Dočkal se. Sbírku cenných medailí z vrcholných akcí vyšperkoval oštěpař Jakub Vadlejch konečně i vytouženým zlatem. Ve finále mistrovství Evropy v Římě mu ho zajistil úžasný pokus ze 6. série dlouhý 88,65 metru. Druhý skončil jeho největší rival Julian Weber z Německa.
Nejlepší český atlet poslední doby obhajoval stříbro z evropského šampionátu v Mnichově. Stejný kov vlastní z olympijských her v Tokiu a mistrovství světa, kde byl i dvakrát bronzový. Tentokrát si stoupl na stupínek nejvyšší. Poprávu. I když to pro českého fanouška musely být pořádné nervy.
Hvězda armádního klubu Dukla nevstoupila do finále nijak oslnivě. První pokus sice doplachtil za osmdesátimetrovou hranici (81,26), nicméně očekávání byla mnohem větší. Jisté probuzení přišlo ve 3. sérii, kdy oštěp přistál na značce 84,66. Pořád to ale nestačilo na v tu chvíli vedoucího Webera (85,94) ani na druhého Fina Olivera Helandera (85,75).
Vadlejch si však to nejlepší ze svého umění schoval na závěr. A 800 gramů vážící náčiní konečně odletělo do pořádné vzdálenosti. Zlatá radost byla na světě…
,,Je to neskutečné i tím, že jsem se závodem relativně protrápil. Věděl jsem, že jsem na tom dobře, ale asi si to všechno sedlo až tím šestým hodem,“ radoval se svěřenec Jana Železného.
Ve 33 letech se navíc stal nejstarším oštěpařským vítězem v historii evropských šampionátů. ,,Věřil jsem, že když techniku alespoň trochu zlepším, tak to odletí. Ne o metr, ale třeba o pět. A ono se to povedlo,“ říkal nadšeně v rozhovoru pro Českou televizi.
K vítězství mu blahopřál i druhý Weber, přestože mu Vadlejchův počin musel způsobit psychickou újmu. ,,Měl jsi to hodit dřív. Tohle už mi nedělej,“ reprodukoval Němcova slova český reprezentant.
Oslňující šestý pokus nadchl fanoušky v celé republice. Česko se tak stalo 16. zemí na šampionátu, která se radovala ze zlatého kovu. ,,Cítil jsem, že to poletí daleko. Ale že až k 89 metrům, to ne. Je to druhá soutěž ve dvou dnech. Sám jsem překvapený, co ve mně je.“
Před blížící se olympiádou v Paříži se tak Vadlejch výborně naladil. I tam hodlá jít po medaili nejcennější. ,,V Tokiu jsem byl druhý. Nemůžu mít jiné, než ty nejvyšší ambice. Ale zůstávám pokorný. Vím, že každý závod je jiný. I dnes jsem mohl skončit v poli poražených. V tom je sport nádherný, přál bych to každému,“ rozplýval se po finále.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA a Evropská atletika
