Sportovní návraty bývají plné bolesti, odhodlání i obrovské vůle. Přesně takový je i příběh dráhového cyklisty Denise Rugovace z ASC Dukla, který se po těžké havárii znovu vrací do závodního kolotoče.
Jeho kariéru výrazně poznamenalo zranění v lednu roku 2025, po němž následovala náročná léčba, několik operací a dlouhá rehabilitace. Nešlo jen o konec sezony, ale především o boj za návrat do běžného života. Třiatřicetiletý Rugovac se musel vyrovnat s vážnými fyzickými následky i psychicky náročným obdobím, kdy vůbec nebylo jisté, zda ještě někdy usedne na závodní kolo.
Přesto se nevzdal. Postupně se vracel k tréninku a znovu hledal cestu ke sportu, který pro něj znamená mnohem víc než jen výsledky. Po dlouhých měsících tvrdé práce přichází okamžik, na který čekal. Denis Rugovac je zpět na závodní dráze a pokouší se navázat na svou předchozí kariéru. Návrat po tak vážném zranění není jednoduchý, ale právě podobné příběhy ukazují sílu lidské vůle.
Rugovac, který společně s Janem Vonešem obsadil na olympijských hrách v Paříži v disciplíně madison sedmé místo, bere svůj comeback s pokorou. „Nejde jen o výsledky nebo umístění, ale hlavně o možnost znovu závodit, být součástí pelotonu a dělat sport, který miluji. Už samotný návrat na dráhu je pro mě malé vítězství,“ říká.
Přiznává však, že vše není ještě stoprocentní. „Stále se vracím, necítím se úplně zdravý a nevím, jestli budu mít někdy plný rozsah v koleni. Když se ale rozcvičím, jsem schopný jezdit docela dobře. Poslední týdny už trénuji podobně jako před úrazem,“ popisuje.
Od nehody uplynul téměř rok a půl. „Měsíc jsem ležel v nemocnici. Měl jsem zlomené obě nohy i čéšky. Potom následovaly tři měsíce rehabilitace na Slapech, kde jsem se znovu učil chodit. Ke konci už jsem si občas sedl na trenažer. V září jsem pomáhal klukům při přípravě na mistrovství světa v Chile a tam jsem s nimi už začal jezdit i na silnici. Tehdy jsem si poprvé řekl, že by to snad mohlo jít,“ vzpomíná.
V listopadu podstoupil další operaci, při níž mu lékaři odstranili šrouby a další fixační materiál. „To mě zase trochu vrátilo zpátky. V únoru jsme byli na Mallorce před mistrovstvím Evropy a od té doby se to postupně zlepšuje. Už jsem schopný normálně trénovat a výkonnostně se rychle vracím,“ pokračuje Rugovac.
Přestože intenzivnější trénink zpomaluje rehabilitaci, cítí pokrok. „Teď jsem na tom nejlépe od zranění. Po úrazu jsem měl v sobě spoustu léků a dlouho mi nedocházelo, jak vážné to vlastně bylo. Upřímně jsem nevěděl, jestli se ještě vrátím. Před třemi týdny jsme ale závodili v Gentu, byly to závody na úrovni Světového poháru a tam jsem si poprvé řekl, že bych mohl znovu závodit na vysoké úrovni. Před týdnem jsem vyhrál jeden závod v Německu a byl třetí v madisonu s Viktorem Padělkem. Teď už jsem naladěný pozitivně,“ usmívá se.
Velkým cílem zůstává letošní mistrovství světa v Číně. „Do něj zbývá pět měsíců a to je moje hlavní motivace. Doufám, že to zvládnu a že tam pojedu znovu s Honzou Vonešem,“ plánuje Rugovac, který s ním na víkendovém GP Framar obsadil osmé místo v madisonu.
Jeho příběh je inspirací nejen pro sportovce. Ukazuje, že ani těžká životní rána nemusí znamenat definitivní konec snů.
TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha
FOTO: CPA
