Už na začátku září ohlásil oštěpař Jakub Vadlejch, mistr Evropy z Říma a čtvrtý muž z olympijských her v Paříži, ukončení sezony. Důvodem byla únava a vyčerpání z velmi náročného programu. Přednost před finále Diamantové ligy dostal odpočinek.
,,Potřeboval jsem úplně vypnout. Chci, aby tělo i hlava byly připravené na další výzvy. Tou největší bude samozřejmě mistrovství světa v Japonsku,“ poznamenal svěřenec Jana Železného.
Sledoval jste sobotní vyvrcholení Diamantové ligy alespoň u obrazovky?
Ano. Čekal jsem, že si to o prvenství rozdají Peters, Weber a Čopra. Nejvíc jsem tedy věřil Čoprovi, ale těsně mu to nevyšlo.
Peters jej přehodil o jeden centimetr, vás na olympiádě o čtyři…
Jsou to titěrné rozdíly. Do pěti centimetrů je to opravdu i o štěstí. Petersovi přálo.
Nezalitoval jste na chvíli, že v Bruselu neobhajujete diamantovou trofej?
Nešlo o lítost. Cítil jsem, že sezonu musím ukončit dříve, přestože jsem po tělesné stránce víceméně stoprocentní. Letošní soutěžní rok jsem na sebe začal hodně brzy, tedy v březnu. Jde ale celkově o poslední čtyři roky, kdy jsem závodil od začátku do konce. Vloni jsem končil 20. září, a jelikož vím, že za rok je mistrovství světa ve druhé polovině září, tak mě opět čeká velmi dlouhá sezona. I proto jsem tu letošní potřeboval lehounce zkrátit. Alespoň o ty dva týdny.
Hrálo roli i psychické vytížení?
To se musí zažít. Každý závod vyžaduje velmi pečlivou psychickou přípravu. Po Diamantové lize v Lausanne jsem cítil, že už to úplně nedokážu. Zejména po olympiádě, kam bylo celoroční úsilí směřované a kde jsem za mě osobně předvedl snový výkon, i když jsem nakonec skončil čtvrtý.
Před vámi byly ještě dva podniky Diamantové ligy. Konzultoval jste své rozhodnutí s koučem Janem Železným?
Říkal, že to je čistě na mně. Sám byl také vždycky nastavený na vrchol sezony, pak se už závodí takříkajíc za odměnu. Letošní rok byl specifický tím, že měl dva vrcholy – mistrovství Evropy a olympijské hry. Na obou akcích se mi povedlo zaházet skvěle. Připravit se ještě na třetí, kterým bylo finále Diamantové ligy, reálně opravdu moc nejde.
Byli tedy mimoevropané Čopra, Peters či Nadím zvýhodněni, že se upínali výhradně na olympiádu?
Jedná se o jedinečnou akci. Já jsem před tím vyhrál Evropu, ale jak už jsem řekl, podat skvělé výkony na třech vrcholech, je téměř nemožné. Podívejte se na Němce Webera, kterému ve finále Diamantové ligy také došlo. Sám mi říkal, že toho má opravdu dost.
Jak jste si užíval volné chvíle bez oštěpu?
Jsem sportovní blázen. Odpočinek pro mě znamená třeba i túry na horách. Byl jsem v Tatrách, kde jsme chodili od rána do večera. Každý den z toho byly dva vertikální kilometry, takže takové horské soustředění. Hodně jsem jezdil i na kole. Vysadit úplně nemůžu. Finále olympiády ukázalo, že svět je hodně nahoře. Když chci bojovat s nejlepšími, musím se ještě o kousíček posunout.
Letos jste si naostro hodil devětkrát, z toho dvakrát v kvalifikacích. Šlo o pochopitelná omezení kvůli startu na olympijských hrách. Jaký model zvolíte v příštím roce?
Deset, dvanáct závodů je ideální počet. Jde hlavně o to, aby člověk neztratil tu chuť. Může se to zdát jako málo, ale když házíte nějakých dvacet let, víte, že tělo má omezený počet ran, které dokáže schytat a polknout.
Začnete vzhledem k pozdějšímu termínu mistrovství světa déle?
