Anežka Indráčková z Dukly Liberec je největší nadějí českého skoku na lyžích. Devatenáctiletá závodnice to potvrdila ziskem titulu mistryně světa juniorek v Lillehammeru začátkem března. Úspěšný závod však provázelo zranění – při doskoku si poranila koleno, kvůli čemuž o víkendovém na domácím šampionátu v Harrachově zůstala jen mezi diváky.
„Po doskoku jsem nedopadla ideálně a začalo mě bolet koleno. Magnetická rezonance pak ukázala trhlinu v křížovém vazu,“ popsala rodačka z Jablonce nad Nisou, první česká medailistka v historii ženských skoků na lyžích.
Uplynulou sezonu hodnotí pozitivně. „Šla jsem do ní s tím, že mě má hlavně bavit. Chtěla jsem mít radost ze skoků a neohlížet se tolik na výsledky. To se z větší části povedlo, takže mohu být spokojená,“ uvedla. Původní cíle přitom rychle překonala. „Na začátku sezony jsem si říkala, že bych se chtěla pravidelně dostávat do top třicítky. Jenže hned v prvním závodě v Lillehammeru jsem skončila osmnáctá. Postupně jsem si začala věřit i na umístění kolem patnáctého místa,“ přiblížila.
Sebevědomí jí dodaly i další starty. „Říkala jsem si, že bych mohla zvládnout i lety na lyžích, protože jsem viděla, že se pohybuji kolem dvacítky. Nakonec jsem ale neobjela všechny závody a místo dalších startů jsem skončila doma,“ pokračovala.
Baví jí především závody. „Já se na nich cítím jako doma. Pro mě jsou spíše utrpení tréninky a soustředění, kde jsem vyloženě sama a nemám kolem sebe spoustu lidí. Ale závod je něco, z čehož mám pocit, že tam patřím, že jsou tam lidé, kteří mi dávají energii. Já bych nejraději jenom závodila.“
Ve svých začátcích se novinářů spíše stranila. „Rozhodně jsem stejná, ale s novináři komunikuji více. Upřímně, nyní se hlásím na školu a chtěla bych stát na tý straně, kde jste nyní vy. Mám pocit, že to by mě mohlo bavit. Člověk má zkušenosti a ví jak se chovat,“ pokračovala při rozhovoru v Harrachově.
Nyní je na vrcholu, má zlato z mistrovství světa. Jak jí to zní? „Je to docela šílenost. Já bych nikdy neřekla, že tohle někdo vysloví. Ale je to radost a je to myslím taková odměna za tu celou sezonu. Asi jsem si to již nějak uvědomila, ale mám pocit, že ostatní to vnímají mnohem více jak já. Člověk věděl, že na to má, a tak to bylo spíše splnění cíle. Bylo to něco, že člověk cítil ten tlak, že je adept na to první místo a když to bude něco jiného, tak budu zklamaná.“
A co ji nyní motivuje do dalších let? „Kdyby člověk nebyl v top dvaceti, ale v top deseti pravidelně, to by bylo fakt dobré. A já myslím, pokud budu pokračovat tak, jak pracuji na sobě nyní, že od toho nejsem daleko. A určitě mě lákají ty lety, skočit si prostě 200 metrů, dát nový rekord. Je to takový sen. Už to není jako účast na olympiádě, ale třeba získat třeba křišťálový globus, což je hodně velká práce. Ale když člověk vyhraje olympiádu, tak to může být o náhodě, ale jakmile vyhraje globus, tak to o něm říká, ten je jako fakt nejlepší, protože vyhrával závody v celé sezoně.“
Ale křišťálový globus nyní pevně drží jen o dva roky starší Slovinka Nika Prevcová. „Aby jí někdo překonal, to bude hodně těžké. Ale kdo ví, nikdy neříkej nikdy,“ čiší z mladé české skokanky odhodlání.
Nyní si však dopřeje po dlouhé sezoně odpočinek. „Trénovat začnu až asi za dva měsíce. Sezonu jsem objela s bolestí kolene a nyní po té magnetické rezonanci mě čeká klid. Budu cestovat a zároveň, jak se hlásím na tu vysokou školu, tak mě čekají nějaké přijímačky, takže tak nyní budu trávit svoje volno.“
A příští sezonu již bude závodit pouze v seniorské kategorii. „Tam je určitě větší konkurence a má to větší hodnotu pro diváky i nás sportovce. Prostě už je to vyloženě mistrovství světa. Je to jako bych srovnala mládežnickou olympiádu a normální olympiádu. Bude tam větší tlak, ale zároveň menší v tom, že od sebe nebudu mít takové očekávání. Nyní jsem byla nejstarší a všichni mi říkali, Anežko ty bys měla získat tu medaili.“
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
