Teprve devatenáctiletý cyklista Adam Rauschgold o sobě dává výrazně vědět. Talentovaný člen Dukly Brno vybojoval stříbrnou medaili v týmovém sprintu mezi elitou ve Světovém poháru v australském Perthu. Ještě před dvěma lety přitom s dráhovou cyklistikou teprve začínal.
Poté, co přišel do brněnské Dukly, kariéra Adama Rauschgolda strmě stoupá. Po červencovém stříbru na mistrovství Evropy do 23 let přišel na začátku března další milník. Se svými parťáky Dominikem Topinkou a Davidem Peterkou vybojoval stříbrné medaile na již zmíněném SP v Perthu.
Ke sportu ho přivedla rodina. „Začínal jsem postupně, nejdřív jsem hodně jezdil na kole, pak jsem se dostal k bikrosu. Velkou roli v tom sehrál táta, který nás k tomu vedl,“ vzpomíná Rauschgold. Bikrosu se věnoval zhruba šest let, i když bez výraznějších výsledků. „Bavilo mě to a zajímal jsem se o trénink. Hodně mi pomáhal právě táta,“ pokračuje dráhař ASC Dukla.
Zlom přišel po sérii zranění, kterou završila roztržená slezina. „Musel jsem na několik měsíců úplně vysadit. Pak jsem začal mít z bikrosu větší respekt a rozhodl se zkusit silniční cyklistiku,“ popisuje. V pražském klubu KOVO Praha na Třebešíně se dostal na mezinárodní závody a poprvé se setkal s dráhovou cyklistikou.
„Dostal jsem příležitost startovat na mezinárodních juniorských závodech v Apeldoornu, kde jsem poprvé viděl v akci Honzu Pořízka a Davida Peterku. Jel jsem s nimi i týmový sprint a právě tehdy přišla zásadní nabídka – přesunout se mezi sprintery do Dukly Brno. Určitou roli hrálo i to, že jsem sledoval kluky jako Matěje (Tammeho) nebo Dominika (Topinku). Nikdy by mě nenapadlo, že s nimi jednou budu v jednom týmu,“ říká.
Začátky na dráze nebyly jednoduché. „Ze čtyř juniorů jsem byl jasně nejslabší. Postupně jsme se ale navzájem podporovali a posouvali. Na mistrovství Evropy v Chotěbuzi jsme skončili třetí, což pro mě byla velká motivace zlepšovat se nejen v týmovém sprintu, ale i v dalších disciplínách,“ vzpomíná.
Další posun přišel loni, kdy s týmem získal stříbro na mistrovství Evropy do 23 let v Portugalsku. „Chtěli jsme bojovat o medaili, ale druhé místo bylo nad očekávání. Navíc jsem se poprvé dostal pod deset sekund na letmých 200 metrech,“ připomíná důležitý milník.
Průlomem se pak stal start mezi elitou. Kvůli zranění Matěje Tammeho dostal šanci v seniorské sestavě a využil ji naplno. „Na mistrovství Evropy v Turecku jsme skončili čtvrtí a v Perthu přišlo stříbro. To je zatím můj největší úspěch,“ říká.
Výsledek považuje za potvrzení výkonnosti týmu. „Porazili jsme silné reprezentace jako Austrálii nebo Čínu. Původně jsme mysleli na medaili, ale během závodu jsme si začali věřit i na vítězství. Na Německo nám chyběl jen kousek,“ podotýká Rauschgold.
Vedle týmového sprintu zkouší i další disciplíny, ale zatím se na ně nesoustředí naplno. „Prioritou je pro mě ten týmový, hlavně pozice jedničkáře, kde mám ještě velké rezervy. Sprint a keirin jezdím spíš doplňkově,“ vysvětluje.
Po zranění se na závodní dráhu postupně vrací Matěj Tamme, jeho hlavní konkurent do sestavy. „Těším se na porovnání. Myslím, že se dostávám do fáze, kdy můžeme možná jezdit podobné časy, ale Matěj má stále více zkušeností, je starší a časy má velmi dobré. Proto se soustředím hlavně na sebe a uvidíme, kam se budu posouvat,“ uvědomuje si svou pozici.
Jeho největším sportovním snem je účast na olympijských hrách. „Cíle si ale dávám postupně. Nejbližší je kvalifikace na mistrovství světa a kvalitní výkon na pozici jedničkáře,“ plánuje.
Vedle sportu studuje osmým rokem na Gymnáziu Thomase Manna v Praze. „Skloubit to se sportem je náročné, ale škola mi vychází vstříc a spolupráce funguje velmi dobře. Pomáhají mi i moji přátelé. Doufám, že to tak bude pokračovat,“ dodal talentovaný mladík.
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: Filip Bezděk
