Aktualita Archivy - Strana 3 z 267

Kateřina Beková je v reprezentaci v kayakcrossu i na kajaku

Velice spokojená se všemi kvalifikacemi byla čtyřiadvacetiletá vodní slalomářka Kateřina Beková z ASC Dukla. Již dříve si vyjela místo pro disciplínu kayakcross a před týdnem si zajistila místo i mezi trojicí českých reprezentantek na kajaku. Může tak myslet na další úspěchy na mezinárodní scéně, kde v minulém roce v Augsburgu skončila druhá v kayakcrossu v posledním závodu seriálu Světového poháru a poprvé v kariéře se dostala na stupně vítězů.

Spokojená?

„Rozhodně nemohu říci ne. Naopak. Mohla jsem si to zjednodušit, ale rozhodně jsem ráda, že v reprezentaci jsem.“

Kdy to bylo nejnáročnější?

„V poslední závodní den na startu, kdy jsem slyšela, že Tonička (Galušková) zajela nejlepší čas dne. Tak jsem si jen řekla: Hele Kačko, máš na to. Vůbec se nesoustřeď na ně, ale jen na sebe. To byl pro mě ten nejtěžší moment. Jízda rozhodně nebyla bez chyb, naopak myslím, že jsem ke konci hodně chybovala a bála jsem se, že mě to bude mrzet. Ale naštěstí ta jízda nebyla asi tak špatná. Myslím si, že všude byly nějaké chyby. Snažila jsem se to tlačit silově a v cíli jsem hodně cítila, že už nemohu. A to mě zřejmě zachránilo.“

Jak hodnotíte celou kvalifikaci?

„Bylo tam hodně chyb ve finálových jízdách a to mě vlastně stálo ty nervy. Kvalifikační jízdu jsem vždycky zajela s přehledem a čistou hlavou. A pak ve finále jsem se snažila ještě zrychlit a to mě pokaždé stálo nějaké ťuky nebo podjetí. Mrzí mě, že jsem chybovala v těch průjezdech.“

Co vás čeká nyní?

„Hrozně hezký je Světový pohár tady doma v Troji. Takže moje velké přání je jet tady finále. Samozřejmě bych chtěla zajet na všech závodech krásné výsledky, se kterými bych byla spokojená.“

Mistrovstvím světa začíná kvalifikace na olympijské hry v Los Angeles…

„Zatím jsem na to nemyslela. Řekla jsem si, že prvotní je vyjet si reprezentaci pro letošní rok a pak můžu myslet dál. Nyní mě ještě čekají přijímačky na magisterské studium a to je pro mě také stresová situace.“

Pojedete všechny závody Světového poháru?

„Zatím jsme se s trenérem o tom nebavili, ale myslím si, že není žádný důvod nějaké vynechat.“

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Kajak neklapl, na kánoi se Michalová vrací do reprezentace

Prakticky rok byla mimo závodní provoz. Z Terezy Fišerové se stala Tereza Michalová a osmadvacetiletá vodní slalomářka z ASC Dukla nyní navíc musí skloubit sport s mateřskými povinnostmi. Na kanálu v pražské Troji bojovala během dvou nominačních víkendů bývalá vicemistryně světa o návrat do reprezentace. Na kajaku jí k tomu chyběl jediný bod, ale na kánoi si místo v týmu pro Světové poháry i mistrovství světa vyjela.

„Do nominace jsem šla s tím, že bych byla moc ráda, kdyby to vyšlo hlavně na kajaku. Jet singl jsem se rozhodla až před měsícem. Kajak mě trochu mrzí, ale ukázala jsem, že dokážu bojovat s nejlepšími, a myslím, že třináct měsíců po porodu je to slušný výkon,“ říkala Tereza Michalová.

Přípravu absolvovala především na kajaku, nakonec se ale rozhodla i pro druhou kategorii – kánoi. „Po návratu jsem na ni absolvovala asi šest tréninků, což je docela směšné. Rozhodla jsem se pro ni až po nominaci v kayakcrossu, kdy jsem viděla, že síly mám a mohla bych to zvládnout. I trenér si to přál. Věřili jsme, že na singlu jezdit umím. Možná mi to vzalo nějaké síly pro kajak, ale asi to tak mělo být,“ pokračovala Michalová.

Na břehu ji povzbuzoval manžel, který se staral o syna. Právě mateřské povinnosti podle ní mění priority. „Čekala jsem, že nervy budou menší, ale upřímně byly ještě větší. Nevím, jestli za to můžou hormony, ale hodně jsem vnímala, jak tělo reaguje. Nakonec jsem se s tím ale dokázala vyrovnat,“ přiznala a naznačila, že syn ji nyní bude doprovázet i na zahraničních závodech.

„Určitě. Je mu třináct měsíců, ani nejde, aby byl doma beze mě, a já bych zase nechtěla být bez něj. Neodjedu celou sezonu, počítám se Světovým pohárem v Praze a všechno ostatní je zatím velký otazník. Máme několik variant, nad kterými si ještě musíme sednout a rozhodnout, co bude priorita. Jen já s Martinou Satkovou a Klárou Vojtíkovou jsme objely obě kategorie a je to fyzicky hodně náročné,“ přiznala.

Na světový šampionát v americké Oklahomě by ale chtěla vyrazit. „Určitě však v nějaké zkrácené podobě, protože jsou to tři týdny a organizačně to bude hodně náročné. Musíme to probrat s manželem, který pracuje pod mým taťkou, takže to budeme řešit i s ním. Na šampionát bych chtěla, aby jel se mnou, protože tam jsou mnohem větší nervy a netroufnu si být celý den bez někoho, komu můžu syna svěřit. Jsem v první řadě máma. Tohle mě baví, asi mi to i jde a chci podávat nejlepší výkony na světě, ale ne na úkor dítěte,“ zdůraznila.

Změny doznal i její trénink, na vodě tráví méně času než před porodem. „Je ho méně a neměnila bych. Myslím, že je to dostačující. Když holky zajedou, jsou o tři sekundy přede mnou, ale s tím jsem trochu počítala a musím spoléhat i na chyby ostatních. Na síle jsem začala pracovat s kondičním trenérem a bývalým bobistou Romanem Gomolou. Dal mi v posilovně opravdu hodně. Až jsem na sebe naštvaná, že jsem k němu nezačala chodit dřív. Změnila jsem i trenéra a je to super. Neutrhne vám hlavu, když přijdete o pět minut později, protože s dítětem, i když jsem vždy chodila všude včas, je časově náročné všechno stíhat,“ dodala po roce opět česká reprezentantka.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Bikerka Bukovská skončila třetí ve short tracku V Novém Městě na Moravě

Skvěle si vedla juniorka Barbora Bukovská, jezdící s podporou rezortního centra Dukla Praha, první den závodů Světové série horských kol v Novém Městě na Moravě. V short tracku, který letos juniorská kategorie jela v Novém Městě vůbec poprvé, vybojovala třetí místo. Jen těsně za ní skončila členka ASC Dukla Lucie Grohová.

Bukovská bude o víkendu navíc obhajovat loňského vítězství v klasickém cross country. Dnes nestačila pouze na Švýcarku Anju Grossmannovou za níž zaostala o pět vteřin, druhá dojela Sophia Wellmeierová z USA.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Viktor Zapletal

Dálkař Meindlschmid se těší na start sezony, Odložilův memoriál a cílí na ME

Zlatý medailista z juniorského mistrovství Evropy z finského Tampere 2025, dálkař ASC Dukla Petr Meindlschmid, už netrpělivě vyhlíží svůj první letošní závod. Tím bude 33. ročník Memoriálu Josefa Odložila na stadionu Juliska. Hlavním cílem sezony je pro něj mistrovství Evropy v anglickém Birminghamu.

„Příprava byla po dlouhé době konečně bez problémů. Podařilo se mi absolvovat celou přípravu i soustředění bez komplikací a už se nemohu dočkat prvních závodů. Halovou sezonu bohužel zkomplikovalo natržení hamstringu, takže jsem nemohl pořádně závodit. O to víc se nyní těším. Prvním závodem pro mě bude Memoriál Josefa Odložila,“ řekl dvacetiletý Petr Meindlschmid.

