Stojí před nimi ohromná výzva. Dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek nehodlá být na olympijských hrách v Tokiu jen tak do počtu. ,,Do šestého místa by se jednalo o skvělý úspěch, chceme jet finále,“ shodují se veslaři pražské Dukly.
Ač se na největší akci sezony kvalifikovali na poslední chvíli, věřili si. ,,Museli jsme potvrdit roli favoritů, což nikdy není jednoduché, ale naštěstí jsme to zvládli.“
K účasti na Hrách vám při závodu v Lucernu pomohl skvělý finiš. Na postupovou druhou příčku jste se posouvali zezadu. Byl to plán?
Miroslav Vraštil (MV): Ani ne. Bylo to o fous. Číňany jsme předjeli jen tak tak.
Jiří Šimánek (JŠ): Jezdíme spolu skoro pět let, ale finiš nikdy nebyl zvlášť silnou stránkou. Když jsme jeli vzadu, už jsme tam zpravidla zůstali. Proto jsem byl mile překvapen, že jsme velké manko nakonec stáhli.
MV: Když si na ten květnový závod vzpomenu, mám z toho pořád husí kůži. V jednu chvíli jsme ztráceli už nějakých sedmnáct metrů. Že jsme to otočili v náš prospěch, ve mně vyvolalo obrovské emoce. Dá se to přirovnat snad jen k narození dcery. Byl jsem dojatý jako malý kluk.
Parťáci: Miroslav Vraštil (vlevo) a Jiří Šimánek. Foto: Pavel Král
Míro, pojedete na svou třetí olympiádu, čímž jste dorovnal v počtu účastí svého otce (ten startoval na OH v Mnichově 1972, Montrealu 1976 a Moskvě 1980 – pozn. autora). Co na to říkal?
MV: Okomentoval to snad jenom na facebooku. Stručně, jednou větou: že to bylo dobře uděláno. (směje se) Ještě že nebyl přímo na místě. Přestože má docela silné srdce, dostal by možná infarkt. Je emotivní typ, musel to velmi prožívat.
Dává vám ještě rady?
MV: Snaží se o to, ale nenápadně. Abych to nepoznal. (směje se) Nedávno to zkoušel přes našeho trenéra. Moc dobře ale ví, že pokud si to člověk sám nezažije, nepřijde si na to, tak se může radit cokoliv, ale je to k ničemu. Už to nechává zpravidla na nás.
Zpět k vaší posádce. Dělí vás od sebe třináct let! Má tenhle výrazný rozdíl občas vliv na vzájemnou komunikaci?
JŠ: Žádná bariéra tady není. Funguje tu spíše přirozený respekt. Spoustu věcí se od Míry naučím. A hlavně: on je duchem pořád mladej. S telefonem mu nepomáhám. (směje se)
Na jedné z velkých prověrek, mistrovství Evropy, jste dojeli čtvrtí. Jiní by truchlili, vy jste si ale ,,bramboru“ nesmírně užívali. Jak to vysvětlíte?
MV: Je dobře, že se umíme radovat i ze čtvrtého místa. Dříve jsem z toho míval kyselé pocity, ale teď se něco změnilo. Na první tři lodě jsme stejně neměli, tak proč neslavit čtvrtou příčku. Ostatním za námi jsme ukázali, že oni zase nemají na nás. Bylo to malé vítězství i vzhledem k tomu, že jsme závodili po dlouhé době. Dokázali jsme si, že máme na to jezdit s nejužší špičkou.
JŠ: V covidu jsme vlastně mohli jen trénovat, žádné srovnání neexistovalo. Jsme rádi, že jsme si tam zvedli sebevědomí.
Coby lehká váha (těsně před startem musí posádka vážit 70 kilogramů) máte limity. Je s uhlídáním kil někdy problém?
JŠ: Pořád. Měsíc před závodem najedu na nějaký režim a snažím se ho dodržovat. Samotné hubnutí je ale velice nepříjemné. V jídle se těsně před startem musíte dostat na minimum. Také se méně pije a ještě se musíte potit.
MV: Pro mě jsou to tři měsíce. Jirka je ještě mladej kluk. Moje starší tělo funguje z hlediska hubnutí pomaleji. Stravu musím mít dost pod kontrolou.
U Jirky půjde o první olympijský start. Dá se očekávat extrémní nával na psychiku…
JŠ: Neberu to tak, hrozně se těším. Spíš mě bude muset Míra klidnit z té druhé strany, abych nebyl moc rozjařenej. Kvalifikace byla také psychicky náročná a zvládli jsme to.
Co být po Tokiu za hvězdy?
(smích)
JŠ: Bylo by to hezký.
MV: Nemám nic proti.
Je tedy reálná i medaile?
JŠ: Muselo by se všechno sejít. Tři posádky jsou trochu odskočené, ale v našem sportu se může stát cokoliv. Důležité bude projít do finále, to bývá nejtěžší. Je tam i časový posun, každý zvládá aklimatizaci jinak. Kolikrát to s člověkem může pěkně zamávat a ne vždy se tomu dá předejít. Podobné to bude s podmínkami. Vítr sehraje také podstatnou roli. Třeba i v tomhle směru budeme mít štěstí. Uvidíme.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
