Dere se na výsluní. Na domácí scéně zdatně konkuruje mnohem zkušenějším reprezentačním kolegům, na mistrovství republiky v Harrachově je nedávno všechny porazil. V osmnáctiletém sdruženáři Jiřím Konvalinkovi čpí potenciál jako hrom.
Mladík z Dukly Liberec se dokázal prosadit i v posledních závodech Světového poháru ve finském Lahti, jeho premiérových startech mezi absolutní elitou. V obou případech z toho bylo 28. místo a šest získaných bodů do celkového hodnocení seriálu.
Sladká tečka za úspěšnou sezonou?
Jsem rád, že se všechno takhle vydařilo. Když se závěr sezony povede, naberete energii do přípravy na tu následující. Člověk má chuť dokázat ještě víc, myslí pozitivně. Jste v mnohem lepším psychickém rozpoložení.
Dostal jste šanci i ve Světovém poháru. Jak jste si užíval závodů mezi elitou severské kombinace?
(usmívá se) Rozdíl oproti startům v juniorském kategorii je obrovský. Hlavně v běžecké části. Tam vůbec nestíhám. Po skoku se výsledkovou listinou vždycky propadnu. Ale sbírám tím zkušenosti. Vím, na čem pracovat, co zlepšovat.
Ke komu vzhlížíte? Lamparter, Riiber nebo někdo další?
Za mě je jedničkou Nor Jarl Magnus Riiber. Pokud mu slouží zdraví, je dominantní. Navíc má skvělý charakter. Klidně se s vámi pustí do řeči, na nic si nehraje.
Před rokem jste v Lahti bojoval o zlato na Evropském olympijském festivalu mládeže. Vybavily se po návratu vzpomínky na jeden z největších úspěchů kariéry, kdy jste skončil o pouhou vteřinu druhý?
Jasně. V poslední zatáčce mě přesprintoval Nor Ström. Bylo to o fous. I ze stříbra jsem ale měl velkou radost.
Před odletem do Lahti jste coby junior vyhrál mistrovství republiky v Harrachově. Překvapil jste sám sebe?
Určitě si toho moc vážím. Titul beru s nadhledem. Nemá cenu si nalhávat, že zkušenější kluci prožívali jistou krizi. Mně se toho povedlo využít.
Nálada v reprezentačním týmu po nevydařené sezoně nemůže být bůh ví jaká. Potvrdíte tuto domněnku?
Člověk tohle vnímat moc nesmí. Je potřeba se soustředit na vlastní výkon. Snad přijdou lepší časy. Mám na mysli celou reprezentaci.
Na MČR jste byl na pódiu i mezi skokany. Na můstku si asi hodně věříte…
Šlo o užitečnou přípravu před odletem do Lahti. Měl jsem skákat s juniory, ale z neznámého důvodu mě přesunuli mezi muže. Bylo fajn se poměřit třeba s Romanem Koudelkou či Radkem Rýdlem. Získal jsem bronz, takže paráda.
Zbývá tedy maličkost, zlepšit se v běžecké stopě…
Sám cítím, že můj běh je vzhledem k výkonnosti konkurence slabý. Bohužel jsem byl celé léto nemocný. Tréninkový výpadek dohnat nešlo. Teď to snad bude jiné. Pokud splním kondiční plán, posunu se.
Co vás skolilo?
Zápolil jsem s mononukleózou. Trénink jsem na řadu týdnů musel úplně vysadit.
Vzhledem k tomu musíte sezonu hodnotit jako parádní. Vždyť jste byl nominován i na seniorské mistrovství světa do Planice a na juniorském v Kanadě obsadil velmi pěkné 6. místo…
A zase jsme u běhu. Po skoku jsem tam byl druhý… I tak beru rozšířené pódium jako velký úspěch. Kdyby mi někdo na konci léta řekl, že zažiju takovouto sezonu, nevěřil bych mu. Snažím si teď užívat každé chvíle, kterou mohu strávit sportováním.
Co podpora rodiny, je pro vás zásadní?
Každopádně. Taťka je bývalý sdruženář. Umí poradit i vyčinit. (směje se) Od mala jsem vyrůstal v Harrachově. Na můstek jsem vlezl ve čtyřech letech. Do patnácti jsem dělal obě disciplíny. Pak jsem se musel rozhodnout. Zvítězila větší vášeň pro severskou kombinaci.
Jak to coby nadějný ,,kombiňák“ kombinujete se školou?
Na gymnáziu v Liberci jsou výborní a hlavně vstřícní profesoři. Mám individuální plán. Zvládám to.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