Jeho velkým konkurentem, ale i vzorem, je týmový kolega a český rekordman Radek Juška, v jehož stínu je zatím trochu schovaný. „Že bych měl přímo za cíl překonat Ráďu, to se asi říci nedá. Myslím, že pokud se to má stát, tak se to časem stane. Spíše se soustředím sám na sebe a na to, abych se každým rokem posouval. A když v tom vydržím, tak se to jednou možná přehoupne a začnu ho porážet. Uvidíme, kdy to bude,“ hledí do nové sezony.

A jaké má cíle pro rok 2026? „Určitě bych se chtěl zase posunout k osmi metrům, protože minulou sezonu se mi tuto hranici překonat nepodařilo. Chtěl bych si vylepšit osobní rekord a pohybovat se někde okolo 810 až 820 centimetrů. Samozřejmě hlavním cílem je mistrovství Evropy v Birminghamu,“ pokračoval.

Na posledním evropském šampionátu skončil sedmý. „Tuto příčku bych chtěl minimálně zopakovat, ideálně ještě vylepšit. Evropská konkurence je ale momentálně obrovská. Přesto si myslím, že je to reálné, jen to bude chtít hodně práce. Evropská dálka jde strašně rychle dopředu. Objevují se nová jména, mladí dálkaři mého věku začínají vyhrávat. Je to náročné, ale nezbývá nám nic jiného než to přijmout a bojovat s tím. A věřit si, že se mezi nejlepší evropské dálkaře dostanu také,“ čiší z něj odhodlání.

A jak se těší na závodění na Julisce? „Zatím jsem toho tady moc nenatrénoval. Spíše jsem skákal v halách a na soustředění. Teď už je ale lepší počasí, takže budeme více trénovat přímo na stadionu. Ten sektor se stane mým domovským a podle mě patří k nejlepším v republice. Na Memoriálu Josefa Odložila jsem závodil už třikrát a blízkost tribun i podpora diváků jsou skvělé,“ dodal Petr Meindlschmid.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Odložilův memoriál bude mít opět výbornou konkurenci

Již 33. ročník atletického Memoriálu Josefa Odložila je na programu 1. června. Už nyní ale mají pořadatelé jasno – opět půjde o kvalitní atletickou podívanou. I když bude chybět například oštěpař Jakub Vadlejch, který bude startovat na mítinku Diamantové ligy v Rabatu, na Julisce se představí další zvučná česká i zahraniční jména. Jen namátkou v dálkařském sektoru dvojice z ASC Dukla Radek Juška a Petr Meindlschmid, v koulařském kruhu Tomáš Staněk, po mateřské přestávce Nikola Ogrodníková nebo talentovaný čtvrtkař Tomáš Horák.

Bronzový mítink Kontinentální tour ozdobí také kvalitní zahraniční konkurence. Zajímavý bude zcela jistě souboj sprinterů. Na 200 metrů se očekává útok na rekord memoriálu, který má dosud hodnotu 20,36 sekundy. Francouzský sprinter Ryan Zeze už ale zaběhl čas 19,90. Stejně kvalitní podívanou lze očekávat i v běhu na 400 metrů, kde budou startovat Jamajčan Javon Francis (45,51), Rumun Mihai Dringo (44,74) i již zmíněný Tomáš Horák (45,64).

Manažer mítinku a člen organizačního výboru a bývalý elitní běžec Jakub Holuša se těší i na další disciplíny. „Mrzí mě však taková průměrná účast v hlavním závodě na 1500 metrů, v němž Josef Odložil získal v roce 1964 stříbrnou olympijskou medaili v Tokiu. Za mě bylo jasné, že na toto klání přijede kompletní domácí špička, ale závodníci vše podřizují rankingu. Proto bude chybět třeba Vít Müller, který bude startovat na závodu vyšší kategorie v Turku,“ řekl bývalý halový mistr Evropy.

