Podívá se už na čtvrtý světový šampionát. Vít Müller však v Tokiu zažije úplně jinou atmosféru, než tomu bylo před čtyřmi roky při olympijských hrách v době covidu.
,,To jsme nesměli nikam. Věřím, že si užiju atmosféru na stadionu i návštěvu města jako takového,“ svěřil se ještě před odletem devětadvacetiletý atlet ASC Dukla specializující se na čtyřstovku překážek.
Jaké jsou sportovní vyhlídky?
Určitě se chci probojovat do semifinále. Nezdá se to, ale ani tenhle cíl nebude snadný. Startovní pole je nabité, ostrý limit (48,50 vteřiny) splnilo 34 soupeřů. Už v rozběhu se do toho musí jít na plný plyn, bez šetření sil.
Mohou být výhodou zkušenosti z olympiády?
Věřím v to. Hlavně co se týká věcí s tím souvisejících. Časový posun, klimatické podmínky. Tehdy se mi nedýchalo úplně dobře. Měl jsem vysokou tepovku. Teď snad přivyknu lépe. Věřím, že mě nic nepřekvapí.
Rozdíl bude i v atmosféře na stadionu. Závodit bez diváků nebo s nimi je obrovský rozdíl. Souhlasíte?
Mně to neuvěřitelně pomáhá. Vybičuju se. Prázdný obří stadion je k ničemu, diváci dělají divy. Řeknu klidně i třicet procent úspěchu.
Od Her v Tokiu jste zrychlil o více než vteřinu. Stejně tak absolutní špička. Čemu to přikládáte?
Konkurence dělá konkurenci. To je pro zrychlení to nejlepší. Ten skok byl enormní, ale myslím, že i my jsme dobře zareagovali. Snažíme se stačit, jak to nejlépe jde.
Ostrý limit jste splnil v červnu na Zlaté tretře. Mohl jste si tedy v červenci i v srpnu dopřát závodní pauzu. Jak jste ji vyplnil?
Byli jsme na soustředění v Chebu, kde byl prostor na odpočinek i přitrénování. Šli jsme do kvality. Celkově je těžké se udržet v absolutní formě takhle dlouho. Věřím, že jsme udělali dobře.
Povzbudil vás už osmý republikový titul v Jablonci, kde jste před čtrnácti dny zaostal za svým osobním rekordem jen o dvacet setin (48,61)? Berete tenhle čas jako dobré znamení narůstající formy?
Ano. Psychicky mi to po nepovedeném běhu na mítinku Diamantové ligy v Lausanne strašně pomohlo. Byl to strašák, kterého jsem se po Jablonci naštěstí zbavil.
V sezoně jste čtvrtku překážek běžel už jedenáctkrát. Hvězdný Nor Karsten Warholm má na kontě jen čtyři starty. Co o tomto měřítku soudit?
My jsme takoví zametáci. Musíme plnit limity. On se jednou proběhne a má vystaráno. (směje se) Je někde jinde. Mně osobně závodní intenzita schází. Každý to máme jinak.
Nosíte v hlavě čas, který by se vám nehledě na konečné umístění zamlouval?
Kdybych si posunul osobák o nějakou tu setinku, budu spokojený. V klidu bych si mohl říct, že jsem na konci sezony víc udělat nemohl.
Určitě se netěšíte jen na atletickou dráhu…
Za covidu jsme nemohli nikam. Z olympijské vesnice jsme putovali jen na stadion a zpět. Chci se podívat do města, nasát jeho atmosféru. Moc mě zajímá japonská kultura. Těším se.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
