Sezonu zakončil stylově, ziskem osmé medaile z mistrovství světa v kariéře! Pětatřicetiletý kajakářský matador Daniel Havel ji v Poznani vybojoval na deblu s Jakubem Špicarem. Po dramatickém finiši z toho byl krásný bronz. Pro sehranou posádku se navíc jednalo o první světový kov na olympijské pětistovce.
„Uvědomovali jsme si to hned po dojezdu. Pořád nám pódium o kousek unikalo. Šlo o velké zadostiučinění, zase jsme ukázali, že do špičky pořád patříme,“ těší Havla, kanoistickou stálici Armádního sportovního centra Dukla, i s odstupem času.
Jednalo se o velký úspěch. O pár setinek jste předstihli Maďary, kteří poslední metry vůbec nezvládli…
Poznaň je v tomto specifická. Jsou tam betonové břehy, jak ze předu, tak ze strany. Není tam vratný kanál, čelíte větším vlnám. Do finiše je tedy potřeba přijet s lehčí rezervou, abyste v těchto těžkých podmínkách udrželi stabilitu lodi a bylo ji ještě možné posouvat plynule dopředu. Oni jeli jiným stylem než my a síly jim došly. Když je člověk plný laktátu a ztuhlý, tak ta stabilita odchází. V semifinále se domácí Poláci dokonce cvakli. Zastavilo se tam více lodí, k tomu závodišti tohle prostě patří. My jsme to ve finále zvládli výborně.
Vítězní Němci Jacob Schopf a Max Lemke byli naprosto suverénní. Čím to, že jsou takhle odskočení?
(směje se) To nikdo moc nechápe. Ale jsou to olympijští vítězové, oni by byli schopni jet kolem medailových pozic i na singlu. Prostě páni kajakáři. Neskutečně jim to spolu funguje. Po dojezdu jsem jim ze srandy říkal, že příště pojedou se čtyřkajaky, které někdy první polovinu trati rozjíždějí podobně jako oni na deblu.
Veškeré úsilí je směřováno k olympijským hrám v Los Angeles 2028. Může být německá dominance jistým návodem, jak jít ještě výkonnostně nahoru?
S Kubou a trenéry jsme se o tom bavili. Tihle dva kluci dominují i ve čtyřkajaku, jsou fakt dobří. Vloni jsme jim na mistrovství Evropy či světovém poháru ale obstojně sekundovali, takže víme, že to v nás je. Určitě máme rezervy, které můžeme využít k posunu.
Je vám 35 let. Cítíte se stále v top kondici?
Nějaký věk to samozřejmě je. Musím na sebe být už opatrnější, hlavně o tréninku je potřeba přemýšlet trochu jinak. Nemůžu to řezat jako ve dvaceti. Tělo už pomaleji regeneruje, snáší jiné dávky, ale jak se ukazuje podle výsledků, tak se jedná jen o číslo. V devatenácti jsem v Poznani získal svou první medaili na mistrovství světa, teď v pětatřiceti osmou.
Bronz byl určitě náplastí za čtyřkajak, kde vám postup do finále unikl o 31 setin. Ambice v této disciplíně byly rozhodně vyšší. Polykala se těžce tato hořká pilulka?
Nebyl moc čas o tom přemýšlet. S Kubou jsme se snažili rychle zkoncentrovat na debla. Samozřejmě nás to mrzelo. Na předchozím Světovém poháru v Montrealu jsme skončili čtvrtí, navíc v těsném kontaktu s absolutní špičkou. Tréninky naznačovaly, že jsme se rozhodně nezhoršili, jenže v Poznani foukal velký protivítr. Možná jsme trochu zaostali silově. Jede se v tom jiný záběr než při klidné hladině. Podmínky nám zkrátka příliš nesedly. Jsme spíše švihoví tempaři. Svědomí jsme však měli čisté. Jelo se nám dobře, nebyli jsme rozházení, ale za těchto okolností se to nepovedlo úplně prodat.
Jak máte v obou kategoriích rozjetou olympijskou kvalifikaci?
Na deblu výborně, od čtyřkajaku jsme si slibovali rozhodně víc. Moc v klidu být nemůžeme. Jsme na hraně postupu. Ve druhé půlce si už nemůžeme dovolit příliš chybovat. Budeme pod větším tlakem, což jsme nechtěli.
Ještě k deblu. Zapadnout by určitě neměl červnový bronz z mistrovství Evropy v portugalském Montemoru…
Toho si s Kubou nesmírně vážíme. Měli jsme za sebou velmi náročný program ve světovém poháru. Únava byla velká, síly ubývaly. Vlastně ani nevím, kde jsme ty zbytky vyškrábli.
Nastal čas pro odpočinek. Co dělá Daniel Havel, když jde kanoistika stranou?
Ona zase tak stranou nejde. Mám tři děti a ještě je to láká k vodě. V Sezemicích pomáhám s mládeží, kde trénují i mé dvě dcery. Snažím se, aby je to hlavně bavilo.
V rodině máte početný fan klub. Vidět všechny na tribuně, jak povzbuzují tátu, musí být ohromně silné…
Je to právě ta motivace, která mě žene dál. Podrží vás, i když se třeba nedaří. Pokud nejsou zrovna se mnou, tak si voláme. Mám v nich úžasnou podporu. Prožívá to už i nejmladší Vilém. Jsou mu tři, a když vidí v televizi, že někdo pádluje, sedne si na zem a dělá to taky. Tyhle momenty hřejí u srdce a dodávají správnou energii.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