Start na Julisce si ale nenechá ujít český rekordman ve skoku dalekém Radek Juška, pro kterého to bude první start v sezoně. „Člověk by chtěl hned skočit osm metrů, ale forma se pozná až po prvních závodech. Stále myslím na zlepšení českého rekordu (831 cm) a forma by měla gradovat na evropském šampionátu v Birminghamu. Na závody se ale moc těším, je zde jedno z nejlepších doskočišť v České republice,“ poznamenal Juška.

Program Memoriálu Josefa Odložila – pondělí 1. června (stadion Juliska):

12:00 – žákovské závody „O pohár pražského primátora“ a Cena Emila a Dany Zátopkových

14:00 – Dukla mítink

17:00 – start hlavního programu

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Juniorští brokaři z Dukly vezou z ME pět medailí! V trapu vytvořili i rekord

Ohromný potenciál ukázali brokaři Dukly Hradec Králové na mistrovství Evropy juniorů v Chorvatsku. Z Osijeku si přivezli pět medailí (!), z toho tři individuální. V trapu se o ně postarali Kamil Bednář s Jakubem Chmelíkem, na skeetu František Boštík.

Bednář s Chmelíkem navíc v klasické soutěži družstev vytvořili společně s Tomášem Vojkůvkou (Olymp) evropský rekord v kategorii do 18 let. V jednotlivcích bral Bednář stříbro, Chmelík bronz. Oba ještě přispěli k vítězství v disciplíně TRIO. „Kluci v tréninku pracují výborně a tohle je odměna. Jen jsem byl v očekávání, jak se poperou s takhle velkým závodem. Zvládli to, což je velký příslib do budoucna. V Dukle jsou prvním rokem, přišli k nám z Regionálního centra mládeže v Hradci Králové, kde je měl na starosti bývalý reprezentant Robin Daněk,“ prozradil šéftrenér trapu Kamil Ploc.

Daněk je rovněž dlouholetým úspěšným střelcem Dukly. Šampionát v Chorvatsku sledoval z pozice asistenta státního trenéra. „Kamil Bednář odmalička jezdil na střelnici se svou starší sestrou Aničkou, bývalou duklačkou. Kuba Chmelík má tatínka myslivce. Ve třinácti to k nám přišel zkusit a okamžitě ho to chytlo. Oba jsou psychicky velmi odolní, což je pro naši disciplínu klíčové. Největší radost měli z týmových úspěchů, hlavně z vítězství nad domácími Chorvaty, kterým oplatili loňskou porážku,“ poznamenal s hrdostí Daněk.

František Boštík, jenž se v Dukle připravuje pod vedením bývalého olympionika Jana Sychry, opanoval na ME atraktivní disciplínu SOLO. Ta se střílí vyřazovacím způsobem z dvaatřicetičlenného pavouka. „Franta tenhle závod zvládl ve světové formě. V ten den by trefil snad všechno. Na tréninky dojíždí k Honzovi z Litomyšle dvakrát až třikrát týdně. Je do toho úplně ponořený. Zdobí ho ohromná touha něco dokázat a talent má taky velký,“ doplnil Daněk.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Po stříbrném úspěchu Lukeš odpočívá u babičky. „Nechávám se krmit,“ směje se

Po stříbrném úspěchu na Světovém poháru v bulharském Pazardžiku si moderní pětibojař Matěj Lukeš dopřává krátký, ale naprosto zasloužený odpočinek. A také babiččinu kuchyni. „Vždycky se nechám překvapit, co bude na talíři,“ směje se aktuálně druhý muž světového žebříčku.

Domů se vracel až v pondělí. Po jedenáctihodinové cestě se ještě příliš fit necítil. „Mám menší pauzu, jsem u babičky na vesnici a nechávám se krmit,“ prozradil čtyřiadvacetiletý mladík z ASC Dukla. „Vím, že dobré to bude vždycky. Tento týden mám detox od suplementů. Mohu si dát prakticky všechno,“ pronese lišácky.

Rodina prožívá jeho závody možná intenzivněji než on sám. „Bývají nervóznější. Hlavně když si to ale užijí. Z toho mám největší radost,“ říká. ,,Babička si ze záznamu pustila i semifinále, finále už sledovala živě spolu s další částí rodiny. Nejdřív jsem jim přivodil celkem šok, pak překvapení,“ připomněl nevšední průběh, po němž zaznamenal další krásný zápis v kariéře.

