Premiéru ve Světovém poháru z říše snů prožil osmnáctiletý kanoista Robin Hirsch z armádního klubu Dukla. V Szegedu si na pětikilometrové trati dojel pro senzační bronz. Ještě den poté těžko věřil, co se mu mezi elitou povedlo za kousek.
„Popravdě jsem to ještě moc nezpracoval. Jedná se o životní úspěch,“ potvrzoval své štěstí svěřenec Libora Dvořáka, který v závodě nestačil pouze na dva hvězdné soupeře – Maďara Balazse Adolfa a vítězného Jaimeho Dura ze Španělska.
Vraťme se ještě k průběhu. Hrály vám podmínky nějak extrémně do karet?
Svítilo sluníčko, ale velké horko nebylo. Vanul jen lehký vítr, což výkon příliš neovlivní. V pohodě mi vyšly i přeběhy a hlavně jsem měl asi natrénováno. (úsměv)
Na startu bylo 28 soupeřů. Měl jste konkrétní taktický plán?
Byl jsem přesně uprostřed startovního pole, všichni favorité ve stranách. Musel jsem vyrazit co nejrychleji, abych od nich nedostal vlny. V opačném případě by všechno bylo obtížnější a komplikovanější. Chtěl jsem se co nejdříve připojit do nějaké skupinky. V duchu jsem si říkal, že být do desátého místa, by byl extrémní úspěch. Ale když jsem na druhém přeběhu předjížděl olympijského šampiona Santose z Brazílie, vlil se mi do žil neskutečný adrenalin. Třetí pozici jsem už nepustil.
Nebývá často zvykem, aby kanoista ve vašem věku byl nominován na takhle náročnou disciplínu. Mezi startujícími jste byl druhý nejmladší. Máte rád dlouhé vzdálenosti?
S pěti kilometry už nějaké zkušenosti mám, ne ale na takovéto úrovni. Zatím mi jdou dlouhé tratě lépe než ty krátké. Ale bylo i pro mě samotného překvapení, jak jsem to zajel.
V Szegedu jste se představil i v kategoriích C1 a C2 na 500 metrů. V čem vidíte svou budoucnost?
Zatím budu vše kombinovat. Teď nás čeká Světový pohár v Brandenburgu, tam pět kilometrů nepojedu.
Není to škoda?
Uvidíme. Pětikilák se započítává do olympijského žebříčku. Teď si to zkusí můj týmový parťák Adam Rudolf.
Nezvažovali jste s trenérem vaši nominaci po takhle velkém úspěchu?
Probírali jsme to opravdu důkladně. Po Brandenburgu nás čekají nominační závody na mistrovství světa a Evropy do 23 let i další Světový pohár v Montrealu. Kdybych znovu absolvoval stejný program jako v Szegedu, mohlo by se to nepříjemně projevit. Určitě bych pak nepodal výkony, kterých jsem schopný.
Jak rychle tělo regeneruje po takhle náročném a dlouhém závodě?
Ještě to cítím. Z Maďarska jsme jeli domů autem, takže regenerace je pomalejší. Ale samozřejmě se už těším na trénink.
Stál jste na stupních vítězů vedle hvězd světové kanoistiky. Užil jste si tyto okamžiky?
Chvíli jsem si připadal jako ve snu. Myslel jsem, že mi upadnou ruce jak jsem je zvedal. Rozhodně se jednalo o největší zážitek mého života. Pogratuloval jsem jim, udělal si s nimi fotku. Hodně dobrý.
Kde jste s kanoistikou začínal?
V Olomouci. Postupem času jsem přestoupil do Štěpánova, od dvanácti jsem až do juniorských kategorií jezdil v Kojetíně a teď jsem v Dukle.
Cítíte, že se vám příprava na letošní sezonu extrémně povedla?
V kategorii mužů jsem prvním rokem. Jenom se dostat na Světový pohár, je poměrně velký nezvyk. Je tu hodně kluků, kteří tam mohou jet a jsou rychlí. Vysloužit si nominaci už něco znamená. Přípravu jsem měl zaměřenou na C2 500 a C1 1000 metrů. V Szegedu jsem navíc jel i pětistovku na singlu, což bylo také překvapení. Na pět kilometrů jsem netrénoval vůbec. Trenér mi jen oznámil, že to pojedu já. Vyšlo to náramně, sil bylo dost.
TEXT: Pavel Král
FOTO: kanoe.cz/Anna Navrátilová
