Před třemi lety v Tokiu kvalifikační nezdar oplakala. V Paříži naopak po vždy ošidné oštěpařské ochutnávce rozdávala úsměvy na všechny strany. V šestnáctičlenné skupině A sice Nikola Ogrodníková nepřehodila limit 62 metrů, nicméně pokusem dlouhým 61,19 se zařadila na čtvrté místo. V kontextu s výsledky skupiny B, která následovala o hodinu a půl později, to na olympijské finále naštěstí stačilo.
Pro mnohé fanoušky to byly nervy. Ogrodníková si své středeční maximum schovala až na závěr.
Vysmátá mohla být ale mnohem dříve. První kvalifikační hod totiž s přehledem přistál za žlutou kvalifikační páskou. Atletka Dukly zatleskala a zvedla ruce nad hlavu. Jenže si neuvědomila, že při došlapu přešlápla. V tabulce výkonů se tak místo velkého Q objevil malý křížek. ,,Teď své hody dohazuju. Hlavu dávám dolů, úplně jsem si tu čáru nepohlídala. Vůbec jsem nevěděla, že jsem přešlápla. Radovala jsem se, že mám splněný limit. Holky mi gratulovaly. Až vzápětí jsem tuto nemilou skutečnost zjistila,“ přiblížila nepříliš běžný okamžik v sektoru.
V její psychice to škodu nenapáchalo. ,,Věděla jsem, že to dám znova. Prostě jsem si dnes věřila,“ říkala. Druhý pokus jejím větám sice nenapovídal (59,12), ale ten poslední vyšel. ,,Už při rozcvičování mi to létalo daleko. Od rána jsem nebyla vůbec nervózní, což úplně ráda nemám. Hlavu jsem měla hezky nastavenou. I proto jsem si pokusy roztleskávala. V takové atmosféře házíte jednou za čtyři roky a už to taky třeba nikdy nezažijete. Prostě jsem si řekla, že až přijdu na stadion, tak naskočím na vlnu a povezu se na ní,“ poznamenala ke svému rozpoložení.
Nezaskočilo ji ani poměrně chladné počasí. ,,Mám ráda teplo. Tak jsem poprosila fyzioterapeuta, aby mě máznul hřejivkou, abych se cítila jako v Karibiku. Úplně to tak nebylo, ale příjemnější určitě ano.“
Před olympiádou měla delší závodní pauzu. Na Diamantovou ligu pozvání neobdržela, tak musela pokračovat v tréninku. ,,Skoro čtyři týdny jsem nikde neházela, takže jsem se na Paříž hodně těšila. Možná to bylo i dobře. V technice jsem si našla pár věcí, které mi pomáhají ke zlepšení. Začala jsem přetvářet špatné vzorce, abych do příštích sezon mohla stavět na jiných základech.“
Z ochozů její počínání monitoruje Miroslav Guzdek v roli jakéhosi poradce. ,,Dává mi ten potřebný servis, hlídá rozběh, konzultujeme videa. Jinak se trénuju sama. Mám ještě kondičního kouče.“
Po zimním odchodu ze skupiny Jana Železného jí naštěstí nepostihlo žádné zranění. ,,Tedy kromě toho, že jsem si před čtrnácti dny pustila v posilovně kotouč na nohu. Naštěstí jen otekla, zmodrala, ale nic jiného s ní nebylo,“ prozradila.
Finálové vystoupení čeká Ogrodníkovou až v sobotu (od 19.30). Ve čtvrtek se tedy se zájmem podívá na závod mužů. ,,Bude to zajímavé. V kvalifikaci jim to pěkně lítalo. Fandit budu samozřejmě Kubovi (Vadlejchovi). To je jasné. Vždyť je to můj bývalý tréninkový parťák. Bude to o hlavě,“ předpovídá.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: olympijskytym.cz
