Bronz je doma. Jediný český medailista z MS v Eugene přiletěl v pondělí do Prahy, kde ho mimo jiné vítala manželka Lucia s tříměsíční Emmičkou, ale i ředitel ASC Dukla Pavel Benc.
Cenný kov ale jednatřicetiletý oštěpař nehodlá nijak slavit, jelikož ho v srpnu čeká ME v Mnichově, na němž by chtěl medailovou sbírku rozšířit. Stejně jako trenér Jan Železný věří, že na špičkové úrovni může házet ještě několik let.
Jak vám vyhovovaly podmínky v Eugene. Bylo tam stejné vedro jako je tady?
Teplo tam bylo, a to to zbožňuju. Vyhovoval mi povrch. Stadion byl z jedné strany otevřený, takže docela foukalo. Pro mě jsou vždycky lepší těžší podmínky. Jen tak z něčeho nejdu do kolen.
Za necelý měsíc se koná v Mnichově mistrovství Evropy. Může přibýt další medaile?
To by bylo skvělé. Budu znova bojovat a věřím, že budu mít sílu. Proto jsem medaili v Americe neslavil a ani teď slavit nebudu. To si nechám po Mnichově.
Jak dlouhé si dopřejete volno?
Asi dva tři dny. Pak naskočím znovu do přípravy a 19. srpna mě čeká mnichovská kvalifikace.
Co říkáte tomu, že vás o stříbro připravil o pouhé čtyři centimetry olympijský vítěz Ind Neeraj Chopra?
Půl finále jsem byl stříbrné pozici, ale nakonec to nevyšlo. Takový je sport. Závod to byl myslím atraktivní. Házelo se daleko za 88 metrů. Tohle je třetí světový šampionát za sebou, co jsem jsem se umístil do pátého místa. To je důkazem, že se udržuju na vysoké úrovni a držím zdravotně.
Váš trenér Jan Železný tvrdí, že můžete házet daleko ještě dlouho. Co tomu říkáte?
Taky si to myslím. Když člověk dosáhne na určitou úroveň, ví, čeho je schopen. Je to motivace, jak jít dál.
Jaký podíl na vašich úspěších má světový rekordman?
Už od deseti let jsem ho sledoval v televizi. Pro mě to byl tenkrát sportovní i lidský hrdina. Vždycky jsem chtěl být jako on. To dělá hrozně moc. Když lidi vzhlíží k těm nejlepším, mají šanci se jim nějak přiblížit. V tomhle případě jenom přiblížit, protože trenér je nedostižitelný. To je úplně jiná galaxie.
TEXT: ASC Dukla/lan
FOTO: Soňa Maléterová