O něco ano. I tak bych si rád na soustředění v Jihoafrické republice zase hodil. Jinak to ale směřuji na konec dubna. Rád bych objel mítinky Diamantové ligy, kterých bude pět. Určitě chci startovat také na Zlaté tretře. Vše jinak bude záviset na aktuálním zdraví. Za poslední dobu jsem našel klíč, jak trénovat a závodit, aby tělo fungovalo.
Vraťme se ještě k olympijskému vystoupení. Byl jste nastavený na medaili. Jak dlouho jste vstřebával nešťastnou čtvrtou příčku?
Samozřejmě jsem přemýšlel, jestli šlo udělat něco jinak nebo lépe. Ale s čistým svědomím mohu prohlásit, že ne. 88,50 je opravdu extrémně kvalitní výkon. O tom atletika je. Před sezonou jsem si říkal, že když na olympiádě hodím 88 metrů, bude z toho na 99 procent zlato. Tak jsem to měl nastavené. Historie ukazovala, že ve finále olympijských her se vždycky házelo málo. Souvisí to se spoustou faktorů. Například s mediální stránkou či nervozitou, která je úplně někde jinde. Že nakonec za 88,50 nebudu brát medaile, mě absolutně nenapadlo. Vždyť je to můj TOP 3 pokus kariéry na velké mezinárodní akci. V Tokiu jsem získal stříbro za vzdálenost kratší o téměř dva metry. Až budoucnost ukáže, zda v tomto trendu pojede mužský oštěp dál či se jednalo o ojedinělý závod. Od doby změny těžiště v roce 1986 by byl tento hod na olympijských hrách pětkrát zlatý. V Paříži na stupně bohužel nestačil. Oštěp byl jednou z absolutně nejsilnějších atletických disciplín. Mám nejvýše položené čtvrté místo v historii. Člověk se s tím musí vypořádat a jet dál. Časem budu možná vnímat jen ten krásný výkon.
Jistě jste po příletu toužil na chvilku vypnout a nevnímat okolí…
Máme chaloupku u Strakonic. Snažíme se tam s rodinou trávit co nejvíce volného času. Vždycky si tam hezky odpočinu.
Mediální tlak na vaši osobu byl enormní. Svědčilo vám pasování do nevděčné role medailisty?
Do závodů chodím s čistou hlavou. Vůbec si tyhle věci nepřipouštím, nevnímám je. Jsem maximálně soustředěný na den D. Tělo i hlava musí být v ideálním rozpoložení.
Při triumfu na červnovém mistrovství Evropy v Římě jste poslal oštěp do vzdálenosti 88,65 posledním pokusem. Takové vítězství se povede možná jednou za život, souhlasíte?
Byl to scénář, jaký jen tak nepřijde. Je hezké hodit v první sérii daleko, všem sebrat dech a pak to nějak doházet. Ale ty emoce, když se to povede tak, jak se to povedlo mně, jsou pak mnohem větší. Mají úplně jiné grády. Dát mat šestým hodem je neskutečné. Možná už nikdy nic podobného nezažiju. Myslím, že Bára Špotáková to během kariéry zažila také jen jednou – při olympiádě v Pekingu 2008. Je to opravdu specifická záležitost. Z těla vydolujete poslední zbytky, které v sobě máte. Je to přesně ten moment, kvůli němuž sport tak dlouho děláte.
Co pro vás znamená titul pro nejlepšího Evropana?
Jeden ze splněných snů. Už mi schází pouze zlata z mistrovství světa a olympiády. (usmívá se) Jsou to stále pořádné výzvy.
Myslíte, že se za rok při MS v Tokiu znovu objeví Pákistánec Nadím, jenž letos vyhrál olympiádu, ale jinak se na velkých akcích neobjevuje?
Dal bych za to ruku do ohně. Letos závodil jen jednou. Je to ojedinělý jev napříč sporty. Jelikož mu to vychází, tak nic asi měnit nebude. Nám ostatním nezbývá než hodit dál než on.
Bude vám 34 let. Co znamená tohle číslo v kariéře vrcholového oštěpaře?
Je to individuální. Někdo dokáže oštěp poslat k devadesáti metrům i v devětatřiceti. Tělo je neskutečný nástroj. Je v něm mnohem víc, než si většina lidí dokáže představit. Trenér Železný hodil v pětatřiceti skoro třiadevadesát metrů. Možné je všechno. Jen nesmí přijít fatální zranění. Dělám všechno, i díky skvělému týmu lidí kolem sebe, aby se mi tohle nestalo.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