Do závěrečného laser runu vybíhal s téměř padesátivteřinovou ztrátou na čelo, přesto se dokázal prokousat na dohled zlata. „Minulý rok mě na mistrovství světa štafet předběhl Francouz, ale takhle těsné to nebylo. Tady jsem dotahoval, takže pocit z toho byl mnohem lepší.“ V cíli mu na vítězného Korejce scházela pouhá půlvteřina!

Lukeš výsledek označil za topový, na medaili totiž zpočátku nepomýšlel. „Startoval jsem z desátého místa. Proto jsem si říkal, že když skončím do šestky, budu spokojený. Navíc po obrovské chybě v obstaclu. Můžu být jen maximálně spokojený.“

Nakonec nestačil jen na So Čang-wana. „Je velmi zkušený. Na olympiádě byl sedmý, úspěchy sbíral i ve světovém poháru. Teď ukázal, že se skvěle adaptoval i na novou disciplínu.“

Za zmínku stojí i světový rekord Egypťana Mohameda El Ashqara právě v OCR (18,33 vteřiny). „Klidně ještě může zrychlit. Je dlouhý a výbušný. Nemá v této disciplíně slabinu,“ tvrdí Lukeš.

On sám se ve finále nevyhnul pádu, který ho časově velmi zbrzdil. „Už jsem to viděl na videu. Na překážku jsem skočil s moc velkou silou, přeskočil jsem úchop, tyč jsem měl v dlani, tím pádem jsem vyletěl do výšky a ne do dáli. Bouchl jsem se přitom do hlavy a padl na zadek, ale i tak jsem to s opravou dokončil. Ztráta narostla, jinak by to byl úplně jiný závod.“

Nejtěžší částí pro něj nebylo finále, ale kvalifikace. „Je tam i jiný systém šermu a hlavně nejvíce lidí. Snad poprvé byly čtyři kvalifikační skupiny (tentokrát 115 pětibojařů – pozn.). Nebyl tedy moc prostor na chybu. Bohužel jsem ji udělal v šermu a pak musel hodně makat, abych to dotáhl k postupu. Paradoxně mě právě podržela překážková dráha. V semifinále jsem na jedné střelecké položce strávil strašně moc času a z pohody si udělal celkem drama. Ale taky to vyšlo.“

Lukeš se dlouhodobě drží na špici světového žebříčku, aktuálně na druhém místě. Před ním jsou nyní dva podniky Světového poháru v Budapešti, z nichž první vynechá. „Pojedu až na finále svěťáku, které je štědře dotované. Bodů mám dost, mohu si to dovolit. Plánuji malé soustředění v Barceloně, kde jsou ideální podmínky. A mám tam přítelkyni,“ dodává s úsměvem.

Vrcholy přijdou v srpnu. „Vloni jsem byl na mistrovství světa bronzový, rád bych něco podobného zopakoval. Letos se koná v Číně, Evropa je pár dní před tím v Turecku. V tomhle je trochu komplikace. Uvidíme, jak s tím naložíme. Prioritní je svět. Potřebuji být dobře nastavený. Jedině pak přicházejí úspěchy,“ má jasno zářící kometa z Dukly.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Filip Komorous

Gesto fair play a ocenění od univerzity. Pětibojařky Novotná a Hlaváčková jsou vidět i mimo sportovní scénu

České moderní pětibojařky z ASC Dukla jsou vidět i mimo sportovní scénu. Veronika Novotná dnes obdržela cenu od Českého klubu fair play za pomoc soupeřce a Lucie Hlaváčková se před čtrnácti dny stala laureátkou Mimořádné ceny rektora Univerzity Karlovy za vynikající sportovní výsledky. Jejich příběhy ukazují na mnohovrstevnatost sportovního života.

Mimořádné gesto

Bylo to opravdu mimořádné gesto. Veronika Novotná si při přípravě na závěrečnou disciplínu složenou z běhu a střelby všimla, že se soupeřce rozbila baterie u laserové pistole, a pohotově ji půjčila svoji rezervní baterii. Nešlo přitom o obyčejný závod, stalo se to v semifinále finálového podniku loňské sezony Světového poháru v egyptské Alexandrii. Pětadvacetiletá reprezentantka za tohle výjimečné gesto 19. května dostala cenu od Českého klubu fair play.

