Fuksa po maratonu zářil i na vodě. Na SP v Szegedu má zlato z kilometru. Navíc ve světovém rekordu!

Necelý týden po absolvování Pražského maratonu Martin Fuksa předvedl další obdivuhodný výkon. Tentokrát už tradičně na kánoii, když v maďarském Szegedu ovládl úvodní závod Světového poháru. Na kilometrové trati původně porazil o pouhou setinu Rusa Zachara Petrova. Dosažený čas 3:41,46 minuty je navíc novým světovým rekordem!

Dlouho po závodě byl na nejvyšší příčku posunut také Petrov. I tak si Fuksa připsal plný počet bodů do žebříčku, který bude rozhodovat o kvalifikaci pro olympijské hry v Los Angeles 2028.

Finále mělo pořádné grády. Hvězdný kanoista z armádního klubu Dukla startoval v dráze číslo šest mezi svými největšími konkurenty. Maďar Daniel Fejes i Petrov rozjeli kilometr opravdu ďábelsky. Fuksa figuroval na všech mezičasech na třetím místě. V poslední čtvrtině však začal své tempo stupňovat. Zatímco Fejes odpadl, Petrov se držel zuby nehty. O vítězství tak rozhodovalo předkopnutí lodě do cílového prostoru.

„Na maratonce dobrý, ne,“ usmál se v úvodu rozhovoru pro Českou televizi třiatřicetiletý šampion. „Kluci to rozjeli rychle. Nechtěl jsem zbytečně bláznit, držel jsem se za nimi. Finiš se mi povedl. Byl jsem tam o kousíček dřív než kluk z Ruska. Je úplně jedno, jak velký ten rozdíl byl. Zlato je zlato,“ těšilo ho ještě ve chvíli, kdy byl Petrov brán jako druhý v pořadí.

„Pro diváky to muselo být hodně zajímavé. Byl to hezký závod až do konce. A jsem i docela svěží. Jsem rád, že to klaplo. Jedeme dál,“ připomněl, že jeho účinkování v Szegedu bude pokračovat ještě na deblu s bratrem Petrem.

Fuksovi se náramný kousek povedl jen šest dní poté, co zvládl uběhnout maratonskou trať. Navíc ve výborném čase 2:56:20. „Jsem moc rád, že jsem ukázal, že tenhle maraton nebyl před svěťákem na vodě nic špatného. Čekají se ode mě jen ty nejlepší výsledky, je to moc hezký,“ doplnil své hodnocení.

Hrabal na dvoustovce sedmý

Další finálovou účast přidal na sprinterské dvoustovce kanoista Antonín Hrabal. Z devíti soupeřů dokázal předjet dva. „Je to perfektní odrazový můstek. Jsem spokojený, i když bych byl samozřejmě raději, kdybych byl pódiu ještě blíž,“ netajil své ambice šestadvacetiletý závodník Dukly. „Byl jsem s ostatními v kontaktu, což je obrovský motor do další části sezony,“ poznamenal odhodlaně.

TEXT: Pavel Král

FOTO: kanoe.cz/Anna Navrátilová

Střelci jsou mistry Evropy v třípolohové malorážce, v jednotlivcích Nepejchal čtvrtý

Filip Nepejchal, David Hrčkulák (oba ASC Dukla) a Jiří Přívratský (Olymp) ovládli na mistrovství Evropy v Osijeku soutěž družstev v třípolohové malorážce. Dohromady nasbírali 1760 bodů, o dva více než druhé Norsko a třetí Slovensko.

Mezi jednotlivci měl nejblíže k medaili v královské olympijské disciplíně šestadvacetiletý Filip Nepejchal. Po třiceti ranách (vkleče, vleže, vstoje) dokonce vedl. Jenže v následné eliminaci přišel nečekaný kolaps. Střelec plzeňské Dukly zaznamenal tři podprůměrné trefy (8,4; 7,2; 9,0), což jej odsunulo na nepopulární bramborovou pozici.

Za zmínku stojí ještě výkon Petra Nymburského, jenž byl v kvalifikaci druhý. Bohužel startoval mimo oficiální pořadí a nemohl tak zasáhnout do bojů o medaile. Celkově tak skončil na 9. místě.

Družstvo žen ve složení Veronika Blažíčková, Adéla Zrůstová a Barbora Dubská obsadilo ve stejné disciplíně 5. místo, jen dva body za bronzem. Jediný bod pak scházel Blažíčkové k postupu do osmičlenného finále.

