Nedávno oslavil čtyřicáté narozeniny. Na rozdíl od většiny vrstevníků je však Miroslav Vraštil, veslař armádního klubu Dukla, pořád v neuvěřitelné kondici. V září se s parťákem Jiřím Šimánkem postaral na lehkém dvojskifu o nejlepší český výsledek na světovém šampionátu v Račicích, pár dní poté si na Havaji s úspěchem střihl slavného Ironmana.
Je vysekaný, gram tuku byste na jeho těle těžko hledali. ,,Furt si nepřipouštím, že by mi bylo tolik. Beru to jen jako další narozeniny,“ říká s úsměvem trojnásobný účastník olympijských her.
Ač by měl v přípravě ve svém věku nárok na jisté úlevy, opak je pravdou. ,,Naše vystoupení v Račicích mě motivuje k ještě tvrdšímu tréninku. Ohromně nás nabíjelo, jakým způsobem jsme dokázali zvládnout první tři jízdy. Pocit dominance byl skvělý. Snem do budoucna je úspěch i s povedeným finále,“ líčí touhy posádky, které stále schází opravdu velká medaile.
Veslování miluje, bez pohybu je nesvůj. ,,Po Havaji jsem si dal delší pauzu. Nohy mi otekly jako bych měl nějakou sloní nemoc. Několik dní jsem se toho nemohl zbavit. Teď alespoň vím, že až budu jednou končit, tak s tím nesmím seknout ze dne na den. Je potřeba furt něco dělat, alespoň pro radost.“
Famózní výkon na Havaji
Na Havaji to však z jeho pohledu s rekreačním pojetím na mistrovství světa v dlouhém triatlonu nemělo vůbec nic společného.
Připomeňme fakta: 3 km plavání – 1:04:00, 180 km kolo – 4:49:11, maraton (42,195 km) 3:02:52. Celkový čas: 9:06:02! Celkové pořadí z 2614 účastníků: 92 (!). Pořadí v kategorii 40 – 44 let: 13 (!).
,,Jsem hrozně rád, že jsem tam vůbec mohl startovat, i díky podpoře lidí, kteří mi to pomohli ufinancovat,“ říká v první řadě.
Přestože se nedostal pod magickou devítihodinovou hranici, byl spokojen. ,,Jsem na sebe docela pyšný. Dva týdny před tím jsem ještě vesloval. Nebylo tolik času na přípravu, i když jsem trénoval docela tvrdě.“
A věděl proč, podmínky v Koně jsou vždy nevyzpytatelné. Nejen kvůli teplu, větru či abnormální vlhkosti. ,,Člověk se snaží neudělat žádnou chybu. Je potřeba správně občerstvovat a udržet koncentraci po celý závod, aby se nepřihodilo něco neočekávaného,“ popisuje. ,,V té mase lidí se stačí při plávání napít slané vody a už do sebe nedostanete žádné cukry ani vodu. Tohle jsem zvládl,“ těší ho.
Krize jej postihla v samotném závěru maratonského běhu, kdy nemohl občerstvovat podle svých představ. ,,Kvůli menšímu počtu dobrovolníků několik stanic zrušili. Tím pádem nebyly po každé míli, ale spíše po dvou. Je hrozně znát, jestli se napijete po sedmi minutách nebo po patnácti. Nemluvě o zchlazení, když má rozpálený asfalt po němž běžíte asi 50 stupňů,“ přibližuje náročnost závodu.
Vše ale nakonec bravurně zvládl a po příletu domů mohl s hrdostí slavit kulaté jubileum. ,,Vše se vydařilo náramně. Poseděli jsme v kavárně, povídali, promítali. Manželka připravila výborné zákusky, dostal jsem od ní i novou přilbu na kolo. Končit asi jen tak nebudu,“ směje se.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA a Tomáš Petr