„Moc za to děkuji, ceny si vážím. Ovšem v pětiboji se tyhle věci dějí běžně, pomáháme si. Nechci to zlehčovat, ceny jsou příjemné, ale zároveň to pro mě byla maličkost,“ skromně říká Veronika Novotná.

Před rokem se v Alexandrii rozhodla intuitivně, sportovci jsou v pětiboji pod časovým tlakem. „Musíme spěchat, po změnách formátu náš sport připomíná triatlon. V té rychlosti člověk kolikrát zmatkuje, sotva máme čas zavázat si tkaničky u bot,“ podotýká Novotná. „Před závěrečným laser runem přiběhneme z bazénu a máme třeba tři minuty na nástřel.“

V tu chvíli si Novotná všimla, že vedle stojící Bulharka Antonija Načeva má problémy s baterií. „Poznáte to hned, na pistoli začne blikat jedno světýlko,“ popisuje Novotná. „Máme kolem sebe spoustu lidí a většinou někdo z týmu zareaguje.“

Tentokrát ovšem zareagovala ona coby soupeřka a Bulharce pomohla. „Je to prostě kolegiální. Navíc s sebou mívám náhradní pistoli, takže bych v případě svých problémů v závodě vyměnila kus za kus,“ nastiňuje Novotná.

Semifinále v Alexandrii pro ni mělo hořký konec, natrhla si lýtkový sval a do finále nepostoupila. „Bulharka taky ne, tenkrát patřila k nováčkům v seniorské kategorii a sbírala zkušenosti,“ vykládá Novotná a při vzpomínce na chvíle před startem laser runu dodává: „Je dobré chovat se fér.“

Její čin ocenila Mezinárodní unie moderního pětiboje (UIPM) a teď došlo i na cenu od Českého klubu fair play, kterou Novotné na holešovickém Výstavišti předal herec Jan Čenský.

K ocenění gratuloval i trenér ženské pětibojařské reprezentace David Svoboda, olympijský vítěz z Londýna 2012. „Když Verča dostala cenu od UIPM, druhý den jsem jí blahopřál. Byla na rozpacích a trochu pobaveně říkala: Dostala jsem cenu fair play za normální chování,“ vypráví Svoboda.

„Verča pomohla soupeřce s naprostou samozřejmostí a je milé, že ji za to bulharský trenér nominoval na cenu fair play. Každé dobré gesto, které je vidět, je prostě fajn.“

Teď už dostudovat musí…

Před dvěma lety byla desátá v olympijské Paříži, loni se stala juniorskou vicemistryní světa a v současnosti patří k nejúspěšnějším českým pětibojařkám. I proto Lucie Hlaváčková na začátku května obdržela Mimořádnou cenu rektora Univerzity Karlovy za vynikající sportovní výsledky na národních a mezinárodních soutěžích.

Na svém Facebooku k ocenění od rektora s nadsázkou dodala: „Teď už to dostudovat musím.“

Úspěšně sladit vrcholový sport se studiem na vysoké škole není jednoduché, ovšem 20leté pětibojařce se to daří. „Párkrát do roka se stane, že je trenér naštvaný, že jsem málo na Dukle, a ve škole občas slyším, že moc sportuju,“ usmívá se Hlaváčková. „Ale tahle cena může být důkazem, že na univerzitě vidí, že není snadné skloubit školu a sport. Snažím se oboje dělat naplno a nic nešidit: ani trénink, ani školní praxe v nemocnicích.“

Ocenění od své alma mater bere i jako závazek do budoucna. „Pan proděkan od nás z třetí lékařské fakulty mi k ceně popřál, aby se mi dál vedlo ve škole i ve sportu,“ líčí Hlaváčková, která je v polovině bakalářského studia.

