Do olympijského závodu vyrazí jako jeden z favoritů. Řekl si o to skvělými výsledky v průběhu sezony. Biker Ondřej Cink je v průběžném hodnocení seriálu Světového poháru druhý, stejné místo obsadil při nedávné generálce ve francouzském Les Gets. ,,Prožívám zatím nejlepší sezonu, adeptů na medaili ale bude hodně,“ má jasno před blížícím se vrcholem sezony závodník armádního klubu Dukla.
Jen pro úplnost. Závod mužů v cross country se na Hrách pojede 26. července, tedy za pouhých třináct dní.
Na začátku ledna jste prodělal covid v poměrně těžké podobě. Vystrašil vás tenhle vir před startem veledůležité sezony?
Naštěstí se tak stalo ještě relativně brzo. Horší to bylo spíše potom.
Jak to myslíte?
Vyléčil jsem se a začal trénovat. Jenže jsem se do toho pořádně nemohl dostat. Šlo o velmi zdlouhavý proces. Měsíc trvalo, než jsem se vrátil k plnohodnotné přípravě. Chvíli jsem dokonce pochyboval, jestli budu vůbec zase moci jezdit na sto procent. Byl to běh na delší trať. Naštěstí všechno dobře dopadlo.
Výrazně vás musel uklidnit květnový výsledek v prvním závodě Světového poháru v Albstadtu, kde jste skončil čtvrtý, že?
Je to tak. Nikdy se mi tam moc nedařilo, teď mi chyběl kousek k bronzu. Šlo o dobré znamení do sezony. Pak přišly i další dobré výsledky.
Je vám třicet. Ideální věk pro bikera v olympijské sezoně?
Asi ano. Člověk může těžit z poměrně velkých zkušeností, je plný sil. Odráží se to i na výkonnosti v této sezoně. V mém případě je nejlepší, jaká kdy byla.
Vloni v září jste se také oženil. Byla manželka Pavlína v přípravě na Hry velkou oporou?
Sport je hodně o hlavě. Potřebujete cítit psychickou pohodu. Pokud tohle nefunguje, těžko budete podávat nějaké výkony. Jsem rád, že mám doma skvělé zázemí. Moje žena svůj život momentálně podřizuje tomu mému. Je skvělá.
Rozebíráte spolu i závody?
Třeba v Leogangu stála v cíli, byla hrozně nadšená. Já naopak z druhého místa zklamaný. Chtěl jsem vyhrát. Chvíli mě to hodně mrzelo. Ale pak zapůsobila její podpora, řekla mi, že to je skvělý výsledek. Nálada se mi rázem vrátila.
Určitě sníte o olympijské medaili. Podle výsledků ve Světovém poháru by mohla být na dosah…
Adeptů na medaili je spousta. Všichni budeme na sto procent připravení. Může to být i hodně o štěstí. Někomu to sedne, někomu ne. Každopádně o ni půjdu bojovat.
Co olympijská trať. Máte zprávy?
V říjnu 2019 jsme tam byli na testovacím závodě. Absolvovali jsme i spoustu tréninků. Mám to najeté, zhruba vím, jak se na ni chovat. Jsou tam kopce i technické pasáže.
Takže vyhovuje?
Na můj vkus by mohla být ještě kopcovitější. Olympijské tratě jsou více méně stejné. Vždycky se na nich musí vytvořit různé umělé překážky, bývají hodně rychlé.
V čem nejvíce pomohla závěrečná soustředění v Les Gets a Livignu?
Příprava ve vysokohorském prostředí by mě ve výkonnosti měla posunout ještě výš.
Olympiádu zažijete už potřetí. Spíte před tak důležitým závodem klidně?
(směje se) Moc si to nepamatuju. V Londýně to bylo celkem v pohodě. Jel jsem sbírat zkušenosti. V Riu jsem už cítil větší nervozitu, chtěl jsem už zajet nějaký výsledek. Teď to bude ještě náročnější. Tlak v Tokiu na mě bude velký. I z mojí strany. Medaili bych strašně moc chtěl. V tomhle směru na sobě ještě musím pracovat, abych tomu očekávání nepropadl.
Hry budou díky omezením specifické. Vadí vám to?
Je to škoda. Vůbec nevíme, co očekávat. Na trať se prý podíváme až tři dny po příletu. Nevíme, jak to bude s tréninkem. Nic příjemného. Člověk si to hlavně nesmí tolik připouštět. Do závodu musím jít s čistou hlavou.
Jak vůbec snášíte aklimatizaci. Může i tenhle faktor rozhodovat?
Bude to buď a nebo. Můžeme tam být jenom šest dní před závodem, což není úplně ideální. Pro všechny to bude stejné. Uvidím, jak se s tím poperu.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: archív
