Vloni k němu paní Štěstěna příliš přívětivá nebyla. Medaile z mistrovství světa i Evropy v kategorii do 23 let mu doslova protekly mezi prsty. Nadějný vodní slalomář Martin Kratochvíl nyní doufá, že se karta obrátí. Rád by se poprvé v kariéře prosadil do seniorské reprezentace.
„Touha to zvládnout je opravdu velká. Cítím, že formu mám. Už jednou jsem byl velmi blízko, teď přichází další šance,“ říká dvaadvacetiletý kanoista z armádního klubu Dukla před nominačními závody v pražské Troji (9. – 10. a 16. – 17. 5.).
Koho považujete za největší konkurenty?
Vaška Chaloupku, Jířu Prskavce a bráchu Lukáše. Ale jsou tam i další velmi dobří singlíři. Kvůli nedostatku vody se první dva závody přesunuly z Trnávky do Troji. Tam to máme všichni naježděné, očekávám hodně vyrovnané bitvy.
Poslední rok máte možnost ještě startovat na vrcholných akcích i mezi třiadvacítkáři. Pódium je po čtvrtých místech určitě velkým lákadlem…
Chci to samozřejmě prolomit. K tomu ale potřebuji zvládnout právě nominace.
Zmínil jste mladšího bratra Lukáše. On na loňském MS do 23 let ve francouzském Foix získal titul, vy jste byl těsně pod bednou. Co se vám honilo hlavou?
V průběžném pořadí jsem figuroval na třetím místě a nahoře na startu byl už jen brácha. Bylo to těžké. Hodně jsem mu přál a zároveň věděl, že pokud zajede, budu čtvrtý. Bolelo to. Ale vyčítal jsem si hlavně svůj hloupý šťouch. Nebýt toho, byl by brácha první a já druhý, což se v historii vodního slalomu v mužské kategorii ještě asi nestalo. Medaile z této kategorie mi zkrátka schází. Dvakrát jsem byl čtvrtý na ME a jednou na MS. Na světovém šampionátu v Krakově bych to letos rád změnil.
Trénujete v jiných klubech. Sdělujete si poznatky?
Ano, přestože se občas delší dobu nevidíme. Brácha absolvoval přípravu v Austrálii, já ve Spojených arabských emirátech. Pořád si píšeme, řešíme spolu závody. Velmi si přejeme a podporujeme se.
Měříte 190 centimetrů. Byl vodní slalom vždy jasnou volbou?
Úplně na výběr jsem neměl. (směje se) Táta (Jiří Kratochvíl byl nedávno uveden do síně trenérské slávy České trenérské akademie – pozn.) byl dlouho šéftrenér juniorské reprezentace, brával nás s bráchou na soustředění. Slalom měl jasnou prioritu. V Olomouci jsme měli skvělou tréninkovou skupinu. Zmínit mohu Martina Rudorfera, Terku Kneblovou či Matyáše Nováka, kteří jsou nyní také v Dukle. Vodu bychom za nic nevyměnili. Dělat jiný sport mě nikdy moc nelákalo.
Vaším osobním trenérem je Pavel Foukal. Na čem jste v přípravě nejvíce pracovali?
Na dynamice. Jsem rád, že se to projevilo už na dubnovém rankingovém závodu v Markkleebergu, kde jsem v short slalomu skončil druhý. To mi psychicky hodně pomohlo, sebevědomí před nominacemi stouplo.
Promlouvá vám do duše stále i otec?
Teď už tolik ne. Ale tím, že je trenér a rozumí tomu, nějaká rada z jeho strany vždycky přijde.
Často praktikoval v tréninku atypické, netradiční prvky. Třeba i mimo kanál. Jak jste s bratrem vnímali jeho metody?
Byli jsme tak vychovávaní odmala, takže nám to zvláštní moc nepřišlo. Hlavně ale kladl důraz na kvalitní techniku, což je základ úplně všeho.
Vodní slalom je hodně i o hlavě. Je psychika vaši silnou stránkou?
Mám výhodu v tom, že jsem spíš flegmatik. Nervózní nebývám, v trati už nic kolem sebe nevnímám.
Studujete FTVS. Jaký obor?
Trenérství, specializace kanoistika.
Jak vůbec zvládáte kombinaci vysoké školy s vrcholovým sportem?
Ve škole mi vycházejí vstříc, mám individuální plán. Zatím zvládám obojí.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