„Sport a škola je kombinace, která někdy vyčerpává, ale je otázkou, jak by v mém životě jedno bez druhého vypadalo,“ uzavírá Hlaváčková. „Takhle je to správně.“

TEXT: Český svaz moderního pětiboje

FOTO: Filip Komorous a ČSMP

Na ostravskou Zlatou tretru přijedou světové hvězdy, startovat budou atleti Dukly a slavit bude Železný

Již 65. ročník tradiční Zlaté tretry v Ostravě se uskuteční 16. června. Představí se na ní atletické hvězdy současnosti, početné zastoupení bude mít ve startovním poli ASC Dukla a chystá se i jedna velká oslava. Ředitel mítinku a česká legenda Jan Železný oslaví šedesáté narozeniny. „Honza na tyhle věci není, ale tentokrát tomu neunikne,“ prozradil s úsměvem manažer mítinku Alfonz Juck.

Organizátoři si posteskli na finanční problémy, přesto do Ostravy dorazí početný zástup zahraničních hvězd. Tou nejzářivější bude Nizozemka Femke Broeders-Bolová, která na Zlaté tretře poběží trať 800 metrů. Šestadvacetiletá Bolová skončila loni v Ostravě na hladké čtvrtce třetí, letos se však olympijská šampionka ze smíšené štafety z Paříže 2024 rozhodla přejít na osmisetmetrovou trať. Poprvé ji běžela v hale v Métách za 1:59,07. „V Ostravě poběží vůbec první osmistovku v životě na otevřené dráze. Uvidíme, jaké zvolí tempo. Každopádně to bude ostře sledovaná událost,“ pokračoval Juck.

Útok na nejlepší čas historie 14,92, který drží Jamajčan Kishane Thompson, očekávají pořadatelé od Američana Noaha Lylese a Australana Gouta Gouta na netradiční trati 150 metrů. Na trati 1000 metrů se pokusí vylepšit světový rekord Hoey a Attaoui.

Početná bude i česká účast a výrazně k tomu přispějí závodníci ASC Dukla. Mezi oštěpaři budou bojovat Jakub Vadlejch či Nikola Ogrodníková, která se vrátila po mateřské přestávce. Tři kilometry poběží Damián Vích, na 400 metrů překážek nastoupí Vít Müller, na hladké čtvrtce Tomáš Horák a startovat budou i další.

V den konání Zlaté tretry oslaví šedesáté narozeniny Jan Železný. Organizátoři chystají pro světového rekordmana speciální oslavu. „Pro nás je Tretra srdeční záležitost, Honza Železný je ředitelem mítinku a známe se milion let. Jsem rád, že ta oslava proběhne právě na Zlaté tretře. Pamatuju roky, kdy byl stadion vyprodaný kvůli tomu, že tam Honza házel,“ řekl předseda atletického svazu Libor Varhaník.

TEXT: ASC Dukla / Jaroslav Cícha
FOTO: CPA

Vítězný comeback po mateřské pauze. Oštěpařka Ogrodníková teď myslí na limit pro mistrovství Evropy

Závodní comeback by tu už byl. Teď ještě hezký hod, který by Nikolu Ogrodníkovou poslal na srpnové mistrovství Evropy do Birminghamu, vrchol letošní atletické sezony.

Rok po porodu syna Jáchyma se bronzová olympijská medailistka z Paříže vrátila do sektoru v rámci úvodního kola extraligy družstev a hned z toho bylo vítězství. V deštivém a chladném počasí zaznamenala na vítkovickém stadionu výkon 53,54 metru. ,,Závod vzhledem k podmínkám nebyl bůh ví jaký. Trápila mě i záda, takže jsem se vůbec rozhodovala, zda nastoupím. Nechala jsem to otevřené. Plánovala jsem jeden, dva pokusy. Nakonec jsem šla ještě třetí. S délkou spokojena nejsem, ale i tak jsem si to po dlouhé době celkem užila,“ konstatovala pětatřicetiletá oštěpařka armádního klubu Dukla.

Byla nervozita?

Právě, že vůbec, což mě překvapilo. Vždycky jsem ji potřebovala, abych se správně nahecovala. Teď mi scházela. Ale byla strašná zima a pršelo, za těchto podmínek je to vždy těžké.