Náplastí je alespoň zisk kvalifikační místenky na Evropské hry, stejně jako u Nepejchala.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Martina Satková bude usilovat o nominaci mezi kajakářkami i kanoistkami

O reprezentačních místech pro kayakcross je již jasno, o nominacích ve vodním slalomu však rozhodnou dva nominační víkendy 9.–10. a 16.–17. května v pražské Troji. Čtyři závody, čtyři šance a minimální prostor pro chybu. Na startu se představí kajakáři, kajakářky, kanoisté i kanoistky. O reprezentační dres bude bojovat také Martina Satková z ASC Dukla.

„Na nominace se těším. Letos jsou o něco později, takže je lepší počasí,“ usmívá se sedmadvacetiletá závodnice. Na vodě jí však bude chybět mladší sestra Gabriela, která ukončila závodní kariéru. „Příprava už trvá dlouho a doufám, že to bude dobré,“ říká Satková.

Její příprava ale neprobíhala úplně ideálně. „Na podzim jsem byla na vojenském přijímači, takže jsem trochu vynechala obecnou přípravu a pak se mi úplně nedařilo vrátit zpátky. Teď se hlavně snažím mít z vody radost a věřím, že všechno dělám správně,“ vysvětluje.

Právě lehkost a pohoda by podle ní mohly být klíčem k úspěchu. „Každý trénink je jiný. Doufám, že na nominačních závodech budu v nejlepší formě. Pojedu kajak i singl. Kajak je sice doplňková disciplína, ale baví mě a síly na to určitě mám,“ říká odhodlaně.

Do nové sezony navíc vstoupí s originálně upravenou lodí. „Sponzoruje mě firma, která vyrábí motorky a auta. Vědí, že jsem závodní typ, a tak mi udělali závodní design,“ dodala česká reprezentantka.

TEXT: ASC Dukla / Jaroslav Cícha
FOTO: CPA

 

 

Veslař Podrazil mění disciplínu. Na dvojskifu chce s Nedělou bojovat o áčková finále

Veslař Jakub Podrazil patří už řadu let mezi opory českého reprezentačního týmu. Čtyřiatřicetiletý člen ASC Dukla má za sebou tři olympijské starty, pokaždé navíc v jiné disciplíně. V Londýně 2012 závodil na čtyřce bez kormidelníka, v Riu de Janeiro 2016 vytvořil s Lukášem Helešicem dvojku bez kormidelníka a v Tokiu 2021 usedl s Janem Cincibuchem do dvojskifu.

Právě na dvojskifu bude závodit i letos, tentokrát společně s Daliborem Nedělou. V minulé sezoně spolu nastupovali na dvojce bez kormidelníka, nyní však přichází změna.

„Dvojka bez kormidelníka je hodně technická a specifická disciplína. Silově jsme na tom byli trochu rozdílně a občas jsme se s lodí prali. Sezona nebyla špatná, hlavně mistrovství světa se povedlo, ale dvojskif by pro nás měl být technicky schůdnější,“ vysvětlil Podrazil.

Posádka navíc udělala i další změnu – role veslovoda se nově ujme Neděla. „Doufám, že to byl správný krok. Za necelý měsíc nás čeká první Světový pohár v Seville, který hodně napoví, jak na tom jsme,“ dodal zkušený reprezentant.

Zimní přípravu hodnotí pozitivně. „Myslím, že se povedla. Většinu tréninků jsme absolvovali spolu, ať už na skifu nebo na trenažeru. Byli jsme relativně zdraví, jen Dalibor si na konci roku zlomil ruku, ale vrátil se rychle a v plné síle,“ uvedl.

Vstup do sezony však jednoduchý nebyl. „Kontrolní závody byly náročné a mně se nepovedly úplně podle představ. Dalibor dlouhou trať vyhrál, já skončil druhý. Rozjížďky a semifinále byly dobré, ale finále už tolik ne,“ přiznal.

Hlavními vrcholy sezony budou mistrovství světa, Evropy a závody Světového poháru. Konkrétní ambice si ale dvojice zatím stanovuje opatrně. „Začátek sezony ukáže hodně, protože vznikla řada nových posádek. Rádi bychom bojovali o finále A to je vždy základní meta. Už na soustředění v Itálii dvojskif vypadal dobře, takže věřím, že když neuděláme chyby v přípravě, mohlo by to fungovat,“ řekl Podrazil.

