Martin Fuksa ví, že soupeři nespí. V olympijské sezoně chce být ještě lepší. Přát bude i Vadlejchovi

Stal se po zásluze králem, a to není v konkurenci takových sportovních veličin, jaké Duklu reprezentují, nic snadného. Rychlostní kanoista Martin Fuksa (na snímku s dědou Josefem a tátou Petrem) měl však letos skvostnou sezonu, pokaždé byl v cíli první a hlavně získal premiérový titul na olympijském kilometru. Mnohonásobný mistr světa a Evropy byl nejlepším sportovcem Dukly vyhlášen poprvé.

„Mám velkou radost. Tu největší mi ale letos udělalo narození dcery. Těší mě, že mám skvělou a fungující rodinu a mohu dělat, co mě baví,“ říkal třicetiletý rodák z Nymburka, který letos vyhrál i Evropské hry na neolympijské pětistovce, ale zatím nedosáhl na medaili z OH.

Co pro vás znamená vítězství v prestižní duklácké anketě?

Duklu reprezentuju dlouhé roky, konečně to vyšlo. (směje se) Je to hezké ocenění za skvělou sezonou, ale důležitější je dojet na kánoi první do cíle, což se mi letos povedlo ve všech startech. Hlavně jsem se poprvé v kariéře stal mistrem světa na olympijské trati.

Byl jste ve velkém napětí, když jste ve hře o armádní trůn zůstal s Evou Adamczykovou, rovněž mistryní světa?

Samozřejmě. Evě se povedl skvělý comeback po vážném zranění. Je opravdu úžasné, co dokázala. Za nedůležitější ale považuji, že se tu při vyhlašování můžeme my sportovci potkat a popovídat si. Všichni dřeme, podívejte se třeba na Kubu Vadlejcha. Moc mu budu držet palce, aby si v Paříži splnil zlatý olympijský sen. Třeba se nám to povede oběma. Pro Duklu a Českou republiku by to byla skvělá reklama.

Váš otec Petr byl navíc vyhlášen nejlepším trenérem. Báječný večer pro klan Fuksů, že?

Byl tady i děda, což všechno umocnilo. Táta také dlouhé roky Duklu reprezentoval, získal řadu ocenění jako sportovec a teď konečně i jako trenér. Moc mu to přeju. Jsme mu s bráchou vděční za vše, co pro nás dělá.

Je pořád kam se posouvat?

Zcela určitě. Pořád mi schází olympijská medaile. Je to můj velký sen a cíl na ni dosáhnout. Dělám maximum, aby se to brzy podařilo.

Je po narození dcery kanoistika pořád na prvním místě?

Určitě už není celý můj život, i když do ní dávám sto procent. Po mentální stránce jsem vyrostl. S narozením dcery se mi určité pohledy na svět změnily. Říká to hodně lidí, kteří se stali rodiči, a asi na tom něco bude. Mám skvělou rodinu, za což jsem strašně vděčný. Teď jen doufat, aby to vydrželo do olympijské sezony. Vím, že jsem schopný porazit každého ze soupeřů, jen se musí v den D všechno sejít.

Zapojujete se do péče o malou Emily? Na konci sezony jste říkal, že je pro vás hlavně hračka…

Chtěl bych říct, že jsem strašně rád, jak funguje náš rodinný tým. A letos do něj přibyl jeden nový člen. Emily je pořád hračka, přesouvám ji z místa na místo. Zatím si ještě nikam nedoleze a můžu si s ní hrát. Ve volnu posledních týdnů jsme měli společná dopoledne, vozil jsem ji v kočárku, já si dal kafíčko a ona většinou spinkala. Odpoledne jsem pak od manželky obvykle dostal propustku na kolo.

Jak se těšíte, až dcera povyroste, a bude vám držet pěstičky na tribuně?

Strašně moc, bude to další motivace. Doufám, že se holky vydají do Paříže, a já tam něco předvedu, aby na mě byly pyšný.

Letos vám soupeři koukali jenom na záda. Dá se z jejich strany očekávat pořádný hon na Martina Fuksu?

Žene mě touha vyhrávat. Ať už jde o olympiádu, mistrovství světa, Evropu či třeba nymburskou pětistovku. Mám kanoistiku hrozně rád. Vím, že konkurence nespí, ale nespím ani já. Myslím dopředu a snažím se zase připravit co nejlíp. Chci být ještě lepší než letos.

Jako první cenu jste získal krbová kamna a publikum pobavil větou, že je nikomu nedáte. Kam tedy přijdou?

Asi na chatu, kam s rodinou jezdíme relaxovat. Možná by se hodily i do loděnice v Nymburku. Uvidíme.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král, lan

FOTO: CPA

Pokračujte ve čtení