Jak se vlastně povedla celá příprava, v níž jste si plnila i mateřské povinnosti?

Jen po porodu jsem řešila nějaké drobnosti, jinak jsem až dosud byla fit. Malinko mě pobolívá levá kyčel, což ale není nic, co by mě limitovalo. Díky tomu někdy vypnou jiné svaly a tělo nepracuje, jak by mělo. Tuhle záležitost stále konzultuji s paní fyzioterapeutkou. Po příletu z Afriky se mi tedy jen trochu zablovala záda. V tréninku jsem musela povolit. Věřím, že do Odložilova memoriálu (1. června) se z toho dostanu úplně.

V Jihoafrické republice jste tradičně pobývala delší čas. Bylo složité zkombinovat tréninkovou dřinu s hlídáním syna?

Babičky bohužel nemáme. Já ani Petr (přítel Nikoly Ogrodníkové, dnes již bývalý třinecký hokejista). Není tedy nikdo, kdo by nám Jáchymka hlídal. Petrovi navíc v tu dobu ještě běžela sezona. Do Afriky za mnou dorazil jen během olympijské pauzy, kdy měl osmidenní volno. Jinak jsem tam byla sama. Domluvila jsem si tam chůvu – Afričanku. Nevěděla jsem, jak bude fungovat. Trochu jsem se toho obávala, ale zbytečně. Paní byla starší, přesto velmi spolehlivá. Při odletu jsem ji už považovala za součást rodiny, se synem strávila tři měsíce, což je opravdu hodně času.

Zbývala vám po trénincích na synka energie?

Když jsme tam letěli, bylo Jáchymkovi osm měsíců. Jednalo se o náročné období. Začínal se stavět, do toho mu rostly první zoubky. Řešit se musela i strava. Nějaký velký odpočinek nepřicházel v úvahu, ale s tím jsem do toho šla. Snažila jsem si program uzpůsobit dopředu, abychom všechno sladili. Třeba jsem se najedla v době, kdy chodil spát, a tím jsem si na chvíli ulevila i já.

Nikdy jste o návratu k vrcholové atletice nepochybovala?

Ne. Spíš jsem bojovala s obrovskou únavou. Neměli jsme úplně spící dítě, první půlrok byl v tomhle ohledu strašně náročný. Jáchymek skoro nespal, pořád plakal. Pro mě jako prvorodičku to byly hodně stresové chvíle. Říkala jsem si, že jestli to takhle půjde dál, nevím, jestli zvládnu se vrátit. Pak ale naštěstí přišlo zlepšení. Chuť házet jsem měla pořád, jen člověk bojuje s různými okolnostmi a přemýšlí, jak to všechno udělat, aby ho to nesemlelo.

Nyní vás čekají dva domácí mítinky – Memoriál Josef Odložila na Julisce a Zlatá tretra v Ostravě. Hlavní motivací jistě bude splnit limit (60,80) pro ME v Birminghamu, že?

Je to můj letošní cíl. Teď na extralize jsem hodila málo, ale počasí nám opravdu nepřálo. Uvidíme, jak to půjde dál. Na Odložilovi chci rozhodně jiné metry. Pomoci by měl i rychlejší rozběh. Hlavně, aby se už výrazně oteplilo a mohla jsem kvalitně potrénovat.

S kým svou přípravu konzultujete?

V Africe jsem házela ve stejné dny jako Kuba Vadlejch či skupina pana Železného. Jak on, tak pan Guzdek mi občas něco poradili. Za to jsem byla ráda. Jinak si to jedu po vlastní ose. Tedy kromě skladby tréninků. S tím mi už delší čas pomáhá kondiční kouč Erik Kimmel. Posílá mi plány, které spolu následně konzultujeme. Mám tedy o starost míň.

Jak velký je vůbec oštěpařský hlad po takhle dlouhé pauze?

Závodní období mám velmi ráda. Do formy jsem se snažila dávat už po šestinedělí. Když ale jen trénujete, není to ono. Teď jsem opravdu natěšená. Jen aby ta záda držela. Chtěla bych se vrátit na hody přes šedesát metrů. Snad to nebude trvat moc dlouho.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA