Kanoistou je pořád, tělem i duší. K tomu zdatný úředník, jenž na postu ředitele řízení odboru sportu v ASC Dukla působil více než deset let a odvedl obrovské množství práce. Vratislav Odvárko (nar. 13. prosince 1953) odchází do důchodu s čistým stolem. Nudit se prý rozhodně nebude. ,,Je mi osmašedesát. Sportuju, se svazem spolupracuji dál v roli neformálního konzultanta. A doma je práce, že ji nestihnu udělat do konce života,“ směje se při dotazu na osobní vytížení v nejbližší budoucnosti.
S Duklou de facto spojil celý sportovní i profesní život. ,,Je to srdeční záležitost. Vždyť jsem tu v různých funkcích strávil přes čtyřicet let,“ přitakává.
Málokdo ví, že coby malý kluk začínal na rodném Lipně s alpským lyžováním a světe div se, v žácích dokonce vyhrál věhlasné Skiinterkriterium v Říčkách. Díky Ludmile Polesné, bývalé vynikající vodní slalomářce, si oblíbil také kanoistiku. Coby specialista sjezdař patřil mezi domácí špičku. V roce 1980 narukoval do Dukly Trenčín jako ,,rychlostňák“. Na deblu se mu hned poštěstilo startovat na mistrovství světa v Nottinghamu (9. místo na 1 km, 10. místo na 10 km). ,,Byl to můj první velký šampionát. Do Anglie se člověk tenkrát běžně nepodíval. Poprvé jsem taky letěl letadlem. Prostě spousta zážitků. A povedly se i závody,“ vzpomíná na jeden z vrcholů sportovní kariéry.
A protože byl v té době už ženatý a měl dvě děti, požádal o převelení do Prahy. Jako závodník působil v Dukle do roku 1985, posléze se stal trenérem mládeže kanoistiky v ASO. ,,S Jirkou Vrdlovcem jsme vybudovali nejsilnější oddíl v Čechách. Krásná kapitola.“
Kajakáře měl Odvárko na starosti i coby hlavní trenér dospělých. ,,Třeba před mistrovství světa v Mexiku 1994 jsme trénovali jenom v Praze, bez vysokohorské přípravy. A kluci se stejně dokázali probojovat do finále čtyřkajaku a na kilometru obsadit velmi pěkné osmé místo. Udělali mi tenkrát obrovskou radost.“
Až do olympiády v Sydney prožíval Odvárko v roli kouče vesměs dobré časy. Dukla reprezentaci hojně zásobovala. Poté nastala výkonnostní krize. ,,Po kvalifikaci v Duisburgu jsme neměli žádné místo pro Hry v Pekingu. Muselo se s tím začít něco dělat, protože nezdary trvaly už od Atén 2004,“ přibližuje zapeklitou situaci. Východiskem se stalo angažování zkušeného polského experta Jerzyho Dziadkowiece. Odvárko byl iniciátorem celé akce. ,,Společně se svazem jsme nastartovali novou koncepci kanoistiky v Čechách. Přenastavili jsme systém tréninků i soustředění. Postupně se nám začalo dařit. Jsem moc rád, že jsem k tomu mohl přispět.“
Od roku 2010 už fungoval coby pravá ruka ředitele ASC Dukla na sportovním oddělení. V této pozici si vychutnával medailové úspěchy Josefa Dostála či čtyřkajaku. ,,Nahodilo se to. Počínaje Londýnem jsme vždycky přivezli nějakou olympijskou medaili, kluci byli vidět i při dalších vrcholných akcích,“ těší ho.
Jak na trenérské, tak ředitelské židli měl Odvárko velkou zodpovědnost. ,,U vody to bylo lepší, vyčistíte si hlavu,“ pousměje se. ,,Ale dívat se na to všechno z nadhledu mělo také svoje kouzlo. Od kanoistiky jsem vlastně nikdy neodešel, neustále jsme v něčem spolupracovali. V nové funkci jsem si však výrazně rozšířil obzory o fungování všech našich oddílů.“
Co konkrétně má na mysli? ,,Když jsou úspěchy, je to fantastické, příjemné, slaví se. Na téhle pozici se však spíše perete s problémy. Lidi vám nevolají, aby vás chválili, ale protože zpravidla potřebují něco vyřešit.“
Vratislav Odvárko byl pro tuto roli jako stvořený. Často využíval diplomatických schopností. ,,Jinak to ani nešlo. Ale bavilo mě to.“ Co dodat. Za odvedenou práci zaslouží uznání a potlesk!
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: ASC Dukla