Přestože veslaře zatím netlačí olympijská kvalifikace tak brzy jako některé jiné sporty, cesta to nebude jednoduchá. „Z mistrovství světa rok před olympiádou postupuje jedenáct posádek a další dvě místa se rozdávají v dodatečné kvalifikaci. Je to pořád strašně těžké,“ připomněl.

Tradiční součástí české sezony zůstávají i Pražské primátorky, které mají pro domácí veslaře mimořádnou prestiž. „Na Primátorky se vždycky těšíme. Už jsem je jel mockrát, několikrát jsem tam vyhrál a doufám, že letos přidám další vítězství,“ uzavřel Jakub Podrazil.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

 

Čtvrtá místa minulostí. Vodní slalomář Martin Kratochvíl cílí na seniorskou reprezentaci

Vloni k němu paní Štěstěna příliš přívětivá nebyla. Medaile z mistrovství světa i Evropy v kategorii do 23 let mu doslova protekly mezi prsty. Nadějný vodní slalomář Martin Kratochvíl nyní doufá, že se karta obrátí. Rád by se poprvé v kariéře prosadil do seniorské reprezentace.

„Touha to zvládnout je opravdu velká. Cítím, že formu mám. Už jednou jsem byl velmi blízko, teď přichází další šance,“ říká dvaadvacetiletý kanoista z armádního klubu Dukla před nominačními závody v pražské Troji (9. – 10. a 16. – 17. 5.).

Koho považujete za největší konkurenty?

Vaška Chaloupku, Jířu Prskavce a bráchu Lukáše. Ale jsou tam i další velmi dobří singlíři. Kvůli nedostatku vody se první dva závody přesunuly z Trnávky do Troji. Tam to máme všichni naježděné, očekávám hodně vyrovnané bitvy.

Poslední rok máte možnost ještě startovat na vrcholných akcích i mezi třiadvacítkáři. Pódium je po čtvrtých místech určitě velkým lákadlem…

Chci to samozřejmě prolomit. K tomu ale potřebuji zvládnout právě nominace.

Zmínil jste mladšího bratra Lukáše. On na loňském MS do 23 let ve francouzském Foix získal titul, vy jste byl těsně pod bednou. Co se vám honilo hlavou?

V průběžném pořadí jsem figuroval na třetím místě a nahoře na startu byl už jen brácha. Bylo to těžké. Hodně jsem mu přál a zároveň věděl, že pokud zajede, budu čtvrtý. Bolelo to. Ale vyčítal jsem si hlavně svůj hloupý šťouch. Nebýt toho, byl by brácha první a já druhý, což se v historii vodního slalomu v mužské kategorii ještě asi nestalo. Medaile z této kategorie mi zkrátka schází. Dvakrát jsem byl čtvrtý na ME a jednou na MS. Na světovém šampionátu v Krakově bych to letos rád změnil.

Trénujete v jiných klubech. Sdělujete si poznatky?

Ano, přestože se občas delší dobu nevidíme. Brácha absolvoval přípravu v Austrálii, já ve Spojených arabských emirátech. Pořád si píšeme, řešíme spolu závody. Velmi si přejeme a podporujeme se.

Měříte 190 centimetrů. Byl vodní slalom vždy jasnou volbou?

Úplně na výběr jsem neměl. (směje se) Táta (Jiří Kratochvíl byl nedávno uveden do síně trenérské slávy České trenérské akademie – pozn.) byl dlouho šéftrenér juniorské reprezentace, brával nás s bráchou na soustředění. Slalom měl jasnou prioritu. V Olomouci jsme měli skvělou tréninkovou skupinu. Zmínit mohu Martina Rudorfera, Terku Kneblovou či Matyáše Nováka, kteří jsou nyní také v Dukle. Vodu bychom za nic nevyměnili. Dělat jiný sport mě nikdy moc nelákalo.

Vaším osobním trenérem je Pavel Foukal. Na čem jste v přípravě nejvíce pracovali?

Na dynamice. Jsem rád, že se to projevilo už na dubnovém rankingovém závodu v Markkleebergu, kde jsem v short slalomu skončil druhý. To mi psychicky hodně pomohlo, sebevědomí před nominacemi stouplo.

Promlouvá vám do duše stále i otec?

Teď už tolik ne. Ale tím, že je trenér a rozumí tomu, nějaká rada z jeho strany vždycky přijde.

