryté hale v nizozemském Landgraafu se znovu dostává do formy i na snowboardu. „Zpočátku mi scházela jistota v zatáčkách a na hranách, ale každou jízdou se cit pro snowboard zlepšoval. Oblouky jsem si dovolila řezat víc a víc. Sníh tam je samozřejmě jiný než na ledovci, ale získat pocit, když na tom jedete, je moc fajn,“ popisuje své dojmy dvojnásobná mistryně světa.

O poznání moudřejší může být po desetidenním kempu ve švýcarském Saas Fee. „Pojede se mnou i ségra kvůli hlídání. Je to krásné městečko bez aut, jezdí tam jen elektromobily. Těším se tam. A hlavně si vyzkouším těžší trať,“ upozorňuje.

A jak zvládá cestování s malým Kryštofem? „Je zlatej. Musíme ho zabavit, ale dává to skvěle. Do Švýcarska poletíme, nepojedeme dvanáct hodin autem.“

Systematická příprava

Její příprava v domácích podmínkách je systematická – třikrát týdně posilovna, dvakrát atletika, občas vytrvalost. „Je potřeba vydržet v maximální intenzitě minutu a půl, jako při závodech,“ vysvětluje. O víkendech regeneruje, nebo vyráží na aktivní procházky s kočárkem.

Kvalifikace na olympiádu vede přes úvodní podniky Světového poháru v Itálii a Číně. „Samozřejmě nad tím trochu dumám, ale spíš přemýšlím, jak se co nejlépe připravit. Pole TOP holek je mnohem širší, prosadit se je těžší.“

Po vynucené pauze si život profesionálního sportovce velmi užívá. ,,Ale nevracím se, abych si něco dokazovala. Chci to, protože mě to baví a mám z toho radost. Už jen zažívat proces tréninku je super.“

V týmu se potká s mladou parťačkou Karolínou Hrůšovou, která vloni doslova vlétla mezi snowboardcrossovou špičku. „Myslím, že Kája má účast na olympiádě víceméně jistou. Je fajn, že jsme tam už dvě holky. Není to jen o mně. Velmi dobré výsledky umí zajet víc lidí, což je z hlediska týmovosti paráda,“ libuje si Adamczyková před další etapou přípravného období.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Kanoistka Martina Satková se na mistrovství světa raduje ze zlaté medaile v hlídkách!

Kanoistka Martina Satková z ASC Dukla získala na mistrovství světa ve vodním slalomu zlatou medaili v závodě hlídek. V australském Penrithu se o ni zasloužila společně s Adrianou Morenovou a svou sestrou Gabrielou. Češky porazily druhé Německo o více než tři vteřiny. Třetí skončila Velká Británie.

Reprezentační trio navázalo na společný titul z letošního ME ve Francii. ,,Hned jak jsme protnuly cílovou linii, tak jsme byly strašně nadšené. Věděly jsme, že ta jízda byla super. Neudělaly jsme tam skoro žádnou chybu. Doufaly jsme, že to bude zlato, i když za námi ještě jeden tým startoval,“ konstatovala spokojeně Gabriela Satková. Její sestra Martina radostně přitakávala. ,,Celou dobu jsme byly absolutně ve flow. Všechny jsme si to užívaly. Myslím, že zlato tam padlo hodně zaslouženě. Líp to dopadnout nemohlo.“

Muži v sestavě Vojtěch Heger (ASC Dukla), Jiří Prskavec a Adam Král skončili osmí.

V kvalifikaci individuálního závodu si pak Martina Satková i Vojtěch Heger zajistili postup do čtvrtečního semifinále. Satková byla jedenáctá, Heger dvaadvacátý.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Barbora Reichová

Krejčí vybojoval na MS v Sydney bronz v časovce kayakcrossu! Novák byl pátý

Vodní slalomář Jakub Krejčí vybojoval hned na úvod mistrovství světa v australském Sydney medaili! V časovce kayakcrossu získal bronz. Lepší než on byl jen Španěl David Llorente a druhý Joseph Clark z Velké Británie. Velmi pěkné 5. místo obsadil Matyáš Novák.

Na vítězného Llorenteho ztratil třiadvacetiletý Krejčí 1,68 vteřiny, od stříbra jej dělilo 56 setin.

,,Každá individuální medaile se hodně počítá, i když se nejedná o olympijskou disciplínu. Chci tady hlavně zajíždět hezké jízdy, neupínat se na výsledky. Jsem také rád, že si díky tomuto umístění mohu v sobotu vybírat místo na rampě ve vyřazovací části. Bude to tu hrát velkou roli,“ je přesvědčen Jakub Krejčí.

Další člen Dukly Matyáš Rudorfer byl devatenáctý.

Mezi ženami si nejlépe vedla Tereza Kneblová (14.), Olga Samková bohužel zaznamenala chybný průjezd brankou číslo sedm, což ji odsunulo až na 44. pozici.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA a Barbora Reichová

Biker Sáska vyhrál poslední díl Českého poháru a i celkově

Biker ASC Dukla Jan Sáska vyhrál finálový závod Českého poháru v cross country horských kol v Novém Městě na Moravě a stal se i celkovým vítězem celého seriálu. Úřadující mistr republiky při absenci Ondřeje Cinka potvrdil na trati, kde se každoročně jezdí Světový pohár, roli favorita. Cink dal přednost přípravě na Světové poháry v USA, kde se závodí už za týden.

Sáska bojoval o vítězství především s Polákem Lukasikem. „V dlouhých výjezdech byl výrazně silnější, já si ho zase dojížděl ve sjezdech. Ale v nějakém třetím kole udělal chybu. Dokázal jsem ho předjet a udělal jsem si náskok, který jsem udržel,“ řekl v cíli Sáska.

„Vítězství jsem upřímně moc nečekal, protože se mi nepovedlo mistrovství světa ani poslední svěťák a zdravotně jsem na tom teď taky nebyl úplně nejlépe. Celý týden jsem netrénoval, takže jsem na sebe nevyvíjel žádný tlak. Ale v závodě bylo vidět, že jsem dokázal zregenerovat a forma se vrací,“ dodal vítěz závodu i celého seriálu.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Pavel Křikava

Když se legendy spojí ve štafetě… Na trati Běchovice – Praha se tleskalo Špotákové, Šebrlemu či Hejnové

Silniční běh Běchovice – Praha letos opět přivítal nejen jednotlivce, ale i štafety, které dodaly tradičnímu závodu nový rozměr. A jedna z nich byla skutečně výjimečná: na trať se vydali sportovní velikáni Dukly – Barbora Špotáková, Roman Šebrle, Zuzana Hejnová a s nimi Libor Varhaník (předseda ČAS).

V retro dresech inspirovaných historií české atletiky vzdali hold tradici i legendám, jež psaly dějiny tohoto nejstaršího nepřerušeného silničního běhu v Evropě. Na desetikilometrové štaci se představili v imitacích trikotů, který nosil například Antonín Kejha, vítěz Běchovic před i po 1. světové válce.

„Byl to skvělý nápad. Jsem ráda, že jsme se zde sešli v takové sestavě a věřím, že se nám podařilo pro příští roky nalákat co nejvíce štafet,“ poznamenala pro svazový web české atletiky Zuzana Hejnová. „Myslím, že štafeta je super třeba pro ty, kteří se necítí na celou desítku. Moc se mi líbil nápad s retro dresy. Lidé nám ho cestou chválili,“ doplnila Barbora Špotáková. „Pro mě jsou z pozice závodníka Běchovice novinkou a už se těším, až si příští rok zkusím celou trať. Je to fantastický závod s obrovskou tradicí a je skvělé být toho součástí,“ řekl Roman Šebrle.

A jen pro úplnost: letošní 129. ročník vyhrál popáté v řadě Martin Zajíc.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA