Doprovází je na vodu, jako první s nimi předvedené jízdy hodnotí. Když se mu něco nezdá, řekne to hned a na rovinu. Michal Vabroušek tak z pozice trenéra činil i během mistrovství světa v Račicích, kde mužské dvojskify z armádního klubu Dukla držely prapor českého veslování.
Lehkovážníci Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem skončili ve finále A pátí, klasická posádka Jan Cincibuch – Jakub Podrazil obsadila konečné 10. místo. ,,Světová špička je nabitá. Kluci jednoznačně ukázali, že do ní patří. O rezervách víme. Zapracujeme na nich. Rádi bychom za rok zvládli olympijskou kvalifikaci,“ říká Vabroušek, bývalý světový šampion ve skifu lehkých vah.
Dobře, ale buďme konkrétnější. Vraštil se Šimánkem po předvedených výkonech patřili ve finále MS k adeptům na medaili…
V jejich případě se samozřejmě mísí spokojenost s trochou hořkosti. Jsme jeden tým. Celý rok fungujeme v šesti lidech, pro úspěch děláme maximum. Po předvedených výkonech jsme možnou medaili brali jako třešničku na dortu. Ale je to sport. Věřím, že to pro kluky bude dobrá motivace do další práce.
Máte bohaté zkušenosti. Radil jste jim něco před finále?
Žádná taktika se stanovit moc nedá. Od začátku musíte jet na plný plyn.
Čtvrtfinále a semifinále zvládli naprosto suverénně, což o poslední jízdě neplatilo. Co scházelo?
Cílem bylo zkusit navázat na způsob a techniku z předešlých jízd. Hlavně na klouzavost po vodě, která se až do té doby klukům dařila excelentně. Právě ve skluzu byl hlavní rozdíl. K ideálu ve finále trochu scházelo.
Miroslavu Vraštilovi bude v říjnu 40 let. Může vydržet na vrcholu do olympiády v Paříži?
On už několik hranic pro normálního smrtelníka překonal. (směje se) V Račicích to jasně ukázal. Možné je všechno. Hlavně musí zůstat zdravý. Tělo je s přibývajícím věkem čím dál opotřebovanější. A upřímně řečeno: vrcholový sport není nic moc zdravého. A také musí být s Jirkou neustále hladoví po úspěchu. Jedině tak mohou cílit k dobrým výsledkům. Osobně věřím, že i za dva roky budou mít potřebnou výkonnost, aby se měřili s nejlepšími.
Cincibuch s Podrazilem řeší trochu jiné problémy. Ale i oni mají potenciál se zlepšovat, že?
Je fajn, že nemusíme řešit fyzické záležitosti. Po téhle stránce oba fungují výborně. Spíše je to o nastavení a synchronizaci. Je potřeba si uvědomit, že spolu jezdí teprve rok. Pořádné sžívání na lodi trvá mnohem déle. Začalo jim to velmi rychle klapat. Probojovali se na OH do Tokia, což byl svým způsobem malý zázrak. Teď je potřeba vyřešit drobnosti. Pořád to beru spíše jako výhodu, kde můžeme potřebné vteřinky, které schází na absolutní špičku, ubrat. Věřím, že budou schopni příští rok zrychlit.
Sáhnete před vrcholem sezony, kterým bude MS v Bělehradě, znovu k osvědčené třítýdenní přípravě v Chorvatsku? Obě posádky si ji pochvalovaly…
Je to v plánu. Připravovat se po boku skvělých bratrů Sinkovičových, má úžasné účinky. Zjistíte, že jste jim vyrovnanými parťáky, sebevědomí a psychika stoupnou. Více si zákonitě věříte.
Mistrovství světa se v České republice konalo po dlouhých 29 letech. Jak se vám líbilo?
Organizátoři odvedli velký kus práce. Od zahraničních delegací jsem slýchával jen pozitivní ohlasy. Diváci během finálových dní vytvořili báječnou atmosféru, která vždycky potěší.
Nadchla vás i rozlučková exhibice Ondřeje Synka?
Samozřejmě. Vidět giganty světového veslování je vždycky zážitek, i když už nejsou v top formě a jejich těla nejsou tak vyrýsovaná. Ondra si to určitě užil nejen na vodě. (směje se)
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