Často praktikoval v tréninku atypické, netradiční prvky. Třeba i mimo kanál. Jak jste s bratrem vnímali jeho metody?

Byli jsme tak vychovávaní odmala, takže nám to zvláštní moc nepřišlo. Hlavně ale kladl důraz na kvalitní techniku, což je základ úplně všeho.

Vodní slalom je hodně i o hlavě. Je psychika vaši silnou stránkou?

Mám výhodu v tom, že jsem spíš flegmatik. Nervózní nebývám, v trati už nic kolem sebe nevnímám.

Studujete FTVS. Jaký obor?

Trenérství, specializace kanoistika.

Jak vůbec zvládáte kombinaci vysoké školy s vrcholovým sportem?

Ve škole mi vycházejí vstříc, mám individuální plán. Zatím zvládám obojí.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

 

 

Szeged na obzoru, čtyřkajak v očekávání. Jsme zvědaví, co z nás vyleze, říká Šlouf

Nominační závody se jich netýkaly. Čtyřkajak ASC Dukla ve složení Michal Kulich, Daniel Havel, Jakub Špicar a Radek Šlouf má účast na vrcholných akcích díky výsledkům z loňské sezony jistou. Dlouhá příprava je nyní u konce, první porovnání s mezinárodní konkurenci tak přinese blížící se Světový pohár v Szegedu (8. – 10. 5.).

Radek Šlouf, bronzový medailista z olympiády v Tokiu, věří, že posádka bude znovu konkurenceschopná. ,,Jsme plni očekávání. Dlouho jsme žádný závod nejeli, tak jsme zvědaví, co z nás vyleze. Víme, že když předvedeme naše maximum, jsme schopni soupeřit s absolutní špičkou,“ říká jednatřicetiletý kajakář.

O stávající formě hovoří s nadhledem. ,,Více jsme se soustředili na základní vytrvalost. Top výkony mohou přijít o něco později. Trenéři o tom s námi mluvili, výrazný pokles ale neočekávám.“

Nic konkrétního nenaznačují ani tréninkové časy. ,,Často byla zima a vlny. Podmínky v tomto dělají velké rozdíly. Jízdy bereme spíše na pocit,“ upozorňuje.

Chemie v lodi prý funguje. ,,Ne že by byl každý trénink skvělý, ale víme, co od sebe očekávat. Stojíme nohama pevně na zemi. Umíme se vyšponovat v pravý čas, což je strašně důležité. Stejně jako na loňském mistrovství Evropy,“ připomněl stříbrnou radost z Račic.

Dlouhodobým cílem je kvalifikace na olympijské hry v Los Angeles 2028. Do žebříčku se započítává osm z deseti závodů zahrnující světové poháry, mistrovství Evropy a světa. ,,Od té doby, co se jezdí pětistovka, se český čtyřkajak na olympiádu nedostal. Často jsme na světových pohárech dosahovali středu pole, tedy nějaké páté šesté místo. Teď mohou mít některé státy i dvě kvalitní lodě. Konkurence zesílí. Šance je, musíme se o ni prostě poprat.“

Bodově ční nad ostatními závody jen mistrovství světa v Poznani. ,,Chtěli bychom uspět jak na Evropě v Montemoru, tak na absolutním vrcholu v Polsku. To bude až v srpnu. Bude tam větší prostor na vyladění formy,“ má jasno Šlouf.

Stříbro z račického evropského šampionátu bylo pro celou posádku krásným impulsem do tréninkové dřiny. Včetně čtyřiatřicetiletého Daniela Havla, který naznačoval blížící se možnost ukončení kariéry. ,,Teď to myslím nehrozí. Medaile z ME či světových pohárů ho znovu správně nakoply. Jezdí pořád výborně. Pokud bude zdravý, tak do olympiády vydrží. Pro naši loď je extrémně důležitým článkem sestavy,“ pochválil svého staršího parťáka.

Posádku velmi okysličuje mladík Michal Kulich, jenž zastává důležitou pozici háčka. ,,Špičkujeme se občas všichni. Stáří, mládí, je to jedno. Víme ale, kde je mez únosnosti. Hlavně musí panovat dobrá atmosféra,“ doplnil Šlouf.

On sám absolvoval přípravu bez omezení, jak na podzim, tak nyní na jaře. Až na začátku dubna prodělal drobnou virózu. ,,Jsem pořád trošku nachlazený, ale bude to dobré. Na soustředěních jsem měl možnost mít s sebou rodinu, tedy manželku a tříletou dceru. Po náročných čtyřhodinových trénincích je to vždy psychická vzpruha. Jejich přítomnost mě nabíjí. Už si nedovedu představit odjet na dva měsíce pryč bez rodiny, jako to bylo v období, kdy jsme s Pepou Dostálem trénovali na olympiádu v Tokiu,“ zavzpomínal na kemp, po němž získal v kategorii K2 zatím svou nejcennější medaili v kariéře.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

 

Křivda ve sprintu světového poháru těsně druhý. Na vítěze ztratil vteřinu…

Orientační běžci odstartovali mezinárodní sezónu ve švýcarském Locarnu, kde se na ikonickém náměstí Piazza Grande odehrály tři sprintové disciplíny světového poháru – sprint, sprintové štafety a stále populárnější knock‑out sprint. V úzkých uličkách starého města, často se slušným převýšením, se představilo 250 závodníků z 31 zemí. Z Čechů zářili nejvíce Tomáš Křivda a Tereza Rauturier, závodníci podporovaní ASC Dukla.

Hned úvodní sprint přinesl českým barvám radost. Tomáš Křivda navázal na loňské vítězství ze závěru světového poháru a doběhl si pro stříbro, pouhou vteřinu za domácím Tinem Polsinim. „Fyzicky jsem se necítil dobře, v cíli jsem nevěřil, že jdu s Polsinim na vteřiny,“ kroutil hlavou Tomáš.

Výborně běžela i Tereza Rauturier, která brala 4. místo, jen dvě vteřiny od bronzu. „Top šestka mi přišla nereálná, ale věřila jsem, že prodám maximum,“ hodnotila spokojeně.

Nedělní sprintové štafety se běžely v jiném, rychlejším terénu – kombinace sídliště a centra města. I když tratě nevypadaly složitě, chyby se trestaly a rozhodovala hlavně fyzická připravenost.

Zvítězilo Norsko před Švédskem a Švýcarskem. Česká čtveřice Pekařová – Glonek – Křivda – Rauturier doběhla šestá, necelé dvě minuty za vítězi.

Závěrečný knock‑out sprint ovládli Dánka Hedvig Valbjorn Gydesen a Nor Kasper Harlem Fosser. Nejlepší český výsledek vybojovala opět Tereza Rauturier, tentokrát byla desátá. Postup do finále jí unikl jen těsně. „Semifinále bylo rychlé a fyzicky těžké. Nohy mě nepodržely, ale vím proč. Ještě nejsem tak daleko v tréninku. Do dalších KO sprintů to doladím,“ uvedla Tereza, která má z této disciplíny loňský bronz.

Mezi muži byl nejlepším Čechem devatenáctý Tomáš Křivda.

TEXT: ASC Dukla/pk, bur

FOTO: Silvan Schletti

Cyklistka Němcová vybojovala páté místo na závodě Gracia Orlová

Cyklistka Barbora Němcová byla stejně jako v loňském roce nejúspěšnější z českých závodnic v etapovém závodě UCI Gracia Orlová (kategorie 2.2). Členka ASC Dukla Praha obsadila celkové páté místo a oproti roku 2025 si polepšila o deset příček.

V jednotlivých etapách si vedla vyrovnaně – v úvodní dojela sedmá, ve druhé šestá a v časovce skončila šestnáctá. V závěrečných dvou etapách dorazila do cíle vždy v hlavním poli se shodným časem jako vítězky.

„Byl to můj čtvrtý start na tomto závodě a musím říct, že letošní ročník byl opravdu náročný. Startovalo hodně týmů, řada z nich ještě nebyla rozjetá, což vedlo k častým pádům. Občas to spíš vypadalo, že kdo přežil, ten vyhrál,“ zhodnotila Němcová.

Se svým výkonem byla spokojená. „Hodnotím to pozitivně, oproti loňsku jsem si polepšila o deset míst,“ dodala. Klíčové podle ní bylo, že neztratila výrazně v časovce. „V sezoně jsem ji ještě nejela a ani jsem neměla možnost trénovat na časovkářském speciálu. Je tam ještě hodně prostoru ke zlepšení,“ uvedla.

Němcovou nyní čekají další starty ve Francii, kde se představí na dvou jednorázových závodech první kategorie.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: Josef Vaishar

Kanoista Fuksa zaběhl Pražský maraton pod tři hodiny! „Jsem rád, že jsem do toho šel,“ řekl

Co si předsevzal, to splnil. Ostatně, jak je jeho zvykem. Olympijský šampion v rychlostní kanoistice Martin Fuksa zaběhl Pražský maraton pod tři hodiny! Čas v cíli? 2:56:20! Úžasný výkon.

Fuksa svou touhu oznámil minulý měsíc na tiskové konferenci. Před startem sezony na vodě si tak nadělil krásný dárek k 33. narozeninám, které oslavil 30. dubna. „Pár kilometrů před cílem jsem už věřil, že to klapne. Běželo se mi fakt hezky. Diváci po celé trase byli skvělí. Finiš v Pařížské ulici byl pak za odměnu. Jsem moc rád, že jsem do toho šel,“ popsal své pocity šampion z armádního klubu Dukla.

Na trati žádnou velkou krizi neprožil. Pomohlo tomu prý i rozhodnutí organizátorů posunout start na osmou hodinu ranní. „Nebylo ještě takové teplo. Od deseti do jedenácti už sluníčko hodně svítilo, ale byl jsem i tak v pohodě. Pořád jsem občerstvoval, políval se vodou,“ vrátil se k důležitým okolnostem závodu. „Samozřejmě jsem čekal, co se stane po třiceti kilometrech, kdy to bývá hodně náročné. Až po pětatřicátém jsem si v duchu říkal, že bych byl rád už v cíli. Na druhou stranu se dařilo tempo ještě lehce stupňovat. Nic jsem nepodcenil. Bolí mě nohy, to je jasné. Ale doufám, že co nejrychleji zregeneruju,“ přál si po doběhu.

V první půlce maratonu mu pomohla ještě jedna skutečnost. Potkal se totiž s Davidem Luu (úspěšný fitness influencer – pozn.), jenž měl podobný cíl jako on. „Rozbíhala mu to profesionální atletka Kája Sasynová. Do dvacátého kilometru jsme běželi s ní, krásně nám to sedělo,“ popsal společný začátek. Pak už museli pokračovat sami. „O tempu jsem měl přehled, furt jsem si hlídal, abych byl pod časem 4:15 na kilometr, a měl nějakou rezervu. Káje ale patří velký dík,“ dodal.

Po závodě si volal se svým tátou i dědou, kteří vedou jeho kanoistickou přípravu a maraton mu rozmlouvali. ,,Vědí, že sport mám rád. A když si něco umanu, že si za tím jdu. Gratulovali mi. Byli rádi, že jsem si tenhle plán splnil. Jen se ptali, jak mi je. Ať si dám hlavně nohy co nejdříve do studené vody, abych byl co nejrychleji fit. Já si z nich ještě dělal srandu, jestli nestihneme odpolední trénink v Nymburce,“ přidal veselé popíchnutí.

Za pět dní čeká Fuksu první závod Světového poháru v maďarském Szegedu, kde si střihne kilometr na singlu a pětistovku na deblu s bratrem Petrem. ,,Snad to tělo zvládne. To ale budu vědět až v týdnu. Věřím, že v pátek budu ready,“ poznamenal s úsměvem.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Skokanka Jenčová ukončila ve 22 letech kariéru. Kvůli bolestem i strachu

Skokanka na lyžích Veronika Jenčová ukončila závodní kariéru kvůli přetrvávajícím problémům s kolenem. Dvaadvacetiletá členka Dukly Liberec se po vážném zranění dokázala vrátit, aby si splnila sen o startu na olympijských hrách. V italském Predazzu absolvovala své poslední vystoupení, když na středním můstku obsadila 47. místo.

Kvůli trablům s kolenem musela i na operaci. Přesto v minulé sezoně dvakrát bodovala v Interkontinentálním poháru. Bodovala také jednou ve Světovém poháru.

„Po sezoně jsem si uvědomila, že už mi to za tu dřinu nestojí. Po druhém zranění se vrátil strach i bolest a radost jsem začala nacházet jinde, takže už tomu nechci obětovat všechno jako dřív,“ uvedla na svém Instagramu.

Na juniorském MS startovala Jenčová třikrát, v roce 2024 v Planici skončila pátá. Na seniorském mistrovství světa se v roce 2025 probojovala v obou závodech do druhého kola.

V nové životní etapě přejeme Veronice hodně štěstí!

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO:  CPA a olympijskytym.cz