Když získáte zlatý double na mistrovství Evropy, máte samozřejmě pořádný důvod k oslavě. Kanoista Martin Fuksa tenhle kousek dokázal o uplynulém víkendu v Poznani, kde zvítězil na olympijském kilometru i pětistovce.
Co si dopřál za odměnu? ,,Dal jsem si oblíbený hamburger,“ rozesměje se závodník armádního klubu Dukla. ,,Ale až po pětihodinové cestě autem domů.“
Takže jste po závodě nezašel ani na dobrý oběd?
Užíval jsem si hlavně vnitřní pocit, že jsem to dobře odmakal a ještě všechny porazil. Menší oběd jsem si na závodišti dal. Ušlo to. Ten hambáč po pětihodinové jízdě byl ale mnohem lepší. (směje se)
Žilo to po příjezdu na domovské loděnici v Nymburku? Gratulací jste si zřejmě užil až až…
Já tam v ten den ani nedorazil. Nechal jsem se vyhodit u rodičů, kde mě čekala manželka a děda s babičkou. Chtěl jsem být hlavně s rodinou. Na loděnici jsem dorazil až v pondělí. Všichni mi samozřejmě gratulovali. Máme tam výbornou partu. Těm mladým vždycky říkám, že musejí makat, abych jednou mohl zase gratulovat já jim.
Co bratr Petr? Vysekl vám poklonu?
Byl samozřejmě rád. Jsme spolu hodně, všechno rozebíráme prakticky denně. Vyzvídal, jak to v Poznani probíhalo. Já zase, jak se tady připravoval, protože ho brzy čeká mistrovství Evropy do 23 let.
Společně pojedete na olympiádě závod na deblu. Nebyla škoda, kvůli porovnání s konkurencí, že jste šampionát vynechali? Je pro Petra start na ME třiadvacítek důležitější?
Chtěl by tam dokázat to samé co já. Jede se také v Poznani. Je v této kategorii posledním rokem, šance na medaili má velké. Proto jsme se takto rozhodli.
Konkurenci jste měl možnost sledovat alespoň ze břehu…
Naši výkonnost jsme otestovali hlavně na květnovém závodu Světového poháru v Szegedu. Tam byli všichni, co budou startovat na olympiádě. Skončili jsme těsně čtvrtí, byli jsme z toho oba nadšení. Ukázalo se, že pracujeme dobře. Na Evropě jsem to samozřejmě sledoval, v Tokiu můžeme zabojovat o hodně dobrý výsledek.
Vám olympijský kilometr vyšel náramně. Soupeřům jste pořádně nahnal strach…
Chtěl jsem v Poznani podat lepší výkon než při SP v Szegedu, kde se závodilo poprvé po dlouhé době a člověk z toho byl i malinko vyplašený. Záměr vyšel, přestože jsem byl opravdu hodně nervózní. A to i během závodu, když byl favorizovaný Němec dlouho přede mnou. Pořád jsem si v duchu říkal, jestli to může vydržet. Naštěstí mi ale moc neujížděl. Postupně jsem ho začal stahovat, což mi do finiše dodalo hroznou sílu. Pro sebevědomí skvělé.
Bavíte se s největšími rivaly po závodě?
Pár slovo prohodíme. Hlavně o pocitech z jízdy.
Do Her zbývá už jen měsíc a půl. Dá se ještě vůbec po dvou zlatých něco vyladit?
Furt si myslím, že nějakou rezervu v sobě mám. Díky tomu se držím nohama pevně na zemi. Vím, že to ještě může jít nahoru. Teď si jenom přát, aby to tak bylo.
Odpočíváte vůbec?
Teď je to potřeba. Alespoň trochu, aby člověk zase dostal tu správnou chuť na závěrečnou přípravu.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: Kanoe.cz
